> fotozápisník > archiv 2013/01
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2013/01)



30.3.2013: Jeřábi táhnou
Velikonoční víkend, tři dny v Pístovicích. Na dnešek jsme domluvení na výjezd do terénu s Pavlem Smejkalem. Mělo by to být spojeno s jedním netradičním pokusem. Hodinky mě budí jako po celý týden v 5:30. Teplota se drží zlomek nad nulou. V okolí tu leží stále ještě sníh, který napadl vprostřed týdne. Do Lulče jedu po asfaltové lesní cestě. V šest zastavuji na okraji lesa. Pod botama mi vrže sníh, zamlžený les zní ptačími hlasy. Ozývá se bubnování strakapoudů a křik žlun a datla. Skřípavý zpěv špačků doplňují strnadi obecní a hvízdání brhlíků. Stojím na cestě, poslouchám a od úst mi stoupá pára. Sousedství s lesem bych bez váhání vyměnil za naše městské bydlení.
Stačí několik nadmořských metrů a sníh z krajiny mizí. Pod Svatobořicemi-Mistřínem jsou podmáčená pole plná ptáků. Desítky čejek, stovky kachen a jódlování vodoušů rudonohých. Alespoň dnes je ve vzduchu cítit jaro, byť má zítra zase začít padat sníh. Daleko před náma se na ozimu rozpouštějí v lehkém oparu siluety čtyř jeřábů. Nejsou tu jediní. Od Milotic k nám zaznívá troubení dalších. Pavel se odhodlává k pokusu, který v posledních týdnech promýšlel. Sestavuje si přenosný kryt v podobě tura. Dělám dokumentační fotky a Pavel odchází podél vodního kanálu blíže Miloticím. Já se věnuji s okem na stativáku životu na loužích. Přesouvám se, abych na obrovskou vzdálenost pozoroval jeřáby hledající potravu na poli v těsné blízkosti hejna hus. První čtveřice ptáků se k nim přidala a teď je tu 32 jeřábů. Pavel se vrací a sklesle označuje svůj pokus za fiasko. Ptáci ho odmítli považovat za neškodné domácí zvíře a ulétli. Nemám strach, že by ho to odradilo od dalšího vynalézání. Hejno jeřábů pak pozorujeme ještě z jiného úhlu a menší vzdálenosti od Milotic. Je to paráda.


Přenosný fotokryt ve tvaru vola se prozatím neosvědčil. :)
Jarohněvický rybník je nacpaný ptáky k prasknutí. Stovky chocholaček a poláků velkých, samostatné hejno dvou set kormoránů a čtyř set lysek. V severní části sedí husy polní a kolem rákosí plavou husy velké. Stále je tu dost seveřanů v podobě morčáků velkých, malých a hoholů. Zrzohlávek počítám 44 a ve vzduchu se kočkuje dvojice orlů mořských. Mutěnické rybníky nás vítají přeletem čápa černého a orlovcem trhajícím svoji kořist na vrcholku topolu. V rožku odpuštěného rybníka odpočívá 12 kulíků říčních a 4 vodouši kropenatí. Bahnité dno jediného vypuštěného rybníka obsadilo 14 dalších vodoušů kropenatých a šest vodoušů rudonohých. Při zpáteční cestě k autu slyšíme moudivláčka a z hladiny největšího rybníka s ostrůvkem se zvedá spolu s ostatními racky dospělý racek žlutonohý. Pod vrbou nacházíme mrtvého kulíka říčního.
Rybníky severovýchodně od Velkých Bílovic přecházejí v podmáčené louky. Také zde křičí vodouši rudonozí. Nejbliží rybník je stále ještě z valné části pod ledem, na kterém sedí desítky racků. Bližší pohled odhaluje hned 14 adultních racků žlutonohých, desítky racků bouřních a bělohlavých. Tady by si rackař přišel na své. Na mokřadem prolétá prudkým přízemním letem sokol a na vodě jsou krom poláků také dva páry husic liščích.
V polích směrem k Velkým Pavlovicím prohlížíme čejky, když k nám doléhá troubení jeřábů. Daleko od nás jsou vidět čtyři ptáci, ale když pak asfaltkou míříme mezi vinice, tak nalézáme dalších sedm jeřábů. Vyjíždíme ještě výš a z nadhledu vidíme na terénní depresi se stojící vodou a v jejím okolí odpočívat krom čtyř stovek hus polních celkem 30 jeřábů. Člověk jako by se ocitl někde v maďarské pusztě. O chvíli později pak u rákosem zarostlého mokřadu při prohlížení hus velkých nacházíme také bernešku bělolící. Po celý den je víceméně příšeří a teď, ve tři po poledni, jako by už panoval podvečer.
Poslední zastávkou jsou pole u Blučiny. Čejek ubylo a během celého dne jsme neviděli ani jednoho kulíka zlatého. Tisícová hejna, která se na našem území zdržovala ještě koncem minulého týdne, jsou pryč. Na loužích v poli jsou vidět hvízdáci a ostralky. Kousek od nás běží krajem vodní strouhy dvě koroptve a nad námi se ozývá linduška luční. Jižně od Brna uzavíráme kruh.


Orlovec říční (Pandion haliaetus) nad rybníky u Mutěnic.


23.3.2013: Tento způsob jara...
Na druhou polovinu března je skutečně mrazivé počasí. Slunce sice svítí a v závětří je příjemně, ale vítr se prohání krajinou prudký a ledový. V Tovačově má proběhnout terénní exkurze a proto, že jsem slíbil některým účastníkům dodat klubové placky, tak směřuji na střední Moravu.
Z dálnice sjíždím u Žešova a pokračuji rozbitou asfaltkou lemující letiště. Na jednom místě potkávám dobře 150 pěnkav obecných a jikavců a o kus dál se z pole na keře přesouvá dalších 300 pěnkav. V Tovačově kupuji svačinu, kterou do sebe cpu u sádek. Scházejí se první účastníci exkurze. Úplně první je naprosto zmrzlá Jarka Kačírková. Vítr je nemilosrdný a teploty jsou někde o 25°C níže než vloni. Na mysli mi vytane známá věta z Vančurova Rozmarného léta: „Tento způsob léta“, děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, „zdá se mi poněkud nešťastným.“ Jen to léto by se hodilo zaměnit za jaro.
Vítáme se s ostatními. Na Křenovském postávají po březích volavky popelavé (51 ex.). Na Hradeckém jsou vidět hoholi, morčáci velcí a pak hlavně poláci velcí a chocholačky. U Mlýnského náhonu tiše v keřích poskakují budníčci menší a vysoko nad rybníkem letí k severu početné skupiny kormoránů. Na hrázi kolem kříže přeletují bramborníčci černohlaví, dvakrát pozorujeme pochopa a na ozimu severně se pasou husy velké. Zpáteční cestou nás míjí orlovec a čas od času jsou vidět ve vzduchu klíny hus – převážně polních – vracejících se k jihu. Na severu asi nebude příliš vlídno. Vypovídají o tom obrovská hejna kulíků zlatých, která jsou stále pozorována všude po republice. David Lučan mi vypráví, jak jich včera viděl téměř 700 a sms-ka od Tómy Grima zmiňuje dokonce 1000 ex. od Vlasatic na Pohořelicku.
V závětří u Annína se skrývají roháči (40 ex.), tokají hoholi (17 ex.) a nejpočetnější jsou chocholačky a poláci velcí. Na hladině zježené bílými hřebínky vln jsou jižně od jezera dobře 3 stovky kormoránů. Vítr nám příliš komfortu k pozorování neposkytuje. Většinou se choulíme nad stativáky, podupáváme a podléháme zimě. Zajímavostí je krásný samec turpana hnědého a podivný kříženec chocholačky se znaky obou pohlaví (má náznak malé ostré chocholky v týle a boky světlejší než samice). Troubeckou pískovnu mám z jejího SZ okraje proti slunci. Přejíždím kousek dál k jihu a mezi racky chechtavými rozeznávám 4 racky žlutonohé. Vítr je tak nepříjemný, že od podrobného zkoumání hladiny upouštím.
Pomalou jízdou mířím k jihu. Na oranici v úrovni Plučiska přeletují čejky (240 ex.) a když chvíli stojím venku, tak se nade mnou ozvou kulíci zlatí (18 ex.). Na oschlých hrudách poskakují kvíčaly, ale také konipasi bílí a samice bramborníčka hnědého. Pak ještě kratičké zastavení u rybníka v Chropyni, kterému dominuje křik racků chechtavých. V parku poskakují drozdi zpěvní a kvíčaly, nad rákosím krouží pochop (M) a z hladiny se ozývají roháči. No a v Kojetíně u rybníka Pod Hrází si připisuji starou známou labuť zpěvnou se žlutým límcem 7R42. Jihozápadně pod Kojetínem jsou v polích rozsáhlé louže. Cestu k nim však již nehledám. Vyfackován ledovým vichrem rád zůstávám ve vytopeném autě, poslouchám příběh o rytířík Kulatého stolu a vracím se do Brna.


Středomoravská Zpěvanka tentokrát dělá garde páru labutí velkých v Kojetíně.


16.3.2013: S Tómou u Lednických rybníků
Včera se objevil Tóma Grim, pokecali jsme, popili a dnes za slunečného, ale také mrazivě jiskřivého rána vyrážíme ven. Vyprovází nás ptačí zpěv a jemné bubnování, které vyluzuje samice strakapouda velkého na plechový cylindr kovové tyče vyrůstající ze střechy našeho domu.
Na ploše podmáčeného pole u Blučiny poletují špačci a čejky. Nedaleko nás hledají potravu dva kulíci zlatí. Tento druh je v poledních dnech hlášen z mnoha míst republiky i v poměrně vysokých počtech. Tóma si mne ruce – nový druh, který u nás ještě neviděl. Pak už jedeme k Pastvisku u Lednice a cestou několikrát zastavujeme a prohlížíme okolí. Z topolů se ozývají brkoslavi a na loukách odpočívají husy velké. Objevuje se několik drozdů zpěvných a na kraji blízkého lesa sedí dvojice krkavců. Nad námi se ozývají hlasy lindušek lučních.
Na Mlýnském rybníce se většina ptáků zdržuje v jeho západní části. Přesouváme se za nimi. Je tu asi 750 hus polních a 30 hus běločelých. Drží se v kompaktním hejnu a než si je stačím pořádně prohlédnout, tak je zvedá orel mořský a husy přelétají na opačný konec hladiny. Škoda. Lituji toho ještě víc, když na jedné fotce letícího hejna později nacházím husu polní s límcem. Na vodě je také 14 roháčů. Jsou pohromadě jako by zrovna přilétli. Na kraji lesa pozorujeme asi 10 drozdů zpěvných. Vypadá to, že právě přilétla jejich hlavní vlna. Prostřední rybník se zdá být prázdný, ale pod hrází se krčí volavky popelavé, rákosí prohledávají roháči a na druhé straně je vidět 23 morčáků velkých.
V západní části Hlohoveckého rybníka se pohybuje 9 husic liščích a na kraji sedícího hejna racků chechtavých hledá potravu 7 jespáků bojovných, jeden vodouš rudonohý a jeden kropenatý. Dvakrát se mi zdálo, že slyším zřetelný zpěv pěnice černohlavé, ale pak už se neozval. I tady jsou drozdi zpěvní. Z hráze Nesytu jsou vidět chocholačky a poláci velcí. Objíždíme ho a na druhé straně potkáváme Viléma Vyhnálka s kolegou, kteří tu kroužkovali. Dozvídáme se, že v Zámeckém parku se už objevil první kvakoš a oni sami viděli čápa černého, pochopa a dva poláky malé. Na vodě je vidět asi dvě stovky hus běločelých a minimálně 50 hus velkých. Mezi poláky velkými, chocholačkami, lyskami a čírkami obecnými se vyjímá samec zrzohlávky a párek lžičáků. I přes svítící slunce je docela zima. Je čas se vrátit.


Kulíci zlatí (Pluvialis apricaria) jsou teď hlášeni z mnoha míst republiky.


9.3.2013: Po dlouhé době u Tovačova
Jarní slunečné počasí plné ptačího zpěvu, na které se dá tak snadno zvyknout, má vystřídat příchod studené fronty doprovázený značným ochlazením. Jsem zvědavý, jak to nakonec dopadne, protože meteorologové slibují nefalšovaný návrat zimy a prudký pokles teplot. Už dnes by se měla změna počasí projevit zataženou oblohou a odpoledne deštěm.
Jsme v Pístovicích. Jabloně jsem ořezával za pokřikování letošního prvního drozda a občas se nade mnou nesměle ozval i skřivan. Budím se po třetí ráno a nemůžu zabrat. Válet se mi nechce a tak už ve čtyři vyjíždíme do tmy. Mým cílem je les kousek za Chvalčovem v Hostýnských vrších. Vloni mě tam vzal Jirka Šafránek, abychom zkusili štěstí se strakapoudem bělohřbetým. Dnes se chci podívat po skorci a pak se také chvíli projít lesem.
Cestou několikrát prší. Říkám si, že volba Hostýnských vrchů nebyla asi nejšťastnější. Ale co už? Za Chvalčovem navíc najíždím do tak husté mlhy, že mohu jet sotva třicítkou. Na parkovišti u říčky jsem ještě za tmy. Chvíli podřimuji a pak lezu do chladného rána. Říčka hučí a skrz ni se prodírá hlas skorce. Za chvíli ho už vidím sedět na kameni v proudu. Kolem leží zbytky sněhu a ze svahů se hrne v potůčcích voda. Pomalu stoupám bukovým porostem po rozmáčené půdě do kopce. V lese je ticho. Jen občas se ozve koňadra, ale také hlas hřivnáče. U nás na jihu jsem ho ještě neviděl, ale tady už volá. Mezi stromy jsou zbytky sněhu. Někde jsou ho ještě celá bílá pole. Pod jehličnany pouštím nahrávku parukářky, která mi na druhý pokus odpovídá. Šplhám až do horních partií svahu, kde začíná mlha a pomalu se vracím zase dolů. Nejspíš jsem tu přece jen brzy. Není slyšet ani žádné bubnování. Nějaký týden to chce ještě počkat.
V Bystřici pod Hostýnem si kupuji snídani a pokračuji přes Přerov k Troubkám. Snídám u pískovny a jedním okem prohlížím hladinu. Krom zimních druhů jako jsou morčáci velcí (5 ex.), hoholi severní (14 ex.) a turpani hnědí (4 ex.), jsou tu i zástupci začínajícího jara – čírky modré (pár). Nade mnou zpívá skřivan a přeletuje čejka. U malého rybníčka před Tovačovem mě nutí zastavit racci posedávající na ledě. Je tu asi 30 racků bělohlavých, racci chechtaví s tmavohnědými kápěmi a pár volavek popelavých. Polorozmrzlá štěrkovna u Annína je zajímavější počty i druhy ptáků. Převládají stále zimní návštěvníci – morčáci velcí, hoholi, racci bouřní, ale nad ledem poletuje konipas bílý a z lesa křičí žluna zelená.
Hradecký rybník je až na levou horní část bez ledu. Racci chechtaví s křikem obsazují hnízdiště a mezi kachnami se dají najít morčáci velcí, hoholi, kopřivky, hvízdáci, čírky obecné atd. Na poli za rybníkem sedí hejno hus běločelých (asi 90 ex.) s husami polními (5 ex.) a velkými (25 ex.). Další husy velké jsou na vodě podél rákosí (11 ex.). Podél hráze se pohybují strnadi rákosní. Vítr fouká ledový a je nehorázná zima. Potkávám Luboše Doupala. Říkal, že už na hrázi potkal letošního prvního samce bramborníčka černohlavého. Nad námi přeletuje čtveřice brkoslavů a nad vodou houpavě letí konipas horský. Co chvíli na vodě přistává skupinka labutí, která se přilétá napojit z blízkého řepkového pole. Bramborníčka nacházíma na severu hráze. Jsem zvědavý, nakolik se ochlazením zastaví jarní tah. Loučím se s Lubošem a vracím se k autu.
Ještě zastavuji za rybníky, kde se na řepce pase 70 labutí velkých. Pak už jsem rád, že si můžu pěkně zatopit. Uši mám rozsvícené chladem do červena. Asi jsem s tím jarním zástřihem neměl tak pospíchat. :)


Letošní první bramborníček černohlavý (Saxicola torquatus) na hrázi Hradeckého rybníka.


5.3.2013: Kachničky mandarinské v Brně na Svratce
Populace brněnských kachniček mandarinských obývající Svratku se má čile k světu a zdárně prosperuje. Jak už bylo zveřejněno ve faunistické databázi ČSO, v minulých dnech se k ostatním ptákům přidal nový, téměř bílý kačírek, který divoce toká a zdá se, že jedna ze samiček už podlehla jeho kouzlu a tvoří s ním pár. V letošním roce tedy můžeme čekat již třetí generaci těchto pestrobarevných kachniček. Dnes se u mostu do Jundrova zdržovaly 4 kompletní páry, 2 samci a zmíněný bílý kačírek.


Téměř bílý samec, který se v minulých dnech objevil na Svratce.


2.- 3.3.2013: Sice chladný, ale už jarní víkend.
Sobota 2. března: Po téměř jasné noci je ráno dost chladno s námrazou. Hned na jižním okraji Brna potkávám první husy směřující k severu. Už v týdnu (28.2.) jsem nad Medlánkami viděl protahovat husy polní a vypadá to, že právě tento druh je právě teď v pohybu. V polích u Velkých Bílovic je asi 400 hus běločelých a 200 hus polních, ale právě husy polní je vidět, jak přilétají v menších hejnech z jihu a usedají k ostatním. Zdá se, že v noci a nad ránem probíhal jejich tah. Kolem proletuje šest špačků.
Pak projíždím kolem Lednických rybníků. Je radost si zase po dlouhé zimě stoupnout na břeh rozmrzlého rybníka a kochat se životem na hladině se sluncem za zády. Zvlášť, když je pozorování doplněno skřípavým zpěvem špačků, křikem žlun a hlasy pěnkav. Všude jsou vidět husy velké, ale také menší hejna hoholů. Hlohovecký rybník by v současném stavu mohl být za pár měsíců velmi atraktivní. Je upuštěný a nedaleko Hraničního zámečku loví 5 husic liščích. Další dvě husice letí podél Včelínku, kde se na topolech krmí hejno brkoslavů severních (60 ex.). Poslední dvě husice nacházím na Nesytu. Fouká ledové severní vítr, ale je slunečno.

Neděle 3. března: Také dnes leží po ránu na všem námraza a obloha je po celé dopoledne slunečná. Jdu se se synky podívat na Hády. Rád bych viděl strakapoudy prostřední. Hned po příjezdu nás vítá zpěvem brávník a později ještě jeden. Strakapoudy velké porůznu se prohánějící mezi korunami stromů pozorujeme nejméně čtyři. Často se ozývá bubnování. Nesměle zpívají strnadi obecní, ale jako o život všude pokřikují koňadry a modřinky. U vysílače si říkám, že bych mohl zkusit nahrávku křiku strakapouda prostředního. Je to jen z mobilu a nepříliš hlasitě, přesto do minuty jeden přilétá na dub před námi. Krása! Prohlížím si ho do všech detailů. O něco později jsou už dva a honí se lesem. Blízko se ozývá žluna šedá. Pouštím i její křik a máme ji před sebou jak na dlani. Dokonalé! Zvláště příjemné je to tady v závětří pod modrou oblohou. Je slyšet i křik žlun zelených a jednou nad námi přeletuje s cvrlikáním skřivan.
Po obědě jedu ještě mrknout do polí k Blučině. Obloha je už zatažená a fouká silný vítr. Buldozer tu rovná cestu vedoucí přes pole. Kdoví, co se tu bude dít? Na drátech elektrického vedení sedí asi 60 špačků. Brzy odlétají a přidávají se k dalšímu hejnu. Je jich celkem asi 200 a sedají do trávy k čejkám (5 ex.), zvedají se, přeletují a tak stále dokola. Na vodě v poli je asi 20 kachen a na polní cestě se přede mnou krmí vrabci polní a strnadi rákosní.
Když už jsem v těchto končinách, tak mířím k obchodnímu středisku Olympia u Modřic. V severní části areálu kolem poletují hned tři chocholouši obecní, druh, který jsem během loňského roku vůbec neviděl, a který u nás přežívá už jen u některých zemědělských družstvech a průmyslových areálů na předměstí. Zkouším pár fotek a nade mnou přelétá konipas bílý. Co více si začátkem jara přát? :)


Dva obrázky z nedělního výletu - čejky chocholaté (Vanellus vanellus) se špačky (Sturnus vulgaris)
a chocholouš obecný (Galerida cristata).


24.2.2013: Krátká pokalamitní projížďka
Sobotní kalamitní předpověď počasí vyšla – chumelenice, silný vítr a dobrých 10 cm nového těžkého sněhu. Jet do terénu mě ani nenapadlo, když jsem viděl husté sněhové vločky honící se za oknem všemi směry. Proto jsem byl zvědavý, jak to dopadne dnes ráno. Nesněží, teplota nad nulou a včerejší bílá nadílka velice rychle taje. Není se co divit, když vše skrápí drobný déšť. Na ulici je čvachtanice, do které se ozývá zpěv pěnkav.
Beru to po dálnici k jihu. Někde před Velkými Němčicemi vidím k severu letět nízko nad poli dospělého orla mořského. V Hustopečích sjíždíma a pokračuji po okreskách. K dešti se bohužel přidává houstnoucí mlha. V poli před Velkými Bílovicemi potkávám husy. Díky mlze dokážu detailněji prohlédnout jen nejbližší řady. Mám tu před sebou asi 3000 ptáků. Další minimálně pětistovka je ještě dál za strouhou, keři a rákosím. Na druhé straně silnice je pak po ploše velkého lánu rozprostřeno asi 1300 husí. Převážnou většinu tvoří běločelky. Z celkového počtu je hus velkých jen asi 200 a stejný počet mají i husy polní. Rozbředlá mléčná mlha se převaluje krajinou a kontury ptáků se ztrácejí. Nemá cenu se tu déle zdržovat. Za slunečného počasí by to bylo něco jiného.
Přes Rakvice a Přítluky se dostávám k Novomlýnským nádržím. Všude podél krajnic jsou hromady mokrého sněhu. Netroufám si zajíždět mimo silnici, abych neuvízl. Objíždím Novomlýnskou zdrž. Pod Pavlovem jsou vidět kachny, poláci velcí, chocholačky a hoholi, ale jen v malých počtech. Až směrem ke Strachotínů jejich počty narůstají. Poláků velkých je tu asi 330, chocholaček zhruba stovka a šedestá hoholů. Mezi kachnami je také párek kopřivek, krásný samec zrzohlávky, dvě hoholky a dva roháči ve svatebním. Za hrází trhá na ledě kořist orel mořský za asistence tří drzých šedivek. Jsem tu ve chvíli, kdy trochu povolila mlha, jinak by toho moc vidět nebylo.
Podél vinohradů, v jejichž řadách už leží hromady ostříhaných výhonů, se dostávám na hlavní silniční tah Brno-Mikulov. Ještě než najíždím na hráz, tak si všímám hejna hus na blízkém poli. Neváhám a na nejbližším možném místě stavím. Opět se jedná převážně o husy běločelé (800 ex.) doplněné stovkou hus velkých a dvěmi husami polními. Škoda, že takhle vidět nebyla hejna u Velkých Bílovic.
Na hrázi zastavuji v okamžiku, kdy celé okolí zavalila šedá hustá mlha. V okolí stejně není až na pár kachen a morčáků velkých nic vidět. Nebylo by to lepší ani kdybych vytáhl stativák. Krátký výjez zakončuji. Vzhledem k vývoji počasí bude příští týden už po sněhu. Blíží se jaro.


Jedna starší fotka kvíčaly (Turdus pilaris), aby bylo čím dnešní příspěvek doplnit.


9.2.2013: Husy jsou pryč
Poslední dny přituhlo a teploty klesly pod nulu. Sníh před tím roztál a nový už nenapadl. Dnes jsem se chystal na husy. Konečně jsem se chtěl věnovat jen jim a pořádně si prohlédnout hejna pod Pohořelicemi. Když ale k polím přijíždím, tak je všude nezvyklý klid a ticho. Na hnojišti je jen pár desítek šedivek a havranů. Po husách ani památky. Na obloze se neukáže ani malé hejnko. Smůla. Říkám si, že se snad posadily k Drnholci, ale tam také nejsou. Většinou jsou slyšet aspoň jednotliví ptáci, ale tentokrát vůbec nic.
Kousek před Drnholcem odbočuji do polí. Loví tu samice pilicha a o kus dál také nádherný stříbřitě zbarvený samec. Z větrolamu vzlétá káně, ale také jestřáb. Pak zastavuji u řepkového pole poblíž Troskotovic a prohlížím labutě, které se tu pasou. Krom patnácti labutí velkých (10 ad.+ 5 juv.) se tu stále ještě zdržuje rodinka labutí zpěvných (2 ad.+ 3 juv.). Husy nikde.
Prázdné je i strniště u letiště před Drnholcem. Je tu jen 24 kvíčal a pár vrabců polních, když nepočítám káně lesní (5 ex.) a poštolku posedávající na berličkách i na zemi. Pod mostem v Drnholci proudí vzedmutá Dyje. Je tu jen několik kachen a lysek. Konečně nacházím několik hus v poli za křižovatkou na Brod nad Dyjí. Jde jen o 63 hus velkých a 3 běločelky.
Přes Brod nad Dyjí se dostávám zase k Dyji. Na vodu právě přistává několik desítek hus velkých. Nejspíš jsou to ty stejné, které jsem prohlížel před chvílí. Počítám 47 morčáků velkých a 15 morčáků malých. Na krajních stromech hájku za řekou sedí dvojice dospělých orlů mořských. Metr od nich je mladý orel. Hlasitě pokřikují. Další pár loví nad řekou. Na Mušovské zdrži je vidět dalších 52 morčáků velkých. Nádrž je téměř bez ledu.
Jedu dál přes Pasohlávky. V polích severně vidím sedat do polí několik desítek hus. Nejspíš to budou zase jen husy velké. Vypadá to tak, že severské husy zmizely k jihu. Na hrázi potkávám Honzu Bínu. Na Věstonické zdrži je kolem ostrůvku s kostelíkem vidět 12 hus velkých a 4 orli mořští. K jihu proudí desítky aut s polskými SPZetkami.
Nejvíc ptáků je na volní hladině Novomlýnské zdrže. U Strachotína mezi hoholy, chocholačkami a poláky velkými plave také hoholka lední. Podél břehu mezi Strachotínema a Šakvicemi počítám 315 hoholů, 470 chocholaček, 380 poláků velkých, 4 kopřivky, 550 kachen divokých, 19 labutí velkých, 8 racků bělohlavých, 2 orly mořské, 4 kaholky (M+3F) a jednoho roháče. Ve vzduchu se objevuje několik hus polních. Jede se domů.


Jeden z kalousů ušatých (Asio otus) z Drnholce.


3.2.2013: Jen polehoučku...
V týdnu mě skolila chřipka. Regulérní potvora, která mi první dva dny nedala nic zadarmo. Dnes tedy jen polehoučku prvně v terénu. Hlášena je slunečná obloha, ale také vítr neurvalec, kterého cítím ve volantu už cestou na jih.
První hejno hus (asi 1000 ex.) sedí v úrovni Pohořelic vpravo od silnice. Pod Pohořelicemi na tradičním místě se pasou další tisíce ptáků. Zůstávám kryt terénní vlnou a prohlížím jen asi 2000 nejbližších hus. Převažují běločelky, ale vidět i slyšet jsou husy velké i polní. Je to krásná podívaná, ale vítr mi moc klidu nedopřeje. O to více klidu dopřávám já husám. Nechci je plašit a tak po čtyřiceti minutách vyklízím svoje pozice. Ještě počítám šedivky s několika vránami černými u hnojiště a odjíždím. Nad strništěm vlevo od silnice letí dvojice orlů mořských.
Sníh slezl po deštích velice rychle a tak je teď okruh po asfaltkách kolem Drnholce zase průjezdný. Nad poli sleduji samici pilicha a káni rousnou. V místech, kde se dřív pásla rodinka labutí zpěvných, jsou teď labutě velké – 3 ad.+ 5 juv. Strnady rákosní vystřídaly na strništi nedaleko letiště kvíčaly, mezi kterými poskakuje také jeden špaček. Během kratičké zastávky v Drnholci u náměstí počítám 34 kalousů. Tentokrát bez pustovky. Dyje je mírně rozvodněná. Husy v polích tentokrát nejsou vidět, tak se vracím opět k řece.
Od JZ přece jen přelétají husy a pokračují dál. Snad někam mezi Pasohlávky a Vlasatice. Na vodu sedá jen 140 hus velkých. Na Dyji, která je tu rozšířená, se zdržuje několik stovek kachen, 27 morčáků malých, hvízdák, 3 kaholky a další běžnější druhy. Obloha je modrá a v závětří je příjemně. Na chvilku zastavuji u Mušovské Zdrže. V rohu vodní hladiny u Brodu nad Dyjí se potápí stovka morčáků velkých. Slíbil jsem, že to bude jen polehoučku. Na pár okamžiků zastavuji ještě u Pohořelic a prohlížím vzdálené husy. Pak už se vracím do Brna. Pole u Syrovic, kde bylo v pondělí pozorováno hejno osmdesáti sněhulí, už nestíhám.


Hejno brkoslavů severních (Bombycilla garrulus) - 25 až 60 ptáků - se nám pohybuje za oknem už celý týden.


27.1.2013: V zasněžených polích
Když ráno nasedám do auta, vyprovází mě zvonivý hlas brkoslavů. Asi kolem jen přelétli, protože nikde nejsou vidět. Včera jich tu bylo 60. I když mířím opět k jihu, tak to není k nádržím, ale do polí. Je zataženo, téměř bezvětří, a mrazivo.
Pod Pohořelice přijíždím právě v tom okamžiku, kdy nad poli krouží mohutný mrak hus – odhadem asi 10000 ptáků. Postupně se usazují do několika od sebe dost vzdálených hejn. Jedno hejno se záhy uklidňuje a husy v něm brzy odpočívají s hlavama pod křídly. Další hejno se opět zvedá díky průletu orla mořského, což se o chvíli později opakuje tentokrát s další dvojicí orlů. Jen letmo prohlížím asi 2000 ptáků, které mám nejblíž. Nechci je pronásledovat a rušit. Nad polem loví dvě samice pilicha.
Před Drnholcem nacházím další hejno hus, tentokát asi tisíc ptáků. Chystám si stativ, když se hejno s křikem zvedá. Na svědomí to má zase orel mořský. Většina jich odlétá někam k severu. Zústávají jen necelé dvě stovky ptáků. Škoda. Věnuji se ale hejnu pěvců v blízkém vinohradu. Je jich dobře 250 a téměř výhradně se jedná o konopky obecné. Jsou stále v pohybu. Vždy přelétnou, sednou na okamžik do vrchního patra vinohradu a pak slétnou k zemi, kde vyzobávají semínka z uschlých bylin. Tohle stále opakují. Kromě dvou strnadů rákosních a dvou stehlíků se mi mezi konopkami mihli také ptáci se žlutými zobáky a proužkovanými zády – konopky žlutozobé. Zaregistroval jsem dvě. Neustálé pohyby hejna mi bohužel detailnější prohlídku neumožnily. V Drnholci potkávám Kubrta. V hejnu hus jižně od obce včera viděl jak bernešku bělolící tak rudokrkou. Jdu si prohlédnout zimující kalousy (28 ex.) v jehličnanech za náměstím. Většina se jich tentokrát ukrývá v hustých keřích blízké zahrady. Na smrku zůstali jen dva, ale také pustovka.
Pouštím se přes Dyji a pak směrem na Brod nad Dyjí. Kousek za křižovatkou se pasou další husy – 1200 ptáků. Převažují běločelky, ale hus velkých i polních je tu také cca stovka. Bernešky se sice neukazují, ale odečítám černý límec husy běločelé s kódem FZK. (Doma zjišťuji, že se jedná o housera límcovaného v roce 2008 na Tajmiru. To už máme tuto zimu druhého ptáka z těchto končin).
Znovu projíždím Drnholcem. Tentokrát směrem na Litobratřice. V úrovni místního polního letiště registruji vpravo na strništi větší množství kání a také menších pěvců. Parkuji, vytahuji stativák a pěvci se mění v konkrétní druhy – dva vrabci polní, ale hlavně strnadi rákosní. Přede mnou přeletuje nízko nad polem 138 strnadů rákosních! Tohle jsem nečekal. Blížím se k nim, abych si je prohlédnul z větší blízkosti a vyloučil přítomnost něčeho vzácnějšího. Z ptáků, které postupně stíhám prohlédnout, nic jiného neudělám. Žádný strnad severní. Pouští se do mě zima a všechnu droboť prohlédnout nestačím. Příště se tu ukážu zase.
Teď už jen jeden krátký výjezd do polí, abych se přesvědčil, že rodinka labutí zpěvných (2 ad.+ 3 juv.) je stále na řepkovém poli pokrytém sněhem. Popravdě jsem je tu už nečekal, když se ztratila i osamělá labuť zpěvná zimující na Dyji v Drnholci. Začíná mírně sněžit. Pomalou jízdou se vracím k severu. Pěkně lehkou nohou s očima projíždějícíma okolí. Kus nad Smolínem si právě na nízké stromky u silnice sedá 50 brkoslavů. Dnes to bylo v polích velice příjemné dobrodružství.


Samice kosa černého (Turdus merula) s deformovanou horní čelistí zobáku.


20.1.2013: Člověk míní, ale okolností mění
Říkal jsem si, že se dnes budu věnovat husám a polím. Je zataženo, světla jen poskrovnu a navíc brání dostatečnému rozhledu řídká mlha. Je chvíli po rozednění a do Brna právě letí havrani s kavkami. Pod Modřicemi najíždím tentokrát na starou okresku směřující k jihu. Hned za Rajhradem se na poli vedle silnice krčí osm koroptví.
Pomalu přijíždím k poli pod Pohořelicemi. Nade mnou protahují husy a sedají až kdesi daleko k SZ cípu rozlehlého lánu. Chvíli stojím u hnojiště a prohlížím okolí. V keříku tu sedí 5 vrabců polních a nedaleko přistává pět skřivanů polních. Zima je vlezlá. No co, projdu se. Mířím podél větrolamu k západu. Až z vršku terénní vlny vidím, že se v polích nachází čtyři samostatná hejna hus. To nejvzdálenější a současně největší čítá 1700 ptáků. Celkem je tu asi 4400 hus. Na podrobnější prohlídku to není. Nacházím bernešku bělolící a zjišťuji, že krom převládajících běločelek je tu dobře pět set hus velkých a stejně početné jsou i husy polní. Škoda, že je tak špatně vidět a husy jsou daleko. Na sněhu vidím sedět dospělého sokola a krom tří kání lesních se ukazuje i jedna rousná.
Za těchto podmínek nemá cenu se zkoušet k husám přibližovat a zbytečně je plašit. Jedu se tedy mrknout ještě k poli před Drnholcem, které je ale opuštěné. Na skok zajíždím k hrázi mezi Dyjí a Mušovskou zdrží VDNM. Hladina je překvapivě bez ledu a vlní se čerstvým SV větrem. Obloha ještě více tmavne. Poznamenávám si dva turpany hnědé a mizím. Člověk míní a okolnosti mění. Dnes z tech hus a polí moc nebude. Ještě, že se mi podařilo ve čtvrtek mrknout k Pohořelicím právě tou dobou, kdy se husy zdržovaly těsně podél silnice na Vlasatice. To byla jiná podívaná včetně pozorování tří bernešek bělolících a odečtu černého límce husy běločelé s kódem CCZ, která jím byla opatřena v roce 2008 až kdesi na Tajmiru a kterou jsem tu viděl i vloni v únoru.
Vracím se k severu. V úrovni Pohořelic najíždím opět okresku lemující rychlostní silnici. Vyjíždím kopec u Smolína a o kus dál mi to nedá, abych přece jen na chvíli nezastavil a neprošel se po polích. Je tu vedle polního letišťátka pěkné rozlehlé strniště. Vítr pálí na tvářích. Půlhodina strávená v bílé pláni mi přinesla pozorování čtyř druhů dravců: káně lesní, poštolky obecné, dřemlíka tundrového a motáka pilicha.


Dvojice bernešek bělolících (Branta leucopsis) u Pohořelic ze čtvrtka 17.1.2013.


13.1.2013: Doba lovu hus končí
Východ slunce mě zastihnul na silnici jižně od Brna. Vyjíždím dost pozdě, mrzne a obloha je víceméně zatažená. Do města míří havrani. Zastavuji u pole pod Pohořelicemi. Překvapuje mě absence aut myslivců, ale stačí se rozhlédnout dalekohledem, abych všude kolem ve větrolamech našel jejich figury. Je tu poslední den lovu husí a žádný z nich si to nechce nechat ujít. Objíždím pole, abych si prohlédl asi 400 hus, které jsem měl před tím proti slunci. Jde o hejno běločelek se čtyřiceti husami velkými a pětatřiceti polními.
Oblačnost se trhá a prosvítá slunce. Před Drnholcem odbočuji na asfaltku do polí. Nacházím další hejno hus – asi 900 ex.. Jde převážně o běločelky. Na strništích a ve větrolamech číhají káně. Na stejném lánu řepky jako posledně nacházím opět rodinku labutí zpěvných (2 ad.+ 3 juv.). Překvapuje mě, že se tu stále ještě zdržují. Nedaleko jsou další skupinky lovců číhajících, až husy vzlétnou. Kdesi se ozývá střelba. V Drnholci letmo nahlížím na smrk za náměstím. Je na něm nejméně 25 kalousů ušatých. Na Dyji fotím krotkou labuť zpěvnou mezi labutěmi velkými. Obloha je náhle modrá.
Přesunuji se kousek po proudu Dyje k laguně. Doufám, že si tu prohlédnu morčáky malé. Dělám zběžnou prohlídku, když slyším hluk postupující po proudu. Trojice motorových paraglidů si to šine pár metrů nad řekou a zvedá před sebou veškeré její opeřené osazenstvo. Tímhle mi moc radosti neudělali. Dělají okruh po okolí a vracejí se k letišti v Drnholci, kde jsem je před tím zahlédl vybalovat si svoje stroje. Některé kachny se vracejí. S nimi i 9 morčáků malých. Oblohu stále šněrují ve všech směrech a výškách menší hejna hus. Lovecká aktivita je rozehnala široko daleko. Už se těším, až střelba přestane a budou mít větší klid.
Většina plochy Novomlýnských nádrží je pod ledem. Stačily k tomu jen dva dny s mínusovými teplotami. Nedaleko Pasohlávek loví v hejnu kachen 7 turpanů hnědých a 18 morčáků malých.
Pod přepadem hráze se na Věstonické zdrži shromáždilo několik tisíc kachen. Odpočívá tu také 24 hus velkých, 2 samci ostralky, 4 kopřivky, 12 čírek obecných a úplně vzadu loví 25 morčáků malých a 68 morčáků velkých. Potkávám tu kolegu s dalekohledem. Říká, že minulý týden pozoroval nedaleko Brodu nad Dyjí bernešku rudokrkou. Takže tu někde jsou. Počet hus podstatně narostl a jen co je přestanou pronásledovat lovci, tak by se nějaké v klidu bernešky mohly ukázat. Od Dolních Věstonic je na ledě vidět 5 orlů mořských. Další dva byli kolem ostrůvku s kostelíkem.
Na Novomlýnské zdrži se kachny shromažďují na nezamrzlích místech podél severního břehu. Další skupinky jsou pod Pavlovem, kde nacházím mezi kachnami deset kopřivek a v dálce na ledě křídlovanou husu velkou. Ze silnice, která tvoří kousek dál vyvýšené místo s rozhledem na nádrž, prohlížím její velkou část směrem k Novým Mlýnům. Počty hoholů (350 ex.) a hvízdáků (130 ex.) jsou tu impozantní. Na jednom rozmrzlém oku je například 450 lysek. Vidět je také 15 turpanů hnědých a 6 roháčů. Na oblohu se nasunula oblačnost a slunce pohasíná. Je čas se vrátit domů na oběd. Cestou ještě na poli u Velkého Dvora za jízdy počítám 30 volavek bílých.


Labuť zpěvná (Cygnus cygnus) od Drnholce je zvláště za slunečného počasí velice fotogenická.


6.1.2013: Na Tři krále o druh dále
Počasí se změnilo na jarní. Teploty dosahují 7°C, sníh zmizel a ptáci se ozývají jako v předjaří. V polích je mokro a blátivo. Výlet do terénu nechávám na neděli.
Na silnici jsem až po východu slunce, které o sobě dává vědět jen chvíli oranžovým nádechem na východě mezi obzorem a nízkou oblačností. Pak už mizí. V úrovni Modřic mě míjí (7:35) několik větších hejn kavek směřujících od jihu do Brna. V úrovni Pohořelic potkávám ve vzduchu hejna hus (7:50). Letí vysoko a směřují k severu. Je jich zprvu asi 2500, ale následována jsou dalšími. Přelétají Pohořelice a severně od nich pak mění směr k západu. Oblohou se rozléhá křik dalších klínů. Celkem kolem prolétá odhadem asi 7-8000 ptáků. Některá sedají kdesi SZ od Pohořelic a další pokračují velkým obloukem k západu.
Mým cílem je Drnholec. Nejprve jdu kousek za náměstím prohlédnout dva nebo tři smrky v zahradách, na kterých posedává asi 20 kalousů. Pak se přesouvám k mostu přes řeku Dyji. Mezi labutěmi velkými se tu stále zdržuje jedna labuť zpěvná. Po proudu řeky se v úrovni korun pobřežních porostů pohybuje hlas brkoslava. Překvapivě nade mnou přelétá jediný pták.
Přes Brod nad Dyjí se dostávám k hrázi mezi Mušovskou zdrží a Dyjí. Dyje je pod ledem, ale směrem k Drnholci je v místech svého rozšíření rozmrzlá. Jdu se tedy mrknout kousek blíž volné hladině. Udivují mě počty morčáků malých, kterých počítám 64. Pak je tu povíc kormoránů, kachen, chocholaček a stromů pokácených bobry. Na kraji ledu a poblíž břehu jsou zbytky šesti kusů srnčí. Kdoví, co se tu stalo.
Ze tří míst následně prohlížím Mušovskou zdrž. Blízko Pasohlávek loví 31 morčáků velkých, 5 tupanů hnědých, ale také samice morčáka prostředního. Na ledě posedává 7 orlů mořských.
Věstonická zdrž je pod přelivem plná kachen. Na ledě je z jednoho místa možno vidět hned 19 orlů mořských. Překvapuje mě přítomnost lžičáka.
Stále se pozorně dívám, jestli náhodou ještě nenajdu potáplici žlutozobou, ale ta už je kdoví kde na svých potulkách Evropou. Kousek za Dolními Věstonicemi scházím od silnice k jižnímu břehu nádrže. Začíná poprchávat a kapky postupně houstnou. Je tu početné osazenstvo kachen, poláků velkých a chocholaček. Poznamenávám si ale také 22 kaholek, 64 hvízdáků, asi 60 hoholů, další dva orly mořské a husu polní. Na osamělé husy jsem dnes narazil už třikrát. Nejspíš se jedná o důsledek myslivecké činnosti v okolí. Postřelené husy jen bezradně plavou po hladině, nejsou schopny vzlétnout a dříve či později hynou. Bravo. Prší stále hustěji. Balím to.


Labuť zpěvná (Cygnus cygnus) se zdržuje na Dyji v Drnholci již půldruhého měsíce od 18.11.2012.


1.1.2013: A znovu pěkně od začátku...
Začíná další rok. Každý viděný druh je pro mě opět zcela nový. Vše začíná nanovo, což je jen dobře. Stále je na co se těšit, stále je na co se dívat, co objevovat a to bez ohledu na to, co už jsem viděl a znám. Téměř tradičně se chci podívat k Tovačovu.
Vycházím na ulici do mrazivého rána. Na všem leží jinovatka. Oškrabávám sklo, lepím novou dálniční známku a překvapuje mě čistý zpěv pěvušky modré ozývající se z blízké zahrady. Překvapeně zůstávám stát a poslouchám. Ozývá se ještě jednou. Zkouším ji přehrát na mobilu, ale žádná reakce už nenásleduje. Prvním letošním druhem, který se dokonce projevil zpěvem, je tedy pěvuška modrá, která by měla být spíše někde na zimovišti než tady.
Napřed jedu k pískovně u Troubek. Je celá bez ledu a v jeji jižní části jsou spousty kachen. Obcházím břeh, abych neměl hladinu proti slunci a ze zajímavějších druhů si zapisuji 6 turpanů hnědých, 12 morčáků velký, ostralku, hvízdáka a cca stovku kormoránů. Na slunci je příjemně a já si užívám první den tohoto roku v terénu.
Pískovna u Annína je naopak téměř celá pod ledem. Její osazenstvo se tísní na nezamrzlém oku v její východní části. Také zde jsou turpani hnědí (15 ex.), samice morčáka malého a hohola, kachny, lysky a chocholačky. Nad hlavou mi přeletuje 33 hus běločelých.
Přes pole přejíždím ke Křenovskému rybníku. Na oranici postává 46 volavek popelavých. V koruně blízkého stromu se objevuje dlask. Rybníky jsou pod ledem, na kterém bruslí místní omladina. Obracím se a jedu domů. Byl to prima první den roku 2013.


Osm turpanů hnědých (Melanitta fusca) na jezeře u Annína (po kliknutí se obrázek zvětší).
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter