> fotozápisník > archiv 2015/04
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2015/04)



30.12.2015: Poslední terén v roce
Předposlední den roku, navíc pod modrou oblohou. Noc byla jasná a po ránu je na všem solidní vrstva jinovatky. Dá mi dost práce, než ji seškrabu z předního okna našeho špinavého Molendy. Po dlouhé době mířím k Tovačovu.
Nedá mi to, abych nezastavil u letiště před Bedihoští. Na louce tu sedí dvě desítky kání a nad nimi poletuje samice pilicha. Z blízkého keře se ozývají nějací pěvci, které identifikuji až po vzlétnutí jako čečetky. Po nich startují ještě pěnkavy a stehlík. Je mrazivo, vítr naštěstí fouká mírný.
Na jezerech u Annína bylo v posledních dnech pozorováno několik zajímavých druhů. Buď už přestávám vidět, nebo všechny ty „špeky“ odletěly před mým příjezdem. No čo už? Jsou tu sice stovky lysek a desítky roháčů, ale z těch méně běžných jen dvojice samic morčáka malého, pár morčáků velkých, dvanáct hoholů a z topolu na to shlíží dospělý orel mořský.
U Troubek začíná pofukovat dost nepříjemně. Chlapík z místní ostrahy zjišťuje, jestli nejsem zloděj. Ověšený dalekohledy ale působím výmluvně. Na vodě jsou jen kachny a kormoráni, pak docela dost velkých racků (133 ex.) a 19 morčáků velkých.
Přes pole přejíždím ke Křenovskému rybníku. Kachny se tu motají po nezamrzlých místech a volavky popelavé odpočívají na stromech na břehu.
Na chvilku se jdu projít po hrázi Hradeckého rybníka ke kříži. V rákosí u cesty sedí sedm strnadů rákosních a na vodě jsou vidět jen racci bělohlaví a bouřní. Na vodě je tenká ledová krusta a břehy jsou prázdné.
Nedá mi to, abych ještě nekoukl do polí směrem ke Klopotovicím. Kousek od Hradeckého rybníka se v řepkovém poli pase 69 labutí a mezi nimi se skrývá 5 hus velkých a 9 hus běločelých. Překvapuje mě čtveřice poletujících kolih. No nic, myslím, že se můžu vrátit do Pístovic a zase na chvíli roztáhnout síť na pár sýkorek. :)


Čtveřice kolih velkých (Numenius arquata) nad řepkovým polem stranou Hradeckého rybníka.


27.12.2015: "Za zedníčkem a berneškami" - tradiční akce Klubu 300
Máme tu další ročník tradičního setkání s názvem „Za zedníčkem a berneškami“, které před koncem roku organizuje Jirka Šafránek jako společnou akci Klubu 300 a MOSu. Zatímco ale v Čechách panuje jarní slunečné počasí s vysokými teplotami lámajícími historické rekordy, tady na jihu Moravy se drží přilepená k zemi vlhká neprůhledná mlha, která sráží teploty je pár stupínku nad nulu.
Z Brna vyjíždíme něco po šesté s Frantou Kopeckým, který u nás nocoval. Na hrázi mezi střední a horní nádrží jsme ještě za tmy těsně před sedmou. To už na rozšířeném místě vozovky u přepadu parkuje několik aut a kolem nich postávají siluety birderů. Zdravíme se a s rozpaky pozorujeme mlhu tak hustou, že i s postupujícím časem zůstává dohlednost nějakých dvacet, při nejlepším třicet metrů. Z poloostrova pod přepadem k nám zaznívá křik stovek havranů a kavek pokoušejících se o rozlet, který je díky husté mlze pozvolný a neurčitý. Občas se objeví pár černých ptáků i nad námi, čas od času se z mlhy vynoří také volavka bílá nebo nějaký ten racek. Až po osmé hodině se objevují první husy. Jsou to malá hejnka, která se motají mlhou, letí k západu nebo nízko nad silnicí k jihu. Je jich jen několik desítek a podle ticha se zdá, že na vodě už žádné další husy nejsou. Po deváté hodině volá Jožka Chytil, že u Klentnice se s mlhou statečně rvou sluneční paprsky a občas i vítězí. Dodává, že také právě kouká na zedníčka. Je rozhodnuto, zmrzlí jak rampouchy opouštíme po dvou (někteří i po třech) hodinách čekání nádrže a přesouváme se do vyšších poloh.
Silnici nad Pernou kryje ledovka, kola podkluzují, ale bez nehod všichni parkujeme na parkovišti na kraji Klentnice. Jako zázrakem jsou stěny lomu skutečně nasvíceny sluncem a šplhá po nich zedníček. Užíváme si krásného pozorování a vlastně i setkání, protože se nás v lomu schází dobře třicet. Hned na kraji Klentnice pozoruje Pavel Shromáždil také konopku žlutozobou. Část birderů pak míří pod Martinku a do Soutěsky, část na Sirotčí hrádek, aby se pokusili potvrdit výskyt dalších zedníčků. Část lidí sjíždí ke Strachotínu, aby se vypravila za sněhulemi. Já s Lubou Novákem a Frantou Kopeckým sjíždím do Ivaně na držkovou polívku.
Pak přejíždíme také ke Strachotínu a v husté mlze se vydáváme po břehu dolní nádrže směrem na Šakvice. Na vodě jsou vidět jen ptáci, kteří neplují dál než nějakých dvacet metrů od břehu – tedy jen několik lysek a kachen. Později také potáplice severní. Dobíháme Jardu Závoru. Sněhule nikde. Po břehu pochodujeme pěkných pár kilometrů, ale bez úspěchu. S dalšími "klubáky", které postupně doháníme, se vracíme ke Strachotínu. Na hrázi u Dolních Věstonic kolegové před tím pozorovali další konopku žlutozobou, ale ta pak odletěla do mlhy a už se nevrátila. Část výpravy pokračuje do Drnholce na kalousy, část už jede domů a my s Frantou Kopeckým si ještě jedeme nechat sluncem dobít baterky ke Klentnici.
Pořád je tu ještě pár lidí. Chlapi našli nocoviště kalousů pod Sirotčím hrádkem a skutečně potvrdili další dva zedníčky v Soutěsce, zatímco jeden byl stále přítomen v lomu. Zdejší zedníček k nám přeletuje, odpočívá, protahuje se, a po deseti minutách pokrčuje v hledání hmyzu. Doufám, že se podařil aspoň nějaký obrázek. Mlha chvílemi zalévá i prostor lomu. Občas ale ustupuje a dokonce se v jednu chvíli objevuje nad její zvlněnou hladinou vršek Sirotčího hrádku a plochý vrchol Stolové hory. Pak už se slunce ztrácí docela. Je čas k odjezdu. I přes tu nestydatě otravnou mlhu to byl nakonec vydařený den. Hlavně kvůli kamarádům a zedníčkovi. Tak zase příští rok ahoj.


Pan domácí z lomu u Klentnice.


Setkání Klubu 300 a členů MOSu v Klentnici při pozorování zedníčka skalního. Foto: Jarmila Kačírková


23.12.2015: Na ostrově plujícím mlhou
Ráno se budím docela brzy, i když mám dnes volno. Spát se mi už nechce a tak se pěkně potichu balím a ještě za tmy sedám do auta. Venku se ozývá zpěv kosa a kdybych kousek popojel, tak bych asi zaslechl jako v minulých dnech několik červenek. Jedu mlhou, ale občas se nade mnou v potrhané oblačnosti ukážou hvězdy. Světla přibývá a nad Pálavou se objevují červenooranžová oblaka namočená do ranních slunečních paprsků.
To už parkuji na rozšířeném místě hráze mezi Mušovskou a Věstonickou zdrží VDNM. Je pár minut po sedmé. Z poloostrova nedaleko propusti právě s křikem vzlétají mraky havranů a kavek. Koruny stromů se pod nimi prohýbaly a vypadaly jako olistěné. Všechno to zdánlivé listí se ale v podobě černých ptačích siluet zvedá k obloze a rozletuje se do okolí. Směrem k západu odlétá dobře 2500 ptáků. A to je jen třetina či čtvrtina celkového počtu. S blednoucí oblohou jdou rozeznat na hladině střední nádrže hejna husí. Hrubým odhadem je jich k deseti tisícům. Jejich první menší skupinky odlétají k západu, ale v kopečcích směrem na Pasohlávky je vítá střelba. Další husy s odletem otálejí. Střelba zaznívá i z jižního břehu Mušovské zdrže. Odjíždím ještě před rozletem v 7:40, kdy je stále ještě většina husí na vodě.
O čtvrthodinu později už parkuji nad Pavlovem. Pode mnou směrem k nádržím houstne mlha, ale vrcholové partie Pálavy už barví slunce. Až na hřebeni je vidět skupina muflonů. Pomalu stoupám vzhůru. Chci se podívat k Děvínu. Možná by se tam mohla objevit pěvuška podhorní. Obloha je modrá a slunce hřeje. V dubech na svahu odpočívá skupina strnadů obecných a výš se honí dvojice strakapoudů velkých. Když přicházím k vyhlídce u Děvína, připadám si jako na ostrově plujícím hustou šedivou mlhou. Ta leží na okolní krajině jako deka. Kousek ode mě se pase dvojic srn, kolem přeletují čížci a křivky. Z té mlhy dole stále ještě vycházejí výstřely a občas jsou slyšet hlasy hus. Je tu krásně. Beze spěchu sestupuji směrem k Soutěsce. V nižších partiích se opět nořím do mlhy. Teplota klesá a vzduch je najednou vlhký a chladný.
Za ty dvě hodiny, co jsem se procházel po Pálavě, vystoupala mlha o několik desítek metrů výš. Naštěstí ale zřídla těsně nad vodní hladinou. Proto ještě vyjíždím přes Nové Mlýny k Šakvicím podél Novomlýnské zdrže. Hned od hráze sčítám 115 roháčů a 53 morčáků velkých. Tři páry roháčů dokonce tokají. Je téměř bezvětří a nedaleko břehu loví potáplice severní. Až k Šakvicím potkávám čtyři. Okolní krajina je stále v husté mlze. Nemá cenu hledat husy na pastvě. Jede se domů.


Dvojice potáplic severních (Gavia arctica) od Šakvic.


19.12.2015: V práci na zahradě
Počasí stojí za starou bačkoru. Mlha nasazuje očím brýle ke čtení a ty pak nejsou schopny rozeznat okolí vzdálenější několika desítek metrů. Dole u nádrží pod Pálavou to může být sice jiné, ale nechce se mi. Navíc se zdá být vhodnější zůstat doma i z dalších důvodů. Hledám v tom výhody – neprší, nemrzne, kluci jsou zdraví a navíc mi v týdnu přišlo několik sítí v balíku posílaném až z Hongkongu. Možná by stálo za to nějakou vyzkoušet. Beru kluky a vyjíždíme na zahradu přiléhající k budově, ve které pracuji. Ve větvích stromů se ozývají sýkory a králíčci. Už dvakrát jsem si tu mezi stromy a křovím vyzkoušel natáhnout dvanáctimetrovou pěvcovku a vždy se něco chytlo. Teď tedy s pomocí Vojty natahujeme novou čínskou síť dlouhou 18 m a vysokou 3 m. Do větví bezového keře věšíme malý repráček s nahrávkou a jdeme se postavit stranou. Zprvu se nic neděje a Franta si stěžuje, že je to dnes nuda. Jeho potřebě být pořád v pohybu to zkrátka nevyhovuje. Prvních několik minut je opravdu dlouhých, ale pak se do sítě chytá první králíček a chvilku po něm další. Kluci jsou nadšeni. Dostávají příležitost prohlédnout si oba drobečky z těsné blízkosti. Následují sýkory – koňadry a modřinky. Z ořešáku nás pozoruje dlask a na větev kousek od něj se zavěšuje strakapoud jižní. Občas se vzduchem mihnou čížci. Rozdávám ptákům kroužky, Vojta asistuje a Frantu s Josefem to po chvíli přestává bavit a jdou si hrát jinam. Stále je mlha, ale zima není. Do sítě naráží kos, chvíli v ní setrvává, ale pak odskakuje a odlétá. Po půldruhé hodiny máme okroužkovány dva králíčky, 8 koňader a 4 modřinky. S tučností se pohybují mezi 1 až 4. Mezitím se objevuje i strakapoud velký, ozve se krákání několika přeletujících havranů a výstražný hlas sojky. I takhle se dá objevovat, být v přírodě a přitom jen kousek od domu. Navíc se kluci alespoň něčemu přiučí. Mají to jako takovou lekci ekologické výchovy.


Nezvykle zbarvený samec sýkory koňadry (Parus major) se světlými ocasními pery a světlejšími ramenními letkami.


13.12.2015: S Pepem na ptákách
Omladina je u babičky a oproti včerejšku to vypadá dokonce na slunečný den. Pepe projevil zájem o terén a tak dnes vyrážíme pod Pálavu spolu. Zprvu je ještě obloha kryta oblačností, ta ale z větší části mizí a objevuje se modrá obloha.
Nejprve zastavujeme na hrázi mezi Mušovskou a Věstonickou zdrží VDNM. Vodní hladinu jen mírně čeří slabý JZ vítr a je docela teplo. Po slunci prohlížíme Mušovskou zdrž. Kousek od nás loví potáplice severní a až daleko u Pasohlávek je u hejna chocholaček a lysek vidět krásný samec turpana hnědého. Mlha, kterou jsme projížděli cestou z Brna, je pryč a dalekohledem vylepšenému oku se nabízí nádherný výhled do dálky. Na Věstonické zdrži kralují kormoráni a mezi ostrůvky se zdržují hlavně husy velké (několik desítek) a racci bělohlaví.
Slunečné počasí nemusí vydržet dlouho, proto se rozhodujeme pokračovat do Klentnice, kde chceme v lomu navštívit zedníčka. Přes Pernou jsme tu za pár minut. Bílé skalnaté stěny jsou už krásně nasvícené sluncem. Zedníčka objevuje asi po deseti minutách Pepe. Šplhá uprostřed stěny a hledá hmyz. Z naší vzdálenosti působí velice subtilně a jako vždy si s údivem říkám, jak odolný to musí být ptáček, vzhledem k jeho hnízdištím kdesi vysoko v drsném horském prostředí. Ve čtvrtek ráno jsem ho tu také zhruba od půl desáté pozoroval. Na opačné straně lomu se dokonce ukázal i druhý pták, kterého ten první zahnal až k Sirotčímu hrádku a pak se sám zase vrátil. Ta jejich vzájemná vnitrodruhová nesnášenlivost mimo hnízdní dobu zřejmě platí. Se zedníčkem tu zůstáváme jen slabou půlhodinku.
Sjíždíme dolů k Novomlýnské zdrži. Hladina je stále klidná, slunce mírně hřeje, z keřů křičí žluna zelená a vůbec je dnes výjimečně vlídné počasí. V okolí se pohybuje 68 morčáků velkých, 39 roháčů a směrem k Pavlovu točí termiku dvojice orlů mořských a jeden orel královský. Když pak stojíme na hrázi u Nových Mlýnů, přeletuje nad námi cvrčala a charakteristicky se ozývá. Přibývá dalších zhruba 70 morčáků velkých, desítky racků chechtavých a bouřních. U bývalého Šakvického rybníka nás čekají dvě potáplice severní a jedna potápka rudokrká. Za Šakvicemi pak další potáplice severní, jedna potáplice malá a téměř na druhé straně nádrže je vidět obrovské lovící hejno kormoránů čítající nejméně 1200 ptáků. V dálce jsou na břehu směrem ke Strachotínu vidět postavičky s fotoaparáty. Zdá se, že sněhule je dnes zavedly dost daleko od obvyklých míst, kde se zdržují. Zastavujeme pak ještě u Dolních Věstonic, kde sčítáme hejnko sedmadvaceti hoholů a tím náš výlet pod Pálavu končí.
Cestou zpět je vidět na Věstonické zdrži asi stovka hus velkých. Je po poledni, ale husy nejsou ani na Novoveském rybníce. Kdo ví, kde se pasou?


Jedna z potáplic severních (Gavia arctica) na Novomlýnské zdrži VDNM u Šakvic.


6.12.2015: Náhradní termín
Včera mi to povinnosti nedovolily a tak teď vyjíždím do terénu v náhradním, nedělním termínu. Vzhledem k počasí to bude spíš zoufalství než birdwatching. Je totiž zataženo, mlha, světla jen poskrovnu, a občas mží tak hustě, jako by pršelo. Čo už, nějak to dopadne.
Jedu rovnou k Novoveskému rybníku. Už když přijíždím k severnímu břehu, jsou v pološeru na hladině znát hejna ptáků. Překvapivě jsou to většinou husy, které hned po rozletu z Novomlýnských nádrží musely přistát tady. Jinak by totiž byly už na pastvě. Je před osmou. Kdoví proč tu zastavily. Na vodě sedí přibližně 4600 hus, převážně běločelých. Netrvá ale dlouho a přece jen se vydávají k SZ do polí, aby se jich část zase vrátila. Teď už znám i důvod. Po odlétnutí se ozvala někde od severu kanonáda. Myslivci jsou na číhané. S trochou světla navíc počítám u protějšího břehu 500 čírek obecných a mezi kachnami (2700 ex.) svítí i jedna husice liščí.
Pokračuji ke Starému rybníku, který je vypuštěný. Chvíli koukám na prázdné bahnité dno. Když se od jihu začnou ozývat husy. Jde o další hejno zvedající se nejspíše z Vrkoče a opět je provází střelba. Je jich přibližně 2100. Část letí k Pohořelicím a část sedá na pole mezi oběma rybníky. Jdu si je prohlédnout – je to 530 běločelek a 80 hus velkých. Na dvě Starého rybníka se mezitím ukazuje 19 čejek, 40 racků bělohlavých a 15 racků chechtavých.
Rád bych se podíval i k Vrkoči, ale nechci se tam motat mezi střelci. Jedu tedy směrem na Drnholec. Silnice už je opravená, ale v polích vidět nic není. Ze strniště se zvedá jen káně rousná.
Zastavuji v místech, kde se Dyje vlévá do Mušovské zdrže VDNM. Na nádrži počítám 29 roháčů, 22 morčáků velkých, ale hlavně 380 chocholaček a 200 lysek. Mezi chocholačkami je také 7 kaholek (2M) a do blízkého lesa s křikem zalétá dvojice tokajících orlů mořských.
Projíždím Brod nad Dyjí a Dolní Dunajovice, pak Pernou a na kraji Klentnice parkuji. Mlha je tu pěkně hustá. Vidět je sotva na třicet metrů. Přesto se jdu projít do lomu, kde je mlha ještě hustší. Jeho stěny se v ní z větší části ztrácejí. Je tu ticho, slyšet jsou jen kapky zkondenzované mlhy dopadající z holých větví na zem. Pak se náhle ozývá teskný zpěv. Jen jednou, ale tuším, komu patří. Hledám v mobilu a dvakrát ho pouštím zpět do ticha. Odpovědi se nedočkám, ale zedníček je tu někde skryt v mlze. Zdá se, že letošní zima sem zavála zedníčků hned několik, jak je patrno z pozorování zveřejněných na birds.cz.
Sjíždím pod Pavlov k Novomlýnské zdrži a opouštím mlhu držící se jako čepec ve vyšších polohách. Vodní hladina je poměrně klidná. V zátoce počítám 53 morčáků velkých a 30 kopřivek. Mezi roháči (27 ex.) se zdržuje i jedna potápka rudokrká. Kousek dál na poli sedí dva orli mořští. U Nových Mlýnů se pouštím po břehu nádrže směrem na Šakvice. Potkávám další menší hejna morčáků velkých, kachen a větší skupinu lovících kormoránů. Až u Šakvic nacházím napřed jednu, pak druhou potáplici severní a nakonec ještě trojici ptáků držících se pohromadě. Mezi roháči jsou tu také tři potápky rudokrké. Stále je šero a začíná citelněji foukat. Už se mi moc ven nechce. Poslední zastávkou bude břeh Novomlýnské zdrže u Strachotína. Jdu se projít podél vody až za přečerpávačku, kde potkávám tři sněhule. Pozoruji je ze značného odstupu a odcházím až poté, co se zvedají a odlétají dál k východu. Na vodě loví 40 hoholů. Je hodinu po poledni, když se s prázdnou nádrží vracím do Brna.


Jen dokumentační fotka tří sněhulí severních (Plectrophenax nivalis) pořízená za šera a ve větru na vysoké ISO.


28.11.2015: Dopoledne s husami
Je tu netrpělivě očekávané sobotní dopoledne a já se rozhodl, že se podívám po husách. Žádná Pálava se zedníčkem, žádné Novomlýnské nádrže plné nejrůznějších zajímavostí, zkrátka jen pole, a nejlépe pole mezi Pohořelicemi a Branišovicemi. Po rozednění vyrážím pod zataženou oblohou, ale ona to není tak úplně oblačnost, spíše mlha či opar. Jak jedu k jihu, šplhá nad východní obzor slunce a obloha je jako zázrakem stále modřejší.
Teprve něco před osmou zajíždím na polní cestu pod Pohořelicemi. Jinovatka, zamrzlé louže, opar, nehybná káně v oranici, bezvětří, vrabci polní poskakující v keřích a to vše začíná zalévat svými paprsky stoupající slunce. Krása. Od pusy mi stoupá pára, stojím opřen o blatník auta, poslouchám, rozhlížím se a užívám si nečekaně krásného rána. Poštolka na kůlu u nového větrolamu, hejno stehlíků, nějaký ten zvonek a po chvíli i menší hejno hus polních mířících přímo k severu. Později další, větší hejno hus letící spíše SZ směrem. A nové hejnko mizící opět k severu. Hm, nejvíc hus, asi 500, letělo k SZ, pojedu tedy za nimi.
Vracím se na hlavní silnici směr Znojmo, podél které jsou kukuřičná strniště. Několikrát zastavuji a prohlížím pole. Menší hejnko nízko ve vzduchu mě ale popožene, abych se vrátil do auta a vydal se za nimi. Sedají na pole naproti křižovatce na Trnové Pole. Hus je tu rozeseto několik stovek. Zajíždím za větrolam a nejbližší husy prohlížím stativákem. Nejvíce ptáků je až dole pod kopcem. Kdybych chtěl vylézt na hranu, vyplašil bych ty nejbližší. Dost hus ale přeletuje pod kopcem větrolam a sedá kdesi dál k severu. To už stojí nedaleko auto s dvěma chlapíky koukajícími skrze binokuláry. Říkám si, že bych se k husám mohl pokusit dojet oklikou. Zkouším to tedy přes Suchohrdly a Našiměřice. Dostávám se ale na rozbahněnou polní cestu, po které si dále netroufám. Přitom jsem jen kousek od hejna, jak zjišťuji později. Vracím se zpět ke křižovatce. To už tady stojí zase jiné auto s logem ZOO Praha a u něj Jarda Šimek a Pavel Brandl. Dokonale nasvícených hus je tu stále pár desítek, ale musíme dál k severu.
Husy nacházíme zhruba SZ od Branišovic. Jsou na terénní vlně bývalého kukuřičného pole otočené k SV. Před tím jsem od nich byl skutečně jen kilometr. Pasou se, ale kryjí je větve topolů. Prohlížíme je v mezerách mezi stromy. Brzy nacházíme bernešku rudokrkou. Husy jsou nezvykle aktivní. Pobíhají po strništi, zobou jak o život, přeskupují se, zadní řady přeletují blíže k nám a jen ojediněle odpočívají. Od Našiměřic se ozývá střelba, myslivci tam obstoupili pole. Všiml jsem si jich, když jsem tudy jel. Před námi je asi pět tisíc hus. Vždy si část hejna prohlédneme, popojdeme po oranici a prohlížíme další ptáky. Dobře polovina ptáků ale vidět není. Husy o nás vědí, ale jsme dost daleko. Téměř po dvou hodinách pozorování se náhle zvedají a odlétají k JV. S botama obalenýma blátem se vracíme k autům.
Touto dobou se husy vracejí napojit na vodu. Budeme-li mít štěstí, tak přistály na Novoveském rybníce. Jedeme se o tom přesvědčit a husy opravdu nacházíme na hladině rybníka. Z jižního břehu je máme před sebou jako na dlani. Opět se ukazuje berneška rudokrká, ale také dvojice hus velkých z Vysočiny s červenými límci (S31 a S33). Chlapi je odečetli už dříve na poli a já až teď na vodě. Je to nádherná podívaná. Máme tu asi 5500 ptáků. Převažují husy běločelé (4500 ex.), husy velké a polní pak tvoří půl na půl zbytek. Slunce slabě, ale příjemně hřeje do zad, z vodní hladiny zpívají husy, kolem břehu plují čírky obecné (350 ex.), z rákosí se ozývá chřástal vodní a strnad rákosní a nad námi křičí čejka. Jako by začínalo jaro. Závidím klukům, že mají čas mrknout se ještě k nádržím a na Pálavu. Já to balím v pravé poledne po hodině dokonalé kochačky. Tak zase příště.


Husy běločelé (Anser albifrons) klesají na strniště po kukuřici.


Zaplněná hladina Novoveského rybníka.


22.11.2015: S kluky krátce u Nových Mlýnů
Po celý víkend mám na krku partičku synátorů. Venku sice není nijak extrovní počasí, ale vydržet to bez terénu zkrátka nejde. Zvlášť, když se v pracovní dny ven nedostanu. V sobotu ze zoufalství vyjíždíme na chvilku k Brněnské přehradě. Je kosa a nachcípaný Vojtík je za chvíli zmrzlý jak bobek. Na hladině není kromě racků chechtavých, labutí a několika kachen stejně nic vidět. Daří se mi nafotit téměř kompletní kroužek jedné z labutí. Uvidíme, co se s tím dá dělat.
Nedělní dopoledne tak tragicky nevypadá, ale čekáme na jedenáctou, kdy má na ČT2 běžet pořad o husách a Karlovi Hudcovi. Osobně jsem z něj trochu rozpačitý, ale kluci jsou nadšení, protože se v něm několikrát objevili. Rychle pak do omladiny cpu svůj speciální oběd, kterému říkám „kari hnusníky“ a vyjíždíme k jihu. Husy hledat nebudeme, naším cílem je Novomlýnská zdrž VDNM. Počasí se jako na potvoru zhoršuje. Pod tlustou oblačností je teď téměř šero a funí ledový vítr.
Zastavujeme na hrázi pod Dolními Věstonicemi. U břehu se tu zdržují hlavně lysky (550 ex.) a poláci velcí (150 ex.). Na vodě jsou vidět roháči, desítka hoholů a kormoráni. Následuje druhý konec hráze pod Strachotínem. Nic zajímavého nepřibývá. Pak přečerpávačka blízko nejsevernějšího výběžku nádrže. Hvízdáků je tu dnes 63, 17 kopřivek a dvě zrzohlávky. Roháčů kolem počítám 52 a mezi nimi i jednu potápku rudokrkou. Chlapi se honí, neposlouchají, vítr funí, Vojta tuberácky kašle. Cpu je do auta a jede se dál. Severní hráz nádrže před Šakvicemi nic zajímavého nepřináší. Jen dál k západu přetahují hejna kormoránů, aby to včas zapíchla na nocovišti na ostrůvcích Věstonické zdrže. Teď hurá k hrázi u bývalého Šakvického rybníka. Jsou tu stovky kachen, desítky chocholaček, další dvacítka roháčů, ale také čtyři potápky rudokrké držící se po dvojicích nedaleko sebe. Začíná mírně poprchávat a světla razantně obývá. Objevuje se konipas bílý. Kluci zlobí čím dál víc. Poskakujeme rozbitou cestou blíže Novým Mlýnům. Na vodě je první trojice morčáků velkých a následuje první potáplice severní. Už jsem si říkal, že by bylo zvláštní tu žádnou nepotkat, když tu byly v posledních dnech pozorovány. Projíždím stativákem hladinu nádrže zpět k Šakvicím a na jednom místě nacházím další čtyři potáplice severní. Fajn, tak přece jen tu ještě jsou. Od Nových Mlýnů přilétá mladý orel mořský. Jsou tři odpoledne. Tohle mi jako náhrada za pravidelné sobotní dopoledne v terénu stačí. Pustit stěrače a můžeme se vrátit zpět do Brna.


Jedna z pěti potápek rudokrkých (Podiceps grisegena) na Novomlýnské zdrži VDNM.


17.11.2015: Sváteční hattrick
Je sváteční volno uprostřed týdne. To, co jsem nestihl o víkendu, se pokusím napravit dnes. Vstávám před šestou a vyrážím. Jedu tmou, ale za chvíli vidím rodící se den. Rodí se puklinou v oblačnosti, která se udělala nad Pálavou. Nejprve jsou patrny kontury Pavlovských kopců jen v mléčné šedi, ale postupně vystupují na pozadí žlutooranžové oblačnosti. Všude kolem je obloha celistvě šedomodrá, jen ta Pálava je rámovaná ranním ohněm. Krása.
Mým prvním stanovištěm je SZ cíp Věstonické zdrže VDNM. Hladina se proti pálavskému masivu leskne jak tekutý kov, po kterém plují černé siluety kachen a husí. Poznenáhlu se rozednívá a plameny na obzoru blednou. Z křoví zpívá střízlík a z vodní hladiny se ozývají husy. První startují chvilku po mém příjezdu v 6:50. Až na několik desítek odlétají všechny k severu nebo mírně k severozápadu. Zvedají se po desítkách, po stovkách, ale dvě mohutné vlny mají i přes tisíc jedinců. Od východu přilétají ve větší výšce hejna racků chechtavých – jsou to stovky ptáků pokračujících k západu. V sedm setřásají stromy ostrůvků svoji černou ozdobu a nad hladinu se vydávají desítky kormoránů. Světla přibývá a já registruji naproti v rákosí 44 volavek bílých. O hodinu později už je většina hus pryč. Na hladině zůstává už jen několik stovek hus velkých. Celkem opustilo nocoviště 5800 hus a nad hlavou mi přelétlo nejméně 2500 racků chechtavých. Bylo to nádherné divadlo.
Rád bych husy našel v polích, ale trochu mě mate jejich směr rozletu. Kdybych měl hledat kolem Drnholce, tak by ráno odlétaly spíše k západu. No, uvidíme. Silnice na Drnholec je uzavřena a tak to objíždím přes Vlasatice, kde u rybníčka na kraji vesnice potkávám zapomenutého čápa bílého. Vykračuje si v trávě a shání něco k snědku.
Nakukuji do polí pod Pohořelicem, ale tady nejsou žádna kukuřičná strniště, která husy teď vyhledávají. Vracím se tedy k Vlasaticím a pokračuji přes Troskotovice, Jiřice a Litobratřice do polí nad Drnholcem, kde skutečně menší hejno hus nacházím. Na zvlněném poli mám před sebou asi 480 hus běločelých, 150 hus velkých, padesátku hus polních a dokonce jednu bernešku bělolící. Z bezpečné vzdálenosti si je prohlížím. Husy jsou v klidu, jsem od nich dost daleko. Z větrolamu se ozývají strnadi obecní, zachytím hlas nějaké lindušky a někde dokonce musí letět kulík zlatý, jehož volání se nese nad lány polí. Překvapují mě i hlasy křivek. Podél stromů přelétne nízkým letem krahujec a kus dál se z pole zvedla káně rousná. Kání lesních sedí po strništi několik. Birding v polích má také svoje kouzlo. Jsem tu skoro půldruhé hodiny, ale na těch několika stovkách hus toho už moc nenakoukám. Smiřuji se s tím, že dnes žádné větší hejno nenajdu.
Přemýšlím, kudy zpět. Jestli přes Drnholec a spodem přes Dolní Dunajovice a kolem Novoveského rybníka nebo raděj severně přes Litobratřice, Trnové Pole a Branišovice. Vzhledem ke směru, kterým husy ráno odlétaly z nocoviště, se rozhoduji pro severní cestu a dělám dobře. Jsou tu kukuřičná strniště a kousek od Branišovic nacházím hejno hus. Je tu většina ptáků z ranního nocoviště – odhadem 5500 hus. Navíc leží v dolíku pode mnou a já si je tak můžu dokonale prohlédnout. Převažují běločelky (4300 ex.), početné jsou husy velké (800 ex.) a doplňují je husy polní (400 ex.). Jako první mě překvapuje další berneška bělolící, ale mnohem větší radost mám z bernešky tmavé. Je to peklo najít ji v hledáčku foťáku kvůli dokumentačním fotkám. Ve stativáku se hledá dobře, ale stačí ho na stativu prohodit za digitál a tápu. Několik obrázků a videí se přesto daří. Je to teprve moje třetí setkání s tímto druhem. Projíždím husy, které se bezstarostně pasou nebo odpočívají. Opět jsem v takové vzdálenosti, že o mě nejeví zájem. Přední řady se spíše přibližují. Kdesi dál k západu se ozývají výstřely, ale husy jsou naštěstí klidné. Na pravém konci hejna nacházím límec. Je žlutý s kódem NGN a má ho husa velká. Tak aspoň jeden! (Doma zjišťuji, že jde o housera límcovaného 4.6.2015 na německé Rujáně, který byl několikrát v Německu odečten (naposledy v září) a tohle je jeho první výlet do ciziny). Znovu brouzdám hejnem a mám tu třetí druh bernešky – rudokrkou. Dlouho odpočívá s hlavou pod křídlem a pak jde hledat vypadená zrnka kukuřice. Tři druhy bernešek v jednom hejnu! Co chtít víc? Začíná mírně poprchat. Husy se přibližují a já zjišťuji, že už je téměř poledne. Zatr sakr, doma mám být brzy. Budu se muset rozloučit. Klidně bych si tu to svoje levé birderské oko nechal ještě nějakou hodinku tahat. Škoda, snad zase příště.


Na kukuřičné strniště přilétají další husy běločelé (Anser albifrons).


14.11.2015: Mezi Pohořelicemi a Pálavou
Je tu víkend a dlouho očekávaný terén. Sláva! Původně jsem zamýšlel vyrazit hned ráno na rozlet hus, ale včerejší setkání s kamarády mi to trochu zkomplikovalo. Vyjíždím tedy až po sedmé. Na obloze se kupí těžké hradby mraků, mezi kterými je náznak modři a bílých krajek vyšší oblačnosti. Během dne slunce postupně přibývá a dělá se nádherný den. Znepříjemňuje ho pouze silný ledový vítr od západu.
Nejprve se rozkoukávám v polích pod Pohořelicemi, ale husy nikde. Jen osamělá poštolka a početné stádo srnčí na ozimu. Pak si od severu prohlížím Novoveský rybník. V jeho západním cípu se podél břehu skrývají před větrem desítky čírek obecných a lžičáků a stovky kachen. Nade mnou s křikem letí jediná husa běločelá.
Následuje nepatrně odpuštěný Starý rybník od jihu. V jeho severní části je na mělčině ptáků habaděj – necelá tisícovka hus, z nichž převažují běločelky (740 ex.) a husy velké (125 ex.), pak kachny divoké (1400 ex.) a racci chechtaví (1300 ex.). Z blízkého lesa naplno zpívá střízlík a nade mnou se prohání hejno čížků. Obloha už je čistě modrá a v závětří je docela příjemně. Od Vrkoče sem doléhá střelba. Nemá cenu se tam ani jezdit dívat. Beru to tedy k hrázi mezi Dyjí a Mušovskou zdrží VDNM. Z jednoho místa počítám na nádrži 24 roháčů a nade mnou přeletuje menší hejnko hus polních (22 ex.). Přes Pasohlávky pokračuji k hrázi Vrkoče. Rybník je na bahnech, na kterých se dá vidět 18 racků bělohlavých, dvě šedivky, 14 volavek popelavých a v dálce také dvě kolihy. Už jsem myslel, že tu žádné nejsou. Podél břehu plachtí mladý orel mořský. Pak už zajíždím do Ivaně, abych si v hospodě napravil žaludek výbornou držkovou polívkou.
Následuje hráz nedaleko ostrůvku s kostelíkem. Na Věstonické zdrži VDNM jsou vidět odhadem tisíce kachen, desítky kormoránů, ale husy žádné. Objíždím to přes Dolní Věstonice na její druhou stranu. Tady jsou mezi dalšími stovkami kachen také dva hoholi a kolem přeletuje samec morčáka velkého. Vítr zběsile funí a přináší sebou dva kolegáčky z Klubu 300. Ráno byli u rozletu hus, kterých byly asi tři tisícovky a podařilo se jim vidět i bernešku bělolící. Ještě toho mají dnes hodně, brzy se loučíme.
Pouštím se podél severního břehu Novomlýnské zdrže a zastavuji u přečerpávačky východně od Strachotína. Na betonových schodech tu odpočívá sto dva hvízdáků a na vodě je asi desítka kopřivek, pár desítek kachen, 42 roháčů, samice ostralky a míjí mě konipas horský. Těch hvízdáků tu bývá tradičně dost.
Pak objíždím zbytek Novomlýnské zdrže až pod Pavlov. V týdnu mi posílal Vláďa Teplý fotku „svého“ zedníčka z Merklína, který mu tam přiletěl letos už po čtvrté. Ptal se, jestli už je u nás taky. Říkám si, že se po něm zkusím podívat a zastavuji u Soutěsky. Slunečné počasí ven vytáhlo celé průvody turistů. Pomalu jdu podél skalní stěny a prohlížím její zákoutí. Kontrast bílé skály, modré oblohy a podzimního listí je dokonalý. Nejprve se ve stěně ukazuje koňadra, pak mě přinutí zvednout dalekohled pár lístků nesených podél ní větrem, ale nakonec mám překvapivě štěstí a v jedné škvíře skutečně zedníčka nacházím. Na dlouhé chvíle se mi ztrácí, poctivě prohledává kdejakou spáru. Zkouším pár fotek, chvíli se povaluji v trávě a jen se tak kochám a pak, když zedníček přelétá o kus dál směrem do sedla, se vypravuji zpět k autu. Bylo to příjemné setkání. Škoda, že nevím, odkud sem zedníci přilétají.
Je čas k návratu. Sjíždím dolů přes Pernou a pokračuji k nádržím. Letmým pohledem zjišťuji, že kolem kostelíka žádné husy vidět nejsou. O kus dál ale průhledem mezi keři registruji ostrov ptačích těl v dálce směrem k soutoku Jihlavy a Svratky. Je třeba to ještě omrknout. Pěšky musím až k Betlému, odkud je na husy vidět. Je tu něco málo přes 3000 ptáků (600 hus velkých, 2500 hus běločelých a ne více než 30 hus polních). Pohupují se na vlnách a já až po půl hodině nacházím i jeden červený límec V27, který houser husy velké dostal letos na jaře v jižních Čechách. Pro dnešek splněno. Jsem spokojen.


Krasavec zedníček skalní (Tichodroma muraria) se letos zastavil na Pálavě znovu.


24.10.2015: Za jeřábky do Jeseníků
Pípání hodinek mě budí ve čtyři. Kus tlačenky mezi dva krajíce, vodu do lahve a bágl na záda. O čtvrt hodiny později už sedím v autě. Na semaforech bliká oranžová, ulice jsou prázdné. Dlouhé a zbytečné stání na červené u Bedřichovic, kde se opravuje v tuto hodinu zcela opuštěná silnice, pak směšný kruháč s točící se sochou Svobody v Komořanech a za Tučapy mlha tak lepkavá, že málem míjím odbočku na Luleč. Na kraji lesa čekám u domu Pavla Smejkala. Je chladno a obloha se třpytí hvězdami. Přijíždí Vlastík Dobeš, s Pavlem se stěhujeme do jeho auta a najíždíme na dálnici. Tou nejjasnější „hvězdou“ stále ještě téměř noční oblohy je Venuše, ke které se zleva přidal Jupiter. V půl sedmé jsme v Sobotíně, zdravíme se s Mirdou Beranem a pokračujeme dál do lesů. Obloha bledne. Stoupáme výš, na cestách leží vysoká vrstva barevného listí. Nejprve se míříme podívat na hřeben pod Dlouhé Stráně. Za protějším hřebenem, z nějž trčí k nebi budova vysílače na Pradědu, právě vychází slunce.To se opírá do barevného listí stromů ve svahu nad námi a dává jim ještě hřejivější barevný odstín. Vpravo od Pradědu koukají Petrovy kameny. Je téměř bezvětří a na rozdíl od hluboce zařízlého údolí s jinovatkou ležící na usychající trávě a v listí je tu příjemně teplo. A ticho. Až na občasné hlasy uhelníčků panuje všude kolem dokonalé ticho. Kouzelné chvíle začínajícího dne. Slunečného dne s modrou oblohou a barevnou záplavou podzimních barev.
Vracíme se svážnicí dolů – Malá Jezerná, Vyhlídka, Branka. Kousek před Brankou pobíhá po lesní cestě jeřábek. Jsme tu správně. Právě kvůli tomuto druhu jsme sem přijeli. Pavel vytahuje vábničku a jeřábek mu odpovídá. Pak se běží skrýt do hustého křoví pod cestou. Kousek dál odlétá druhý. Chvíli jdeme po vrstevnici všichni spolu. Ve svahu vpravo nad námi rachotí dvojice jelenů a v korunách stromů přeletují další a další uhelníčci a modřinky. Rozcházíme se každý na jinou stranu. Vracím se směrem k Vyhlídce. Cestou vidím opět odlétat dvojici jeřábků. Lezu kousek do svahu, sedám k patě buku a naslouchám. Ze svahu nade mnou se ozývá další jeřábek. Odpovídám mu a on mně taky. Kolem prolétají krkavci. Zvědavý jeřábek sedá do koruny buku. Nečekaně vysoko, a dál se ozývá. Zvoní mi mobil a jak se pro něj natahuji, jeřábek padá dolů a kousek nad zemí se sklouzne na rozevřených křídlech do porostu dole pod cestou. Čo už? Šplhám ještě kousek výš a lehám si do slunečních paprsků. Je nádherně. Bukové listí žlutě svítí proti blankytně modré obloze. Zkouším poslouchat přeletující pěvce. Daří se mi identifikovat pěnkavy, jikavce, desítky uhelníčků, hýly… Kousek ode mě pokřikuje strakapoud velký a křídly drnčí datel. Na kůře vedlejšího kmene poskakuje šoupálek dlouhoprstý. Vyhřívám se, naslouchám a snad i krátce dřímu. Proč si nezajet z Brna do Jeseníků jen proto, abych se natáhl do listí v lese? V úterý se sem vracím, na sedlo. Už teď se těším. Žvýkám chléb s plátkem tlačenky, koukám na žlutý lístek pohupující se zachycený ve vysoké trávě a přemýšlím o životě. O mučivých touhách, o nespokojenosti, o srdci a rozumu…
Je před dvanáctou, když se vracím na rozcestí. Během několika minut jsme tu všichni. Solidní fotku jeřábka si neodnáší žádný z nás. Nevadí. Ten dokonalý den nám to všechno vynahradil.


Jediná dokladová fotka přítomnosti jeřábka lesního (Tetrastes bonasia), kterou se mi podařilo cvaknout.


17.10.2015: Kolem rybníků u Lednice
Spánek mi něco náhle odfouklo a já po páté koukám z postele do tmy za oknem. Nemá cenu se jen tak povalovat. Oblékám se podle teploměru na balkóně a nedělám moc dobře. To však ještě netuším. Venku je stále tma, když projíždím Brnem k jihu. Dálniční sjezd na Lednici je uzavřen. Musím až do Břeclavi. Světla pomalu přibývá, ale stále je ještě šero, když zastavuji na hrázi Mlýnského rybníka.
Rybník je upuštěný a zvláště v jeho západní části jsou rozsáhlejší plochy bahna a mělčiny. Ty jsou strakaté racky a volavkami. Čekám, až bude dostatečně světla k prohlídce hejna hus plujících téměř u ostrůvku. Kolem mě s křikem prolétá ledňáček a na hladině jsou desítky roháčů. Je pěkná zima a fouká poměrně čerstvý a ledový západní vítr. Navlíkám se do všeho, co v autě najdu. Obloha je zatažená. S přicházejícím dnem se rozletují k východu desítky velkých racků. Husy jsou velké, ale pokud je na mělčinách něco zajímavého, je to daleko. Musím se přesunout blíže pozorovatelně. Odsud už mám pěkný přehled. Mezi husami jsou téměř tři desítky běločelek, volavek bílých je víc než stovka a racků chechtavých minimálně stovek šest. Na kraji vody postává mezi racky tenkozobec opačný a v jihozápadním cípu rybníka je ještě trojice vodoušů tmavých.
Vracím se k autu a objíždím Mlýnský rybník směrem k Prostřednímu. Ten je kompletně na bahnech. Kolem hráze jsou ve zbytcích vody další stovky chechťáků a slabá stovka velkých racků. Prohlížím je, ale jejich druhové určení je pro mě stále spíše subjektivní než abych si pamatoval konkrétní znaky. Nad rákosím se honí šest sýkořic doprovázených hlasem moudivláčka a nad hlavou mi stále přeletují větší i menší skupinky kormoránů. Je kosa jak z nosa.
Oblačnost se trhá a překvapivě se objevuje modrá obloha. Míjím Hlohovecký rybník na plné vodě a kolem výtažníků u Včelínku pokračuji k Nesytu. Nejvíc ptáků se zdá být až u Sedlece, proto se rozjíždím k pozorovatelně na „pláži“. Nad polem loví jedna zapomenutá vlaštovka. Lezu na pozorovatelnu a snažím se tělo nastavit slunečním paprskům. Podél rákosí je 340 hus velkých a mezi kachnami se dají vidět 4 zrzohlávky, samec ostralky, 4 lžičáci, několik čírek obecných a kopřivek. Při odjezdu posedává u cesty ťuhýk šedý a asi stovka havranů a kavek. Ani nevím, jestli jsem během několika minut někdy viděl havrany a vlaštovku.
Zastavuji se u pustého Nového rybníka a pak ještě v Klentnici, abych se mrknul do lomu. Vláďovi Teplému se vrátil před několika dny na továrenské zdi v Merklíně jeho ochočený zedníček, tak proč by se neukázal nějaký i tady? Pokud tu už nějaký je, tak asi někde jinde. Nad lomem krouží tři káně a blízko se ozývá křivka. Soutěsku kvůli zlodějům neriskuji. Na parkovišti by totiž bylo jen moje auto. Ještě chvíli jedu pod slunečnou oblohou, ale před Brnem vjíždím zase pod šedivou oblačnost.


Dvojice racků chechtavých (Chroicocephalus ridibundus předvádí lysce (Fulica atra) synchronizované plavání.


10.10.2015: Zase jednou v Tovačově
Po delší době zase klasický víkend na chajdě se sobotním výjezdem k Tovačovu. Po ránu to vypadá na docela pěkné počasí. Kafe, rohlík a můžu vyjet.
Zastavuji v polích mezi letištěm a Bedihoští. Přiměly mě k tomu volavky bílé, kterých je po okolí rozeseto 35. Stojím u větrolamu, podél kterého co chvíli něco protahuje – čížci, kvíčaly, hřivnáči, mlynaříci, budníčci. I nade mnou se stále ozývají ptačí hlasy – skřivani, lindušky, konipasi bílí. Dokonce se objevuje jestřáb.
Pak jsou tu Hrubčice a za nimi vlevo strniště plné kání (21 ex.) a dalších volavek bílých (28 ex.). Dál směrem ke Klopotovicím se zvedá mrak čejek. Přejíždím za nimi. Zvedá se čerstvý SV vítr a teplota během několika minut klesá snad o 10 stupňů. Ještě, že mám v autě pár vrstev oblečení navíc. Kolem protahují další skřivani, kousek od čejek poletuje několik stovek špačků a nedaleko nacházím dvojici kulíků zlatých. Jeden ze špačků je téměř bílý.
U Hradeckého rybníka už funí dost nepříjemně. Jeho levá spodní část je upuštěná, pravé dominují roháči (48 ex.). Nejzajímavější je tradičně ptáky přecpaná pravá horní část – stovky kachen a lysek. Přicházející zimu reprezentuje 23 hvízdáků a u rákosí menší hejnko hus běločelých (13 ex.) doprovázených jednou husou polní. S velkými racky a kormorány postává na mělčině i několik čejek, jeden jespák bojovný a za rákosem mizí dvojice kulíků říčních. Na strništi za rybníkem sedí dva dospělí orli mořští. Tah běží. Ozývají se další lindušky, podél hráze přeletují moudivláčci a objevuje se i několik vlaštovek. Chvíli plkám s Lubošem Doupalem a pak už pěkně prochladlý pospíchám zpět do auta.
Zbývají ještě štěrkovny, ale nic zajímavého na nich vidět není. Je čas na návrat a vychází to skvěle, protože v rádiu se právě swinguje v Klubu Evergreen. To já rád. Dnes to patří Countu Basiemu.


Část hejna běločelek (Anser albifrons) s jednou polňačkou (A. fabalis).


3.10.2015: Ptačí festival
První říjnový víkend je ve znamení Ptačího festivalu a pro nás to již tradičně znamená výlet k Lednickým rybníkům. Nejprve se vždy zastavujeme na váhovně u Nesytu, kde má program pro veřejnost Jožka Chytil, pak přejíždíme k Rybničnímu zámečku, kde končí opékáním špekáčků exkurzi terénem Vilém Vyhnálek a Vlastík Sajfrt, většinou prohlédneme rybníky a znovu se vracíme k Nesytu.
Tentokrát se nám daří vyjet už po osmé. Obloha je čistě modrá, teplota po ránu startuje někde na desíti stupních, pofukuje mírný JV vítr a vypadá to na vydařený den babího léta. U Nesytu jsme před devátou, Jožka sedí na louce u stolu s propagačními materiály obklopen hroznem posluchačů, kroužkuje ptáky a provází to výkladem. Zdravíme se s Jardou Závorou a několika známými tvářemi a v dáli nad rákosinami pozorujeme vzdušné přemety pochopa a několik desítek lovících vlaštovek. Do koruny strom nám za zády přilétá strakapoud malý.
Před desátou se sbíráme, přejíždíme kolem upuštěného Hlohoveckého rybníka a parkujeme přímo u Rybničního zámečku. Teplota narůstá, slunce svítí z modré oblohy, ale čerstvý vítr mává větvemi stromů a vlní rákosím. Scházíme k Prostřednímu rybníku a prohlížíme jeho hladinu. Nejvíc je tu roháčů (55 ex.), pak jen několik lysek, kachen, potápek malých a přeletujících kormoránů. V JZ cípu plave u břehu sedm vodoušů tmavých.
Na hrázi mezi Mlýnským a Prostředním se objevuje skupinka lidí s dalekohledy. Exkurze je tady. Zdravíme se a prohlížíme upuštěný Mlýnský s mělčinami a nově vzniklým ostrůvkem. Dost daleko od nás se na hladině pohybuje černý plovoucí ostrov složený z těl tří set kormoránů, na ostrově odpočívají dva dospělí orli mořští a na nízkém ostrůvku postávají volavky bílé a popelavé. Bahňák žádný. I Vilém říká, že je to letos bída. Exkurze odchází na prohlídku Rybničního zámečku, kluci krmí čtveřici labutí, které jim ozobávají i prsty a my s Pepem prohlížíme vzdáleného vodouše šedého, který skrytý za trsem vegetace a v bočním světle chvíli připomínal vodouše malého.
Pak už si jdeme opéct špekáček a natáhnout se na chvíli do trávy. Slunce připéká a my si libujeme, jak nám už několikátý rok po sobě vyšlo na Festival ptactva dokonalé počasí.
Volá nám Jarda Závora, že Nesyt ani nemusíme prohlížet. Ráno tam sice bylo asi 600 hus velkých, ale teď jsou vidět už jen lysky a kachny. Jedeme tedy rovnou k váhovně. Pokecat, posedět, ochutnat burčáku… Je tu fajn. Počasí je dokonce na tričko a sandály. Co více si začátkem října ještě přát?


Jožka ličí návštěvníkům pohnuté osudy holub stěhovavého, který byl lidmi vyhuben.


Orel mořský (Haliaeetus albicilla) nad Prostředním rybníkem u Lednice.
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter