> fotozápisník > archiv 2013/04
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2013/03)



7.12.2013: Co bych neudělal pro jeden límec
Ze čtvrtka na pátek zasáhl naše území od SZ silný vítr, který na horách dosahoval rychlosti vichřice. Doprovázen byl ochlazením, které přineslo první sněhovou nadílku. Celý pátek se ve větrných poryvech kymácely stromy za okny a ještě dnes ráno tomu bylo nejinak. V terénu to sice nebude nic moc, říkám si, ale možná potkám nějakého zajímavého opeřence přifouknutého ze severu. Beru Emila a vyjíždíme. Počasí se prudce mění. Chvíli je polojasno s krásným dohledem, pak se náhle setmí a přichází chumelenice. Vítr se silou opírá do auta.
Pod Pohořelicemi vidím vpravo nad poli poletovat husy. Menší hejno sedí nedaleko okresky vracející se do městečka. Na příhodném místě parkuji, oblíkám co mám a zkouším postavit stativák. Vítr je prudký a dalekohled se nedá udržet v klidu. Husy jsou ve vzdálenosti asi 400 m, je jich zhruba 1250 a více než polovinu tvoří husy velké. Hned z kraje má jedna žlutý límec, který nedokážu při tom chvění a vrávorání přečíst. Zkouším se postavit za blízkou hustou borovici. Husy se dají prohlédnout lépe, ale kód na límci je nadále nečitelný. Za terénní vlnou směrem k západu vyletují co chvíli další husy. Jednou se jich tam vzneslo několik tisíc a po chvíli zase usedly. Samozřejmě, že jsou jejich pohyby doprovázeny střelbou. Vítr je tak prudký, že husy po přistání hned sedají a uštipují ozim vsedě. Nad bělavým povrchem ozimu se s větrnými poryvy honí mračna vloček. Přejíždím kousek blíž k husám, límec opět nacházím, ale stále ho nepřečtu. Pak už parkuji u krajnice v místech, kde se husy pasou kolmo k silnici. Blíž se k nim nedostanu. Zkouším se krýt za autem. Stativ snižuji až do půlmetrové výšky, krčím se u blatníku a znovu husy prohlížím. Konečně čtu poslední dva znaky límce, ale husa po několika krocích sedá a před ní se zastavuje jiná. Čekám na každý pohyb límcované husy. Vítr kolem hučí a do mě se dává zima. Husa si skládá zobák na záda a se zavřenýma očima odpočívá. Tohle nevzdám. Čekání se vyplácí. Po deseti minutách se husa opět zvedá. Napřed mám první znak jejího kódu a pak konečně i poslední čtvrtý. No sláva. Má žlutý límec s kódem P050. Už se celý klepu. Jsem tu přes hodinu. Znovu husy prohlížím a až v nejvzdálenější řadě si všímám dalšího límce, tentokrát červeného. Tohle přece nemůžu Jardovi Závorovi udělat, že bych se ji nepokusil odečíst. Trvá to další čtvrthodinu, ale podařilo se. Sláva podruhé. Rozklepaný sedám do auta a naplno pouštím topení. Mám odečteny dva límce. I kdybych už dnes neviděl nic jiného, tak je to úspěch.
Cestou k hrázi Novomlýnských nádrží se trochu prohřívám. Hladina té horní je rozhoupaná vysokými vlnami se zpěněnými vršky. V úžlabí vln se objevují poláci. Zmítají se na vlnách a stále se potápějí. Nezávidím jim. Občas se mezi nimi ukáže i přepeřující samec kaholky. Nevím, jestli to bude mít v tom větru cenu, ale přejíždím ještě k hrázi u Dolních Věstonic. V závětří ostrůvku je tu skryto několik stovek kachen. Kolem nich plují i morčáci malí (8F) a morčáci velcí.
Nad vodou se přehání chumelenice. Pak zase vysvitne slunce. Prohlížím spodní nádrž. U břehu na kraji Strachotína jsou asi tři stovky lysek. Kousek dál na vodě je v několika menších hejnech rozptýleno 80 hoholů a 25 morčáků velkých. Pozoruji také samici morčáka prostředního. Se sluncem v zádech je vidět v ještě větší vzdálenosti dvojice potáplic malých a 18 turpanů hnědých. Na hladině svítí tečky roháčů a vzadu u Dolních Věstonic právě zmizela pod vodou další potáplice, nejspíš severní. Jedu podél břehu k přečerpávačce za Strachotínem. Na břehu jsou tu stovky kachen, ale počítám také téměř 40 kopřivek, lžičáka a 18 hvízdáků. Je tu sice závětří, ale přesto jsem už roztřepaný tak, že se rozhoduji to pro dnešek sbalit.
Vracím se přes Pouzdřany a Ivaň kolem Vrkoče. Na skok se jdu mrknout na hráz, ale zahání mě vichr. Nedá mi to, abych znovu nezastavil u Pohořelic. V polích jsou tisíce husí, ale dají se prohlédnout jen zběžně. Menší hejno je snad jen 150 metrů od silnice do městečka. I ty prohlížím a pak už se nabalený prohřívám v autě cestou zpět do Brna. I přes ten vichr to stálo za to.

Poznámka: Husa velká se žlutým límcem (P050) je letošní pták pocházející z Polska asi 40 km SV od Poznaně. Husa velká s červeným límcem (O41) je náš severočeský pták límcovaný Michalem Podhrázským v roce 2008. Na našem území byla naposledy odečtena 25.10.2009 u Bohdanče. Mezitím cestovala po Německu, Polsku a Maďarsku.


Sledování husí v polích mě neomrzí. Zvlášť, když se poštěstí odečíst nějaký ten límec.


1.12.2013: U ranního rozletu
Po ochlazení mi někdy v polovině minulého týdne volal Petr Navrátil, že právě projíždí kolem Novomlýnských nádrží, jejichž hladina je přeplněna husami. „Tak jsou tady“, říkal mi, „o víkendu sis stěžoval, žes žádnou neviděl a teď jsou jich tu tisíce“. Abych si udělal představu o jejich počtech, vstávám za tmy a jedu se podívat na jejich ranní rozlet.
Na hrázi mezi horní a střední nádrží jsem v sedm ráno. Panuje téměř bezvětří. Z šera se ozývá zpěv střízlíka a kvičení chřástala vodního. O pár minut později mi nad hlavou přeletuje v menších skupinkách 13 volavek bílých. V SZ cípu Věstonické zdrže je na hladině odhadem 3500 hus. Jak přibývá světla, zjišťuji, že jde většinou o husy běločelé a několik stovek hus velkých. Prohlížím jejich sevřené řady a daří se mi zachytit dvě bernešky rudokrké a husici rezavou. V 7:30 se z nádrží zvedají první hejna. Směřují k západu. Od Pasohlávek je provázejí výstřely. Během hodiny odlétá tímto směrem asi 12800 hus. Jak světla přibývá, daří se mi přehlédnout celou nádrž. Také k východu odlétají husy, ale o jejich počtech nemám přehled. Zhruba ve čtvrt na devět tím směrem letí asi 1150 ptáků a na hladině zůstávají rozptýleny ještě asi tři tisícovky hus. Petr měl pravdu. Dnes ráno tu mohlo nocovat odhadem 17000 hus.
Na druhé straně hráze je na horní nádrži stále hejno chocholaček a poláků velkých, mezi kterými jsou čtyři kaholky. Z druhé strany od Brodu nad Dyjí jsou vidět dvě potáplice severní.
Po asfaltce v polích objíždím Drnholec. Na jednom zarostlém poli sedí 16 kání lesních. Volavka popelavá právě konci zobáků svírá uloveného hraboše, kterého pak polyká.
Je zajímavé, že po husách není v polích ani památky. Všechny tradiční místa jsou prázdná. Dostávám se až k menším rybníčkům, na kterých je shromážděno asi 1200 kachen. Mezi nimi je také 34 hvízdáků a samec ostralky. Několikrát z bahen kolem břehu slyším hlas lindušky horské. Vidím ji ale jen za letu a podrobně si ji prohlédnout nemohu. Hlas ale sedí.
Vracím se zpět, abych prohlédl Starý rybník. Ten je úplně vypuštěný. Z Vrkoče se sem přestěhovalo pět kolih. Jinak jsou tu jen volavky popelavé, racci chechtaví a bouřní. Krátce se zastavuji ještě u Vrkoče a cestou do Brna u skládky odpadků v Žabčicích. Kromě desítek racků nade mnou přeletuje i trojice konipasů bílých.


Dvojice potáplic severních (Gavia arctica) se zdržovala na horní nádrži u Brodu nad Dyjí.


23.11.2013: Na husách bez hus
Týden se s týdnem sešel a je tu zase sobota a čas na výlet do terénu. Obloha je po ránu zadeklovaná oblačností, občas spadne pár kapek deště, ale mlha není. Cestou k jihu přemýšlím o žabomyších válkách, které se rozhořely kvůli odchytu pěnice malé. Překvapuje mě, že ani v tak nepočetné komunitě, jakou u nás ptáčkaři tvoří, se lidi nedokážou shodnout. Mnohdy bohužel nedokážou ani rozumně uvažovat a diskutovat. Namísto toho se do sebe pustí hlava nehlava, bez kouska nadhledu se osočují, napadají a grafomansky si žádný neodpustí možnost vyjádřit svůj vlastní afektovaný názor. A i když se pár rozumných příspěvků najde, vždy po nich následují výkřiky typu „nechtěl jsem se k tomu vyjadřovat, ale musím …“. A je tu další, už spíše osobně míněné popichování, ze kterého se původní téma diskuse kamsi vytratilo. Ach jo.
V Nové Vsi u Pohořelic jsem něco po sedmé. Příšeří venku je vyplněno krákáním havranů a poštěkáváním kavek. V korunách stromů jsou jich stovky, další stovky ptačích siluet víří vzduchem. Vypadá to tu na jedno z letošních nocovišť. Cestou z Brna mi totiž v ústrety žádní havrani neletěli. Všechno se mění.
Těsně kolem břehu Vrkoče je stále ještě proužek mělčin a pár nizoučkých ostrůvků. Na mělčině se prozatím zdržuje sedm kolih a na ostrůvku odpočívá tisícovka racků chechtavých. Stačí několik výstřelů a vše se zvedá a s křikem odlétá.
Louže uprostřed vypuštěného rybníka Starý se zvětšuje. Na jejím okraji, ale hodně daleko od břehu, odpočívají čtyři stovky hus. Půl na půl jsou to polňačky a běločelky. Pak ještě přilétá dvacítka hus velkých. Zdá se, že sem právě míří několik menších hejn po rozletu z nádrží. Husy ale nepřistávají a pokračují kamsi k SZ. Na mělčinách je také asi 600 racků chechtavých a 90 racků bělohlavých.
Hejno poláků je na Mušovské zdrži VDNM stále početnější. Jsou kousek od hráze. Převládají chocholačky, kterých jsou čtyři stovky. Doplňuje je několik desítek poláků velkých, ale také jako minule samice hoholky, 25 hoholů a tentokrát nejméně 19 kaholek. Ptáci se stále potápějí a tak jich sčítám pokaždé jiné množství. Převládají samice či mladí ptáci. Samce nacházím jen jednoho.
Pak jedu mrknout do Březí na hřbitov. Na dvou stromech tu odpočívá 17 kalousů, kolem přelétá strakapoud jižní a na anténě hřaduje 25 hrdliček zahradních. Dalších minimálně osm kalousů se skrývá na smrku v Drnholci kousek od Tyršovy ulice. Následuje okruh poli, ale nic zajímavého nenacházím. Ani husy se nikde neukazují. Na ozimu SV od Drnholce sedí mohutný mladý orel mořský. Blízko se taky střílí. Z hráze kousek od Brodu nad Dyjí vidím na rozhoupané vodní hladině Mušovské zdrže potáplici severní. Nad Pasohlávkama krouží kousek od silnice káně rousná. Nad Cestou k Novomlýnskému rybníku potkávám řady myslivců. Když pak prohlížím rybník, tak je vidět spousty kachen, ale jen tři páry hus velkých a jedna husice liščí. Na to, že jsem se dnes chtěl podívat po husách, to moc slavné není. No nic, i tak to byl pěkný výlet.


Racci chechtaví (Chroicocephalus ridibundus) opouštějící ve stovkách skládku odpadu u Žabčic.


17.11.2013: Co fotíte? Mlhu?
Pěnice malá – pták středoasijských stepí a polopouští – pozorovaná u nás v Tovačově. Pro birdwatchery asi největší událost závěru letošního roku. Včera po poledni ji objevil Luboš Doupal a pozorovaná byla dalšími kolegy ještě za večerního šírání. Informace o jejím výskytu se ke mně dostala záhy, ale v terénu jsem byl už dopoledne a odpoledne jsem měl povinnosti. Najít venku takhle malého ptáčka je něco zcela jiného, než se přijet podívat na lyskonoha nebo ibisa. Navíc jde o velice pohyblivý druh, který se během noci mohl posunout o desítky kilometrů. Nevadí. Rozhoduji se, že se tam vyrazím podívat. Než váhat doma a pak si prohlížet fotky z dalších pozorování, to raději riskovat, že nic neuvidím s vědomím, že jsem to zkusil.

V půl šesté vstávám, beru benzín a o pár minut později už vjíždím do mlhy, která má hustotu spíš jogurtu než mléka. Radost z toho nemám, ale uklidňuji se tím, že k pozorování pěnice moc dohlednosti nepotřebuji. V sedm parkuji u Hradeckého rybníku. Den už začal, ale mlha je hustá. Jen podle hlasů zjišťuji, že z bahen vypuštěného rybníka vzlétají volavky a racci. U kříže tuším blízko hráze stovky racků. Pokřikují a pak je provází hlasité mávání křídel. V 7:25 jsem na kraji pásu křovin, ve kterém včera byla pěnice malá opakovaně zastižena. V šeru brouzdám mokrou trávou. Emil běží za mnou. Pozorně prohlížím každý keř a občas pouštím náhrávku. Pěnici malou jsem prvně viděl před dvěma roky v Izraeli. Přišla mi tehdy jako kříženec pěnice a rehka domácího. Pohybovala se v pouštním keři u země. Namísto ní mě z křoví teď pozoruje červenka, kousek dál se zvedá několik vrabců polních a nade mnou přeletují dva strnadi obecní. Pak mi mlha odhaluje obrysy něčí postavy. Až těsně u ní zjišťuji, že je to David Lučan. Včera tu byl také, pěnici viděl, ale dnes by si ji chtěl prohlédnout lépe. Jsem na konci pásu křovin a pěnice nikde. Na nahrávku reaguje stále jen červenka. Vracím se k Davidovi a shledávám, že je nás zase o jednoho víc – přidal se k nám Michal Šindel.

Dalších patnáct minut pozorně nasloucháme a zvedáme dalekohled k očím při každém pohybu listů padajících z keřů. Pěnice nikde. Kdybych nevěděl, že se má vyskytovat tady, tak bych řek, že jsem ji viděl cestou z Věrovan, prohlašuje Michal. Viděl jsem tam přesně takového světle okrového ptáčka, který vylétl z křoví u cesty a zmizel v suché kukuřici. Jen jsem nad ním mávl rukou a nechal ji jako dalšího neurčeného pěvce. Nemrkneme se tam? Bez váhání souhlasíme. Jsme tu třičtrtě hodiny a nic. Pokračujeme tedy po pěšině jdoucí severně od rybníka a na rozcestí se pouštíme vlevo po kraji kukuřičného pole. Podél cesty je vyschlá strouha s nízkou vegetací. Jen na dvou místech jsou vyšší keře. Kluci jdou přede mnou, když mi ze strouhy vylétá drobný pěvec s rezavým ocasem. Rychle zvedám dalekohled a už vím, co přede mnou na nízké větvi keře sedí. Chlapi, tady je! Máme ji kousek před sebou a míříme na ni stativáky. Pěnice vypadá umolousaně a čistí se. Zkoušíme pár fotek. Je sice šero, ale snad z toho něco bude. Kluci digiscopují a David točí video. Jsme nadšení. Opravdu jsem nevěřil, že ji dnes uvidím. Jsme 400 metrů od včerejšího místa pozorování. Kdyby tudy ráno nešel Michal, tak jsme utřeli. Pěnice zase mizí v kukuřici, ale o chvíli později znovu vylétá a sedá do vegetace u strouhy. Pohybuje se v ní jako myš až zcela u země. Pozorujeme ji z několika málo metrů, pak náhle zapadá níže ke strouze a i když víme, kde zmizela, není po ní ani stopy. Nevadí, sledovali jsme ji dobře čtvrt hodiny. Kolem projíždí myslivec na kole s puškou na rameni. Za ním běží pes. Co tady fotíte? Mlhu?, ptá se a směje se svému vtipu. Jo, kdybys jen tušil. :)


Pěnice malá (Sylvia nana) za husté mlhy v Tovačově.


16.11.2013: Pár sobotních zastávek
Po jasné noci to ráno vypadá na slunečný den. Cestou k jihu ale přízemní mlžný opar začíná houstnout a vystupovat do větší výšky. Dohlednost klesá, nemá cenu jezdit do polí. Sluce se sice mlhou zřetelně prodírá, otázkou ale zůstává, kdy a jestli vůbec se dnes rozpustí.
Jedu se mrknout k Vrkoči. Vodní hladina vytrvale stoupá, ale pořád je tu dostatek mělčin k tomu, aby zásobily potravou sedm kolih. Ty se naštěstí pohybují blízko břehu. Dál by je kryla mlha, ze které se kvičením ozval chřástal vodní.
Starý rybník je vypuštěný, ale mlha je stále ještě dost hustá na to, abych podrobně prohlédl vzdálený severní břeh, kde se zdržují racci. Zaznamenávám jen jejich siluety v podobě světlejších skvrn, v jejichž blízkosti postávají větší skvrny volavek popelavých.
Následují Novomlýnské nádrže. Mlha se rozpouští, ale pořád překáží. Prohlížím dvě stovky chocholaček, mezi kterými je asi 10 hoholů, minimálně 4 kaholky a jedna hoholka. Na vodě svítí také 11 roháčů.
Podél druhé strany silnice právě s křikem přeletuje čtveřice sýkořic. Je zajímavé, že nejsou slyšet husy. Na obloze se sice ukázalo asi 10 ptáků, ale to je všechno. Za ostrůvky Věstonické zdrže je jich také vidět pár stovek, ale jinak je tu pusto a prázdno. Jako by někam zmizely. Ostrůvky jsou plné kormoránů, jsou vidět dva orli mořští a párek morčáků velkých.
Nad Pernou je obloha čistě modrá. Jdu se projít k Soutěsce, ale na skalních stěnách si na zedníčka hrají jen koňadry, rehek domácí a dnes i žluna zelená. Čo už?
Pod Pavlovem se opět nořím do řídké mlhy, ale dohlednost je zase o kousek lepší. Stoupám na břeh Novomlýnské nádrže a z jedné pozice sčítám 80 roháčů. Dalších 17 přidávám z hráze u Dolních Věstonic.
Dalších 24 roháčů je vidět na Věstonické zdrži. Jeden pár dokonce toká. Vidět jsou také čtyři samice morčáka malého a další pár morčáků velkých. Občas nade mnou přelétne menší hejno hus. Kdepak jsou všechny ostatní?
Vracím se domů. Po obědě mi postupně volá několik kamarádů birderů z Tovačova. Mají za sebou pozorování pěnice malé – nového druhu pro ČR. Objevil ji Luboš Doupal. Neuvěřitelné!! Letošní rok je na nové druhy opravdu výživný.


Hoholka lední (Clangula hyemalis) na Mušovské zdrži VDNM.


10.11.2013: Jak málo mi stačí ke spokojenosti
Ráno něco po sedmé sedám do auta. Oblačnost se místy rozpouští a prosvítá jí modrá obloha. To ale neplatí pro nižší polohy. Už při průjezdu městskými ulicemi se ocitám v mlze, která postupně ještě více houstne. Najednou všude kolem panuje šero. Někde u Modřic vidím před sebou sotva 20 m silnice. Občas se ale dostanu do míst, kde mlha úplně mizí. Něco podobného mě čeká také v úrovni Smolína. Mlha se tu už jen plazí a převaluje v nevysoké vrstvě nad terénem, ale slunce jako by ji ještě více zahustilo. Připadám si, jako bych plul v mléčně bílých vlnách. Viditelnost stoupá a přede mnou se z mlžného moře noří Pavlovské vrchy. Mlha pak už nehoustne.
Když přijíždím na hráz Novomlýnských nádrží, tak jsou ve vzduchu vidět hejna hus. Stovky jich odlétají k západu, stovky zůstávají na hladině a další hejna vidím klesat do polí směrem na Dolní Dunajovice – odhadem je kolem jistě přes 5000 ptáků. Na vodě nic zajímavého vidět není, proto pokračuji tam, kde husy mizí za větrolamem.
Většina jich bohužel jen zakrouží nad oranicí a odlétá dál k západu. Na poli jich sedí jen několik. Přesto zastavuji a v zákrytu auta je pozoruji stativákem. Z nádrží přilétají další hejna a některá z nich přece jen sedají na oranici přede mnou. Během několik desítek minut mám před sebou 2500 hus. Polovinu tvoří husy běločelé, čtvrtinu husy polní a zbývající čtvrtinu husy velké. Daří se mi odečíst běločelku s černým límcem a kódem AC5 (letos v květnu byla límcovaná u Kologrivu v Kostromské oblasti cca 650 km SV od Moskvy). Dokud svítí slunce, tak si užívám nádherné pozorování. Většina hus polních patří k ssp. rossicus s tenkým oranžovým proužkem před špicí zobáku a s téměř černou hlavou. Nacházím běločelku, která má bílou skvrnu tvarem velice podobnou huse malé a husu velkou s bílými pírky kolem očí. Mezi tím se objevují bernešky rudokrké. Napřed dva samostatní ptáci v různých místech hejna, pak trojice a nakonec čtveřice. Nádhera. Slunce zase mizí v oblačnosti, ochlazuje se a barevné znaky pozorovaných ptáků se stírají a mizí. Ještě před tím si všímám v zadních řadách hus husice rezavé. Dává se do mě zima. Téměř po dvou hodinách husy opouštím.
Vyjíždím nad Pernou, kde se zase potkávám se sluncem. Parkuji o kus dál a jdu se projít k Soutěsce. Zedníček se neukazuje, ale kolem se ozývají trumpetky severských hýlů obecných.
Přes Dolní Věstonice se dostávám na hráz mezi střední a dolní nádrží. Na vodě tu potkávám prvního samce morčáka velkého a na suchém torzu stromu trčícím z vodní hladiny sedí orel mořský. Projíždím Horní Věstonice a na poli pod sebou si všímám hus. Přesunulo se sem ranní hejno, které teď ale není přehledné. Prohlížím jen nejbližší ptáky a opět nacházím husici rezavou a jednu bernešku rudokrkou. Pak se celé hejno zvedá a letí k nádržím – odhadem je tu 4500 ptáků. Znovu si říkám, jak málo mi stačí ke spokojenosti. Jde jen o to najít si své hejno hus pasoucí se na poli v přijatelné vzdálenosti a pak se jen dívat a dívat.



Berneška rudokrká (Branta ruficollis) náhodně zachycená v hejnu severských hus.


7.11.2013: Zase jedna berneška
Za oknem panuje sychravý čtvrtek se zamračenou oblohou. Chodníky jsou mokré a mírně poprchá. S Pepem jsme se domluvili na krátký výlet do terénu. Třeba narazíme na něco zajímavého. Napřed zastavujeme pod Pohořelicemi. V dálce směrem k západu jsou vidět na obloze menší hejna hus přistávající na kukuřičné strniště za větrolamem. Větrolam je ale ve vzdálenosti téměř dvou kilometrů a cesty jsou rozbahněné. Navíc nemáme moc času. Co se dá dělat. Pokračujeme k Vrkoči.
Hned po příjezdu se z rákosí na břehu Zarostlého ozývají sýkořice. Jsou tři (M+2F) a proplétají se mezi hustými stébly těsně nad zemí nebo vodní hladinou. Chovají se jako myši. Kdyby se u toho neozývaly, tak si jich ani nevšimneme. Z mělčin Vrkoče je slyšet křik čejek. Cestou k nim zaznamenáváme na Nohavici mezi poláky velkými a chocholačkami samici poláka malého. Na bahnech je asi 450 čejek. Mezi nimi nacházíme 4 jespáky obecné, jednoho bojovníka a dvě kolihy. Je to příjemné pozorování. O kus dál sedí na ostrůvku mladý orel mořský. Na jihu se objevuje kus modré oblohy.
Když už jsme tady, tak nesmíme vynechat rybník Starý, který se chystá ke spouštění. Podél jeho východního břehu jsou shromážděny kachny a až kdesi daleko na severu se mělčiny hemží racky. Oblohou se nesou hlasy husí. Tentokrát ale nemíří k Novoveskému rybníku, ale spíš někam k Novomlýnským nádržím. V opačném směru letí s křikem křivka.
Z hráze je na hladině Novoveského rybníka přece jen pár hus vidět. Přejíždíme kousek blíž a prohlížíme je. Před námi je asi 150 hus běločelých a stejně tak hus velkých. Po chvíli nalézáme i jednu bernešku rudokrkou. Máme štěstí, Pepe si tento druh zase po delší době může prohlédnout na vlastní oči.
Pak jedeme ještě z hráze omrknout nádrže VDNM. V hejnu chocholaček a poláků velkých se na Mušovské zdrži potápí také pět kaholek (F/juv.), nad námi přelétá orel mořský a kolem ostrůvků Věstonické zdrže plave asi 250 hus velkých.


Rozmazaná dokladovka samice sýkořice vousaté (Panurus biarmicus).


2.11.2013: Za lyskonohem ploskozobým v Tovačově
Včera odpoledne mi volal Luboš Doupal. Tak je tady, říká, má sice čtrnáctidenní zpoždění, ale ten lyskonoh ploskozobý se přece jen ukázal. No paráda, ale co teď? Teď už nemá cenu někam jezdit. Stmívá se kolem páté odpoledne. Než bych tam dojel, tak bude tma. A má vůbec cenu jezdit kvůli jednomu druhu desítky kilometrů daleko? Lyskonoh ploskozobý se u nás neobjevuje zase tak často. Být to někde jinde než v Tovačově, tak nad tím ani nepřemýšlím, ale střední a jižní Moravu projíždím celoročně, tak proč bych se tam nepodíval i teď.
Když jdu večer spát, tak stále ještě netuším, co se bude dít ráno. Kolem poledního máme rodinnou oslavu a nějaké povinnosti mám ještě před tím. Když se ale probouzím kolem páté a už se mi nechce spát, tak je rozhodnuto. Balím se během deseti minut a prázdným setmělým Brnem mířím k dálnici na Olomouc. Někde za Vyškovem se začíná noční tma prosvětlovat. S nelibostí zjišťuji, že pro změnu začíná houstnout mlha. Ani ne za hodinku vystupuji z auta na břehu Hradeckého rybníka. Stále je ještě šero. Mlha naštěstí není tak hustá, jak to ještě před chvílí vypadalo. Bágl hážu na rameno a jen s dalekohledem v pohotovosti postupuji podél severojižní hráze rybníka. Mělčiny jsou plné racků. Jinak je klid. Nikde nikdo. Oblohou protahují kormoráni a na dně stojí desítky volavek popelavých a bílých. Světla přibývá, ale stále panuje spíše šero. Prohlížím těsné okolí hráze a zhruba v polovině její délky mezi severními částmi rybníka ho skutečně jen v několikametrové vzdálenosti nacházím. Chce se mi povyskočit radostí. Lyskonoh ploskozobý kopíruje po mělké hladině hráz a právě se mu daří ulovit menší rybku. Pak se dlouho a důkladně věnuje očistě peří. Nadskakuje na hladině a snaží se více ponořit hruď. Houpe se na vodě jako koník. Pak rozevírá křídla, protřepe je a kousek popolétne. Opět se věnuje lovu. Dělám pár dokumentačních fotek. Světla je žalostně málo, většina snímků je rozmazaná. Doufám, že aspoň na některém bude lyskonoh rozeznatelný. Dřepím v mokré trávě na kraji hráze a sleduji drobného opeřence, který sem přilétl až z arktické tundry. Ta představa je fascinující.
Čas běží a s přibývajícím světlem se objevují na hrázi další postavy se stativáky. Zdravím se s Davidem Lučanem, který se tu také zastavil víceméně na otočku. Teď už se bohužel musím vrátit. V půl deváté jsem zase doma, spokojený a s úsměvem na tváři.



Dokumentační fotka lyskonoha ploskozobého (Phalaropus fulicarius) pořízená za ranního šera v Tovačově.


1.11.2013: Za odměnu
Více než týden jsem poctivě srůstal vybavený novou jizvou na břiše. Téměř celou tu dobu panovalo venku nádherné počasí a na birds.cz se objevovala stále nová a nová lákavá pozorování. Se skřípěním zubů jsem se nutil do trpělivosti a teskně koukal z balkónu alespoň po okolních korunách stromů. Dnes jsem to už ale nevydržel. Ráno mi vytáhli stehy a ještě dopoledne jsem vyrazil aspoň na chvíli ven, když už se má zítra počasí zase kazit.
Den je krásný, slunce svítí a panuje téměř bezvětří. Zastavuji u pole pod Pohořelicemi. Je zajímavé, jak to tu teď na mě působí jinak po přečtení knihy Kateřiny Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch. Přesně tady se to odehrávalo. V poli je vidět jen několik kání lesních a nade mnou přeletují skřivani polní. Z blízké bažantnice sem zaznívá střelba, dneškem začíná doba lovu drobné zvěře. Když už chci odjet, tak se nad vzdáleným polem ukazují husy. Letí směrem k Novoveskému rybníku. Tam bude má příští zastávka.
Od hráze jsou nějací ptáci na hladině vidět. Jedu směrem na Vlasatice a pak jdu pěšky k jižnímu břehu rybníka. Kolem prolétá samice pilicha a za stromy, které mi brání ve výhledu na hladinu, je slyšet hlasy přistávajících hus. Paráda. Jsem tu právě včas. Na rybník postupně dosedá asi 2500 hus. Převládají husy běločelé, ale je tu také cca 200 polňaček a 50 hus velkých. Během několika minut objevuji husu velkou s červeným límcem T04, o chvilku později první bernešku rudokrkou a pak husu polní s bílým límcem s kódem začínajícím písmenem A. Další písmena se mi nedaří přečíst a husu ztrácím. Nacházím si trochu jiné místo a pouštím se znovu do prohlížení. Znovu berneška rudokrká, pak druhá, pak trojice a hele – husa s bílým polem jdoucím na temeno, výrazným žlutým kroužkem kolem oka a malým růžovým zobáčkem. Musím se usmívat, mám před sebou krásnou dospělou husu malou. Stačí se pořádně podívat, abych si všiml, že se u ní drží ještě jedna. Ta sice nemá tak velké bílé pole na hlavě, ale další znaky jsou zřejmé. Dlouhou dobu u nich zůstávám. Pak pokračuji dále a objevuji husu polní s bílým límcem. Tentokrát se mi daří odečíst celý kód – AGC. Husy, které před tím krylo vlevo rákosí, vyplouvají na hladinu. Teď vidím celé hejno a znovu je procházím. Opět nacházím dvojici hus malých a tentokrát celkem šest bernešek rudokrkých. Užívám si dokonalé pozorování se sluncem v zádech. Tohle mám za odměnu za tu srůstací abstinenci. Hejno prohlížím ještě několikrát. Husy malé se mi daří nalézt třikrát po sobě. Co víc si přát?
Starý rybník je upuštěný jen mírně. Až v jeho severní části jsou vidět velcí racci (47 ex.) a volavky popelavé (17 ex.).
Teď mě čeká ještě Vrkoč. Napřed od výtažníků na severu a pak od hráze. Rybník se rychle napouští. Na mělčinách je kromě tří set čejek také šest kolih. Na rybníku Nohavice je v početném hejnu poláků velkých a chocholaček také pětice zrzohlávek a zajímavá dvojice složená ze samce hohola a samice morčáka malého. No nebudu to přehánět. Ještě oběd v Ivani a rychle domů. :)


Trojice bernešek rudokrkých (Branta ruficollis) v hejnu převážně severských husí.


19.10.2013: Dokonalý den podzimního léta
Listí stromů snad během týdne změnilo barvu a opadává, lesy jsou teď podzimně strakaté. Jsem zvědav, jak se vyplní prognózy rosniček. V noci bylo díky měsíci vidět jako ve dne a teď musím z předního skla Molendy seškrabovat námrazu. Jsme na chaloupce a já se po půl třetím měsíci podívám k Tovačovu. Zprvu jsem se bál mlh, ale vzduch je čistý.
Nedá mi, abych nezastavil hned za Hrubčicemi, kde právě traktor oře pole. Posedávají tu téměř tři stovky velkých racků a dvě desítky kání. Slunce hřeje, nebe je modré a vzduchem poletují vlákna babího léta. Co chvíli se ozve hlas přeletujících skřivanů nebo lindušek lučních. Ještě, než sedám do auta, prozrazuje typické psííííí dvě lindušky rudokrké prolétající těsně nad mojí hlavou.
K další zastávce mě nutí hejno čejek sedajících do pole zhruba v úrovni Klopotovic. Je jich zhruba 320 a mezi nimi si čistí peří jeden jespák bojovný.
Tovačov dnes čeká pěkná dopravní zácpa. Probíhá výlov Hradeckého rybníka a v ulicích je to znát. Auta parkují všude a od rybníka se nesou útržky vypalovaček Michala Davida. Stavím na břehu kousek od zeleného domku. Tady je naštěstí stále kde zaparkovat. Chystám si stativák, když mi volá Luboš Doupal, jestli nejsem někde nablízku. Má podezření na lyskonoha ploskozobého, ale pro vzdálenost ho bohužel nemůže určit. No, to by byl krásný dáreček, říkám si, beru bágl a stativák a rychlým krokem spěchám za Lubošem. Dno vypuštěné levé dolní části rybníka poseté stovkami racků si nechám na později. Luboš čeká na hrázi až u severního cípu rybníka. Teď už se mi to jako lyskonoh nezná, říká, vylezl na mělčinu a připadá mi moc vysoký. Před tím krásně po způsobu lyskonohů plaval po vodě a lovil. Pohled přes dalekohled nám prozrazuje, že má bohužel pravdu. Jde o vodouše tmavého, který o chvíli později už zase plave po hladině mezi čírkami obecnými a opět se na tu velkou vzdálenost stává lyskonohem. No čo už. Počasí je nádherné, před námi je v jednom chumlu asi 350 racků chechtavých a vzadu podél rákosí stovka čírek obecných. Nad rybníkem krouží 25 lžičáků a odněkud z polí přilétají tři stovky čejek. Luboš se po půlhodině loučí a odchází. Zůstávám na hrázi a užívám si dokonalého dne, byť mi ho trochu znepříjemňuje ten šrumec doléhající sem od hlavní hráze, kde probíhá výlov. Mezi velkými racky nacházím mladého žlutonohého, mezi čejkami se zdržuje 7 jespáků obecných, na mělčině u rákosí je vidět jespáka malého a kulíka písečného. Několikrát mě míjí dlouze pískající moudivláčci. Na hladině září bílé siluety roháčů a potápek malých tu také není málo. Z oblohy se ozve křik husy velké a později se k němu připojí další dva ptáci. Po dvou hodinách se vracím k autu. Obrovská hejna racků nechávám být. Nechce se mi k tomu cirkusu přibližovat. V terénu mám rád klid a spíše samotu, než davy lidí.
Proplétám se mezi auty, abych se dostal ven z Tovačova. Je to hrůza. Chci se podívat už jen k pískovně u Troubek. Na umělých ostrůvcích posedávají kormoráni a kolem jižního břehu jsou vidět kachny. Nic víc. Teď se pomalou jízdou můžu vrátit za rodinkou. Slíbil jsem si, že udělám pár ptačích budek. Ale to počasí ... to je nádhera.


Dvojice nedospělých racků bělohlavých (Larus cachinnans) na poli u Hrubčic.


12.10.2013: Sobotní tápání v mlze
Je sobota, ale ven se mi moc nechce. Chodníky jsou po nočním dešti mokré a mezi domy se povaluje mlha. Snad jen teploty jsou na naší straně republiky hlášeny příznivé. No uvidíme. Sebrat těch pár věcí, které v terénu potřebuji, mi nedá velkou námahu. Mám je ostatně vždy hezky pohromadě ve fotobáglu.
Mlha je místy opravdu hustá a dohlednost minimální. Je znát blížící se zima. Někde v úrovni Modřic mi letí v ústrety menší hejno havranů (30 ex.). Nepřekvapují mě. Ve čtvrtek jsem jich pár viděl na trávníku v Bystrci. Na jednu stranu je ještě slyšet občasný zpěv budníčků menších a na tu druhou tu máme předzvěst krátkých zimních tmavých dní. Myslím na osádku malé vlekařské chatky na Červenohorském sedle, která neohroženě chytá a kroužkuje ptáky v daleko horších podmínkách, než panují tady na jihu. Letos se jim podařilo připsat do seznamu ptáků ČR již dva nové druhy – sedmihláska malého (4.9.2013) a budníčka temného (11.10.2013). Neuvěřitelné!
Vlevo na poli míjím sloup vysokého napětí obsypaný špačky (500 ex.). Mlha místy řídne, ale stále je jí spíše více. Napadá mě mrknout krátce od plotu na skládku v Žabčicích. Poletují tu jen racci chechtaví, špačci a vrabci polní. Pod Pohořelicemi si všímám, že pole vpravo od silnice, kam často v zimě zalétají na pastvu husy, je posečené. Na kukuřičném strništi je vidět přeletovat jejich siluety i teď. Zastavuji, abych si je prohlédl. Delším výhledům brání mlha, ale nejbližší husy jsou rozeznatelné. Je jich asi 260, z toho 65 je hus běločelých. Stále jsou v pohybu, od větrolamů se ozývají občasné výstřely. Od blízkého zemědělského areálu se ozývá zpěv chocholouše, z křoví zpívá budníček menší a táhnou pěvci. Poznávám mezi nimi po hlase i zvonohlíky.
Zajíždím k Vrkoči, ale mlha je tady opravdu velice hustá. Stěží rozeznávám malý ostrůvek s racky, který z ní vystupuje asi 20 m od břehu. Hladina velice pozvolna klesá, chystá se výlov. Z mlhy nad hlavou zaznívají hlasy hus velkých a z rákosí kousek ode mě píská moudivláček. Z listů padají kapky.
V úrovni Pasohlávek míjím v polích velké hejno havranů a kavek. Jedu ale dál, ještě se sem vrátím. Zastavuji až na hrázi mezi Mušovskou a Věstonickou zdrží VDNM. Mlha je tu už tak vetchá, že horní nádrž přehlédnu celou a na střední je také mezi ostrůvky dobře vidět. Míjí mě osamělá vlaštovka. Mezi ostrůvky je pár hus velkých a kachen. Keře Ivaňského ostrůvku jsou plné kormoránů. Pak zajíždím ještě k Dolním Věstonicím. Čekají mě tu ale jen rybáři a u Strachotína pro změnu četa vojáků z první světové. Na hrázi pod Strachotínem jsou vidět dva jespáci obecní a konipas bílý.
Pak už se vracím k Pasohlávkám a zastavuji u benzínové pumpy, kolem které havrani poletují. Většinou se zdržují s kavkami na strništi po posekané slunečnici. Odhadem je tu asi 700 havranů a 300 kavek. Doprovází je stovky špačků. Na opačné straně silnice poletuje kolem větrolamu asi 250 hřivnáčů a nade mnou se objevuje 6 čejek. Ze strniště je stále slyšet vzrušené hlasy koroptví, které asi množství černých krákajících ptáků překvapilo. Běží polem až ke jeho okraji, je jich 12. Ozývají se skřivani a z menších pěvců jsou vidět ještě konopky. Koroptve nervózně pochodují tam a zpět a pak se zase ztrácejí ve vysokém strništi. Dál tápat mlhou se mi nechce, proto to pro dnešek balím.


Namísto havraních siluet v mlze sem výjimečně dávám něco z většího hmyzu - kudlanka nábožná (Mantis religiosa)
s ulovenou sarančí. Pozorovali jsme ji s rodinkou v neděli v Obřanech v Brně.


5.10.2013: Podzimní festival ptactva
Od rána za oknem svítí slunce a nebe je modré. Je sobota a právě dnes probíhá na mnoha místech republiky tzv. podzimní festival ptactva. Na samém jihu Moravy jsou to dvě akce – u Nesytu bude chytat do sítí a kroužkovat Jožka Chytil a v okolí Lednice se bude pohybovat výprava vedená Vilémem Vyhnálkem. Kdoví jak dlouho takové počasí ještě vydrží. Před blížící se zimou je třeba nasát do tělesných schránek co nejvíce slunečních paprsků. Něco po deváté už sedíme celá rodinka v autě a jedeme k jihu.
Nejprve stavíme u Nesytu. Kolem stolku postaveného na Slanisku pod širým nebem, u kterého právě kroužkuje Jožka, postává asi třicítka lidí a pozorně naslouchá jeho výkladu. Po chvíli se Jožka zvedá, bere stativák a celá výprava se pěšky chystá k Nesytu. My neváháme a prozatím přejíždíme k Hlohoveckému rybníku.
Ten je už téměř vypuštěný. Kluci samozřejmě neváhají a za chvíli jsou už celí olepení blátem a my s Pepem prohlížíme mělčiny. Kolem poletuje početné hejno jespáků obecných. Občas se rozdělí na několik menších skupin, občas se zase jejich část dá dohromady. Dohromady počítám v jednu chvíli dvě hejna – 40+45 ex. Pak je tu asi 30 vodoušů tmavých, 8 kulíků bledých, stejně tak bojovníků, dva nebo tři jespáci malí, vodouš rudonohý a hlavně čírky obecné, lžičáci pestří, 150 kormoránů, 19 volavek bílých a 46 volavek popelavých. Mít tak neomezeně času, sednout si tady na židličku a celý den se odtud nehnout. To by byla paráda. Nad rybníkem právě krouží dvojice orlů mořských, když se u nás objevuje Vilém. Zve nás na zakončení exkurze prohlídkou Rybničního zámečku a opékáním buřtů. S radostí přijímáme. V zámečku jsem byl naposledy někdy na škole. Teď to máme i s výkladem a občerstvením v podobě svařeného vína. Pak se pod zámkem opékají buřty, povalujeme se v závětří na slunci, povídáme si a užíváme si krásného počasí. Během exkurze už byli pozorováni havrani. Teď už toho slunce skutečně moc nebude. Tomáš Baldrián mi ukazuje Meoptu MeoStar B1 10x42 HD. Už se nedivím nadšeným recenzím na zahraničních serverech. Dalekohled působí kompaktně a i přes menší průměr čočky se mi zdá, že je světelnější než moje 10x50! Neuvěřitelná podívaná je přes tuto optiku. Navíc mi Tomáš ještě ukazuje adaptér na svůj mobil, díky kterému jde připevnit k jednomu z okulárů Meopty. Dají se tím prý pořídit akční fotografie včetně letovek!
Vracíme se k Nesytu. Nejprve se ale jdeme podívat k Výtopě, kde stojí jedna ze dvou nových pozorovacích věží. K neuvěření. Věžička je prostorná, mohutná a krytá doškovou střechou. Už se těším, až odsud budu koukat na husy. Druhá věžička stojí na „pláži“. Kolem nás přeletuje 15 vlaštovek.
Kolem stolu na Slanisku panuje komorní atmosféra. Posedávají tu kamarádi, se kterými jsme tu trávili pár dní v létě. Mám rád tyto nadšence, kteří si na nic nehrají. Těsně před tím, než odcházíme na ovar ke Kubovi, přináší Jožka pár pytlíků s odchycenými opeřenci. V tom posledním na nás čeká překvapení v podobě rákosníka tamaryškového. Tomu říkám dokonalé zakončení našeho rodinného výletu. Tento druh jsem u nás viděl jen jednou. Shodou okolností to bylo také na Nesytu během kroužkování s Pepou Křenem v roce 1989. Téměř čtvrt století jsem tedy čekal na další příležitost. Jestli se to má stát pravidlem, tak ho tu zase uvidím těsně před svojí sedmdesátkou. :)
Po jídle a pivku se s ostatními loučíme a ujíždíme domů. Dnešní den se nedá hodnotit jinak, než jako dokonalý. Počasí, zážitky, kamarádi, prostě den jako korálek.


Rákosník tamaryškový (Acrocephalus melanopogon) pro nás znamenal nádherné zakončení vydařeného dne.
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter