> fotozápisník > archiv 2012/03
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2012/03)



29.9.2012: Život v polích a přicházející podzim
Po ránu to vypadá na pěkný den babího léta. Po šesti týdnech zase mrknu na střední Moravu. Trasu mám vždy víceméně stejnou, jen dnes v ní bude trochu více polí, což je biotop náročný na čas a štěstí. Nenabízí k pozorování jistotu, kterou najdeme na rybnících a navíc jde o vyšší dívčí z hlediska určování na větší vzdálenost.
Projíždím kolem letiště u Bedihošti a na kraji dědiny zastavuji, abych si v poli prohlédnul čejky. Jsou jich tu téměř tři stovky. Nade mnou se dvakrát výrazně ozývá známé psíí lindušky rudokrké.
Za Hrubčicemi musím zase zastavit. V poli po levé straně sedí velcí racci, kus dál jsou vidět volavky bílé a všude jsou patrné siluety dravců – na zemi, na plotech i ve vzduchu. Mezi racky bělohlavými jsou zdá se i racci stříbřití, jak nedospělí, tak adulti. Staří mají nápadně světlé duhovky. Volavek bílých je 35. Jedna z kání je nápadně světle rezavá a v porovnání s káněmi lesními mohutnější. Ve stativáku ji mám skoro půl hodiny, než se zvedá a odlétá směrem na Dub nad Moravou. Ocas je také celý světle rezavý bez pruhů, v ohbí křídel má patrné tmavé skvrny, bílé skvrny jsou tvořeny bázemi ručních letek. I v letu vypadá mohutnější, než káně lesní. Zbarvení hrudi je stejně světlé jako hlava a jen mírně tmavne směrem ke břichu. Na hrudi není žádný výraznější pruh jako u kání lesních. Navíc jsou zadní okraje křídel výrazně lemovány tmavě a velice světlý je svrchu kořen ocasu. Řekl bych, že před sebou mám krásnou světlou formu káně bělochvosté! Škoda, že na fotku je příliš daleko. Na tom stejném poli počítám celkem 37 kání lesních, dva pochopy (F/juv.) a poštolku. Krása. Ve vzduchu jsou stále slyšet skřivani a nedaleko přeletuje nízko nad terénem šest vlaštovek. Káně lesní jsou tu od úplně tmavohnědých po ty s téměř bílou hlavou a hrudí.
Na asfaltku se dostávám u Biskupic. Následují Hrdibořice, kde je v poli další hejno čejek (140 ex.) s jediným jespákem bojovným a čtveřicí šedivek.
Pak už zastavuji u Hradeckého rybníka. Slunce se skrývá za oblačnost a náhle je tu takový ten melancholický podzimní den. Začínající podzim připomíná i osazenstvo na vodní hladině. Krom běžných druhů je tu 7 ostralek, 16 hvízdáků a dospělý a mladý racek žlutonohý. U kříže se s křikem zvedá vodouš šedý a křovinami podél hráze poletuje v jednu chvíli 19 moudivláčků.
Vedlejší Křenovský rybník je téměř prázdný. Stejná situace panuje i u Annína. U jižního konce pískovny je ale 83 labutí a břehy jsou zabydleny rybáři, kteří brázdí hladinu v nafukovacích člunech. Po krátké zastávce u Troubecké pískovny se přes Tovačov vracím směrem na Klopotovice. Na jejich severním okraji vjíždím opět do polí. Hned u silnice je tu v oranici asi 40 konipasů bílých a několik konopek. Před dvanáctou jsem opět u Hrubčic. Volavek bílých je tu teď 36 a z pole právě odlétá mohutný raroh velký. Je to krásné zakončení dnešního výletu za ptáky.


Velcí racci v polích - pro nadšené rackology vděčné téma deteminačních radovánek.


22.9.2012: Poslední hodiny letošního léta v terénu
Dopoledne poprchává. S klukama si prohlížíme mamuta v brněnském Anthroposu. Pak je oběd a já se rozhoduji, jestli víkendový terén nechat na zítřejší ráno nebo vyrazit ještě dnes. Po ránu teď bývá docela zima a hrozí mlhy. Raději tedy volím odpoledne. Navíc dnes přesně v 16:49 začíná astronomický podzim. V terénu tedy budu trávit poslední hodiny letošního léta. Cestou na jih se čistí obloha. Mířím k Nesytu, kde jsem už téměř čtrnáct dní nebyl.
V polích jsou vidět dravci a nad Vrkočem krouží orel mořský. Při mé „kochací jízdě“ mě předjíždí téměř každé auto. Možná by se skutečně hodila na zadní okýnko výrazná nálepka: Pozor birdwatcher!
Nad rákosím se u Nesytu v podivuhodných obrazcích převaluje hejno tisíců špačků. Nad hladinou loví asi 450 jiřiček, které později střídají dobře tři stovky vlaštovek. Voda mírně stoupla. Tam, kde jsem dřív na okraji rákosí mohl stát na suchu, teď stojím téměř po kotníky ve vodě. Nohavice mám vykasané. Mělčiny jsou stále plné bahňáků. Čejek je přede mnou asi 220 a vzduchem se nese hlas kolihy. Nejpočetnějšími druhy jsou tentokrát vodouši tmaví (63 ex.) a jespáci obecní (53 ex.). Mezi jespáky je jeden jespák malý a kousek od nich kulík bledý. S termikou přilétají tři pochopi a pokračují dále. Do mělké vody dosedá mladý orel mořský a trhá nějakou rybí mršinu. Svítící slunce mám téměř za zády. Holýma nohama čvachtám na místě ve vodě téměř dvě hodiny. Je to fajn. V počtu několika jedinců jsou tu ještě vodouši šedí, bekasiny, jespáci bojovní, vodouši bahenní, kulíci říční a píseční. Je krásně.
Přejíždím ještě k Hlohoveckému rybníku, abych prohlédnul mělčiny u Hraničního zámečku. Tentokrát je tu jen pár hus, labutí a volavek popelavých. Z hráze je pak vidět za vesnicí na stromech dobře 150 kormoránů a na vodě 33 roháčů. Obloha tmavne. Pokračuji kochací jízdou k Brnu. Začíná pršet, do města dojíždím už v první minuty začínajícího podzimu.


Skupinka bahňáků na mělčině: zleva vodouš bahenní (Tringa glareola),
kulík bledý (Pluvialis squatarola) a jespák obecný (Calidris alpina).


7.- 9.9.2012: S rodinou na vandru
Pátek 7. září
Léto pomalu končí a předpověď počasí na víkend je velice slibná. Už když šlapu na kole cestou z práce, tak spřádám plány na víkendové kočování s rodinkou po jižní Moravě. Sice to vyžaduje trochu toho nepříjemného balení, ale kolem půl šesté vyjíždíme. První večer a noc chceme trávit na mořském pobřeží. Víkenďáci opustili Brno a silnice jsou poloprázdné. Ve Strachotíně najíždíme na polní cestu lemující severní břeh Novomlýnské nádrže VDNM.V jejím nejsevernějším bodě si nalézáme pěkné místo na bivak. Stavím stan a kluci pobíhají po koruně hráze a házejí do vody kamínky. Proti nám se za rozlehlou vodní plání vypíná masiv Pálavy, slunce postupně klesá a mraky se barví ohnivými odstíny. O kus dál je skupina rybářů, ale jinak je klid. Vlny šplouchají o stupňovité betonové břehy, které jsou příjemně vyhřáté od slunce. Sedíme na nich, popíjíme víno a slunce zapadá. Kluci si stále hrají u vody, která není vůbec studená. Na chvilku se do ní nořím. Jakoby z polí za našimi zády přilétají desítky netopýrů. Sedíme tu dlouho do tmy, ze které se občas nad hladinou ozve teskný hlas kulíka písečného. Jsme na mořském pobřeží a přitom nám to sem netrvalo ani hodinu. Po obloze plné hvězd se pohybují světýlka satelitů a letadel. Ze tmy pod Pálavou vystupují ostrůvky světel ohraničujících Dolní Věstonice, Pavlov a Milovice. Zkrátka dokonalý konec dne.

Sobota 8. září
Vstávám kolem šesté. Obloha je zatažená. Jdu si projít úsek pobřeží až k silnici ze Strachotína do Dolních Věstonic. Kamenáčci zmizeli, jak mě informují rybáři, kteří mě tu už několikrát viděli. Nedaleko našeho nocoviště pobíhá kulík písečný a nad vodou se občas ozve hlas přeletujícího jespáka obecného. V jednom hejnku jsou tři s jedním jespákem písečným. Na betonových březích jsou konipasi bílí, konipasi luční a pět pisíků. Po těch zhruba pěti km se vracím právě ve chvíli, kdy kluci ze stanu vybíhají na hráz, aby si hráli u vody. Pod zataženou oblohou je dost chladno. Zvlášť když pofukuje. Ještě nějakou chvíli se věnuji poli za naším bivakem, po kterém jezdí traktor. Doprovázejí ho šedivky, racci chechtaví a občas se objeví káně nebo pochop.
Následuje výlet na Děvičky. Oblohou se prohánějí především jiřičky a vždy několik vlaštovek. Z Dolních Věstonic se hrnou zástupy lidí popíjejících burčák. Sjíždíme na oběd do Strachotína a pak se vracíme k našemu nocovišti na břehu Novomlýnské nádrže.
Obloha se vyčistila a slunce peče. Kluci brouzdají mělkou vodou a já se věnuji se stativákem polím směrem k Šakvicím. Na podmýtaném lánu sedí dvacet kání lesních. Dál loví několik poštolek a dva ostříži. Mezi racky přibylo 40 čejek a šedivek už je 24. Vzduch se tetelí a po hrázi projíždějí početné skupinky cyklistů. Občas nad vodou prolétne pisík nebo jespák obecný. Docela chápu rybáře, kteří tu bivakují celý víkend.
Je nádherné slunečné odpoledne, které bych si v živých barvách dokázal představit na břehu Nesytu. Se sluncem v zádech by to bylo dokonalé pozorování. Ale na to si budu muset počkat. Dokupujeme nějaké potraviny v lidmi přeplněném Mikulově a jedeme navštívit Kubrta s rodinou v Drnholci. Až večer se pak přesouváme k Nesytu. Slunce už zapadá a tak je čas akorát na postavení stanu, večeři a letmý pohled na zlatem zalitou vodní hladinu. Mezi volavkami je patrná silueta jednoho kolpíka. Záhy se šeří. Obloha je tentokrát plná hvězd. Nikde ani mráček. Z vinic zaznívají výbuchy plašičů špačků a od rybníka hlasy hus. Spím pod širákem a nad ránem mi do spánku pokřikuje kalous.

Neděle 9. září
Po ránu se zintenzivňuje frekvence ran pocházejících z dělbuchů, ale i od myslivců. Vstávám kolem půl šesté a ještě za šera se přesunuji k pozorovacímu místu. Chci toho co nejvíc stihnout před východem slunce, protože pak je budu mít proti sobě. I když teď jsem zase limitovaný nedostatkem světla. Podmínky včerejšího večera bohužel k dispozici mít nebudu. Když to vezmu odleva, tak na nejsušších místech bahen jsou nejpočetnější kulíci – dokonce převládají kulíci píseční (19 ex.). Pak je tu asi 35 bekasin, 60 vodoušů tmavých, velmi nápadná dvojice jespáků písečných, dvojice jespáků rezavých a klasika v podobě jespáků bojovných a vodoušů bahenních. Až později nacházím jespáky obecné, dvojici jespáků malých a snad i jespáka křivozobého. To už mi pozorování znepříjemňuje slunce. I tak mám před sebou 14 druhů bahňáků.
K rodince se vracím akorát. Právě lezou ze stanu. Snídáme, balíme a přejíždíme k Hlohovci. Na mělčině u Hraničního zámečku jsou tentokrát jen racci a volavky a v rákosí pospává kolpík.
Pak se jdeme projít Zámeckým parkem v Lednici k minaretu. Je znát přicházející podzim. Louky jsou rozkvetlé ocúny. Kolonie volavek a kvakošů je prázdná. Namísto nich jsou tu stejně početné davy turistů. Po dvou hodinkách se vracíme a jedeme do Ivaně na oběd. Příjemně nacpaní a po víkendu unavení se vracíme do Brna. Bohudík za krásné počasí, které nás po celou dobu provázelo. Možná, že to bylo letos pro kluky poslední spaní venku.


Kamenáčci se prozatím z břehů Novomlýnských odstěhovali.


6.9.2012: Jespáci obecní
Pepe si dnes po dlouhé době vyrazil doplnit birdlist o kamenáčka pestrého, který se stále zdržuje na břehu Novomlýnských nádrží. Tentokrát tam s ním byli ještě 3 jespáci obecní, jespák malý a několik pisíků. Vzduchem krom jiřiček a vlaštovek poletovalo i několik břehulí, ozýval se zpěv budníčka menšího a pěnice černohlavé. Konec léta má svoje kouzlo, když přeje počasí.


I pod zataženou oblohou se dají pořídit ucházející fotografie.


Stále je ideálním řešením vyčkávání v natažené poloze. Ptáci přijdou sami.


1.- 2.9.2012: 19 druhů bahňáků
Sobota 1. září
Celý den je zataženo, ale neprší. Odpoledne, když vyjíždím ven, tak začíná poprchávat. Zkrátka ideální načasování. :) Jsme domluveni s Lubošem Novákem, že ho vyzvednu u vlakového nádraží, zajedeme k Nesytu, přespíme a ráno si ho trochu prohlédneme. Pod zataženou oblohou panuje ponuré příšeří. K Nesytu spěchat nebudeme, stejně bychom tam přijeli až v podvečer a protože se dny citelně zkrátili, tak bychom bez světla stejně nic neviděli a neurčili. Míříme tedy napřed k Novomlýnským nádržím, kde jsem si v úterý užíval blízké přítomnosti tří kamenáčků.
U vody je klid. Fouká jen slabý vítr a hladina se téměř nehýbe. Slunce, které o sobě výjimečně dá vědět několika paprsky z kompaktně šedé oblohy, je nízko nad obzorem. Jdeme se projít po břehu. Stačí několik desítek metrů a potkáváme kamenáčka pestrého. Tentokrát je sám. Luboš zkouší pár fotek a já jdu dál, aby mi těsně kolem hlavy křídly zamával čáp bílý a přistál asi dva metry přede mnou. Od rybářů jsem slyšel, že tu občas přikrmují letošní mládě, které je teď velice krotké. Po další stovce metrů vidím u vody dvojici nádherných bíločerných jespáků písečných. Když si dřepnu ve směru, kterým se po břehu posunují, tak přibíhají až na dosah paže. Buď mě obejdou nebo krátce přeletí a pokračují v hledání potravy. Tahle velice blízká setkání s krotkými druhy dálného severu jsou fascinující. V některých případech na sebe hledíme z necelého metru. Krom čtyř pisíků pak ještě nalézáme jednoho dosti rezavého jespáka obecného. To už se skutečně šeří. Byli jsme tu necelou hodinu a půl, ale stálo to za to.
Stmívající se krajinou pokračujeme k Sedleci. Na starém dobrém místě stavíme stany, sedáme na židličky, otevíráme červené a pozorujeme měsíc téměř v úplňku, který se tu a tam objeví v puklině mezi mraky a nasvítí celé okolí. Na několika místech se objevují i hvězdy. Vítr sílí a šumí v listí. Z vody k nám zaznívají hlasy hus. Začíná být chladno. Lezeme do stanů, jde se spát.

Neděle 2. září
Vstávám v půl šesté. K ránu mě budilo silné šumění ve větvích stromů nade mnou. Je vcelku chladno a stále ještě polotma. Začíná poprchávat, proto balím stan a dávám snídani. Za chvíli leze ze stanu Luboš. Pár minut před šestou jsme připraveni na vhodném místě se stativáky a prohlížíme mělčiny rybníku.
Nejprve toho v šeru nejde moc vidět, ale s přibývajícím světlem začínají druhy postupně přibývat. A nejsou to druhy ledajaké – záhy objevujeme tři jespáky rezavé a krátce po nich čtyři jespáky písečné. Stále se tu zdržuje dvojice tenkozobců a mezi volavkami čtveřice kolpíků. Jeden je značený kódem Z4 na noze a pátého jsme zahlédli dříve na druhé straně rybníka. Vodoušů tmavých počítám 77! Na mělčině sedí dva mladí racci malí a pak je střídá rybák černý. Další druhy bahňáků stále přibývají a jejich počet se zastavuje na čísle 18. Tolik jsem jich u nás na jedné lokalitě snad ještě neviděl. Je mezi nimi také kamenáček, jespák malý a šedý a dva jespáci křivozobí. Jednou zvedl ptáky přeletující orel mořský, pak nad námi přelétl ostříž. Zkrátka neuvěřitelné divadlo, kterému věnujeme téměř dvě a půl hodiny. I kdybychom dnes už nic jiného neviděli, tak máme na dlouho dopředu baterie dobité.
Další zastávkou je Hlohovecký rybník, kde na mělčině u Hraničního zámečku nalézáme devatenáctý druh bahňáka – břehouše černoocasého. Kromě něj je tu několik pisíků a vodoušů bahenních a pak hlavně racci chechtaví a bělohlaví. Minimálně jeden z velkých racků je středomořský – pták s mohutným zobákem a světlýma očima.
Zbytek dopoledne pak trávíme u Novomlýnských nádrží. Stále je sice málo světla, ale nedokážeme si odepřít další blízké setkání s jespáky písečnými a kamenáčkem. Ještě ve sklípku dokoupit burčák a hurá domů.


K zalehnutému pozorovateli se jespáci píseční (Calidris alba) přiblížili až na délku natažené paže.


Oproti kamenáčkům jsou jespáci píseční stále v pohybu.


30.8.2012: Mořské pobřeží Novomlýnských nádrží
Vloni jsem měl někdy v polovině září v této sekci příspěvek s podobným názvem. Bahňáci táhnou a tak se na téměř mořském pobřeží Novomlýnských nádrží dá očekávat ledasco. Už několikátý den se tam například zdržuje trojice kamenáčků pestrých, za kterými jsem si na pár chvil zajel. Ptáci jsou zvyklí na místní rybáře a k člověku se nebojí přiblížit na několik metrů. Chce to ale trpělivost. Nemá cenu je pronásledovat. Vhodnější je sednout si a čekat. Kamenáčci přijdou sami.
Od nynějška budou některé obrázky fungovat jako odkazy na fotky s větším rozlišením.


Díky rybářům jsou ptáci vcelku krotcí a k sedícímu člověku se přiblíží i na několik metrů.


O potravu mají ptáci postaráno také díky krmení, které mají rybáři připraveno pro ryby a které je na mnoha místech vysypáno.


Trojice kamenáčků se držela stále pospolu.


28.8.2012: Podvečer v polích a stovky dravců
Nedělní návštěva polí východně od Dražovic mě nadchla. Dnes navíc panovalo nádherné slunečné počasí s poměrně slabým JV větrem a silnou bezoblačnou termikou. Využil toho i Pavel Smejkal a během čtyř hodin kolem poledne pozoroval nad NPR Větrníky opět raroha velkého, oba druhy luňáků a krom běžných druhů i motáka lužního.
Když odpoledne přijíždím z práce domů, mám jasno v tom, jaký bude můj následující program. Balím optiku, psa a potomstvo a jedeme do polí. Zítra se má počasí měnit a kdoví, kdy zase budou vhodné podmínky. Bylo by škoda zůstat doma. Od neděle nepršelo a tak se pohodlně po polní cestě dostáváme dál mezi zvlněné lány. Vystupujeme a já s dalekohledem prohlížím okolí. Směrem k Lulči se zvedá neuvěřitelný komín dravčích siluet. Ve dvou stoupavých proudech se v termice vznáší 75 dravců, podle velikosti nejspíše jen kání lesních. Ptáci se rozptylují a postupně mizí SZ směrem. Nízko nad stepními svahy loví poštolky, ozývají se krkavci a z kotle, ve který amfiteátr NPR Větrníky k jihu přechází, se stále objevují jednotlivě nebo v menších skupinkách další dravci. Je kolem páté odpoledne. Termika slábne a dravci využívají poslední možnosti přesunout se krajinou bez větší námahy. Ještě hodinu nad námi stále přelétají káně lesní, pochopi a poštolky. Ve dvou případech jde opět o početná hejna čítající 57 a 45 dravců. Kluci si hrají v prachu polní cesty a jsou spokojení. Já stačím vyměnit žárovku nesvítícího předního světla u Molendy a po očku stále sleduji okolí.
Pak se přesunujeme na vrchol rezervace. Jsme ve výšce 394 m n. m. a pod námi se vlní krajina obarvená sluncem stojícím jen kousek nad obzorem. Aktivita ve vzduchu utichá. Termika už nefunguje a dravci sedají do polí. O pár desítek výškových metrů níže je na strništi 11 krkavců. Kluci si hrají na okraji kukuřice a slunce zapadá. Neviděl jsem žádný neobvyklý druh, ale přesto jsem nadmíru spokojený. Byly to nádherné dvě hodiny, během kterých mi nad hlavou přelétlo odhadem přes dvě stovky kání lesních. Domů se vracíme už za šera.


Malý výsek z největšího hejna dravců v termice - zde je zachyceno 31 ptáků.


25.- 26.8.2012: Křížem krážem Moravou
Sobota 25. srpna
Po celý den je zataženo. Odpoledne se balím a jedu pro Pavla Smejkala. U něj prohlížíme pozorování na birds.cz. Zajímavých míst, kam bychom se mohli zajet podívat je více a v podstatě ještě ve Vyškově přesně nevím, pro co se rozhodnout. Nechávám to náhodě a momentálním popudu. Pak už najíždíme na dálnici směr Kroměříž. Rychlost se ustaluje na kochacích 90 km/hod. a my prohlížíme strniště a povláčená pole. Loví tu poštolky, káně a na zemi sedí čejky a racci. V Hulíně sjíždíme a za chvíli už parkujeme u Záhlinic.
Němčický rybník je plný roháčů, lysek a kachen. Oblačnost nad námi se trhá a objevuje se modrá obloha. Nesměle se ozývá budníček menší, je tu zrzohlávka a několik kopřivek.
Nenápadně se dostáváme k západní části Svárovského rybníka, který je upuštěný. Blízko břehu se krmí sedm břehoušů černoocasých. Mělčiny náhle štěrbinou v oblačnosti nasvěcuje slunce visící nízko nad obzorem. Na jedné straně je modrá obloha a na druhé tmavé mraky s dvojím obloukem duhy. Krom břehoušů pozorujeme dalších devět druhů bahňáků a mladého racka černohlavého. Z rybníka odlétá 68 hus velkých. Slunce klesá za obzor a světla ubývá. Vracíme se k Záhlinicím, nad kterými se houfují tisíce vlaštovek. Je to neuvěřitelná podívaná.
Nocleh nedaleko odsud přehodnocujeme a vyrážíme na přejezd k Mutěnicím. Jedeme už po tmě. Chvíli svítí měsíc, ale pak už se zase zatahuje. Cesou někde u Cetechovic pozorujeme kalouse sedícího na silnici. V půl desáté jsme na místě. Mírně poprchává. Pro dnešek jsme doma. Sedáme k červenému a je dobře.

Neděle 26. srpna
Noc byla velice teplá a k ránu mírně prší. Naštěstí to není nic hrozného. Z rákosí se rozletují tisíce nocujících špačků. Pomalu procházíme soustavu zdejších rybníků. Z uschlého stromu na kraji lesa nás pozoruje starý orel mořský. Z keřů vzlétají kvakoši a později i jedna volavka červená. Po dlouhé době slyším zpěv pěnice černohlavé. Upuštěné jsou dva nejsevernější rybníčky. Nacházíme tu několik bahňáků – jde o vodouše bahenní, pisíky, kulíky říční, bekasiny otavní a jednoho jespáka malého. Bahna prohlížíme dost dlouho, ale nic dalšího vidět není. Další rybníček je přecpán potápkami malými. Je jich tu přes sto a s nimi asi 25 slípek, chřástal vodní, pár potápek černohlavých se dvěma mláďaty a tři desítky čírek modrých. Vracíme se. Kolem poletují 4 rybáci obecní a na bahnech již prohlédlého rybníka překvapivě nacházíme dvojici kamenáčků.
Na chvíli zastavujeme u Jarohněvického rybníka. Na hladině je obrovské hejno lysek a kachen. Za spočítání by stáli i roháči. Nad vodou loví 4 rybáci obecní a jeden rybák černý. Prší.
Jihovýchodně od Bučovic je nově vybudované biocentrum Vícemilické rybníky. Do budoucna by to tu mohlo být pro ptáky zajímavé. Důkazem jsou pozorování Petra Navrátila pravidelně publikovaná na birds.cz. Dnes jsou tu tři všudepřítomní vodouši bahenní, bekasina otavní, vodouš šedý, pisík, 14 volavek popelavých a také jedna potápka černokrká. To už je obloha zase protrhaná.
Pokračujeme dále k severu a prohlížíme dravce v polích. Ten nejpočetnější chomáč několika desítek dravčích siluet vznášející se nedaleko Dražovic nás nutí k zastavení. Nad stepními svahy a skupinami stromů a keřů NPR Větrníky si v termických proudech hrají desítky dravců. Někteří lemují svahy rezervace, jiní odpočívají na stromech, další se vznášejí vysoko na obloze. Z krátkého zastavení se stávají téměř dvě hodiny neuvěřitelného divadla, během kterého pozorujeme sedm druhů dravců. Nedokážu odhadnout, kolik se před námi vystřídalo kání lesních, ale v jednom okamžiku jsme mohli vidět i 60 ptáků. V jiných místech se pro změnu honilo 15 poštolek obecných. Většinou nízko nad terénem se pohybovalo asi 15 pochopů. Výčet doplňují krahujci, luňák červený a dokonce raroh velký. Tohle by bylo dokonalé pozorovací místo ke sledování tahu dravců. Nemluvě o jiných druzích, protože třeba jen počet krkavců vyšplhal za tu chvíli, co jsme tu byli z šesti na osmnáct. Rozhodně tu nejsem naposledy. No nic, je čas vrátit se k rodině. :)


Jedna z poštolek obecných (Falco tinnunculus) v polích u Dražovic.


22.8.2012: Podvečer u Nesytu
S tím, že bych se v týdnu mohl zajet podívat na Nesyt, jsem vůbec nepočítal. Stačil ale jeden telefonát a mám dokonalý program na dnešní odpoledne a podvečer. Ve 14:15 mě nabírají na výpadovce z Brna kolegové a ve tři jsme v Sedleci. Venku je nepříjemné horko. Vybledlá obloha se za našimi zády zatahuje, ale půl druhé hodiny nám na zběžnou prohlídku stačí.
Zdá se, že voda o kousek ustoupila a ptáci jsou ve větší vzdálenosti, než dříve. Jako první nás upoutají hlasité kolihy (3 ex.) a břehouši (2 ex.). Nejpočetnější jsou tu kromě čejek vodouši bahenní (50 ex.) a bekasiny otavní (40 ex.). V blízkosti racků a hus se pohybují dvě desítky jespáků bojovných a stejný počet vodoušů tmavých. Mnohem dále máme stále dva tenkozobce, z nichž ten mladší je značený odečítacím kroužkem. Údajně by se mělo jednat o ptáka ze Španělska. Z menších bahňáků je vidět jen 8 jespáků obecných, pár pisíků a kulíků říčních. Téměř na druhé straně rybníka jsou patrny siluety brodících kolpíků. Hus velkých je v naší blízkosti asi 1500. Černo za našimi zády se přiblížilo na dosah. Začínají padat první kapky. Hřmí a blikají blesky. Pozorujeme včelojeda a pak už jsme rádi, že to stíháme do auta. Od hráze jsou vidět u břehu čtyři kolpíci a kus dál potkáváme Viléma Vyhnálka, který tu provádí odchyt bahňáků. Bouřka se přesouvá dál k východu.
My přejíždíme k Hlohoveckému rybníku, abychom prohlédli mělčiny u Hraničního zámečku. Z jižního břehu rybníka máme vše jako na dlani. Ptáků je tu spousta. Bahnitý výčnělek obsadily dvě stovky hus a racci chechtaví. Mezi nimi je vidět koliha velká, pár bekasin otavních, sedm vodoušů tmavých, jeden vodouš kropenatý a jespák obecný. Ovšem za celou touto skupinou ptáků je to ještě hezčí. Na kraji rákosí odpočívá šest kolpíků (čtyři z nich sem přelétly z Nesytu), dvě volavky stříbřité a několik volavek bílých a popelavých. Zkoušíme odečíst značeného kolpíka. Má na obou nohách žlutý kroužek. Vychází mi to na Z4, ale ta čtyřka má podivný tvar. Světla ubývá. Stojíme za stativáky po kotníky ve vodě a užíváme si podvečerní atmosféru.
Vracíme se kolem severního břehu Nesytu a ještě jednou se tu krátce zastavujeme. Oblohu nám křižují další a další klíny hus, které odlétají do polí na pastvu – odhadem přinejmenším 3000 ptáků. Na mělčiny rybníka se sletují k noclehu velcí racci. Jinak je tu klid. Jen na mělké vodě se hemží stovky lysek, poláků velkých, kopřivek, čírek a kachen. Je čas vyrazit zpět. Bylo to příjemné setkání a výlet do terénu.


Letošní mladý jespák malý (Calidris minuta).


19.8.2012: Jo birdwatching, to je věc! :)
Ve 14. svazku monstrózní ptačí encyklopedie Handbook of the Birds of the World začíná předmluva věnovaná birdwatchingu citátem Maxe Nicholsona: Pro ty, kteří se mu věnují, není birding pouhým sportem a vědou, ale blíží se náboženství a i přes všechny své vnější projevy zůstává jeho podstata nesdělitelná.
Fascinace každého z nás ptačím světem má nejrůznější původ, formu a projevy. Často sami přesně nevíme, proč tomu tak je a jak k tomu došlo. Jisté je, že v mnoha případech se jedná o vztah velice intenzivní a niterný, který se stal neoddělitelnou součástí našich životů. Bez něj bychom se cítili neúplní. Jde o způsob seberealizace, který si nás našel, aniž bychom se pro něj rozhodnuli vědomě a bohudík, že si nás našel a zachoval v nás to věčně zvědavé dítě v údivu hledící na svět kolem sebe. Můj vlastní vztah k birdwatchingu, pozorování ptáků, ornitologii nebo jak to nazvat, by asi obsahoval slůvka jako zvědavost, poučení, důvěrný vztah, fascinace, porozumění, pokora a radost. Právě to poslední slůvko je velice důležité. Radost je tou životní energií, která nás sceluje a činí lepšími. A upřímně, kdo by si nechtěl dopřát kousek radosti? :)
Já si ji dnes nadělil na střední Moravě. Projížděl jsem kolem posekaných lánů polí, rybníků a pískoven. Obloha byla modrá a vzduch se už brzy po ránu chvěl horkem. Na strništích byly vidět poštolky, káně, pochopi, čejky, volavky popelavé a zpívající skřivani. Na rybnících lovili poslední rybáci, kteří dokrmovali svá později vyklubaná mláďata, občas se ozval nesmělý zpěv budníčka menšího, drnčivé hlasy hejna mlynaříků proplétajícího se vegetací na hrázi rybníka, křik vodoušů kropenatých ze strouhy v polích, břehule odpočívající na vrbách … nic zvláštního a přesto jsem jako pokaždé venku cítil radost. A to je to hlavní.


Jinde rybáci obecní (Sterna hirundo) už zmizeli. V okolí Tovačova ale stále ještě někteří dokrmují svá mláďata.


16.8.2012: Večerní dobíjení baterií
Celý den panuje nádherné slunečné počasí s modrou oblohou. Večer by mohly být pěkné podmínky k pozorování na Nesytu. Nízké slunce v zádech, mělčiny plné ptáků přede mnou … vidím to v živých barvách a tuhle svoji představu bych rád naplnil. Domlouvám se s Pepem a ve čtyři odpoledne už sedím v autě a mířím k jihu. Modrou oblohu mezitím zaplňuje vysoká oblačnost. S tím sluncem v zádech to asi nevyjde. Na místě jsem v pět. Je téměř bezvětří. Nehne se ani lístek a přitom je pořádné dusno. Nenápadně si stoupám si na kraj rákosí a pot ze mě jen teče. Nevadí. Mělčiny přede mnou jsou skutečně plné ptáků. Odhadem tu odpočívá asi 3500 hus velkých. Krom volavek bílých nad nimi vyčnívají čtyři mohutní ptáci, jeřábi popelaví. Jedná se o dva dospělé a dvě loňská mláďata. Rozhlížím se kolem a postupně zjišťuji, že ptačí osazenstvo se tu od neděle příliš nezměnilo. Dál od břehu loví stále pět břehoušů černoocasých, ozývají se hlasy přeletujících vodoušů bahenních a jespáků obecných. Doplňkem menší skupinky jespáků obecných jsou tentokrát 4 jespáci křivozobí. Těsně před husami se pohybuje dvojice tenkozobců. Starý a mladý pták. Mladý má na pravé noze bílý odečítací kroužek. Stále pochoduje a chvíli nepostojí. Nakonec snad úspěšně odečítám kombinaci znaků X07. Tentokrát je tu asi 250 čejek, opět 3 jespáci malí, vodouši tmaví, kulíci říční, nějaký ten vodouš šedý, jespáci bojovní. Až po hodině nacházím jespáka písečného a dvojici vodoušů štíhlých. Daleko na hladině rybníka jsou stovky kachen, lysek a podobné havěti. Jen kopřivek vidím dobře dvě stovky. Obloha se mi za zády ještě více zatahuje a najednou je šero. Mezi husami přibývají velcí racci a ve skupince chechťáků přede mnou se objevuje rybák velkozobý. Z topolů vzlétá orel mořský a vnáší trochu nepokoje mezi ptáky. Čtveřice jeřábů opouští rybník. Jsem tu dvě hodiny a baterie mám krásně dobité. Hurá zpět do města.


Rybák velkozobý (Hydroprogne caspia) mezi chechťáky, čtveřice jeřábů (Grus grus) a jespák písečný (Calidris alba).


11.- 12.8.2012: Nezapomenutelný Nesyt
Sobota 11. srpna
Obloha hrozící deštěm se vyjasňuje, teď už po ní putují jen tmavé chuchvalce s dešťovými košťaty. Jedeme s Pavlem Smejkalem k Nesytu. Za Pohořelicemi se vlevo od nás zhmotňuje široká několikanásobná duha. V poli pod ní stojí pět čápů bílých. V Sedleci jsme před šestou večer. Obloha je už z poloviny modrá. Fouká jen slabý, ale překvapivě chladný vítr. Na slunci, které je nízko, je příjemně. Pavel si chystá maskování a já si jdu opatrně stoupnout k okraji rákosin. Slunce mám za zády a scéna přede mnou je kontrastně nasvícena. V maskáči a s kloboukem na hlavě jsem nenápadný. Svědčí o tom i bahňáci. Ti nejbližší jsou ve vzdálenosti pouhých 10-15 m. Hladina rybníka i bahnité mělčiny jsou přecpané ptáky. Je to nádhera. Nejdál stojí tři stovky hus s několika volavkami bílými a popelavými. Mezi nimi odpočívá pět kolpíků bílých. Jednoho s kroužky se pokouším odečíst. Na žlutém kroužku je snad Z4. Blíž jsou pak racci chechtaví s dvojicí mladých racků černohlavých. Pak následují bahňáci. Nejpočetnější jsou vodouši bahenní, bekasiny a vodouši tmaví. Ve vodě loví pět břehoušů černoocasých. Pečlivé prohlížení přináší své výsledky. Nejdříve je to jeden vodouš štíhlý, o něco později jespák písečný v letním šatě a pak ještě jeden vodouš štíhlý. Proletující ostříž občas zvedne hejnko desíti jespáků obecných, se kterými se drží tři jespáci malí. Stále je na co se díval. Mnohem dál na hladině jsou desítky kachen, čírky obou druhů, lžičáci, stovky lysek, labutě, zrzohlávky a nějaký ten roháč. Také jedna potápka černokrká. Je tu zřejmě poslední dešťová přeháňka. Tentokrát vyrůstá duha přímo z mělčin rybníka přede mnou. Hodiny plynou. Jsem nepozorován a přesto vidím vše kolem sebe. Užívám se to. V jednu chvíli strnu, protože se v hejnu racků chechtavých objevil jeden s čistě bílou hlavou. Má ale jasně červený zobák a nohy. Jedná se jen o albína. Už jsem myslel, že tu konečně máme racka tenkozobého, jehož pozorování není v podstatě jen několik desítek km dál k jihu na rakouské straně až tak neobvyklé. Slunce pomalu zapadá. K nocování přilétají velcí racci a zvyšují se i počty racků chechtavých. Odcházím po osmé hodiny opět nepozorován. Jako bychom byli domluveni, objevuje se i Pavel, který se zdržoval pár desítek metrů ode mě.
Balíme pod oblohou pokrytou červánky a přejíždíme na nocoviště. Stojí tu prázdné auto. Už je šero. Z kufru Molendy vyndávám skládací židličky a každý pak svačinu a něco k pití. Jdeme si sednou až k vodě. Rozléváme červené víno a pozorujeme hru posledních barev oblohy vlnících se na hladině. Ty pak střídají světla. Z jedné strany se k nám natahují blikající prsty Sedlece a z druhé Valtic. Objevují se siluety lovících netopýrů. Jednou mezi nimi prolétá ostříž a i když je téměř tma, tak zkusmo útočí a pokračuje dál. Husy na vodě ožívají. Z pastvy přilétají další. Je slyšet šplouchání, cákání a jejich vzrušené hlasy. Vlevo od Valtic problikává ohňostroj a ze Sedlece sem doléhají útržky country. Obloha je plná hvězd. Máme zvrácené hlavy, červené nahradila Pavlova medovina a nad námi se co chvíli mihne padající Perseida. Je chladno, ale tento večer přecházející v noc má atmosféru, na kterou se hned tak nezapomíná.

Neděle 12. srpna
Noc byla vcelku klidná. Jen vedle prázdného auta se ráno objevila dvojice bicyklů a auto má teď zamlžená okna. Na hladině Nesytu počítám cca 4300 hus velkých, které se postupně rozletují na pastvu. Příští víkend tu má začít jejich lov. V těchto počtech jsou tu letos naposledy. S Pavlem přejíždíme k hrázi a jdeme se projít k Výtopě. Opět máme slunce za zády. Být fotografem, tak by tu mohly vzniknout pěkné fotky konipasů bílých a lučních, kterých jsou blízko desítky. Pak jedeme omrknout sádky u Včelínku, kde nacházíme čtyři volavky stříbřité a vracíme se k Sedleci, kde jsme si včera večer užívali dokonalé pozorování. Na mělčině jsou stále dva vodouši štíhlí, pět břehoušů, jeden jespák malý a tři jespáci obecní. Slunce ale stojí proti nám. Loučím se s Pavlem, který tu ještě chvíli v krytu posedí a jedu omrknout další rybníky.
V Hlohovci zastavuji kousek od kostela, do kterého právě míří na mši babenky v tradičních krojích s vysokými skládanými kozačkami. Na mělčině v západním cípu rybníka je pár bahňáků a skupina racků. Na kraji rákosí jsou vidět také tři kolpíci včetně značeného jedince. Stojím do půli lýtek ve vodě a užívám si krásného dne. Na vodu se právě snáší pět stovek hus přilétajících z pastvy. Nikde v okolí už nejsou vidět žádní rybáci.
Ze severního břehu a východní hráze následně prohlížím Prostřední rybník. Nepočítaně je tu lysek, poláků velkých a chocholaček. Za poznámku stojí pár poláků malých a 42 zrzohlávek.
Mlýnský rybník je proti slunci. Na ostrůvku sedí dvojice majestátných dospělých orlů mořských. Přes Valtice objevuji pro mě neznámou vesničku Úvaly ležící na hranici s Rakouskem. Pak už sjíždím k Nesytu, kde vyzvedávám Pavla. Pokračujeme přes hřebeny Pálavy (pod Pavlovem krouží luňák červený), mrkneme se k nádržím u Strachotína a vracíme se k Vyškovu. Víc takhle vydařených výprav by to chtělo. Škoda, že se Nesyt nachází tak daleko od Brna.


Náhodná dvojice na mělčině Nesytu - vodouš bahenní (Tringa glareola) a mladá husice liščí (Tadorna tadorna).


9.8.2012: Náhoda přeje připraveným
Člověk věnující se pozorování ptáků vidí víc než laik. To je jasné. Když začnete neznalému kamarádovi jmenovat všechny druhy, které by mohl vidět v lese za domem nebo třeba jen z vlastního balkónu, tak žasne a hledí na vás s nedůvěrou. Při pohledu do obrazového atlasu pak jen nevěřícně kroutí hlavou. Tohle jsem tu nikdy neviděl, utrousí. Člověk znalý se zkrátka dokáže kolem sebe dívat pozorněji a hlavně je schopen díky nezanedbatelným zkušenostem opeřence ve svém okolí také určit. Někdy je ovšem překvapen i sám zkušený ornitolog. To když se setká s něčím, co by nečekal a co mu může připadat jako dáreček určený přímo jeho osobě, který mu příroda připravila odměnou za jeho pozornost a zájem. Podobné překvapení zřejmě zažil i Luboš Doupal, na kterého včera čekal na zábradlí jeho balkonu uprostřed městské zástavby dudek. Jeho pocity chápu, protože jsem v neděli zažil něco podobného. V podvečer sedíme na dvoře domu mých rodičů, povídáme si a já se občas otočím po prolétajícím okřídlenci (běžná deformace). Většinou jsou to jen vrabci, koňadry, nějaký ten zvonek, ale … náhle přelétne střechu domu drobný sokolovitý dravec. Poštolky tu bývají a tohle poštolka je … ale kouřově zbarveného samce poštolky rudonohé jsem tu opravdu nečekal. Přelétá nad námi jen asi v patnáctimetrové výšce. Není ani potřeba vytahovat malý dalekohled, který nosím v pouzdře u pasu (další deformace). Pták přelétne dvůr a mizí nad zahradou. Doba pozorování – snad čtyři pět sekund. Co teď? Když vidíte něco tak překvapivého a tak krátce, tak logicky začnete pochybovat. Foťák jsem bohužel v ruce neměl a dokladový materiál mi zůstal jen v hlavě. Na druhou stranu přece poznám poštolku rudonohou. Nevidím ji poprvé. Navíc jsou před i za domem strniště a začátek srpna není pro výskyt tohoto druhu u nás neobvyklý. Dlouho si srovnávám všechna pro a proti. Ale nakonec, proč ne? Nevyzpytatelnost některých pozorování je právě tím fascinujícím prvkem, který mě na birdwatchingu baví. A tentokrát jsem měl opravdu štěstí.
Na obrázku jsou dva vodouši šedí a kulík bledý z dnešního krátkého výletu k Mutěnicím.


Dvojice vodoušů šedých (Tringa nebularia) a kulík bledý (Pluvialis squatarola).


28.7.2012: Dvě hodinky s chřástaly
V posledních dnech se zdá být velice atraktivní lokalitou Bašňovský mokřad u Střížovic, kde několik pozorovatelů postupně zastihlo všechny naše mokřadní druhy chřástalů – vodního, kropenatého, malého a nejmenšího. Když už jsme v Pístovicích, tak by bylo škoda se sem nemrknout. Nechávám to na ráno, ale vhodnější by byl podvečer, protože ráno mám slunce proti sobě.
Na místě jsem těsně před šestou. Z rákosin se právě rozletují nocující špačci. Slunce už visí na čistě modré obloze. Vypadá to na velice horký den. Mlha vznášející se místy nad poli brzy vezme za své. Mokřad je z velké části vyschlý a na bahnitém dně se pohybují asi tři desítky vodoušů bahenních. Podél břehů jsou vidět také bekasiny (6 ex.), vodouši kropenatí (3 ex.), kulíci říční (7 ex.) a pisíci (3 ex.). Sedám si na břeh, před sebe dávám stativák a v klidu se rozhlížím kolem. Často se ozývají žluvy, mezi kachnami a lyskami loví volavka bílá, pak se ukazuje trojice pochopů a menší či početnější hejna jiřiček. V blízkém rákosí hledá potravu pro mladé rákosník proužkovaný a nedaleko mě na hraně rákosí a bahen se objevuje první chřástal. Jde o dospělého chřástala vodního. Když prohlížím kraje rákosin v okolí, tak postupně nacházím pět chřástalů vodních, z nichž dva jsou letošní mladí ptáci. Jsou velice pohybliví a mladí ptáci se nahánějí a cvičí křídla. V tom nejvzdálenějším koutu rákosí se velice opatrně pohybuje další chřástal. Béžové podocasní krovky trochu delšího ocasu, krátký masivní zobák a vcelku tmavě kropenatá spodina ukazují na chřástala kropenatého. Na rozdíl od chřástalů vodních se na otevřená bahna vůbec nepouští a brzy mi mizí v podrostu. I tak to bylo pěkné první pozorování tohoto druhu v letošním roce. Po dvou hodinách sezení to balím. Začíná být pěkné horko.


Lovící volavka bílá (Ardea alba) v protisvětle.


26.7.2012: Nesyt v mlze
Na dnešek jsme domluveni s Jirkou Šírkem na setkání u Nesytu. Mám dovolenou. Odpoledne odjíždíme s rodinkou do Pístovic. Dopoledne mám volné. Počasí je bohužel nepříznivé. Po ránu panují vysoké teploty, ale i vysoká vzdušná vlhkost doprovázená občasnými přeháňkami a mlhou. Moc toho asi vidět nebude.
Začínám na pláži u Nesytu. Mlha je opravdu nepříjemná. Občas je viditelnost lepší, ale většinou nejsou bahňáci hledající potravu na rozhraní vegetací zarostlého dna a vodní hladiny k rozeznání. Někde u lávek rozeznávám 8 tenkozobců. Blízko mého stanoviště je asi 60 vodoušů bahenních, desítka bojovníků, několik vodoušů šedých a pisíků, nějaká ta bekasina otavní a vodouš kropenatý. Přichází Petr Macháček se svým nádherně archaickým dalekohledem na dřevěném stativu. O něco později přijíždí Jirka Šírek. Situace se nelepší, mlha spíše houstne. Se dvěma společníky to zase tolik nevadí. Témat k diskusi je stále dost. Petra pak opouštíme a přejíždíme k váhovně, abychom se mrknuli na bahna od lávek. Kroužkování tu skončilo včera. Nad námi krouží osm tenkozobců a blíže k Petrovi přelétají desítky vodoušů bahenních. Na mělčinách zůstávají kulíci říční, několik vodoušů bahenních, vodouš rudonohý a také jeden velice nápadný světlý bahňák s tmavou čepičkou a tenkým černým rovným zobákem – vodouš štíhlý. To je příjemné překvapení. Z rákosí se ozývá nesmělý zpěv cvrčilky slavíkové.
Objíždíme jižní břeh Nesytu a nedaleko Valtic nacházíme v poli dobře dvě tisícovky hus velkých. Zastavujeme poté na hrázi mezi Hlohoveckým a Prostředním rybníkem. Kromě běžných druhů se ukazuje i několik dalších, které stojí za poznámku. Nejprve nad námi přeletuje ostříž. Pak se nad Hlohoveckým rybníkem chvíli po sobě objevují dva včelojedi a nakonec ke břehu Prostředního rybníka připlouvá samec poláka malého. Počasí stálo za pendrek, dohlednost byla mizerná, ale i tak to byl příjemný, byť poměrně krátký výlet do terénu.


Dokumentační tenkozobci (Recurvirostra avosetta) ve vzduchu a vodouš štíhlý (Tringa stagnatilis). Foceno v mlze.


22.7.2012: Dokonale naplněný víkend
Tomu říkám dokonale naplněný víkend. V pátek odjíždíme v plném počtu za švagrovou na Vysočinu. Střídají se přeháňky, ale svítí i slunce. Večer ohýnek, opékání buřtů, víno, a zatímco rodinka spí na chajdě, tak já si zalézám do svého pidistanu. V sobotu mě probouzejí zpěvem křivky, následuje procházka k rybníku v Milovech, cestou pozorování krmících koňader, budníčků, ťuhýků obecných a střízlíku. Smrkové lesy, louky, občas dřevěnice. Odpoledne odjíždíme a rovnou na jih, kde se u Nesytu kroužkuje. Polojasná obloha tmavne a v Mikulově už prší a prší. Plácek před váhovnou u Nesytu je plný aut a za ní je malé stanové městečko. Pravidelné kontroly sítí běží, ale většina lidí posedává u pivka v bistru v Sedleci. Zdravíme se, úsměvy na známých tvářích, tváře nové, dlouho vytrvale prší. K večeru přestává. Vracíme se k Nesytu a stavíme stany. Pepe s klukama jdou spát a já si sedám do váhovny k několika kamarádům, kteří tu tráví část dovolené ve skromných podmínkách bez jakýchkoli vymožeností a okázalého komfortu. Přesto jsou šťastni, protože dělají to, co mají rádi a spojuje je podobný přístup k životu i jeho hodnotám. Venku stále prší a čas příjemně běží k půlnoci.
V neděli ráno opět prší. Pepe s klukama ještě spí. Jedu se mrknout k pláži, abych si po dlouhé době trochu prohlédl Nesyt. Déšť mi bubnuje do zad a do kapuce a stativák mám za chvíli celý mokrý. Podél rákosin odpočívá asi 1300 hus velkých a na rozhraní vegetací zarostlého dna a vodní hladiny se ukazují bahňáci. Nejprve jen pár vodoušů bahenních a jespáků bojovných, ale o něco později přilétají také tři břehouši černoocasí a hned deset tenkozobců, z nichž sedm je letošních mláďat. Některé husy postupně odlétají. Pohled ke vzdálenějším břehům má rozostřený množstvím padající vody. Na nedaleké mělčině se objevilo 22 husic liščích. Rodinka je už vzhůru, ale co v takovém deštivém počasí s dětmi? Balíme, loučíme se s ostatními a vyjíždíme pod oblohu, která začíná mít světlejší odstíny. Na břehu Prostředního rybníka potkáváme Michala Podhrázského s partou. Chytají labutě. Obcházíme rybník a objevuje se slunce. Cestou a pak i na hrázi s Mlýnským rybníkem se postupně objevuje řada z těch, se kterými jsme se u Sedlece loučili. Je krásně. Na Mlýnském se navíc zdržuje mezi volavkami bílými pětice kolpíků, na mělčině pod vodou mizejícího ostrůvku je skupinka několika druhů bahňáků, mezi rybáky obecnými a racky chechtavými nacházíme rybáka bahenního a racka malého, zatímco na ostrůvku majestátně trůní nádherný orel mořský. Cestou do Brna už neprší. Obědváme v Ivani a pak už hurá domů. Byl to zkrátka krásný, dokonale naplněný víkend.


Letošní mladý moudivláček lužní (Remiz pendulinus)


15.7.2012: Otázky kolem kukaček
První „terén“ po návratu ze severu. Už se na to těším. Když jsem se včera procházel s klukama po lese, musel jsem trochu přeladit ucho přizpůsobené tichu polárního dne protkanému ne příliš častými hlasy jikavců, cvrčal a u moře křikem racků a ústřičníků. Tady je zvuková kulisa mnohem bohatší.
Na pískovně u Troubek krom rybáků obecných není nic jiného. Pozoruji jedno mládě spadlé z plovoucího ostrůvku, které se nemůže dostat zpět. Betonová stěna ostrůvku je příliš vysoká a kolmá. Chtělo by to nějakou menší plošinu v úrovni hladiny. Následuje pískovna u Annína a Křenovský rybník.
Na Hradeckém rybníce panuje taková ta ospalá červencová atmosféra, po březích posedávají rybáři, kachny přepeřují, roháči vodí mladé. Kolem ostrůvku loví tři přepeřující rybáci černí, kteří prohnali mladého kvakoše, v severním cípu přeletuje bukáček, vzletní mladí racci chechtaví z velké míry zmizeli z hnízdišť a rákosníci obecní prohledávají kdejaké stéblo, aby uživili mladé. Jsou mezi nimi ale jedinci, kteří mají honičku ještě větší. Krmí totiž kukaččí otesánky. Na hrázi Hradeckého rybníka nacházím dvě mladé kukačky, kolem kterých se točí rákosníci obecní. Zajímavé je to, že se obě kukačky drží stále poblíž sebe. Když přelétne jedna, přidá se k ní druhá. Jako by pocházely z jednoho hnízda. Bylo by možné, aby se skutečně podařilo vyvést rákosníkům dvě kukačky, aniž by jedna druhou v průběhu hnízdění díky pevným vzorcům chování nezlikvidovala? Jsou podobné případy známy? Připadá mi nepravděpodobné, aby se daly dohromady dva ptáci ze dvou různých hnízd. Uvidíme, co mi odpoví náš odborník na kukačky Tóma Grim. Myslím, že tohle si zaslouží hned několik dokladových fotografií.

Názor odborníka, kukačkologa Tómy Grima:
Občas se najdou hnízda s dvěma (výjimečně i více) kuku vejci (třeba tady ve Finsku, kde nám ještě běží sezóna). Vždy je to od dvou různých samic. Pokud se obě vejce vylíhnout, téměř vždy jedna kuku vytlačí druhou, jen vzácně zůstanou spolu do vylétnutí obě kuku dohromady (třeba u rehka zahradního). U rákosníka obecného je toto vyloučeno - viz velikost hnízda a fakt, že hnízdo se "rozklíží" i pod jednou kuku. Tzn. ty tvoje kuku se musely dát dohromady až po vylétnutí z hnízd, snad blízce umístěných. Jsou doloženy i takové případy.


Malý uhoněný rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus) při krmení "svého" bumbrdlíčka.


Každé krmení je provázeno třepáním křídel a otevíráním zobáku, jehož vnitřek je zářivě červený.


Pokud jediný pár rákosníků obecných (Acrocephalus scirpaceus) krmí dvě kukačky, pak klobouk dolů.


Obě mladé kukačky se držely stále poblíž sebe.
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter