> fotozápisník > archiv 2015/01
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2015/01)



28- 29.3.2015: Lolek v akci
Sobota 28. března:
Včera jsem si až z Liberce přivezl novou mobilní terénní stanici, kterou jsme s kluky pojmenovali Lolek. Jedná se totiž o malý polský přívěs N126n, rok výroby 1988. Naše cestování za ptáky a po výletech do širého okolí bude od nynějška komfortnější díky laminátovému stanu na kolečkách. No a dnes odpoledne, aniž bych ještě stihnul do přívěsu instalovat nějakou starší autobaterii a plynovou bombu, a vlastně zatím i bez dokladů, které by potvrzovaly jeho vlastnictví, vyrážíme s Petrem Podzemným opět k jednomu podmáčenému poli, abychom přívěs tak trochu otestovali. Po těch 300 km z Liberce se na dnešních dvaceti kilometrech jižně od Brna cítím silný v kramflecích. Lolek se za námi kolébá a na hrbaté dálnici sebou cuká na kouli našeho Molendy.
Na mokřadu jsme před pátou a během půl hodinky začínáme natahovat sítě. Delší linii nad hlubšími kalužemi a kratší na kraji rákosí. Vzduchem se nese volání vodoušů rudonohých a z podmáčeného pole se zvedají bekasiny. Na mělčině hlubší vodní hladiny mezi valy navezené zeminy hledá potravu 60 jespáků bojovných. Dokonce se ukazuje i první kulík říční. Světla ubývá, směrem k jihu přelétá trojice prvních vlaštovek a ve větší výšce a v opačném směru je střídá 170 doupňáků. Sítě stojí, šeří se. Z rákosí zpívá modráček, nad poli pokřikují čejky a občas se ozve tikání bekasin. Uvidíme, co nám noc přinese.
Jako první se chytá právě ten modráček a strnad rákosní. Pak je klid. Sítě chodíme kontrolovat celou noc. Lolek je pohodlný, ale noc je velice chladná. Nad ránem je na autě jinovatka a teplota klesá k nule. Když jdu ve dvě k sítím, šplhá nízko nad obzorem do mraků žlutooranžový měsíc. Po celou noc se občas ozývají čejky a rudoši. Moje čtvrthodinová procházka je vlastně o hodinu delší, jak podotýká Petr. Byl jsem venku právě při přechodu na letní čas. Za svítání začínají ptáci aktivovat a v sítích se objevuje postupně drozd zpěvný a dva skřivani.

Neděle 29. března:
Po ranní prohlídce sítí nechávám Petra s Lolkem samotné a vyrážím k Lanžhotu. Docela by mě zajímalo, jak to tam od mé poslední návštěvy před čtrnácti dny vypadá. Fouká jen mírný vítr, ale občas lehce sprchne. Těsně po osmé jsem na místě.
Příjemným překvapením je bramborníček černohlavý poletující podél panelové cesty mezi poli. Zdá se, že se louže postupně vsakují a zůstává po nich rozbředlá ornice. Stačí pár teplejších dní bez deště a zdejší pro bahňáky tak příznivé podmínky vezmou za své. Na bahnech se zdržuje asi 140 racků chechtavých a 46 jespáků bojovných. Podrobnější prohlídka odhaluje ve vzdálenějších partiích kalužin postupně 17 vodoušů kropenatých a jednoho kulíka říčního. Z blízkého stání kamionů sem doznívá chraplavý hlas rehka domácího a z keře zpívá budníček menší. I ten bramborníček černohlavý se v delších intervalech ozývá. Z bahňáků tu zatím nic dalšího není. Situace panující na Křenovském rybníce v Tovačově, kde jsou teď pozorováni i břehouši černoocasí, se tady bohužel neopakuje, i když jsem v to trochu doufal
. Cestou zpět sjíždím z dálnice na Velké Bílovice a na deset minut se zastavuji na kraji jedné rákosiny. Na stromě na hrázi hlídkuje dřemlík a na druhé straně mokřadu sedí na vysokém topolu sokol. Objevují se husy, čírky obecné, lysky a slyšet je křik potápek malých a zpěv strnadů rákosních. Pochopi nosí materiál na hnízdo. To mi stačí. Vracím se k autu a spěchám zase k místu nočního kroužkování.
Petr chytl ještě nějaké strnady rákosní. Jdeme sbalit sítě. Ve vzduchu se prohánějí tentokrát už dva kulíci říční a chvíli nad námi rozvážně krouží čáp černý. Balíme bahňákovku a když jdu k pěvcovce na kraji rákosí, zvedá se mi pod nohama slučka. Konečně začíná být tepleji. Lolek za námi poskakuje cestou zpět do Brna. Osvědčil se. Výlet končí.


Slučka malá (Lymnocryptes minimus) krčící se po ránu v ojíněné trávě.


22.3.2015: Smrtná neděle
Jarní počasí několika minulých slunečných dnů s ranní jinovatkou se prudce změnilo. Náhle je podmračené šero a fouká vlezlý ledový vítr. Včerejší stále ještě slunečný první jarní den jsem trávil na zahradě v Pístovicích. Bylo nádherně a počasí krásně korespondovalo s mezinárodním dnem poezie. Po ránu jsem poslouchal zpívat rehka domácího, do větví jabloně se za mnou přiletěl podívat budníček menší a od lesa doléhal opakovaný křik žluny šedé. Večer jsem pak vyjel na chvíli za Pavlem Smejkalem, který mě vzal kousek od domu na zarůstající paseku u lesa. Nedaleko se ozýval výr a postupně kolem nás nízko nad porostem prolétly čtyři sluky. Ta poslední dokonce po dosednutí na zem krátce zakvorkala a pak bylo ještě hodnou chvíli slyšet jak šustí ve vysoké uschlé trávě. Mám pocit, že tam před ní usedl předchozí pták.
Dnešek si však plně zaslouží označení Smrtná neděle. Neprovází ho ovšem smrt zimy, ale spíše odumírání mé chuti trávit delší dobu venku v tom ledovém povětří. Zima si dnešek k odchodu rozhodně nevybrala. Přesto vyjíždím.
Mým prvním cílem jsou dva krajní rybníky u Záhlinic. Na kraji vesnice se už běžně ozývají budníčci menší a rehci domácí. Toho zpěvu a křiku je vůbec mnohem více než před několika dny. Jen ta obloha se nechá podpírat nejvyššími topoly a stíní krajinu. Z rákosí nesměle pozpěvuje modráček a o kus dál další, ten už na plný zobák. Krátce se ukáže samec sýkořice a pak mě opakovaně provází jemné moudivláččí hvízdání. Jakmile se do mě opře ledový vítr, je mi docela zima. Přitom včera bylo tak krásně. Na vydupaných místech v rákosí leží hromádky prázdných nábojnic. Možná by myslivci mohli tu jimi propagovanou účast na ochraně přírody zahájit úklidem toho, co po nich po střelbě vždy zůstane na zemi. Krátce se snad ozval i bukač, ale bylo to jen jednou. Už po hodině a půl zase sedím v autě s puštěným topením.
Od severu se jedu podívat k Hulínské pískovně. Na hladině není mezi vlnami nic vidět. Vítr je nepříjemně ledový. Projíždím město a pouštím se na Pravčice. Vítr zvedá z polí prach. Těsně nad vesnicí se od travnaté krajnice odlepuje pustovka a sedá do povláčené oranice. To jsem tedy nečekal. Dělám pár dokumentačních fotek a pokračuji dál. V keřích a větrolamech, ale i na poli jsou skupinky strak. Kousek před Břestem asistuje káni při požírání mršiny trojice krkavců a 5 strak. Proplétám se po polních cestách. Další straky, káně a poštolky. Kousek od Žalkovic vzlétají dvě koroptve. Jsem opět na asfaltce. Objížďka, hledání cesty na Vlkoš a před Plučiskem pole plné racků. Vítr mi cloumá stativákem. Počítám tu zhruba 400 racků chechtavých a jednotlivé racky bouřní (4 ex.). Na poli se pohybují skřivani a v mé těsné blízkosti asi 30 strnadů obecných. Pak už přistávám u opuštěné Troubecké pískovny. Opuštěná vlastně není. Plovoucí ostrůvky jsou obsypány kormorány a na vodě je asi dvacítka racků bělohlavých. U Annína se hladina v jižním cípu jezera černá lyskami, mezi kterými svítí roháči.
Plánuji ještě Hradecký rybník, ale už když lezu z auta, tak vím, že dlouho tu nezůstanu. Vítr se do mě opírá vší svou nepříjemností. Zaznamenávám přelet jedenácti jespáků bojovných, prohlížím si roháče, čtveřici čírek modrých, pak nacházím trojici lžičáků. Ne, Smrtná neděle mě dnes dostala. U kříže se otáčím a hodně rychlým krokem se vracím do auta. Dnes to opravdu stačilo. Jen ještě před Hrubčicemi zastavuji u krajnice, abych si prohlédl káně rousné třepotající se nad polem.


Upřený pohled pustovky (Asio flammeus) u severního okraje Pravčic mě potěšil.


14.3.2015: První čáp, bahňáci na loužích ... jaro pokračuje.
Je tu sobotní dopoledne. Po citelném ochlazení pěkně mrazivé dopoledne. Obloha je navíc zadeklovaná šedivou oblačností a občas drobně prší. Nevadí, zase tak škaredě není. Po šesté už sedím ve vystydlém autě a koukám na jeho neuvěřitelnou okamžitou spotřebu.
Z dálnice sjíždím u Blučiny. Z polní cesty koukám na podmáčená pole, nad kterými poletují čejky. Zdá se, že mnohé si už vyšlapávají důlky k hnízdění. Rozvážným krokem mezi nimi prohledává trsy trávy můj první letošní čáp bílý. Mezi valy navezené hlíny ke stavbě parkoviště pro náklaďáky jsou menší vodní plochy. Jsou na nich kachny, ale i skupina prvních čírek modrých. Z lebedy pokřikují bažanti a v rákosí zpívají strnadi rákosní. Poprchává a je nepříjemně chladno.
Další mokřad s rozsáhlejší plochou rákosí je plný kachen a čírek obecných. V terénní polní depresi za ním zůstala pod vodou neposečená kukuřice, ve které se skrývá asi 400 hus běločelých a třicet hus velkých. Na suchých topolech se právě páří káně lesní, které si tupě ze vzdálenosti několika málo metrů prohlížejí bažanti usazení ve větvích vedlejšího stromu. V polích poletují další čejky a z upršené oblohy zpívají skřivani. Kamarád tu v týdnu viděl už modráčka a pochopy. Dnes se žádný z těchto druhů neukazuje.
Vracím se na dálnici, ze které po několika kilometrech opět sjíždím, abych se u Lanžhota podíval na další rozsáhlejší louže v polích. Vloni tu bylo sucho, zemědělci se snažili pole obdělat a tak jsou teď krásně přehledná. Na loužích svítí racci chechtaví. Někteří z nich mají lososově růžovou hruď. Všude kolem jsou rozesety čejky a ve dvou kompaktních skupinách hledají v mělké vodě potravu jespáci bojovní (28 ex.). Jo, i přes tu zimu je tu jaro. Opakovaně se ozývají dva páry vodoušů rudonohých a nacházím i kulíka písečného. Nad hlavou mi co o chvíli přetahují husy běločelé. Jednou k jihu, pak zase na sever. Špačků jsou po zemi stovky. S nimi po desítkách kvíčaly.
Přes Břeclav se dostávám na hráz Mlýnského rybníka u Lednice. Tentokrát tu žádné husy nejsou. Zato lysek je tu asi 600. Zastavuji se pak na hrázi mezi Prostředním a Hlohoveckým rybníkem. Na Prostředním počítám 38 zrzohlávek a z křoví se ozývá zpěv pěnice černohlavé. Letos poprvé. U prvního z výtažníků na Včelínku potkávám Zdeňka Součka. Rybníček je vypuštěný a na jeho bahnech jsou dva vodouši kropenatí, tři konipasi bílí a jeden horský. Dává se do mě zima. Na skok se otáčím u Výtopy, kde je neuvěřitelných 32 husic liščích.
Cestou k Sedleci právě z Nesyt přilétají na ozim před vesnicí husy běločelé. Celkem asi 2000 ptáků. Stojím u silnice opřen o auto a prohlížím je stativákem. Mám je před sebou jako na dlani. Přijíždí Zděněk a následující čtvrthodinku pozorujeme spolu. Znovu se přesvědčuji o výborných optických vlastnostech Kowy Prominaru, který si Zdeněk koupil. Je to vynikající a neuvěřitelně světelný dalekohled. Před polednem se loučíme. Znovu prší. Pouštím topení a těším se domů na teplý čaj.


Husy běločelé (Anser albifrons) letící z Nesytu na blízký ozim.


7.3.2015: Jaro, husy, límce...
Stačilo několik dní na ptácích ve Španělsku a jaro nám doma pěkně poskočilo. Dnes má být u nás na východě republiky sice pod mrakem, ale do terénu se moc těším. Dostal jsem totiž mnohem delší opušťák než obvykle s odpoledním návratem. Venku po ránu zpívají pěnkavy a kosi, do toho jim pískají brhlíci a koňadry. Ještě v městských ulicích potkávám letošního prvního hřivnáče. Je to zvláštní, ale havrani s kavkami namísto, aby směřovali od jihu do Brna, tak mají přesně opačný směr. Poté, co nocovali někde v Pisárkách, odlétají na venkov za potravou.
V 8:30 mám s Jožkou Chytilem sraz na přelivu u mikulovské silnice. Mám hodinku k dobru, a tak se jedu nejprve podívat na Novoveský rybník. Zajíždím k severnímu břehu. Rybník je téměř napuštěný, mělčiny zůstávají už jen na jeho západním konci. K vidění jsou tu 3 páry hoholů, téměř 80 čejek s jedním jespákem bojovným, 80 čírek obecných, 2 husice liščí, dvě stovky racků chechtavých, z nichž mnozí již mají černou čepičku a další druhy. Ozývá se tu už zpěv drozda, kterému přizvukuje strnad obecný, pěnkava a žluna zelená. Parkuji u hromady hnoje a když pak lezu po půlhodině do auta, jako bych lezl do hovnocucu. :)
Říkám si, že se ještě mrknu k Drnholci na pole, ale cestou míjím u silnice nad Pasohlávkami hejno hus. Na chvíli musím zastavit a alespoň zběžně si je prohlédnout. Jsou to samé běločelky, ale hned zkraje je i berneška rudokrká. Čas utíká, nechci přijet pozdě a proto se husám moc dlouho nevěnuji. Na hrázi jsem včas. Jožka mi předává několik určovacích příruček a mezi hovorem nacházíme na Mušovské zdrži morčáka prostředního. Loučíme se po několika minutách a já se vracím k husám. Tentokrát si prohlížím celé hejno z pole. Husy jsou klidné, i když mě od těch nejbližších dělí jen asi 200 metrů. Je tu 4000 běločelek a až na tom nejvzdálenějším konci se pase berneška rudokrká. Po dvaceti minutách se husy zvedají a odlétají k nádržím. Límec jsem žádný nenašel.
Teď se můžu zajet podívat k Drnholci. Rozlehlá pole SV od vesnice, mezi silnicí a Dyjí, jsou prázdná. Před hrází mezi Dyjí a Mušovskou zdrží potkávám ťuhýka šedého. Na hladině nádrže není vidět nic zajímavého a tak to beru přes Brod nad Dyjí, Dolní Dunajovice a Mikulov směrem na Nesyt. Před tím ještě zastavuji u Nového rybníka, abych nahlédl na jedno podmáčené místo u hranic. Je tu živo, pokřikují lysky a co chvíli se ozývá kvičení chřástala vodního.
Hned u Sedlece jsou na hladině shromážděny husy. Vcelku dobře si je můžu prohlédnout z nové pozorovatelny u pláže. Počítám 3200 hus běločelých, asi 120 hus polních a 230 hus velkých. Po celém rybníku jsou rozptýleni hoholi – poznamenávám si jich 109. Kousek ode mě zpívají špačci. Jako vždy věrně napodobují žluvu hajní, nejen její flétnovitý zpěv, ale i drsné „vík“. Slyším také čistý zpěv pěnice černohlavé, ale nejspíš je to další špaččí pokus o žert. Z menších kachen jsou nejpočetnější asi poláci velcí (220 ex.), mezi kterými je také jeden polák malý. Pak se přesouvám na opačný konec rybníka ke Koňskému pastvisku. Na hladině je tu v zátoce skryto dalších asi 300 poláků velkých a 50 chocholaček. Potápí se mezi nimi také hoholka lední. Z rákosí zpívají strnadi rákosní, opět se ozývá chřástal vodní a nad loukou přelétá linduška luční. Je příjemně teplo a oblačností prosvítá slunce.
Na Hlohoveckém rybníce se mě zaujaly 4 husice liščí, další minimálně padesátka hoholů, párek morčáků velkých, 10 zrzohlávek (9M) a kormoráni sedící na hnízdech na ostrůvku. Na Prostředním rybníku jsou také vidět zrzohlávky (8M+5F) a 36 hus velkých. Na co se ale těším je Mlýnský rybník, kde včera byly pozorovány husy. Přes celý Prostřední rybník se z hráze nezdá, že by něco na Mlýnském bylo. Musím přes Lednici k východnímu břehu rybníka. Stačí jediný pohled. Hus je tu našlapáno několik tisíc. Naprostou většinu tvoří husy polní. Z hráze je mám bohužel moc daleko. Kolem Apollónova chrámu se přesouvám zhruba na jejich úroveň. Mám je sice stále přes celou hladinu, ale z jižního břehu k severnímu je to nesrovnatelně blíže než z východního k západnímu. Prohlížím je mezerami mezi stromy, po částech. Brzy nacházím trojici bernešek bělolících – dva dospělé ptáky a jednoho loňského. Drží se spolu, rodinka. Hledám mezi husami límce a mám štěstí. V předních řadách se objevuje jeden žlutý s kódem BYZ. Pak hledám dál. Teprve po delší době objevuji až v zadních řadách další žlutý límec na odpočívající huse. Dlouho jsou vidět jen dvě písmena. Kousek od ní pospává další husa s límcem a brzy odečítám dvě písmena také u ní. Obě jsou dost daleko (změřením na google maps cca 700 m) a drží se stále kousek od sebe. Oko mi to tahá, ale konečně odečítám i písmeno zbylé. Napřed u jedné, pak u druhé – mám kompletní kódy ADC a ADG. (Z databáze doma zjišťuji, že první husa byla límcovaná v lednu 2013, další dvě v lednu 2010, všechny v Nizozemsku. Zajímavé je, že v prosinci minulého roku a v lednu tohoto roku byly všechny odečteny v Německu. Člověk by řekl, že budou spíše někde jižněji a teď potáhnou k severu. Jak je vidět, pohybují se i v průběhu zimy podle toho, jak se jim zlíbí. Pár stovek kilometrů pro ně nic neznamená. Další zajímavostí je, že takhle daleko na jihovýchodě ještě žádná z nich kontrolována nebyla. Zatím se zdržovaly jen v Německu, Nizozemsku a Belgii.) Mezi husy čumím hodinu a půl. Bohužel to umím jen levým okem. Teď už je mám ale tak vytahané, že bych nic dalšího nenašel. No nic, jsem ušlapaný a to jarní plnotučné povětří už mě docela unavilo. Opouštím těch asi 6000 hus a odjíždím. Je čas k návratu.


Nahoře trojice bernešek bělolících (Branta leucopsis) z hejna hus polních na Mlýnském rybníce u Lednice,
dole berneška rudokrká (Branta ruficollis) z hejna běločelek u Pasohlávek.


22.2.2015: Jarní den s dárečkem
Včera bylo krásně, dokonce i teploty vyšplhaly nejméně k 8°C. Dnes by mělo být pod mrakem a hlášeny jsou dešťové přeháňky. Uvidíme. Zatím je zataženo, na předním skle auta mám lehkou námrazu a ozývá se kosí zpěv. Říkám si, že zkusím něco jiného, než postávat před rozedněním na hrázi Novomlýnských nádrží a sledovat rozlet hus, tak jak jsem to dělal několik posledních víkendů. Tentokrát zamířím více k východu.
Těsně před sedmou už frčím po dálnici k jihu. Po levé straně mi právě vychází slunce. Je skryto za oblačností, kterou prosvítají jeho narudlé kontury. S uspokojením sleduji, jak se dny dlouží.
Kousek pod Brnem odbočuji k Blučině. Na zdejších podmáčených polích se buduje snad parkoviště pro kamiony. Mezi valy nahromaděné a udusané zeminy se zatím vytvořily menší rybníčky. Na polích stojí voda s ledovým škraloupem. Obouvám holínky a jdu se projít. Na jednom místě s větší hloubkou prošlapávají led 4 labutě. Směrem k jihu nade mnou přeletuje luňák červený. Vzduchem poletují skřivani a ozývají se. Občas se objeví volavkabílá i popelavá. Po lávce se dostávám přes Litavu k nově vybudovanému rybníčku. Předbíhá mě paní venčící psa, který z mělčí vody zvedá asi 60 kachen. Na zmrzlé hladině se pohybuje konipas bílý. Obloukem se vracím kolem rákosí, ze kterého vylétlo šest strnadů rákosních. Těsně před hliněnými valy vystřelují z louže tři bekasiny. Ozývá se křik bažantů a zvonění zvonků. Kouří se mi od pusy a po necelé hodině mám nohy pěkně zmrzlé.
Mířím dál k jihu, abych se podíval na jeden mokřad pod Velkými Pavlovicemi. Po několika suchých letech stojí překvapivě i tady voda. V husté vegetaci, kterou je zarostlá a na kterou navazují rákosiny, se skrývá dobře 1500 kachen a 40 párů husy velké. Později se odsud všichni ptáci zvedají společně s padesátkou čírek obecných. Jednotlivé páry hus velkých se pasou i na okolních polích a ve vzduchu je stále nějaký vidět přeletovat. V dálce na suchém topolu sedí nádherný dospělý sokol s téměř bílou spodinou, na kterou jen zboku vybíhají tmavé příčné čárky. Teprve tady naplno zpívají skřivani. Oblačnost rozpouštějí sluneční paprsky.
Zdá se, že směrem k Velkým Bílovicím jsou v polích nějaké husy. Občas tím směrem míří skupina hus polních a běločelých. Přejíždím se tam mrknout. Zastavuji u silnice. Husy jsou skutečně vidět v dálce na zvlněném lánu. Přemýšlím, jestli se za nimi pustit, ale proč ne. Slunce už svítí, je příjemně teplo, panuje bezvětří, nade mnou zpívá skřivan – jaro je tady. V poli jsou skryty velké louže, kolem kterých husy odpočívají. Převládají husy polní. Je znát, že se daly do pohybu zpět na hnízdiště, protože po celou zimu tu byly převážně husy běločelé. Husy polní se mi líbí. Jsou mohutnější, vyhlížejí přísně a elegantně. Je jich 350, hus velkých asi 200 a hus běločelých 70. Když už se chci vrátit k autu, objevují se na obloze na SV (9:25) další hejna hus. Během deseti minut přede mnou přistává téměř 5000 ptáků. Stále převládají husy polní (60%). Je to krása. Z nedaleké prohlubně se tentokrát zvedá 70 čejek s jedním jespákem bojovným. Nad polem se pohybují ve skupinkách další skřivani. Když prohlížím husy, srdce se mi zatetelí. Popásá se mezi nimi také jedna berneška tmavá. U nás ji vidím teprve podruhé a po dlouhých sedmi letech. Vzhledem ke zbarvení bych ji odhadoval na ssp. bernicla, což by odpovídalo i původu hus polních, se kterými se drží. (Minulý týden se mi podařilo odečíst žlutý límec jedné polňačky – dostala ho v srpnu 2010 v Rusku na poloostrově Kanin). Zkouším pár dokumentačních fotek. O chvíli později se vzduch začíná citelně tetelit. Po hodině v polích to balím.
Přes Přítluky, kde nad vinohrady plachtí další luňák červený, mířím k Novomlýnské zdrži, kterou objíždím po břehu do Šakvic. Díky bezvětří je stále ještě velká část hladiny pod tenkým ledem. Podél břehu počítám cca 1800 kachen, 40 hoholů, 28 morčáků velkých a 93 čírek obecných. Dokonce je tu i jedna husice liščí. K západu přeletují menší skupiny hus polních.
Pak se ocitám u Dolních Věstonic. Na vodě je tady 250 poláků velkých a dalších asi 40 hoholů. Mezi kachnami je zajímavý kříženec kachny divoké a ostralky. Kolem ostrůvků na druhé straně silnice toká pár orlů mořských.
Teď už se vydávám zpět domů. Neodolám ale a zastavuji ještě na hrázi u Kostelního ostrůvku na Věstonické zdrži VDNM. Kolem ostrůvků totiž pluje odhadem 10000 hus, které se sem vrátily z polí napojit. Jarní den v terénu s dárečkem v podobě bernešky tmavé končí.


Berneška tmavá (Branta bernicla), pravděpodobně ssp. bernicla, se zdržovala v hejnu severských hus na poli nedaleko Velkých Bílovic.


Pravděpodobně kříženec kachny divoké a ostralky štíhlé, na horním výřezu pták vpravo.


15.2.2015: Obhlídka terénu
Pomalu se rozednívá, když ve městě nabírám Pavla Jurdu. Ulice jsou prázdné, jen na zastávce čekají dvě postavy na rozjezd a na chodníku na druhé straně se potácí dvojice jiná. Noc pro ně ještě neskončila. Pavel chce příští týden začít v terénu natáčet první záběry k dokumentu o husách, a proto dnes jedeme omrknout situaci a najít vhodná místa. Pavel by byl nezvyklým členem Klubu 300 – z dob, kdy se ptákům věnoval, má pozorování mandelíka nebo i sovice sněžní, ale běžné druhy mu chybí.
K nádržím pod Pálavou přijíždíme chvilku po východu slunce, které se mezitím ztrácí za masivem Pálavských kopců. Fouká silný ledový vítr. Je chladno, přestože je téměř 5°C. K našemu překvapení není na hladině ani jedna husa. Nejsou slyšet ani jejich hlasy. Zatímco se husy během mých minulých návštěv rozletovaly postupně a více než hodinu, dnes tu není ani pírko. Tentokrát musely odletět už dlouho před rozedněním. Na ostrůvcích jsou vidět tři orli mořští a na louce směrem k Dolním Dunajovicím sedí jako přerostlé slepice pohromadě 8 ptáků. Podél hráze letí špaček.
Zastavujeme u Pasohlávek, kde na vodě sčítám 50 morčáků velkých a dalšího orla mořského a pokračujeme do polí před Drnholcem, kde se husy obvykle pasou. Tady není také ani pírko. Hm, dnešní rozjezd zaměřený vyloženě na husy se zdá být hodně rozpačitý. Kousek se vracíme a odbočujeme na hráz mezi Mušovskou zdrží a Dyjí. Kolem vody postávají volavky bílé (10 ex.) a kromě kachen jsou na vodě vidět tři roháči. Nad námi letí další trojice orlů mořských. Kolik jich musí být, když teď už jich máme pozorovaných 15.
Přes Brod nad Dyjí, Dolní Dunajovice a Pernou přijíždíme do Klentnice. Když už jsme tady, jdeme mrknout do lomu, kde včera Pavel Smejkal s Vlastíkem Dobešem pozorovali zedníčka. Jsme tu ale brzo. Je teprve po osmé a zedníček se tu většinou ukazuje až kolem desáté či jedenácté.
Říkám si, že bychom nějaké husy mohly najít u Nesytu. Na východním okraji Sedlece je na kraji rákosin postavena nová pozorovatelna s bezbariérovým přístupem. Nahlíží na mělké laguny, na kterých jsou v závětří shromážděny stovky kachen. Zatímco na otevřené hladině rozlehlého rybníka vítr zvedá pořádné vlny, tady je klid. Mezi kachnami jsou asi dvě desítky čírek, vidět je několik lžičáků, samec ostralky a párek morčáků malých. Pavel si překvapeně morčáky prohlíží. V životě je ještě neviděl. Je tu i několik hus velkých. Z polí jižně od rybníka se konečně ozývají také severské husy. Přeletují, pokřikují, zkusíme se na ně ještě podívat. Z této pozorovatelny určitě několik záběrů půjde pořídit. Konečně nějaký úspěch.
Když už jsme tady, míříme k výtažníkům u Včelínku. Kromě jednoho jsou vypuštěné. Na bahnitém dně pobíhají konipasi bílí (13 ex.), jeden horský a na vedlejším hledají potravu 4 vodouši kropenatí – přesně ty druhy, které tu byly v minulých dnech pozorovány. Vše doplňuje luňák červený.
Cestou z Hlohovce k Valticím míjíme pole zapomenuté slunečnice, nad kterým se pohybuje mračno pěvců. Převažují stehlíci a zvonci. Zkouším pár cvaků stovek a stovek malých opeřenců (doma z fotek zjišťuji, že mezi nimi bylo i několik desítek jikavců). Musí to tu pro ně být ráj. Úplně stejné pole vyzobané slunečnice je také mezi Valticemi a Sedlecem. I tady poletují stovky pěvců.
Z této strany Nesytu jsou vidět na oranici dvě hejna husí. Jedno z nich si můžeme prohlédnout z blízkého vinohradu. Před námi sedí 2500 hus – převažují běločelky (80%), které rovným dílem doprovázejí husy velké a polní. I tady by se dalo pořídit pár pěkných záběrů. Teď už je řada na držkovou polívku v Ivani a po ní zajíždíme k Novoveskému rybníku. Na dně vypuštěného rybníka je shromážděno větší množství racků. Chechťáků je 650, bělohlavých 135 a bouřních 70. Vidět je také jeden nedospělý racek stříbřitý a na druhém konci rybníka postávají siluety tří čejek. Kousek od racků trhá kořist orel mořský a ve vodě loví tři husice liščí. Vzduch se ohřívá a dokonce se v několika mezerách objevuje na chvilku slunce. Nakonec ten náš obhlídkový den neskončil tak špatně. Příští týden můžeme zajet tentokrát už s profesionální kamerou přímo k Nesytu, kde začneme.


Malý výřez z mohutného hejna pěvců poletujících nad slunečnicovým polem. Převládají stehlíci obecní (Carduelis carduelis), které doplňují zvonci (Carduelis chloris) a jikavci (Fringilla montifringilla).


7.2.2015: Procházka kolem pískovny
Posledních několik dní je pěkných. Sice jsou rozfoukané, ale silný vítr dokáže roztrhat šedivou oblačnost, za kterou se skrývá modrá obloha a rozzářené slunce. Den je pak nádherný, sníh jiskřivě září a nálada je katapultována k pocitům štěstí. Jen více takových slunečných odpolední nebo i celých dnů.
Zdá se, že nejinak tomu bude také dnes. Jsme v Pístovicích, a pokud to vyjde, chtěl bych vylézt na zahradě do korun jabloní a začít je ořezávat. Jim to neuškodí a já budu mít náskok, až přijde jaro a míza v nich začne den ze dne proudit.

Do terénu proto vyjíždím jen nakrátko. Chci se podívat k velké pískovně u Hulína a třeba ji i celou obejít. Nechat se profouknout čerstvým povětřím a trochu se s dalekohledem u očí prohýbat. Třeba narazím i na nějaké zajímavé ptáky.
K pískovně přijíždím od severu z Hulína. Molenda se opět osvědčuje i v trochu náročnějším terénu. Slunce už svítí, obloha je téměř čistá a fouká ostrý vítr od severozápadu. Marně na rozlehlé hladině nádrže hledám nějakou tu potáplici. Zdá se, že včerejší opravdu silný vítr vše vyhnal. Vidět jsou jen kachny, jedna labuť a několik kormoránů. Vydávám se k západu podél severního břehu. Na drátech elektrického vedení se objevuje 13 strnadů rákosních a na poli poletují šedivky. Vzhlédnout mě donutily hlasy racků bělohlavých, kteří právě útočí na dospělého orla mořského. Zahánějí ho nad blízký les. V křoví podíl strouhy poskakují koňadry, modřinky a brhlík. Kousek dál přeletuje čtveřice strak. Když se ocitám v závětří, je teplo. Musím sundat rukavice i čepici. Říkám si, že by mě mohly holé, nízkou trávou zarostlé břehy, v jejichž blízkosti jsou rozsáhlé plochy vysoké suché lebedy, něčím překvapit, ale mám smůlu. Dokázal bych si tu představit jak nějakou sněhuli, tak pustovku. Snad někdy jindy.

Až z jižní strany nacházím sedět pod severním břehem čírky obecné. Je jich 189. Na vodě se ukazuje morčák velký, několik chocholaček a hohol. Slunce svítí a já si klopýtám po ledem pokrytých loužích a zkouším si tento podmáčený a nesnadno přístupný terén představit na jaře. Opět se ukazuje orel mořský a já se dostávám k východnímu cípu nádrže. Teď před sebou mám rozsáhlou překážku v podobě štěrkovny. Naštěstí se dá bez problémů obejít. Když se po dvou a půl hodinách blížím z druhé strany k Molendě, zvedají se ze suché trávy pěvci. Jsou to další strnadi rákosní - asi 40 ptáků.

Cestou zpět to beru několika oklikami. Silnice jsou místy pokryté nafoukaným a uježděným sněhem proměněným v led. Září jako zrcadlo. Na dálnici míjím v krátkém úseku sraženého kalouse, poštolku a káni. Co dělat? Doma jsem dost brzo, něco k jídlu a hurá do korun jabloní.


Téměř dvě stovky zimujících čírek obecných (Anas crecca) nejsou běžnou podívanou.


4.2.2015: Návštěva u mandarinek
Zdá se, že kachničky mandarinské (Aix galericulata) už napevno obsadily Svratku v Brně a jejich populace se zdárně rozrůstá. Pozorovat se dají v úseku od Brněnské přehrady po Pisárky. Ve větších počtech se nyní zdržují u lávky na ulici Svratecká a kousek dál po proudu u mostu na ulici Veslařská. Souvisí to s návštěvou lidí, kteří je tu společně s ostatními kachnami přikrmují.
Dnes jsem v době oběda také neodolal a na chvíli si odskočil k lávce na Svratecké. Kachničky mandarinské odpočívaly podél levého břehu pod lávkou. Vždy když se někdo objevil na lávce s pečivem, vyrazily se nakrmit. Celkem jsem jisch spočetl 22 (13M + 9F). Samci na sebe často útočili, tokali a neohroženě od potravy odháněli kachny divoké. V posledních dnech jim dělá společnost leucistická kachnička karolínská (Aix sponza). Od mandarinek se dá odlišit trochu jinými proporcemi těla s menší hlavou a delším zobákem a pak víceméně jen podle několika dalších znaků, ke kterým patří tmavý nehet zobáku a bílý proužek kolem horního okraje kořene zobáku, který mandarinky nemají. Často se také ozývá jiným hlasem než mandarinky. Už dříve se tu objevil téměř bílý samec kachničky mandarinské, ale brzy zase zmizel. Jsem zvědavý, jak dlouho tu vydrží tato návštěva.


Leucistická kachnička karolínská (Aix sponza) - nová návštěva u mandarinek.


Jen nepatrně odlišná samice kachničky mandarinské (Aix galericulata).


31.1.2015: Husy a neodečtené kroužky
Venku je mírně pod nulou a na černé obloze poblikává několik hvězd. S nastartovaným motorem oškrabávám přední sklo auta, ale jinovatku musím nechat rozpustit i na jeho vnitřní straně. Jsem netrpělivý a tak vyjíždím s částečně průhledným sklem jen u řidiče. Než se dostávám do Královopolského tunelu, je okno čisté. Jsem zvědavý, jestli se na východě ukáže slunce. Zpočátku bych tomu vzhledem k čisté obloze i věřil, ale když parkuji na hrázi Novomlýnských nádrží, nasunuje se z východu oblačnost, která vyhlídky na slunečný začátek dne tlustou čarou škrtá.
Stále je ještě šero a z ostrůvků se rozletují hejna kavek a havranů. V mohutném chumlu se točí ve vzduchu a v dlouhém pruhu pokračují k západu. Dále k severu jsou vidět racci, kteří po desítkách opouštějí nádrž v jejich patách. Před ostrůvky se shromažďují husy. Opět jich musí být ke dvaceti tisícům. První odlétají po tři čtvrtě na sedm. Mezi kachnami svítí jedna bílá domácí a s přibývajícím světlem vidím blízko hus také husici liščí. Husy se zvedají hejno za hejnem a míří k západu. Snad všechno jsou to běločelky. Na ostrůvcích je vidět 5 orlů mořských a nad přepadem přeletuje rychlým letem desítka tajuplně vyhlížejících hrdliček nocujících asi v hustých olších blízkého poloostrůvku. Překvapuje mě neuvěřitelné množství volavek bílých, které se rojí jedna za druhou podél rákosím obrostlého břehu Mušovské zdrže. Počítám jich 103. Dřív jich tu vždy nocovalo asi 30 nebo 40, ale poslední dobou je jich tu stále víc. Po hodině už většina hus odlétla.
Obloha je na západě čistá. Otáčím auto a jedu zpět k Pasohlávkám. Ve vzduchu jsou vidět menší klíny běločelek směřujících také k severu. V Pasohlávkách zastavuji na hrázi Mušovské zdrže, abych spočetl morčáky velké, kteří se tu stále drží. Tentokrát je jich 88. V zahradě za silnicí sedí v koruně stromu 12 dlasků a jikavec. Směrem k Drnholci mě přeletuje synchronním letem dvojice orlů mořských, kteří za chvíli hlasitě tokají.
Nízko na obloze se objevuje slunce. Hladina se oslnivě leskne. Musím zajet téměř k Brodu nad Dyjí, abych mohl přehlédnout zbytek Mušovské zdrže s paprsky v zádech. Je tu dalších 15 volavek bílých a 14 morčáků velkých.
Z polí od Drnholce ke mně doléhají hlasy hus. Tentokrát je nacházím na terénní vlně. Značnou část hejna není vidět. Navíc mi teď slunce vůbec nepomáhá a svítí mi do očí. Prohlížím co můžu, ale vidím jen běločelky a nic jiného.
No nic, mířím teď kolem parketárny před Drnholcem k místům, kde Dyje tvoří jakousi ostrůvkovitou lagunu. Z křoví podél cesty vyletuje asi 45 strnadů obecných. Přístup k řece je značně omezen. Bývalý areál jakési fabričky někdo koupil, oplotil a já teď musím přeskakovat širokou nezamrzlou strouhu. Na laguně jsou stovky kachen, desítky kormoránů a mimo jiného i 12 morčáků malých. Znovu překonávám strouhu, abych se podíval do pole. Kousek od řeky se tu skrývá několik desítek hus velkých, dvě desítky hus polních a asi tři stovky běločelek. To hlavní hejno je blíže k silnici. Slunce mizí a já si říkám, že bych to mohl zkusit zase z toho místa, kde jsem stál dříve. Vracím se k autu, pole objíždím, ale husy jsou daleko. Přesto jsou teď bez slunce krásně čitelné. Počítám jich necelých 10000. Slunce si se mnou ale zahrává a zase vykukuje za mizející oblačností. S pozorováním je konec. Teď je mám přímo proti jeho paprskům.
Cestou k Novoveskému rybníku potkávám nad Pasohlávkama v křoví u silnice hejno pěvců. Zastavuji, vylézám ven a shledávám, že jde o strnady rákosní – dobře 120 ptáků poletuje kolem a posléze mizí ve vinohradu. Jednoho si odnáší samec krahujce.
Když sjíždím k Novoveskému rybníku, překvapuje mě, jak rychle mizí veškeré břehové porosty na jeho jižní straně. Chlapíci tam pracují s pilami, z několika míst stoupá dým a vrší se metry nařezaného dřeva. Nevím, proč se tohle děje. Uprostřed vypuštěného rybníka se bělají postavičky racků. Slézám k břehu, abych si je prohlédl. Je tu nezvykle dost velkých racků (177 ex.), pak dvacítka racků bouřních a 260 chechťáků. Někteří z velkých racků mají odečítací kroužky, zkusím rybník objet, abych se k nim dostal blíž. Kousek od auta zrovna koukají dva chlapíci dalekohledy k rybníku. Klube se z nich dvojice birderů až z jižních Čech – Lumír Vozábal a Martin Lazarovič – oba členové Klubu 300. Na racky pak brejlím, čumím, oko vytahané. Mám před sebou takových pokladů, pět žlutých odečítáků, tři červené a jeden zelený, a nedokážu vůbec nic. Jsou příliš daleko. Škoda.
Čtvrt hodiny pak ještě stojím u skládky odpadků nedaleko Žabčic. Žádný z přítomných velkých racků odečíták nemá. Nacházím ale mladého racka stříbřitého a mezi racky bouřními jednoho s černým odečítákem. Samozřejmě je taky moc daleko. Je poledne, pouštím z rádia Klub Evergreen a jedu domů.


Schválně jsem si zkusil spočítat, kolik hus je na této fotce zachyceno. Letmým pohledem by člověk řekl, že se jedná o desítky, maximálně stovky ptáků. Skutečnost je ale jiná - je tu 1186 hus běločelých.


Na této fotografii si počet ve vzduchu hustě namačkaných ptáků netroufám odhadnout vůbec.


24.1.2015: U rozletu z nocoviště
Pípání na hodinkách mám sice nastaveno na šestou, ale stejně se budím jako do práce před půl. Nemá cenu lézt zase pod duchnu. S takovou bych měl rozlet hus z nocoviště na nádržích pod Pálavou s přehledem stihnout. Večer se zdálo, že by mohlo být jasno, ale obloha je teď po ránu černá, bezhvězdná a zatažená. Minulé dva dny mě cestou do práce doprovázel zpěv kosů. Dnes je ticho. Do auta sedám pár minut po šesté. Ač je po slunovratu, den se po ránu ještě neprodlužuje. Stále je hustá tma. Svou oblíbenou loudavou devadesátkou jedu k jihu.
Z kolony Poláků vybočuji na hrázi mezi střední a horní nádrží VDNM. Až na skvrnu světlejší oblohy nad kostelíkem je kolem černo. Jen od Pasohlávek a na druhé straně od Horních Věstonic poblikávají světla. Chystám foťák, pokládám ho na betonový sloupek zábradlí a s dalekohledem na krku čekám. Ze tmy postupně na hladině vystupují tmavé pruhy nocujících husí. Jsou před ostrůvky i za nimi. Menší hejna opouštějí s křikem hladinu už teď. Před Kostelním ostrůvkem se formují k odletu další ptáci. Foťák toho po tmě moc nedává, přeostřuje, ostřím manuálně, ale na displeji je vidět stejně jen pár teček světel a mlhavá silueta ostrůvku. K západu vzlétají další a další husy, jsou jich tisíce. Světla přibývá a s ním teprve zjišťuji, kolik je tu ptáků. Od Dolních Věstonic sem proudí stovky kavek. Křik hus je přehlušován hustým provozem na silnici. Dlouho je šero, slunce se na východě neukáže. Odhadem muselo na nádrži nocovat přes 20 tisíc hus. Podle hlasů naprosto převažují běločelky. Jejich řady a klíny kreslí na obloze směrem k Pasohlávkám rozvlněné moře. Zkouším pár záběrů, ale filmař ze mě zřejmě nebude. Od severozápadu funí studený vítr, ještě že jsem se pořádně navlíkl. Po hodině mi to stejně stačí a jedu se mrknout na pole k Drnholci.
Husy nacházím na stejném místě jako minulý víkend. Mám jich před sebou jistě přes deset tisíc. Moc blízko nejsou, ale jsou hustě nahloučeny za sebou. Běločelek je přes 99%, hus velkých a polních je stěží k padesátce. Husy se bohužel brzy zvedají. Část jich sedá ještě dál blíže k Dyji a část odlétá směrem na Troskotovice. V první řadě přeskupených ptáků nacházím poté, co sedají, bernešku rudokrkou. Zkouším se dívat po límcích, ale žádné nevidím. Husy jsou pro pohodlné pozorování stejně moc daleko. Po půlhodince to balím.
Zastavuji pak na hrázi mezi Dyjí a horní nádrží. Tentokrát je tu klid, jen u Pasohlávek plave a potápí se 93 morčáků velkých.
Mým dalším cílem je Novomlýnská zdrž. Stále je zataženo a fouká silný vítr. U Dolních Věstonic je na vodě rozptýlena opět stovka hoholů. Jožka Chytil mi říkal, že minulý týden spočetli na nádržích celkem 600 hoholů. To už jsou solidní počty. Já se chci ale projít po betonové hrázi pod Strachotínem. V průběhu minulého týdne tu byly opakovaně pozorovány sněhule. Z původního počtu čtyř ptáků jsou bohužel už jen tři, čtvrtý, sražený autem, obohatí expozici přerovského Ornisu. Na vodě není kromě několika hoholů a kachen vidět nic. Občas prolétne podél břehu racek bělohlavý nebo bouřní. Po koruně hráze ode mě běží liška. Po několika stech metrech se hráz stáčí mírně k severu. Tady registruji v trávě pohyb. Je to červenka… a za ní poskakují skoro u vody tři sněhule. Jsou tu stále. Na dost velkou vzdálenost cvakám pár dokladových fotek. Sněhule jsou překvapivě plaché. Zvedají se a letí směrem ke Strachotínu. Později je znovu nalézám, ale vzlétají na vzdálenost dvaceti metrů a vracejí se do míst, kde jsem je viděl prvně. Nehodlám je stresovat. Dokladovku mám, můžu se vrátit k autu.
Napadá mě ještě si zajet k Nesytu, kde by mohly být touto dobou husy na hladině a snad i blíž. Na vodě je opravdu asi 1500 běločelek. Když jdu k pozorovatelně u Výtopy, všímám si vzadu za Koňským pastviskem pohybu hus ve vzduchu. Pasou se na poli východně od Výtopy. Na keři sedí zvonci, z topolů se ozývají dva brávníci a já se blížím podmáčenou polní cestou k husám. Je tu dalších asi 1500 ptáků, běločelek s několika husami velkými. Prohlížím je, zkouším nějaký ten záběr, ale funí prudký vítr, foťák se třese a ostří kdoví kam. Přeletuje nade mnou hejnko pěvců. Podle jejich hlasů se zdá, že mám štěstí. Jedná se o 12 strnadů lučních. Zapadají do blízkého vinohradu. Před několika dny jich tu Vilém Vyhnálek s Vlastíkem Sajfrtem viděli 13. Vzhledem k tomu, jak se v posledních letech z této oblasti vytratili, je to pěkný úlovek, ze kterého mám radost. No nic, je čas k návratu. Člověk by se tu mohl poflakovat ještě hodiny a hodiny, ale Pepkův unavený hlas z telefonu mluví za vše. Tak zase příště.


Trojice sněhulí severních (Plectrophenax nivalis) na "schodech" u Strachotína.


17.1.2015: Pět minut
Včera jsme s Pavlem Jurdou seděli u nás nad slivovicí a bavili se o dokumentu zaměřeném na husy, na kterém se chystá pracovat. Shodli jsme se na tom, že v ideálním případě by se v něm měly objevit záběry tisícihlavých hejn husí rozletujících se po ránu s křikem z nocoviště na Věstonické zdrži. V pozadí rudý východ slunce a silueta mušovského kostelíka. Bylo by to fajn, ale letošní mírná zima takovou podívanou zatím neposkytla. Jedinou možností bude počkat do března a doufat, že se tu husy ve větších počtech objeví cestou na sever. Natáčecích dnů je ale tak málo, že podobné záběry zůstanou nejspíš jen v kategorii zbožných přání. Slíbil jsem Pavlovi, že budu-li mít příležitost, zkusím nějakých pár záběrů natočit na zrcadlovku. Aby mé sliby nebyly plané, mířím dnes opět k jihu. Na sedadle spolujezdce tentokrát spočívá Petr Podzemný.
Ráno je nezvyklé teplo. Rtuť teploměru ukazuje 6°C. Ptáci zpívají jako na jaře. Říkám si, že je zbytečné se příliš oblékat a jako vždy dělám chybu. Z Brna vyjíždíme v sedm. Je tma a ulice ještě v polospánku klidně oddechují.
Cestou se jen poznenáhlu rozednívá. Východní obzor je lemován linkami narůžovělé oblačnosti. Pod Pohořelicemi sledujeme oblohu, ale ta je stále prázdná – husy žádné. Kdyby dodržovaly schéma předchozích zim, už by táhly v klínech k severozápadu a hledaly vhodné pastviny. Dohlednost je výborná a východ se stále více barví do oranžovočervena. Vjíždíme na hráz mezi Věstonickou a Mušovskou zdrží a náhle vidíme, jak se zleva z vodní hladiny zvedá černá masa husích těl a v jedné mohutné vlně přetahuje přes hráz před námi a míří směrem na Drnholec. Sakra! Přesně o těchto záběrech jsme se s Pavlem včera bavili. Husy táhnou poměrně nízko a v klidu, neruší je žádná střelba. Než stačím zaparkovat a vytáhnout foťák, jsou pryč. Můžu natočit už jen prázdnou vodní hladinu s Kostelním ostrůvkem. Teď odlétají už jen nepočetné skupinky ptáků. Jako mávnutím proutku se klidná vodní hladina čeří sílícím větrem od západu, který sebou nese mlhu. Během několika minut oranžový východní obzor mizí, fouká nepříjemně studení vítr a dohlednost klesá. Stačilo by pět minut a měl bych na paměťové kartě přesně to, co jsme potřebovali. Pouhých pět minut, říkám si a nechápavě vrtím hlavou. Nedá se nic dělat. Hlavně, že jsou tady.
Odhadem odlétlo k západu šest až sedm tisíc převážně běločelých husí. Vzlétaly přesně v 7:30. Z rákosí pod přepadem se ozývá chřástal vodní a podél hráze letí datel. Za ostrůvky zůstalo ještě jedno několikasethlavé kompaktní hejno severek a před ostrůvky plave několik desítek hus velkých. No nic, jedeme se podívat, kam husy sedly.
Zastavujeme se v Pasohlávkách u horní nádrže. Na vodě je vidět 45 morčáků velkých. U hráze směrem k Brodu nad Dyjí je dalších 48 morčáků velkých. Je tu dost živo. V místech, kde do nádrží vtéká Dyje loví dvě stovky kormoránů, tři stovky racků a na břehu sedí 23 volavek bílých. Tím hlavním ale je, že se od západu ozývají husy. Musí být v polích poměrně blízko.
Nacházíme je pod silnicí směrem na Drnholec. Prvně tuto zimu vidím pořádné hejno severských hus pasoucích se na ozimu. Díky oblačnosti a mírné mlze je viditelnost dost omezená. Nejvzdálenější husy jdou rozeznat velice špatně. Odhadem je tu asi 6000 hus. Převažují běločelky, polních je vzadu asi 150 a velkých 70. Díky ledovému větru je nám brzy zima. Přesouváme se kousek dál k Drnholci. Za terénní vlnou je další tisícovka hus, které jsme před tím neviděli. Peťa brzy nachází bernešku rudokrkou. Do hus tu koukáme téměř hodinu. Žádné límce, žádné další bernešky. Pokud je tu nějaká husa malá, tak ji v tom množství a za této viditelnosti nelze odhalit. Roztřesení jsme rádi, když se můžeme zahřát v autě.
V Drnholci se stavujeme omrknout kalousy. Na smrku za náměstím je jich nejméně 14. Pak se pouštíme velkým obloukem po asfaltkách severně od vesnice. Nedaleko Troskotovic procházíme plevelem zarostlou plochu na kraji pole. Vyletují z ní jikavci, strnadi rákosní a konopky obecné. Nedaleko letí káně rousná.
Obloukem se ocitáme opět nedaleko hejna hus. Necháváme je být a pokračujeme k Novoveskému rybníku. Jeho bahnité dno je tečkované racky – celkem 1200 ptáků třech druhů. Jeden z velkých racků má červený odečítací kroužek. Mizí ale dřív, než ho Petr stačí odečíst.
Poslední zastávkou je skládka u Žabčic. V tuto chvíli je tu jediný racek bělohlavý, 350 racků chechtavých a 150 racků bouřních. Dnes už té zimy bylo dost. Frčíme zpět do Brna.


Berneška rudokrká (Branta ruficollis) je za špatné viditelnosti v hejnu severských hus velice nenápadná.
Zvláště skrývá-li se uprostřed kompaktního hejna.


10.1.2015: V terénu bez Emila
Je tu sobota, jsou hlášeny deště a téměř jarní teploty. Klucány vezeme na celý den k babičce a do terénu se mnou dnes vyráží Pepe. Kamarád můj nejvěrnější, který mě posledních téměř deset let provázel na všech cestách naší přírodou, psík Emil, už mi bohužel společnost více dělat nebude. Srdce se mi svírá a dlouze hledím do míst, která vždy vyplňovala jeho drobná postavička a rozkmitaný ocásek. Jeho nemoc měla neuvěřitelně rychlý spád. Ještě den po vánocích s námi pobíhal kolem Svratky pod přehradou a včera jsem ho pohřbil. Je to zvláštní, jeden den se mi jeho teplé tělo choulí na klíně a druhý den leží vychladlé v pelechu. Snad mu tam nahoře bude fajn. Slzám se přesto neubráním.
V ulicích města se vznáší mlha a ještě pod Brnem se v nízké vrstvě válí po polích. Pod Pohořelicemi po ní naštěstí není už ani památky. Fouká silný nárazový vítr od západu. Je nezvykle vlahý a podél nově vznikajících větrolamů v poli voní po heřmánku. Pozorujeme menší hejno konopek a nad blízkou bažantnicí krouží 8 kání lesních. Občas se na obloze objeví menší skupina běločelek směřujících dál k západu. Směrem od skládky v Žabčicích letí racci bouřní a bělohlaví. Ve vzdálenosti asi 20 m od nás se od louže na hliněné cestě zvedl bahňák. Řekl bych bekasina, ale odlétl tiše, jen s několika mírnými zatáčkami a nízko nad zemí. Napřed mi ho kryly hromady štěpky a pak mi zmizel v pruhu nového větrolamu. Vůbec nevím, co to bylo. Jsou vlastně jen čtyři možnosti, ale v tuto dobu a v tomto biotopu mi to prostě nesedí. Pták měl vzhled i velikost bekasiny, možná byl o kousek větší. Kdoví?
Dno vypuštěného Novoveského rybníka obsadili blíže k vesnici racci – 250 bouřních, 500 chechtavých a 30 bělohlavých. Díky vysoké teplotě se ale nad bahnem vzduch neuvěřitelně tetelí. Už na sto metrů mám problém rozeznat kořen vyčnívající z bláta od šedivky. Těch je tu téměř třicet.
Na chvíli zastavujeme na hrázi mezí Věstonickou a Mušovskou zdrží. Vlní se hladina, vlní se vzduch, vlní se ledová tříšť. Na Věstonické zdrži VDNM plave mezi tisíci kachen asi 60 hus velkých a mnohé se drží v párech. Na okrajích ledu a na stromech ostrůvků počítáme 13 orlů mořských.
Jen tak pro úplnost parkujeme na kraji Klentnice a jdeme se projít do lomu. Opírá se do nás teplý vítr, oblačností začíná prosvítat modrá obloha a cesta je bahnitá tak, že máme za chvilku boty ztěžklé blátem. Jsme ale odměněni. Hned po příchodu se nám ukazuje zedníček. Prohlíží škvíry ve skalní stěně, pocukává křídly a loví. Daří se mi s ním natočit i video. Prohlížíme si ho ze dna lomu a radujeme se z té krásné podívané. Nízko nad horní hranou stěny přelétá dvojice krkavců. I tady se mnou pobíhal Emil.
Sjíždíme pak k Novomlýnské zdrži pod Pavlov. To už je nádherně. Oblohou rychle běží mraky a slunce svítí. Hned pod dědinou je mezi chocholačkami menší hejno kaholek – 28 ex. (15 M) a blíže k uzavírce silnice na Dolní Věstonice jsou stovky lysek, ale i velké hejno hvízdáků (110 ex.). Stojíme na mořském břehu a pozorujeme ptáky ztrácející se mezi vlnami. Na strom u nás přilétl strakapoud velký a o kus dál pokřikuje žluna zelená. Jedna z místních kempingových staveb, kterých jsou tu rozesety desítky, má podél plotu umělohmotné palmy a plyšové opice v liánách... Novomlýnskou zdrž poté objíždíme přes Milovice a Nové Mlýny k Šakvicím. Podél břehu jsou opět desítky metrů úlomků ledu, které sem zatlačily vlny a prudký vítr.
V Šakvicích obědváme a ještě jednou se přes Strachotín vracíme k nádržím. U Dolních Věstonic je na vodě stovka hoholů severních. Pak ještě krátká zastávka na hrázi před Pasohlávkami. Počet hus velkých vzrostl na vodě před Kostelním ostrůvkem asi na stovku. Frčíme k Žabčicím, kde se chceme mrknout na racky hodující obvykle na skládce odpadků. Jaké je dnes naše překvapení, když tu nenacházíme ani brko. Jen v poli pozorujeme samici pilicha. No nevadí. Je nádherné světlo. Slunce stojí nízko a do oranžova barví krajinu před námi, nad kterou jsou už zase tmavé mraky. Ten kontrast je dokonalý.


Tentokrát na nás čekal zedníček skalní (Tichodroma muraria) hned po příchodu do lomu u Klentnice.


4.1.2015: Jeden nádherný den pod Pálavou
Malý Vojta by si rád zkusil pozorování ptáků. Říkal, že by ho zajímalo, kolik by jich našel a že by se třeba mohl účastnit i soutěže v Klubu 300. No proč ne? Včera jsme se celá rodinka byli projít v Brně na Hádech, kde jsme pozorovali krásného strakapouda prostředního, a protože by si i Pepe rád trochu zabirdil, vyjíždíme dnes k jihu všichni. Snad pár zajímavých druhů uvidíme.
Fouká silný nárazový vítr, který rozfoukává oblačnost do polojasna. Vítr se zdá být poměrně vlahý, je nad nulou a v polích leží jen asi centimetrová potrhaná vrstva sněhu. Kluci sedící na zadním sedadle se věnují své oblíbené činnosti a „sbírají“ zahraniční SPZetky. Každý co chvíli hlásí: „mám Maďara“, „ a já Poláka a dokonce tři Rusy“. Připomíná mi to naše zapisování ptačích druhů.
V poli pod Pohořelicemi není až na několik kání lesních nic vidět. Od severozápadu se sice blíží klín asi čtyřiceti husí, které jako by chtěly sednout, nabírají ale zase výšku a vracejí se zpět. Kousek dál je na poli rozestaveno 21 volavek bílých. Parkujeme v severozápadním cípu Věstonické zdrže. Před námi právě podél břehu letí datel. Stačilo několik dní a velké plochy vodní hladiny jsou pod ledem. Mušovská zdrž je bílá téměř celá. Kaholky ani turpani nedaleko Strachotína se tedy konat nebudou. Velká hejna kachen se nacházejí na okrajích nezamrzlé hladiny pod přepadem hráze. Přesouváme se tam za nimi. Jsou tu stovky kachen, desítky kormoránů a morčáků velkých (21 ex.). Vidět jsou také morčáci malí (3 páry), 21 hus velkých, samec kaholky ve společnosti s trojicí chocholaček. Na ledě sedí orel mořský. Vítr funí, ale ptáci sedící na krajích ledu jsou nádherně nasvícení.
Po půlhodině se sbíráme a přes Pernou jedeme k parkovišti, ze kterého se jde k Soutěsce na Pálavě. Je tu závětří, obloha je chvílemi celá modrá a slabá vrstva sněhu jiskřivě svítí. Je krásně, ale ticho. Ptáci nikde. V soutěsce pod skalní stěnou se do nás opírá prudký vítr. Papírová váha František je jím stržen a v kotrmelcích se válí po zemi. Řekl bych, že to jen hraje. Nevydrží v klidu. Fouká ale tak, že by se to snad ani zedníčkovi nelíbilo. Snad proto se neukazuje. Jedinými opeřenci, které během třičtvrtě hodiny vidíme, jsou brhlík, babka a káně lesní. No čo už? Vápencové bradlo svítí oproti čistě modré obloze.
Sjíždíme pak pod Pavlov. Jsou tu v závětří stovky lysek. Kus dál od břehu je hladina rozhoupaná prudkým větrem. Pomalu pak Novomlýnskou zdrž objíždíme po břehu od Nových Mlýnů po Šakvice. Je to nádhera. U břehů se pohupuje ledová tříšť a v některých zátokách je led rozpukán ve velké, i když ne příliš silné, kry. Připadáme si tu jako u Severního moře. Vítr se do nás zprudka opírá a za mořem pokrytým zpěněnými vlnami vystupuje v prudké sluneční záři masiv Pavlovských kopců. I viditelnost je dnes výjimečná. Soutěskou k jihovýchodu byly vidět větrné elektrárny až někde v Rakousku a zvlněné hřebeny Karpat.
Moc jsme toho sice neviděli, ale slunečné počasí dnes zkrášlilo den do podoby uměleckého díla. Jen víc takových chvil venku a pak se ještě naučit zachytit tu krásu kolem třeba na krátký film.


"Mořský břeh" Novomlýnských nádrží s bradlem Pavlovských kopců v pozadí.


1.1.2015: Jak na nový rok, tak po celý rok
Začíná nový rok. Vstávám po osmé a vyhlížím oknem chlívku do mírně mrazivého dne. Na plot právě usedl kos – první druh roku 2015. Dalším druhem je čtveřice hýlů ozobávajících jakousi bylinu propletenou pletivem sousedova plotu. Oblékám se, beru dalekohled a jdu se projít na zahradu. Třetím druhem je bažant startující z trávníku sousedova dvorku. Jo, venkov. Během několika minut pozoruji prvních deset letošních druhů.
Novoroční birding zpravidla začínám u Tovačova a dnes tomu nebude jinak. Dálnice je prázdná, potkávám jediné auto. Odbočuji pod Prostějovem, abych to vzal podél letiště směrem na Bedihošť. U třešňové aleje prohání poštolka straku. Všude v polích řepky, v ozimech i na zoraných strništích hlídkují káně lesní.
Pak už mám před sebou Tovačov. Začít chci u Annína. Na hladině jsou stovky lysek, ale nedaleko břehu mám i osamocenou potápku žlutorohou. To je příjemné překvapení. Ukazují se v podstatě ty stejné druhy, co přede dvěma dny, kdy jsme tu byli s Tómou. Chybí jen turpan hnědý a potáplice severní.
Následuje pískovna u Troubek. Cesta je zasněžená a beze stop. Čistým sněhem otírám přední okno u auta. Gumka stěrače je mrazem potrhaná a skoro nefunguje. Plovoucí ostrůvky jsou obsazeny kormorány a několika racky bělohlavými.
Polní cestou jedu pak k Hradeckému rybníku a odtud se jdu projít starou dubovou alejí kolem mlýnského náhonu. Honí se tu a pokřikují ledňáčci. Jsou minimálně čtyři. Do větví proschlých dubů tepou strakapoudi velcí, často se ozývají brhlíci a nejběžnějšími druhy jsou koňadry a kosi. Trsy jmelí ozobávají brávníci. Je tu příjemně. Každý, i ten nejběžnější druh, mi dělá radost. Jako bych ho dnes pozoroval poprvé. „Bylo to po stý a jako prvně znovu“, zazní mi v uchu nápěv písničky Samsona Lenka, a vzápětí si říkám „jak na nový rok, tak po celý rok“. Doufám, že to tak bude. Pozorování za humny může být mnohdy zajímavější, než stovky kilometrů ujetých za něčím neobvyklým.
Severně od Tovačova a východně od Klopotovic ještě koukám do polí. Nízko nad ornicí poletují skřivani (19 ex.) a na hroudách sedí další káně. Začíná pršet. Vracím se domů a houstnoucí déšť mi namrzá na předním skle. Potrhané stěrače mi moc nepomáhají. Naštěstí se mi na blízké pumpě daří sehnat náhradu alespoň za jeden z nich. Ještě větším štěstím je to, že přestává pršet. Pěkně to namrzá a klouže, ale to už jsem skoro v Pístovicích. První den nového roku v terénu je za mnou. Jsem zvědavý, co nás letos čeká.


Jeden z ledňáčků říčních (Alcedo athis) prohánějících se podél mlýnského náhonu v Tovačově.
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter