> fotozápisník > archiv 2014/02
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2014/02)



29.6.2014: Lokality za humny
Bál jsem se, že se ráno neprobudím. Včerejší večer byl přece jen trochu živější, ale nakonec to zase takový problém nebyl. Před pátou jsem nachystaný k odjezdu. Čeká mě několik lokalit na Vyškovsku v doprovodu místních znalců. Těším se na to. Budou to nenápadná místa „za humny“, která dokážou překvapit. Těsně po páté nabírám Vlastíka Dobeše a několik minut nato Pavla Smejkala. Teď už se nechám jen bezstarostně navigovat.
V půl šesté vystupujeme u rybníka jižně od Mouřínova. Slunce už je na obloze a teď ho máme v zádech. Rybník s trsy orobince je nasvícen jako divadelní scéna. Sedáme tiše na břeh. Na vodě pokřikují lysky s mladými a do trávy prokvetlé vlčímy máky šplhají slípky. Ale těch ptačích hlasů co se všude kolem ozývá. Kdybych to zkusil, tak ani nestíhám psát všechny zpívající a vábící druhy. Zanedlouho začíná divadlo, které jen tak k vidění není. Nad vodní hladinou se objevují bukáčci, usedají na orobincové stolice, šplhají po jejich stéblech a čekají na krmení. Když se v těsné blízkosti sejdou dva sourozenci, napadají se a nemilosrdně na sebe útočí zobáky. Bratrská láska naruby. Z nás si moc nedělají, jako by jim zatím chyběl respekt a ostražitost. A dospělí mají co dělat, aby jim ucpali zobáky. Mladí jsou nejméně čtyři. Kolem hlavy nám prosviští krahujec se žluvím mládětem v pařátech. Za ním oba rodiče. Pozdě, křik už nepomůže. Je tu nádherně. Jen setkání s mladíkem se dvěma velkými psy, který se chce prát, nám to tu na závěr trochu kazí
. Východně od Bučovic je pod Vícemilicemi na toku Litavy pěkné nové biocentrum o dvou rybníčcích s ostrůvky a ostřicemi. I tady nás vítá hned po příjezdu pár bukáčků. Člověk by po dnešku řekl, že je to docela běžný druh. Na mělčinách je i několik bahňáků – vodouši bahenní a kropenatí a dvojice kulíků říčních. Roháči vozí na zádech mladé a v okolní vegetaci zpívají rákosníci zpěvní. Dovedl bych si představit, že tu půl dne sedím a jen koukám po okolí.
Na skok zastavujeme ještě na hrázi Uhřického rybníka, ale vidět jsou "jen" kachny, roháči a potápky malé. Ale nikdy není žádné "jen", když se člověk pozorně dívá. Před desátou už sedíme u Pavla, nad hlavou modrou oblohu a na stole je medové pivo nazvané "Lulečský Lulan", které Pavel zkusil uvařit. Bylo velice příjemné dopoledne a už se těším, až zase takhle s místními vyrazím.


Jeden ze zvídavých mladých bukáčků malých (Ixobrychus minutus).


27.6.2014: Po dvou letech na jedné pasece v lesích
Po pátečním telefonátu s Pavlem Smejkalem si říkám proč ne? Roční období by tomu přálo a mám před sebou dva víkendové večery, z nichž by snad jeden mohl být ten pravý. Odpoledne jedeme do Pístovic a já už vím, že to bude právě dnes. Už to vidím, lesní paseka, zapadající slunce a pak cvrčení lelků. Naposledy jsem tu za nimi byl před dvěma roky. Přesně tak to tehdy bylo a rok před tím taky. Uvidíme.
Pomáhám rodince s nastěhováním do chajdy, beru dalekohled a foťák a vyjíždím. Je nádherné pozdní odpoledne, výškové metry přibývají a za půl hodinky jsem na místě. Vystupuji na kraji vesnice a pouštím se do lesa. Čekají mě necelé tři kilometry chůze. Z korun stromů vrkají hrdličky divoké a hrubými hlasy jim sekundují hřivnáči. Nasadil jsem ostrý krok. Mezi stromy prolétá datel a na kraji menší paseky sedí pár ťuhýků obecných. Jinak je tu poměrně ticho. Cesta utekla překvapivě rychle. Na rozlehlou paseku uprostřed lesů mi to trvalo jen půl hodinky. Musím se usmívat, když vidím na oschlých diviznách vykukujících z vysoké trávy sedět prvního bramborníčka černohlavého. Konečně! Začínají prázdniny a já tohoto krasavce potkávám poprvé v tomto roce. Nedaleko je vzletné mládě a o pár desítek metrů dál poletuje bramborníček hnědý. Úplně mi vyráží dech svými sytými barvami. I on má mladé, které společně se samicí dokrmují. Z kraje lesa houkají doupňáci. Procházím paseku a počítám dva páry ťuhýků obecných, dvě rodinky bramborníčků černohlavých, poslouchám pěnice hnědokřídlé a užívám si měkkých barev pozdního večera. Tmavé mraky přicházející od severu mě obcházejí a sluce dlouho, dlouho zapadá, a ještě několik minut poté, co zmizelo, prorážejí jeho paprsky chvíli zpoza obzoru další náplavu oblaků. Ochladilo se. Brodím vysokou travou k nejvyššímu místu paseky a pozoruji okolí. Kousek ode mě se objevují srny a kolem prolétá žlutočerný žluvák. Ťuhýci z keřů a vyšších bylin loví po způsobu lejsků. Vyrážejí za větším hmyzem a vracejí se zpět na posed. Světla ubývá. Posledně se lelek začal ozývat kolem čtvrt na deset. Čas ubíhá rychle. Nějací rovnokřídlí se mi snaží namluvit, že jsou lelky. Kdepak, napálit se nedám. V devět znejišťuji. Jestlipak tu letos nějaký je? Deset minut po deváté už se šeří, pomalu se brodím zpět k cestě. Vždy se na chvíli zastavím a poslouchám. O čtyři minuty později (21:14) se otáčím a nad lesem vidím dlouhokřídlou siluetu. Rychle zvedám dalekohled. Je to on. Plácavě kopíruje koruny stromů a zapadá do výběžku lesa. Tak mi to zase vyšlo. O další čtyři minuty později se za mnou rozeznívá typické lelčí vrčení. Světla valem ubývá. Dopřávám uchu lelčího zpěvu a odcházím.
Mezi stromy je téměř tma. V lese podél cesty to žije, v suchém listí stále něco šustí. Pak přede mnou vybíhá několik laní a kolouchů. Na kraji paseky se ozývá hlas připomínající kulíška. Je ale vyšší a písklavý. Zkouším mu odpovědět, ale nereaguje. Tma houstne a mezi kmeny se objevují světlušky. Stále jich přibývá. Je to nádhera. Připomíná mi to Avatara a noční fosforeskující prales. Tohle musím brzy ukázat klukům. Snad se nebudou bát.
V deset jsem u auta. Tichým začátkem noci se spouštím do nížin. Ze značky u cesty vzlétá menší sova. Nestíhám ji určit. O půl hodiny později jsem na chajdě. Kluci už spí. Pepe odkudsi vytahuje láhev s pivem. Přišla vhod.


Nádherný samec bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra) - jen dokumentační cvaknutí na velkou vzdálenost.


22.6.2014: Poklidné nedělní dopoledne s tou, co nemá ucho pro červenku
Děti jsou solí života, ale když je soli příliš, mohou se i ta malá bílá zrníčka stát zabijáky, jak praví jedny internetové stránky. Ráno tedy vezeme naše ratolesti k babičce a sami se s Pepem vydáváme do terénu. A bude to terén neuspěchaný, jen co noha nohu …, zkrátka pohoda. K té pohodové atmosféře by mělo přispět i počasí, jasno až polojasno, relativně chladný a stále neuvěřitelně čistý vzduch s krásnou dohledností a přijatelnou teplotou spíše konce babího léta než začátku prázdnin.
Náš romantický nedělní výlet začínáme na skládce odpadu. Nebo spíš v její těsné blízkosti. Jsme u Žabčic a přes plot nahlížíme mezi hodující racky. Kromě stovky chechťáků je tu asi dvacítka velkých racků a v mělké vodě se koupou kavky. V okolí poletuje dost břehulí. Jdu se podívat přes silnici, kde je z nahrnuté zeminy výhled do okolí. V dálce je vidět na stěnách pískovny veliká kolonie břehulí. Stačí chvíli nechat dalekohled u očí a přibývají dravci – luňák červený, poštolka obecná, pár motáků lužních a nakonec ostříž s břehulí v pařátech. Ten si sem asi létá jako do spižírny, která je pořád plná.
Přes Pohořelice se dostáváme po staré silnici k Velkému Dvoru a pak ještě kousek směrem na Přibice. Vzpomínáme, jak tu v poli zůstala po povodních v roce 2006 louže, na které jsme pozorovali během jara 56 vodních druhů ptáků včetně kulíka mořského. Zastavujeme na kraji lesa, kterým se chceme projít k rybníku Starý. V keřích i korunách stromů poletují letošní mláďata – babky, koňadry, strakapoudi prostřední. Opět Pepíkovi připomínám hlas jazzmanky červenky, ale Pepe pro ni nemá ucho. Znovu si uvědomuji svoji výhodu, že jsem začal ptáky poslouchat jako poměrně mladý kluk, kterému se jejich hlasy do ucha dostávaly samy od sebe. Teď už jsou tam někde v hlavě jako knihy v poličkách se zřetelně čitelnými hřbety. To Pepe sice nové knihy také přikupuje, ale u těch méně používaných zapomíná, kam je dala. U vody na břehu ostrůvka sedí kropenatí mladí kvakoši, hnízda volavek jsou prázdná, na vodě loví kormoráni a vyhřívají se tři rodinky hus velkých. Na břehu je pod korunami stromů příjemně. Z blízké větve loví lejsek šedý a k tomu mu pokřikuje brhlík.
Mám rád pomalou jízdu krajinou. Zvláště teď je všude krásně zeleno. Vlastně ne, obilí v polích už začíná žloutnout. Hnízdo čápů bílých u Mariánského Dvora je obsazeno, ale zřejmě je na něm jen jedno mládě. Kousek odsud nad lesem krouží orel mořský, kterého jako hmyz obtěžuje káně lesní.
Poslední zastávka je u severního břehu Čahouna, jednoho z výtažníků přiléhajících od západu k Vrkoči. Z husté vegetace kolem potůčku zpívá rákosník zpěvný a z topolů se ozývají žluvy. Na vedlejší Nohavici je rodinka labutí. Zajímavá je tím, že čtyři z pěti mláďat jsou čistě bílá. Uprostřed tohoto rybníčka je nezvykle mnoho roháčů, pohromadě se jich drží 20. Z rákosí zpívají dva rákosníci velcí a jak Nohavici obcházím, tak přibývají další a další proužkáči, ale hlavně rákosníci obecní. Sbírají potravu pro mladé. Jedno vytahuji na okraj pishingem, různě sykám tak dlouho, až ho mám před objektivem. Ostrůvek ve Vrkoči je stále obsazen racky chechtavými – odhadem by tu mohlo být 35 hnízdících párů. V jejich blízkosti jsou nevzletná mláďata. Zahlédl jsem i párek rybáků obecných. Celý jižní cíp ostrůvku se ale černá kormorány. Kolem vrby, ze které vylétlo pět moudivláčků a suchých topolových korun s poštolkami se vracím za Pepem, který hlídkoval na hrázi Čahouna. Je lehce po poledni, čas na oběd v Ivani. No a pak hurá zpět domů pro špetku té naší soli života. Vlastně se na ni už těšíme.


Rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus) krátce vylákaný na kraj rákosí pishingem.


13.- 14.6.2014: Čtvrtý ročník límcování hus velkých na Vysočině
Pátek 13. června:
Je tu pátek třináctého, den, který i přes svou tradičně špatnou pověst může přinést příjemné chvíle a zážitky. Molenda je nacpaná jako k měsíční výpravě a přitom nás čeká jen asi 50 km a zhruba 24 hodin v terénu. Jedeme do Častotic, kde má letos po loňském odvolaném, proběhnout čtvrtý ročník odchytu a límcování hus. Těšíme se na to. V této rodinné sestavě jsme se zúčastnili všech předchozích ročníků. Nejmladší Josef tu byl prvně pod stanem jako jedenáctiměsíční škvrně. Někdy v půli týdne se zlomilo počasí. Předchozí tropické teploty vystřídaly s přechodem studené fronty dny polojasné s teplotami lehce nad 20°C. Na víkend, který je před námi, je hlášeno podobné počasí s občasným deštíkem.
Během předchozích tří let se podařilo nasadit červené límce začínající písmenem „S“ dvanácti husám. Z odečtů se dalo zjistit, že se aktivně pohybovaly Evropou. Husa s kódem S11 dokonce dostala GPS vysílač a vypravila se až kamsi na Balkán, kde bohužel vysílat přestala. Nejspíš skončila někomu na pekáči. Jak úspěšní budeme letos, jako vždy pod vedením Michala Podhrázského a motivačním náporem Jardy Závory, se teprve uvidí. Už teď se ale těšíme. I kdyby se podařilo dát jediný límec, stále je to výjimečná společenská akce, kdy se setkáme s prima lidmi v kouzelném prostředí Vysočiny.
Před pátou odpoledne vyjíždíme z Brna. Je polojasno, vzduch je čistý, chomáče lesů střídají zelená pole. Malebná krajina, která na nás působí uklidňujícím dojmem. Nakonec zvládáme i dvě nečekané objížďky a od jihu se blížíme k Častoticím. Před dědinou dojíždíme Frantu Kopeckého a u hospůdky už na nás čeká Luboš Novák s Majkou. Kluci se hrnou ven z auta a vrhají se objevovat okolí. My sedáme pod malý přístřech ještě menší hospůdky k pivku. Místní už dobře vědí, proč jsme tu, sdělují nám své postřehy o letošních počtech mladých hus a další zajímavé informace. Přijíždí Jarda Závora a o něco později Petr Podzemný s rodinkou. Jejich malá Adélka překonává jako desetiměsíční rekord našeho Josefa jako nejmladší účastník této akce.
Stanovat budeme opět na trávníku blízko hospůdky. Jdu postavit stan. Vytahuji našeho drobečka – svůj starý bágl od padáku, do kterého se vlezou dva stany, pět spacáků a pět karimatek. Kluci se mezi tím přidali k místní omladině. Teď se spolu honí a bojují. Je večer, když přijíždí Michal Podhrázský a po něm ještě Vašek Prášek s dětmi. Probíráme novinky a užíváme si příjemného večera. Spát se jde kolem půlnoci. Tak jak to zítra asi dopadne?

Sobota 14. června:
Ráno je poměrně chladno a zatímco snídáme a balíme stany, zatahuje se obloha šedivými mraky, ze kterých začíná poprchávat. Přijíždějí další pomocníci. Michal rozděluje úkoly, dělíme se na osádky lodí a ty, kteří budou muset do vody. Přesouváme se k rybníku Dubovec, kde se bude odchyt odehrávat. Na hladině je vidět asi dvacítka hus. Patřím k partičce, která staví tenata zasahující asi 30 m do vody. Voda je příjemná, ale na souši je ve větru a mokrém oblečení zima. Domlouváme se vysílačkami. Příprava trvá dost dlouho a nakonec se nám daří chytnout jen jednu mladou husu. Na límec s kódem S16 je dost velká. Už teď je naše společenská akce přínosná i „pro vědu“. :)
Svačina a přejíždíme k Studeckému rybníku, kde má být hus asi šedesát. Fouká čerstvý západní vítr, který zvedá na hladině pěkné vlny. Oblačnost se roztrhala a teď plují modrou oblohou pěkné bílé květáky, mezi kterými svítí slunce. Počasí je ale zvláštní a připomíná spíše babí léto. Vítr je studený, ve stínu je chladno a na slunci horko. Lodě plující proti větru to nebudou mít lehké. Zbytek číhá okolo zátoky v severozápadním cípu rybníka. Tenata nestavíme. Hus je tu opravdu více a tomu odpovídá i náš výsledek. Daří se nám chytit devět krásně rostlých mláďat a jednu starou husu. Rodinka značených hus z Vysočiny se tedy rozrůstá o límce S17 až S26. Paráda. V zápalu lovu přišli dva z nás o sandály, které jim pohltilo bahnité dno rybníka. Ze závěru této akce mám ale moc dobrý pocit, i když jsem jedním z těch, kteří odcházejí bosí. Loučíme se a několik nás ještě jede na oběd do blízkého motorestu. Domlouváme se opět na další rok. Rodinka mi usíná pár stovek metrů od motorestu. Kochám se krajinou a je mi fajn. Tentokrát se nám to opravdu vydařilo a už se těším, co nám přinese příští rok.


Lenošní ročník byl bohatý na chytače, děti a nakonec i na nově nasazené límce.


7.6.2014: Středomoravské dopoledne
Od rána to vypadá na dokonalý den, tedy až moc dokonalý, protože maximální hlášené teploty by měly být až nepříjemné. Obloha je kovově modrá a nedočkavé slunce vstává záhy. Vyjíždím na Vyškov a ještě cestou přemýšlím, kam pokračovat? Tovačov nebo Záhlinice? Dlouho jsem se nebyl mrknout v Záhlinicích, začnu tam.
Vzduch je plný vlaštovčího švitoření, když vystupuji pár desítek metrů od Němčického rybníka. Kryt rákosím a se sluncem v zádech prohlížím mělkou vodu. Kousek ode mě loví volavka popelavá. Neví o mně. Pak mi téměř na dosah přilétá ledňáček. Škoda, že se k němu přes rákosí neproostřím. Byla by to pěkná fotka. Pořizuji aspoň jeho blízkou siluetu. Kousek ode mě vodí pár labutí 8 mláďat a nad vodou loví několik rybáků obecných. Brodím se mokrou trávou kolem rybníka. Z jeho severního okraje je vidět mezi rákosím volavka stříbřitá. Vysoko nade mnou se skřípavým hlasem přeletuje rybák bahenní. Z bahňáků se ozve jen vodouš šedý a pak přilétá čtveřice vodoušů rudonohých. Mezi racky chechtavými s několika vzletnými mláďaty mě zaujal jeden bouřní. Po půldruhé hodině v terénu začíná být pěkné teplo.
Napadá mě podívat se aspoň krátce do polí severně od Pravčic. Z křovin u jakéhosi kanálu zpívá rákosník zpěvný, na sloupech vysokého vedení sem tam sedí poštolky, přeletují šedivky (snad rodinka letos vylétlých mláďat), straky a u hnojiště jsou vidět čejky a špačci. Záplaty polí se vlní v růžných odstínech zelené a slunce začíná pálit.
Času je dost, můžu se pustit k Tovačovu. Cestou přes Vlkoš vidím obsazené hnízdo čápů bílých se dvěma ptáky. Tahle jízda rozkvetlou zelenou krajinou mě baví. Gott pouští v rádiu swingovou podobu nějaké rockové písničky předelané Paulem Ankou. Bezva tip ke stažení jeho alba Rock Swings. V okolí Troubecké pískovny sedí na ostrůvcích nebo poletuje 56 rybáků obecných, na drátě sedí ťuhýk obecný a z trávy zpívá opět rákosník zpěvný. Jen ten bramborníček černohlavý se mi stále vyhýbá. Vídal jsem ho tu každoročně. Také u Annína je vidět asi 15 rybáků obecných a 9 černých.
Se stále ještě rostoucí teplotou parkuji u vodnického domku u hráze Hradeckého rybníka. I zde loví nad vodní hladinou několik rybáků obecných a nad pravou dolní částí se pohybuje kompaktní hejno 21 rybáků černých. Občas vzlétnou vysoko nad rybník, chvíli se točí po okolí, pak zase spadnou k hladině a loví. Na stejné části rybníka jsou dva páry hus velkých s mladými (5+5 pull.). Hladina je nacpaná kachní havětí, ale jinak je tu ospalo, klidno. Hejno rybáků černých teď doplnilo šest rybáků bahenních. Pro dnešek to balím. Hurá za rodinkou do Pístovic. Ve stínu jabloní bude na zahradě krásně.


Volavka popelavá (Ardea cinerea) si mě proti slunci ani nevšimla.


3.6.2014: Jedno neuvěřitelné setkání aneb první příspěvek ve fotozápisníku bez fotky
Do práce jezdím na kole. Něco po půl šesté cpu do košíku na řídítkách Emila, nasedám a frčím. Je zataženo, registruji zpěv rehka zahradního a sjíždím dolů ulicí Studenou, abych přejel Okružní a pokračoval parčíkem k západu. Po Okružní jede několik aut, musím čekat a přitom zaslechnu ze stromů nad autobusovou zastávkou výrazný zpěv. Říkám si, sakra, že by pěvuška? Ta tu ale nebývá. Pak mi to připomnělo střízlíka, ale ani ten se odsud běžně neozývá. Přejíždím ulici a v tom mě to napadá. Zastavuji, opírám kolo o jakousi budku s elektrikou, nervózně vytahuji mobil a listuji mezi nahrávkami. Tu správnou pak pouštím. Zpěv nad zastávkou utichá a o chvíli později ke mně tajemný zpěvák přilétá. Už teď vím, že je to on. Nepřilétla totiž žádná pěvuška nebo střízlík, ale nenápadný zelenavý ptáček. Vypínám nahrávku a ptáček se sám pouští do zpěvu. Do charakteristického zpěvu, za kterým jsem byl třikrát až v Krkonoších. To snad není možné! Znovu pouštím strofu, dvě a ptáček přilétá na blízkou třešňovou větev. Sedí asi 5 m ode mě. Můžu si ho krásně prohlédnout, protože mi u pasu stále visí malý Olympus 8x21. Tak tebe bych tady nečekal. Na větvi přede mnou poskakuje BUDNÍČEK ZELENÝ!. Tady, v podstatě mezi městskou zástavbou. Má výrazný světlý nadoční proužek sahající od čela poměrně daleko za oko, tmavé nohy a bílou pásku v křídle. Hruď i spodina těla je špinavě bílá, ale hruď má lehký žlutavý nádech. Boky jsou spíše bílé a svrchní strana těla šedozelená. Budníček poskakuje v koruně stromu a hlasitě zpívá. Zkouším ho nahrát, ale mobil snímá jen hukot projíždějících aut. Škoda. Tentokrát jsem bez dokladového materiálu, ale ten zpěv je jednoznačný, stejně jako jeho reakce na hlasovou provokaci. Zpěv se postupně vzdaluje směrem k vlakové zastávce Brno-Lesná. Koukám na hodinky, jsem tu už čtvrt hodiny. Stále dokola si říkám, o jak velkou náhodu šlo. Ptáček na tahu ze vzdálené jihovýchodní Asie se objeví v místech a v době, kdy tudy frčí na kole člověk, který ho dokáže poznat po hlase. Stačily dvě minuty a dvě stovky metrů, abych si ho vůbec nevšimnul. Stačilo, aby se pohyboval bez zpěvu. Kolik takových nenápadných opeřených cestovatelů nám uniká? Myslím, že většina. Jednotlivci, které v průběhu migrace zaregistrujeme, tvoří jen zlomek skutečně protahujících ptáků. Připomíná mi to rýžování zlata někde v zlatonosném potoce. Každý výsledek ale stojí za to.


31.5.2014: Snídaně na pozorovatelně
Končí květen a s ním i rychlý jarní tah. Z bahňáků tu zůstaly víceméně už jen rezidentní druhy a aby se člověk mohl věnovat této skupině, bude si muset počkat na pozdní léto. Stejně je to rychlovka. Poslední bahňáci přes naše území táhnou na severská hnízdiště ještě začátkem června a první mlaďoši se tu ukáží cestou k jihu už někdy v červenci a srpnu. Neočekáváme už žádné zázraky, ale přesto jedeme s rodinkou mrknout k Nesytu.
Ráno budím omladinu kolem šesté, venku to vypadá na nádherný den – sluníčko, ale žádné velké horko. Napřed jdeme k pozorovatelně u Výtopy. Kluci snídají buchty a já projíždím stativákem okolí. Hladina se po deštích mírně zvedla a mělčiny zarostly vegetací. Po tenkozobcích už tu není ani památky. V zeleni se ztrácejí kulíci říční a čejky a jedinými bahňáky jsou vodouši rudonozí. Ale za to je jich 28. Až na druhé straně rybníka u Sedlece loví sedm kolpíků. Tak přece tu od včerejška vydrželi. Kluci si běží hrát k Výtopě a o chvíli později přilétají kolpíci až k nám. Je to nádhera, sedm ptáků jsem tu pohromadě ještě neviděl. Čtyři jsou dospělí v dokonalém svatebním šatě a tři jsou odrostlí loňští ptáci. Kmitají ponořenými zobáky ze strany na stranu a filtrují vodu. Pak se pouštějí do úpravy zevnějšku. Jdu pro kluky, aby si prohlédli volavky s vařečkami místo zobáků. Jsou z nich nadšení jako my. Na několika místech podél rákosin jsou vidět větší skupiny mladých husic liščích, kousek od nás zpívá modráček, rákosník proužkovaný a v listoví u cesty rákosník zpěvný. Zdá se mi, že těch je letos nezvykle hodně na rozdíl od bramborníčků černohlavých. Nevím, jestli mám smůlu, ale letos jsem neviděl ještě ani jednoho. Kolébavým letem se s námi loučí samec motáka lužního. Přesunujeme se k pozorovatelně u pláže. Odsud jsou vidět husí školky a počítám 26 dospělých husic liščích. Je to jen pár roků, co zde zahnízdily první a teď jsou jich tu desítky. Znovu kolem nás prolétají kolpíci, aby se mrkli na mělčiny, kde jsme je viděli poprvé. Je krásně, ale vítr je silný a studený.
Aby se kluci vyřádili někde v závětří, zastavujeme v dolíku pod Mušlovem, kde se dřív těžil písek a kde jsou spousty mořských fosilií. Na dně pískovny je jezírko s rákosem, ze kterého zpívá rákosník velký. Chlapi se hrabou v písku, běhají po něm bosí a z keřů se ozývají pěnice hnědokřídlé. Krátce se nad námi objevují i dvě vlhy.
Pod Pálavou se pohybujeme ještě nějakou dobu, než přichází čas na vydatný oběd v Ivani. Na náměstíčku hnízdní čápi bílí. A teď ještě na skok k Vrkoči. Nechápu, kde kluci berou tolik energie. Pořád poletují kolem, lezou na zásobník krmení pro ryby. Na ostrůvku ve Vrkoči letos není ani pár rybáků obecných, ale vytvořila se tu hnízdní kolonie racků chechtavých. Odhadem je tu asi 50 párů, ale mezi nimi sedí na hnízdě také racek bělohlavý, takže je osud zdejší kolonie chechťáků nejistá.


Nádherná podívaná na sedm kolpíků bílých (Platalea leucorodia) na Nesytu stála za to.


23.- 25.5.2014: Blízká setkání dokonalého víkendu
Pátek 23. května:
Před několika dny mi Pavel Smejkal potvrdil přítomnost minimálně jednoho volajícího samce chřástala polního v Rakoveckém údolí u Račic-Pístovic. Docela přesně mi popsal, kde ho bývá slyšet. Po setmění, kdy jsme u ohýnku na chajdě opekli s klukama pár buřtů, sedáme do auta s tím, že si chřástala zajedeme poslechnout. Pro kluky má jízda setmělým liduprázdným údolím charakter dobrodružné výpravy. Zastavujeme u nedaleko statku a jdeme se projít k louce. Je tma, pod mrakem, panuje bezvětří. Od statku k nám doléhá ržání koní a od vzdáleného potoka slabě zaznívá hlas cvrčilky říční. Říkám klukům, aby byli úplně zticha a jen naslouchali. Stoupám si na kraj vysokou travou zarostlé louky a pouštím z mobilu poměrně tiché, nepravidelně opakované crex-crex. Před tím se žádný chřástal neozýval a ani teď není jeho hlas slyšet. Moje nahrávka proniká tmou asi minutu dvě, když si všímám, že se ke mně šustící travou něco blíží. Ve vzdálenosti pěti metrů se šustění trávy zastavuje a náhle se ozve hluboký a velice hlasitý chřástalí hlas. Úplně jsem se polekal. A myslím, že nejenom já. Jako by se mi pod nohama rozvibrovala země. Hlas se ozval jen jednou a pak se šustění začalo opět rychle přibližovat a zastavilo se mi u špiček sandálů. Chvíli je ticho, vypínám nahrávku a ustupuji krok na cestu s krátkou travou. Opět dvě tři strofy nahrávky. Kluci s Pepem dřepí za mnou. Náhle se ozve zatřepání křídel a chřástal přistává mezi námi. Franta na něj svítí bludičkou téměř vybité baterky. Koukáme přímo na něj. Sice se ztrácí v šeru, ale chodí téměř mezi námi. Teď už si jen vychutnáváme neobvyklé setkání. Nahrávka je tiše, chřástal chvíli hledá domnělého vetřelce a pak, když se Franta rychleji pohnul, zabíhá zpátky do vysoké luční trávy. Odtud se začíná intenzivně ozývat. Nádhera. Kluci z toho mají oči navrch hlavy. To bylo dobrodrůžo! To budeme vyprávět paní učitelce, říkají. Už tu nechceme překážet. Chřástalí hlas se stále opakuje. Skládáme se do auta, ze kterého by náhodný kolemjdoucí mohl slyšet celé hejno chřástalů polních pokřikujících tentokrát různými dětskými hlasy. Je půl desáté. Jde se spát. Bylo to skutečně parádní setkání.

Sobota 24. května:
Když ráno sedám do auta, říkám si, jestli dělám dobře. Jsou hlášeny intenzivní bouřky s vysokými srážkovými úhrny a kroupami. Obloha je zatažená, ale zatím jen mírně poprchává. Kdoví, snad se mezi bouřkami nějak prosmýknu.
Začínám na hrázi Hradeckého rybníka v Tovačově. Netrvá to dlouho a nad hladinou můžu pozorovat hned tři druhy lovících rybákůbahenní (2 ex.), černé (5 ex.) a obecné (4 ex.). Kromě běžných racků je doplňuje jeden loňský racek malý. Během posledních let se tu pěkně uchytila menší populace hus velkých. Od kříže vidím hned čtyři páry s mladými a jeden bez. Z rákosí podél hráze se co pár metrů ozývá rákosník proužkovaný. Na druhé straně rybníka pronásleduje straka tři kukačky. Zdá se mi, že je tu oproti jiným rokům nějak málo roháčů. Až na severním konci rybníka potkávám Luboše Doupala. Diví se, že jsem nevyrazil k Nesytu, kde to minulý týden žilo zajímavými druhy včetně ústřičníků, jespáčka ploskozobého, jespáků písečných apod. Také tady byly prý minulý víkend rybníky nacpány ptáky, kteří čekali na přechod studené fronty. Dnes jich tu je jen zlomek. Je dusno, v dálce putují oblohou tmavé mraky a košťaty zametají zemi. Tady naštěstí zatím neprší. Při odchodu na sebe upozorňuje hlasem racek černohlavý.
Počty roháčů vynahrazuje Tovačovu rybník Křenovský, kde je minimálně 40 dospělých ptáků. Řada z nich vozí na zádech pullíky. V keřích sedí 4 volavky popelavé a 2 kvakoši. Z topolů zpívá slavík. Je dusno a obloha na východě tmavne.
Jezera u Annína jsou téměř prázdná, loví tu jen několik rybáků obecných, jeden bahenní, na hladině je 22 roháčů a pár labutí vodí 6 mláďat. Začíná se blýskat, déšť se přibližuje doprovázen hromobitím. Stihnu to tak akorát, abych ještě prohlédl pískovnu u Troubek. Na umělých ostrůvcích počítám 49 rybáků obecných a v blízké husté přízemní vegetaci zpívá rákosník zpěvný. Začínají padat první kapky.
Déšť přichází chvíli poté, co prohodím pár slov s Jirkou Šírkem, který se jede na pískovnu podívat také. Velké kapky buší do střechy a předního skla auta. Občas mají stěrače co dělat. Teď mi to ale už nevadí. Vyšlo mi to úplně přesně.


Rybák bahenní (Chlidonias hybrida) na kůlech Hradeckého rybníka.
Neděle 25. května:
Od rána to vypadá na nádherný slunečný den pod modrou oblohou. V pět už mířím do Račického údolí, kde máme sraz s Pavlem Smejkalem a Vlastíkem Dobešem. Chceme zjistit, jestli se ještě někde ozývají chřástali polní. Na keřích sedí ťuhýci obecní, na drátech strnadi obecní, zpívají pěnice černohlavé a hnědokřídlé, přeletují kukačky, křičí žluny zelené a datli, mladé krmí budníčci menší. Je tu nádherně. Po zběžném monitoringu můžeme konstatovat, že se v 3,5 km dlouhém úseku při ústí Rakoveckého údolí vyskytují asi 3 volající samci chřástala polního. Během dvou ranních hodin v terénu jsme zaznamenali 37 druhů ptáků.
Vracím se k rodince. Po snídani je přemlouvám ke kratšímu výletu k NPR Větrníky. Den je stále nádherný, i když na Větrníkách pofukuje docela chladný a silný vítr. Ze stepního kotle pod námi, který je zarostlý keři a nízkými stromky a který je teď celý rozkvetlý a voňavý nejrůznějšími bylinami, zpívají hned čtyři druhy pěnic, včetně vlašské, na keřích sedí opět strnadi obecní a ťuhýci obecní, cestou se ozval sedmihlásek a před námi ve vzduchu zpívá linduška lesní. Kluci pobíhají po okolí, prohánějí motýly a stále něco objevují a kutí. Fotím nějaké ty kytky na pozdější určení a vstřebávám pozitivní energii, kterou tohle místo má. O kousek dál na hřebeni je vybudováno konstrukčně zajímavě řešené odpočívadlo ze dřeva a kamene s malou tůňkou, kde by mohl osamělý poutník i pohodlně přespat. Je odsud krásný výhled do kraje. Děláme zápis do „vrcholové knihy“. Cestou zpět potkáváme dvě auta mířící také k vrcholu Větrníku. V jednom je k našemu překvapení Karel Hudec. Zdravíme se, prohodíme pár slov a vracíme se do Pístovic. Na obloze už se vytvářejí mraky, ale neřekl bych, že z nich bude pršet. Je nádherně.


26.4.2014: Rodinný Big Day po druhé
Sobota 26. dubna:
Starší kluci nafasovali dalekohledy a Pepe dostal po minulém víkendu chuť na další porci birdingu. No proč ne? Docela se na to těším, i když ráno musím čekat, než se všichni proberou a nasnídají. Venku je po dešti a mraky jsou nanucané vodou. Ztěžka se valí oblohou a občas z nich sprchne. Uvidíme, jestli nám to dnes klapne.
Bál jsem se, že bude polní cesta k Šumickému rybníku rozbahněná, ale tolik tu zřejmě nepršelo. Rybník je vypuštěný a na jeho bahnech sedí jen několik čejek a kachen. Pepe napadá, že by si zkusila další pokus na Big Day. Dostává předtištěný seznam ptáků, aby si je mohla jen odškrtávat. Z křoví nás vítají dva zpívající slavíci a letos prvně hrdlička divoká. Tiše nad námi protahuje dvojic pisíků. Panuje téměř bezvětří, stromy i remízky si oblékly mladé listí, všude je zeleno. Přilétá se sem mrknout dvojice rybáků obecných a nad rákosím hlídkuje pochop. Kluci pobíhají kolem. Cestou zpět k silnici se z polní cesty postupně zvedá 6 konipasů lučních.
Jedeme dál, je dost dusno a nehne se ani lístek. Na dalším rybníčku máme štětí snad na všechny zástupce běžných druhů kachen. Pepíkovi se pěkně plní seznam – jsou tu i ostralky, hvízdáci, zrzohlávky, tři páry husic liščích a oba druhy čírek. Na trávníku v blízké vesnici nacházíme asi 20 kavek a mezi nimi překvapivě i několik havranů. Už se ozývají pěnice hnědokřídlé a vysoko ve vzduchu přeletuje hejno břehulí.
Poté míříme zpět k východu. Zastavujeme se u laguny na Dyji nedaleko Drnholce. Na naplavených ostrůvcích se tu vytváří hnízdní kolonie racků chechtavých. Po několikátý rok tu snad budou hnízdit i racci bouřní – pár sedí na jednom ostrůvku. Je to tu pěkné. Mezi racky je i několik rybáků obecných a mezi ostrůvky se proplétají roháči a kachny. Kluci okukují koně ve výběhu. Dřívější areál rozpadlé přečerpávačky někdo koupil a oplotil a teď se za ní pase asi desítka koňů.
Blíží se oběd. Ještě jedna krátká zastávka na hrázi mezi Mušovskou zdrží VDNM a Dyjí, kde jsou nad vodou vidět rybáci černí (7 ex.) a racci malí (5 ad.) a pak už frčíme do Ivaně na oběd.
Nyní přichází na řadu Nesyt. Parkujeme na hrázi a jdeme se projít k pozorovatelně u Výtopy. Teď po poledni se oblačnost místy rozpadá a svítí slunce. Bohužel je máme mírně z boku před sebou. Mělčiny jsou plné bahňáků, ze kterých nám slunce ukazuje víceméně jen siluety. Naštěstí se oblačnost chvílemi vrací. Být tu hned po ránu, bylo by to dokonalé. Je tu nejméně 150 vodoušů bahenních a 120 jespáků bojovných. Na vlhké mělčině zarůstající pozvolna vegetací tokají tenkozobci (13 ex.). Teď jen doufat v to, že rybáři nezvednou hladinu nebo že sem nevyrazí „fotografové“, kteří se neváhají připlazit až k hnízdům a ptáky plašit tak dlouho, až opustí snůšky. Kousek od bahňáků sedí 16 elegantních racků malých, daleko nad rybníkem loví 46 rybáků černých a blízko nás sedá usedá první letošní rybák bahenní. Nacházíme také tři jespáky malé. Jsou tu i další druhy bahňáků. Většinu jich rozeznáváme i přes nepříznivé světlo, ale přece jen by to chtělo ranní návštěvu.
Chceme se ještě mrknout z hráze na Hlohovecký rybník. Před ostrůvkem plavou desítky zrzohlávek a mezi nimi dokonce jedna hoholka lední. Na druhé straně na Prostředním rybníku je dvojice potápek černokrkých. Jinak je všude spousta hus velkých vodících mladé.
Pepíkův seznam se blíží ke stovce. Chybí na něm řada běžných druhů, protože jsme se pohybovali celý den jen kolem stejných biotopů. Pěkný výsledek. Poslední krátký výšlap absolvujeme na Pastvisku u Lednice k poslední nově vybudované pozorovatelně. Do stovky chybí čtyři druhy. Prvním z nich jsou volavky bílé. Na lagunách mezi rákosem loví hned tři. Pak se ozve zakvičení chřástala vodního. Kdybychom byli v terénu tak o týden později, zase by přibylo pár druhů, které tu stále ještě nejsou ze zimovišť nebo jsou tu prozatím jen první navrátilci. Chybí třeba cvrčilky, žluvy, rorýsi, rákosníky máme jen dva – proužkovaného a velkého, ťuhýci obecní atd. Navíc jsme byli venku dost pozdě a propásli jsme nejbouřlivější ranní rozcvičku ptačího orchestru. Vracíme se k autu. Od lednického parku právě přilétá luňák hnědý. Do stovky chybí jen jeden druh. Balíme se, a sedáme na lavičku k malé svačině každý s velikonočním perníčkem v ruce. Dojídáme a mně zavadí o ucho křik rorýsů. Že by? Ti první jsou většinou dost nenápadní, létají jednotlivě a tiše. Upozorňuji Pepátko a ta ostřížím zrakem přímo nad námi rorýsy opravdu objevuje. Teď už je vidím i já. Paráda! S křikem se nad námi prohání 17 prvních letošních rorýsů. Pepátkův seznam je pro dnešek kompletní – 100 druhů za pár hodin. Jižní Morava je nádherná. Mrknout ještě do luhů, bylo by toho ještě víc, ale jak říká Pepe, „aspoň mám v příštích letech co vylepšovat“. :)


Rodinka hus velkých (Anser anser) vyplula na rameno Staré Dyje chvilku poté, co nad námi prolétli první rorýsi.
Neděle 27. dubna:
Po ránu se jedeme mrknout na Hády. Dubový les je sytě zelený a přišel o svoji časně jarní průhlednost. Ozývá se z něj zpěv. Prvně slyšíme budníčky lesní a pak dvakrát žluvu hajní. Tentokrát už to nejsou špačci. Fouká ostrý jihovýchodní vítr, ale slunce svítí a v závětří je příjemně. Říkáme si, kolik druhů by se dalo zastihnout tady na jihu Moravy, kdyby někdo důsledně dodržel čtyřiadvacetihodinový interval a navštívil co nejrůznější biotopy. Stále mi ale přijde, že se ozývá méně pěvců, než jindy. Kolik dní a hodin už jsem byl v terénu a přitom jsem stále ještě neviděl ani jednoho bramborníčka černohlavého. I na slovenské e-mailové konferenci si několik kolegů postesklo, že je bramborníčků letos jen zlomek oproti letům minulým a že jejich počty rok od roku klesají. V předmětu těch mailů stálo "zlověstné ticho" a netýkaly se jen bramborníčků. Ptačí hlasy podle nich utichají proto, že ptáků ubývá. Děje se tak všude a hrozivě rychle. Obávám se, že to není důsledek nedoslýchavosti ornitologů, ale realita. Doufám jen, že nepřijde doba, kdy se budeme na jaře procházet úplně tichým lesem.


Pro odlehčení netypická fotka našeho Emila užívajícího si birdingu na jihu Moravy.


20.4.2014: Rodinný Big Day
Na dnešek máme domluvený rodinný birding - ideální příležitost, aby si Pepe vyzkoušel Big Day, když se ven dostane tak málo. Kluci si rozdělují role, kdo bude dělat zápisy, kdo bude fotit a kdo pozorovat. Jednomu visí na krku Pepíkův stařičký dalekohled, druhý má přes rameno kabelu s foťákem, atlasem ptáků a zápisníkem a třetí, nejmenší, si nalehko vykračuje s malým kapesním kukátkem. Naším cílem jsou Záhlinice, ale ještě před odjezdem Franta krasopisem zaznamenává druhy slyšené na ulici před domkem v Pístovicích.
Zatímco s klukama sedíme v trávě na břehu Němčického rybníka, Pepe se jde projít cestou k pasoucímu se skotu, aby si našla volavku rusohlavou. Prohlížíme na blatech bahňáky a čírky, když se volavka objevuje před námi. Asi seděla za rákosím a teď se vrací na pastviny, kde na ni Pepe číhá. Mobilem si ověřuji, že se neminuly. Borečci házejí šutry do bláta, ale bahňákům to naštěstí nevadí. Přidává se k nám Zdeněk Němeček, který s námi trpělivě snáší birding v přítomnosti neustále se hemžících a pokřikujících děcek. Ukazuje nám hnízdo moudivláčků a pak ještě další. Z rákosí se ozývá první letošní rákosník velký a na vedlejším rybníce k němu přibývá první rybák černý. Jak pomalu obcházíme rybník, je vidět po jeho obvodu další a další birdery. Na volavku rusohlavou se přijeli podívat i Litevci. Máváme na sebe přes rybník se známými a užíváme si konečně rostoucí teplotu a závětří. Přes rybník přeletuje uprostřed dudek a nám začíná kručet v žaludku. Před dvanáctou sedáme do auta a frčíme do Kojetína.
Obědváme v Kojetíně na zahrádce hospody u rybníka a já po očku sleduji oblohu, jestli se náhodou neukáže nějaký rorýs. První už by se mohli objevit. Pak si jdeme prohlédnout rybník, který je vypuštěný. Na jeho dně se prohání 9 kulíků říčních, dvojice vodoušů bahenních, jeden šedý a rudonohý. Z topolů křičí krutihlavi a na bahnech svítí také dvojice konipasů lučních. Kluci nacházejí u břehu uhynulé mladé kose.
Do Chropyně je to jen asi 5 km. Bylo by škoda se tam nepodívat. A děláme dobře. Pepíkovi přibývají lžičáci, potápky malé a černokrké. Na levém kraji ostrůvka s racčí kolonií sedí na holých větvích nad vodou dva racci černohlaví. Pak nás překvapuje hlas labutě zpěvné. Ta za chvíli vylétá z rákosí na volnou hladinu, kde se snaží svádět labuťáka velkého. Ten je ale dost nepřátelský a pěkný kus cesty ji se zvedlými křídly pronásleduje. Odlétá před ním naším směrem. Pořizujeme fotodokumentaci, ale labuťák ji žene dál. Bude se před ním muset skrýt zase do rákosí. U zámečku potkáváme Radka Holiše s rodinkou. Birdeři jsou rozptýleni všude. :)
Cestou zpět panuje aprílové počasí. Chvíli svítí slunce a chvíli prší. Před Pístovicemi se zastavujeme v lese, abychom vylepšili Pepíkův Big Day ještě o pár druhů. Netrpělivě pak čekám, až to Pepe sepíše a spočítá. Vzhledem k času, který jsme tomu dali a období, kdy tu stále ještě nejsou všichni ptáci z jihu, je výsledek pěkný – 85 druhů. Myslím, že to bude i můj výsledek, jestli mi Pepe dovolí být součástí jejího letošního týmu. :)


Stará známá límcovaná labuť zpěvná (Cygnus cygnus) tentokrát na Zámeckém rybníce v Chropyni.


18.- 19.4.2014: S kamarády u Nesytu
Pátek 18. dubna:
S několika kamarády jsme se domluvili na noclehu u Nesytu. Jde o podstatnou část naší budoucí výpravy do východního Turecka. Je pátek a před námi prodloužený víkend. Vezu rodinku do Pístovic a vlastně hned po příjezdu a kontrole budek se otáčím a mířím k jihu.
Je krásný den, jen vítr je studený. Skoro mám chuť si vyzkoušet Big Day, ale ještě není ten pravý čas. Zastavuji u Pastviska. Kolem mě prolétá otakárek ovocný a vysoko ve vzduchu krouží dospělý orel mořský. Zapisuji si všechny zpívající pěvce. Je jich poměrně dost, i když doba pokročila v tiché odpoledne. Ráno by to tu bylo mnohem živější. Šplhám na pozorovatelnu, odkládám věci na lavici a pode mnou cosi šustí v rákosí. Vylézá z něj liška. Škoda, že nemám nachystaný foťák. Ťape si to pár metrů pode mnou. Nemá tušení, že ji někdo pozoruje. V poklidu přechází přes mostek a mizí na louce. Na vodní hladině je nový ostrůvek, kolem kterého poletuje dvojice rybáků obecných.
Několik minut po páté jsem na pláži u Nesytu. Zatím je tu jen Franta Kopecký. Lezeme na pozorovatelnu, rozléváme červené a projíždíme hladinu rybníka. Někde u lávek je vidět pár tenkozobců a na druhé straně u Výtopy dalších šest. V západní části je na mělčině také 40 hus polních. U protějších topolů se předvádějí tři orli mořští. Husic liščích počítám 16 a za zády s dlouhými přestávkami zpívá slavík. Fouká docela nepříjemný vítr. Nevadilo by mi, že je silný, ale nepříjemně zalétá pod oblečení. Stále jsou k vidění nějací hoholi (4 ex.) a těsně nad polem se pohupuje samice pilicha. Na pozorovatelně se k nám přidává Vilém Vyhnálek. Stále je o čem si povídat. Světla ubývá a teprve po sedmé hodině je tu i Jirka Ševčík, který uvízl v zácpě na dálnici. O další hodinu později se objevuje Petr Podzemný. Jsme komplet. Slavík je stále smělejší a s ním bohužel i vítr. Bohudík za všechny ty vrstvy oblečení, které mám odložené ve střešním boxu auta. Na Slovensku už se ozývají výrečci, ale tady je buď ještě brzy nebo se tu tyhle malé sovičky letos ani neobjeví. Topolový lem rybníka je totiž děravý díky těžbě. Slunce už dávno zapadlo, Vilém se s námi rozloučil a přes hvězdy pluje oblačnost. Plánujeme cestu, probíráme novinky, popíjíme víno. I v tom nepříjemném povětří je fajn. Kdybych dnes začal dělat Big Day, tak mám za to odpoledne v seznamu 53 druhů. :)

Sobota 19. dubna:
Probouzíme se pod oblačnou oblohu. Ani vítr nepřišel o svoji včerejší rozdováděnost, což je patrné zvláště na pozorovací věžičce. Slavík snad od včerejška ještě nepřestal zpívat. Těsně nad vodou loví hmyz mezi desítkami chechťáků také trojice dospělých racků malých. Stejně jako včera, tak i dnes křičí z mělčin od Sedlece vodouš kropenatý. Záhy se přesouváme na pozorovatelnu u Výtopy. Chceme tu nějakou tu hodinku sedět a pozorovat cvrkot v okolí. Bahna jsou v tomto východním cípu rybníka obsazena ptáky nejpočetněji. Racci chechtaví, několik větších bělohlavců, celkem deset tenkozobců, kulíci říční, vodouši bahenní, kolihy velké, vodouši šedí, jespáci bojovní, vodouš tmavý téměř ve svatebním, ale také zpívající modráčci, cvrčilky slavíkové a rákosníci proužkovaní. Na pozorovatelně pořádně profukuje – ledově a nepříjemně. Je třeba sedět a krýt se za jejími dřevěnými stěnami. Na proschlém blátě nelézáme krásně vybarvenou lindušku horskou. Orli mořští mají letecký den. Je vidět dva, tři, a nakonec dokonce čtyři většinou mladí ptáci točící termiku nad rybníkem. V jednu chvíli je s nimi na obloze i dvojice luňáků hnědých, jeden červený a orel královský. Králováka si ale všimnul jen Petr. V deset se loučíme, necháváme Juru ještě s objektivem mířícím do rákosí a rozjíždíme se na všechny strany. Nejpozději za týden a půl se zase uvidíme v jihovýchodním Turecku.
Říkám si, že by to mohlo být pěkné na Pouzdřanech, ale po příjezdu a vyšplhání prvních výškových metrů je jasné, že to bude debakl. Vítr je tak silný, že v něm není nic slyšet a ptáci se skrývají před jeho poryvy kdovíkde. Zapisuji si jen několik pěnic černohlavých, skřivanů, špačků a hřivnáčů. Po hodině to balím a frčím zpět k rodince.


Párek zrzohlávek rudozobých (Netta rufina) na Výtopě u Nesytu.


11.4.2014: Náhradní volno
Je fajn mít občas nárok na náhradní volno. Rozhoduji se ho vybrat v pátek, abych měl delší víkend. Už delší dobu jsem domluvený s Jirkou Liščákem, že vyrazíme na ptáky spolu. Dnes tedy po ránu a ještě za tmy mířím k Nosislavi, abych ho nabral.
Po ránu je pěkně mrazivo. Lávky u Nesytu jsou pokryty jinovatkou a zmrzlou krustou v místech, kde stála po včerejším dešti voda. Jsme tu chvilku po šesté. Od vesnice se už ozývá kukačka a z rákosí zpívá cvrčilka slavíková. Východ slunce na konci lávek doprovází občasným zpěvem modráček. Mělčiny jsou plny racků chechtavých, lžičáků, čírek obecných a před námi se motá šest husic liščích. Na druhé straně hladiny je vidět rodinka hus velkých s šesti drobnými housátky. Kousek od nás sedí na rákosovém stéble konopka. Udělá okruh, dva a zase se vrací na stejné místo. Ranní mrazivé atmosféry si tu užíváme asi hodinu. Světla už by bylo dost i pro Jurovo focení. Přesunujeme se tedy k pozorovatelně u Výtopy. Vodní hladinu už tu pročesává stativákem Petr Macháček. Na mělčinách se pohybuje sedm tenkozobců a dvojice kolih velkých. Vzadu v rákosí se vyhřívá desítka bekasin, po bahnech pobíhají kulíci říční, vodouši bahenní a několik jespáků bojovných. Jura jde fotit a já zůstávám na pozorovatelně sám poté, co se loučím s Petrem. Pofukuje tu ledový vítr. Daleko na vodě je vidět čtveřice potápek černokrkých, za zády se mi nesměle ozývá pěnice pokřovní a občas zachytím kratičký úryvek zpěvu modráčka. Cvrčilka slavíková se do toho právě pořádně opřela a prvně letos slyším rákosníka obecného. Jura se vrací s úsměvem od ucha k uchu. Na displeji mi ukazuje krásné fotky chřástala vodního, husic a vodoušů kropenatých. Kouzelník, nechápu, jak to během té chvíle dokázal. Navíc pozoroval i chřástala kropenatého. Začíná to tu žít i bahňáky. Kéž by tato výška hladiny vydržela.
Na chvilku se zastavujeme u Hlohoveckého rybníka, pak na jeho hrázi, ze které je vidět na ostrůvku 14 hnízd kormoránů. Na malém rybníčku vedle Prostředního loví sedm vodoušů kropenatých. Vezu Juru domů a pak se vracím k Brnu. Těším se na zítřejší biding s Pepíkem, ale mám smůlu. Ještě odpoledne přichází střevní viróza. Když o čtyřiadvacet hodin později vysílený po úporném zvracení opouštím záchod, mám o pět kilo míň a k pozorování ptáků mi rozhodně síly nezbývají. Tak snad příště. :)


Samec motáka pochopa (Circus aeruginosus) hlídkující nad rákosinami.


5.4.2014: Ranní ptáče...
Kdepak sova, s přibývajícími roky se ze mě stává skřivan. V tomto ročním období pak skřivan skoro noční. Když mě Emil budí daleko před čtvrtou ranní, moc mi to nevadí. Vstávám, beru birderský bágl, pár suchých rohlíků a ještě za tmy vyjíždím ven. Kolem rybníků se potloukám skoro každý víkend, proto se chci mrknout zase aspoň na pár hodin do kopců. Frčím tmou, na silnici potkávám jen několik aut. Pouštím si Melody Gardot, pro jistotu přeskakuji přesmutné Sketches of Spain pana Milese a poté oživuji potemnělou atmosféru v autě divokými kytarami Rodriga a Gabriely. Projíždím Bystřici pod Hostýnem, Chvalčov a v 5:20 parkuji na placce před Tesákem. Stále je ještě tma.
Kdesi z přilehlého údolí houká puštík. Z několika míst v porostu se ozývá chvějivý červenčí nápěv. Trvá to jen chvilku, než se z vrcholku vysokého smrku spouští zpěv kosa horského. To je vlastně druh, za kterým jsem se sem vydal. Jen poznenáhlu přibývá světla. Dokumentačně cvakám ze stativu kosí siluetu. Kos několikrát střídá smrky v okolí. Přidává se střízlík a vzdálený krkavec.
Pak sjíždím dolů před Chvalčov. Na Bystřičce se ozývají konipasi horští a na kameni v proudu se pohupuje skorec. Jdu si zašplhat po lesních svazích. Světla už je akorát. Zpívají brávníci, střízlíci, pěnkavy, prohlížím si parukářky a králíčky ohnivé. Z místních šplhavců se jako obvykle ukazují jen strakapoudi velcí. Jsem tu zkrátka jen sváteční návštěvník. Oproti nížinám je to ale příjemná změna.
V půl deváté to balím a přece jen zase mířím k rybníkům. Na kraji Bystřice pod Hostýnem krouží čáp bílý, v Domaželicích mě míjí dvojice vlaštovek a při výjezdu z Přerova krouží nad poli tři pochopi.
Pak už zase stojím na břehu pískovny u Troubek. Je pod mrakem, můžu pozorovat i směrem, kde obvykle stojí slunce. Není mi to ale moc platné. Na vodě jen několik kachen, jeden roháč a plovoucí ostrůvky obsadili kormoráni. Při odjezdu nade mnou přeletuje orlovec. Také jezero u Annína je víceméně prázdné. Je tu padesátka roháčů, asi 120 chocholaček, pár běžných druhů a jako poslední nacházím samici kajky mořské potápějící se za potravou.
V ostrůvcích rákosu na Křenovském rybníku začalo stavět hnízda několik párů racků chechtavých. Podél břehů pokřikují potápky malé a přítomen je stále samec hvízdáka. Nad hrází prokličkovala trojice vlaštovek.
Následující dvě hodiny se potloukám po hrázích Hradeckého rybníka. Mezi racky nad vodou pokřikuje už i pětice rybáků obecných. Občas jsou slyšet přetahující lindušky luční, dvakrát potkávám konipase lučního a v dálce se nad polem třepotá káně rousná. Panuje tu taková až podivně klidná atmosféra. Na pole vychází jeřáb a po chvilce se zase skrývá za rákosím. Mezi husami se ukazuje běločelka a u ostrůvku pár husic nilských. Na kratičký okamžik zachycuji hlas cvrčilky slavíkové a o chvíli později ještě jednou. Navrátilců ze zimovišť přibývá.
Odpoledne se jdeme s rodinkou projít kolem rybníku v Pístovicích. Zaujalo nás hejno vlaštovek prohánějících se poměrně vysoko nad vodou – odhadem asi 40 ptáků, které doprovází tři desítky jiřiček. Je milé pozorovat takový příval starých známých.


Čtyři z prvních pěti rybáků obecných (Sterna hirundo), které letos potkávám v Tovačově.
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter