> fotozápisník > archiv 2014/04
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2014/04)



30.12.2014: S Turkem v terénu.
Oproti včerejšku tu máme den jako korálek. Obloha je modrá, slunce svítí a sníh se třpytivě leskne. Jen hlava trochu pobolívá, protože nás včera navštívil Tóma Grim, který mi dnes bude dělat parťáka do terénu. Cílem budou pískovny u Tovačova.
Tómu trochu zaskočilo mrazivé počasí. Včera se vrátil z Istanbulu a tak je trochu nalehko a klepe kosu. Půjčuji mu náhradní bundu, kterou vozím v boxu na střeše auta a on si úbor doplňuje barevným šálem, který si omotává kolem hlavy. Společně s tmavými vousy mu to dává vzhled blízkovýchodního turisty.
Na hladině pískovny u Annína kralují lysky, kormoráni a chocholačky. Až posléze nacházíme pár kaholek, jednoho turpana hnědého a potáplici severní. Vzhledem k tomu, že ptáci stále loví ponořeni pod vodou, je docela štěstí si jich všimnout. Před námi se dusí velkou rybou kormorán. Kouká mu ze zobáku její ocas, několikrát se bez úspěchu snaží o její polknutí, ale ryba mu vždy znovu vykoukne ze zobáku. Nakonec ji dáví zpět do vody. Byla nad jeho možnosti. Na jižním konci pískovny loví menší hejno hoholů a mezi kachnami pluje samec zrzohlávky.
Je opravdu nádherně. Škoda, že nám nevyšlo takové počasí i včera. Ťapeme oslnivě bílou vrstvou jiskřícího sněhu k pozorovatelně u Troubecké pískovny. Kolem ostrůvků jsou téměř dvě stovky velkých racků a 60 kormoránů, u druhého břehu plave osm morčáků velkých a od řeky se ozývá ledňáček. Panuje téměř bezvětří a já vstřebávám slunce všemi póry.
Polní cestou přejíždíme k Hradeckému rybníku. Na zasněženém ozimu postávají volavky popelavé a na sloupech hlídkuje dvojice poštolek. Rybník je pod ledem. Na bílé ploše je vidět jen jedna osamělá volavka popelavá a dvojice racků bělohlavých. Tómu vysazuji na autobusovém nádraží, loučíme se a já jedu oklikami po vedlejších silnicích zpět k Vyškovu a do Pístovic.


Turek Tóma s omrzlým nosem působil v Tovačově trochu exoticky.


29.12.2014: "Za zedníčkem a berneškami" - tradiční akce Klubu 300.
Máme tu tradiční a dlouho dopředu plánovaný předsilvestrovský výjezd Klubu 300 „za berneškami a zedníčkem“. V posledních dnech se ochladilo, teplota klesla pod nulu, což znamená, že se objevily i severské husy. Domluveni jsme tak, že z několika pozorovacích stanovišť zkusíme sečíst aktuální počet nocujících husí na Věstonické zdrži VDNM.
Vyjíždím ještě za tmy, v šest nabírám před hlavním nádražím Filipa Petříka a spolu pak míříme k nádržím pod Pálavou. Naše stanoviště je v severozápadním cípu Věstonické zdrže. Na místě jsme něco po půl sedmé. Stále je ještě tma a úplné ticho. Jen při okrajích vodní hladiny chřestí úlomky ledu vlnící se na vodě a pod nohama nám vrže nízká vrstva sněhu. Nezdá se, že by tu někde nocovaly husy. Odněkud se ozývá hýlí trumpetka. Tma se začíná rozpouštět. Už dohlédneme k ostrůvkům obsypaným kormorány. Z nocoviště se k západu trousí menší skupiny racků chechtavých. Konečně se v dálce ozývají zvonivé hlasy hus běločelých. Jsou tu, výborně. Jak ubývá tmy, rozeznáváme menší hejno vpravo před kostelním ostrovem a větší proplétající se mezi ostrůvky kus vlevo. Jejich znaky sice ještě nelze rozeznat, ale ze siluet odhaduji, že tu máme asi 3500 hus. K západu startují kormoráni a objevují se velcí racci. Přesně v 7:10 vylétá k severozápadu několik prvních hus. O chvíli později zvedá orel mořský další ptáky. Sčítáme je, když přeletují nedaleko našeho stanoviště. Kontrolujeme si vzájemně počty s Filipem a sedí nám to. V následující hodině odlétá z nocoviště 2940 hus, necelá stovka zůstává na vodě (husy velké) a tři stovky odlétají přes Strachotám k východu, což nám později sděluje Jirka Šafránek, který hlídal právě tam. Znamená to, že na Věstonické zdrži dnes nocovalo skutečně cca 3500 hus. Převládaly husy běločelé (70%) a zhruba ve stejném poměru byly zastoupeny husy polní a velké (15%). Na chvilku se ještě stavujeme na hrázi, ale nehorázně tu vyfukuje ledový vítr.
Přejíždíme na parkoviště na kraji Klentnice, kde máme sraz s ostatními. Schází se tu dobře dvacet lidí. Společně pak šlapeme do blízkého lomu, kde se chceme mrknout po zedníčkovi. Je zataženo a fouká. V lomu je naštěstí příjemné závětří. Zedníček tu není a neobjevuje se ani po hodině čekání. Když přecházíme do Soutěsky, začíná sněžit. Brzy na sobě každý nese vrstvu sněhu. Sníh vyplňuje i všechny nerovnosti na mém foťáku a okuláry dalekohledu. Sněží hustě a dohlednost klesá. Jedinými ptáky jsou na skalní stěně koňadra a šoupálek. Ozývá se krákání krkavce. I tady zůstáváme asi hodinku a balíme to. Na parkovišti se po několika kouscích vánočního cukroví rozcházíme. Hlavní část výpravy pokračuje do Drnholce na kalouse a polívku. My s Filipem jedeme pod Pavlov a k Šakvicím objíždíme Novomlýnskou nádrž. Viditelnost je stále mizerná díky poletujícímu sněhu a vlnám rozhoupaným silným větrem. U Šakvic jsou mezi kachnami čírky obecné (24 ex.), několik kopřivek a občas se ukážou hoholi nebo morčáci velcí.
Podél hráze u Dolních Věstonic poletují racci bouřní a na vodě je rozptýlena stovka hoholů a dvě samice morčáka malého. Když se po druhé hrázi blížíme k Pasohlávkám, nezdá se, že by se na vodu vrátily napojit husy. Musí být ještě na pastvě nebo někde na rybníku. Od severovýchodního cípu Mušovské zdrže prohlížíme hladinu, protože ráno se tu zdáli být turpani. Nedaleko břehu je skutečně šest turpanů hnědých a 18 kaholek.
Rozhodujeme se podívat ke Starému rybníku a posléze k Vrkoči, jestli tu nejsou nějaké husy. Oba rybníky jsou ale zasněžené a pod ledem. Stejně tak je prázdný rybník Novoveský, ze kterého zmizeli jespáci obecní i čejky.
Malé hejno letících hus na sebe upozornilo na poli pod Pohořelicemi. To už přestal padat sníh a dokonce oblačností prosvítá slunce. Sedají nedaleko silnice k ostatním a pasou se. Je jich asi 350. Jsme rádi, že si můžeme prohlédnout alespoň tyto. Opět převládají běločelky, které doplňují mohutnější polňačky. Do pole před námi přistává také dvojice chocholoušů.
Cestou do Brna zastavujeme ještě u skládky nedaleko Žabčic. Na sousedním poli jsou stovky havranů a kavek. Na skládce hledají potravu stovky racků. Těch velkých je 140, bouřních 250 a chechtavých asi stovka. Velcí racci jsou převážně bělohlaví, ale dají se mezi nimi najít dva tři dospělí ptáci se světlýma očima a různým rozsahem čárkování na hlavě – nejspíš racci stříbřití. Uvidíme, co na to odborníci. Odečítací kroužky nenacházíme žádné. Po půlhodinovém pozorování se vracíme do Brna. Přes ranní nepřízeň počasí to byl nakonec docela fajn den.


Čekání na zedníčka v lomu u Klentnice. Ukáže se nebo ne?


26.12.2014: Obličej jako červená kraslice
Ochladilo se a k jihu by se snad mohly konečně pohnout husy. Před domem na mě pokřikuje žluna zelená a na smrčku u auta poskakuje parukářka a typicky se při tom ozývá. Je zataženo a fouká silný nárazový vítr. Občas musím dokonce chytnout pevněji volant. Za tři dny nás čeká tradiční výjezd s Klubem 300 pod Pálavu. Dnes se chci podívat ven jen krátce.
Jen tak ze zvědavosti zastavuji u polního hnojiště pod Pohořelicemi. Ozim je zelený, připravený nakrmit hejna hus. Není tu však ani jediná. Rozlehlý lán je křižován základy nových větrolamů. Na jednu stranu je fajn, že tu bude víc příležitostí pro ptáky, ale už vidím, jak se pod větvemi těch větrolamů krčí myslivci čekající v zimě na husy. Budou k nim mít bohužel blíž. Nad polem přelétá pět běločelek, nedaleko jsou vidět dvě káně lesní a jedna rousná.
Poslední dobou jsem si navykl zajíždět pravidelně ze severní strany k Novoveskému rybníku. Je prázdný a tak skýtá nezvyklé podmínky některým ptačím druhům. I dnes se tu stále ještě v závětří na bahně živí 48 čejek a dva jespáci obecní. Na louži ve východní části jsou vidět tři husice liščí, více než stovka racků chechtavých a volavky popelavé. Vítr proniká vrstvami oblečení, musím ještě jednu přidat.
V polích je klid, po husách ani památky. Přejíždím na západní hráz Mušovské zdrže. Cestou potkávám ťuhýka šedého. Na vodě jsou desítky chocholaček, ale i 77 morčáků velkých a 17 roháčů. Pak zastavuji na kraji Pasohlávek, kde nalétají racci chechtaví do nevábně vyhlížejícího potůčku. Kousek ode mě si na chvíli sedá ledňáček. Z východní hráze jsou na Mušovské zdrži vidět další roháči (14 ex.), dobře 150 chocholaček a 80 hoholů. Až v tom nejvzdálenějším hejnu chocholaček rozpoznávám asi 15 kaholek a kousek od nich 6 turpanů hnědých. Vítr funí a zvedá na hladině vlny.
Na chvíli se ještě zastavuji u Dolních Věstonic. Na Novomlýnské nádrži počítám 110 hoholů a k západu přeletuje 30 hus polních, většina hus, které dnes vidím. U kostelíka Věstonické zdrže totiž nebyla ani jedna.
Napadá mě zastavit se ještě u skládky nedaleko Žabčic. Vznáší se nad ní mrak raccích křídel. Nejvíc je jich v čerstvě shrnovaných odpadcích. Zkouším prohlížet jejich stojáčky. Brzy nacházím racka chechtavého s bílým odečítákem a černými písmeny. Pták je bohužel vzdálen přes 200 m. Navíc mi stativákem otřásá vítr. Škoda. O něco později nacházím velkého racka s červeným odečítákem a bílými písmeny. Záhy se ale zvedá a odlétá. Sleduji ho dalekohledem tak dlouho, dokud zase nesedá. Vzdálen je 250 metrů. Oko mi slzí, dává se do mě zima a vzduch se i přes tu zimu pod sluncem, které se prodralo mraky, tetelí. Několikrát docházím ke stejnému výsledku – 3P92 – uvidíme. Později se už třesu zimou. Nemá cenu v hledání pokračovat. Absťák po husích límcích jsem ukojil alespoň tímto způsobem. Jede se domů. Když se pak vidím v zrcadle, vypadám jak rak. Ledový vítr mi z obličeje udělal červenou kraslici.


Když jsem z auta koukal u Pasohlávek na racky, sedl si nedaleko samec ledňáčka říčního (Alcedo athis).


20.12.2014: Slunečný den pod Pálavou
Poslední dobou se nějak nedokážu přinutit vyrazit do terénu tak brzo, abych stihl případný rozlet hus z Novomlýnských nádrží. Také dnes vyjíždím až téměř před osmou, ale den je nádherný, slunečný, s modrou oblohou. Po včerejších jarních teplotách dosahujících 14°C, je dnes stále ještě 6°C, i když fouká mrazivý západní vítr. Slunce stojící nízko nad obzorem mě při jízdě k jihu oslepuje. Nebe je průzračné.
Vzadu na bahnech vypuštěného Novoveského rybníka postávají tři bahňáci. Jde o dvojici jespáků obecných. Toho třetího chvíli považuji za bojovníka, naštěstí se ale zvedá a ukazuje křídla – jde o vodouše rudonohého (podle Fauny ČR se jedná o nejpozdnější výskyt u nás). Kousek od bahňáků přistává 24 čejek. Jinak tu moc ptáků není – několik volavek popelavých a bílých, nějaké kachny, racci a rybník nízkým letem překonává jestřáb.
Severně od nádrží míří k SZ asi dvě stovky hus. Z hráze je na Mušovské zdrži VDNM vidět potáplice malá a na druhé straně, na Věstonické zdrži, letí k soutoku Dyje a Svratky 40 volavek bílých. Parkuji v Klentnici a jdu se projít do lomu. Díky vzduchu čistému od nočního deště a díky slunečnému počasí je dokonalá viditelnost. U vstupu do lomu hvízdá hýl obecný a nad horní hranou stěny hlídkuje krahujec. Stojím a čekám. Říkám si, že tu dnes nebudu mít štěstí, když přilétá zedníček a sedá do stěny přede mnou. Tohle je vůbec prvně, kdy ho tu vidím. Prozatím to bylo téměř vždy v Soutěsce a jednou pod Martinkou. Zedníček se ale moc dlouho nezdržuje. Snad jen tři nebo čtyři minuty a mizí nad horní hranou lomu. Škoda, chtěl jsem zkusit natočit kousek videa.
Sjíždím dolů pod Pavlov. U břehu je tu 550 lysek a kus dál na vodě počítám 50 hoholů. Když pak prohlížím vodní hladinu, tak směrem ke Strachotínu nacházím další padesátku hoholů a 25 kaholek. Ty tu posledně nebyly. Jsem zvědav, jestli jejich počty narostou až k loňské stovce. Je opravdu nádherně. Objíždím spodní nádrž směrem k Šakvicím a kochám se výhledy. Pak už se vracím do Brna.


Zedníček skalní (Tichodroma muraria) se tentokrát ukázal právě na tři cvaknutí digitálem.


13.12.2014: Lepší nic bez mlhy, než všechno v mlze
Dost dlouho se povaluju v posteli s tím, že dnes nikam nejdu. Tenčící se oblačností ale začíná prostupovat modrá a zdá se, že je venku docela příjemně. Pepe mi říká, že když nevypadnu, budu toho litovat. Na to se nic namítat nedá. Rychle se balím a trochu opožděně přece jen vyjíždím ven. Chci se podívat jen na Novoveský rybník a kolem nádrží pod Pálavou.
Nad rybníkem poletuje hejno čejek. Jejich počet odhaduji zhruba na 150, ale zkouším si je cvaknout, abych je mohl doma spočítat přesně. Drží se jich jespák bojovný. Z křoví zpívá střízlík. Fouká studený vítr, ale v závětří je fajn. Rybník je dnes skoro prázdný. Pět minut po mém příjezdu v klínech letí k západu asi tisícovka hus běločelých. Později ze západu přilétá dvacítka hus velkých. Na zbylé louži uprostřed rybníka je pouze 30 kachen. Početnějších kopřivek je 48 a mezi nimi je také šest ostralek a husice liščí.
Později zastavuji mezi Dyjí a Mušovskou zdrží VDNM. Dost často se tu dají vidět potáplice. Po hladině jsou rozptýleni morčáci velcí (13 ex.), hoholi (26 ex.), 12 roháčů, pak hlavně chocholačky a kachny. Fouká vcelku svižný JV vítr. Z druhé hráze jsou vidět další morčáci velcí a hoholi a také šest turpanů hnědých. Potkávám Kubrta. Minulý týden pozoroval na rybníčku v Hrušovanech nad Jevišovkou mladou labuť zpěvnou. Na parkovišti se na chvilku objevují i chlapi Pelánkovi. Dokonce začíná svítit slunce.
Na Věstonické zdrži je vidět několik desítek hus velkých a polních a jen několik hus běločelých. Nad hrází letí orel mořský. Přes Dolní Věstonice jedu k další hrázi. Vítr zvedá na hladině vysoké vlny. Jsou mezi nimi vidět jen poláci velcí, chocholačky a roháči. Jinak je tu mrtvo. A to i když nádrž objíždím ještě k Šakvicím a Novým Mlýnům. U Milovic sedí v poli asi 20 čejek.
Původně jsem na Pálavu nechtěl, ale když na nádržích nic nebylo, tak si říkám, že se projdu ještě do Soutěsky. Na parkovišti u vstupu stojí asi šest aut. Zdá se, že tu bude živo. Pod stěnou skutečně postávají dvojice či trojice lidí s dalekohledy. Procházím podél celé stěny, ale bez výsledku. Nad hlavou nám krouží orli mořští, krkavci a káně lesní. Zedníček se na krátkou chvilku objevuje, když sestupuji dolů. Stejně jako minule. Přehoupnul se pak přes vrchní okraj stěny a zmizel. Cestou k autu potkávám Jirku Polčáka s Yvonou Janotovou. Ještě asi před půlhodinou pozorovali zedníčka v lomu u Klentnice. Pak letěl směrem k Soutěsce. Je to nejspíš ten stejný pták, který se tu před chvílí ukázal. Bylo by zajímavé vysledovat, kde se v kterou denní dobu pohybuje. Je ale otázkou, jestli dodržuje každodenně stejný rozvrh. Pro Juru Polčáka je to první druh, kterým překročil hranici 300. druhů pozorovaných v ČR. Klobouk dolů.
Přes Pernou sjíždím dolů na silnici a vracím se k Brnu. Zítra bychom s rodinkou mohli vyzkoušet krátký výjezd jen za zedníčkem.
Následující den opravdu vyjíždíme s rodinkou ven, ale doprovází nás hlavně mlha. Zedníčka jsme nezastihli. Jediné, co jsem klukům mohl ukázat, byli kalousi ušatí v Drnholci. Říkám si, že je opravdu lepší za pěkného počasí nevidět nic zajímavého, než jen tušit, co se může skrývat kolem v husté mlze.


Zrnitá dokumentační fotka kalouse ušatého (Asio otus) z Drnholce.


10.12.2014: Cestou z oběda
Včera se přes den ukázalo slunce, což jistě ocenili hledači zedníčka na Pálavě. No a dnes po ránu svítí na obloze měsíc a poblikává ještě několik hvězd. Vypadá to zase na kousek toho slunce a modré oblohy. Proto si sebou beru do batohu foťák s tím, že bych třeba cvakl cestou na oběd nějakého havrana. Po rozednění obvykle nalétnou z nocoviště do městských ulic a parků a odlétají odpoledne s ubývajícím světlem. Tou dobou se míjíme - když šlapu na kolem domů, letí mi nad hlavou zpět k jihu.
Kolem poledního skutečně svítí slunce, ale havrani se mi z trávníků v místech, kudy chodím na oběd, vytratili. Po jídle se rozhlížím kolem a zjišťuji, že se jeden nebo dva ptáci na trávník vrátili. Je to trochu nepohodlné krčit se s plným pupkem u chodníku, ale pár fotek přece jen vzniká. Zhruba před měsícem jsem pořídil Canon EOS 70D, abych nahradil babičku 40D. Z nového foťáku jsem ale zatím zklamaný, nefotí, jak by měl, podivně ostří, šumí a při nastavení současného snímání do raw a jpg pořízuje dvojí jpg. Není asi v pořádku softwarově a nejspíš mě čeká reklamace. I tentokrát většinu fotek mažu a jen z několika zbývajících se mi daří získat po doostření trochu solidní obrázky. Myslím, že se 40D bych byl úspěšnější. No uvidíme.


Po brutálním doostření a zmenšení vypadá fotka havrana polního (Corvus frugilegus) dobře, ale takhle by se nový foťák chovat neměl.


Dobře 80 % fotek putovalo do koše, abych získal několik ucházejících obrázků.


7.12.2014: Útěk před virózou
Plány na víkend jsou již v pátek večer rozmetány Pepkovou bleskovou střevní virózou. Celý následující den čekáme, kdo bude další. Inkubační doba bude nejspíš osmačtyřicetihodinová a proto hodiny, které mi zbývají k noci trávené s hlavou v záchodové míse, hodlám využít naplno. Pepe se doléčuje, kluky vezu ráno k babičce a sám vyrážím na jih. Je sice škaredě a drobně prší, ale raději dám přednost i hustšímu dešti než noci, která mě asi čeká.
K dešti se místy přidává řídká mlha. Po zablácené asfaltce se jedu napřed mrknout k hnojišti v poli pod Pohořelicemi. Je tu ale mrtvo. V oranici stojí jen trojice volavek popelavých, z větrolamu se zvedá káně a do nově vysazených stromků sedá 40 konopek obecných. Kdepak, nejsou žlutozobé, prohlížím je pozorně stativákem. Mnohem zajímavější je vypuštěný Novoveský rybník. Kolihy sice zmizely, ale na mělčinách je stále 570 čejek, jespák bojovný a pět jespáků obecných. Kromě kachen jsou na zbytcích vodní hladiny vidět ostralky (6 ex.), kopřivky (20 ex.) a hvízdáci (4 ex.). Také rodinka kolpíků už je pryč.
Dnešní grand tour pokračuje na hráz mezi Mušovskou a Věstonickou zdrží VDNM. Prohlížím menší hejno chocholaček. Žádná kaholka mezi nimi není, ale opodál plave pět turpanů hnědých. Po rozlehlé hladině je rozeseto téměř 40 roháčů. Největším překvapením jsou pro mě tři turpani černí. Dokonce se daří i dokumentační fotka, na které jsou i přes značnou vzdálenost docela rozeznat. Je zajímavé, že nejsou vidět žádné severské husy. Občas se sice ozve osamělý hlas, ale na hladině Věstonické zdrže je jen několik desítek hus velkých. Poznamenávám si také první morčáky malé této zimy a hejno devíti morčáků velkých. Kachen jsou zde tisíce.
Na Novomlýnské zdrži jsou rozptýleny desítky hoholů a stovky kachen. Zajímavější je jedna potáplice malá a dospělý racek malý. Na střídačku drobně prší. I přes těch šest stupňů nad nulou je vlezlé chladno. Molenda bude jediným autem parkujícím u přístupu k Soutěsce. Moc radosti z toho nemám, ale chci se tam podívat. Skalní stěna je beznadějně prázdná. Několikrát tu byli v minulých týdnech pozorováni dokonce dva zedníčci. I tady se po půlhodině objevují dva ptáci, ale jsou to jen brhlíci. Stěnu pozorně a bezvýsledně prohlížím třičtvrtě hodiny. Otáčím se k odchodu, scházím dolů do poloviny délky stěny, když nade mnou přistává zedníček. Tak přece! Chvíli šplhá mezi puklinami, pak vzlétá a velkým obloukem nad údolím se zase vrací do stěny. Krátce kouká dolů, opět se zvedá a přes celou šířku údolí míří k protějšímu hřebeni zarostlému borovicemi. Ten pak motýlovitě houpavým letem sleduje až téměř do sedla. Přeskakuje hřeben a mizí za korunami stromů směrem k Martince. Tak dlouho jsem zedníčka v letu ještě neviděl. Z té hodiny, kterou tu dnes trávím, mi věnoval necelých pět minut. Udělal mi tím ale radost. Druhý zedníček tu s ním tentokrát nebyl.
Sice panuje šero jako v podvečer, ale tolik hodin ještě není. Rozhoduji se vzít to obloukem přes Lednické rybníky. Z pozorovatelny u pláže pozoruji na Nesytu mimo jiné 185 lžičáků, 130 čírek obecných, asi 120 hus velkých, 4 ostralky, 7 hvízdáků a také tři potápky černokrké. Z dělící hráze je Hlohovecký i Prostředník rybník prázdný. Přejíždím až k hrázi rybníka Mlýnského. I tady je několik hvízdáků (15 ex.), ostralek (4 ex.), kopřivek (12 ex.), hoholů (14 ex.) a husice liščí. Pak další běžné druhy. Skládám výbavičku zpět do báglu, svlékám dvě vrstvy oblečení a frčím zpět domů. Byl to fajn den, teď ještě aby na mě zapomněla ta pitomá viróza.


Zedníček skalní (Tichodroma muraria) mi tentokrát věnoval pět minut. Ale každé setkání s ním stojí za to.


29.11.2014: Kachnice bělohlavá u Nezideru
Někdy uprostřed týdne mi volal Vašek John, že se od neděle 22.11. zdržuje u Nezideru kachnice bělohlavá a jestli se za ní nechci jet další sobotu podívat. Že vezme auto a zkusí sehnat ještě nějaké zájemce. No proč ne?, říkám si. Proč si zase jednou za čas nezatwitcheřit? Samotného by mě tam jet nenapadlo, ale v příjemné společnosti by to mohla být prima akce. Vezme to celou sobotu a proto musím nejdřív dostat doma opušťák. Daří se, děcka mají v sobotu odpoledne nějakou předvánoční akci. Teď ještě, aby byla kachnice hlášena i ve čtvrtek a nejlépe v pátek a můžeme vyrazit. Pozorování kachnice se skutečně na stránkách rakouského klubu 300 objevuje i z pátku. Jsme domluveni na sedmou u hlavního vlakového nádraží v Brně. Budeme tři, s Paulinou, která je z Polska, bude osádka našeho auta dokonce mezinárodní.
Se sobotním ránem přichází studeně vlezlé počasí. Z Brna vyjíždíme s půlhodinovým zpožděním. Příšeří panuje i po rozednění. Doplňuje ho občasný drobný déšť a místy poměrně hustá mlha. Ale cesta odsýpá rychle. Trasu, kterou přes Kitsee objíždíme jediný úsek rakouské dálnice, mám natrénovanou z google maps. Vše jde hladce. Pak už jedeme klasickou trasou: Gattendorf – Zurndorf – Mönchhof – Frauenkirchen – Apetlon. Jen to počasí je mizerné. Když projíždíme kolem vrtulí větrných elektráren, tak se nám i ty nejbližší rozpouštějí v mlze. Po předním skle se stále míhají stěrače.
Parkujeme jižně od Lange Lacke. Je syrovo, mlhavo, hustě poprchává. Kachnice byla pozorována vždy v západní části jezera. Okolní step je nasosaná vodou. Loví nad ní piliši, krásní šedí samci i hnědé samice s bílým kostřecem. Míříme k první pozorovatelně vlevo, od které to máme nejblíže k vodní hladině. Na té jsou vidět siluety husí, kachen a lžičáků. Se stativákem je výhled lepší, ale světla je hodně málo. Lžičáků jsou stovky, zvláště jsou nahlučeni na jedné mělčině, čírek obecných je stejné množství. Ostralek budou tak dvě desítky, k tomu desítka hvízdáků. Jednotlivě nebo v malých skupinách se zdržují husy velké. Občas kolem nás prolétne hejno asi třiceti konopek žlutozobých. Projíždím ptáky zleva doprava. Z většiny vzdálenějších ptáků jsou patrny skutečně jen tmavé siluety. Máme ale neuvěřitelné štěstí. Trvá to jen několik minut, když ji vidím – shrbený tvar těla, mohutný hrbatý zobák a tmavobíle pruhovaná hlava. Daleko pro fotodokumentaci, ale blízko k pozorování máme před sebou samici nebo mladého ptáka kachnice bělohlavé. Pravověrný twitcher by teď odškrtl tento druh ze svého seznamu a jel by domů. To by nám ale bylo líto. Kachnice intenzivně loví. Polovinu doby tráví pod vodou. Teprve po půldruhé hodině si skládá hlavu na záda, vztyčuje delší ocas a odpočívá. Nad stepí se třepetají poštolky, ozývají se kolihy a kolem přelétá pochop. Na topolech sedí skupina kvíčal. Do blízkého vinohradu opakovaně sedají konopky žlutozobé a hledají na zemi potravu. Dává se do nás zima. Jsme mokří a jsme tu už dvě hodiny. Mezitím se tu ukázala další trojice birderů.
Jedeme se ještě mrknout k Tadtenu, jestli nezahlédneme nějakého dropa. V polích tu stojí voda. Spíše to tu připomíná mokřad. Jižně od Andau nalézáme na strništi hejno hus. Jde o zhruba dvě tisícovky běločelek s nějakou tou desítkou hus velkých. Brzy nám je ale plaší auto a pak traktorista. Odlétají dál do mlhy, kde už se nedají prohlédnout. Znovu poprchává. Někde před Fauenkirchen míjíme na drátě u silnice dřemlíka. Cestou zpět řídím já. Do Brna přijíždíme už po tmě, i když je teprve půl páté. Mise byla splněna. Loučím se a děkuji oběma spolucestovatelům za fajn výlet.


Kolegové při úspěšném hledání kachnice bělohlavé - Vašek John a Paulina Piasecka.


Úsměvná dokumentační fotka demonstrující spíše podmínky pozorování, než ptáka samotného. Se značnou dávkou představivosti je na spodním pravém výřezu patrná pruhovaná hlava kachnice bělohlavé (Oxyura leucocephala) a její u kořene zduřelý zobák.


23.11.2014: Racek s odečítákem
Dnešní nedělní dopoledne překvapilo potrhanou oblačností s kusy modrého nebe. Dokonce začalo svítit slunce. Jedinečná příležitost vyzkoušet nový foťák za slunečného počasí a ne jen za šera posledních tří týdnů. Konečně snad zjistím, jestli fotí opravdu tak špatně nebo to s ním prostě neumím.
Chlapi Pelánkovi včera hlásili z Brněnské přehrady tři potáplice severní. Jedna z nich se prý chytla mladému rybáři na háček, ale vlasec to nevydržel a potáplice sice vyvázla, ale háček jí zůstal zabodnutý kdoví kde. Zajedeme se tedy s klucány krátce před obědem podívat právě tam.
Parkujeme u Rakovce. Pofukuje mírný JV vítr, teplota dosahuje na slunci k příjemným 10°C a na druhé straně přehrady skutečně pozoruji jednu potáplici severní. Chlapi se pouštějí do sběru všech možných odpadků trčících z bláta upuštěné přehrady. Za chvíli jsou celí špinaví a každý z nich vláčí kusy želez, rozbitou žehličku, zaneřáděné potápěčské brýle a vybité brýle sluneční, kusy vlasců a olůvky a háčky… Já si zatím jdu dřepnout k menší skupině racků chechtavých na mělčině. V okolí je jich asi 30, občas kolem přelétne i velký racek a kus dál na hladině plave potápka malá. Zkouším cvakat racky. Uvidíme, co z toho tedy bude. Doma pak na počítači zjišťuji, že měl jeden z racků bílý odečítací kroužek s kódem Z19C. Posílám jeho fotku Mirkovi Jelínkovi, který mi vzápětí odpovídá, že se jedná o ptáka kroužkovaného 10.5.2014 u Heřmanic na Ostravsku. Tak aspoň něčím jsem dnes přispěl k znalostem o ptácích. :)


Racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus) označený bílým odečítacím kroužkem.


22.11.2014: Sobota bohatá na zajímavá setkání
Konečně je tu sobota, moje sobota. Konkrétněji moje sobotní dopoledne. Vše hážu za hlavu, sedám s báglem, který mám stále po ruce, do auta, a vyrážím k jihu. Je zamračeno, panuje příšeří, jako poslední dobou pokaždé, když vyjedu s dalekohledem ven, ale neprší a nefouká žádný nárazový vítr, tak nač si stěžovat. Frčím si svým tempem po dálnici směrem na Břeclav. Odbočuji na Lednici a něco po osmé jsem na hrázi Mlýnského rybníka. Voda je hladká jako zrcadlo. Moc toho na ní vidět není. Až na té vzdálenější půlce rybníka pluje 230 hus velkých, dvě husice liščí a další droboť, která se na tu dálku špatně určuje. Objíždím rybník a na zbytek ptačího osazenstva koukám už z hráze od železniční trati. Z rákosí se ozývají hlasy sýkořic a po nebi pluje k jihu klín ukejhaných hus běločelých.
Na Prostředním rybníce se moc ptáků nezdržuje. Není se co divit, většina je totiž na upuštěném Hlohoveckém, který se ptáky jen hemží. Loví tu volavky bílé a popelavé, kormoráni a stovky kachen. Většinou počty ptáků podhodnocuji, ale i tak zde počítám zhruba 900 čírek obecných, 50 kopřivek, 140 kormoránů, a z méně běžných druhů tři samce ostralky štíhlé a dva hvízdáky.
Nesyt je nacucaný vodou tak, že i na schůdky pozorovatelny u pláže se musím dostat delším skokem, abych se nenamočil. Nepamatuji, že by tu někdy bylo tolik vody. Tady je pro změnu nejvíce lžičáků (390 ex.), jen několik desítek hus velkých, pár ostralek, 8 hvízdáků a další běžné druhy. Ještě krátká zastávka na hrázi Nového rybníka. To abych se podíval, jestli tu ještě nezůstala potápka žlutorohá hlášená minulý týden. Jsou tu ale jen kachny, 2 potápky malé, roháč a nějaký ten kormorán. A protože je ideální doba na zedníčka, jedu přes Mikulov a Klentnici do Soutěsky. Několika kamarádům už tady vykradli auto, ale nechce se mi ztrácet čas parkováním u Klentnice a dlouhým pochodem ke skalní stěně a tak to riskuji. Nic cenného v autě není a i kdybych to napsal na papír a nechal to zlodějům jako vzkaz, stejně by mi to asi nepomohlo. Snad to vyjde. Zedníčka jsem tu naposledy viděl v listopadu 2009. Od té doby jsem tu byl mnohokrát, ale měl jsem smůlu. Dnes tomu taky moc nedávám a tak jsem velice příjemně překvapen, když mi ze stěny nemává křídly jako obvykle koňadra, ale skutečně v ní poletuje zedníček. Drží se až v nejvyšších partiích a tak se mi daří jen několik dokumentačních snímků. Mám z toho ale velikou radost a zůstávám tu s ním skoro hodinu. Na pronikavý hlas svého druhu, který mu zkouším dvakrát nebo třikrát přehrát, vůbec nereaguje. Ověřuji si, jak snadno se dá vysoko na skále přehlédnout.
Pokračuji přes Pavlov dolů, prohlížím naprosto klidnou hladinu Novomlýnské zdrže, ale vidět jsou tu jen poláci velcí, kachny a několik labutí. Pak obkružuji nádrž až do Šakvic a chci pokračovat dál směrem na Pouzdřany, když mi něco říká, že bych to měl vzít spíš ke Strachotínu. Dobře dělám, hned pod vesnicí plavou stále ještě na spodní nádrži dvě potápky žlutorohé. Dospělý a mladý pták. Následují Horní Věstonice a hráz mezi střední a horní nádrží. Zrovna nic nejede a já můžu hladce přejet přes protisměrný pruh k malému parkovišti u přepadu. Mezi chocholačkami a hoholy jsou dnes na horní zdrží také 4 turpani hnědí. Na střední zdrži je vidět asi 150 hus běločelých a desítky hus velkých. Čtu si sms-ku od Pepka, ve které stojí „Nemusíš spěchat“. Paráda, to se ještě můžu podívat k Novoveskému rybníku.
Opět to zkouším ze severního břehu. Rybník je odsud pěkně přehledný. Stále je upuštěný a na bahnitém břehu v západním cípu ostrova hledá něco k snědku 520 čejek, dvě kolihy velké a pět jespáků obecných. Také čírek obecných je tu 270, k tomu 460 racků chechtavých a 40 racků bělohlavých. Až po půlhodině si všímám čtveřice kolpíků bílých až u vesnice. Asi půjde o tu samou skupinku pozorovanou opakovaně na Znojemsku. Dnes to stálo za to, už dlouho jsem si venku tak nepošmáknul. :)
Poznámka: V průběhu neděle jsou z Pálavy hlášeni dokonce dva zedníčci skalní.


"Skalní květ" se zase po nějakém čase vrátil na Pálavu.


17.11.2014: Nikde nic, vše zachránila až kachna na talíři
Poslední den prodlouženého víkendu. Rodince slibuji výlet za ptáky. Je sice zataženo, ale naštěstí neprší jako včera. Vyrážíme. Chlapi se na zadním sedadle pořád dohadují a mlátí. Těším se, až je vyženeme ven. Tam se snad vyblbnou.
Napřed míříme k jezeru u Annína. Hladina je klidná jako zrcadlo. Kluci jsou hned u vody a Franta má za chvíli mokro v botech. Pozorování od kolegů z minulého týdne tu zmiňovala potáplici malou a turpany. Máme smůlu. Nejběžnější jsou lysky, pak kachny, chocholačky a u druhého břehu husice liščí. Situaci nemění ani přejezd k jižnímu konci pískovny. Přibývají tu jen další lysky.
U Troubek se klukům naštěstí nechce z auta. Blikají na nás světly, zamykají se a my s Pepem v poklidu projíždíme hladinu stativákem. Kachen je tu zhruba 750, kormoránů 220 a jediné zpestření té jednotvárné masy běžných druhů představuje pár morčáků velkých.
K Hradeckému rybníku jedeme panelkou přes pole. Míjíme hromady cukrovky. Abych si připomněl tu sladkou zemitou chuť, jdu odseknout kus jedné řepy. Kluci jsou překvapeni, jak je sladká. Pepe ji zkouší prvně v životě. Stále je co objevovat. Hradecký rybník je v podstatě celý vypuštěný. Vidět jsou jen racci chechtaví a bělohlaví, volavky popelavé a bílé a kachny. Je po honu. Kousek od sádek je prázdný výřad. Možná i to je důvodem velice bídného početního i druhového vzorku opeřenců. Jen ledňáčci se prohánějí podél břehů a vlastně celé dvě hodiny, které tu trávíme, nás doprovází jejich křik. Kluci prolézají bahnité břehy, hážou kameny do zbytků kaluží, stále někde pobíhají, nacházejí uhynulé zbytky racků a kachen… Klidné pozorování jim nic neříká. Ale proč taky? Stejně tu nic není. Až nás pískavý hlas nutí, abychom se rozhlédli po obloze. Dvojici kulíků bledých doprovází dvojice jespáků obecných. Ptáci se několikrát vrací a pak odlétají k jihu. Stejně jako hejno hus běločelých. Ne že bych byl z dnešního podmračeného nějak nadšen, ale Pepe se zdá být spokojený a kluci snad také dají na chvíli pokoj.
Na oběd přijíždíme k rybníčku Pod Hrází v Kojetíně. Šerosvit dopoledne, které máme za sebou, se rozjasňuje díky kachně s knedlíkem a zelím, která se objevuje na talíři přede mnou. Nakonec to nebude tak bídné, jak to zpočátku vypadalo. S plným pupkem se jdu ještě podívat k rybníku. Je tu snad 90 labutí velkých a až na druhé straně vody je i stará známá labuť zpěvná se žlutým límcem označeným kódem 7R42. Už jsem ji dlouho neviděl. Začíná pršet. S odkrveným mozkem si jízdu v dešti krátím mikrospánky, jak s oblibou říká kamarád Jura Ševčík. Samozřejmě, že jde o nadsázku, i když dušičkově ospalé a upršené počasí k tomu vybízí.


Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) z Kojetína s výrůstkem na zobáku.


15.11.2014: Za šera a větru
Za šera a větru – tak by se dal nazvat můj dopolední výjezd do terénu. Odpoledne jedeme do Pístovic na prodloužený víkend a tak si krátký výlet k Pohořelicím neodpustím. Zajímalo by mě, jestli jsou tam nějaké husy. Nad krajinou se pod mraky vznáší šero a fouká silný, nárazový JV vítr.
Jedu po staré silnici a nad Smolínem odbočuji vlevo na pole k letišti. Na vadnoucí řepce tu sedí velcí racci – 96 racků bělohlavých. Kousek ode mě loví nádherný samec pilicha a kus dál je i samice.
Nad skládkou u Žabčic se ve vzduchu točí asi 400 racků chechtavých a 60 racků bělohlavých. Buldozer právě rozhrnuje hromady smetí a racci čekají na příležitost, kdy budou moci sednout.
Pak zajíždím k polnímu hnojišti pod Pohořelicemi. Naslouchám a rozhlížím se, jestli se někde neozvou husy. Nikde nic. Jen vítr sviští kolem a nade mnou letí hejno konopek.
Tím nejzajímavějším bude dnes zřejmě upuštěný Novoveský rybník, ke kterému přijíždím výjimečně od severu. Krásně se odsud dají přehlédnout mělčiny v jeho západní části. Kromě 450 čejek je tu také jeden jespák bojovný a dvojice kolih velkých. Čírek obecných pluje v nehluboké vodě přes šest stovek, jsou mezi nimi k nalezení kopřivky a ostralky. Po husách není ani památky, pokud nepočítám sedm hus velkých a jednu naříkající husu běločelou, která přilétla od západu a bez přistání pokračovala dál.
Další zastávka je u Starého rybníka. V závětří, podél východního břehu, je rozprostřeno 1350 kachen. Dá se mezi nimi vidět asi 40 čírek obecných, nějaký ten lžičák a roháč. Na Vrkoči zvedá prudký vítr vysoké vlny. Tady není vidět v podstatě vůbec nic.
Poslední zastávkou je i dnes hráz mezi horní a střední nádrží VDNM. Na horní nádrži plují dvě menší hejna chocholaček, mezi kterými je také osm hoholů. Objevuje se orel mořský. Na druhé straně silnice, před ostrůvky Věstonické zdrže, plave jen 30 hus velkých a pár stovek kachen. Kdoví, kde jsou dnes husy?


Za šera nebylo co fotit a ani mi to nešlo, takže aspoň hejnko chocholačeka hoholů na VDNM.


9.11.2014: Konečně husy
Včerejší déšť a rodinné oslavy mě pustily do terénu až dnes. Stále je zataženo, lehce mlhavo, ale už neprší a je docela teplo. Ráno nespěchám. Městskými ulicemi mířím k jihu v době, kdy už jsou trávníky obsazeny havrany a kavkami. Dnešním cílem jsou husy. Už tu určitě nějaká menší hejna budou a já bych si je strašně rád po dlouhé době zase prohlédl.
Prvních 400 ptáků nade mnou táhne k severu někde v úrovni Smolína. Bohužel nevím, o jaký se jedná druh.
Pak mě napadá mrknout ke skládce u Žabčic. Kdosi tu už stojí se stativákem. Racci (chechtaví a bělohlaví), kterých jsou stovky, právě víří ve vzduchu a rozletují se do polí. Stojím severně od skládky a racci nade mnou proudí zhruba k SZ a sedají o dva kilometry dál. Nad polem loví samice pilicha.
Pak se jdu projít od silnice na Přibice ke Starému rybníku. Je na plné vodě. Podél břehů je na hladině 1200 kachen, několik čírek obecných, roháčů a hus velkých. Z oblohy se ozývají běločelky. Zhruba čtyřicítka jich přeletuje k západu. Je mezi nimi i pár hus polních.
Kolem Mariánského Dvora se dostávám k Novoveskému rybníku. Ten je upuštěný, lemovaný rozsáhlými mělčinami. Parkuji tradičně u silnice směrem na Vlasatice. Z rybníka jsou slyšet hlasy běločelek. Už teď vím, že tu nějakou dobu zůstanu. Ve stativáku jsou vidět převážně husy běločelé. Jsou jich zhruba tři stovky. Hus velkých je 80. Vzadu na mělčině postávají a poletují tři stovky čejek a odkudsi je slyšet pískání kolihy. Část husího hejna je docela blízko v mělké vodě přede mnou. Kochám se, užívám si pozorování severských hus, na které jsem se tak těšil. Je mezi nimi i jedna husice liščí.
Po hodině si říkám, že bych se měl ještě stavit na hrázi mezi Mušovskou a Věstonickou zdrží VDNM. Je čas, kdy se husy vrací z polí na vodu, aby se napojily. Nějaké by tam být mohly. Napřed prohlížím Mušovskou zdrž. Přede mnou loví padesátka kormoránů, na vodě je rozprostřeno 12 roháčů a potápí se tu samice hohola. Mezi ostrůvky na Věstonické zdrži právě přilétají menší hejna husí a doplňují tak ty, které tu už jsou. Některé jsou pěkně čitelné. Ty nejvzdálenější jsou ode mě vzdáleny cca 1200 m a právě mezi nimi nacházím jednu bernešku rudokrkou. Je to tak na hraně viditelnosti a divím se, že jsem si jí vůbec všimnul. Celkem je tu 800 hus běločelých, 300 hus velkých a 40 hus polních. Už nám to začíná. Už se blíží doba, kdy je zase budu hledat v polích a prohlížet jejich hejna.


Mělčiny Novoveského rybníka s husami, kachnami a čírkami.


1.11.2014: Dušičkový Tovačov
První listopadový den přichází s vpravdě dušičkovým počasím. Z rádia sice hlásí slunečno, ale východní Morava si prý může zachovat mlžný opar po celý den. Zatím to tak vypadá. To už sedím v autě a mířím k Tovačovu. Už jsem tam hodně dlouho nebyl.
První zastávka je u Troubecké pískovny. Říkám si, že mám nakonec štěstí. Po jasné noci mohla být krajina skryta v husté mlze. V oparu se sice ztrácí druhý konec vodní hladiny, ale vidět je docela dobře. V hejnech kachen bíle svítí samec hohola, vedle kterého se drží samice. Plovoucí ostrůvky obsadili kormoráni a kolem přeletuje konipas bílý. Panuje téměř bezvětří, ve kterém se nese krákání havranů.
Dohlédnout na druhý konec rozlehlé pískovny u Annína je náročné. Až kdesi vzadu jsou vidět siluety roháčů, kachen a lysek. Roháčů počítám 28.
Těším se ale na Hradecký rybník, který je po výlovu. Levá dolní část je na bahnech, která obsadili racci chechtaví, bělohlaví a volavky popelavé. V jedné skupině velkých racků je tmavší a subtilnější mladý racek žlutonohý. Částečně upuštěná je také pravá horní část. Ptáků je tu habaděj – desítky volavek popelavých a bílých a stovky čejek. Když si je podrobně prohlížím (je jich tisícovka), nacházím 65 kulíků zlatých, tři jespáky bojovné a 11 jespáků obecných. Občas se mrak čejčích těl zvedne a černobíle zabliká. Podél břehů se prohánějí ledňáčci a ve zbytcích vody, která se hemží hřbety ryb, loví racci. Z oblohy se občas ozve skřivan a opakovaně jsou slyšet trumpetky severských hýlů obecných. Zpod břehu vylétají tři bekasiny a na mělčinu se posadil mladý orel mořský. Další důvod, aby se čejky zvedly a protáhly si křídla. Některé pak sedají jen kousek od mohutného dravce. Cestou zpět potkávám Luboše Doupala, který zmiňuje pozorování tří bernešek rudokrkých a jedné bělolící od Hodonína. Tak už jsou tady. Těším se na příští výlet na jižní Moravu. Snad se už také dočkám nějakého většího hejna severských husí. Je to vždy dobrodrůžo zjišťovat, jestli některá z nich nemá límec. Cestou k autu se nad rybníkem objevuje trojice hus běločelých. Jako by tušily, že na ně právě myslím.


Bahnité dno rybníka okupovaly stovky racků chechtavých (Chroicocephalus ridibundus).


28.10.2014: Mlžné ráno a odpoledne se sluncem
Podle předpovědi počasí má být dnes jasná obloha plná slunce. Čekáme, čekáme, ale venku je stále zataženo a mlha. Věčně čekat nemůžeme a tak kolem půl deváté vyrážíme. Mlha je stále hustší a z rádia nám přitom v pravidelných intervalech říkají, jak je u nich krásně slunečno. Provokatéři!
Parkujeme u jednoho z výtažníků Vrkoče, u Nohavice. Vidět je maximálně na 30 metrů. Nevadí, budeme slídit pohledy v blízkých keřích a určovat ptáky po hlasech. Překvapivě to není tak strašné, pěvců se kolem pohybuje docela dost – mlynaříci, koňadry, modřinky, babky, čížci, dokonce králíčci obecní, samice pěnice černohlavé... Mlha se poznenáhla rozpouští. Hladina Vrkoče stoupá a na mělčinách je stále vidět jedna koliha a šest jespáků obecných. Občas přelétne menší hejno běločelek. Odněkud k nám doléhají útržky melodického zpěvu. Je to ťuhýk šedý sedící na uschlé špičce topolu. Kolem prolétá nedospělý orel mořský. Je zima, podzimně sychravo. Kluci pouštějí stébla rákosu po kanálech mezi výtažníky. Na poli posedává padesátka havranů s kavkami.
Cestou do Ivaně na oběd se stavujeme ještě na hrázi Vrkoče. Mlha se rozestoupila, ale stále jsou vidět sotva tři čtvrtiny plochy rybníka. Po obědě se rozjíždíme ke Strachotínu, kde na chvíli z břehu obhlížíme vlnící se vodní plochu. Fouká ledový JV vítr, ale už je jasno, obloha je konečně modrá a čistá. Podél břehu se mezi několika stovkami kachen zdržuje 16 hvízdáků, několik kopřivek, čírek obecných a roháčů. I tady se občas z oblohy ozvou hlasy hus běločelých.
Kluci jsou ufoukaní a unavení, jedeme domů. Cesta nás vede kolem rybníčku Šejba v Hrušovanech u Brna. Slunce svítí a tak ještě na chvilku vylézáme z auta, abychom se po dlouhém studeném ránu utopeném v mlze nahřáli jeho paprsky. Jsou tu lysky, dva páry labutí, nad vodou létá ledňáček a na břehu se objevuje konipas horský. Je to příjemné spočinutí před návratem domů. Přesně takové jsme potřebovali.


Labuť velká (Cygnus olor) je vždy vděčným fotografickým tématem.


25.10.2014: Výlovy rybníků
Prodloužený víkend začíná mlhavým podmračeným dnem, vlezle chladným a vlhce uslzeným. Kafe, osolený chleba s máslem a jedu ven.
S křížkem po funuse přijíždím k Mlýnskému rybníku. Už je zase na plné vodě. Před ostrůvkem plave 170 lžičáků a na mělčině až na druhé straně posedává skupinka racků. No nic, přejíždím k západní straně rybníka Prostředního.
Parkuji a jdu se projít po severním břehu. Rybník je vypuštěný a jeho dno je bíle tečkované racky chechtavými. Nad zbytkem vodní hladiny loví 13 vlaštovek. Snad v tom nepříjemném chladu ještě něco do zobáku najdou. Na protější pláži odpočívá 90 kormoránů a u hráze je mezi volavkami bílými také jedna stříbřitá. V korunách stromů se stále pohybují nějací pěvci – protahují pěnkavy s jikavci, doprovází je zvonci, dlasci, stehlíci… Z křoví nesměle zkouší zazpívat střízlík a jinde cvakají červenky. Je sychravo a Emil je špinavý od bláta a mokrý.
Pak zastavuji na kopci nad Nesytem. Na hladině plave ostrůvek dvaadvaceti roháčů a keři táhnou další a další pěvci. Další krátká zastávka je na břehu Nového rybníka. Na hladině je jen dvacítka kachen.
Vy vyšších polohách hřebene Pavlovských kopců je mlha ještě hustší. Nechávám auto na parkovišti u Soutěsky a doufám, že je tam zase v pořádku najdu. V lese je celkem ticho. Jen občas se ozve strakapoud nebo brhlík. Ve skalní stěně poletují koňadry, v nižších partiích poskakuje rehek domácí a v keři střízlík. Soutěskou otřásají hlasy turistů zkoušejících z vrchní hrany stěny místní ozvěnu.
Sjíždím dolů k Novomlýnské zdrži. Široko daleko jsou vidět pouze kachny a jediný polák velký. Velkým obloukem pokračuji přes Nové Mlýny, Šakvice a Pouzdřany k Ivani. Nějak jsem přehlédl, že je dnes výlov Vrkoče. Silnice je ucpaná auty i lidmy. Zdárně se dostávám skrz zácpu a k Vrkoči se vracím ze severní strany.
Nade mnou letí luňák červený. Na bahnech je vidět pár desítek čejek, pět jespáků obecných a koliha velká. Až kdesi u hráze doplňují probíhající výlov svojí přítomností stovky racků. K severu letí menší hejno hus běločelých (20 ex.) a nad prázdným rybníkem se s křikem prohání vodouš tmavý.


Opožděné vlaštovky obecné (Hirundo rustica) odpočívající na větvích mezi lovem.


11.10.2014: Jedno kouzelné ráno
Probouzím se před zapípáním budíku a přemýšlím, jestli se mi chce ještě usínat. Nebylo by to těžké, ale k čemu to? Tiše vstávám, světlo rozsvěcuji až v kuchyni. Na chodbě mě čeká sbalený fotobágl. Stačí pár základních úkonů a už stojím před dveřmi bytu. Nevzbudil jsem nikoho. Jen Emil vyběhl se mnou. Venku je tma, na černé obloze poblikávají hvězdy a nad siluetami stromů visí bledý měsíc. Tož kam? Na rozmyšlení mám ještě pár kilometrů prázdnými městskými ulicemi. Přejíždím výpadovku na Olomouc. Je to tedy jasné, pojedu na jih, chci se podívat k Lednici.
Obloha postupně bledne, ale místy mě čeká mlha. Za Podivínem si připadám jako osamělý mořeplavec vznášející se na tiché mlžně mléčné hladině luk rozprostírajících se kolem silnice. V Lednici mlha mizí, abych ji zase potkal v dolíku upuštěného Mlýnského rybníka.
Je stále ještě šero a mělčiny rybníka jsou skryty v mlze. Směrem k Břeclavi se rozletují velcí racci – celkem asi 420 ptáků. Za zády mi zpívá střízlík, ve strouze za hrází pokřikují ledňáčci, jazzmanka červenka se snaží vystihnout melancholickou atmosféru začátku dne. V mlze přede mnou se díky hlasům velkých racků jakoby skrývalo mořské pobřeží. Mohlo by, ale není tam. Vzduch postrádá onu slanost mořské vody. Z bahen co chvíli zazní hlas konipasa bílého a občas se ozve husí kejhnutí. Za mnou vychází do mlhy slunce a ta se pomaloučku rozpouští. Vystupují z ní desítky siluet volavek bílých a stovky racků chechtavých. Jsem tu dobře hodinu, než dokážu přečíst dvě stovky hus velkých, mezi kterými se skrývá šest běločelek, další půl hodiny trvá, než si troufnu určit bahňáky motající se mezi čejkami. Je tu několik bojovníků, tři vodouši tmaví a 35 jespáků obecných. K lovu přilétají od Hlohovce kormoráni. Na kus řeči se zastavuje pan zahradník ze zámeckého parku. Povídá o uspěchaných lidech, o tom, že si nikdo ničeho neváží, a co chvíli s úžasem komentuje scénu před námi. Je tu krásně. Po další půlhodině zjišťuji, že čírek se skrývá v řadě za racky a bahňáky více než tři stovky. Nacházím lžičáky, kopřivky a velkých racků je tu stále ještě 120. K západu přetahuje 150 doupňáků a já jako bych ve vzduchu už slyšel havrany. Ještě pár dní a jsou tady. Je fajn tu jen tak postávat na břehu rybníka, koukat do rozestupující se mlhy a odhalovat tajemství mělčin dva tři dny před výlovem.
Když odjíždím, potkávám hned na kraji Hlohovce zase mlhu. Výtažníky na Včelínku jsou vypuštěné. Na jednom se racci chechtaví snaží obrat o úlovek volavku stříbřitou. Nesyt je utopen v husté mlze. Jedu dál. Přes Bulhary k Pavlovu. Hladina Novomlýnských nádrží je klidná jako zrcadlo. Nad Pavlovem přeletuje konipas luční, dvě lindušky luční a nad hřebenem se prohání tři poštolky a káně. Sjíždím zase do mlhy, která se až do Brna už nerozpouští. Mám za sebou kouzelné ráno a doma jsem jen chvíli po snídani. Celý den je před námi.


Volavka stříbřitá (Egretta garzetta) s úspěchem lovila na výtažnících Včelínku malé rybky.


4.10.2014: Evropský festival ptactva na jihu Moravy
Máme tu Mezinárodní den zvířat a s ním další akce Evropského festivalu ptactva. Jedna probíhá na Nesytu a vede ji Jožka Chytil, druhou v okolí Lednice vede Vilém Vyhnálek a Vlastík Sajfrt. „Aspoň máme důvod se zase podívat k jihu“ říká Pepe, a tak jedeme.
Oproti včerejšímu dokonalému dni babího léta je dnes venku zamračeno. No nevadí, stačí, když nebude pršet.
V devět jsme u Nesytu. Jožka obklopený zájemci o ptáky, jim právě ukazuje, jak se kroužkují a vypráví jim o ptačí migraci. Mezi návštěvníky je dokonce i výprava z MOSu. Je to příjemné setkání. Shodou okolností se jedná o tři výtečníky, kterým patří diplomy za výsledky v pozorování ptáků za minulý rok, a další shodou okolností tyto diplomy už půl roku vozím v autě.
Nesyt je na plné vodě, ale Mlýnský rybník by měl být upuštěný. Kluci sebou mají kola a tak se přesouváme na hráz mezi Hlohoveckým a Prostředním rybníkem, abychom se k Mlýnskému prošli.
Prostřední je také na plné vodě. Jen kolem jižního břehu jsou vidět roháči, přeletují volavky popelavé a kormoráni, a objevují se i menší skupinky vlaštovek a slyšet je různé druhy pěvců.
Mělčiny Mlýnského rybníka jsou plné čejek, čírek obecných a volavek bílých. Na bahnech je ale vidět něco přes čtyřicet jespáků obecných, jespáci bojovní, dva vodouši tmaví, na ostrůvku dva nádherní dospělí orli mořští a téměř na druhé straně odpočívají asi dvě stovky hus velkých. Od Lednice přichází výprava vedená Vilémem a Vlastíkem. Společně ještě prohlížíme vypuštěné dno rybníka. Na okamžik je vidět kulík bledý. Pod Rybničním zámečkem se později opékají buřty. Mírně mží, ze stromu nad námi pokřikuje strakapoud prostřední a s Vojtou nalézáme pěkný srnčí shoz. Volá Luboš Novák, že prohlíželi s Majkou Mlýnský od hráze a že zahlédli mladou potápku rudokrkou a mezi husami velkými i pět hus běločelých. Po poledni se loučíme a jedeme také na hráz. Na husy už se moc těším, za pár týdnů tu budou první početnější hejna ze severu. Rudokrčku nalézáme po chvilce. Jen husy teď odpočívají s hlavami zachumlanými v peří na hřbetech a tak se mi až po delší době daří nalézt postupně jen tři husy běločelé. K bahňákům přibývá vodouš šedý, ke kachnám tři desítky lžičáků a dvě samice ostralky.
Přejíždíme k Novým Mlýnům a podél břehu pomalu popojíždíme k Šakvicím. Vodní hladina je klidná a břehy jsou obsypané rybáři. V Šakvicích dáváme pozdní oběd a pak se už pomaloučku vracíme domů. Nakonec to byl fajn den.

Poznámka: Následujícího dne, v neděli, mi po poledni volá kamarád Kubrt, že se právě pohybuje po svazích Pálavy, že nad ním létá v termice asi devět paraglidistů a mezi nimi vytáčí stoupák i sup bělohlavý. Ptá se mě, jestli nemám informace o tom, že by tu měl v rámci nějaké exhibice někdo pouštět v zajetí chovaného ptáka. Netuším, možné je všechno, ale spíš bych se klonil k vzácnému záletu ptáka divokého. Hmm, tohle by bylo krásné zakončení včerejšího Evropského festivalu ptactva, říkám si. Škoda, že přišlo až dnes. Gratuluji Kubrtovi k nevšednímu zážitku. Snad se někdy v budoucnu taky dočkám, ale dost o tom pochybuji. Být ve správnou dobu na správném místě je umění. :)


Během soboty jsem neudělal jedinou ptačí fotku, proto bude tento příspěvek ilustrovat mladý birder Vojta.
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter