> fotozápisník > archiv 2016/02
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2016/02)



26.6.2016: Letos prvně Záhlinice
Sobotní předpověď počasí a nakonec i skutečnost byla co se teplot týče tak absurdní, že jsem namísto terénu raděj zůstal s rodinkou ve stínu stromů na břehu Pístovického rybníka. Jak si taky užít pozorování ptáků při teplotách kolem 35°C? Obloha byla navíc bez jediného mráčku a už od rána bylo nepříjemně teplo. V noci ze soboty na neděli naštěstí spadlo pár kapek, obloha se zatáhla a teplota klesla. Sice to vypadá na déšť, ale vzdát se terénu přes celý víkend zkrátka nejde. Po ránu sedám do auta a jedu k Záhlinicím.
Dálnice na Kroměříž je tradičně prázdná. V hlavě si přehrávám včerejší poryvy chladnějšího vzduchu i stroboskop velice vzdálených blesků poblikávající nad západním obzorem po setmění. Přitom obloha byla téměř jasná a leskla se hvězdami. Někde z polí se ozývala křepelka a schody před domem i asfalt silnice příjemně hřál teplem slunce nasbíraným přes den. Červené víno a vlahý večer.

V Záhlinicích jsem po 55 km s neuvěřitelnou spotřebou 5,9 l/100 km. Obloha je špinavě šedivá a hrozí deštěm. Z rákosí kolem Němčického rybníku se ozývají rákosníci obecní – jsou všude. Nad hladinou, na které krmí svá pruhovaná mláďata roháči, poletují rybáci obecní a oblohu šněrují, vlaštovky a jiřičky.
Hned na vedlejším Doubravickém rybníce je výčet rybáků bohatší o jednoho rybáka černého a jednoho bahenního. Oba jsou ve svatebním. Ověšen svojí obvyklou výbavičkou postupuji po hrázích mezi rybníky, poslouchám moudivláčky, zachycuji poštěkávání bukáčka a pozoruji další a další rákosníky obecné. Z vrb vyletuje mladý kvakoš. Mezi Pláňavským a Doubravičkám rybníkem mi těsně nad hlavou se suchým křaplavým křikem přeletují tentokrát dva rybáci bahenní. Zkouším je cvaknout, ale mám pocit, že mi focení jde čím dál tím hůře. Už po několikáté si říkám, jestli sebou má vůbec cenu stále vláčet těžkou fotovýbavu.
Krátce přechází ještě na kraj Svárovského rybníka. V jeho západní upuštěné části je dobře 170 labutí. Nacházím mezi nimi i jednu se žlutým límcem 60JK. Myslím, že tuhle jsem ještě nepotkal. V keřích tu zpívá rákosník zpěvný a z jeho projevu se zřetelně ozývají hlasy křepelek. Cestou zpět potkávám ještě dospělého kvakoše. Nakonec jsem měl štěstí, že jsem nezmokl, protože již u Kroměříže najíždím do deště, který mě doprovází až zpět do Pístovic.


Jeden z letošních moudivláčků lužních (Remiz pendulinus) poletujících v rákosí.


19.6.2016: Tovačov barefoot
Tělo procitá a mysl se probouzí k životu jako každý všední den něco po páté. Jen co si ale uvědomuji, že je víkend a nemá cenu nikam spěchat, dopřávám si ještě hodinku navíc. Venku je teplo, obloha polojasná a jen slabý vítr. Ve vzduchu loví jiřičky a z jabloně zpívá rehek zahradní. Jsme v Pístovicích a já se zase po delší době rozhoduji vyměnit roli kroužkovatele v lese za birdwatchera u rybníků.
Trasa je stejná jako mnohokrát před tím, ale něco nového přece jen zažívám. Když zastavuji na děravé asfaltové silničce lemující letiště pod Prostějovem, cítím pod nohama její teplo. Hřeje mě do bosých nohou. Na krátké trávě letiště sedí dost dravců, blíže jsou snadno k rozeznání pochopi, ale dál už si nejsem jistý. Stativák napoví. Objevuji šedivky a postupně 17 strak, nějakou tu kániě a dokonce dravce, který mi až do letošního roku u nás stále unikal. A teď náhle je tu s odstupem jednoho měsíce druhé pozorování – orla křiklavého. Tmavý pták je mohutnější než káně, která sedí nedaleko něj. Svítí mu žluté ozobí. Kolem zpívají skřivani, z větrolamu se ozývá žluna zelená, dvojice vypelichaných čejek odhání mladého pochopa a kolem se prohání dvojice rorýsů, která je v nízkém slunci téměř hnědě zbarvena jako jejich jižnější příbuzní. Nepohne se téměř ani lístek, slunce se mi opírá do zad a hřeje. Z bezového keře u cesty koncertuje rákosník zpěvný. Sedím v autě a otevřeným okýnkem si ho prohlížím. Už brzy tu bude čas natáhnout v noci síť a zachytit tento druh na tahu.
Hradecký rybník v tom teplém počasí zavání jako rozlehlé kejdové jezero. Voda je hustě hnědá a plavou po ní bubliny. Divím se, že jsou tu ještě nějací ptáci a obdivuji schopnost rybáků ulovit si tu něco k snědku. Rákosí podél hrází je plné rákosníků obecných. Hned zkraje přeletuje na vzdálenější břeh samec bukáčka. Chvíli ťapu po horkých betonových panelech, chvíli po vlhké trávě mezi nimi. Téměř až u kříže mě na sebe charakteristickými hlasovými projevy upozorní racci černohlaví. Dva dospělí a jeden immaturní pták míří nad stromy k vedlejšímu Křenovskému rybníku. Na hladině jsou vidět především lysky a pelichající kachny. Výjimkou je pár čírek modrých. Až vzadu podél rákosí plují husy – odhaduji to na pět rodin o celkovém počtu dvaceti sedmi mláďat. Druhého bukáčka vidím směrem k rybárně.
Křenovský rybník je plný mladých kachen vypuštěných myslivci, ale i labutí (120 ex.). Na rozdíl od několika poláků velkých na Hradeckém, je jich tu 140 a k tomu dvě desítky chocholaček. Občas se ozve slavík nebo křik přeletujících rybáků obecných. Na kůlu vyčnívajícím z vody sedí na první pohled nedospělý racek černohlavý. Zřejmě se ale jedná o křížence racka chechtavého a černohlavého (viz obrázek a popis níže). Jinak i tady panuje okurková sezóna. Dělám pár fotek jedné nezvykle aktivní lysky poletující nad rybníkem a odjíždím. Je fajn poslouchat šikovně vázaná slova, která z rádia pronášejí pánové Luděk Munzar a František Novotný. Člověkovi pak vše připadá tak samozřejmé a s nadhledem k vyřešení, byť to tak vůbec není.


Pravděpodobný kříženec racka chechtavého a černohlavého - kápě je světlejší a nesahá tak daleko na týl jako u r. černohlavého, zobák je drobnější než u r. černohlavého a černé konce ručních letek také neodpovídají typickému 2K racku černohlavému.


11.- 12.6.2016: Víkend s ohniváky
V rámci své kroužkovatelské specializace jsem se letos pustil do projektu RAS. Jedná se o projekt, který v České republice běží už sedmým rokem a jeho cílem je označit dospělé jedince určitého druhu na přesně definované lokalitě a v dalších letech se pokusit znovu tyto ptáky kontrolovat. Opět převážně odchytem, pokud kroužkovatel nedoplnil hliníkové kroužky ještě barevným značením. Výsledkem jsou data poskytující informaci o míře přežívání dospělých jedinců daného druhu a populace. Minimálním odchyceným počtem ptáků v jedné sezóně je 10 samců. Já se poměrně pozdě – až koncem dubna – rozhodl pro králíčky ohnivé. Lesů je nad Brnem poměrně dost a tak to nemám daleko a můžu vyrazit třeba i po práci, abych se pokusil byť jen o jednoho ptáka.
Tento víkend jsem v tom mohl pokračovat. Zatímco ke konci dubna ohniváci krásně reagovali na nahrávku a v několika případech doprovázela samce i samice, v květnu jejich zájem o hlasovou provokaci výrazně poklesl. Ke konci dubna jsem nacházel ohniváky i dost blízko od sebe. K nahrávce se přiletěl podívat každý. V květnu mnohé smrkové porosty zůstaly naprosto bez odezvy. Pochybuji, že by tam ptáci nebyli, jen se jim prostě nechtělo. Už jsem si říkal, že potřebný počet ptáků nechytnu, ale tento víkend ke mně byli králíčci opět nečekaně vstřícní. Sice se neozvali všichni, kteří mohli, ale ti, kteří zareagovali, skončili v mé síti. V sobotu tři a v neděli další tři, po deseti výjezdech do lesů na Soběšicemi mám teď označeno 23 samců králíčka ohnivého. Tento víkend reagovali samci na nahrávku tak urputně, že je mnohdy neodradilo ani to, že se ze sítě třeba i dvakrát za sebou vymotali před tím, než dostali kroužek. Po vypuštění se pak hrdinně vracejí a hlasitě se ozývají, jako by si to s vámi chtěli vyřídit za všechna příkoří způsobená měřením a focením. Území, které takto obcházím, se postupně zvětšuje, protože smrkové porosty jsou na něm rozptýleny do menších celků obklopených listnatým lesem. Králíčci mě vrátili do lesa a jsem jim za to vděčný. Jen doufám, že ještě nějací přibydou.


Jeden ze sobotních samečků králíčka ohnivého (Regulus ignicapilla) odchycený nad Brnem.


3.- 4.6.2016: Šestý ročník límcování hus velkých na Vysočině
Pátek 3. června:
Rok se s rokem schází… zajímavé slovní spojení, při kterém se mi v mysli zhmotňuje představa starého roku předávajícího žezlo sotva odrostlému mladíčkovi, aby předvedl, co v něm je. Starý rok byl již tím pátým v historii límcování hus na Vysočině a jednoznačně se i přes chladné a upršené počasí konce května vydařil. Letošní šestý ročník je pro nás zatím velkou neznámou. Alespoň co se týče počtu límců, které bychom mohli rozdat. Hrubý scénář bude nejspíš kopírovat ročníky předchozí. Navíc se nám letošní termín límcování zase vrací na začátek června, do víkendu s vlídnou předpovědí počasí. Těšíme se, ať to dopadne jakkoliv.
Polojasno, mírný vítr, svěží zeleň okolní krajiny a jediné dva semafory s kyvadlovou dopravou cestou přes Náměšť nad Oslavou. Kluci na zadní sedačce se vydrželi nehádat téměř až do Častotic. Vítá nás známá vesnička s útulnou zahrádkou před hospůdkou a s čerstvě posečeným trávníkem, který na nás čeká. Tentokrát jsme tu první. Kluci hned lezou na trampolínu a my s Pepem si jdeme sednout na Heřmana, který se tu teď čepuje. Každý už tu ví, že se právě tento víkend budou límcovat husy a každý také ví o hnízdě orlů mořských se dvěma mláďaty nedaleko v lese, o kterém nás také spravují. Je krásné odpoledne a sluneční paprsky klesajícího slunce rozsvěcují půllitry s pivem na stolcích před námi. Brzy se objevuje Petr, pak Terka a po pár hodinách Michal s Matesem. Michal přichází s nápadem natáhnout ještě teď sítě na Studeneckém rybníce, abychom tak oddělili zátoku v jeho SZ cípu a ráno měli méně práce.
O málo později brodíme bahnem na rybníce, šeří se, z vody stoupá pára a vzduch chládne. Ze břehu se ozývá cvrčilka říční. Nemá cenu se tu motat v mokrém oblečení, posílen několika pivky pomáhám ostatní svlečen donaha. Náhodný pozorovatel by se asi divil. Za necelou hodinku máme vše připraveno a můžeme se vrátit do hospůdky. Přijíždí Franta. Protentokrát jsme kompletní. Bohužel tu není Jarda Závora. Vzpomínáme na něho, popíjíme, povídáme si, atmosféra je uvolněná, ozývá se smích a v povznesené náladě jdeme spát někdy po půlnoci.

Sobota 4. června:
V devět jsme u Studeneckého rybníka. Mates na loď a ostatní podél břehu tenaty oddělené zátoky. Daří se chytit 10 hus. Čtyři z nich jsou dost velké na límce a dvě dostávají vysílačky. V tak nepočetné sestavě je to pěkný výsledek. Jsme poškrábaní od ostré trávy a popálení od kopřiv, ale spokojení. Na řadě je Dubovec. Rodinku nechávám v karavanu u hospody a jedu sám. Ještě než začínáme stavět sítě u hráze v sousedství rybníka Stejskal, zvedá se vítr, obloha temní a začíná pršet. Z auta pozoruji dešťové koště zametající krajinu kolem Častotic. Déšť je vydatný, ale poměrně brzy odchází. Stavíme pak tenata, rozmísťujeme se po břehu a jde se na věc. Dubovec je dost rozlehlý a na tak velký rybník je nás opravdu málo. Chtělo by to aspoň ještě jednu loď. Výsledkem je jen jedna husa, která si ale odnáší dnešní pátý límec (S53).
Je odpoledne a dostavuje se únava. Pojídáme na základně zahrádky přes hospůdkou v Častoticích a vydáváme se na poslední výjezd k úplně novému rybníku Mišník. Oproti předchozím mělkým páchnoucím rybníkům s navážkou hnoje je Mišník čistý a dost hluboký. Voda je průzračná, chladná a tak tu s chutí zahajuji svoji letošní koupací sezónu. Sítě se nestavějí. Loďka nám jen natlačí dvě rodinky do rákosí mezi ostrůvky, kde některé z hus chytáme. Překvapivě jsou to další čtyři ptáci, což znamená, že jsme letos ještě úspěšnější, než vloni. Celkem máme 15 hus velkých a límec dostává 9 ptáků (S50-S58). Teď už jsme opravdu zralí na odpočinek. Šestý ročník límcování nám vyšel dokonale. Chytilo se dost ptáků a navíc tu kopcovitá krajiny s rybníky vytváří podobné akci dokonale kouzelné kulisy. Jsem rád, že jsem tu zase s rodinkou mohl být.


Nepočetná parta letošních chytačů hus, kvantitu zde tentokrát nahradila kvalita.


S51, letošní druhá husa s novým červeným límcem ze Studeneckého rybníka.


29.5.2016: Orli v polích
Hned po ránu to vypadá na pěkný pařák. Obloha je bledě modrá a zem je nasáklá vodou po včerejším dešti. Přemýšlím nad tím, že bych se sítí vypadl do lesa, ale volá mi Jirka Liščák, že se na posečených polích u Nosislavi už týden objevuje orel křiklavý. Není to zase tak daleko a aspoň se podívám na nová místa. Volám Jirkovi zpět, že bych se za ním za hoďku zastavil.
Něco po půl desáté jsem v Nosislavi. Jirka mě bere do zvlněných polí s plochami posečené vojtěšky, s akátovými remízky a rozkvetlými bezovými keři podél vodní strouhy. Nad nasvícenými svahy poletují poštolky a káně, podél strouhy zpívají pěnice hnědokřídlé a rákosníci zpěvní, co chvíli se na obloze objevuje luňák červený a v loužích polní cesty hledají něco k sezobnutí letošní mladí konipasi bílí. Mezi bezovými květy sedí samec ťuhýka obecného, mezi řádky nizoučké kukuřice se krčí párek koroptví a ze všech stran se z výšky snáší lehký deštík skřivaních trylků. Je tu krásně. Nízko nad zemí loví pochop a na blízké hnojiště se po desítkách sletují špačci. Jsou tu ale i hrdličky divoké a hřivnáči. Závidím Jirkovi, jaké dokonalé safari má jen kousek od domu. Orla křiklavého registrujeme asi po půl hodině. Nízkým letem se blíží k posečené vojtěšce doprovázený neodbytnými pěvci. Orel je dost daleko na fotodokumentaci a navíc brzy mizí za výraznou terénní vlnou. Škoda, moc šancí na detailní pozorování nám nedal. Jirka se loučí a já parkuji na místě s pěkným výhledem, dávám dohromady stativák a rozhlížím se po okolí. Zůstávám tu dvě hodinky, koukám po káních a luňácích, ale křikloun se už neukazuje. Pak si všímám dost daleko na východě kroužících dravců. Mám podezření na dvojici orlů královských a v mapě hledám, jak se k nim přiblížit.
Dostávám se do polí severně od Křepic. Blízko loví nějaký prapodivný moták připomínající spíš pilicha než lužního a z remízku vzdáleného asi dvě stě metrů ke mně doléhá zpěv slavíka. Vzduch se tetelí a obloha se zatahuje. V termice se točí jen káně lesní. Pak si ale všímám přilétajícího dravce. Je to orel a zanedlouho se k němu přidává další. Řekl bych, že jde o dva orly královské. I ten štěkavý hlas, který od nich zaznívá, by tomu napovídal. Během krátké chvíle se nechávají v termice vynést do výšky snad půldruhého kilometru a mizí kamsi k jihu. Těším se, až si na počítači projdu těch pár fotek, které jsem stačil nacvakat, i když určením jsem si víceméně jistý. Je dobré se takhle občas podívat do polí, nesnažit se objet co nejvíce lokalit, ale jen tak sedět u auta a koukat kolem sebe. Opuštěnými asfaltkami pak frčím na Moutnice, Šaratice a dál přes Slavkov na chajdu. Osm druhů dravců během tří hodin v polích stálo za to.


Špačci obecní (Sturnus vulgaris) na hnojišti.


21.5.2016: Pod korunami stromů
Když ráno parkuji u lesa na jižním kraji Útěchova, je nádherné ráno. Ptáci zpívají, obloha je téměř čistá a já nemusím spěchat domů, jak mi později volá Pepe. V jedné kapse mám síť, v druhé reproduktor s mp3 přehrávačem, v jedné ruce porostní mapu, ve druhé čtyři hliníkové tyčky stáhnuté gumičkami a na zádech batůžek. V podstatě se vracím k prvopočátkům svého koníčku, kdy jsem se s dalekohledem u očí pohyboval převážně lesními porosty. Právě tam, mezi stromy, jsem začal objevovat pestrý a zajímavý svět opeřenců. To až mnohem mnohem později jsem vyměnil stín stromů a klid lesních pasek za rybníky, kde je pozorování snazší a jaksi atraktivnější. Teď se ale do lesa začínám díky kroužkování vracet a jsem okouzlen. Přijde mi, že jsem účasten mnohem zajímavějšímu dění, než na březích zapáchajících rybníků, že jsem přítomen představení, které mi coby jedinému diváku bylo poskytnuto za odměnu, za to, že se tiše pohybuji lesem mimo stezky a jen pozorně naslouchám a pozoruji. Navíc odhaluji pro mě neznámou zvlněnou lesnatou tvář krajiny mezi Soběšicemi a Útěchovem severně od Brna a každé zákoutí, každý starý dubový porost nebo výhled do údolí, je pro mě nový a neokoukaný. Zkrátka si to užívám, chodím neustále se měnícím lesem a jsem spokojený.
V mladé smrčině porostu 55B3 zkouším, jestli se králíček ohnivý, jehož teritorium mám obeznané, konečně odhodlá skočit do sítě. Má ale svoji hlavu a názory od minule nezměnil. O kousek dál na kraji mladého dubového porostu lákám budníčka menšího. Přilétají dva, poperou se a vítěz končí v síti. O pár desítek metrů dál dostává kroužek další collybita. Obcházím palouk kolem Midlochova památníků a registruji hlas jiného králíčka ohnivého, který je ochotný se nechat chytit. Stejně tak dostává v porostu 55A4 kroužek první šoupálek dlouhoprstý. Přejíždím pak autem na parkoviště U Buku a jdu objevovat nové prostory. Před tím ještě chvilku provokuji králíčka ohnivého z kraje porostu 43B9. Ani tento samec ale názor nezměnil. V lese probíhá těžba, ozývá se řev motorových pil a praskání padajících stromů. Mizím jinam.
Na kraji habrového porostu 43D6 zpívá budníček lesní. Natahuji šestku, pouštím playback a za chvíli ho mám v ruce. Oproti budníčkům menším působí mnohem upravenějším a atraktivnějším dojmem. Nádherný pták. Zatímco ho měřím a vážím, uvízl v síti králíček ohnivý, kterého přilákala nahrávka dobře z 50 m vzdálené smrčiny. V oddělení 43 se dostávám na kraj paseky s nádherným výhledem k východu. Zatímco ve stínu stromů je příjemně, tady slunce na holé obloze pěkně pálí. Vracím se pod koruny stromů, překračuji hřbet a vcházím do rozvolněného kousku starého dubového porostu s výhledem na západ. Tady chytám dalšího šoupálka dlouhoprstého.
Pak už jen tak chodím po okolí, hledám další vhodná místa na králíčky a pod starými smrky pozoruji na kraji paseky mladého kolouška. Je daleko po obědě, když se vracím spokojený, ale pěkně ušlapaný domů.


Čtveřice kroužkovaných druhů - králíček ohnivý, budníček menší, budníček lesní a šoupálek dlouhoprstý.


14.5.2016: Počtvrté Tovačov
Nevím, kam se ten čas vytrácí. Dříve jsem za sebou měl kolem půlky května i desítku návštěv Tovačova, ale letos tam mířím teprve počtvrté. V tohle roční období tam bývají návštěvy nejzajímavější. Uvidíme, co mi přinese dnešní terén. Je pod mrakem, občas mírně sprchne a fouká poměrně čerstvý SZ vítr. Ale proč ne? Kdyby bylo hezčí počasí, asi bych se věnoval spíše kroužkování. Hurá tedy za klasickým birdwatchingem.
Začínám v SZ cípu jezera u Annína. Ozývá se zpěv slavíka a pěnice hnědokřídlé. Vodní hladina se zdá být prázdná, tančí po ní jen roháči (22 ex.). Důkladnější prohlídka odhaluje 11 rybáků černých a 4 obecné. Situace na pískovně u Troubek není o moc růžovější. Rybáků obecných vidím 12, jednoho černého a kromě skupiny chechťáků překvapivě pozoruji jednoho racka bouřního. Těch u nás v době hnízdění moc nebývá. Vlastně je vídám pravidelně jen na Dyji u Drnholce, kde jeden či dva páry hnízdí.
Polní cestou jdoucí jako přímka zelenými poli s vyčnívajícími hlavami srnčí přejíždím ke Křenovskému rybníku. Tady to žije roháči (36 ex.), z rákosí skřehotá rákosník velký a ze stromů od vodního kanálu zpívá sedmihlásek a lejsek šedý. Směrem k Hradeckému rybníku přelétá 8 rybáků černých. Obloha je zatažená, vypadá to zase na déšť. Podél rákosí plave rodinka hus velkých se čtyřmi mláďaty a objevuje se několik desítek břehulí.
Na Hradeckém rybníce pěkně vyfukuje. Na jeho pravé dolní části jsou další čtyři rodinky hus velkých (1+3+7+12 pull.). Roháčů je oproti jiným rokům jen zlomek. Většina je jich na Křenovském rybníce. Tím nejzajímavějším je pár labutí zpěvných na levé spodní části Hradečáku. Ale je to tragédie. Naše límcovaná Zpěvanka, která se u nás zdržuje snad už deset let, je viditelně vázaná na samce labutí velkých. I tady na jednoho toká, zatímco houser jejího vlastního druhu jezdí bez odezvy za ní a jen tomu nepochopitelnému chování své milé zoufale přihlíží. Chtělo by to odchytit jej a uměle mu upravit vzhled mohutným černým hrbolem u kořene zobáku a přebarvením žluté na oranžovou. Pak by se u Zpěvanky snad chytal. Vlevo nad polem poletuje luňák hnědý a v severním cípu rybníka nad rákosím loví šest pochopů. Potkávám Luboše Doupala, který mi jen potvrzuje, že tu dnes opravdu nic zajímavého není.
Chci to vzít k Prostějovu přes Dub nad Moravou, ale pak si říkám, že bych se mohl podívat ještě kousek dál ke Krčmani. Když projíždím přes Majetín, s překvapením zaznamenávám na rybníčku v obci pár husic nilských.
Na ostrůvcích pískovny v Krčmami je vcelku pěkná hnízdní kolonie racků chechtavých, ve které se to hemží mláďaty. Počítám zhruba 400 ptáků a nejspíše jde o ty stejné ptáky, kteří dříve hnízdívali na Hradeckém rybníce v Tovačově. Tam je teď prázdno. Podél břehů je vidět 4 slípky, na maličkém štěrkovém ostrůvku posedává 6 rybáků obecných a z bahňáků je vidět čtveřice pisíků, dva kulíci říční a jeden vodouš šedý. Je to tu pěkné. Právě vysvitlo slunce a malebnou atmosféru dokresluje hejno břehulí míhajících se vzduchem. U racků se nečekaně objevuje pár husic nilských. Docela by mě zajímalo, jestli jde o ty stejné, které sem přilétly z Majetína. Kdoví?
V cestě na Prostějov mám Vrbátky. Bylo by škoda tam nehodit oko. Na téměř vyschlé odkalovačce u cukrovaru se zdržují 4 kulíci říční, 5 vodoušů bahenních, jeden vodouš rudonohý, nějací racci chechtaví a konipasi bílí. Na zbytky bahna si létají pro stavební materiál na hnízda jiřičky. Je fajn poslouchat swing z rádia a frčet na oběd. Nízko nad trávou letiště u Vyškova se ve vzduchu pohupuje moták lužní.


Typický přístup límcované Zpěvanky postižené zájmem o jiný druh - zde pronásleduje housera labutě velké
a její partner letící v závěsu jen bezmocně sakruje.


Na vodě je situace naprosto stejná.


7.5.2016: Dvanáctihodinový BIG DAY
Od minulé neděle (1.5.) si hraji na průvodce a provázím skupinku šesti Angličanů po našich luzích a hájích. Je to stres. Mají zájem o konkrétní druhy, ale naservírovat jim je není tak snadné, když se jedná převážně o sovy a šplhavce. Navštívili jsme Třeboňsko, kousek Šumavy, a cestou přes Vysočinu jsme se konečně ocitli na jihu Moravy, v oblasti, kde to znám a kde jsem si přece jen jistější v kramflecích.
Je začátek května, většina našich druhů už se vrátila ze zimovišť a navíc by měli táhnout bahňáci a pár dalších druhů. Teď se tedy u nás dá vidět maximální množství ptáků a proto je ideální doba na BIG DAY. Říkám si, že když už budu mít k dispozici s tou svojí partičkou celý den na jihu Moravy, že bych si mohl cvičně poznamenat, co všechno se dá vidět.
Bydlíme v Hlohovci skoro u rybníka. Ráno v půl šesté se jdu projít kolem. Den je nádherný a všechno kolem zpívá. Zápisník mám v podstatě pořád v ruce a jen připisuji další a další druhy. Letos prvně poslouchám sedmihláska, z dubů píská lejsek bělokrký, ozývá se řada pěnkavovitých, na břehu rybníka přidávám několik kachen a dva rákosníky. Během čtyřiceti minut mám poznamenáno 53 druhů ptáků.
Před snídaní jsme domluveni na procházce. Vezu je k blízkému Nesytu. Topolovou alejí postupujeme k Výtopě. Jsou slyšet moudivláčci a na zbytcích vody vlevo od cesty pozorujeme několik bahňáků – vodouše bahenní, vodouše šedého a kulíky říční. Radost nám dělá dvojice tenkozobců v zátoce na Nesytu. Kolem osmé tak mám v zápisníku 70 druhů za první dvě a půl hodiny venku.
Snídaně s výhledem na Hlohovecký rybník v hřejivých slunečních paprscích má neopakovatelnou atmosféru. Navíc se už objevují rorýsi, vlaštovky a jiřičky a tak, než dojídáme, má můj dnešní seznam už 76 položek. První lokalitou, kterou máme v plánu, je Pouzdřanská step. Pofukuje čerstvý V vítr a na svazích stepi se lesknou vlnící se kavyly. Vítá nás zpěv slavíka a pěnice hnědokřídlé. Brzy se ve vzduchu objevují první vlhy (6 ex.). Šplháme na temeno kopce s dokonalým rozhledem do širého okolí. Moje skupinka si užívá pozorování ťuhýka obecného, několikrát zachycujeme hlas pro ně atraktivního krutihlava, ze vzdálených keřů slabě doléhá cvrčilka zelená a nedaleko cesty se několikrát objevuje pěnice vlašská.
Delším přejezdem se dostáváme k Mutěnicím. Procházíme pak mezi rybníčky, natahujeme uši, sledujeme oblohu a užíváme si stále krásného počasí. Jen těch ptáků je jaksi méně. Z bahňáků se ukazují jen vodouši bahenní, ale nad Srálkovským rybníkem poletují racci malí (30 ex., 1 imm.) a několik rybáků černých (5 ex.). Několikrát se nenápadně ozývá bukač a největší radost mají Angličani z čápů černých a stráčka, který si nás přilétá prohlédnout z těsné blízkosti. Tyto druhy je zajímají mnohem více než racci černohlaví, které jsem jim našel na ostrůvku Zbrodu. Obědváme pak u stolku nedaleko rybárny. V seznamu mám 90 druhů a jsem zvědavý, jestli ještě něco přibude. Například z dravců se ukázala jen poštolka, káně a pochop. No a s bahňáky je to bída.
Vracíme se k Lednici. Moji birdeři jsou už ušlapaní a tak je vedu zadem kolem Dyje zámeckým parkem jen kousek k minaretu, aby si udělali představu, jak to tu vypadá, aby mrknuli na kolonii kormoránů a kvakošů a několik hnízd čápů bílých. Je krásný víkendový den a tak po pěšinách proudí davy turistů.
Něco po čtvrté odpolední jsme u hotelu. Mark, nejvytrvalejší z Angličanů, mi připomíná, že jsme se ráno chtěli podívat po bahňácích ke Koňskému pastvisku. Rád souhlasím. Přece jen jsem se stále ještě nedostal přes stovku pozorovaných druhů. Nakonec je nás pět. Procházíme kolem rákosin a odpolední slunce krásně nasvěcuje okolní krajinu. Na obloze krouží trojice luňáků červených a nad rybníkem dovádí pár orlů mořských. Pole už jsou téměř vyschlá, ale na vlhčích místech se zvedají lindušky rudokrké – je jich asi 12. Ozývají se svým typickým psííí. Zvedáme trojici bekasin otavních a nakonec na zbytcích bahna vidíme jespáka bojovného, ke kterému právě sedají tři jespáci šedí. Tím pro mě dnešní přesně dvanáctihodinový BIG DAY končí. „Nasbíral“ jsem 102 druhů. Kdybych byl sám, asi bych projel ještě pár lokalit, ale i tak je to vcelku pěkný výsledek.


Strakapoud malý (Dendrocopos minor) od Mutěnic vyvolal v Angličanech nadšení.


Kuře čejky chocholaté (Vanellus vanellus) skrývající se ve vegetaci podmáčeného pole.


24.4.2016: Krátce u Nesytu
Odpoledne jsem domluven s Martinem Hrouzkem na menší obeznávací výjezd na jih Moravy, a proto se ještě po ránu rozhoduji mrknout do lesa nad Soběšicemi a případně odchytit nějakého dalšího králíčka ohnivého. Vyjíždím něco po šesté pod zataženou oblohu s mrazivým větrem a nízkými teplotami držícími se zuby nehty jen 5° nad nulou. Opět vystupuji U Buku a ve skupině smrků hned vedle parkoviště natahuji mezi podpapíráky síť, aby v ní uvízl ani ne po minutce první samec ohniváka. Ani jsem si nevšiml, že už visí v síti, protože tam byl ještě před tím, než jsem se skryl za nejbližším stromem. Dalšího ohniváka kroužkuji zkřehlými prsty o kus dál k západu pod zpevněnou lesní cestou. Reagoval tak divoce na slabou nahrávku z mobilu, že se od sítě nejprve dvakrát odrazil, než se do ní zavěsil. Jdu dál po lesní cestě, obcházím její zákrutu a nalézám další skupinu smrků. Pouštím mobil a po chvilce se objevuje třetí králíček ohnivý. Po jeho odchytu ale zjišťuji, že je to ten předchozí, který se chytil po dvou odrazech. Musí mít neuvěřitelný sluch a neuvěřitelnou chuť po konfrontaci se sokem. Chvíli pak ještě chodím po okolí, ale další vhodné teritorium nenacházím. Je nepříjemná zima. Balím to a v 8:30 jsem doma u snídaně.
S Martinem parkujeme u Hraničního zámečku v západním cípu Hlohoveckého rybníka chvíli před jednou po poledni. Oblačností začíná prosvítat slunce. Stromy, tráva i keře hrají všemi odstíny svěží šťavnaté zeleně. Po obloze se honí desítky vlaštovek a ozývá se křik pro mě prvních rorýsů. Občas kolem přelétnou rybáci obecní. Je to nádherné, jaro na jihu Moravy, které jsem si o několik dní odložil díky výletu do Maroka. Připadá mi, že jsem byl pryč mnohem déle než těch pouhých deset dní. Vše se tu za tu krátkou dobu změnilo, přibyly nové ptačí druhy, olistily se stromy, dostavilo se skutečné jaro. Jdeme se projít kousek k louce po severním břehu rybníka. Ozývají se proužci a rákosníci velcí. Jak říkám, je to tady.
Pak se jdeme projít od hráze Nesytu směrem k Výtopě. Na blatech nádržky zkraje Koňského pastviska hledá potravu dvacítka vodoušů bahenních, dva vodouši šedí a dva páry kulíků říčních. „Upuštění“ Nesytu si skutečně zaslouží uvozovky. Voda sahá po hranici rákosí. Mělčiny žádné, tudíž nějaké extra podmínky pro bahňáky taky nulové. Stav na prd. Z dálky se ozývá kukačka a nad hladinou se prohánějí desítky břehulí. Z rákosí teskně píská moudivláček a odkudsi drnčí hrdlička divoká. Výtopu, která je v závětří, zdobí svatebními šaty lžičáci, zrzohlávky, čírky modré i obecné, kopřivky… zkrátka desítky kachen. Nad námi pískají pochopi, co chvíli je vidět luňák červený a dvakrát pozorujeme ostříže. Z podmáčeného místa za Koňským pastviskem vzlétá 16 bekasin otavních. Užívám si to i přes ostrý ledový vítr.
Po jídle ve Valticích (po letech telecí plíčka) zajíždíme ještě na skok na rakouskou stranu, no a pak hurá domů. Cestou zpět už ani teplou fleesku nevysvlékám, venku bylo fakt frešno.


Poměrně krotký vodouš bahenní (Tringa glareola) se zobákem špinavým od bláta a taky kroužkem.


23.4.2016: Ohniváci
Zítra budu v terénu, a proto mám dnes dopolední službu u dorostu. Nemocný Vojta zůstává doma s Pepem a zbylé dva klucány vyvážím nad Soběšice do lesa. Je zataženo, občas spadne pár kapek deště a já si chci po návratu z Maroka poslechnout, co se v lese ozývá. Mám sebou i síť a tyčky, protože jsem si říkal, že bych vyzkoušel, jak jsou na tom budníčci lesní, druh vhodný pro projekt RAS. A už je třeba konečně se poohlédnout po vlastní specializaci. Vystupujeme na zastávce U Buku a jdeme dolů po žluté turistické značce. Po několika desítkách metrů se hned vedle stezky ozývá ze smrkového porostu králíček ohnivý. Zkusím to tedy s ním. Natahuji novou monofilamentovou šestku. Vejde se do kapsy a při utažení horních lanek se nemusí tyče ani kotvit. Super. Hážu pod ni mobil s nahrávkou a z povzdálí sleduji síť. Králíček se chytá po chvilce. Loňský samec. Za chvíli mám vše sbaleno a pokračujeme dál. Po necelých dvou stech metrech se ozývá ze svahu vpravo další ohnivák. Natahuji šestku, pokládám mobil a čekám. Síť je mezi podrostem téměř neviditelná a pták se chytá zase během chvilky. Tentokrát kolem něj poletuje i samice, ale protože hned po nárazu samce do sítě běžím k němu, samičku plaším.
Během hodinky mám tedy dva samce. Kluci pobíhají po lese nebo musím čelit záplavě jejich výmluvnosti, zvláště u Josefa. To pak nemám šanci vnímat šrumec v lese kolem. Dalšího ohniváka hledáme hodinu a čtvrt a vše se opakuje přesně jako v předchozích dvou případech. I tentokrát jde o loňského samce. Poslední ohnivák je zase asi 200 m vzdálen ve smrčině s hustým podrostem. I tentokrát se samcem poletuje samice. Mobil na zemi není nejvhodnější. Samec sletuje až k němu a pak několikrát síť podletuje. Příště budu muset dál reproduktor výš na tyč někam do středu sítě. Samička mizí, když si jdu pro chyceného samce. Spoustu věcí se ještě budu muset naučit a zdokonalit, ale i tak jsem nadšený. Kdyby Josef ke konci pořád nenaříkal nad bolavýma nohama, zkusil bych ještě jednoho králíčka ozývajícího se kousek od našeho zaparkovaného auta. No a budníček lesní se ozval jen jednou v závěru okružní procházky.


Králíčci ohniví (Regulus ignicapillus) reagují na domnělého soka v podobě nahrávky velmi spolehlivě.


7.4.2016: Poslední natažení
Do práce jezdím na kole. Neztrácím tak kontakt s děním kolem sebe a hlavně vím, o čem si zrovna ptáci povídají. Právě dnes jsem cestou poslouchal několik skřípavých hlasů rehků domácích a říkal jsem si, že co nevidět budu míjet i jejich noblesnější bratránky, rehky zahradní. Dojel jsem pak k práci a skutečně si na špičce javoru už jeden sameček prozpěvoval. Ještě včera tu nebyl. Musel přiletět teprve před několika hodinami. Obloha modrá, lehoučký jižní větřík, vůně kvetoucích fialek a keřů – co takhle naposledy si natáhnout síť? Zítra odlétáme s kamarády na několik dní do Maroka a tohle by bylo příjemné rozloučení s místním opeřeným osazenstvem.
Ještě za šera jsem tedy natáhl a už po třech minutách se chytila dvojice červenek. O půl hodiny později je to kos, modřinka, samec pěnice černohlavé a dva rehci domácí. Pěnice černohlavé u nás v zahradě také nejsou moc dlouho, teprve několik dní, ale zpívají z plna hrdla a prohánějí se mezi keři. Obhlížejí vhodné prostory a obhajují teritoria. O další půlhodinku později visí v síti další dvě pěnice černohlavé, tentokrát párek. Po celou dobu je dění na zahradě podmalováno zpěvem rehka zahradního z vrcholku javoru nebo vedlejšího ořešáku. Po hodince mám dalšího černohlávka a zase modřinku. Obloha se začíná zahalovat oblačností, mračí se a vypadá to dokonce na déšť. Ještě před tím, než se rozhoduji sítě stáhnout, věším k jedné z nich nahrávku rehka zahradního. Jednu síť stahuji a skládám, a když přicházím k druhé, visí v ní i onen zpívající samec rehka zahradního. Nádherný starý pták, kterého jsem tu jistě v minulých letech už potkal. Teď si odnáší hliníkový kroužek. Pokud se příští rok zase objeví, už budu vědět, jestli je to ten stejný.


Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) - starý matador, který u nás na zahradě jistě hnízdil i v minulých letech.


4.- 5.4.2016: Krátkokřídlí ve čtverci
Od té doby, co jsem si na tablet nainstalovat Meteor, Aladina a nakonec Klaru, mám konečně trochu přehled o tom, jaké by mohlo být počasí – tedy alespoň v nejbližších hodinách. Všechny tyto nápovědy v pondělí ukazovaly, že noc na úterý bude beze srážek, jen s mírným větříkem a pod jasnou oblohou. Všechno by tedy mělo nahrávat pokusu o noční odchyt chřástalů.
Odpoledne sedám do nabaleného auta a jedu dolů k Blučině. Je vedro, daleko přes 20°C. Vody na podmáčeném poli ubylo a za své vzal i vyšší porost staré vegetace, který byl i se zbytkem rákosí posečen. Na loužích posedávají kachny, slyšet je vodouše rudonohé a v okolí se pohybuje několik čejek. Bahňákových sítí mám tak akorát na čtverec s hranou dlouhou 18 m. Stavím ho daleko do pole v místech, kde už je sucho. Cestou zvedám asi 10 bekasin a později jednu slučku. Pak už si jdu sednout k autu, popíjím pivko a dalekohledem prohlížím okolí. Pochop zvedá početné hejno lindušek lučních (70 ex.), které pak přeletují z místa na místo, s příchodem večera začínají na ploše přede mnou tokat bažanti, občas ještě přeletí konipas bílý nebo luční a vlaštovky ve vzduchu střídají lovící netopýři.
Do půlnoci chytám tři chřástaly vodní. Jeden bezradně postává u repráku s nahrávkou uprostřed čtverce. V jednu přináším první dva chřástaly kropenaté. Vedle čtverce sedí slípka, kterou chytám do ruky. Když pak ptáky u auta zpracovávám, přichází až do mé těsné blízkosti zvědavý srnec. Až když jsem na něj posvítil čelovkou, naštvaně zabeká a mizí ve tmě. Jen doufám, že mi neproběhne sítěmi. Když chodím na kotroly, často se nade mnou ozývá zvláštní hlas pohybující se v kruzích po obloze – asi chřástal kropenatý.
Do rána mám okroužkováno šest chřástalů vodních, pět kropenatých a slípku. Jeden vodník a dva kropenáči se chytají opakovaně. Mrzí mě, že tu nezůstal ani kousek rákosí, kde by se dali chytat drobní pěvci. V sedm už mám vše zase sbaleno. Teď hurá do práce.


Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) se dala chytnout do ruky.


2.4.2016: 12 druhů do birdlistu
Víkend budu mít tentokrát okleštěný o pracovní neděli a proto, abych nezůstal rodince nic dlužen, vyrážíme dnes birdit společně. To nejpokročilejší jaro panuje podle avifaunistické databáze ČSO kolem Hodonína a Mutěnic. Jezdíme tam tak jednou dvakrát ročně a tohle by mohla být vhodná příležitost. Kluci ráno automaticky zapínají televizi a koukají na nejrůznější animované pohádky. Odtrhnout je od těchto hloupostí, vnutit jim něco k jídlu a přinutit je převléci se z pyžam, si vyžaduje značnou trpělivost, ale nakonec se daří a kolem půl deváté vyjíždíme. Venku to vypadá na krásný jarní den. Obloha je téměř modrá a ptáci nabuzení hormony vykřikují svá poselství o jaru a plození.
První zastávka patří mokřině v polích nedaleko Velkých Bílovic. Z louky se zvedá početné hejno lindušek lučních a mezi nimi se občas ozve konipas luční. Z oblohy se ozývají skřivaní trylky, nad loužemi toká párek vodoušů rudonohých a slyšet a později i vidět je asi deset čírek obecných. Kluci mizí v polích a křovinách. Já se jdu projít a nejsem zklamán – z rákosí ke mně doznívá zpěv modráčka a opakovaně, i když vzdáleně, monotónní hlas cvrčilky slavíkové. Ptačí druhy se vracejí z jihu jeden za druhým a v posledních dnech přímo lavinovitě.
Velké Bílovice jsou ucpané zájemci o tour po sklípcích. Od místa registrace a prodeje lístků se táhne dlouhánský hrozen adeptů na vinné opojení. Frčíme mezi sytě zelenými poli. Lužický rybník pod i nad silnicí je vypuštěný. Rodinku nechávám u benzínové pumpy, aby mi je na rušné silnici něco nesrazilo a bahna jdu omrknout sám. Na rybníce severně od silnice jsou už i nějací bahňáci – jespáci bojovní a dvojice jespáků obecných, vodouši rudonozí, dvojice vodoušů kropenatých a po jednom vodouš bahenní a šedý, několik kulíků říčních a halda racků chechtavých. Pod silnicí jsou pouze chechťáci, opět několik kulíků, ale také koliha malá s tenoučkým a kratičkým zobákem. Rychle se vracím za rodinkou, přesunujeme se k rybárně a odtud se pak rozhlížíme po okolí. S prvními jiřičkami se objevuje František Kopecký a na bahnitém ostrohu odpočívá v blízkosti dvou husic liščích také dvojice břehoušů černoocasých. Z křoví zpívá pěnice černohlavá, z drátů zvonohlíci a z proužku rákosí tence pískají moudivláčci. Další a další druhy, které sebou nese rozvíjející se jaro.
Přejíždíme k Mutěnicím a následující dvě hodinky se procházíme mezi rybníky. Slunce svítí, vítr mírně pofukuje, je krásně. Budníčci menší jsou všude, ale z křáků kolem Kyjovky se ozývají i budníčci větší. Husy vodí malé pullíky (počítáme šest rodinek), odečítáme čtyři červené límce a potkáváme celou výpravu dalších birderů, které přivezl Luba Novák. Nad rybníky loví orlovec, na ostrůvku v kolonii chechťáků tokají tři racci černohlaví (2 ad. + imm.), na jednom z menších rybníčků postává na jedné nožce samec pisily a modrou oblohu brázdí dvojice čápů černých. Dokonalá idyla.
Na oběd do Ivaně se vyplatí zajet vždy. Nelitujeme trochu zdlouhavé cesty, protože jistota je jistota a navíc tu mají kluci koutek s hračkami. A na zpáteční cestě do Brna mi to nedá zastavit u skládky odpadu před Žabčicemi. Z keřů a plotu povlávají igelitové sáčky a nad zapáchajícími hromadami odpadků krouží racci. Zprvu to moc atraktivně nevypadá, ale pak si všímám hejna racků sedících v poli na druhé straně silnice. Náklaďáky přijíždějící k blízké pískovně kryjí celé hejno dost často prachovou clonou, ale racci žlutonozí jsou nepřehlédnutelní. V hejnu osmi set chechťáků je jich devět a brzy nacházím i dvojici racků černohlavých. Jako zakončení dnešní výpravy to rozhodně stálo za to.


Trojice racků černohlavých (Larus melanocephalus) v hnízdní kolonii racků chechtavých.


31.3.- 1.4.2016: Noc s chřástaly
Zprávy z jihu Moravy mluví o silném tahu chřástalů. Poté, co jsme jeden termín díky silnému větru museli odvolat, jsme s Petrem Podzemným domluveni na společný odchyt bahňáků u Blučiny právě na dnešek. O tahu chřástalů se tedy přesvědčíme, doufám, na vlastní kůži.
Den je nehorázně teplý, padají teplotní rekordy a horko je i v tričku s krátkým rukávem. Na kraji podmáčeného pole parkuji s karavanem někdy před šestou odpolední a během několika minut přijíždí i Petr. Nad bahnitým polem na druhé straně strouhy tokají dva páry vodoušů rudonohých, nad polem hledá hmyz osamělá vlaštovka a ve vzduchu se objevuje i trojice jespáků bojovných. Stále jsou slyšet hlasy konipasů bílých, lindušek lučních a hlasité pípání kulíků říčních. Když obtěžkáni výbavou brodíme ve vysokých holinách na louku, zvedá se i pět konipasů lučních. Stavíme tři linie bahňákovek a čtverec na chřástaly. Vítr zčerstva pofukuje a trochu nám napínání sítí znepříjemňuje. Přidává se k nám i chlapík s foťákem, který tu poblíž parkuje s tirákem. Teplo je ještě poté, co se okolní krajina začíná utápět v šeru. Mám nazuté prsačky, ale ještě po deváté večer mám jen triko s krátkým rukávem.
Chytají se nějaké bekasiny a vodouš kropenatý. V průběhu celé noci nosíme od sítí chřástaly vodní a po půlnoci se začínají objevovat chřástali kropenatí. Dvakrát nám jako bomba do sítě padá bažant. Až do jedné v noci jsme vzhůru, Peťa fotí úlovky ve svém improvizovaném terénním studiu, popíjíme pivko a nad námi se třepotají hvězdy. Je fajn. Pak se v kontrolách sítí střídáme a každý si dáváme nějakou tu krátkou hodinku šlofíka. Nad ránem máme okroužkováno 7 chřástalů vodních, 6 chřástalů kropenatých, vodouše kropenatého, čejku a asi 10 bekasin otavních. Někteří chřástali vodní se chytají opakovaně. Těsně před rozedněním přibývají v jediné pěvcovce tři strnadi rákosní. Po ránu začíná zase foukat a jakýsi pekelný stroj seče vysokou suchou trávu v zadní části lokality. Mezi bahňáky se vrhá raroh a asi dvakrát vyšlapujeme slučku. Jen to balení kdyby nebylo tak otravné. Krátce po rozednění už frčím do práce. Nevyspalý, ale velice spokojený.


Chřástal vodní (Rallus aquaticus) má nečekaně nebezpečné drápy na dlouhých prstech nohou.


Chřástal kropenatý (Porzana porzana).
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter