> fotozápisník > archiv 2013/02
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2013/02)



30.6.2013: Na konci první poloviny roku
Čas proudí, poskakuje, klouže, utíká, vytrácí se mezi prsty. Alespoň tak mi to přijde, když se podívám na obsah těch několika málo složek letošních fotografií v mém počítači. Lednoví brkoslavi, pár siluet orlovce z března, první konipas luční na ledu Tovačovských rybníků na apríla, za čtrnáct dní první pokřikující krutihlavi a náhle hnízdo plné mladých drozdů, kluci koupající se u rybníka, ouhorlíci v Rumunsku a polovina roku je pryč. Dostavila se melancholie a snad prvně od začátku roku se mi nechce ven. Svůj podíl na tom má i několik vzkazů v návštěvní knize z posledních dní. V sobotu se jedeme dopoledne podívat na Babí lom u Lelekovic. Šouráme se do kopce, posloucháme ptačí hlasy, pak závěrečný úsek s kameny a skalkami a krásný výhled do okolí. Ve vzduchu krouží tři včelojedi. Je to nevšední podívaná. Zbytek dne rodinka a hlavně dokonalý vypravěč Jo Nesbo. Pak déšť bubnující do parapetů.
V neděli bych měl vyrazit do terénu, ale pořád se mi ještě nechce. Beru do auta kluky a jedeme k Popůvkám. Svého času jsem tu byl s dalekohledem každou volnou chvíli. Široký prstenec rákosí tehdy obývali pochopi, roháči, lysky a potápky malé, všude zpívali rákosníci velcí, proužkovaní a obecní, na vrbě se pohupovalo hnízdo moudivláčků, občas se ozval chřástal vodní a někdy i bukáček. Koncem 80. let byl rybník prohlouben, vybagrován a přišel o litorální pásmo i rákosiny. Ptáků ubývalo a dnes už jsou tu vidět jen kachny a rybáři. Je to smutná podívaná. Nějak se té své pochmurné nálady ne a ne zbavit. Přeji všem pěknou druhou půlku roku 2013.


Zvědavá hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) cvaknutá z balkonu našeho bytu.


21.- 22.6.2013: Letní slunovrat
Pátek 21. června
Miluji náhody, díky kterým mi nečekaně zbude kousek volna navíc. Přesně díky takové náhodě můžu dnes po práci vyrazit do terénu a vrátit se až zítra. Volba cílové destinace je snadná, chci se mrknout k Hlohoveckému rybníku a pak za výrečkem. S dneškem nastal letní slunovrat a je cítit, že přišel zlom v počasí, které nás několik minulých dní sužovalo tropickými teplotami hravě přesahujícími 30°C. Už cestou z práce na kole je znát změna směr větru a nějaký ten stupínek, o který je méně horko.
Balím pár nezbytností a pořád ještě pod téměř modrou oblohou směřuji k jihu. V Hlohovci nechávám auto u kostela a jdu se postavit se stativákem na břeh rybníka. Zdá se, že začíná zpětný tah prvních bahňáků. Prozatím jsou tu dva vodouši tmaví ve svatebním, tři vodouši bahenní a devět porůznu opelichaných samců jespáka bojovného v částečně svatebním šatě. Stále jsou k vidění tři tenkozobci a dnes také tři rodinky husic liščích (26 + 8 + 4 pull.). Mezi labutěmi (133 ex.) se už šestice labutí zpěvných nezdržuje.
Jedu obloukem na Valtice a přes Úvaly k Nesytu. Občas zastavím a koukám po okolí. Oblačnost narůstá. Stále mám dost času a proto se jdu projít na lávky, které jsou částečně díky vysoké hladině vody zatopené. Ještě před tím pozoruji modráčka zpívajícího z křoviny obrostlé rákosím. Z lávek je slyšet chřástal vodní a na volné hladině rybníka se zdržuje asi 90 hus velkých. Jsem tak vyschlý, že si musím sednout v Sedleci na dvě velké kofoly. Pak mě čeká ještě pár kilometrů k místu, kde ještě dnes ráno pozoroval výrečky Pavel Smejkal. Kolem osmé zkouším párkrát písknout a překvapivě se mi několikrát ozývá samec. Až teprve po deváté, když se sešeřilo, přilétá na moje pískání samička a sedá si na okraj prostorné dutiny. Na rozdíl od samečka se ozývá tenčím a vyšším hlasem. Samec přilétá o chvíli později. Vesele si povídáme, samec přeletuje dost blízko a já zkouším pár fotek. Už dost po tmě fotím siluetu výrečka na větvi, u které je další a dost trusem postříkaná dutina. Tady by snad mohli i hnízdit. Později náhle samec z mé blízkosti odlétá a zdá se, jako by někoho zaháněl. Až po tmě se mi dokonce zdá, že slyším dva překrývající se hlasy samečků, které doplňuje s malým zpožděním samička. Je tedy stále možné, že se v okolí vyskytuje i druhý samec, o jehož přítomnosti se uvažovalo i dříve. Před desátou už je taková tma, že stejně není nic vidět. Přejíždím na nocoviště, stavím stan, nalévám si červené a snažím se chůzí vzdorovat komárům, i když mi u auta stojí skládací židlička. Obloha už je zatažená, jen občas se mezi mraky objeví kulatý měsíc. Je dusno a z pole počítá peníze křepelka.

Sobota 22. června
V půl jedné v noci mě probouzí šumění listí, do kterého se v poryvech opírá silný vítr a stroboskop blesků blikajících s neuvěřitelnou frekvencí. Narychlo balím stan a s autem přejíždím na asfaltku. Nerad bych tu někde po prudkých deštích uvízl. Dospávám v autě, ale až do rána přichází jen dvě prudší spršky. Vstávám po páté a snažím se znovu dohledat druhou dutinu výrečků, kterou jsem cvaknul až za hustého šera. Třičtvrtě hodiny prohlížím stromy v asi dvacetimetrovém úseku, ale dutinu nenacházím. No nic, snad o ní bude vědět Pavel.
Ráno je příjemně chladné, ale slunce už se dere rozpouštějící se oblačností. Jen letmo prohlížím rybníčky u Mušlova. Na klidné hladině si pospávají mladí roháči na zádech jednoho z rodičů. Na chvíli se zastavuji pod Mikulovem na Šibeníku, ale na vodě je jen pár kachen a nad rákosím loví pochop. Zato jsou slyšet všechny čtyři druhy našich běžných rákosníků.
Poslední zastávkou cestou k Brnu je severní břeh Vrkoče. Na ostrůvku se vytvořila pěkná smíšená kolonie rybáků obecných a několika párů racka chechtavého. Na jeho kamenných březích sedí asi 20 zrzohlávek.


Ještě před tím, než z nenadání samec vyrazil pryč, nejspíš odhánět soka, se oba ptáci z páru
několikrát přiletěli podívat do několikametrové vzdálenosti.


Výreček zřejmě u neobsazené dutiny.


14.- 16.6.2013: S rodinkou na jihu Moravy
Pátek 14. června
Tento víkend se mělo uskutečnit tradiční límcování hus velkých na Vysočině. Díky chladnému jaru ale první snůšky zastydly a mláďata ze snůšek náhradních ještě nedosahují velikosti potřebné k tomu, aby jim mohl být límec připevněn. Akce byla tedy zrušena (s náhradním termínem snad za 14 dní). Protože jsme ale připraveni na stanování a snad i počasí má být ucházející, balíme Molendu a v kompletní rodinné sestavě jedeme ven.
Kolem sedmé večer už kluci pobíhají po hrázi spodní nádrže VDNM a já stavím stany. Je teplo, jen to slunce se schovává za oblačností. Z křovin neustále zpívají rákosníci proužkovaní, ozývá se slavík a nad námi poletují rorýsi, vlaštovky a břehule. Hladina nádrží je klidná a jen občas se ukáže kachna, konipas bílý, racek chechtavý nebo bělohlavý. Kluci stojí v mělké vodě, stříkají po sobě a my s Pepem sedíme opřeni o vyhřáté betonové stupně a popíjíme víno.

Sobota 15. června
Noc byla teplá a v polospánku stále bylo slyšet buď rákosníka proužkovaného nebo obecného. Snídáme, balíme suché stany a něco po deváté vyrážíme. Z blízké vrby nás pozoruje osm moudivláčků. Teploty prudce narůstají, čeká nás pěkně vypečený den.
Krátce se jdeme podívat k jednomu místnímu mokřadu. Drží se v něm voda, ale díky vegetaci je nepřehledný. Ale stálo to za to. Slunce sice pálí, ale prvními a jedinými bahňáky na lokalitě je pár pisil čáponohých. Rodinka se jde schovat do stínu a já ještě chvíli prohlížím okolí. Poletují tu konipasi luční, ozývají se cvrčilky slavíkové, z vegetace u strouhy rákosník zpěvný a celkem tu počítám asi 90 čejek.
Rodince jsem slíbil osvěžení. Vracíme se k nádržím a nedaleko Nových Mlýnů se noříme do chladné vody. Kluci vyvádějí, vřískají a užívají si léta. Pak se přesouváme k Hlohoveckému rybníku. Na vodě je vidět 7 dopělých husic liščích a 22 mláďat. Hladina je plná labutí – 103 ex. (až doma jsem pak našel pozorování šesti labutí zpěvných ze stejného dne). Sedíme ve stínu, prohlížíme mělčiny a kluci šplhají po vrbách. Tady by nouze o husy k límcování nebyla. Překvapuje mě větší počet kopřivek (80 ex.) a srnka, která rybník přeplavala z jednoho břehu na druhý.
Další osvěžení nás čeká pod Apollónovým chrámem u Mlýnského rybníka. Voda je tu jako kafe. V Lednici se stavujeme na pivko a ledňáček a přejíždíme do míst, kde chceme nocovat. Stany stavím na našem oblíbeném místě. S přicházejícím večerem konečně chládne vzduch, ale zase se objevují komáři. Za šera, kolem deváté, se jdu projít, jestli nezaslechnu výrečka. Jeho hlas skutečně po několika stech metrech slyším. Na krátkou provokaci reaguje přeletem. Vracím se ke stanu, ve kterém právě Pepe vypráví klukům pohádku a říkám jí, že na ni výreček čeká. V pyžamu si ho chce jít taky poslechnout, ale právě, když odchází, tak jeho hlas doléhá až k nám. Co víc si přát? Atmosférá houstnoucí tmy v blízkosti rybníka je kouzelná. Hlas výrečka, skřehotání žab, do nekonečna opakované „vrobukáčka z rákosí, slavičí tlukot a útržky dechovky z vesnice. Měsíc dorůstá a hlídá hvězdy na obloze. Ještě chvíli popíjím víno a hledím do tmy.

Neděle 16. června
Nad ránem hustě sprchlo a tak sušení stanů chvíli trvá. Bukáček pokračuje ve svém monotónním koncertu doprovázen občasným slavičím zpěvem. Přejíždíme do Klentnice a jdeme se projít na Sirotčí hrádek. Díky vápencovým skalám jako bychom se přenesli někam na jih Evropy. Nad hřištěm zpívá pěnice vlašská. Konkuruje jí jen pár pupkáčů s objemnými reproduktory a výčepem. Kolem trosek hradu se s křikem prohání asi 20 rorýsů. Nad okolní krajinou se vznáší opar. Naposledy se jedeme opláchnout do Novomlýnských nádrží a pak už, daleko po poledni, pomalou jízdou směřujeme zpět k Brnu. Rodinka spokojeně pochrupuje na sedačkách. Myslím, že jsou spokojení stejně jako já. Byl to příjemný víkend. S pisilami a výrečkem se člověk přece jen nepotká moc často.


Když nemáš žádnou fotku ptáka, tak tam dej tuhle. Je to tématický, říká Pepe. Navíc je na ní kachna ještě pořád
ve svatebním, zatímco ty na rybnících už přepeřují
. Tak proč ne?


8.6.2013: Několik zastávek u Tovačova
Vyrazíš někam?, ptá se Pepe. Ještě nevím, odpovídám. Ale jen jeď, reaguje s úsměvem. Je tedy rozhodnuto. I když mi po posledních dvou víkendech strávených v Rumunsku připadá dnešní výlet nevím proč, ale trochu nepatřičný. Jsme na chaloupce, což znamená, že bych se měl podívat k Tovačovu. Dávám kafe a jedu.
Napřed polní louže u Hrdibořic obrostlá ze všech stran řepkou. Krom skupinky racků chechtavých se tu zdržuje dvojice loňských racků malých a pět vodoušů kropenatých. Užívám si zase domácích podmínek, na rozdíl od Rumunska mě neprovází neustálý hlas vlh a dudků. Naproti tomu zde zpívá rákosník zpěvný a slavík.
Pod Dubem nad Moravou prohlížím na čerstvě podmítaném poli hejno racků, kteří se sem slétají za potravou. Jsou to jen chechťáci, ale je jich stovka. Následuje Hradecký rybník v Tovačově. Ťapu po hrázi a u kříže mě donutí k ohlédnutí známý hlas. Právě přilétá Zpěvanka. Sedá na pravou spodní část rybníka a toká na samce labutě velké. Pak se snaží vyštípat samici od jejích šesti mláďat. Nedaří se jí ani jedno. Samec postupně ztrácí zájem a Zpěvanka s troubením přelétá za další část rybníka. Nad hejnem kroužících racků poletuje ostříž a něco si podává z pařátů. Začíná být pěkné horko. Na hladině pospává samec hvízdáka.
Křenovský rybník je útočištěm roháčů. Je tu dobře 20 párů a každý druhý pták vozí na zádech skupinku mláďat. Na pískovně u Annína počítám 24 roháčů a poznamenávám si rodinku labutí. Dalším osazenstvem, mnohem početnějším, jsou tradičně rybáři. Plovoucí ostrůvky na pískovně u Troubek jsou nacpány rybáky obecnými. I tady se z vyšších bylin ozývá rákosník zpěvný. Nepatřičnost z dnešního výletu jdu zahnat prací. Ale byla to fajn vyjížďka.


Špaček obecný (Sturnus vulgaris).


18.- 19.5.2013: Big Day
Sobota 18. května
Zpočátku jsem uvažoval o tom, že bych letos BIG DAY vůbec neabsolvoval. Přepadla mě nechuť honit se za co nejvyšším počtem druhů. Pak jsem si ale řekl, že to počtu druhů vůbec přizpůsobovat nemusím, že prostě vyrazím ven, projedu si lokality, které mě zajímají a přitom si budu jen tak mimochodem do tabulky odškrtávat pozorované druhy. Když jsem si ale během dne několikrát udělal mezisoučet, tak mi to přece jen nedalo a soutěživost se do jisté míry projevila. Přesto jsem si to užíval a konečně se podíval i do míst, kam během roku zavítám jen zřídka.
Vstávám kolem půl šesté. Venku je zataženo nízkou oblačností a poprchává. Vyhlídky na pěkný den berou za své. No nevadí, mám volno, tak ho využiji. Chvíli postávám na ulici před chalupou a chytám ptačí hlasy. Pak jedu na Nemojany a znovu se zastavuji na chvilku u Rakovce, většího potoka vlévajícího se mnohem dál u Vážan do Litavy. Na dálnici už hustě prší. Kdoví, jestli budu mít vůbec příležitost sundat kolo, které mám v držáku na střeše.
První zastávkou je mokřad u Blučiny. Obloha vypadá hrozivě, ale právě neprší. Kolem poletují dva páry vodoušů rudonohých, čejky už provázejí v okolí louží kuřata a do rákosí mizí pochop. Vegetace tu pěkně po deštích poskočila a kdoví, co se v ní všechno skrývá.
V Hustopečích nakupuji nějakou tu slaninu a pivo a pokračuji k Šakvicím, kde naproti silům odpočívají na poli racci bělohlaví (32 ex.) a racci chechtaví (3 ex.). Mým cílem je Pouzdřanská step.
Ve vzduchu létají nad kopcem desítky rorýsů a ozývají se první vlhy. Step je nádherně rozkvetlá, svahy jsou stříbřité kavyly a poseté bílými polštáři katránů. Vzduch je po dešti čistý a dohlednost dokonalá. Prohlížím si nádherného samce pěnice vlašské a s uspokojením sleduji, že se na západě trhá oblačnost. Občas přilétne nějaký dravec, vyhoupne se díky termice výš a pokračuje do polí.
Přes masiv Pálavy se přesunuji k Nesytu. Tady zjišťuji, že pár výkyvů na nerovné vozovce udělalo své, držák na kolo je pokřivený a kolo nebezpečně nakloněné. No, snad to vydrží. Jdu se jen projít na lávky. Vody je strašně moc a lávky jsou na začátku potopené a pak se plazí rákosím těsně nad vodní hladinou. Poznamenávám si prvních pár vodních druhů.
Nejzajímavější jsou v současné době mělčiny Hlohoveckého rybníka. Ani tentokrát nezklamaly. Krom dvou párů tenkozobců pozoruji kulíka bledého téměř ve svatebním, jespáka křivozobého a dvojici kulíků písečných. Bahňáků budu mít v letošním seznamu BIG DAY opravdu málo. Pářící rituály tenkozobců jsou legrační. Jinak je tu dobře 17 husic liščích a přinejmenším 8 párů hus velkých s mladými.
Kolo sundávám z pokřiveného nosiče až za Břeclaví u turistické značky směřující k Pohansku. Vpředu mám přimontovaný nový těžkotonážní nosič, na který upevňuji fotobágl a vyrážím. Po obloze plují buclaté mraky, ze kterých občas mírně zaprší. Fouká poměrně svěží JZ vítr. Na starých dubech hnízdí nad loukami čápi bílí. Postupně se ukazují oba luňáci. Jedu asi 12 km k jihu ke Košárským loukám. U prvního chřástala polního zastavuji, pak si dávám svačinu a koukám po okolí. Je tu krásně a fascinuje mě, jak plošně velké je tohle území lužních lesů vybíhající k jihu k soutoku Moravy s Dyjí.
S otlačeným zadkem se vracím k autu. Něco pojídám, kolo připevňuji k pokřivenému nosiči na střechu auta a pomalu pokračuji dále. Už se těším na opuštěnou silnici z Dolních Bojanovic k Mutěnicím. Pak už od jihu prohlížím stativákem rybník Třetí Zbrod soustavy Mutěnických rbníků. Z vysokých bylin kolem strouhy zpívá rákosník zpěvný, nad vodou loví 7 rybáků černých a ostrůvek je plný racků chechtavých, kormoránů a rybáků obecných. Přes Mutěnice se dostávám dále k severu a následující téměř tři hodiny trávím mezi rybníky. Na mělčině jednoho vypuštěného je s dvojicí kulíků říčních také 7 kulíků písečných. Nad ostrůvkem s kolonií racků se mihl racek černohlavý, nad lesem krouží dvojice včelojedů a v rákosí jednoho menšího rybníčku přeletují bukáčci. Je tu krásně, slunce klesá a přichází taková ta atmosféra pozdního odpoledne s chládnoucím vzduchem.
Pro dnešek bych chtěl skončit u Bzence. Už dlouho jsem tu nebyl za lelky a chybí mi i ten zpěv skřivanů lesních, který mám sice daný jako vyzvánění v mobilu, ale naživo je to přece jen něco jiného. Na místě jsem po sedmé večer. Procházím si kus borového lesa a skřivan lesní tu skutečně zpívá. Pak se ukazuje bělořit a slunce zapadá. Sedám si k autu na židličku a ve 20:43 ke mně doléhá drnčení lelčího hlasu. Takhle nějak jsem si to představoval. Vonící borový les a hlas lelka. Přesouvám se do míst, kde bych chtěl nocovat a opět vytahuji židličku a pivko. V devět se ozývá lelek i tady. Obloha temní a objevují se první hvězdy. Lelek přilétá až ke mně. Plácá křídly a ozývá se mňoukavým hlasem. Zřetelně jsou vidět bílé skvrny na koncích křídel a v rozích ocasu. Chvíli se motá mezi korunami borovic a pak mizí. Ještě několikrát slyším zatleskání křídel a pak už jen přerývané vrčení. Co víc se přát? Ze svého seznamu zjišťuji, že jsem dnes vyrovnal svůj rekord z roku 2011, kdy jsem během cca 24 hodin pozoroval 115 druhů ptáků. V deset uléhám ke spánku.

Neděle 19. května
Vstávám ještě za tmy. Obloha je jasná, hvězdy blikají a na všem leží rosa. Vracím se za rodinkou. Přes Kyjov a krásně umístěné Strážovice. Pak přes Ždánický les. Na hřebeni u Červeného kříže parkuji. Jsou teprve čtyři hodiny. Les je zahalený tmou, ale už teď je slyšet zpěv lejska bělokrkého doplněný občas hlasem žluvy. Procházím se po cestě a naslouchám. Les se probouzí. Světla přibývá a s ním i ptačího lomozu. Pak už kmeny stromů olizují první paprsky slunce. Do seznamu si přidávám několik nových druhů.
Sjíždím z kopců a pomalou jízdou pokračuji mezi poli. Cesty jsou prázdné a vesnice spí. Slunce stoupá na oblohu, na vegetaci se třpytí rosa a začínají zpívat skřivani. Nádhera! Kruh uzavírám za Nemojany, abych se zastavil u lesa a ještě chvíli naslouchal. Doplňuji druh dva a vracím se do Pístovic. V chalupě všichni spí, vařím si kafe a jdu si sednout na zahradu. Na seznamu mám 119 druhů. Některé běžné druhy mi přitom chybí. Například brhlík, který si mě přilétá prohlédnout na zahradu už po uplynutí čtyřiadvacetihodinového intervalu. Bramborníček černohlavý, bahňáci. Přesto člověk může kolem jihomoravských rybníků a luhů pozorovat pěkný počet ptáků, když k nim přidá kousek toho výše položeného lesa. No, myslím, že příští rok to zkusím znovu. Je dobré mít srovnání. :)


Rákosník velký (Acrocephalus arundianceus) z rákosin u Nesytu.


12.5.2013: Upršený víkend
V pátek odpoledne odjíždíme do Pístovic. Před námi je ještě namodralá obloha, ale za námi už je černo. Stíhám tak akorát posekat zahradu a začíná pršet. Pak sedím pod přístřeškem, koukám do deště a popíjím červené. Zůstávám spát venku a do spánku se mi loudí hlas puštíka a nad ránem křepelky.
Celou sobotu prší. No co? Mám co na práci. Odpoledne se jdeme s rodinkou projít do lesa a vracíme se trochu více zmáčení. Pak další lahev vína, zapálená dýmka a záplava slov Salmana Rushdieho z jeho Dětí půlnoci. Ochladilo se. Tentokrát spím na svém otomanu.
Vstávám brzy. Venku panuje šero a prší. Nevadí. Nasedám do auta a jedu. Silnice jsou plné žížal. Pro ptáky je to prostřený, byť docela nebezpečný, stůl.
Zastavuji na rozbahněné polní cestě u louže nedaleko Hrdibořic. Do kapuce mi bubnuje déšť a stativák mám za chvíli celý mokrý. Prohlížím mělčiny a bahnité okolí uprostřed kvetoucí řepky. Ibis hnědý už tu není, ale potěšili mě tři jespáci obecní ve svatebním, nádherný bramborníček hnědý a dvě bekasiny.
Západně od Hradeckého rybníka v Tovačově sedí na poli racci. Nezastavuji a jak později doma u internetu zjišťuji, nedělám dobře. Včera tu mezi nimi lovili tři ústřičníci a dnes by tu klidně ještě mohli být. Jak píše Pavel Shromáždil ve svém článečku na Klubu 300, je to o pohodlnosti a lenosti. Člověk by neměl být nikdy lenošný zvednout dalekohled k očím, protože nikdy neví, na co narazí.
Stále prší. Procházím se po hrázi Hradeckého rybníka. Větřík fouká jen mírný a vodní hladina je klidná. Jsem tu ale ve chvílích, kdy se toho moc neděje. Mezi chocholačkami nacházím jednu kaholku, nad vodou loví rybáci obecní a u rákosí se zdržuje rodinka husí se třemi mladými. Na poli východně od Kolečka se pase dalších 7 hus velkých. Jsou tu také racci chechtaví a volavka bílá.
Nad vodní hladinou nádrže u Annína poletují stovky vlaštovek, jiřiček a břehulí. Chvíli si je prohlížím, ale i tady mám vzdálenější horizonty rozostřené padajícími kapkami deště. Za zády mi zpívá lejsek bělokrký a přede mnou proletuje nízko nad vodou ledňáček. Naproti tomu pískovna u Troubek je zcela bez vlaštovkovitých. Na plovoucích ostrůvcích moknou rybáci obecní a s roháči je vidět na vodě párek potápek černokrkých.
Ornitologický výjezd nyní měním za vlastivědnou projížďku. Západně od Tovačova si poznamenávám v poli dalších šest husí a pak už pokračuji na Ivaň, Klenovice, Pivín… Projíždím zvlněnými poli a vesničkami v úžlabí kopečků. Kocháme se deštěm umytou krajinou v sytých odstínech zeleni i ozvěnami historie v podobě zámečků a stařičkých stavení Dobromilic. Na chajdu přijíždím s ustávajícím deštěm, který se ale v průběhu dalších hodin stále dokola vrací. Nevadí. Byla to příjemná projížďka a teď můžu pod přístřeškem na zahradě opět vkročit do proudu slov Salmana Rushdieho.


O víkendu jsem foťák ani nevytáhl, tak aspoň pár dní stará fotka pěnkavy obecné (Fringilla coelebs) od nás z balkonu.


7.- 8.5.2013: Další moravské překvapení - ibis hnědý
Úterý 7. května
Letošní jaro je na zajímavé druhy zvláště štědré a snad díky jejich sdílnosti přeje hlavně birderům ze střední Moravy. Ať už to bylo pozorování kulíka mořského (13.4.- Záhlinice), vlaštovky skalní (2.5.- Tovačov, 3.5. - Kroměříž) nebo jespáka skvrnitého (21.4.-7.5. - Záhlinice). Po tak vydatné nadílce jsem nic dalšího neočekával, ale přišlo pokračování. Někdy po druhé hodině odpolední jsem v mailboxu objevil zprávu Jirky Šafránka o pozorování ibisa hnědého na polní louži nedaleko Hrdibořic. Ani nevím, kdy se ta kalužina zase obnovila, protože na konci zimy tam bylo sucho. Nejspíš po jarních deštích. Nemůžu říct, že by mě zpráva nechala klidným, ale odpoledne jsem měl hlídat děti a tak jsem si říkal, že tam zkusím zajet třeba až příští den, který měl být díky svátku volný. Před pátou, když už jsem byl doma, mi přišla sms-ka od Petra Podzemného, jestli se nechystám na malý večerní twitch za ibisem. Odpověděl jsem mu, že to odkládám na zítra, ale pak se mi to rozleželo v hlavě. Vždyť můžu naložit kluky, počkat na Petra a můžeme vyrazit. A tak jsme to taky udělali.
Městské ulice jsou dost ucpané, ale nakonec se na dálnici směr Prostějov dostáváme. Kluci si žádají „benžo“, což znamená, že jim mám pustit staré Greenhorny z roku 1973. Bujaře zpívají s nahrávkou a Petr se nestačí divit. Vlastně si ani v té vřavě nemůžeme nic říct. V zápalu zpěvu přejíždíme odbočku na Olomouc a chvíli jedeme na Kroměříž. Přes Ivanovice se ale vracíme a frčíme dál. V šest jsme na místě.
Uprostřed žlutě kvetoucího řepkového pole je dost velká louže, na které jsou vidět labutě. Na kraji louže se ale pohybuje postava, která zvedá bahňáky i několik racků a kachen. Bojím se, že tu ibis už není, ale Petr oznamuje „je tam“. Paráda. Vloni se tento druh zdržoval v jižních Čechách. Připadlo mi hloupé jezdit za ním tak daleko a tak jsem velice rád, že si letos vybral střední Moravu, kam to mám podstatně blíž. Kluci se vyvalili z auta a po dlouhé cestě začínají řádit. Nejhorší je Josef, který se na odrážedle rozhodl stále dokola přejíždět dost frekventovanou silnici, která nás dělí od lokality. Moje pozorování se omezuje na krátké okamžiky, kdy křikem održuju Josefa mimo silnici a kdy se dvojčata mlátí a honí na poli. Ibis je v zákrytu vegetace. Když už se zdá, že se konečně ukáže, tak potřebuje Franta nutně kadit. Ach jo. Nakonec to zvládáme a pořizuji i někok dokumentačních fotografií. Ve stativáku je vidět dokonalý svatební šat ibisa. Na lokalitě zůstáváme asi třičtvrtě hodiny. Oblačnost se trhá a nad obzorem se objevuje slunce. Je čas na návrat, protože se blíží hodina, kdy se kluci už převlékají do pyžam. Zpáteční cesta je hodně divoká. Kluci se předvádějí a mám pocit, že kdyby tohle Petr zažil několikrát v minulosti, tak by si rozmyslel i to jedno dítě, které právě s přítelkyní čeká. V půl osmé jsme zase v Brně. Obloha je zatažená a začíná pršet. Twitch za ibisem hnědým se vydařil. Říkám si, proč si občas nedopřát vzrušení z pozorování nových druhů?



Ibis hnědý (Plegadis falcinellus) na podmáčeném poli u Hrdibořic.
Středa 8. května
Vstávám brzo, abych si hned po ránu prošel "svůj" čtverec, který monitoruji v rámci Mapování ptáku Brna. Doma jsem v 7:00 po dvou hodinách v terénu i s čerstvým pečivem ke snídani. Máme tu volný den a navíc má Pepe narozeniny. Bylo by fajn, kdyby si mohla zase připsat nějaký ten nový druh do svého českého birdlistu. Ideálně pak včerejšího ibisa hnědého. Obloha je modrá, teplota narůstá – vypadá to na krásný téměř letní den. Oproti včerejší rychlé jízdě dnes nespěcháme. Když tam ibis bude, tím líp, když nebude, tak se nedá nic dělat. Na kraji lokality už stojí auto Pavla Vojtěchovského. Po prvním projetí po silnici není ibis vidět. Vracíme se k Pavlovi a ten nám říká, že máme štěstí. Ibis se prochází po vzdálenějším okraji louže. Chystám stativák, aby si ho Pepe mohla pěkně prohlédnout. Jsem rád, že na ni počkal.:)
Přesouváme se k Hradeckému rybníku u Tovačova. Klukům vytahuji z auta jejich samohyby a zrovna kolem rychlým krokem prochází Luboš Doupal. Spěchá na autobus. Dnes je tu prý vymeteno. Ani silný JV vítr zřejmě není tahu ptáků zrovna nakloněn. Nevadí, díky pofukování nám alespoň není horko. Už z dálky je od kříže vidět na silu v severním cípu rybníka postávat husici nilskou. Nad pravou horní částí loví dva rybáci černí a čtyři rybáci obecní. Kolem rákosí se zdržuje dokonce 21 hus velkých. Rybníky zapáchají a kolem břehů jsou zdechliny ryb. Od sádek mi volá Petr Podzemný, který také po včerejším úspěchu s ibisem vyrazil na střední Moravu. Později nám doporučuje lindušky rudokrké, které viděl na kraji Ivaně.
Obědváme v Kojetíně a cestou dál k Záhlinicím se stavujeme na rybníku v Chropyni. Z těch zajímavějších druhů si poznamenávám 3 páry potápky černokrké a 3M zrzohlávky rudozobé.
Pak už vystupujeme u Němčického rybníka. Ještě včera tu Adolf Goebel pozoroval jespáka skvrnitého, ale dnešní zprávy příznivé už nejsou. Už Petr nám říkal, že tu ráno našel jen několik bahňáků. Bylo by pěkné, kdyby si mohl Pepe během jednoho dne připsat ibisa hnědého a jespáka skvrnitého. To se bohužel nestalo. Obloha tmavne a začíná poprchávat. Potkáváme několik birderů s dalekohledy, kteří s úsměvem konstatují, že je tu dnes více lidí než ptáků. Bahňáků nacházíme opravdu jen pár – jespáky bojovné, vodouše bahenní a vodouše rudonohého. Nad mělčinami loví 3 racci malí a 3 rybáci černí. Pak se ukazuje husice liščí a úplně vzadu mezi rákosím jsem zahlédl volavku stříbřitou. Než stačím stativák předat Pepemu, tak mizí a už zůstává skryta až do našeho odchodu. No nic. Myslím, že dnes toho bylo dost. Zvláště pro naši omladinu. Jsou uběhaní, popálení od kopřiv a chvílemi už dost otravní. Nabídku Pavla Smejkala, abychom se ještě vypravili za kulíškem, kam právě míří s rodinkou Štěpána Mikulky, s díky odmítáme. Rodinný birding pro dnešek končí.


Pelichající racek bělohlavý (Larus cachinnans) z Tovačova.


3.- 5.5.2013: Setkání Klubu 300 na jižní Moravě.
Pátek 3. května
Máme před sebou pátý ročník setkání Klubu 300, který je tentokrát svolán na jižní Moravu. Přechod studené fronty s deštěm a ochlazením přinesl v posledních dnech velice zajímavá pozorování. Přemek Svoboda včera (2.5.2013) v 8:30 vyfotil u benzínové pumpy v Tovačově na drátech elektrického vedení společně s vlaštovkami obecnými i jednu vlaštovku skalní. Čtvrté pozorování pro ČR. Když už se balím a chystám se k odjezdu na jih, volá mi vzrušeným hlasem Radek Holiš, že právě pozoruje v centru Kroměříže na řece Moravě také vlaštovku skalní. Neuvěřitelné! Později se dovídám, že se za ní vydalo hned několik ornitologů a měli úspěch. Nabírám dvě členky klubu a vyrážíme. Je jasné, že dnešní podvečer na břehu Novomlýnské zdrže bude ve znamení prohlížení každé vlaštovky lovící nad vodní hladinou.
Po příjezdu do Strachotína jsou skutečně nad vodou stovky břehulí a vlaštovek. Mám sebou kolo, tak se jedu projet směrem k Šakvicím. Hladina je vcelku klidná, na březích posedává 10 pisíků a nade mnou štěbetají břehule v neuvěřitelných počtech. Prohlížím asi dvě stovky vlaštovek slétujících se na zábradlí přečerpávací stanice. Na západě se protrhává nízká šedá oblačnost, aby se slunce vějířem paprsků dotklo vodní hladiny. Na břehu nad kempem narůstá počet postav s dalekohledy.
Vítáme se a počasí se lepší. Když pak sedíme pozdě do noci kolem stolků v kempu, obloha svítí hvězdami a atmosféru večera doplňuje neúnavným zpěvem slavík.

Sobota 4. května
Vstáváme brzy, abychom v šest mohli vyjet. Obloha je jasná, panuje téměř bezvětří. Cestou k Mutěnickým rybníkům se stavujeme na jednom menším mokřadu. Z rákosí se ozývají modráčci, rákosníci proužkovaní a cvrčilky slavíkové. Bahňáků je tu jen pár, ale je mezi nimi i pět jespáků šedých. Mezi husami velkými pozorujeme jednu běločelku. Výprava z MOSu, která se k nám později přidává, nás informuje úspěšném ranním pozorování vlaštovky skalní v Kroměříži. Tohle je silné lákadlo, kterému několik klubáků neodolá a vyráží tam také.
Závěrečný úsek k Mutěnickým rybníkům absolvujeme po opuštěné asfaltce z Dolních Bojanovic. Projíždíme zvlněnými poli zářícími sytou zelení a žlutí. Malebnost tohoto koutu přírody je podtržena nulovým provozem, modrou oblohou a mírným větříkem. V severním cípu Srálkovského rybníka loví s desítkou rybáků černých také dva bělokřídlí. Pozorovat nadšení z každého nového druhu, které projevují naši začínající kolegové, je kouzelné. V tenké vrcholové větvi uschlého topolu hnízdí v dutině s drobným otvorem strakapoud malý. Ostrov uprostřed Třetího Zbrodu je plný chechťáků, rybáků obecných a mezi nimi sedí na hnízdě také pár racků černohlavých. Je tu nádherně a člověk by tu mohl klidně trávit celý den, aniž by se nudil.
Přes městečka lemující pravý břeh Moravy se přesouváme k zamokřeným polím u Lanžhota. Zastavujeme, vystupujeme a Zdeněk hned povídá: Všimli jste si toho mandelíka? Cože?, nevěřím svým uším. Taky jsem měl pocit, že to byl on, přidává se Franta. Několik dalších kolegů souhlasí s tím, že ptačí silueta sedící uprostřed Moravské Nové Vsi na drátě nejvíc odpovídala mandelíkovi – typický posez a silný zobák... Jedno auto se dokonce hned vrátilo, ale pták už tam nebyl. Tohle by byla bomba. Bohužel šlo u všech jen o velice krátké pozorování proti slunci. Po zběžné prohlídce lokality, kdy se vzduch tetelí a na loužích jsou vidět jen vodouši bahenní, se domlouváme, že se ještě jednou všichni do Moravské Nové Vsi podíváme. Po mandelíkovi tu ale není už ani památky. Pokud to byl on, tak už může být kdoví kde. Škoda. Tohle jsme prokaučovali. Poučením pro příště je reagovat okamžitě. Přidávají se k nám vlaštovkáři, kteří tentokrát v Kroměříži neuspěli.
Na kraji Břeclavi se zastavujeme u Tesca, abychom si koupili svačinu. Při té příležitosti pozorujeme tri chocholouše obecné a krahujce. Zběžně později prohlížíme Mlýnský a Prostřední rybník u Lednice. Sledujeme kormorány na hnízdech na Hlohoveckém rybníce a zastavujeme u kostelíka ve vesnici, abychom omrknuli mělčiny u Hraničního zámečku. Loví tu jeden tenkozobec a podél rákosin jsou rozptýleni vodouši bahenní a několik jespáků bojovných. Je překvapivé, že bahňáků jsme dnes i na vhodných místech potkali velice málo. Kolem Nesytu a přes Bulhary se blížíme k hrázi Novomlýnské zdrže VDNM. Sluničko hřeje, obloha je jako vymetená, nad vodou se houpají racci chechtaví a z houštiny zpívá slavík. Sedíme chvíli na břehu a přes Šakvice se vracíme do kempu. Jsme za těch 10 hodin v terénu docela unavení. Zbývá krátký odpočinek a před sedmou kráčíme po severní straně Strachotínského rybníka Sklepní ulicí ke sklípku, kde máme domluvené posezení. Je nádherný večer, ozývá se zpěv sedmiláska a z lavic před sklípkem sledujeme dospělého orla mořského přelétající třikrát po sobě v naší těsné blízkosti nad rybníkem.
Koštujeme vína, připíjíme na zdraví, na ptáky i na setkání a večer se mění v noc plnou hvězd, blikání svíček a slavičího tlukotu. Když se kolem půlnoci vracíme do kempu tak jeden slavík předává slovo druhému v padesátimetrových intervalech a nám je víc než příjemně.


Rybák bělokřídlý (Chlidonias leucopterus) a strakapoud malý (Dendrocopos minor) od Mutěnických rybníků.
Neděle 5. května
Trochu si přispáváme, ale ne moc. Obloha je zatažená, v noci vydatně pršelo. S některými se loučíme, ale většina nás ještě jede navštívit step u Pouzdřan. Okolní krajina je z nadhledu v úrovni koruny stepního kopce nádherná. Masiv Pálavy i jezera pod ní máme jako na dlani. Step je rozkvetlá a oblohu nad ní vyplňují svými hlasy vlhy a rorýsi a v keřích se ozývají pěnice hnědokřídlé, vlašské a krutihlavi. Je zajímavé, že vedle tradičních lejsků bělokrkých několikrát pozorujeme i lejsky černohlavé. Letošní jaro je jich všude plno. Dokonce vidím samce s potravou v zobáku. Nejspíš ji měl pro sebe, ale stejně je to zvláštní. Na uschlých stéblech vysokých bylin posedávají tři nádherní bramborníčci hnědí a Majka pozoruje v nižších partiích stepi dudka. Dole u aut se pak loučíme a rozjíždíme se po celé republice. Někteří míří ještě k Záhlinicím, kde se opět objevil jespák skvrnitý a později mi Zdeněk telefonuje, že byli úspěšní. Muselo to pro ně být velice milé zakončení letošního setkání, kterého se zúčastnily téměř tři desítky ornitologů i ptáčkařů z celé republiky. Dámy a pánové, díky za příjemné shledání.


Část účastníků setkání Klubu 300 na jižní Moravě. Foto: Zdeněk Souček (http://zdeneksoucek.blog.cz/)


1.5.2013: Volný den uprostřed týdne
Byl by hřích nevyužít volný den uprostřed týdne. Zvláště, když má být pěkné počasí. Do prostorného kufru Molendy nakládáme dětská kola, psa a bágl a můžeme vyrazit. Obloha je prozatím zatažená a vypadá to spíš na déšť. Z korun stromů se ozývají králíčci a z pater nejvyšších rehek zahradní.
Peťa Suvorov včera opět hlásil přítomnost bernešky velké na Svratce v Bystrci. První kratičká zastávka je tedy jasná. Berneška je na místě. Prohlížíme si ji, děláme pár fotek a můžeme pokračovat. Tentokrát už k jihu.
V devět jsme u Horního šumického rybníka. Všude se ozývá zpěv a jen co vylézáme z auta, tak nás vítají žluvy. Pepe se od začátku roku do terénu moc nedostal a tak je pro něj vše nové a užívá si to. Kluci pobíhají po hrázi a objevují okolí. Na vodě je téměř padesátka roháčů a nad rákosím se pohupují pochopi. Objevuje se pětice vodoušů bahenních, kteří chvíli poletují po okolí a pak mizí. Říkám Pepíkovi, že by si dnes mohl vyzkoušet BIG DAY a ona souhlasí. Obloha se vyjasňuje, začíná krásný den.
Následují další rybníčky. Postavička procházející po hrázi před námi patří Kubrtovi. Pepe si může zase po dlouhé době prohlédnout bahňáky. Moc druhů tady není, převažují jespáci bojovní a vodouši bahenní, ale na hraně bahna a vody se pohybují také jespáci šedí (6 ex.) a jeden jespák malý. Občas přelétnou dva páry husic liščích. Kluci jsou nadšení z brouků. Uchvátili je zlatohlávci huňatí, jejichž jméno jim prozradil Kubrt.
U Drnholce zajíždíme k Dyji v místech, kde se rozšiřuje v jakousi lagunu. V posledních několika letech tu hnízdí racci bouřní. Také tentokrát jsou tu dva páry a na náplavách hnízdí nejméně pět párů rybáků obecných. Proti proudu řeky přetahuje trojice rybáků černých a z luhu se ozývá cvrčilka říční a slavík. Kluci zase cosi kutí u hráze přečerpávací stanice a do auta si přinášejí rezavé matky a šrouby. Všechno je zelené a všechno kvete. Je čas na oběd ve Ivani.
Po obědě se kolem řeky Jihlavy a Pouzdřanského rybníka dostáváme kousek od soutoku Jihlavy a Svratky u Věstonické zdrže VDNM. Pouzdřanský rybník je vypuštěný, topoly z jeho břehů zmizely a probíhají tu zemní úpravy. Auto necháváme u severního cípu nádrže a jdeme se na chvíli projít směrem k soutoku. Provoz cyklistů houstne, slunce peče a začíná být nepříjemné dusno. Nad rákosím, které žije zpěvem rákosníků proužkovaných, loví rybáci obecní. Ozývá se cvrčilka zelená a nad námi přeletuje luňák hnědý. Průzory v rákosí zkoušíme občas mrknout na hladinu zdrže. Je zvlněná větrem a vzduch se nad ní tetelí. Kluci jsou šlapáním a jízdou na kole pěkně unavení. Jakmile sedáme do auta, tak většina z nich usíná. Poslední zastávka našeho výletu bude vyloženě odpočinková. Od Strachotína pokračujeme po hrázi Novomlýnské zdrže až k jejímu severnímu cípu. Tady necháváme auto pod břehem a sami lezeme na hráz, kde se rozprostíráme na betonových stupních. Před námi je vodní hladina a za ní v oparu Pálava. Jsme tu v závětří a hladina je klidná. Kluci nejprve dospávají v autě a pak se čachtají ve vodě. Nad námi přeletují desítky břehulí a vlaštovky. Na střídačku prohlížíme stativákem vodu, nad kterou po způsobu rybáků loví racci chechtaví. Vidět jsou ale nejméně dvě desítky rybáků obecných a občas se náhle odnikud objeví rybáci černí a zase zmizí. Jejich největší hejno mělo 19 ex. Břehulí musí být nad vodou stovky. Na březích se v mohutných hejnech rojí hmyz. Vojta objevuje kouzlo pozorování stativákem, Josef přichází smradlavý od nějaké rybí zdechliny a třesoucí se Franta přibíhá mokrý, jak spadl i s trikem do vody. Je tu fajn. Jen občas kolem projede skupinka cyklistů. Jsme tu jako u moře. Nad hladinou přelétá deset pisíků a Pepe nachází jediného racka malého. Když už se balíme, tak kolem projíždí Honza Bína s informací, že u Šakvic pozoroval samici kajky mořské. Děkujeme mu za informaci a o něco později se po ní zkoušíme podívat. Máme ale smůlu. Kajka nikde. Zato nacházíme na břehu vyplaveného obrovského sumce a později slyšíme z keře zpívat pěnici vlašskou. Je pozdní odpoledne, když se vracíme do Brna. Všichni unavení, ale spokojení. Den nám krásně vyšel. Nezbývá než doufat, že by se podobným způsobem mohl vydařit i svátek uprostřed týdne příštího.


Berneška velká (Branta canadensis) na Svratce v Brně-Bystrci.


Vojta objevuje kouzlo pozorování přes stativák.


Koláž dokumentačních fotek kajky mořské (Somateria mollissima) od Honzy Bíny.


26.- 27.4.2013: Víkend ve znamení kulíška
Páteční podvečer je pro mě tentokrát výjimečný. Pavel Smejkal má informace o výskytu kulíška na Drahanské vrchovině. Včera se prý ozýval na hraně smrkové mlaziny a mýtního porostu. Tato malá sovička mi prozatím u nás unikala, proto jsem velmi rád, že se za ní vyrážíme podívat. Odpoledne přechází do klidného večera. Obloha je čistá, je teplo a téměř bezvětří. Auto necháváme na odbočce jedné lesní cesty a pak už postupujeme pěšky. Starší smrčinou se blížíme k mlazině sousedící s mokřinou. Pavel si ještě telefonicky upřesňuje místo včerejšího pozorování, když mi o ucho zavadí první opakované tóny kulíškova hlasu. Je někde před námi. Jeho hlas se může odrážet od lesní stěny. Měníme směr, posloucháme a pak už ho vidíme na vzdáleném vrcholku patnáctimetrového smrku. Dělám roztřesenou rukou první dokumentační fotky jeho vzdálené siluety na pozadí oranžové oblohy. Zkoušíme hlasovou provokaci. Pavel píská a kulíšek opravdu přilétá do vzrostlé smrčiny, ve které stojíme. Šero houstne a kulíšek co chvíli přeletuje ve větvích nad námi. Pak Pavla napadá zkusit ho přilákat do mlaziny. Daří se. Kulíšek slétnul na vrchol sotva čtyřmetrového smrčku a pak se pohyboval po okolních stejně vysokých stromcích. Zoufalý pták, který hledá partnera. Tak poctivě reagoval na Pavlovo pískání, že se k němu v jednu chvíli odvážil přiblížit snad jen na dva metry. Zkoušíme pár dokumentačních fotek. Nad horizontem protější smrkové stěny přelétá sluka. V přítomnosti kulíška trávíme půldruhé hodiny. Pozorujeme ho, posloucháme jeho opakované "pjik... pjik... pjik" a vychutnáváme si atmosféru přicházející noci. Pak kulíška opouštíme. Bylo to nádherné setkání. Ještě u auta, ve vzdálenosti asi 150 m slyšíme jeho hlas.
V sobotu objíždíme několik středomoravských lokalit. Zprvu je obloha zamračená a dokonce poprchává, ale později se vyjasňuje. Přesto panuje jakási líná atmosféra. Ptáci se nezdají být příliš v pohybu. Nad hladinami vodních ploch chybí touto dobou běžní racci malí a z rybáků pozorujeme pouze obecné a trojici černých u Tovačova. Nevadí, popravdě mám stále plnou hlavu včerejšího blízkého setkání s kulíškem, ke kterému se budu ještě dlouho v myšlenkách vracet.


Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) z Drahanské vrchoviny.


21.4.2013: Někdy se tomu prostě odolat nedá
Na středu si chystám překlad článku Kevina J. Cooka s názvem "Přesuňte svoji pozornost od birdingu k ptákům". Autor v něm velice pěknou formou vysvětluje, že poznání nových detailů ze života ptáků je mnohem zajímavější, než pouhé jejich sledování za účelem přidání si nového druhu do svého seznamu. Má pravdu, ale některá lákadla jsou prostě tak velká, že se jim dá jen stěží odolat. Jedno takové mě čekalo v neděli.
Vstávám něco po šesté a jdu na zahradu. Postel mi zabrali po ránu synci, tak si dělám kafe a jdu ven. Rozdělávám oheň a snídám opečenou klobásu. Pak ořezávám zbylou jabloň a něco kutím v kůlně. Teplota stoupá, ze zahrad pokřikují krutihlavi, zpívají konopky a od lesa zaznívá hlas rehka zahradního. Do terénu jsem se dostal v pátek a v sobotu. V pátek to byl podvečerní výlet k Záhlinicím a v sobotu jsem se poflakoval na jihu Moravy. Dnes mám tedy už odptáčkařeno a chci být s rodinkou. Blíží se doba na oběd. Řežu cosi s motorovou pilou, když přibíhá Pepe se zvonícím mobilem. Volá David Lučan. Napřed mu nerozumím ani slovo, ale nacházím místo s lepším signálem, když David právě říká: "jestli seš někde na chalupě, tak přijeď do Záhlinic, právě tady koukám na jespáka skvrnitého...". Takovou zprávu bych snad mohl ignorovat, kdybych byl ve všední den v práci, ale po nové dálnici to mám z Vyškova do Záhlinic nějakých 50 km. Loučím se s Davidem, s rodinkou, beru ze skříně nachystaný birderský bágl, skáču do auta a jedu. Už dlouho jsem Molendu takhle nehnal. Je krásný termický den. Podél dálnice táhnou dravci.
K Záhlinicím přijíždím v rekordním čase. Na břehu stále ještě sedí David a právě ukazuje jespáka dalšímu pozorovateli. Na druhé straně rybníka vidím Adolfa Goebela s panem Čihalíkem. David mě naviguje a už mám v hledáčku svého stativáku jespáka taky. Je o facku menší než okolní vodouši bahenní, skvrnitým rezavohnědým hřbetem spíš připomíná jespáky bojovné, ale hruď je nápadná, hustě tmavě čárkovaná, ostře ohraničená od bílé spodiny a uprostřed vybíhá do špičky. Nádhera! Že se v průběhu víkednu dvakrát podívám k Záhlinicím, jsem si tedy nemyslel. Kochám se a nadšeně své pocity tlumočím Davidovi. Jespák hledá potravu s dalšími bahňáky blíže vzdálenějšímu břehu. David se chystá k odchodu. Loučíme se a já obcházím rybník na druhou stranu. Míjím se s Ádou, Pavlem Vojtěchovským a panem Čihalíkem.
Jespák je sice blíž, ale pro kvalitnější fotodokumentaci je přece jen ještě daleko. Zato v dalekohledu je vidět dokonale. Objevují se další kolegové s dalekohledy – Jirka Šafránek, Zdeněk Němeček a Jarka Kačírková. Vzduch se tetelí a já se pořád snažím plnit paměťovou kartu dalšími pokusy něco zachytit. Je to krása. Dalším zájemcem o neobvyklé pozorování je Franta Kopecký. Libuje si, jak je fajn být stále online a vědět o všech pozorováních publikovaných na avifu. Prohlížím další bahňáky i dvojici tenkozobců, ale stále se vracím k jespáku skvrnitému. Ten se v jeden moment s ostatními bahňáky přikrčil a už to vypadalo, že vzlétne. Dívám se po obloze, co ho poplašilo a snad dvacet metrů nad námi přeletuje samice poštolky rudonohé. Přímo atlasový jedinec. Musím se smát. Co nás tady ještě čeká? Ještě chvíli zůstávám a pak se také loučím. Byl jsem tu přes dvě hodiny a v podstatě jsem utekl od nedělního oběda. Musím se vrátit. Poštolka rudonohá krouží vysoko nade mnou. Cestou k autu potkávám další známé tváře. Málokdo si nechá ujít takovou příležitost. Dnešní pozorování je desáté tohoto druhu u nás a ve stejných místech byl jespák skvrnitý zaznamenán v roce 1997. Je docela pravděpodobné, že už ho u nás víckrát neuvidím a tak svého malého projevu twitchingu vůbec nelituji. :) Díky Davide.


Jespák skvrnitý (zcela vpravo) ve společnosti vodoušů bahenních a jespáků bojovných.


16.4.2013: Brkoslavi a rorýsi
Některá pozorování jsou nezvyklá tím, s jakou pravděpodobností mohou nastat. Například před dvěma roky - 22.4.2011 - jsem ráno (6:20) na kole frčel do práce a cestou mě na Křižíkově ulici v Brně překvapilo u silnice hejno 40 brkoslavů severních. Dopoledne (11:00), cestou na oběd, jsem pak pozoroval jedny z prvních tohoročních rorýsů ve městě. Říkal jsem si, jak výjimečné je to spojení - jeden z posledních zimujících druhů se setkal s jedním z posledních navrátilců na hnízdiště. Nenapadlo mě, že se podobná situace může brzy opakovat.
Letošní dlouhá zima u nás řadu zimujících druhů zdržela a navíc patřila k těm, kdy se tady dala běžně vidět hejna brkoslavů. Náhlé oteplení v posledních dvou týdnech doprovázel doslova jarní příval ptačích druhů vracejících se z jihu. Zprvu to vypadalo na jisté zpoždění, ale objevili se už i rorýsi a to snad i o nějaký den dříve, než obvykle. No a já si říkal, jestli se mi opět poštěstí vidět alespoň během jednoho dne rorýsy a brkoslavy?
Zvonivý hlas malého hejnka brkoslavů mě na sebe upozornil včera na ulici Stránského a později odpoledne na Královopolské. Hlavu jsem si mohl vykroutit, ale rorýs žádný. Dnes ráno (6:05) jsem ze zvědavosti prohlížel stromy podél cyklostezky na Královopolské, jestli brkoslavy zase neuvidím. Zvonění je prozradilo - 12 jich sedělo skoro ve stejných místech, co včera. Chvíli jsem si je prohlížel, pak jsem sednul na kolo a stačilo ujet necelých 50 metrů a zahlédl jsem na obloze známé třepotavé siluety. Malý příruční dalekohled mám stále u opasku, proto nebylo složité si ověřit, že jde skutečně o první dvojici rorýsů, kterou letos vidím. Brkoslavi a rorýsi s odstupem několika sekund! Jsem zvědavý, jestli se to někdy v budoucnu ještě bude opakovat? :)


Jeden ze čtyř krutihlavů obecných (Jynx torquilla), které jsem včera ráno viděl pod Hády.


13.4.2013: S dvojčaty na Znojemsku
Předpověď na víkend je slibná. Původně jsme chtěli do Pístovic a to by znamenalo sobotní návštěvu Tovačova. Josef bohužel onemocněl a tak musíme trochu improvizovat. Už delší dobu si slibuji Jaroslavické rybníky, tak proč ne dnes? Ráno budím dvojčata a v půl sedmé ve třech – vlastně s Emilem ve čtyřech – frčíme na výlet.
Ještě než se pouštíme na Znojemsko, tak se mrkneme k rybníku Starý u Pohořelic. Na krajní SV sádce plave 52 zrzohlávek a 18 kopřivek. Bahna vypuštěné vedlejší sádky jsou ptákuprostá, ale kolonie volavek a kvakošů na ostrůvku se plní, jen kvakošů počítám 42. Ozývají se budníčci menší a už i pěnice černohlavé.
Pole jsou dostatečně vyschlá, abychom se mohli polní cestou dostat na hráz Šumického rybníka. Krom dvou vlaštovek tu pozoruji první jiřičku a z rákosí se ozývá sýkořice. Zkouším si ji přilákat pro několik dokumentačních fotek. Z vrbových keřů zpívá budníček větší a nejpočetnějšími jsou na vodě roháči (36 ex.). Fouká dost studený a silný vítr. Oblohou poletují mraky. Chvíli je zataženo a vzápětí svítí slunce, zkrátka dokonalé aprílové počasí.
Cestou přes vesnice přibývá vlaštovek. Sedí na drátech před domy a poletují kolem silnice. Kluci ukazují na dvojic čápů bílých postávajících v poli.
Dokupujeme svačinu a jedeme se mrknout na několik rybníčků. U vody to žije. Přibývá mi hned několik nových druhů bahňáků, které vidím letos prvně – dva jespáky obecné stále ještě v nenápadném šedém zimním šatě, sedm vodoušů šedých, vodouše bahenního a tmavého. Společnost dvojici čírek modrých dělá na mělčině rybák velkozobý. Po chvíli pozorování prolétá nad hladinou také pětice břehulí. Sice pořádně funí, ale je to paráda. Jaro ve vší síle.
Pomalou jízdou se přesouváme k Jaroslavicím. Krajní sádka je jako vždy obklíčena rakouskými rybáři. Tady už je jaro úplné. Všude vlaštovky a z rákosí pozpěvují rákosníci proužkovaní a o něco později poslouchám si nevýrazný a přerušovaný hlas cvrčilky slavíkové. Sádky jsou bohužel už všechny na vodě. Chvíli čelíme vichru na hrázi a já prohlížím hladinu. V dálce je vidět jeden racek žlutonohý, hejno třiceti lžičáků a husy velké. Pak se šmrdolíme rákosím mezi sádkami. Kluci si hrají a hledají prázdné brokové nábojnice. Nacházejí jich neuvěřitelné množství. Možná by myslivci mohli ochranu přírody, kterou si berou za svou, začít sběrem svých vystřílených nábojnic. Tohle by mělo být samozřejmou součástí myslivecké etiky.
Kluci jsou uběhaní a vyfoukaní, je čas se obrátit zpět. Cestou přes Božice posloucháme zpěv zvonohlíka a pak už najíždíme na silnici č. 53 spojující Znojmo a Pohořelice. Aby kluci věděli, jak vypadá pěkně upravený rybník s lavičkou a stolkem k odpočinutí, tak zajíždíme k tomu Miroslavskému. Je tu pěkná populace hus velkých. Možná by se dalo uvažovat i o nějakém límcování. :)
Tím posledním odskokem z trasy je skládka odpadu u Žabčic. Cestou potkáváme luňáka červeného a od plotu nad skládkou odlétá dvojice koroptví. Stále je tu ještě několik racků žlutonohých – 3 ex. ssp. fuscus a 1 ex. ssp. graellsii/heuglini se světleji břidlicovým hřbetem. A teď hurá domů. Kluci usínají, mají toho plné kecky. Tenhle prudký rozjezd jara jednoho unaví.


Mohutný rybák velkozobý (Hydroprogne caspia) s mrkví místo zobáku ve společnosti čejky a čírek modrých.


Dvojice racků žlutonohých (Larus fuscus). Vpravo typický představitel ssp. fuscus s téměř černým hřbetem,
vlevo světlejší pták se znaky ssp. graellsii/heuglini.


9.4.2013: Hodinka „za humny“
Po podmračeném víkendu přišlo krásné slunečné pondělí. Zkrátka ironie pracovních dní, které bývají mnohem hezčí než ty volné, víkendové. Dnes, tedy v úterý, je obloha opět šedivá, ale konečně se oteplilo a odpoledne se dokonce ukázalo slunce. Dny se po změně času prodloužily, a proto mi přišlo škoda trávit nečekaně příjemný podvečer doma. Šírání přijde asi za hodinu, moc času nemám. Napadá mě necelé dva kilometry vzdálená retenční nádrž Červený mlýn. Jde o ne příliš vábně vyhlížející městskou „přírodu budoucnosti“ sevřenou mezi ulicí Sportovní, Cimburkovou, svitavskou radiálou a nákupním centrem Královo Pole. Dřív tu byla plocha rákosin s místy prosvítající vodní hladinou, kterou částečně obklopoval porost vrb, hlohů a javorů jasanolistých. Dnes část lokality padla za oběť nově vybudovanému přivaděči, který se nad ní klene v podobě několika betonových oblouků. Uprostřed ji pak přetíná příjezd k obchodnímu centru.
V okolí je stále několik křovin a rákosí vyrůstá z plochy, do které vtéká zapáchající stoka. Přesto je tu jaro. Ozývá se zpět drozdů a kosů a na přilehlém trávníku sedí na uschlém býlí bramborníček černohlavý. Dokonce se tu pase zajíc. Pozoruji honící se rehky domácí a na stéblech rákosu těsně nad vodní hladinou balancující budníčky menší. Nedaleko občas přelétne severním směrem skupinka konipasů bílých a stále častěji se nade mnou otočí menší hejno špačků přilétajících od jihu a pokračuje dále. Ozve se ostřejší hlas konipasa horského a v 19:10 se objevuje i první vlaštovka. Nezdrží se, pokračuje dál k severu. O něco později ji následují další čtyři. Špačci jsou stále početnější, zkouším je sčítat. Stojím na vyvýšeném břehu nádrže a kochám se večerem. Jen pár metrů za mými zády hučí projíždějící auta. V rákosí přeletují strnadi rákosní a dost vysoko na obloze se ukazuje trojice racků chechtavých. Město opouští jižním směrem stovka posledních havranů a světla ubývá. Stále početnější špačky přestávám počítat ve chvíli, kdy jich mám něco přes tisíc a kdy zjišťuji, že se usazují na stromech asi 300 m západně v okolí Poděbradovy ulice. Větve nejvyšších topolů se pod jejich těly pěkně prohýbají. V 18:35 se jich polovina zvedá, hejno si chvíli vlní vzduchem a pak prudce zapadá do rákosí těsně přede mnou. Druhá polovina je následuje během pěti minut. Odhadem tu do rákosí „zalehlo“ asi tři tisíce štěbetajících špačků. Šeří se a začíná být chladno.
Za hodinu už jsem zase doma, abych mohl převzít štafetu a přečíst klukům pohádku na dobrou noc. Je dobré mít „za humny“ alespoň kousek přírody, byť se jedná o zákoutí, které na první pohled moc vábně nevyhlíží. Nedaleko městského centra si ale člověk moc vybírat nemůže.


Větve vzdálených topolů postupně těžknou pod těly přilétajících špačků.
Ti se s příchodem šera přesouvají k nocování do rákosí.


6.4.2013: Jarní tah
Tato sobota patří jižní Moravě. Chci se podívat trochu do polí a taky k rybníkům. Z faunistických stránek okolních zemí i našeho birds.cz je patrné, že právě probíhá silný tah racků žlutozobých a jeřábů popelavých, častěji se ukazují motáci stepní a kosi horští. Jsem zvědavý, jestli na některý z těchto druhů narazím.
Pod zataženou oblohou panuje příšeří a nad poli se vznáší řídká mlha. čas od času přibrzdím a prohlížím okolí. za těchto podmínek toho moc vidět není. Mířím tedy k sádkám severně od od Starého rybníka u Pohořelic. Krajní SV sádka je upuštěná a ta pod ní je na bahnech, která obsadila hejna racků. Mezi chechťáky jsou 3 racci žlutonozí a asi 5 bouřních. Z bahňáků jsou vidět vodouši rudonozí a vodouš kropenatý. Na ostrůvku Starého rybníka prozatím není vidět ani jeden kvakoš. Volavky popelavé ale přinášejí na hnízda klacíky a upravují je.
Z hráze mezi Vrkočem, Zarostlým a Nohavicí jsou na bahnech vypuštěného Zarostlého vidět vodouši kropenatí a kulíci říční. Nade mnou přelétá orlovec a ozývá se zpěv strnadů rákosních. Stále je pěkná kosa a vzdálený břeh Vrkoče mizí v mírné mlze. Odpočinkovým tempem jedu k Drnholci a před ním odbočuji na asfaltku do polí. Na kopečku poskakuje po poli bělořit šedý a z větrolamu přede mnou vzlétají káně a jeden krahujec, který tu trhal brávníka. Nad polem u letiště pak pozoruji krásného šedivého samce motáka s černými konci křídel. Moták stepní to ale není. Jde o dokonale vybarveného pilicha.
Jedu k severu, abych se zastavil na hrázi Horního branišovického rybníka. Krom kachen, přeletujících kormoránů a volavek bílých stojí za zmínku jen čtveřice morčáků velkých. Hmyz nelétá žádný a tudíž se stále ještě neukázaly vlaštovky, které tu vloni už byly. Za Branišovicemi sedí v poli asi 80 čejek a o kus dál 7 volavek bílých.
Ještě než se vrátím do Brna, tak se jedu podívat na skládku odpadků u Žabčic. Vlastně jsem tu nikdy nebyl. Jako každá skládka láká i tato racky. A vyplácí se. Hned po příjezdu počítám na valu nad skládkou sedět 21 racků žlutonohých. Jde o maximální počet v jeden okamžik pozorovaných ptáků, ale nevylučuji, že další jsou za valem nebo ve vzduchu. Racci totiž vyrážejí k čerstvé skládce, krouží ve vzduchu a někteří se zase vracejí. Tak alespoň jeden z těch druhů, na které jsem ráno myslel, se mi podařilo pozorovat. Ve stejný den před sedmi roky (2006) jsem nedaleko odsud pozoroval s Pepem na podmáčeném poli 20 racků žlutonohých. Tehdy to byl snad nejvyšší počet pro ČR, ale letošní začátek dubna tyto počty hravě strčil do kapsy, jak zjišťuji později doma (7.4. Těmice (HO, JM) - 46 ex. (Brychta), 5.4. Výprachtice (UO, PA) - 24 ex. (Chaloupek), 5.4. Jaroslavice (ZN, JM) - 22 ex. (Šrámek)). Jinak tu řvou stovky racků chechtavých, desítky bělohlavých a několik bouřních. Potravu hledá mezi odpadky také čáp bílý. Obloha je sice stále zatažená, ale je světlejší. Cestou na Brno je ze silnice vidět tah kání lesních. To pravé jaro už by konečně mohlo začít.


Sedm z nejméně jednadvaceti racků žlutonohých (Larus fuscus) hledajících potravu na skládce odpadu u Žabčic.


1.4.2013: Velikonoční pondělí u Tovačova
Předpověď na neděli se vyplnila a celý den poctivě sněžilo. Krajina zmizela pod vysokou vrstvou bílé nadílky. Ráno přemýšlím, jestli vůbec opouštět bezpečí vyhřátého doupěte domku v Pístovicích a pustit se do bílých plání. Slunce ale svítí z modré oblohy a sníh se oslnivě třpytí. Takové lákadlo nelze ignorovat. Silnice jsou místy kryty ujetou zledovatělou vrstvou sněhu, ale vcelku se jede dobře. Jedu se mrknout k Tovačovu.
Za Hrdibořicemi, v místech, kde před dvěma lety stála po celé léto v poli voda, pobíhají po sněhu malí pěvci a kousek od nich na vlhčím místě odpočívá 14 čejek. Těmi pěvci jsou skřivani a počítám jich 230. Panuje téměř bezvětří a na sluníčku je velice příjemně.
K Tovačovu přijíždím od severu. Na poli v úrovni Hradeckého rybníka se na řepce pase 90 labutí a jedna mladá husa polní. U jedné z labutí se mi daří odečíst žlutý kroužek s kódem 74TU. Jsem zvědavý, odkud pochází.
Pak už se pouštím po hrázi Hradeckého rybníka. Jsem rád, že jsem nezůstal doma. Je opravdu krásně. U „kříže“ se potkáváme s Lubošem Doupalem. Okraje rybníků kryje led, na kterém pokřikují racci. V tom největším hejnu je dvojice racků černohlavých a na led si před nás na chvilku sedá konipas luční. K severozápadu letí nad rybníky za sebou sedm čápů bílých. Jsou to moji letošní první. Je znát, že včerejší sněhový příval neměl vliv na jarní tah. K jihu přelétají káně lesní a odtátá místa hráze jsou plná strnadů rákosních, drozdů zpěvných a s nimu tu poskakuje bramborníček černohlavý. Blízko se objevuje hejno šedesáti hřivnáčů a o něco později také dvojice doupňáků. Dvakrát nám těsně nad hlavou přeletuje linduška horská. Na poli se pasou husy velké a běločelky a mezi kachnami je 18 hvízdáků a samec lžičáka. Slunce, vítr, který téměř nefouká a druhy, se kterými si letos setkávám poprvé, plní dnešní atmosféru příjemným neklidem a radostí.
Na štěrkovně u Annína nás na sebe s křikem upozorňuje devět v dálce letících jeřábů. Na vodě je asi 50 roháčů a nad lesíkem na břehu se objevuje 40 brkoslavů. Za zmínku stojí přelet dalších čtyř čápů bílých a 12 hvízdáků. Obloha se zatahuje, slunce mizí a začíná sněžit. Příjemná atmosféra bere rychle za své. Také zde se na cestě s odtátým sněhem zdržují v blízkosti keřů drozdi, pěnkavy a strnadi rákosní. Zvláště drozdů bude minimálně desítka.
Loučím se s Lubošem a jedu se ještě podívat k Troubkám. Je tu hodně racků – 110 bouřních, 19 bělohlavých, 300 chechtavých a také dva žlutonozí. Oblačnost mizí k východu a opět se objevuje slunce. Jásavost krajiny se vrací. Na vodě pozoruji tři turpany hnědé a dalších 11 hvízdáků. Teď ještě cesta domů a netradiční velikonoční pondělí s vánoční zasněženou atmosférou budu mít za sebou.


Spolu s racky chechtavými se na ledě zdržovali také dva racci černohlaví (Larus melanocephalus) a tři desítky racků bouřních.
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter