> fotozápisník > archiv 2013/03
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2013/03)



27. a 29.9.2013: V polích u Němčic
27. září
Zdá se, že je tu babí léto. Rána jsou chladná s jinovatkou v trávě a k polednímu se teploty šplhají pod modrou oblohou k 15°C. Tento víkend máme setkání s několika kamarády, co jsme spolu před dvaceti lety v Praze válčili. Svoláno je do rekreačního areálu ve Vizovicích a jelikož je pěkné počasí, tak bereme i caparty a manželky.
Naše cesta vede v těsné blízkosti Hulína. Byl by to hřích nezastavit se na chvíli v polích. Za Kroměříží sjíždíme z dálnice a pokračujeme na Břest. V poli jižně od vesnice si všímám volavek a dravců. Kousek se vracíme a sjíždíme po polní cestě ke stohu slámy. Za ním sedí 45 volavek bílých, 36 volavek popelavých a postupně počítáme asi dvacítku kání. Hned ta první, která nám krouží nad hlavou je bělochvostá. Rychle pořizuji dokumentační obrázky a Pepe si může do svého birdlistu připsat nový druh.
Přejíždíme k Němčicím. Na poli předvádějí své vzdušné tance špačci v hejnu. Pak sedají na sloupy vysokého napětí. Přibývají další volavky, poštolky a káně lesní v termice. Pak zajíždíme kousek dál od silnice. Kluci vybíhají do polí, hážou po sobě hroudy a my s Pepem projíždíme okolí stativákem. Kolem přeletuje raroh, osamělý pochop a nakonec přistává na čerstvé ornici luňák červený. Během hodinky v polích jsme viděli asi padesát kání a šest druhů dravců. Paráda. Teď můžeme najet zase na dálnici a pokračovat k Vizovicím.

29. září
Cestou zpět ze setkání se opět zastavujeme v polích mezi Pravčicemi a Němčicemi. Dopolední slunečné počasí se ale mění. Kopce na východě jsou zahaleny v jakýsi oblačný závoj, který připomíná déšť. Ze stejného směru fouká čerstvý studený vítr.
Tentokrát začínáme s několika doupňáky a volavkami popelavými. Káně lesní většinou sedí na zemi a čekají. Když některá objeví stoupavý termický proud, hned se za ní pustí i další a pak jich osm nebo deset krouží výš a výš a nechávají se unášet větrem. Přejíždíme o kousek dál a vypouštíme ven synky. Ti pak pobíhají neúnavně kolem. Ve stativáku objevujeme nedaleko na poli sedícího raroha a ve velké dálce přeletující čejky a další doupňáky. Kolem proletují dvě vlaštovky a opět jeden pochop. Na sloupech hřadují špačci. Ledový vítr nás vyhání asi po hodince, ale to nevadí. I tak to bylo příjemné zastavení.


Káně bělochvostá (Buteo rufinus) byla prvním dravcem, který nad námi u Břestu zakroužil.


24.9.2013: Dvě lokality v rychlém sledu
Pepe mě odpoledne nabírá a s Emilem můžeme dát nějakou tu hodinku v terénu. Počasí je vlezlé, obloha zamračená, vítr sice proměnlivý, ale chladný. Rozhodujeme se pro dvě osvědčené lokality. Bahnité břehy první z nich jsou prázdné. Stojí tu jen dvojice kulíků písečných. Za chvíli se ale objevuje pět jespáků obecných a jeden malý. Jinak je tu ticho a pusto. Každého opeřence si musíme s výjimkou hejna vrabců polních pracně najít. Pročesáváme stativákem břehy, ale není to žádná sláva. Radost nám dělá břehouš černoocasý a pak už nalézáme jen osamělého vodouše tmavého a asi 13 bekasin. Ani kachen tu moc není – poláci velcí, chocholačky a čírky obecné. Petr Šrámek, kterého potkáváme, říká, že tu před čtrnácti dny viděl 100 jespáků bojovných. No co se dá dělat? :)
Teď se musíme rozhodnout, kam dále. Moc času nám nezbývá. Pepe musí být brzy zase v Brně. Buď můžeme ke Strachotínu na břeh Novomlýnské zdrže VDNM, kde byli včera pozorováni nějací bahňáci, nebo můžeme k Hlohoveckému rybníku, kde se ještě předevčírem zdržovali dva břehouši černoocasí a dva rudí a kde měl Ondra Ryška podezření dokonce na racka delawarského. Rozhodujeme se pro Hlohovecký rybník. Po příjezdu s překvapením zjišťujeme, že je značně upuštěný. Na obloze se objevuje v trhlinách mezi mraky slunce a vzduch se hned na větší vzdálenost tetelí. Všichni čtyři břehouši jsou na druhé straně vody a kolem loví asi 38 vodoušů tmavých. Pak jsou vidět bojovníci a velice nezřetelně další menší bahňáci. Ty ale nerozeznáme. Na bahnech postávají volavky bílé (29 ex.) a popelavé, na vodu se přilétly napít husy (150 ex.) a jen čírek je tu přes tři sta. Pár slov prohodíme s Petrem Macháčkem, který se tu objevuje také, a mizíme zpět k Brnu. Dnešní ptáčkaření bylo sice v rychlém sledu a jen takové zběžné, ale bohudík i za to. :)


Fotku jsem tentokrát neudělal ani jednu. Pro ilustraci přikládám břehouše rudé (Limosa lapponica) z Helgolandu.


14.9.2013: Pár hodin v dešti
Celou noc prší, začalo zvečera a nad ránem z postele se o tom sluchem opakovaně přesvědčuji. Nemá cenu vstávat, i když je sobota a její dopoledne patří terénu. Snídáme a za oknem shůry stále padá voda. Až před devátou trochu přestává. Nechce se mi, když jsem přišel o několik prvních ranních hodin, ale Pepe mě nakonec vyhání. Nu což? Bude to dnes kratší a proto se rozhoduji jen pro jednu lokalitu na Znojemsku, kam se v době tahu bahňáků vyplatí zajet. Poprchává.
Po hodině jsem na místě. Zdá se, že tu moc ptáků není, ale jedním z prvních druhů je lyskonoh. Nečekal jsem, že ho tu letos už potřetí uvidím. Na břehu postávají kulíci říční a píseční a mezi potápkami malými loví na mělčině břehouš černoocasý. To je pěkné. Bahňáci postupně přibývají. Radost mi dělá kamenáček, který se pohybuje ve stejných místech jako před třemi týdny. Nad vodou loví vlaštovky a několik břehulí. Bohudík za kapuci, kterou si můžu v dešti natáhnout přes hlavu. Jespák křivozobý, několik obecných, bojovných a pisíci. Od okuláru stativáku zvedám hlavu kvůli drsnému, neobvyklému hlasu. Nic není vidět. Hlas se opakuje zase za chvíli a tentokrát vidím i jeho původce – je to rybák velkozobý, který mizí k východu. Poctivě prohlížím mělčiny a nalézám další dva kamenáčky. V zápisníku mám 15 druhů bahňáků. Jsem tu přes dvě hodiny. Déšť zase houstne. Nakládám do auta bahnem obaleného psíka a odjíždím.
Zpět to chci vzít kus cesty asfaltkou přes pole, ale odbočuji špatně a pak půldruhého kilometru bruslím ze strany na stranu po rozbahněné polňačce. Auto je obalené blátem, ale zvládám se vrátit na silnici. Sláva. Pak už nalézám tu správnou cestu. V jednom místě je na poli shromážděno 13 volavek bílých. Z větrolamů vzlétají káně lesní a nad polem se třepotají poštolky. Nedaleko vinohradu poskakuje po poli dvojice bělořitů. Další hustá dešťová přeháňka mě tentokrát už definitivně otočila směrem k domovu. Vychází to pěkně, za jízdy zvládám celou sobotní povídku z rádia. :)


Koláž ptačích siluet pořízená v dešti, nahoře vlevo rybák velkozobý, vedle něj lyskonoh úzkozobý s jespákem bojovným,
vlevo dole lžičáci a a vedle nich kamenáček pestrý.


7.- 8.9.2013: V polích
7. září
Krásné počasí slibované na víkend se opravdu dostavilo. Po ránu je tráva mokrá rosou. Sedám do auta a ještě za šera jedu do Lulče pro Pavla. Vycházející slunce nás zastihuje na dálnici směr Kroměříž. Poslední dobou se na birds.cz objevila řada pěkných pozorování ze strnišť SV od Hulína. Namísto dalšího hledání bahňáků podél nádrží a rybníků míříme také do polí.
Na KM 245 dálnice č. D1 krouží vpravo od cesty 60 čejek. Co chvíli míjíme siluetu káně nebo pochopa sedícího na zemi. Sjíždíme z dálnice na Hulín, pak kousek k severu na Břest, pár set metrů k východu a pak k jihu na Pravčice.
Zastavujeme v polích nedaleko čerstvě zoraného pole, obdélníku kukuřice a vedení vysokého napětí. Na oranici postává 35 volavek bílých a 7 volavek popelavých. Spolu s nimi tam sedí také 21 pochopů a v okolí počítám přes tři desítky poštolek obecných. Slunce stoupá výš na čistě modrou oblohu. Z dálky zaznívá hlas kolihy, která po chvíli prolétá kousek od nás. Vzduch se dost brzy začíná chvět. U větrolamu asi 2 km daleko je vidět červené auto s dalšími birdery a u nás také zastavují dva kolegové, kteří před chvíli viděli poštolku rudonohou. Ze vzdáleného sloupu vysokého napětí (č. 63) sleduje okolí raroh velký a nad strništěm se vlní asi 1500 špačků. S ohřívajícím se vzduchem začíná fungovat termika, do které nastupují káně. Pár otoček a ve výšce se přesouvají po větru dál k jihu. Stále je na co se dívat.
Východně od Němčic postávají další volavky bílé a s nimi čáp bílý. Kromě pochopů, kání lesních a poštolek tu také poletuje 6 krkavců. Nad námi se prohánějí vlaštovky a občas se ozve hlas lindušky luční. Jižně od Němčic zase chvíli stojíme na kraji silnice. Za námi právě sedají do pole skřivani a po chvilce tu zastavuje Radek Holiš s rodinkou. Pak sjíždíme kousek dál do pole. Zde už se termika projevuje naplno. V každém vzdušném výtahu se nese 20, ale i 35 kání lesních. Dvakrát se nad námi ozývá zřetelný hlas lindušky rudokrké a nablízku se objevují tři motáci lužní. Přetahují konipasi luční, na hlíně pobíhají konipasi bílí a dost daleko od nás se pohybuje dvousethlavé hejno doupňáků. Stačí si jen sednout k patě stohu slámy a koukat kolem sebe.
Pak se jedeme ještě krátce projít k rybníkům u Záhlinic. Na Svárovském byli pozorováni 4 kormoráni malí, tak jsem zvědavý, jestli nějakého uvidíme. Nakonec se daří. Sice pozorujeme jen jednoho, ale i to je pěkné. Když šlapeme zpět, tak nás doprovází ostříž. Je po poledni a začíná být až nepříjemně horko. Do polí už se nevracíme, vzduch se příliš tetelí. Sobotní dopoledne v terénu je za námi.

8. září
Noc byla opět jasná s oblohou plnou hvězd. Ranní rosa je vydatná. Do Molendy sbírám celou rodinku a jedeme se projet znovu do polí. Tentokrát k NPR Větrníky, ke stepním stráním zvedajícím se po jedné straně kopce, který vyčnívá vysoko nad okolní krajinou. Když opouštíme Pístovice, tak se nad rybníkem motají tři čápi černí.
Pole jsou plná dravců. Nízko nad terénem, ale i ve výšce převládají pochopi. Když se později tvoří termika, tak ji využívají zase káně lesní. Sedíme na vršku kopce, opírá se do nás čerstvý vítr a užíváme si rozhledu do širokého okolí. Na sloupu vysokého napětí sedí raroh a v jednom menším stoupáku se veze vzhůru 14 krkavců. Občas je horní hrana přírodního stepního amfiteátru pod námi plná jiřiček a vlaštovek. Z křoví pozpěvují pěnice černohlavé, přeletuje žluva a objevuje se ťuhýk šedý a obecný. Dokonalé tři hodinky v terénu, kdy kluci pobíhají kolem, pozorují sarančata a nacházejí i kudlanku, která si od nich z ruky bere pestřenku a požírá ji. Obloha se postupně zatahuje. Jak málo stačí té naší rodince ke spokojenosti.


Samice motáka lužního (Circus pygargus).


Její silueta odspodu.


31.8.2013: Vše se vrací do starých kolejí
Sobotní dopoledne na konci prázdnin. Vše se vrací do starých kolejí. Pro mě to znamená pár hodin v terénu. V šest, ještě za šera, nabírám Petra a jedeme k jihu. Táhnou bahňáci, ale míst, kde je lze pozorovat, je letos na jižní Moravě žalostně málo. Nad obzor šplhá červený sluneční kotouč a nízko nad poli se vznáší mlha. Chceme se podívat k jedné nenápadné lokalitě na Znojemsku, která si ale zaslouží utajení i v případě táhnoucích ptáků.
Na strništi vlevo od silnice zhruba v úrovni Šumic sedí hejno hus. Krása. Tohle mi chybělo. Vytahujeme stativáky a prohlížíme je. Před námi sedí asi 800 hus velkých. Postupně ještě padesátka přilétá a přibližně další padesátka sedí za terénní vlnou. Daří se mi najít a odečíst žlutý límec (H510). Jsem zvědavý odkud tato značená husa přilétla.
Na elektrických drátech ve vesnicích sedí hejna vlaštovek. Přijíždíme na lokalitu, která bývala touto dobou obvykle plná bahňáků. Dnes jich tu moc není. Hned první pohled přes dalekohled ale odhaluje dvojici lyskonohů úzkozobých. Minulý pátek (22.8.) jsem tu také jednoho viděl. Ten byl na rozdíl od dnešních ptáků velice plachý. Všechno jsou to mladí jedinci. Další druhy přibývají jen pozvolna – objevují se jespáci obecní, malí, bojovní a křivozobí, vodouši bahenní, jeden šedý, pisíci, spousta bekasin a trojice tenkozobců. Je fajn jen tak postávat nenápadně poblíž a pozorovat cvrkot kolem.
Následující lokalitou, na kterou už „je čas“, je břeh Novomlýnské zdrže VDNM u Strachotína. Cestou tam zastavujeme na hrázi mezi horní a střední nádrží. Na střední jsou vidět tři mladí racci malí. Další dva pozorujeme z hráze u Dolních Věstonic. U Strachotína toho krom rybářů a konipasů bílých moc není. Až po půldruhém kilometru narážíme na jespáka písečného, se kterým trávíme následující třičtvrtěhodinu. Tento pták je tak krotký, že ho Petr fotí jen z několika desítek centimetrů širokáčem. Slunce svítí sice ze špatné strany, ale svítí a obloha je čistá – zkrátka nádherné babí léto. Cestou zpět pozorujeme ještě orlovce říčního. Tradiční sobotní dopoledne v terénu se dokonale vydařilo.


Dvojice mladých lyskonohů úzkozobých (Phalaropus lobatus).


29.8.2013: Konec dovolených
Cestou z několikadenní rodinné dovolené trávené v Turnově se zastavujeme u Rozkoše. Týden v přítomnosti dětí si žádá alespoň drobnou protiváhu se stativákem po boku. I když jsem na našich výšlapech tahal na krku dalekohled, tak se mi moc zajímavých druhů vidět nepodařilo. Překvapivě běžní byli lejsci šedí a černohlaví.
Zastavujeme u obce Šeřeč a jdeme se projít po dělící hrázi nádrže. Hned zkraje se na mělčině pohybuje trojice krotkých jespáků křivozobých a jeden vodouš tmavý. Přibližně uprostřed hráze poletuje nad vodou mladý rybák bělokřídlý a na bahnitém břehu na druhém konci hráze hledají potravu dva jespáci obecní a kulík písečný. Cestou zpět nalézám ještě blízko hráze mladou potápku rudokrkou, kterou jsem před chvilkou minul bez povšimnutí. Stačilo půldruhé hodiny a jsem naprosto spokojený. :)


Skupinka bahňáků tvořená trojicí jespáků křivozobých (Calidris ferruginea) a vodoušem tmavým (Tringa erythropus).


17.- 18.8.2013: V polích a u rybníků
17. srpna
Je tu víkend, kdy jedno dopoledne trávím v terénu a druhé se synky. Obvykle je také vyvezu někam ven do lesa nebo do polí, projdeme se k zalesněnému vršku Rozepře (408 m n. m.) u Ježkovic, nebo k rozhledně Chocholík (367 m n. m.) nad Drnovicemi. Pole jsou ale touto dobou už posečené a přichází doba pozorování táhnoucích dravců, proto není složité vymyslet, kam pojedeme tentokrát. Blízko se totiž nachází NPR Větrníky (394 m n. m.), které vystupují nad okolní terén a nabízejí rozhled do širokého okolí. Už loni jsem tu dvakrát nebo třikrát byl a vždy to byla příjemná zkušenost.
Cestou k vrcholku kopce, který má z JZ křovinatý amfiteátr stepního charakteru, několikrát zastavujeme. Kluci si hrají na geology a stále mi ukazují nějaké „zkameněliny“ a později pronásledují brouky a motýly. Já vytahuji stativák a prohlížím okolní strniště a sloupy vysokého napětí. Hned po příjezdu nad námi v široké frontě přetahuje k severu asi 1400 špačků. Se stoupající teplotou se objevují v termice dravci – většinou káně lesní, ale také skupinka poštolek a čtveřice krkavců. Prvního z krkavců nejprve pronásleduje poštolka, poté pochop a nakonec luňák červený. Obloha je modrá, slunce ještě nepálí a tak si užíváme větřík a pro kluky dobrodružnou cestu po polních cestách. Pozorujeme rodinku ťuhýků, samici motáka lužního, nízko lovící vlaštovky. Jak málo stačí ke spokojenosti, jen dvě hodiny v polích za pěkného počasí.

18. srpna
Dny se zkracují. Ještě před několika týdny by v půl šesté, kdy vstávám, koukalo slunce nad obzorem. Dnes je ale šero. Po dlouhé době jedu lesní cestou do Lulče, kde nabírám Pavla Smejkala. Naposledy jsme spolu byli v terénu před pěti měsíci a tentokrát míříme zase do stejných míst. Pole jsou plná dravců čekajících na termiku.
Nejprve se zastavujeme u polního mokřadu u Svatobořic-Mistřína. Na nedalekém poli postávají čápi černí (18 ex.) a bílí (2 ex.) a volavky popelavé (33 ex.). Pak se přibližujeme k rákosinám v poli. Projíždějící cyklista z nich zvedá hejno volavek bílých, které se ale většinou vracejí zase zpět. Jsou mezi nimi vidět další čápi černí a volavky stříbřité. Občas přelétnou bahňáci – vodouši šedí a tmaví, nějaká ta bekasina, vodouš rudonohý nebo čejka. Z rákosí pokřikují chřástali vodní. Příliš se neskrývají, tak si užíváme vcelku blízké pozorování. Společně s několika přeletujícími ptáky zde počítám asi 65 volavek bílých a 6 stříbřitých. Slunce máme v zádech a jak říká Pavel, před námi je „Okawango“. Povídáme si s místními ornitology, kolem loví ostříž a mezi keři přeletuje kukačka. Po půldruhé hodině jedeme dále.
Hladinu Jarohněvického rybníka zaplňují především lysky. Na jednom z ostrůvků posedávají mladí rybáci obecní, které dokrmují staří ptáci. Druhý ostrůvek je vymetený díky páru racků bělohlavých. Vzadu je vidět asi 40 hus velkých, lžičáci, pak kachny a roháči.
V Mutěnicích nakupujeme svačiny, které pak pojídáme ve stínu vrb u rybníků. Teplota stoupá a obloha je modrá. Vypadá to na vypečený den. Z rákosí se ozývá chřástal vodní a my se postupně přesouváme k severu. Na mělčinách rybníka Bažantnice pobíhá několik kulíků říčních a nedaleko racků chechtavých odpočívá dospělá pisila. Nízko nad hladinou loví dvojice rybáků černých a mezi chechťáky sedí mladý racek bělohlavý/středomořský s odečítacím kroužkem. Jde o ptáka kroužkovaného u nás. Vysoko na obloze točí termiku sedm čápů černých a kousek od lesa loví vážky ostříž. Ještě nějakou dobu se potloukáme kolem rybníků, ale začíná být horko. Jsme vděčni za každý kousek stínu. Před polednem to pak balíme a vracíme se domů. Tou dobou už nejsou na polích ani nad nimi vidět žádní dravci. Nejspíš je příliš teplo i na ně a teď odpočívají ve větrolamech a remízcích.


Nádherná podívaná na desítky volavek bílých, volavky stříbřité a čápi černé.


Mladý čáp černý (Ciconia nigra).


10.8.2013: Po dlouhé době na Tovačově
S noční bouřkou konečně přišlo ochlazení. Jsme na chaloupce a já zase po dlouhé době mířím po dovolené a pracovním týdnu na chvíli do terénu. Po ránu je ještě zatažená obloha a občas spadne pár kapek. Nad ulicí se prohání hejno jiřiček. Už se jim to také krátí. Ještě před půldruhým týdnem jsme na pobřeží Jadranu pozorovali hejna rorýsů a teď se tady ukáže nejvýš jeden dva osamělí letci. Ale už týden před tím byli hlášení z Gambie první protahující rorýsi obecní z Evropy. Vzali to jako každý rok ve spěchu – přílet, vyvedení mladých a návrat k jihu, vše během tří měsíců. Nevím, jestli se u tohoto druhu dá ještě mluvit o domácích ptácích. Spíš jde o cizince vzhledem k tomu, že většinu roku tráví mimo naše ú zemí.
Na strništích sedí dravci a občas nějaká volavka. Stejně je tomu i na poli nad bývalou polní louží u Hrdibořic. Škoda, že tu teď není voda. Volavek popelavých hlídkuje rozeseto po okolí 23, kolem polní cesty se honí šedivky, na zemi sedí hejno špačků a nad lesíky zkouší točit termiku asi 13 kání lesních. Všude se nízko nad zemí prohánějí vlaštovky.
Na poli západně od Hradeckého rybníka se pase asi 350 kachen a 30 hus velkých. Oblačnost se trhá. Hráz je plná rybářů. Soutěží se, kdo z páchnoucí kalné břečky vytáhne více. Na hladině se stále motá spousta rodinek roháčů. Právě, když prohlížím rákosí, tak nad ním přeletuje bukáček. Ozývá se skřípavý hlas rybáků obecných a ve dvou třech hejnech se na několika místech zdržují racci chechtaví. V jednom z nich je i letošní racek černohlavý. Zaslechl jsem pisíka a vzadu na zásobníku krmiva sedí husice nilská. Kachen jsou stovky. Střídají vodní hladinu za pole a přesouvají se v početných hejnech. Ukazuje se několik čírek obecných a modrých a vlaštovky ve vzduchu doplňuje pár břehulí.
Pískovna u Annína je touto dobou prázdná. Jen rybáři trávící tu týdny v karavanech a stanech, rodinka labutí a dva roháči. Malý rybníček Kolečko by asi taky moc kladných bodů v soutěži o Miss svěží rybniční vánek nezískal. Přesto se tu zdržuje solidní počet kachen, ukazují se dvě potápky malé a lovit se pokouší i několik rybáků.
Poslední zastávku dělám na severním břehu Troubecké pískovny. Umělé plovoucí ostrůvky jsou stále plné rybáků obecných (26 ex.) a krom kormoránů je tu překvapivě rodinka potápek černokrkých se dvěmi mladými. Teď už slunce svítí z téměř modré oblohy. Těším se na pomalou zpáteční cestu mezi žlutými strništi.


Podobných rodinek roháčů (Podiceps cristatus) plavalo na Hradeckém rybníku poměrně dost,
celkem jsem tu napočítal 114 těchto potápek.


26.7.- 3.8.2013: Dovolená v Chorvatsku
Letos prvně jsem se zařadil mezi proudy Čechů směřujících na prázdninovou dovolenou do Chorvatska. Důvod byl jednoduchý – ukázat dětem moře. Pláže, šnorchlování, koupání – víc jsem od tohoto výletu nečekal, ale pro jistotu jsme si s manželkou Pepem každý sbalili také svůj dalekohled. Naším cílem byl ostrov Rab.
Na pobřeží přijíždíme před svítáním. Na hodinku si po celonočním řízení zdřímnu a s vycházejícím sluncem pokračujeme dále k jihu. Východně od nás se prudce zvedají přímo od mořského pobřeží strmé svahy Národního parku Sjeverni Velebit. Za nimi vychází slunce. Zatím je ještě čas spěchat na trajekt a proto se rozhodujeme mrknout alespoň na chvíli na úbočí kopců. Musíme využít toho, že jsou dosud zastíněné. Klikatou asfaltkou šplháme vzhůru. Téměř celý ostrov Rab teď máme dole pod sebou jako na dlani. Neznámé ptačí hlasy ozývající se ze skalnatých výchozů se postupně mění v brhlíky skalní. Ani jsem nečekal, že tu najdu druh, který jsem ještě neviděl. Slunce stoupá výš a záhy začíná být vedro. Kluci poletují kolem a hrozí, že se každou chvíli zřítí z nějaké skalky.
Následný pobyt na ostrově byl ryze dovolenkový. Původní záměr podívat se alespoň některé ráno s dalekohledem po okolí, jsem nakonec vzdal. Pulzující křik cikád překryl hned po rozednění všechny hlasové projevy, kterými by o sobě mohli dát vědět místní opeřenci. Navíc slunce po celou dobu nemilosrdně pálilo. Zůstal jsem jen u pozorování racků středomořských, kormoránů velkých a rybáků obecných přeletujících nad mořskou hladinou a u poslouchání nočního křiku výrečků. Většinu času jsem trávil s knihou ve stínu a jen při výletech k méně navštěvovaným plážím jsem zkusil fotit cikády a kraby.
Až zase poslední den po přeplavbě na pevninu jsme mrknuli opět do svahů nad pobřežím. Znovu jsme si krásně prohlédli brhlíky skalní a tentokrát i skalníky modré. Ono více síly k nějakým birderským výkonům po týdenním hlídání třech rozjívených kluků ani nezbývá. :)


Svahy NP Sjeverni Velebit prudce klesající k mořskému pobřeží.


Neobyčejně hlasitá cikáda Lyristes plebejus je na ostrově Rab velice běžná.


18.- 20.7.2013: Kroužkování u Nesytu
18. července: Ke konci týdne si beru dva dny volna. Chceme ještě před víkendem zajet s rodinkou k Nesytu, kde probíhá tradiční odchyt a kroužkování ptáků. Molenda je plná stanů, spacáků a pokřikující lidské havěti. Cestou zastavujeme na jednom mokřadu. Slunce pálí a Pepe s klukama se raději schovávají do stínu. Nechci je trápit a tak prohlížím jen jediné vlhčí místo nejblíže silnici. I tak je tu několik bahňáků (vodouš bahenní, vodouš tmavý, pisík, bekasina otavní), volavek a hus.
Pak se jedeme osvěžit k Novomlýnským nádržím. Parkujeme před domkem hrázného u Nových Mlýnů. Voda je průzračná a chladná. Vysoko na obloze se několikrát objevuje luňák červený, nad hladinou přeletují kormoráni a občas nějaký ten racek chechtavý. Šikovným manévrem se za letu přilétají napít rorýsi a vlaštovky.
Po poledni se stěhujeme za váhovnu u Nesytu. Mnohá léta je to zdejší sezónní kroužkovatelská základna. Stavíme stany a vítáme se s kamarády. Sedáme k nim do stínu a chlapi v pravidelných intervalech odcházejí na kontrolu sítí a vracejí se s plátěnými pytlíky, ve kterých mají svůj „úlovek“. Popíjíme víno, povídáme si a čas příjemně plyne. Večer se jdu podívat se stativákem na konec lávek. Slunce pomalu zapadá, k západu přeletují menší hejna špačků a na hladině jsou nasvíceny desítky kachen, zrzohlávek a asi čtyři stovky husí. Vysoko ve vzduchu se kočkují dva dospělí orli mořští. Mírný větřík jemně pohybuje nataženými sítěmi. Bohužel se blíží doba komárů. Před setměním spouští Radek Lučan zvukovou návnadu pro křepelky, následují Lázně Sedlec a pak na rozdíl od kluků, kteří jdou ještě kontrolovat sítě a pak zase brzy ráno před úsvitem, já lezu do stanu a usínám.

19. července: Horko začíná brzy po ránu. Objevuje se Jarda Závora, se kterým se jdeme mrknout na Nesyt. Před několika dny tu bylo ráno přes 3000 hus a Jarda mezi nimi viděl i nějakou límcovanou. Rybník prohlížíme pěkně z východní strany po slunci. Tentokrát tu tolik hus není. Postupně jich přilétá jen asi 1700. Ale je to krásné pozorování. Vzduch se ještě netetelí a ptáci jsou dokonale čitelní. Mezi labutěmi nacházím jednu se žlutým límcem 96PA, se kterou jsem se nedávno setkal u Hlohovce.
Následuje cesta k Novým Mlýnům, kde se zase kousek od hráze koupeme. Tentokrát je voda špinavější a teplejší. Pak oběd v Ivani a natahujeme to dál k jedné lokalitě, jejíž přesnou lokalizaci raději zmiňovat nebudu. Vedro je nehorázné. Kluci v autě usnuli. Parkuji ve stínu, rodinku nechávám v autě a jdu to omrknout. Tentokrát je tu jen jeden pár tenkozobců se dvěma mláďaty v prachovém peří a pár pisil se dvěma vzletnými mláďaty. Pak pisíci, vodouši bahenní, vodouš kropenatý, vodouši tmaví, kulíci říční a téměř padesátka jespáků bojovných. Pozoruji jen z jednoho místa a ze skrytu vegetace. Nechci rušit.
Vracíme se k Nesytu. V podvečer si jdu opět sednout na konec lávek. Nízké slunce za zády, zrakem, sluchem i čichem vnímám tu výjimečnou atmosféru kolem. Ptáky z hladiny brzy zvedá nízko přeletující horkovzdušný balón. Za ním pak letí další a další. Přistávají v polích směrem k Úvalům. Po setmění Lázně Sedlec, je nás asi 12, tlachání, smích, veselé historky. Příjemná atmosféra pokračuje až daleko do noci.

20. července: Vzduch se zdá být po ránu chladnější, ale stačí, aby odplula oblačnost a slunce začíná zase pálit. Balíme, odpočíváme ve stínu u váhovny a někdy po poledni se loučíme, abychom se přesunuli na chaloupku do Pístovic. Bylo to krásné setkání s krásnými lidmi, které nám nepokazily ani ty hordy komárů. Tak snad zase příští rok.


Samec ťuhýka obecného (Lanius colurio).


13.- 15.7.2013: S kamarády v kopcích.
13. července: V Dolní Moravě jsme až před osmou večer. Tmavé, deštěm nacucané mraky se plazí nízko nad údolím. Přetahujeme přes sebe nepromokavá ponča a chvíli jdeme po modré. Ta po pár stech metrech přetíná severnější ze dvou prudkých sjezdovek. Času je málo, nocovat bych chtěl pod hřebenem. Začínáme tedy stoupat vzhůru sjezdovkou. Dostáváme se těsně pod mraky. Koukáme na jeden mlžný útržek, který napřed klesl do údolí a pak ho silný proud vzduchu vynesl zase zpět. My to tak jednoduché nemáme, funíme, pot se z nás leje a déšť nám skrápí hlavu. Šeří se, světla ubývá a k severu přetahují krkavci. Napřed je jich 25, pak 42. Než vylézáme k chatě nad sjezdovkou, tak jich počítám 90. Pod Babuší už není skoro vidět. Stezka je rozmoklá, co chvíli se boříme po kotníky do rozbředlé směsi hlíny a mechu. U lovecké chaty jsme před desátou. Pod převislými větvemi smrků nacházíme místa k noclehu. Chlapi staví celtový přístřech, já svůj jednomužných pidistan. Podařilo se. Po několika letech se nám zase podařilo vyrazit na společný vandr. Zatím jsme tři, ale zítra by se k nám měl přidat ještě Marcel.

14. července: V noci je zima. Daleko nad ránem se probouzím a poslouchám kvorkání sluky přerušované vysokým pískáním. Musí se pohybovat těsně nad námi. Kolem šesté lezu ze stanu. Oblohou se honí mraky, ale jinak je modro a svítí slunce. S dalekohledem chodím po okolí a čekám, až se proberou ostatní. Ozývá se zpěv pěvušky modré, co chvíli přeletuje hejnko křivek a ve větvích poskakují uhelníčci a králíčci obecní. Je příjemné se nahřívat slunečními paprsky, i když od pusy mi ještě stoupá pára.
Snídáme. Mám sbaleno, tak vyrážím jako první. Dopřávám si ničím nerušenou procházku po hřebeni. Někde za Sušinou (1321 m n. m.) pozoruji v termice kroužit včelojeda. Ozvěna křivčích hlasů je stále ve vzduchu, pak zpěv lindušek lesních. U slůněte pod Sněžníkem potkávám Marcela. Kácíme se do trávy, chytáme sluneční paprsky, fotíme mraky. Pak přichází Jura s Martinem a jsme všichni. Je před polednem a po hřebenech putují karavany lidí. Vrchol Sněžníku připomíná lidské mraveniště. Scházíme na pivko do chaty na polské straně. Pak se vracíme na hřeben, po kterém pokračujeme až do sedla Puchača. Je tu zastřešená lavice se stolem. Ideální místo pro nás. Blízko si pod smrky nacházíme rovná místa ke spaní a sesedáme se ke stolu. Fouká ledový SZ vítr. Bohudík za každou vrstvu oblečení, kterou objevíme v batozích. Nedaleko se ozývá drnčení datla a přímo vedle nás se co chvíli ukáže jeden z páru hýlů obecných.

15. července: Větrná ráno, ale se sluncem. Snídám, balím se, a protože ostatní teprve lezou ze spacáku, tak vyrážím s dalekohledem na krku napřed. Nejprve cestou po vrstevnici. V lesní stěně si povídají oba druhy králíčků, u louží na cestě se zdržují pěnkavy a kus dál brávníci. Pak to beru vzrostlým lesem na asfaltku o nějaký ten výškový metr níže. Blízko svahu se vozí v termice další včelojed. Přibývá hlas střízlíka a pěnice hnědokřídlé. Za Sršňovkou vstupuji opět do vzrostlého lesa téměř bez podrostu, abych se zbavil dalších výškových metrů. V lese jsou obrovské mohyly nasbíraných kamenů. Musí tu ležet už desítky let. Mnohdy čtyři pět metrů vysoké a dvacet metrů dlouhé. Zajímal by mě jejich příběh. A jsou tu první domky, chalupy víkenďáků s dohladka vybroušenými trávníky, větší teplo, ostrý hlas konipasa horského od zatím rodící se říčky Moravy a hospůdka u silnice, na jejíž zahrádku sedám. Nade mnou se honí rorýsi a mraky. Zatím je zavřeno, ale s příchodem kamarádů nám donášejí pivo a výborný vývar.
Vandr je za námi, vzácná návštěva kopců taky. Několikahodinové putování do Brna je zas jiným příběhem, ale na hřebeni kolem Králického Sněžníka bylo i přes občasnou nevlídnost počasí krásně. Doufejme, že se zase brzy na něčem podobném domluvíme.


Pohled na holé temeno Králického sněžníku.


6.7.2013: Je dobré mít svoje jistoty
Začaly prázdniny. Rodinka odjela na chaloupku a ze mě se stal „slaměný vdovec“. Ne však na dlouho, hned první víkend máme díky svátku prodloužený o pátek. Ve čtvrtek jedu za nimi a jsme domluveni, že v sobotu ráno zmizím na ptáky s návratem v neděli dopoledne. Chci si udělat takový větší okruh jižní Moravou. Nadšení se mi po podivném předchozím víkendu vrátilo. Už se na to těším.
Příjemné teploty páteční noci se se sobotním ránem brzy vytrácejí. Slunce šplhá na oblohu a jeho přísný pohled je znát. Beru kšiltovku, abych se mu trochu vyhnul. Na první lokalitě jsem po šesté ráno. Sedám do trávy a pozoruji cvrkot kolem. Podél rákosí stojí voda, ale většinu plochy kryje vysoká vegetace. Kolem poletují konipasi luční a teprve po delší době se vzdálené hlasy sýkořic mění v zorném poli mého dalekohledu v šest mladých ptáků přeletujících nad rákosím.
Lednice ožívá turisty. Krajnice silnic se začínají hemžit cyklisty. Nad loukou u parku točí termiku luňák červený. Hladina Mlýnského rybníka se zdá být až na roháče a kachny prázdná. Stejně tak Prostřední rybník ožívá krom roháčů snad jen poláky velkými a chocholačkami. U hráze Hlohoveckého rybníka odečítám labuť velkou se žlutým límcem označeným 96PA. Zbytek je zklamáním. Mělčiny rybníka teď, před nadcházejícím tahem bahňáků, zmizely. Škoda. Ještě v parku pod kostelem pozoruji drozda zpěvného rozbíjejícího o zem ulitu velkého hlemýždě. Zjevně mu překáží jeho lepivý sliz, který si stále otírá o trávu. Nakonec ale hlemýždě zdolává. Přes rákosí se snažím spočítat mohutnou školku husic liščích, o které se stará jeden pár dospělých. Opakovaně mi vychází 29 mladých.
Na hrázi Nesytu potkávám Luboše Nováka s Majkou, kteří tu tráví víkend na kolech. U řeky pozoruji v blízkosti rybářů dva letošní mladé snad racky bělohlavé s odečítacími kroužky. Z povzdálí je hlídají dospělí. Jsem zvědavý, odkud tito ptáci jsou.
Na další lokalitě jsem až daleko po polední, ale konečně mě tu čeká příjemné překvapení. A nejedno. Napřed upoutaly moji pozornost pisily. Jsou tu dva páry. Jeden pár se drží v blízkosti dvou vzletných mláďat. Pak jsou tu dva páry tenkozobců. Jeden má vzletná 3 mláďata a druhý dvě malá kuřata. Nádhera. Nechci tu rušit, zběžně prohlížím okolí a mimo jiné si poznamenávám 19 jespáků bojovných a 13 husic liščích a s křepelčím počítáním mizím. Končím opět u rybníků, ale vysoký stav vody moc dobrého neslibuje. Myslím, že plány se mají podle situace měnit. Měním i ty své a vracím se k rodince. Je dobré mít svoje jistoty.


Drozd zpěvný (Turdus philomelos) udolávající mohutného hlemýždě.
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter