> fotozápisník > archiv 2012/04
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2012/04)



31.12.2012: Poslední den v roce
Poslední den v roce. Slunce svítí a na Novomlýnské nádrže jistě proudí davy birdwatcherů, aby se mohli potěšit pohledem na jednu z největších rarit letošního roku, potáplici žlutozobou. Vzhledem ke své ptáčkařské aktivitě posledních dní zůstávám doma. Po obědě se ale přece jen jedu mrknout na chvíli ven. Mým cílem je okolí vysílaček Kojál nedaleko Krásenska. Zdejší náhorní plošina s výškou 600 m n. m. v místech vysílače nabízí klimatické podmínky panující mnohem dál k severu, než pár kilometrů nad Brnem.
Slunce svítí, obloha je modrá, v polích tu leží sníh. Jdu se projít sněhovými pláněmi, pak okrajem lesa a po hodině se vracím k autu. Během celé procházky jsem viděl jen několik strnadů obecných a čtyři káně lesní. Ale bylo to fajn. Cítil jsem se jako na dálném severu. :)
Vracím se z kopců a několikrát ještě vidím na drátech sedět strnady obecné. V aleji jabloní před Ruprechtovem mě upoutaly známé siluety v koruně jednoho ze stromů – brkoslavi. Vracím se, ale ptáci nejsou už vidět. Opět to otáčím a těsně před vesnicí je zase potkávám. Auto nechávám blikat na silnici a jdu si udělat pár fotek. Je to krásné setkání téměř po roce a nejspíše poslední ptačí druh pozorovaný v tomto roce. Teď už se můžu vrátit za rodinkou.


Jeden z jedenácti brkoslavů severních (Bombycilla garrulus) živících se na zbytcích jablek.


30.12.2012: Potáplice žlutozobá
Je neděle. Jedeme na chajdu a po dvou dnech v terénu si říkám, že se ven podívám zase až zítra, v poslední den v roce. Před obědem stříhám stromky a po jídle pouštím klukům pohádku. Pak mi zvoní telefon. Volá Renata Hasilová. „Ahoj Dodine, mám ti říct, co za druh se dá teď vidět u Strachotína?“ „Jasně, povídej.“ „Právě teď se tady pět ornitologů dívá na potáplici žlutozobou.“ „To nemyslíš vážně, hned tam jedu.“ „Proto ti to taky volám. Tak se měj pěkně.“ Po takovém telefonátu člověk, který se už nějaký pátek věnuje birdwatchingu, nemůže zůstat klidný. „Jen jeď“, povídá Pepe, „ale musíš přivézt nějaký fotky“. Zlatý člověk. Rychle házím do auta bágl s výbavou. Stativ už tam leží. Startuji a rychle se proplétám přes několik vesnic směrem k dálnici. Obloha, která byla celé dopoledne čistě modrá, se přede mnou zatahuje. Obrysy obzoru splývají s její šedí. Moje obvykle úsporná jízda bere za své. Další telefonát. „Tak už sedíš v autě a jedeš k nádržím?“ Volá mi Franta. „Přesně, už tam frčím, volala mi to Renata“. „No mě už se taky ozval Orel, jestli tam nevyrazíme, ale je to daleko. Přijeli bychom tam až za tmy. Tak si to užij. Na nás tam bude muset počkat až do pátku.“ Loučíme se a já držím plynový pedál nízko nad podlahou. Rychle to utíká. Projíždím hráz u Pasohlávek a pak už se kroutím přes Horní Věstonice. Nějaký páprda mě brzdí. Sláva, jsem na místě. Hned za Dolními Věstonicemi stojí vlevo na hrází hlouček lidí se stativáky. Poznávám několik známých. Parkuju vedle jejich aut. Rychle si dávám na krk dalekohled a nasazuji stativák. Spěšným krokem mířím ke kamarádům a netrpělivě se rozhlížím po klidné vodní hladině prostřední zdrže, která je z valné části pod ledem. Potáplici čekám někde dál od hráze. Vítám se s chlapama. Ukazují mi za rákosinu rostoucí několik metrů před nimi na břehu. Potáplice je na hladině snad dva metry za ní. Je to krásný mladý pták s obrovským žlutým zobanem směřujícím vzhůru. No to je nádhera! „Rychle si skoč pro foťák, dokud je ještě trochu světla“, říká mi Jarda Vaněk. Nechávám stativák být a běžím si pro foťák. „Nechá Tě přiblížit. Skoč dolů z chodníku“, radí mi Aleš Regner. Potáplice se opravdu vynořuje kousek ode mě. Rukama roztřesenýma vzrušením dělám několik prvních obrázků. Potáplice se potápí a na dvě minuty mizí, aby vyplula o kus dál. Opět zkouším pár cvaků. Přitom si vyměňuju nadšené poznámky s kolegy. Je mezi nimi i Honza Bína, který tu potáplici viděl už včera. Byla na spodní zdrži a jejím určením si nebyl jist. Proto se sem vypravil znovu. Chlapy čeká dlouhá cesta k Náchodu. Loučíme se a oni odjíždějí. Přijeli sem hledat husy malé a odvážejí si raritu ještě větší. Obloha je temná a světla je hodně málo, i když jsou teprve dvě po poledni. O půlhodinku později se oblohou prodírá několik slunečních paprsků. Čekám, jestli se potáplice přiblíží. Mám štěstí a cvakám několik dalších obrázků potáplice nasvícené sluncem. Snad z toho něco bude. Pak se s Honzou jen kocháme atmosférou zšerelého odpoledne ozvláštněného tímto neuvěřitelně vzácným hostem. „Překvapivě jí nevadilo ani těch padesát myslivců, kteří tu ráno stříleli jako o život“, říká mi Honza. Je to smutné. Střední zdrž je součástí Ptačí oblasti a přitom se na její hranici běžně střílí. A to se tu vyskytují vzácné bernešky rudokrké a husy malé. Pochybuji, že myslivec střílející na husí siluetu přemýšlí nad tím, na co vlastně míří. Je to ostuda. Ohrožené druhy ptáků jsou tu vystaveny stejnému nebezpečí jako někde na Maltě. Tam se proti tomu protestuje, zde ne. Loučím se s Honzou a ještě chvíli se kochám potáplicí. Světla ubývá. Na nocoviště nade mnou přeletují velcí racci a v dálce jsou slyšet hlasy hus běločelých. Zpět jedu už zase lehkou nohou. Ty dvě a půl hodiny měly svoje kouzlo. Pepíkovi ukazuji fotky. Je klidná, ale mrzí ji, že nemohla jet taky. Vím to, i když to nepřizná. Myslím, že v tomto případě by měla plné právo si tento druh připsat i do svého birdlistu, ale neudělá to. Jsem rád, že je taková.


Mladá potáplice žlutozobá (Gavia adamsii) v posledních slunečních paprsích.


Ještě jeden obrázek, na kterém vynikne její mohužný žlutý zobák směřující vzhůru.


29.12.2012: Jedna fotka z rodinného výletu
Povzbuzeni včerejším úspěchem a dnešním nádherným počasím jsme do terénu vyrazili v plné rodinné sestavě. Jen na skok. Husy jsme sice našli, ale byly jinde než včera a hodně daleko. Celkem se v dolíku v závětří páslo asi 5000 ptáků. Když jsem je z dálky prohlížel, tak se objevil Petr Šrámek, který nás upozornil na blízkou rodinku labutí zpěvných. Popřáli jsme si pěkný konec roku a v příštím roce řadu pěkných pozorování. Na zpáteční cestě vznikla dokumentační fotografie rodinky labutí (2 ad.+ 3 juv.), kterou přikládám. V našich podmínkách to zase tak běžná podívaná není.


Rodinka pěti labutí zpěvných (Cygnus cygnus) pasoucích se na řepkovém poli.


28.12.2012: Akce Klubu 300 – rozpačitý rozjezd, ale skvostný závěr
Do konce roku zbývá jen několik dní. Jako vždy touto dobou pořádáme s přáteli společný výjezd do terénu. Původně se jednalo o akci středomoravských ornitologů, ale nyní se sem sjeli i kolegové z jižních, západních a středních Čech a severní Moravy. Tentokrát se tedy jedná o setkání Klubu 300, jejímž cílem tradičně zůstávají bernešky a zedníček, ale potěší nás jakékoli pěkné pozorování a hlavně den společně strávený v přírodě.

Na hrázi mezi Mušovskou a Věstonickou zdrží (GPS: 48°53'36.031"N, 16°35'19.740"E) jsme s Frantou Kopeckým pár minut po sedmé. Je šero a vzduchem se nesou hlasy hus běločelých, jejichž část nocuje přímo pod přepadem hráze. Fouká čerstvý ledový vítr a bohužel prší. Čekají tu už jihočeši s Jardou Závorou v čele. V 7:15 se zvedá prvních 150 hus. Odlétají k západu. O pět minut později je s křikem následuje dalších 750 ptáků. Přijíždějí další auta a také zpravodajský tým České televize. Rozednívá se. Ještě než dvojice z televize stíhá vybalit nádobíčko, tak se zvedá i zbytek hus pod přelivem. Jde o 2000 ptáků, převážně hus běločelých. Na vodě zbylo krom kachen 35 hus velkých. Na Mušovské zdrži jsou nedaleko od nás vidět dva turpani hnědí. Směrem na Horní Věstonice je na vodě stále ještě přes dva tisíce hus. Ty už filmaři stíhají zachytit. Rozlet končí v 8:00 a směrem k západu opustilo nádrže 5700 hus. Na ledě Věstonické zdrže je vidět devět orlů mořských. Třeseme se zimou a prší stále víc.

Domlouváme se, že budeme pokračovat na Pálavu, kde zkusíme štěstí v Soutěsce. Možná by se tam mohl ukázat zedníček. Auto ČT nás následuje. Vydatně prší a je zima. S přibývajícími nadmořskými metry se dotáváme do nízké oblačnosti. V Soutěsce panuje ticho a vrchní partie stěny kryje houstnoucí mlha. Moc atraktivních záběrů tu pro televizi asi nevzniká. Zedníčka se nám ve stěně snaží vynahradit několik koňader.

Přes Pavlov sjíždíme k Novomlýnské zdrži. Sice tu není mlha, ale stále poprchává. Koktám několik vět na kameru. Krom lysek a labutí tu nic není, ale početná hejna ptáků jsou znát podél břehů nádrže směrem k Šakvicím. Část naší výpravy se přesunuje k domku hrázného u Dolních Mlýnů a část nás jede točit ještě pár záběrů na hráz k Dolním Věstonicím. Redaktorka musí přivézt alespoň pár záběrů, protože má vyhrazený čas ve vysílání, který by měla naplnit. Chvíli si hraji na herce, protože „hrané záběry působí přirozeněji, než ty skutečné“, jak se dozvídám od kameramana. Honzovi Studeckému se mezitím daří v hejnu sedmdesáti hoholů najít hoholku (GPS: 48°53'59.013"N, 16°38'48.358"E). Pak jedeme za ostatními. U Dolních Mlýnů je velká část nádrže pod ledem. Kachny se shromažďují na ledě po okrajích nezamrzlých ok. Pomalu kopírujeme břeh směrem na Šakvice. Co chvíli lezeme z aut a prohlížíme led a hladinu. Přestává pršet a směrem k severozápadu se ukazuje na obloze pár optimistických namodralých děr.

Od Šakvic přijíždíme opět na břeh nádrže (GPS: 48°53'20.156"N, 16°41'28.957"E). Fouká ledový vítr, ale daří se nám najít turpany hnědé. Opět je jich minimálně 45. Potápí se a loví doprovázení chocholačkami a poláky velkými. Vidět jsou také tři kaholky. Balíme se a jedeme na oběd do Ivaně. Kuchyni nedělá problémy obsloužit 19 studeným větrem ošlehaných lidí, což je hlavní. Cestou potkáváme před Strachotínem luňáka červeného (GPS: 48°55'0.941"N, 16°40'18.060"E). Jirka Šafránek přichází se zprávou o hejnu hus směrem k Drnholci a protože jsme se jim v polích dnes ještě nevěnovali, tak část výpravy směřuje tam. Kolegové pak vyrážejí na další lokality v okolí, které si chtějí prohlédnout.

V poli před Drnholcem (GPS: 48°53'6.938"N, 16°30'16.309"E) skutečně sedí nedaleko silnice asi 2000 hus. Obloha se roztrhala a modré je teď na ní mnohem více. Husy jsou opakovaně nádherně nasvíceny sluncem stojícím nízko nad obzorem. Bernešek bychom si hned všimnuli a tak se jen kocháme tím pohledem. Jsou tu hlavně husy běločelé, asi dva páry hus velkých a snad dvě desítky hus polních. Obě ruce mám v kapsách a stativák šoupu ze strany na stranu nosem. Napřed zleva doprava, pak opačně a posléze si pozorněji prohlížím jednotlivé ptáky, když … nacházím malou tmavou hlavičku s krátkým zobákem a výrazným žlutým kroužkem kolem oka. „A je to tady, pánové“, prohlašuju k Frantovi a Jardovi. Jenže než to stíhám doříct, tak vidím vedle další takovou hlavičku, tentokrát dospělého ptáka. Když doostřuji, objevuje se další a další. To snad ne! Mám před sebou pět hus malých! Jsou ale pořád částečně kryty běločelkami. Chlapům udávám jejich polohu. Už je také mají a do krve se nám uvolňuje endorfin. Jásáme. Běločelky konečně odcházejí stranou. Nemohu tomu věřit, ale není tu jen pět hus malých, ale dokonce sedm. Dva dospělí s bílými čely a pět mladých. U všech jsou nádherně vidět žluté kroužky kolem očí. Zvlášť když vysvitne slunce. Všechny jsou menší, než okolní ptáci, tmavší a jejich křídla přesahují ocas. Rychle telefonuji osádkám dalších vozů, aby sem hned přijeli. Do čtvrthodiny stojí na kraji silnice pět nebo šest aut a nad nimi na vysoké krajnici stojí třináct lidí, kteří se nadšeně poplácávají po ramenech, s očima na vrch hlavy hledí do stativáků nebo se snaží pořídit alespoň nějakou fotodokumentaci. To, co nyní máme před sebou mi připomíná fotografie z nizozemských serverů – rodinka hus malých živící se na zimovišti ozimem. Nádhera. Všechny se stále drží pohromadě. Podobně početné hejno hus (8 ex.) bylo u Novomlýnských nádrží naposledy pozorováno 14.1.1996. Mít sebou lahev šampaňského, tak by si zasloužilo ji otevřít.

Promrzlí, ale nadmíru šťastní trávíme na krajnici asi hodinu. Stále znovu hledáme a prohlížíme hejnko hus malých. Kolem prolétá samice pilicha a z Brna přichází sms-ka od Renky Hasilové, která si s Honzou Veberem zajela na Svratku prohlédnout potáplici severní. Podařilo se jim to. Slunce zapadá za obzor, hejno se zvedá, zakrouží a usedá o sto metrů dál do pole. Závěr dnešní akce byl jednoduše skvostný. Loučíme se s tím, že se tu opět ve větším počtu shledáme někdy v květnu.


Rodinka sedmi hus malých (Anser erythropus) - jedná se o menší tmavší ptáky zhruba uprostřed snímku.


22.12.2012: Kolik je hus pod Pálavou?
Zdárně jsme přežili včerejší konec světa předpovídaný Mayi a proto je třeba zjistit, jak se má na jihu Moravy situace s husami a berneškami, protože se blíží tradiční mezisvátková výprava Klubu 300 zvaná „Za berneškami a zedníčkem“. Ráno proto vyrážím ještě za tmy, abych byl za rozednění na Novomlýnských nádržích a zjistil, jestli tu vůbec máme nějaké husy. Zdá se, že jich tu moc nebude. Poté, co předminulý týden napadl sníh a spadla teplota pod nulu, tak se většina hus přesunula dále k jihu a já jich v polích našel minulý týden jen necelé čtyři tisícovky. No uvidíme.
Na hrázi mezi Mušovskou a Věstonickou zdrží parkuji v 7:15. Rozednívá se překvapivě rychle. Už za pět minut nade mnou prolétají první tři desítky hus. Vzápětí se ozývá od Pasohlávek střelba. Za dalších deset minut (7:25) se zvedá dalších 650 hus a míří stejným směrem. V dálce na Věstonické zdrži (blízko břehu pod Horními Věstonicemi) je vidět hejno na průrvě v ledě, ale moc jich nebude. V 7:35 se ozývá kanonáda od Dolních Věstonic. Pár desítek hus se asi pokusilo odletět k východu. O dalších deset minut později se zvedá celé hejno (1400 ex.) a letí opět na Pasohlávky. Na nádrži teď zbývá jen 38 hus velkých u přepadu. Nic víc. Nocovalo tu tedy odhadem 2500 hus běločelých a polních. To skutečně moc není. Pokud mezi nimi byla nějaká berneška, tak jedna bělolící, kterou jsem minulý týden viděl u Strachotína. Na Mušovské zdrži loví ve stejných místech jako minule čtveřice turpanů hnědých.
Hráz mezi Dolními Věstonicemi a Strachotínem je z východu obsazena myslivci. Čekají na husy, které už nepřiletí. Všechny z nádrží už odletěly. Třetina nádrže od hráze je pod ledem. Podél jejího severního břehu jsou stovky a stovky poláků velkých, chocholaček a kachen divokých. Občas jsou mezi nimi vidět kopřivky (40 ex.), hvízdáci (31 ex.) a kaholky (2M+7F/imm.). Ve stejných místech jako před čtrnácti dny (7.12.) mi z okraje polní cesty vylétá hejnko osmi malých pěvců. Skoro bych řekl, že jde opět o konopky žlutozobé. Odlétají ale daleko a už je nenacházím. Chtělo by to vlakem dojet do Popic a pak si projít pole a hráz kolem celé Novomlýnské zdrže pěšky. Určitě by se ukázalo ledasco zajímavého. Někam blízko do polí směřují zhruba tři stovky hus. Od Šakvic se vracím k hrázi, ze které je vidět, že prostřední třetina hladiny je celá rozmrzlá a východní třetina směrem k Novým Mlýnům je zase pod ledem. Jsou tu další stovky poláků velkých, chocholaček a kachen. Až kdesi daleko uprostřed jsou vidět větší skupiny hoholů (přes 100 ex.) a opět nacházím turpany hnědé. Stále loví a jsou roztahaní na mnoha desítkách metrů. Nejvíc jich v jednu chvíli po pořadě počítám 45. Ještě kus za nimi jsou desítky morčáků velkých (35 ex.) a na ledě posedává 12 orlů mořských. Objíždím nádrž přes Nové Mlýny a Milovice k Pavlovu. Ze břehu tentokrát nic vidět není. Do dálky je led a až kdesi směrem k druhému břehu jsou vidět hejna kachen. Připomíná mi to tu zimní mořské pobřeží. Je nepříjemná, vlezlá zima. Husy jsem obeznal, turpani jsou na místě a zedníčka nechám na příště. Rozklepaný zimou jsem rád, že si můžu vlézt do auta a pustit topení naplno.


Dokumentační obrázek páru kaholek (Aythya marila).


15.12.2012: Novomlýnské nádrže
Na západě území se tvoří ledovka. Odpoledne nebo zítra ráno by to mohlo postihnout i jih Moravy. Dnes je tu naštěstí jen zataženo, teploty mírně nad nulou a před polednem prší. Jedu ven, abych si dopřál svoji zdraví prospěšnou dávku víkendového birdwatchingu. Na jižním okraji Brna právě vypadávají z oblohy černá těla havranů a kavek. Jsou jich stovky.
Zastavuji u svého oblíbeného hnojiště v polích pod Pohořelicemi. Po husách není vidu ani slechu. Občas přelétne skupinka konopek a na kovovém kousku plotu sedí vrabci polní. Obcházím hnojiště, ze kterého vzlétá linduška luční. Ještě několikrát si ji prohlížím, ale vyfotit ji nemůžu. Je šero. Krajina je skryta pod pokličkou oblačnosti.
Chci se mrknout k Novoveskému rybníku. Když k němu od jihu přijíždím, registruji nad polem skupinu několika letících husí. Sedají za terénní vlnu, za kterou je skryto asi 3500 ptáků. Šplhám na kopeček a mám je všechny pod sebou. Už dlouho se mi nepoštěstilo je mít takhle v dosahu a jako na dlani. Světla je ale tak málo, že mi moc detailů z jejich opeření nenabízí. Většinou jde o běločelky. V několika skupinách je tu také asi 300 hus polních a 30 hus velkých. Jsou v klidu. Možná mě i díky té oranžové čepici na hlavě poznávají a vědí, že jim ode mě nehrozí nebezpečí. Ale to je spíš jen přání. Voda na vedlejším rybníce stoupla zase o pár centimetrů, je zamrzlá a pod sněhem.
Pak už zastavuji u přepadu hráze mezi Mušovskou a Věstonickou zdrží. Obě jsou z valné většiny pod ledem. Ptáci jsou shromážděni na okrajích nezamrzlých ok volné hladiny. Na Mušovské zdrži stojí za poznámku 4 turpani hnědí, morčáci malí a velcí a na Věstonické zdrži je vidět samici morčáka prostředního. Turpani se potápějí a loví škeble.
Přesouvám se na další hráz mezi Dolními Věstonicemi a Strachotínem. Jožka Chytil s Petrem Macháčkem tu dělali minulý týden sčítání vodního ptactva a podle nich byla Novomlýnská zdrž jako jediná téměř celá nezamrzlá. Stačilo pár dní a už to není pravda. Až hodně daleko na východě jsou vidět plochy volné vody s ptáky. Jednotlivě nebo po dvou ptácích počítám na ledě 14 orlů mořských. Dalších 5 sedí na Věstonické zdrži.
Cestou k severnímu výběžku Novomlýnské zdrže nacházím v polích 700 hus. Převážně se jedná o husy polní (500 ex.). Zbytek je tvořen husami běločelými (200 ex.) a velkými (20 ex.). Když o něco později projíždím stativákem zamrzlou hladinu nádrže, tak se obracím zpět k husám. Mám je z mírného nadhledu a nacházím mezi nimi bernešku bělolící. Vida, jak dokáže být i v poměrně malém hejnu nenápadná, když se pase na ozimu.
Vracím se ke Strachotínu a přes Šakvice se dostávám opět ke břehu Novomlýnské zdrže. Většinou je pod ledem i tady. Led je hladký a téměř neviditelný. Kachny sedící na něm ve skupinkách vypadají, jako by stály na klidné vodní hladině. Připisuji si 45 čírek obecných, samce ostralky a objíždím nádrž přes Milovice pod Pavlov. U břehu jsou tu stovky lysek a dál na vcelku velkých nezamrzlých plochách stovky chocholaček a poláků velkých. Zaznamenávám si samce zrzohlávky a potápku černokrkou. Pak lepím své levé „birdwatcherské oko“ k okuláru a prohlížím vzdálené poláky. Docela by mě zajímalo, jestli jsou tu ještě někde turpani. Před týdnem jsem jich tu měl 41 a přitom Jožka s Petrem žádné v týdnu neuváděli. Poznamenávám si 4 kopřivky, 3 kaholky a 34 hoholů. Pak už nacházím první turpany. Jsou smíchaní s poláky. Prozrazuje je větší tmavá silueta s dlouhým zobákem a většinou dvojice světlejších skvrn na hlavě a bílý proužek v křídle. Na konci hejna mám napočítaných už 27 turpanů hnědých. Tak vida, jsou tu. Když odlepím oko od okuláru, tak vidím regulérně dvojitě. Obě oči pak musím chvíli srovnávat binokulárem. Hodně daleko směrem k Šakvicím jsou další poláci. Oko si odpočinulo, ale teď se musí snažit ještě víc. Poprchává. Vzdálené hejno je opět tvořeno poláky, ale jsou tu také další turpani hnědí. Nejprve čtyři, pět, pak odpočinek a znovu. Teď už je jich čtrnáct. Potápějí se, loví a občas tokají. Občas se některý zvedne na hladině a zamává několikrát křídly. Tehdy jsou patrné bílé loketní letky. Nemýlím se. Jsou to turpani. Teď už jich mám 20! Birderské oko už je ale tak vytahané, že to znovu zkoušet nebudu. Moc bych za to nedal, že jich bylo ještě o několik více. Ale i tak je to neuvěřitelných 47 turpanů hnědých. Se čtyřmi z Mušovské zdrže tu máme nejméně 50 ptáků! To je paráda. Déšť houstne. Na této straně nádrže je ptáků nejvíce, ale už nezastavuji. Pro dnešek stačilo. Stěrače mají chvílemi co dělat a já si rozostřeným dvojitým pohledem musím hlídat silnici. I přes to mizerné počasí to dnes stálo za to.


Berneška bělolící (Branta leucopsis) v hejnu severských hus nedaleko Strachotína.


7.12.2012: Den jako korálek
Den jako korálek dalo by se říct o dnešku. Z modré oblohy zářilo slunce a občasný sněhový poprašek se třpytil a oslepoval svojí bělostí. Přitom to ze začátku tak nevypadalo. Teploty pod nulou, šero a poletující sněhové vločky. Ven se mi moc nechtělo, ale když se mám celý víkend starat poctivě o potomstvo, tak si před tím musím trochu dobít baterie. Beru si volno a před osmou se proplétám houstnoucím provozem v brněnských ulicích.
V polích je nečekaný klid. Střelbu není slyšet. Je to vidět i na hejnu hus roztaženém pod Pohořelicemi v dlouhé čáře na ozimu. Vegetaci oštipují vsedě. Odpočívají. Je tu asi 7000 hus, převážně běločelých. Hus polních a velkých je jen pár desítek. Cestou mi od kraje cesty vylétl skřivan a další se ozval o něcco později ze vzduchu. Bernešku rudokrkou nalézám po několika minutách. Vše je jak má být. Také odečítám červený límec s kódem T57 na huse velké.
Po policejní kontrole prohlížím zamrzlé bahnité dno Novoveského rybníka. Zvětšující se oka vodní hladiny jsou pod ledem. Kolihy zmizely. Nacházím 13 krčících se čejek a dva jespáky obecné. Pak už jsou tu jen racci bělohlaví a čtyři káně hlídkující na pahýlech vyčnívajících z bahna.
Krátce prohlížím nádrže z hráze mezi Mušovskou a Věstonickou zdrží. Na první z nich je poměrně dost roháčů a tři orli mořští. Na druhé si poznamenávám 224 hus velkých, 3 čírky obecné, samce ostralky a pár prvních morčáků malých.
Rychlým krokem se přesouvám do Soutěsky na Pálavě. Nerad nechávám auto na plácku u brány. Zloději jsou tu stále velice aktivní. Roli zedníčka převzaly na skalní stěně tři koňadry. Nic víc tu vidět není.
To nejzajímavější mám před sebou. Jedu k hrázi Novomlýnské zdrže a pak kopíruji její břeh směrem na Šakvice. Kachny, kopřivky, roháči, morčáci velcí. Ze Šakvic se vracím na hráz. Přede mnou je na vodní hladině obrovské hejno kormoránů – dobře 1200 ptáků. Vpravo od nich je další početné hejno kachen – několik stovek chocholaček a poláků velkých. Je dost daleko a mám je mírně proti slunci. Jdu pár set metrů po břehu, abych je měl v lepším úhlu. Zdálo se mi, že mezi nimi vidím turpany. Ve stále se pohybujícím hejnu potápějících se kachen je počítání náročné. Turpanů hnědých jsou přes dvě desítky. Stranou kachen jsou vcelku dobře rozeznat dva turpani černí. Hejno náhle vzlétá, ale turpani zůstávají na místě. Poláci se obloukem vracejí a sedají zase na vodu. To už mám turpany sečtené. Je jich 41! Takové počty znám jen z Hrušovské zdrže u Bratislavy. Turpani se teď drží stranou a plavou směrem k druhému břehu. Krása. Nedaleko ještě vidím mezi chocholačkami dvě kaholky. Polní cestou jedu ke Strachotínu. Zastavuji, když kolem mě prolétá skupinka malých pěvců. Hledám je a nalézám – je to 8 konopek žlutozobých. Musím se usmívat. Dobíjení baterií funguje bezchybně. Nedaleko mě prolétá sokol a někde od Šakvic přilétají husy a pokračují dál k západu. Slunce svítí, fouká jen mírný vítr a já si to užívám v terénu. Co víc si přát? Teď ještě oběd v Ivani a můžu se statečně vrhnout na víkend věnovaný potomstvu. :)


Dokumentační fotka konopky žlutozobé (Carduelis flavirostris) sedící na ozimu těsně vedle polní cesty.


1.12.2012: Slunečné sobotní dopoledne
Už včera se na západě republiky projevila razantní změna počasí provázená prudkým ochlazením a vydatným sněžením. Téměř jarní teploty, zataženou oblohu a zpěv kosů vystřídal předevčírem zářící měsíc v úplňku, jasná obloha a námraza. Jih Moravy je oproti zbytku republiky stále ještě ve výhodě. Po ránu byl v Brně 1°C a po sněhu zatím není ani památky. Cestou k jihu mi nevysoko nad zemí letí v ústrety vlnící se had havraních siluet.
Říkám si, že ani nemá cenu se zastavovat v polích pod Pohořelicemi. Přesto mi to nedá. Překvapivě tu totiž chybí auta lovců. Po betonové cestě jedu pomalu k hnojišti uprostřed pole, zastavuji a vylézám ven jen s dalekohledem na krku. Od nádrží přilétá hejno husí a po chvilce další. Chci se podívat, kam směřují a vytahuji stativák. Husy chvíli krouží a pak sedají na ozim přímo přede mnou. Jsou sice dobrých 700 m daleko, ale za chvíli budou ve vycházejícím slunci krásně čitelné. S křikem přilétají další ptáci, převážně běločelky. Mezitím se nade mnou dvakrát ozve menší pěvec. Vždy přelétne a zmizí v poli. Ten hlas je mi velice povědomý. Na mobilu si přehrávám hlas, kterým se v zimě a na tahu ozývá sněhule. Věděl jsem, že ho odněkud znám. Oba hlasy se přesně shodují. Sněhule tu musí někde být, ale lán je to rozlehlý a já si nevšimnul, kam sedla. Po chvíli se objevuje hejno konopek obecných. Husy se zatím poskládaly do dlouhé řady na ozimu. Část je jich za terénní vlnou, ale i tak se dá většina pěkně prohlédnout. Běločelky tvoří asi 95% hejna, ve kterém je asi 4000 ptáků. Zbytek jsou husy polní a nakonec se objevují také dva páry hus velkých. Slunce se mi začíná opírat do zad a hřeje. Vzduch je klidný, občas se na velkou vzdálenost mírně zatetelí, ale vidět je pěkně. Prohlížím si různě zbarvené hlavy běločelek. Většinu hus polních tvoří ssp. rossicus s úzkým oranžovým proužkem před špičkou zobáku. Nacházím ale i dvě husy ssp. fabalis. Po hodině a čtvrt (je neuvěřitelné, jak ten čas letí, když člověk dělá něco, co ho baví) se mi daří najít bernešku rudokrkou. Část hejna se zvedá, přeletuje za blízký větrolam a po čase se zase vrací s husami, které byly za větrolamem už dříve. Bernešku nacházím znovu a daří se mi i legrační dokumentační fotka s cihlově červenou skvrnou mezi ostatními husami. Nohy zebou, jede se dál.
Následuje dno vypuštěného Novoveského rybníka od jihu. Úplně vzadu na jeho východním konci vidím dvojici kolih. Říkám si, že druhé dvě asi už odlétly, ale po chvíli nalézám uprostřed bahen čtyři další ptáky. Nejen, že žádné neubyly, ale dvě nám naopak přibyly. Daleko v SV cípu pak vidím osm čejek. Jinak jsou tu kachny, racci chechtaví, nějaká ta čírka obecná, hvízdák a 25 racků bělohlavých.
Slunce svítí. V polích vpravo od silnice směrem na Drnholec se ozývá střelba. Už jsem se bál, že by tu dnes panoval den bez lovu. Ve vinohradě tu poletuje dobře 750 kvíčal a jeden špaček. Nade mnou přelétá orel mořský a nad polem se chvíli třepetá na širokých křídlech káně rousná.
Pak ještě krátce zastavuji na hrázi mezi Dyjí a Mušovskou zdrží VDNM. Je odsud vidět 10 morčáků velkých (5M+5F) a v rákosí 32 volavek bílých. Na Věstonické Zdrži je pak vidět ve vzduchu 5 orlů mořských, směrem k soutoku 20 volavek bílých a blízko hráze plave samec hohola severního. Uprostřed zdrže právě sedají na hladinu husy polní, které se přilétají napojit po dopoledním pasení v polích. Hned bych vyrazil omrknout Soutěsku, jestli se tam neobjevil zedníček. Bohužel už mi nezbývá čas. Snad zase příště.



Zábavu neskýtá jen pozorování husích hejn v terénu, ale i prohlížení pořízených fotografií na počítači.
Člověk může ještě doma v teple najít ledacos zajímavého. Na druhé fotce je vidět rozmazaná skvrna bernešky rudokrké.


25.11.2012: Novomlýnské nádrže
Pokud je člověk odkázán pouze na víkendové výpravy do přírody a rád by se věnoval pozorování husí, tak to nemá přinejmenším do 15. ledna vůbec snadné. Střelba se totiž až do tohoto data ozývá odevšad a záleží jen na štěstí najít v polích hejno husí, které zatím myslivci přehlédli a které si nezvolili za svůj terč. Ptáci jsou jinak poplašení a stále v pohybu. Dnes na husy také rezignuji a chci se mrknout k vodě.
Na úvod si neodpustím alespoň zpomalení pod Pohořelicem. Na kraji pole stojí hned tři auta. Nemá cenu ani zastavovat.
Začínám u stále ještě vypuštěného Novoveského rybníka. Do polí SZ směrem nad ním přelétají husy nocující na Novomlýnských nádržích. Téměř tři stovky jich odpočívají na mělké louži uprostřed bahnitého dna. Jsou to běločelky a desítka polňaček. Bahnem se brodí stále čtveřice kolih velkých. Velkých racků je tu 180, ale racci chechtaví bíle tečkují celou plochu bahen - je jich asi 1200. Mezi kachnami je vidět i pár čírek obecných, pětici ostralek a ve stružce vody loví dvě samice morčáka velkého.
Na poli nedaleko Pasohlávek potkávám za nepříjemného mrholení téměř tisícovku hus polních a běločelých. Tak přece si je dnes trochu prohlédnu. Nedaleko od nich jsou na ozimu racci bělohlaví.
Na Dyji směrem k Drnholci vidím stovky kachen a lysek, ale na vodě sedí také 12 racků bouřních, desítka kopřivek a ukázal se i orel mořský.
Mušovskou Zdrž VDNM obhlížím letmo z obou hrází. Jdou tu desítky chocholaček a také 27 roháčů. Také u Věstonické Zdrže zastavuji z obou stran. Na jejím západním konci počítám na ostrůvcích a v jejich okolí zhruba 600 kormoránů a 10 morčáků velkých. U hráze nedaleko Dolních Věstonic loví potáplice malá a další morčák velký.
Pozorování končím u Novomlýnské Zdrže nedaleko Strachotína. Na vodě se tu v závětří zdržuje značný počet kachen. Jako vždy je tu větší množství hvízdáků (108 ex.). Tentokrát je tu i 50 kopřivek a 170 racků bouřních.


Díky příšeří jsem opět neudělal ani jednu pořádnou fotku. Přikládám alespoň koňadru focenou z našeho balkonu.
Světlo chybí bohužel i v tomto případě.


17.11.2012: Několik tradičních podzimních zastávek pod Pálavou
Pod zataženou oblohou je po ránu šero. Nemá cenu spěchat. Chci si prohlédnout několik lokalit, na které v zimě tradičně jezdím.
Nejprve zastavuji pod Pohořelicemi a s dalekohledem u očí prohlížím okolí. V panujícím příšeří jsou sotva patrná menší hejna husí směřující dál k západu. Od Vlasatic je provází střelba a před Branišovicemi také. Po silnici míjím auta lovců skrytých podél větrolamů v polích a husy potkávám na zvlněném lánu zoraného kukuřičného strniště. Netroufám si odhadnout jejich počet, ale pár tisíc jich bude. Od následujícího větrolamu prohlížím ty nejbližší, což je asi 1500 ptáků. Převažují husy běločelé, polňaček je asi pětina a hus velkých pár desítek. Jsem docela blízko. Z této vzdálenosti bych přečetl i případný límec. Jejich hřbety splývají s oranicí. Nechci je plašit a posílat je do rány myslivcům. Menší hejna ptáků poplašená střelbou pokračuje ještě dál k západu. Po půlhodině pozorování mizím. Od auta ještě vidím nad polem lovit dřemlíka.
Když přijíždím k Novoveskému rybníku, tak je ve vzduchu nad ním vidět hejno čejek. Rybník je zcela vypuštěný, probíhá výlov. Jeho dno prohlížím ze západního konce od Vlasatic. Čejek je 150 a mezi nimi vidím také 8 jespáků obecných. Nejvíc mě potěšila čtveřice kolih velkých. Jinak jsou tu jen kachny divoké, racci chechtaví, bělohlaví a dva bouřní.
Samozřejmostí je zastávka na hrázi mezi Horní a Střední Zdrží VDNM. Zde to ale bude zajímavé až po zámrzu. Krom policajtů, kteří tu měří rychlost, stojí za poznámku letošní potáplice malá a trojice morčáků velkých.
Zběžná kontrola vápencové stěny pálavské Soutěsky přináší jen dvojici krkavců velkých. Hladina nádrží je rozfoukaná větrem. U ostrůvků nedaleko Dolních Věstonic plave na vodě asi 18 husích balabánů. Zajímalo by mě, kdo je tu každoročně "vypouští".


V sobotu bylo takové šero, že jsem nic nevyfotil. Přikládám alespoň skupinku racků chechtavých
(Chroicocephalus ridibundus) z naší nedělní rodinné vycházky k Brněnské přehradě.


14.11.2012: Dvě hodinky na poli
Kromě táhnoucích potáplic severních, které jsou teď pozorovány snad na každé větší vodní ploše, se daly do pohybu i severské husy. Už o víkendu to bylo patrné z počtů hus běločelých protahujících k jihu. V neděli pak (11.11.) bylo hlášeno desetitisícové hejno pasoucích se hus od Pohořelic. Navíc jsou v těchto dnech také pozorována stohlavá hejna jeřábů popelavých mířících k zimovištím. To vše mě přinutilo alespoň na chvíli vyrazit ven do polí.
Vyjíždím chvíli před východem slunce, které se postupně v podobě červené koule objevuje nad obzorem. Od jihu míří do Brna z nocoviště proud havranů jako za stara. Jen minulý rok to bylo jinak, protože havrani nocovali částečně ve městě.
Pod Pohořelicemi parkuji na polní cestě a vidím husy přilétat od Novoveského rybníka, kde asi nocovaly. Sedají hodně daleko do polí. Až když se dostávám na terénní vlnu, tak zjišťuji, že jejich hejna přistávají až kamsi za vzdálený větrolamem. Vracím se k autu, objíždím celý komplex polí a pěšky se vydávám za nimi. Chci mít slunce v zádech, proto ta oklika. I tak to k nim mám alespoň 1,5 km. Míjím myslivce se psem. Už cestou jsem po něm našel prázdné nábojnice. Vždy se nějaký najde. Konečně vidím husy. Jsou pořád ještě asi 600 m přede mnou v dolíku s ozimem. Jejich počet odhaduji na 8-9 tisíc. Ještě se o málo přibližuji, pak nastavuji zoom stativáku na 60-ti násobné zvětšení a začínám je prohlížet. Převažují husy běločelé (80%), pak jsou tu husy polní (15%) a velké (5%). Jednotlivé druhy rozeznám, ale kdyby některá měla límec, tak nemám šanci ho odečíst. Po půlhodině nalézám jednu bernešku rudokrkou. Hejno se zvedá, pak ještě jednou a sedá mnohem blíže ke mně. Libuji si, že je to za odměnu, když se asi po deseti minutách hejno opět zvedá a odlétá o kilometr dál. Může za to auto projíždějící polem k nějakému zemědělskému stroji. Škoda. Ale i tak mi to stačilo. Teď už tu husy nebudou mít klid. Obloha je modrá. Nic bych nenamítal proti tomu zůstat tu celý den. To bohužel nemůžu. Holt mi ty dvě hodinky venku musí stačit. Vracím se kolem vinice, nad kterou právě loví nádherný samec motáka pilicha.


Mladá husa běločelá (Anser albifrons) s ještě neskvrněným břichem.


10.11.2012: Za tříprsťáky na Tovačově
V pátek večer navrhuji Pepíkovi, že bychom mohli ráno vyrazit všichni na Tovačov, pak přespat v Pístovicích a v neděli se vrátit do Brna. Předpověď, alespoň na sobotu, vypadá příznivě, a bylo by škoda nevyužít pěkného počasí. Každá minuta se sluncem a barevným listím na stromech se nám zúročí za krátkých dní podmračené zimy. Navíc jsou z Tovačova hlášeni už delší dobu dva mladí racci tříprstí, které Pepe ještě ve svém lifelistu pro ČR nemá.
Cestou se stavujeme v Pístovicích zatopit a pak už uháníme k severovýchodu.
Počasí je sice pěkné, ale jen díky velice silnému větru, který rozhání mraky. To ale zjišťujeme až na hrázi Hradeckého rybníka, kde parkujeme. Kluci by potřebovali cihlu do kapsy, aby nám neulétli, jak poznamenává Luboš Doupal, kterého tu potkáváme. Krom pravé spodní části je celý rybník vypuštěný. Na obnažených bahnech jsou vidět racci a volavky. Vzadu nad poli se ve vzduchu ukazuje asi 150 čejek. Hned v první skupince racků chechtavých sedí jeden tříprsťák. Pepe se kochá stativákem. Další pták sedí na vodě u kříže. Je jen kousek od břehu. Zkouším ho fotit nejen já, ale i další birdeři, kteří se na racky tříprsté přijeli podívat. Vítr fučí a malý Josef začíná pobrekávat. Nebudeme to protahovat. Tříprsťáky jsme viděli, je čas se schovat do auta. Od sádek se blíží dnešní birdwatcherská exkurze. Z racků bude mít radost pěkný počet nadšenců.
Nedá mi to, abych ještě nezajel k Troubkám. Hladina pískovny je ale víceméně proti slunci a silný vítr ji pěkně rozhoupal. Poznamenávám si samici morčáka velkého a pár běžných druhů. Většina ptáků se zdržuje v závětří na jižním konci nádrže, kam nedohlédnu. Pak ještě zajíždíme k Annínu. Rodinka sedí v autě a já prohlížím vodu. Jsem spokojený. V severním cípu vodní hladiny plave potáplice severní, kterou jsem letos ještě neviděl. Je čas vyrazit zpět a pokusit se o závěrečné pozorování a posléze i ochutnání dalšího zajímavého druhu, na jehož přítomnost v hospodě Laguna v Pístovicích mě včera upozornil Pavel Smejkal. Jedná se svatomartinskou husu. Tak snad nám to vyjde jako s těmi tříprsťáky.


Letošní racek tříprstý (Rissa tridactyla) s úlovkem.


4.11.2012: U rybníků pod Pálavou
Venku panuje mírné počasí, je téměř bezvětří, teplota po ránu sahá k 10°C a oblohu kryje deklík šedé oblačnosti. Když jedu k jihu, tak je mezi mraky a obzorem oranžovožlutý pruh zalitý vycházejícím sluncem. Tak jako minulý týden nejprve odbočuji k polím pod Pohořelicemi. Nejsou tu ani auta lovců ani husy. Co dělat? Jedu mrknout k Vrkoči.
Výška jeho vodní hladiny svižně narůstá. Nad většinou vodní plochy leží mlha. Na mělčině v mé blízkosti jsou vidět jen tři desítky čejek a z vypuštěného Zarostlého přilétají volavky popelavé. Když se vracím, tak mě dost daleko na rozhraní rákosí a bahen zaujala postava menší volavky. Pohled do stativáku mi prozrazuje, že se jedná o bukače! Nejsem si jist, ale u nás ho vidím na vlastní oči asi prvně. Vždy jsem jej jen slyšel.
Starý rybník je plný kachen. Mezi 850 kachnami divokými je vidět 300 čírek obecných, několik desítek lžičáků, hvízdák, ostralka a desítka hus velkých. Novoveský rybník se upouští. Jeho jižní břeh je bohužel obestaven myslivci. Škoda. Na hladině jsou vidět husy, ale motat se tu raděj nebudu. Namísto toho se jdu podívat ještě k hrázi Vrkoče. Vody už je ale tolik, že tu nic není. Jen kousek dál na hladině je asi stovka čírek obecných a stovka kachen.
Jedu se ještě kouknout k Novomlýnským nádržím. Na Střední je z hráze vidět asi 500 hus velkých a běločelých, 200 kormoránů a tisícovka kachen. Z rákosí kvičí chřástal vodní a v dalekohledu nacházím dva orly mořské. U Dolních Věstonic není nic zajímavého. Beru to ještě přes Pasohlávky k hrázi u Dyje. Tady stojí za poznámku 33 roháčů a ledňáček. Ve vzduch je občas slyšet hlas hus, ale jedná se jen o malé skupinky.
Cestou zpět se ještě zastavuji u Novoveského rybníka. Myslivci tu už nejsou, ale hus je tu jen poskrovnu. Zato kachen a racků je tu dost. Na mělčinách na západě jsou v oparu patrné dvě stovky čejek. Možná by tu mohly být i kolihy nebo jespáci obecní, ale je to moc daleko. Snad příště. Pro dnešek to balím.


Čejky na mělčině napouštěného Vrkoče.


28.10.2012: První sníh, límce a kulíci zlatí
Včera se skutečně podle předpovědi počasí silně ochladilo a na západě republiky začal padat sníh. Překvapivě i u nás na jihu napadly přes noc asi 2 cm prvního letošního sněhu. Ráno ho ometám z auta a zamýšlím jen krátce mrknout k Pohořelicím. Při výjezdu z Brna mě doprovázejí havrani posedávající na trávnících podél silnice.
Pod Pohořelicemi odbočuji k poli, kam uplynulou zimu často zalétaly husy na pastvu. Popravdě je tu ani nečekám, ale co kdyby, když se tak náhle ochladilo. Že jsem tu správně, napovídají dvě auta patřící zdejším lovcům, která stojící u polní cesty, a skupiny hus objevujících se občas nad terénní vlnou vedlejšího lánu s ozimem. Beru stativák a jdu kousek kolem větrolamu, abych dohlédl za onu terénní vlnu. Kolem přeletuje hejno konopek a vrabců polních, kus dál kolem hnojiště poskakují šedivky a ve vzduchu se ozývají hlasy skřivanů. Husy jsou pár set metrů ode mě a není jich málo – odhadem tak 2500 ptáků. Paráda. Většinou jde o husy velké, ale je tu i pár stovek běločelek a nějaká ta polňačka. Brzy odečítám první červený límec T57. Popocházím pár kroků a znovu husy prohlížím. Nalézám další límec T09. Jde o jihočeské husy. Husy se zvedají a přeskupují. Asi díky lovcům skrytým ve větrolamu. Oba límce už nenacházím, ale překvapivě mám jiný – S07. Tentokrát jde o ptáka, kterého jsem osobně držel v rukou na rybníku Dubovec u Častotic na Vysočině. Mám z těch odečtů stejnou radost, jako bych tu našel třeba husu krátkozobou nebo nějakou bernešku. Husy se v klidu popásají a blíží se ke mně. V nejvzdálenější řadě je další límec – O41! Předchozí odečty zmizely zas neznámo kam. Tato husa byla kroužkovaná v Zooparku Chomutov. To se nám tu sešla pěkná sestava. Jsem tu už hodinu a docela se do mě dala zima. Zatápím si a přesunuju se ještě na chvilku k Vrkoči.
K rybník přijíždím od severu. Na druhé straně je znát řada stánků a atrakcí patřících k výlovu. Na bahnech v mé blízkosti jsou vidět čejky (75 ex.) a když je prohlížím stativákem, tak mezi nimi sedí i čtyři kulíci zlatí a tři jespáci obecní. To je pěkné. Kus za nimi zkoumají bahno svými dlouhými zahnutými zobáky tři kolihy. Zpod břehu vylétá bekasina a vzadu u hráze jsou vidět desítky velkých racků a volavek. Spokojeně se vracím do auta. Pro dnešek to balím. První sníh, změna času, límce… aby těch vjemů nebylo moc najednou. :)


Husy tří druhů na ozimu - vděčné téma zimních toulek terénem.


24.10.2012: Zimní hosté ze severovýchodu jsou tady
Když jsme se minulé úterý (16.10.) vraceli z Hortobágy, tak jsem před Brnem někde v úrovni Blučiny zahlédl ve vzduchu kroužící hejno havranů (asi 350 ex.). I když k nám mají táhnout někde ze severu střední Evropy a ze středního Ruska, což znamená ze severovýchodu, tak první hejna vidím přilétat vždy od jihu. Nejinak tomu bylo i dnes, na polích u křižovatky silnic nedaleko Pasohlávek se to černalo havraními a kavčími těly. Hrubým odhadem přes 4000 ptáků. Přelévali se z ozimu na oranici a zpět. Pak se postupně zvedali a v dlouhé řadě zamířili k severu. Když jsme šli po jedenácté hodině z oběda, tak bylo menší hejno (25 ex.) vidět už před Kraví horou v Brně. Je to tady. Počasí se má koncem týdne lámat k horšímu - zimnímu. Na půl roku máme o krákání nad hlavou zase postaráno.


Havrani polní (Corvus frugilegus) jsou tady.


20.10.2012: Po třech týdnech opět u Tovačova
Čas opět neuvěřitelně poskočil. Je to zase skoro měsíc, co jsem byl v okolí Tovačova. Ráno není kam spěchat. Po okolí se válí hustá mlha, která po celou cestu k poslednímu dálničnímu sjezdu před Prostějovem nepolevuje. Jen asi na dvou místech je vidět na větší vzdálenost než 50 metrů.
Hned u Žešova mě zaujalo množství hrdliček zahradních sedících na drátech podél silnice a slétajících dolů na kukuřičné strniště. Parkuji na silnici směr letiště a jdu se projít, protože každý následující sloup kryje mlha. Celkem je tu asi 350 hrdliček a to jde jen o střízlivý odhad, protože další přilétají z vesnice a jiné poletují na blízkých slunečních kolektorech.
Mlha leží v polích, ale nevysoko nad ní prosvítá slunce. Je jen otázkou času, kdy se rozpustí. Za Hrubčicemi opět odbočuji do polí. Zkouším fotit rosu v pavoučích sítích, kterými jsou ověšeny slunečnice a čekám, až se dohlednost zlepší. Z oblohy jsou stále slyšet skřivani a když zafouká vítr, tak jsou na zemi vidět dvě tři káně lesní. Zřetelně slyším hlas lindušky rudokrké, které jsme teď běžně poslouchali v Hortobágy. Za rohem kukuřičného pole na ploše s rozpadajícími se dýněmi se pohybuje velké hejno pěvců. Převládají v něm konopky a zvonci, ale vidět jsou i pěnkavy, vrabci polní a jeden jikavec. Je to příjemné zpestření. Stačí aby přelétla poštolka a hejno se z pole zvedá a sedá na elektrické dráty.
Chvíli sedím v autě uprostřed mlhy za Klopotovicemi a čekám, jestli se to zlepší. Pak se rozjíždím k Hradeckému rybníku. Probíhá tu výlov. Podél silnice stojí už daleko před Tovačovem auta. No nic, přes Věrovany přijíždím k severní špičce rybníka. Mlha jako zázrakem řídne. Na mělčinu přede mnou přilétají čejky a u rákosí loví volavky bílé a popelavé. Vzduch se během několika chvil bez vlhké mlhy ohřívá. S čejkami jsou tu dva vodouši šedí, jeden tmavý, dva jespáci obecní a na okraji bahen pobíhají dva chřástali vodní. V hejnu labutí odečítám bílý límec IBLC. Když uvážím, kolik lidí je na druhém konci rybníka, tak je tu docela klid. Čejky se zvedají, přeskupují a zase sedají o kus dál. Teď je mezi nimi vidět jespák bojovný. Neklid hejna zavinil přelet mladého orla mořského. Jsem tu asi dvě hodiny. Na chvíli se jdu mrknout k části rybníka, kde probíhá výlov a prohlížím racky. Lidské hemžení mě ale brzy vyhání zpět. Užívám si krásného babího léta, pozoruji hvízdáky a čírky obecné a pak už se vracím rozsvícenou krajinou zbavenou mlhy.


Konopky obecné (Carduelis cannabina), zvonci zelení (Carduelis chloris) a samec jikavce (Fringilla montifringilla).


10.10.2012: První severské husy
Krátce jsem se dnes vyskytnul nedaleko Pasohlávek. Už cestou k jihu jsem totiž zahlédl menší hejno hus táhnout nízko nad polem směrem k severu. Když jsem pak u Pasohlávek viděl další hejno přistávat do polí, tak jsem nezaváhal. Na kukuřičném strništi se páslo nedaleko silnice asi 600 hus velkých a další postupně přilétaly. Vytahuji stativák a projíždím je pěkně zleva doprava. Nacházím několik prvních běločelek a polňaček. Štěstí mám dokonce i na červený límec husy pocházející od Studence (S01). Je docela zima, ale husy jsou krásně nasvíceny, ve vzduchu se ozývají skřivani a kolem loví káně. Hejno prohlížím několikrát. Polňaček mám nakonec 10, běločelek 12 a hus velkých je tu ve chvíli, kdy odjížddím asi 850. Tu zhruba půlhodinku jsem si náležitě užil. Už se těším na větší hejna severských návštěvnic, která tu zanedlouho budou.


Husy v polích - téma, které mě neomrzí a které mi vyplňuje nejeden víkendový výlet do terénu v chladnější části roku.
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter