> fotozápisník > archiv 2012/02
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2012/02)



23.6.2012: Po měsíci na Tovačově
Na Tovačově jsem nebyl už přes měsíc. Aby člověk stíhal všechno, co by chtěl, tak by si musel přes celou sezónu brát dovolenou. Bohužel to nejde. Snad se toho dočkám někdy v důchodovém věku. Pokud se toho dožiju. Jsme v Pístovicích, takže se na Tovačov podívám. Dobře na 14 dní to bude poslední tuzemský terén. Příští čtvrtek odlétáme na pár dní na sever Finska a na Varanger.
První pozorování mám hned západně od Bedihošti. Směrem k východu letí dvojice jeřábů popelavých. Dalekohledem je stíhám v poslední chvíli, než mi mizí za střechami domů.
Panuje příjemné počasí. Sice je pod mrakem, ale podle předpovědi se to má lepšit. Táhnu se po asfaltce mezi poli a očima kontroluji okolí. Projíždím Tovačovem. První zastávkou je pískovna u Troubek. Na umělých ostrůvcích to žije rybáky obecnými. Počítám jich 42. Na drátech pískají mladé modřinky a podél panelky loví pár ťuhýků obecných. Zajímavá je také rodinka žlun zelených poletujících podél řeky.
Pak zastavuji v severním cípu nádrže u Annína. Připomíná mi to tu kemp – desítky stanů, nafukovacích člunů a rodinky rybářů s dětmi. Na hladině je 26 roháčů a dvě rodinky s (3 a 4) mladými a párek labutí s šesti mladými. I tudy přeletují rybáci obecní lovící až na Hradeckém rybníce.
Přejíždím pole ke Křenovskému rybníku. Na drátek je krom čtyř šedivek rodinka ťuhýků šedých (2 ad. + juv.). Následuje Křenovský rybník s desítkami vypuštěných kachen, ale také minimálně 11 rodinek roháčů, kteří vodí mladé. Z rákosí se ozývají rákosníci obecní a velcí.
Pak už parkuji na břehu Hradeckého rybníka nedaleko zeleného domku. Už z dálky je vidět na pravé dolní části rybníka Zpěvanka (žlutý límec 7R42) ve společnosti páru labutí velkých. V okolí kříže posedávají rybáři, mají tu nějakou soutěž. Pravá horní část je nacpaná ptáky – asi 350 kachen divokých, 230 poláků velkých, 111 labutí, 400 lysek a stovky racků chechtavých. Obloha se trhá. Panuje taková mírně unavená letní atmosféra. Chvíli stojím téměř na severním konci severojižní hráze. Z rákosí se ozývá pravidelné poštěkávání bukáčka, mezi mladými racky a přepeřujícími kachnami se potápějí dva páry potápek černokrkých a k jihu mi nad hlavou přeletuje napřed dvojice jespáků bojovných a později trojice vodoušů tmavých. No nic. Cvakám mladé lysky s punkerskými přelivy na hlavách v prachovém peří a pomalu se vracím k autu.


Mladí bráchové objevují svět - lysky černé (Fulica atra) v prachovém peří.


15.- 16.6.2012: Třetí ročník límcování husí na Vysočině
Pátek 15. června:
Deštivé a chladné počasí, které panovalo v posledních čtvrnácti dnech, se mávnutím kouzelné taktovky dost brutálně změnilo. Víkend má být jasný a poměrně horký s teplotami překračujícími 30°C. Zase je to lepší, než poslední dva víkendy, kdy Michal Podhrázský s bandou příznivců hus límcoval v Čechách pod apokalyptickým plátnem oblohy, ze které padala voda. Tento víkend bude límcovat také, tentokrát v Častoticích nedaleko Náměště nad Oslavou. Tato akce tu proběhne již třetím rokem. V minulých letech se nám tu podařilo nasadit jen čtyři límce označené S00 až S03. Jsem zvědavý, jak to dopadne letos. Přesto existuje solidní počet odečtů těchto několika hus, z nichž některé se zaletěly podívat až do Švédska. Tento ročník je navíc výjimečný v tom, že jedné nebo dvěma husám (to podle váhy) budeme moci nasadit také GPS vysílač, který pak bude daleko podrobněji a pravidelněji informaovat o všech pohybech označených jedinců.
Počasí panující v pátek odpoledne skutečně slibuje krásný víkend. S celou rodinkou se proplétáme městskou periferií, abychom neuvízli někde v centru. Cesta probíhá hladce, jen v Zastávce čekáme na semaforu s uzavírkou poloviny silnice přesně jako vloni. Po šesté jsme v Častoticích. Jsme tu první. Jedeme dál do polí, kde na jedné louce vypouštíme z auta potomstvo. Je nádherně. Vlnící se zeleň polí, kopečky s chomáči lesíků, blízká lesknoucí se hladina rybníka a hlas křepelky z naší těsné blízkosti.
Objevuje se Michal v autě s nápisem ZOO Dvůr Králové a pak už se stěhujeme přímo k hospůdce v Častoticích, kde už na nás čeká Jarda Závora. Na posečeném trávníku v její těsné blízkosti si můžeme postavi stany. Hospodskému předáváme plakátek, který jsem udělal coby připomínku na dva minulé ročníky límcování. Od teď se tu nebudou objevovat jen husy s červenými límci, ale na stěně hospody bude viset další připomínka na partu chytačů. Pak už se věnujeme doplnění tekutin, plánování zítřejší akce a plkání za doprovodu křičící bandy děcek poskakujících na vedlejší trampolíně.

Sobota 16. června:
Od rána je horko. Snídáme, nad námi poletují vlaštovky a jiřičky a od blízkého lesíka sem zaznívá zpěv skřivana lesního. Včera přibyl Franta Kopecký a dnes přijíždí ještě Petr Musil a Vašek Prášek. Jsme všichni. Můžeme se přesunout k rybník Dubovec, kde bude odchyt probíhat. Na hladině se pohybuje asi 35 hus velkých. Michal nám určuje pozice a na západním břehu stavíme ze sítí tenata. Tentokrát mají jiné uspořádání než v minulých letech. Rozdávají se vysílačky a akce může začít. Husy jsou dvěma nafukovacími loděmi směrovány k severnímu cípu rybníka a odtud je přítomnost kolegů poznenáhlu tlačí k tenatům. Husy jsou bohužel starší a vzletné, takže jich v poslední fázi dost odlétá. Přesto jich osm chytáme. Tak úspěšní jsme tu ještě nebyli. Následuje kroužkování, měření, vážení a límcování. Všechny jsou dostatečně velké na límce označené S04 až S11. Jedna stará samice splňuje i kritéria pro umístění vysílačky. Improvizovaný ornitologický tábor na břehu Dubovce balíme až před čtvrtou odpolední. Máme splněno. Olímcovali jsme dvakrát více husí, než v obou předchozích letech. Jsme spokojeni.
Pak se ještě stěhujeme k blízkému Studeneckému rybníku. Zde je jedna rodinka hus, která nám ale bez problémů uniká. Nevadí. Byl to jen pokus bez sítí a bez příprav. Musím říct, že to bylo fajn. Počasí vyšlo a výsledek stál za to. Kdoví, jestli se tu podobná akce zopakuje i příští rok? Část zdejší populace je prolímcovaná a její pohyby budou díky odečtům i vysílačce známy. Možná dá Michal přednost populacím husy velké zase z jiných koutů republiky. Jestli to nebude daleko, tak se zase rádi zúčastníme.


Vypouštění "ve skupině" snášejí husy lépe, než vypouštění jednotlivých ptáků. Zde límce první letošní límce S04, S05 a S06.


13.6.2012: Kachničky mandarinské v Brně na Svratce
Včera mi psal Karel Hudec, že v Jundrově u Svratky pozoroval samici kachničky mandarinské s jedenácti asi pětidenními mláďaty. Pracuji kousek odsud a tak jsem si tam zaskočil. Na tradičním místě tvořeném náplavem kousek nad mostem se bohužel nevyskytovaly. Šel jsem tedy proti proudu a pozorně sledoval břehy. Asi 70 m nad mostem jsem zahlédl na druhé straně řeky samici a o chvíli později i mláďata. Jak jsem se je snažil na tu velkou vzdálenost zdokumentovat, tak zpod břehu v mé těsné blízkosti náhle na hladinu vyplula další rodinka - samice s již odrostlejšími šesti mláďaty. Ta se hned hrabala na břeh a v poklidu začala oštipovat trávu. Postupně se přiblížila na vzdálenost jednoho metru. Stačilo by se natáhnout a pohladit je. Na tak blízko mi už objektiv ostřit nechtěl. Chvíli se pásla pod dohledem samice, pak seskočila zpět do řeky - to když kolem prosvištěl hlučný cyklista - a pokračovala podél břehu zpět na svoji mělčinu. Cyklista vyplašil i kachnu divokou se třemi mláďaty, takže tu bylo v momentě mláďat jako v kachní školce - 17 mladých mandarinek a tři kachňata. Brněnská populace ze Svratky se nám tedy rozrůstá, kachničky tu letos hnízdí asi druhým rokem. Další psaní raději nahradím několika obrázky.


Kachnička mandarinské (Aix galericulata) s několika mladšími, asi pětidenními mláďaty.


Odrostlejší mláďata se vyšplhala do trávy v mé těsné blízkosti.


Kachničky se dokáží skvěle skrýt pod břehy a snadno uniknou pozornosti.


9.- 10.6.2012: Prší, prší, jen se leje...
Někdy uprostřed týdne jsme si s Pepem řekli, že bychom mohli o víkendu celá rodinka na noc ven. Proč ne? Teploty jsou i přes noc příjemné a nepříliš optimistickým předpovědím rosniček nepřikládáme velkou váhu. Většinou jim to nevyjde. Ještě v pátek jsme si dělali srandu z paní, která z okna Českého hydrometeorologického ústavu ven vystrčí ruku, aby zjistila, jestli prší, a pak podle nálady napíše předpověď na další dny.
Z pátku na sobotu prší celou noc a nepřestává ani následující dopoledne. Kolem poledního se konečně obloha projasňuje a zdá se být protrhaná. Stěhujeme se do Molendy a vyjíždíme. Hned pod Brnem znovu pršet začíná a déšť houstne, mraky tmavnou a klesají ještě níž. Tohle se moc nepovedlo, říkáme si. U Sedlece na nás čeká Franta Kopecký. Je tu asi hodinku a už stihnul pozorovat přeletujícího samce poštolky rudonohé. Do hustého deště nemá cenu vylézat. Jedeme do hospody a čekáme, jestli se počasí neumoudří. Po hodince to vypadá nadějně. Jdeme se projít k rybníku. Za chvíli jsme mokří od trávy i od deště, který se vrací. Kluci to naštěstí berou jako dobrodružství. Žijí přítomností. Co na tom, že jim může být zima nebo že se mohou nachladit?
Z břehu prohlížíme mělčiny. Není nutné vstupovat na obnažený pás dna a ptáky rušit. Nemáme ani potřebu kontrolovat tenkozobce. Víme, kde jsou, ale vidět je nemusíme. Před námi jsou bíločerné postavy husic liščích. Počítáme celkem 16 dospělých ptáků a 29 mláďat. Dvojice tenkozobců je dokonce i v těchto místech. Poměrně daleko na druhé straně kmitají ponořeným zobákem ze strany na stranu tři kolpíci. To je pěkné! Pepe si může připsat nový druh do českého lifelistu. Vracíme se k autu, které má za chvíli zamlžená okýnka a jedeme do míst, kde bychom chtěli nocovat. Pršet přestává na tak dlouho, že akorát stíhám postavit velký maskovací kryt, do kterého si všichni můžeme i v dešti s židličkami sednout. Vždy, když se zdá, že se obloha jasní, tak znovu přijde další vlna deště. Rosničkám se předpověď zatím plní.
Děcka převlékáme do suchého a v podvečer se jdeme s deštníky nad hlavou znovu projít. Na hladině rybníka je vidět téměř půl tisíce lysek, pár potápek černokrkých a v dálce rozeznávám ve stativáku dvojici pisil. Světla je pod zataženou oblohou málo. K nocování přilétají velcí racci. Jsou jich asi dvě stovky. Nad námi bzučí roje hmyzu, za kterým sem přilétly nejméně tři stovky rorýsů. Loví společně s netopýry. Jejich siluety se nahusto míhají vzduchem. Nad západním obzorem se náhle zvedá poklička oblohy a vzniklou mezerou mžourá na vlhkostí prosycený svět slunce. Jeho oranžové paprsky zaplavují okolí a z jedné strany barví i naducané dešťové mraky. Je to krása. Nad námi křičí rorýsi a směrem k východu se přes polovinu oblohy klene oblouk duhy. Co víc si přát? I ten malý Jožka, který zná jen několik slůvek, v úžasu hledí k ke slunci a říká: svítí, etě svítí.
Kluci zalézají s Pepem do připraveného stanu a my s Frantou ještě sedíme venku. Dlouho nám to nevydrží a s novou vlnou deště se schováváme do krytu. Za zády nám zpívá slavík a po tmě se několikrát ozývá křik jeřábů. Dvojice ptáků zaletuje nocovat k Nesytu.
Když se v noci budím, je obloha čistá a plná hvězd. Nad ránem dokonce svítí slunce. Stačí ale vylézt ze stanu a oblačnost houstne a objevuje se mlha. Slunce mizí, vzduch chládne a dohlednost klesá. Na blízkém Nesytu stíhám najít samce hvízdáká, počítám dokonce 8 potápek černokrkých a asi 160 zrzohlávek. Pak už není nic vidět.
Snídáme, balíme a začíná znovu pršet. Loučíme se s Františkem a rozhodujeme se pro návrat. Mlha a déšť birdwatchingu příliš nesvědčí. Vůbec ne s dětmi. Svoje kouzlo má nakonec i ta pomalá jízda autem mezi cáry mlhy a kapkami deště. Zvlášť, když ji doplňují melancholické tóny písní Melody Gardot a v závěru pak Andrea Bocelli. Provlhlí, unavení, ale spokojení se vracíme domů. Když za námi zapadnou vchodové dveře, začíná zase pršet.


Jedna starší fotka vlaštovky obecné (Hirundo rustica) zaletující na kraj rybníka pro materiál na stavbu hnízda.


3.6.2012: Znovu za budníčkem zeleným
Když jsem před několika lety odstartoval soutěž Czech BirdList Contest, tak jsem si pro sebe vytvořil seznam ptačích druhů, které bych u nás rád viděl. Většinou se jednalo o ty běžnější, ale v několika případech jsem popustil uzdu fantazii. Připadalo mi to dobrodružné vypravit se třeba do Krkonoš hledat budníčka zeleného. Tehdy jsem nevěděl, co mohu očekávat. Teď, s odstupem čtyř roků už to vím. Výpravy za budníčkem se staly téměř každoroční tradicí. Vždy se nás několik sbalí a v průběhu června vyrazíme navštívit Láďu Jassa, který nám dělá v Krkonoších průvodce. Zde je totiž šance budníčka zastihnout největší. Už známe prostředí jeho výskytu, známe jeho hlasové projevy a viděli jsme několik jeho fotografií od kolegů, kteří ho s Láďou viděli. Nám se to zatím nepodařilo. Když se v letošním roce začala překvapivě početně objevovat pozorování budníčka zeleného na webu birds.cz, tak jsem rozeslal mail staré sestavě a v podstatě během několika hodin jsme byli domluveni. Nevyšlo to sice všem, ale i tak to vypadalo na příjemnou – když ne birdwatcherskou – tak společenskou akci.
V neděli ráno sedám na vlak, v České Třebové na mě čeká už Petr Moutelík s Františkem Kopeckým a společně jedeme na Semily. Dopoledne je zprvu krásné slunečné. Den jako malovaný. Po příjezdu do Proseče mírně poprchá. Láďa Jasso si bere jen dalekohled a pokračujeme dál. Letos se zdá být budníčků zelených více, než v předchozích letech. Naše šance je poměrně velká. Na první lokalitě, kde Láďa budníčka našel teprve nedávno, máme smůlu. Nezbývá než osvědčené okolí Mumlavy. Díky Láďově povolence můžeme zaparkovat až u Krakonošovy snídaně.
Jdeme pomalu po proudu říčky. Chlapi jdou kousek přede mnou. Ozývají se křivky a u vody prolétne konipas horský. Občas zastavíme a nasloucháme. Zatím nic. Hluk řeky je dost silný a zastírá hlasy ptáků. Po několika stech metrech mi o ucho zavadil motiv podobný zpěvu budníčka zeleného. Pak znovu. Upozorňuji na něj ostatní. Láďa pozorně naslouchá a pokyvuje. Ano, je to on. Ozývá se na hranici slyšitelnosti ze svahu nad námi. Jdeme blíž. Budníček bujaře pozpěvuje z vrcholku jednoho smrčku. Jeho typický zpěv je občas střídán zpěvem střízlíka. Jako by si jeho motivy občas vypůjčil. Chlapi zkoušejí dokumentační fotky. Já mám bohužel foťák na opravě, takže si užívám pozorování. Do třetice našich návštěv Krkonoš jsme konečně budníčka zeleného objevili. Nebýt jeho zpěvu, tak je to obyčejný nenápadný budníček, který by naši pozornost neupoutal vůbec ničím. :)
U auta si připíjíme na oslavu. Teď se můžeme jít projít ještě na hřebeny.
Šplháme k Vosecké boudě. V její úrovni pozorujeme kosa horského. Ve vyšších polohách se pak ozývají lindušky lesní a nad hranicí lesa lindušky luční. Objevují se čečetky tmavé, čížci a křivky, zpívají pěvušky modré, rehci zahradní a budníčci větší. Na hřebenech pěkně funí. V blízkosti Sněžných jam přibývají lindušky horské a bělořiti šedí. U Labské boudy pak hýli rudí. Zatahuje se a začíná pršet. Rychlým krokem se vracíme k Vosecké boudě, kde doplňujeme tekutiny a hodnotíme vydařenou akci. Sami ze sebe si děláme legraci, protože lidí, kteří cestují přes půl republiky jen za jedním malým nenápadným ptáčkem, moc není. Ale nejde jen o to. Jde o hru, o zábavu, o společnou zálibu. A lidí provozujících bizarnější koníčky je všude spousta. :)


Budníček zelený (Phylloscopus trochiloides) pořízený objektivy dvou mých kolegů.


26.- 27.5.2012: Všude dobře, v autě nejlíp
26. května 2012
Je tu jeden z dokonalých víkendových dní. Teploty dosahují jen lehce nad dvacítku a přitom je téměř jasno. Dopoledne jsem se všemi synky vyrazil na chvíli pod Hády omrknout Růženčin lom. Závětří lomu a jeho příjemné mikroklima sice okouzlilo rehky zahradní – zpívají tu hned tři samci, ale tradičně i nudisty. Člověk s dalekohledem tu pak působí jaksi nepatřičně. Zvlášť, když kolem něj proběhne dvojice ve středním věku, aby o dvě minuty později nedočkavě holý mužský zadek poskakoval v pravidelném rytmu nad rozevřenými ženskými stehny jen pár metrů od hrajícího si potomstva. Příště zvolím raději horší počasí.
Po odpoledním spaní mě napadá, že bych starší dva kluky mohl vyvézt na noc k jihu a následující ráno bychom mohli vyšplhat na Děvičky. Kluci jsou nadšení, Pepe souhlasí, před pátou odpolední jedeme tedy na Mikulov. Kluci jsou na objevné výpravě, když se blížíme k Pavlovským horám se zříceninami, projíždíme přes nedohledná jezera a před námi je vyhlídka dobrodružné noci v terénu. V Mikulově nakupujeme zásoby – takový ten mužský proviant – sladkosti, salámy, rohlíky a pivo. Něco po půl šesté parkujeme kousek od Slaniska a jdeme se podívat přes lávky na Nesyt. Kluci se posledních pár metrů plíží po kolenou, aby něco nevyplašili. Když ale pozorovatel zůstane na hraně rákosí, tak má podstatnou část vodní hladiny před sebou jako na dlani a ptáky neruší ani na těch nejbližších mělčinách.
Překvapením je dvojice dospělých jeřábů odpočívajících asi 150 m od nás. Prohlížím přechod souše a vodní hladiny, kde se pohybuje klasická sestava běžnějších druhů bahňáků. Jsou mezi nimi také jespáci obecní (6 ex.) – severští ptáci s dlouhými zobáky ve svatebním, kulíci píseční (2 ex.), přes 160 čejek a na vodě je vidět 110 zrzohlávek a 40 kopřivek. Jsme tu asi hodinu. Kluci něco kutí v rákosí a já s chutí „observuji“, jak říká Jarda Závora. Od „pláže“ pak v tetelícím se vzduchu počítám 14 tenkozobců.
Přejíždíme na místo, kde chceme nocovat. Z auta vyhazuji tři dětské sedačky, abych klukům uvnitř vytvořil improvizovaná lůžka. Není to nic moc, ale kluci se tu nadšeně zabydlují a prohlašují „všude dobře, v autě nejlíp“, což se stává motem této výpravy. Pojídáme rohlíky s paprikovým salámem, blízko zpívá slavík a světla ubývá. Vyčůrat a kluci zalézají do spacáků. Nevypadá to, že by se jim chtělo spát, ale ještě teď jsou na nich znát následky nachlazení a jakési střevní virózy minulých dnů. Svěží vítr utichá a listí v korunách přestává šumět. Protahuji se, když ke mě přilétá pravidelný pískavý zvuk (20:40). Sakra, tohle od někud znám. Rychle se ho snažím najít v paměťových šuplících. Ale jasně! Znám ho z Maďarska a také Izraele. Ozýval se za šera a v noci z listnatých lesíků ve stepní či pouštní krajině. Patří výrečkovi!! Je nezaměnitelný. Hluboké mechanicky opakované tjuh. Výreček může být odhadem tak 300-400 m daleko. Je tma a kluci ještě nespí. Nechci je strašit tím, že bych jim zmizel. Rozfoukává se vítr a pískání mizí, aby se opakovaně vrátilo zase ve chvílích bezvětří. Je to nádhera. Objevují se hvězdy, já popíjím pivo a chládnoucí vzduch přináší stále stejný hlas výrečka. Když jdu v deset spát, tak se stále ještě ozývá a možná se mi to zdá a možná je to tak, ale když občas v noci procitnu, tak mám pocit, že ho stále ještě slyším.

27. května 2012
Ráno je chladné, ale slunečné. Kluci i když usnuli pozdě, tak vstávají brzy. Vracíme se k Nesytu, kde snídáme a já jen zběžně prohlížím od „pláže“ jeho hladinu. Nedaleko na vodě svítí sedm husic liščích a mnohem dál vidím další pár s mláďaty. Na rozdíl od minule jich tentokrát počítám 27. Je to tím, že se takhle po ránu zatím nepotápějí za potravou. Naproti sedí u rákosí orel mořský a nade mnou přeletuje kvakoš.
Stativákem mířím do míst s tenkozobci a zůstávám v šoku nad neomaleností některých „fotografů“. Dva z nich se rádoby maskovaní pohybují v jejich těsné blízkosti. Opravdu se pohybují. Jsou sice v leže, ale co chvíli mění polohu a trčí z nich objektivy. Jsou v místech, kde nemají co dělat, v blízkosti u nás velice vzácných druhů a ještě v době hnízdění. Co si o takových lidech můžu myslet? Zkušenosti žádné, běžné druhy jim připadají nudné, ale rušení tenkozobců pro pár záběrů, které znají z webů zkušených fotografů, jim hloupé není. Příkladný projev ignorace a neúcty k přírodě. Stále více chápu ornitology tající svá pozorování už kvůli těmto lidem. Až se Vám bude někdo chlubit novými snímky tenkozobců, zeptejte se, kde k nim přišel.
Počasí je fajn. Pofukuje mírný větřík a obloha je modrá. Od Pavlova se jdeme ještě na chvíli podívat na Děvičky, které jsem klukům sliboval. Výhledy do okolí jezer pod Pálavou jsou impozantní. Ve stěnách zříceniny hnízdí rorýsi a právě tu krmí mladé konipas bílý. Rozkvetlé svahy jsou plné čmeláků a ve vinohradě zpívá tak jako předchozí dva roky skřivan lesní. Unavení ale spokojení se vracíme do Brna.


Na mělčině Nesytu nás překvapila dvojice jeřábů popelavých (Grus grus).


24.- 25.5.2012: Částečně volné dny
24. května 2012
Využívám části volného čtvrtku a už předchozího večera se až za tmy přesouvám s několika poslechovými přestávkami k Nesytu. Noc byla teplá, spalo se dobře a v pět už můžu stativákem šmejdit po okolí.
Je to krása. Tu nejatraktivnější podívanou poskytují tenkozobci. Je jich tu 17. Jak málo stačí, aby se tu tihle vzácní opeřenci objevili. Jen pár desítek centimetrů, o které je vodní hladina níže. Blízko mě se hašteří sedm husic liščích. Dorážejí na sebe, honí se po vodě i ve vzduchu. Další pár plave uprostřed rybníka a doprovází ho 25 mláďat. Krom samce ostralky se hned po ránu ukazují dva rybáci bahenní a 16 rybáků černých. Později mizí stejně jako racek žlutonohý. Na vodě je krom padesáti kopřivek 220 zrzohlávek.
U Hlohoveckého rybníka, později fotím vlaštovky, které si sem zalétají pro bláto na stavbu hnízda. Poznamenávám si další pár husic liščích s 9 mladými a dva páry hus velkých s třemi a čtyřmi mláďaty. Na Prostředním rybníce stojí za pozornost 10 potápek černokrkých a 53 hus velkých. Pak projíždím Lednicí a parkuji u Pastviska. Dlouhé roky jsem se nebyl podívat v Zámeckém parku. Už jsem zapomněl, jaká mě tu čeká exotika v podobě smíšené kolonie kormoránů, kvakošů, čápů bílých a volavek popelavých. Je to nádhera. V rozkvetlé louce poletují stehlíci a nade mnou prolétá luňák hnědý.
Přes Hustopeče se stěhuji ještě na Pouzdřanskou step. Fouká silný vítr a až po drahné chvíli pozoruji přeletovat jedinou vlhu. Jinak jsou tu ťuhýci, bramborníčci černohlaví, ozývá se linduška lesní, pěnice hnědokřídlé, zkrátka taková klasika. Na svahu v křoví pozoruji srnu kojící několik dní staré srnče.

25. května 2012
Po včerejší firemní akci v terénu se vracím do práce kolem rybníků u Pohořelic. Nedá mi to, abych se tu na pár minut nezastavil. Napřed na hrázi Vrkoče, pak na hrázi Starého a nakonec výtažníky u Vrkoče. Na Starém toho moc k vidění není. Ptáci se drží až na druhé straně v blízkosti břehu a ostrůvku. Těsně nade mnou prolétá na vedlejší pole ostříž.
To rybníčky u Vrkoče jsou plné kachen. Jen zrzohlávek je tu asi 30. K tomu rodinka husic liščích s jedním mládětem. Kolem se prohánějí kukačky. Jednu se mi daří několikrát cvaknout. Ostrůvek ve Vrkoči je letos obsazen racky chechtavými. Asi tu i hnízdí na úkor rybáků obecných. V okolí jsou 3 rodinky hus velkých.


Kukačka obecná (Cuculus canorus) - jeden z nejhlasitějších a nejnápadnějších ptáků okolí rákosem zarostlých rybníčků.


19.5.2012: Celý den na Střední Moravě
Jsem boháč, který má k dispozici celý den. Navíc den slunečný a ne příliš horký. Přesto si přispávám, ale ne příliš. Po padesáti kilometrech jízdy jsem v 6:40 na první lokalitě.
V její hladině se odráží azurová obloha. Jen krátce a z jednoho místa prohlížím stativákem plochu pískovny u Hulína. Roháči, kachny, přeletující racci chechtaví a 20 rybáků obecných na ostrůvku a v okolí.
Opuštěně působí i stále prázdný Němčický rybník. Kalužina vody u hráze se ale zvětšuje. Brzy tohle jediné rozsáhlejší bahno na střední Moravě vezme za své. Bahňáci se skrývají za rákosím v severní části – jespáci bojovní, vodouši bahenní, jeden vodouš rudonohý, kulíci říční a dva kulíci píseční. Téměř všechny vzrostlé topoly podél rybníka uschly díky širokým prstencům kolem kmenů vyhryzaným bobry. Na jedné menší vrbě se pohupuje hnízdo moudivláčka. Na zádech mám nový birdwatcherský batoh od Lowepro. Je v něm vše, co potřebuji. Nic navíc. Zdá se být docela pohodlný. Brzy k němu napíšu něco v samostatném článku. Myslím, že stojí za pozornost. Od hráze ještě obhlížím Pláňavský rybník a vracím se k autu. V devět chci vyzvednout Jirku Šafránka.
Spolu pak míříme klikatící se silnicí přes Chvalčov do Hostýnských vrchů. V kaskádě bystřiny nedaleko místa, kde parkujeme, hnízdí skorci. Ptáci proletují děravou oponou vody, aby nakrmili mladé. Právě je tu pozoruje Jarka Kačírková. Pak už jdeme lesem starými smrkovými a bukovými porosty stále výše do svahu. Obloha je modrá a na slunci musí být docela teplo. Podél svahů se nechávají jako výtahem termikou vzhůru vynést dravci. Lesní mikroklima ale extrémům neholduje. Je tu fajn. Jirka tu téměř při každé návštěvě pozoroval buď datlíka nebo strakapouda bělohřbetého. Jeho statistiku úspěšnosti mu zřejmě přítomnost mé osoby narušuje. Jediným šplhavcem, kterého tu naopak on ještě neviděl, je strakapoud velký. Pozorujeme samce i samici. Lesem probíhá stádečko daňků a později dvě srny.
V serpentinách stoupáme k Tesáku. V jedné z nich jsem zaslechl povědomý hlas. Zastavujeme a vracíme se zpět. Z kraje bukového porostu z plna hrdla zpívá lejsek malý. Několikrát si ho prohlížíme, ale kdyby se neozval, tak bychom ho asi nepoznali. Po náznaku červeného zbarvení na hrudi nemá ani památky. Jen žluté hrdlo a nevýrazný budníčkovitý vzhled – mladý samec nadopovaný nadšením. Jdeme se pak ještě projít mezi chatovou osadu Vičanov s nádhernými výhledy do okolí. Jirku vezu domů, ale můj den ještě nekončí. Chci ještě k Tovačovu a začínám u Troubek. Na plovoucích ostrůvcích a v okolí pískovny počítám 41 rybáků obecných. Někteří naletují na kormorána sedícího na kraji ostrůvku. Ten je k nim ale netečný.
Annínskou pískovnu prohlížím od severu a mírně proti slunci. Desítky rybářů je tu jako u moře. Na hladině je vidět 44 roháčů a pak … pták otočený ke mně zády, který několikrát prudce mává křídly. Pak už vidím vzhůru zvednutý zobák a charakteristickou siluetu. Je to potáplice malá v prostém šatě. To je příjemné zpetření. Také zde loví několik rybáků obecných a dva rybáci černí.
U Křenovského rybníka letos prvně slyším cvrčilku říční. Od mlýnské strouhy se mísí zpěv slavíka a sedmihláska. Na keři u rybníka sedí dvě volavky bílé a dvě popelavé. Ve větvích nízko nad vodou odpočívá s kachnami kvakoš.
Následující hodina a půl patří Hradeckému rybníku. Hned po příjezdu mě upoutala netypická trojice labutí na spodní pravé části hladiny. Do páru labutí velkých se snaží vnutit naše stará známá moravská labuť zpěvná. Je to ztracená existence. I podle těch jejích hlasitých projevů bych jí neváhal pojmenovat Viktorkou, spíše než Zpěvankou. U kříže potkávám Jirku Šírka, který právě na velkou vzdálenost určuje identitu malé bílé volavky, které není vidět ani hlava. Stativák prozrazuje volavku stříbřitou. Nedaleko prolétá bukáček a vzadu před rákosím poletují rybáci černí. Jihovýchodní vítr je stále silnější. Jirka později potvrzuje moje určení potáplice malé. Je čas se vrátit. Vše soukám do nového baťohu, abych si usnadnil cestu zpět k autu. Po jedenácti hodinách v terénu jsem docela utrmácený. Ovšem vklad bohatství dnešního dne se mi mnohokrát vrátil.


Rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus) ukrývající se mezi stébly na hrázi Hradeckého rybníka.


11.- 12.5.2012: Nesyt a Pálava
11. května 2012
Na Nesyt se těším jak malé děcko. Nebyl jsem tam téměř měsíc. A to v době, kdy je upuštěný, táhnou bahňáci a na avifu jsou odsud co chvíli nějaká zajímavá pozorování. Dnešním večerem mají končit tropická vedra. Třicetistupňové teploty by měly podle rosniček už v sobotu s deštěm poklesnout o celých 20°C. No uvidíme. Myslím, že to nebude tak dramatické. Kolem páté odpoledne hážu pár věcí do auta a jedu. Stále je pěkné horko a páteční provoz se v městských ulicích pěkně táhne. Zrychluje se to až u Modřic.
V Sedleci jsem po šesté hodině a ke břehu se blížím po lávkách od JZ, abych měl slunce v zádech. Vzduch je ještě teplý, ale už to nejsou ta vražedná polední dusna. Slunce je stále dost vysoko na příjemné pozorování. Na konci lávek stavím stativák a pak už se jen kochám. Po mělčinách pobíhají bahňáci. Sice jen menší a běžnější druhy (vodouš bahenní, vodouš rudonohý, jespák bojovný, kulík říční), ale nedaleko jezdí zobákem ve vodě ze strany na stranu také dvojice tenkozobců. Ty jsem tu viděl naposledy v roce 2007 při letnění. Pěkně to utíká. Na vodě jsou desítky zrzohlávek, sedm husic liščích, ozývají se sýkořice a co chvíli nade mnou prolétne nervózní kukačka hledající, komu by vylepšila snůšku. Proti rákosí svítí siluety bílých volavek. V zorném poli dalekohledu mám pestré lžičáky, čírky modré i párek hvízdáků. Slunce pozvolna klesá. Nad vodou loví po způsobu rybáků racci chechtaví. Krom tří rybáků obecných se mezi nimi pohupuje také osm rybáků bahenních a šest rybáků černých. Je to krása. V podstatě z jednoho místa pozoruji během 75 minut 60 druhů ptáků.
Na poli směrem k Valticím se pase asi 200 hus velkých. Teď už je slunce opravdu nízko. Je po osmé večer a husy se koupou v teplém oranžovém světle. Z hájku v mé těsné blízkosti křičí z plna hrdla slavík. Co více si přát?
Přes Valtice se k Nesytu přibližuji od východu. Slunce právě zapadlo. Hned na první sádce u Včelínku plave potápka rudokrká ve svatebním šatě. Pořizuji fotodokumentaci a mířím na severní břeh Nesytu, kde chci „na pláži“ přenocovat.
V dálce na druhém břehu Nesytu teď počítám devět tenkozobců. Voda je za chvíli jako tekutý bronz, do kterého jsou vytepané otvory tvaru volavčích siluet, podél její linie s křikem přeletují pisíci a nad hlavou mi bzučí roje hmyzu. Objevují se netopýři a první hvězdy. To už mám postavený svůj pidistan, sedím na břehu v trávě a hledím na světýlka natahující se ke mě po vodě od Sedlece. Večer je vlahý a voňavý, dnes ještě bouřky nepřijdou.

12. května 2012
Noc byla klidná a teplá. Ještě před rozedněním poslouchám křepelku. Za šera před pátou hodinou balím zcela suchý stan. Jdu se mrknout k vodě. Kolem přelétá kvakoš, ale moc toho ještě vidět není. Přejíždím ke hrázi a pěšky se jdu projít k Výtopě. Cestou kolem křovin mám možnost poslouchat hned čtyři druhy pěnic. Nad rákosím poletují kukačky, zpívá sedmihlásek. Pohled na Nesyt je z východu kouzelný. Na mělčinách jsou racci bělohlaví, labutě, ale i 5 husic liščích a 11 tenkozobců. Odcházím ještě dlouho před tím, než se začne tetelit vzduch. Proto mám tak rád noclehy venku. U Včelínku jsem těsně po šesté, přitom Nesyt mám už prohlédlý. Potápka rudokrká se někam vytratila. Z topolů zpívají lejsci bělokrcí a šedí, na potoce loví dva čápi černí.
V 6:15 jsem na jižním břehu Hlohoveckého rybníka, který je dopuštěný. Mělčiny zmizely. Checklist doplňuj slípkou a poznamenávám si 14 racků bělohlavých a husici liščí. Z Prostředního rybníka si poznamenávám rodinku hus velkých s 6. mláďaty a 12 potápek černokrkých. Přibývá mi krutihlav, vrabec polní, žluna zelená a rorýs obecný. Z mělčin východní části Mlýnského rybníka stojí za poznámku 60 racků bělohlavých. Den je zatím krásný, slunečný.
Pak to beru kolem Nového Dvora na kraj Bořího lesa a vracím se k Nesytu, kde chvíli koukám z pláže po okolí. Krom exkurze provázené Vilémem Vyhnálkem počítám dokonce 13 tenkozobců a nad hladinou loví minimálně tři rybáci bahenní.
Přes Mikulov vyjíždím na Pavlovské kopce. Zastavuji v úrovni Turoldu a na půlhodinku se jdu projít. Vzpomínám na doby, kdy jsme tudy dělávali coby študáci výšlapy z Popic do Mikulova. Nic nás tehdy nehonilo, nebylo proč spěchat, času bylo nesrovnatelně více. Od západu přichází oblačnost. Všude poletují špačci. Dnes jsem našel už několik dutin ozývajících se jejich mláďaty. Na keři sedí ťuhýk, křičí krutihlav, vinicí se prohánějí dva samci bramborníčka černohlavého. Pak zaslechnu zpěv strnada lučního. Letos prvně. Už jsem si myslel, že ho letos na jihu Moravy neuvidím. O chvíli později odlétá směrem k Mikulovu.
Pak se odvažuji zaparkovat v Soutěsce a jdu se projít ke skalním stěnám. V lese je poměrně ticho. Všudypřítomné pěnkavy a pěnice černohlavé doplňuje jen občas zpěvem budníček lesní. Podél skal poletuje hejno rorýsů, ukazuje se krkavec a poštolka.
Přes Dolní Věstonice se dostávám na hráz Novomlýnských nádrží. Zvedá se silný SZ vítr, obloha je už zatažená a na západě téměř černá. Blíží se déšť. Je čas se vrátit domů. Včera jsem svému ptáčkaření věnoval 3 hodiny. Dnes k nim přibylo dalších pět. Můj osmihodinový Big Day končí se stopěti druhy v seznamu, což jsem si spočetl až doma. Nešlo mi o počet maximální, to bych se věnoval i jiným lokalitám. Prostě jsem si užil jeden večer a jedno dopoledne v terénu. A to dokonale.


Pár obrázků z výletu: potápka rudokrká u Včelínka, ťuhýk obecný na Turoldu a tenkozobci na Nesytu.


7.5.2012: Tříhodinový rodinný BIG DAY
Po ránu je obloha sice pod mrakem, ale oblačnost se částečně trhá. Každý sedáme na své místo v pilotní kabině Molendy a jedeme Pepíkovi i klukům dopřát takový malý rodinný Big Day. Kluci vědí, že se „jede na ptáky“ a František pečlivě hlásí každého opeřence, kterého zahlédne podél dálnice. Její nejlepší úsek směřuje na Kroměříž. Je prázdný a nový. Žádná jízda po schodišti směrem na Prahu nebo Bratislavu. Sjíždíme na Hulín a o chvíli později jsme už v Záhlinicích. Chceme mrknout na vypuštěný Němčický rybník.
Na dřevěné ohradě kolem louky střídavě posedávají rehci domácí, bramborníčci černohlaví a bramborníčci hnědí. Zvláště ti poslední jsou krásní a letos je vidím prvně. Zájem o ptáky u kluků pomíjí s příchodem k bahnitému břehu vypuštěného rybníka. Bojují s rákosovými stébly, hážou do bláta kamínky a dupají v loužích po cestě. Aspoň si v klidu můžeme stativákem prohlédnout okolí. Na bahnech jsou jespáci bojovní, vodouši bahenní a tmaví, nějaký ten vodouš šedý a pisík. Tentokrát jsou vidět také 4 kulíci píseční a jespák obecný. Když stojíme u propusti. Zastavuje nedaleko nás šéf místního rybářství a bez pozdravu začne okřikovat kluky, kteří právě plácají větvemi do vody. Není se co divit, že místní kolegové nemají tohoto člověka příliš v lásce. Jen díky němu ztratila zdejší soustava rybníků svoji ornitologickou jedinečnost. Polovina rybníků je oplocena bez přístupu veřejnosti a byl jsem svědkem toho, když velký šéf najížděl svým terénním automobilem na člověkka s dalekohledem, který vedle sebe tlačil kolo.
Obcházíme Němčický rybník, abychom se ještě podívali na rybník Pláňavský. Malému Josefovi se už nechce jet na odrážedle a tak Pepe nese odrážedlo a stativák a já na ramenou Josefa. Na rybníkem poletují rybáci obecní, ale když se pak druhou stranou rybníka vracíme, tak mi do letošních druhů přibývá sedmihlásek hajní a rákosník zpěvný.
Odjíždíme odsud s kluky mokrými a špinavými, ale také s 58. druhy v zápisníku. Další kratičká a víceméně odpočinková zastávka je u nádrže v Tlumačově. Na plotě tu sedí nádherný samec ťuhýka obecného. Jsou tu tedy i poslední navrátilci ze zimovišť. Vloni měli ťuhýci obecní a rákosníci zpěvní velké zpoždění. Kolem přeletuje čejka a na hladině jsou vidět 4 roháči a na ostrůvcích asi 16 rybáků obecných.
Další zastávka je v Chropyni. Z rákosí rybníka vykukuje hlava naší Zpěvanky (labuť zpěvná, žlutý límec 7R42). Téměř bych si jí nevšimnul. Tváří se a chová tak, jako by tam seděla na hnízdě. Vedle ostrůvku s racčí kolonií plavou dva samci zrzohlávky a párek kachen se dvěma mláďaty. Na opačném cípu ostrova sedí husice nilská. Kluci jsou z pobíhání v okolí unavení a chtějí na oběd.
Když přijíždíme do Kojetína, tak nad městem krouží 7 čápů bílých. Obědváme na hrázi u rybníka. Kluci pak šplhají zpět do auta a jakmile se rozjedme, tak všichni usínají. Pěkně je těch dnešních 63 druhů pozorovaných během asi tří hodin zmohlo. :)


Zpěvanka skrytá v rákosí rybníka v Chropyni se chovala jako na hnízdě.


5.- 6.5.2012: Znojemsko - setkání s přáteli
5. května 2012
Další prodloužený víkend, který by mohl mít podobně sympatický scénář jako ten minulý. Horší je to s předpovědí počasí, která slibuje přeháňky, bouřky a přívalové deště. Jenže rosničkám to nikdy moc nevychází. V sobotu by mělo přeprchat od rána. Svítí ale slunce, obloha je modrá a teploty jsou někde nad hranicí 20°C. S rodinkou se stěhuji do Pístovic, ale před polednem je opouštím. U ťamanů kupuji minerálku, 2 buřty, tučňáka s vejci a půl chleba. Lahev červeného mám z domu. Tentokrát se mi chléb odložený na střechu auta připomíná záhy pádem, když otevírám zadní dveře. Jede se na jih. Chci mrknout na Znojemsko.
Franta Kopecký už na mě čeká v Hrušovanech nad Jevišovkou. Naším hlavním cílem jsou rybníky u Jaroslavic. Za Hevlínem zastavujeme u místní rákosem zarostlé mokřiny. Vybavuji si loňský Big Day, při kterém jsem postupoval úplně stejně. Nad mokřadem krouží párek pochopů, zpívá tu rákosník obecný, cvrčilka slavíková a slavík obecný. Opět fouká poměrně silný jižní vítr, který většinu méně výrazných hlasů stírá.
Pak už jsou tu rybníky u Jaroslavic. Parkujeme kousek od sádek obsazených rybáři s rakouskými espézetkami na autech. Když jdeme na hráz, tak mě praští přes nos prazvláštní vůně dýmu z ohniště. Hned se mi vybavují večery v ulicích Varanásí, pestrá směsice vůní, dým z ghátů. Čichová paměť neselhává. Vítr nám funí do zad. Stavíme se níže k vodě, aby šel přes nás a necloumal nám stativáky. Nad hladinou hlavního rybníka toho ale moc není. Nacházíme jen sedm rybáků černých. Tak jako vloni je druhá sádka upuštěná. Konečně si zase můžeme prohlédnout bahňáky. Převažují bojovníci (36 ex.), pak jsou tu vodouši bahenní, šedí, rudonozí a kulíci říční. K vidění jsou také 4 jespáci obecní, 7 jespáků šedých, pisík a hlavně jespák písečný přepeřující do letního šatu. V dálce jsou před námi vidět další dva birdeři se stativáky. Je to Jarda Šimek s nějakým Angličanem. U předposlední sádky pozorovali strnada zahradního. Asi se tu zastavil jen krátce, protože jej už nenacházíme. Krouží nad námi ale dvojice kolpíků bílých. Chvíli bojují s větrem a pak se jím nechávají odvát kamsi k západu. Jedeme se ještě mrknout ještě k menšímu z rybníků s kolonií racků, ale nic zajímavého tu není.
Jaroslavice jsou městečko z jiných časů. Působí poválečným dojmem. Zámek a domy v jeho blízkosti jsou neudržované a polorozpadlé. Obloukem projíždíme přes Slup, Strachotice, Načeratice a Vrbovec, abychom se zhruba od severozápadu dostali k Ječmeništi. Jsme kousek od rakouských hranic. Po asfaltové cestě se jdeme mezi vinohrady projít k vršku Lampelberg. Míjíme staré ořešáky s dutinami. Když stojíme na vršku, tak se před námi otevírá amfiteátr terasovitých vinic situovaný k jihu. Z polostepních svahů zarostlých keři zpívají pěnice hnědokřídlé a budníčci větší, ozývají se žluvy, krutihlavi a konopky. Slyšíme také pěnici vlašskou. Snadno bych si tu dokázal představit sýčky nebo i výrečky. Od jihovýchodu obloha černá. Blíží se déšť. I vítr je studenější.
Někde v okolí tu zůstaneme. Vracíme se k autům, otevíráme plechovku piva a čekáme na Jirku Ševčíka, který přijíždí jen za několik minut. Obloha už je černá. Oblačnost nás sice od jihu částečně obchází, ale v okolí světélkují blesky a zanedlouho začíná pršet i tady. U jedné vinice naštěstí stojí přístřešek vzhledu i velikosti autobusové zastávky. Večer nebudeme muset trávit v autech. Parkujeme před ním a stěhujeme se pod jeho nepříjemně nízkou střechu, na jejíchž trámech pak často testujeme tvrdost našich hlav. Kolem se blýská a funí vítr. My sedíme v suchu, popíjíme červené a debatujeme. Pak pršet přestává, oblačnost se trhá. Na obloze vystupují hvězdy a svítí jasný kulatý měsíc.


Dvojice kolpíků bílých (Platalea leucorodia) kroužících nad rybníky u Jaroslavic.
6. května 2012
Vstávám před východem slunce a z auta lezu kolem páté. Obloha na východě měni barvy od oranžové po červenou a všímám si, že na západě klesá k obzoru obrovský nažloutlý měsíční kotouč. Až z rádia se dozvídám, že takhle velký a jasný měsíc bude vidě zase až někdy v listopadu 2016. Je to nádhera. Na jedné straně zapadá měsíc a na druhé vychází slunce do dne, který se zdá být navzdory předpovědi polojasný a slunečný. Chlapi se budí asi půlhodinu po mě. To už mám v sobě snídani a sbírám se k odjezdu. Rychlejší Franta odjíždí se mnou po vlnící se bývalé signálce kopírující státní hranice, která končí pod Jaroslavicemi. Ani bych tu tak členitý terén nečekal. Odlehlost zdejší krajiny mě fascinuje. Chtělo by to kolo, spacák a stan a pobýt tu několik dní.
Na vypuštěné sádce u rybníka v Jaroslavicích se stále mezi bahňáky zdržuje jespák písečný. Čekám na příjezd Jirky a pak se s oběma kamarády loučím a odjíždím zpět za rodinkou. Kdybych ke včerejším rybníkům dnes přidal ještě ty v okolí Lednice, tak by to mohl být pěkný Big Day, protože jsem včera šel spát asi s osmdesáti druhy v notesu. Nechci se ale honit. Chci se mrknout na několik míst, kde jsem už dlouho nebyl.
Tím prvním je pískovna u Božic. V poli podél příjezdové cesty posedává asi 30 havranů z blízké hnízdní kolonie. Kolem stěn pískovny poletují břehule – asi 200 ptáků – které tu hnízdí. Nad vlhčím místem dna pískovny pokřikují kulíci říční a vidím tu svého prvního letošního bělořita šedého. Je to nádherně vybarvený samec.
Následuje nádherně umístěný a opečovávaný Miroslavský rybník. Na ostrůvku odpočívá na štěrku rybák obecný, na hladině vodí husa jedno mládě, podél břehu přeletují pisíci a z rákosí výtopy zpívá modráček. Slunce začíná příjemně hřát. Napojit se přilétá desítka hus velkých.
Rybníky u Suchohrdel i Šumic jsou vypuštěné. Na dně toho druhého vytahuje něco s bahna čáp bílý a čáp černý.
Dopoledne chci zakončit u rybníků nedaleko Pohořelic. Na statku u Velkého Dvora hnízdí čápi bílí. Až z jižního cípu Starého rybníka jsou vidět kvakoši, volavky popelavé a kormoráni na ostrůvku daleko na severu. Hus velkých je na hladině 56, jeden pár vodí dvě mláďata.
Na vrcholku vrby na ostrůvku rybníka Zarostlý sedí na kraji starého hnízda ptačí omladina v prachové peří. Trojici mladých kalousů bych tu nečekal. Kousek ode mě se na vrbové větvi pohupuje nové hnízdo moudivláčků. Na ostrůvku ve Vrkoči, kde poslední dva roky hnízdili rybáci obecní, teď sedí racci chechtaví a racci bělohlaví. Tato společnost rybákům nevyhovuje. Na ostrůvku není ani jeden. Potkávám pak trojici husic liščích a na rybníku Čahoun pět rybáků obecných a dva černé. Tím to pro dnešek končí. Včerejší setkání s kamarády, příjemný večer pod přístřeškem a dokonalé ráno s východem slunce a západem měsíce si budu dlouho pamatovat.


Sytě oranžový měsíční koláč zapadl těsně před východem slunce.


28.- 29.4.2012: Střední Morava - zkouška na BIG DAY
28. dubna 2012
Prodloužený víken. Jak sladce zní tato slova pro moje birderské uši. Stačí si vzít v pondělí dovolenou a víkend začínající v pátek odpoledne rázem končí až v úterý večer. Jedeme na chajdu do Pístovic. Snadným cílem je tedy střední Morava. Chtěl bych se podívat k Záhlinicím, někde venku přespat a mrknout k Tovačovu. Napadá mě zkusit si takový malý Big Day jen na dvou lokalitách stejného typu – v okolí rybníků. Nic víc. Jsem zvědavý, co mi dvě soustavy rybníků na konci dubna mohou nabídnout. V sobotu odpoledne hážu do Molendy spacák, stativ a bágl s optikou a u ťamanů kupuji minerálku, 2 buřty, tučňáka s vejci, půl chleba a petku s pivem.
V posledních dnech začala tropická léta, která patří spíš někam k červenci než na konec dubna. Obloha je jako vymetená, slunce pálí a teploměr u dálnice směr Kroměříž ukazuje teplotu vozovky 47 °C a teplotu vzduchu 28°C. Od jihu fouká silný vítr.
V Záhlinicích jsem kolem třičtvrtě na tři. Prvním druhem je čáp bílý na komíně hospody. Němčický rybník je vypuštěný a jeho dno vysychá. Je doba bahňáků. Po bahnech se honí kulíci říční a ve zbytcích vody loví vodouši tmaví (3 ex.), vodouši bahenní (17 ex.), vodouši šedí (14 ex.), vodouši rudonozí (6 ex.) a jespáci bojovní (13 ex.). U rybníků jsem nebyl posledních 14 dní a rákosníky obecné, velké a proužkované slyším letos prvně. Nad Pláňavským rybníkem potkávám čtyři rybáky černé a na vodě samce poláka malého. Vítr pročesává rákosí i koruny stromů. Moc toho není slyšet. Z lesa sem nedoznívají žádné hlasy opeřenců. Přesto si vše počlivě zaznamenávám. Bahňáky potkávám ještě na pidirybníčku v rohu soustavy, který je také téměř vypuštěn. Je tu dalších 31 jespáků bojovných, 22 vodoušů bahenních, 8 vodoušů šedých, asi 10 kulíků říčních a pak také nápadně elegantní vodouš štíhlý, jehož světlý zimní šat už doplňuje tmavě skvrnitý hřbet. Ze Záhlinic odjíždím s dvaašedesáti druhy v bloku.
Další kratičká a víceméně odpočinková zastávka je u nádrže v Tlumačově. Voda je průzračná, ale zvlněná větrem. Vidět je jen osm roháčů a dvě kachny. Chci si dát svačinu, ale zjišťuji, že jsem si hned u obchodu odložil půlku chleba na střechu auta a samozřejmě jsem ji tam zapomněl a cestou ji někde setřásl. Škoda, budu muset zůstat u samotných klobás.
Z rákosin kolem Bašňovského mokřadu zpívají cvrčilky slavíkové, strnadi rákosní, rákosníci velcí a proužkovaní a nad ním krouží na dlouhých lomených křídlech pochopi. Je znát, jak suché je letošní jaro na Moravě. Tam, kde vloni z podmáčeného rákosí vykukovali chřástali, tam je letos sucho. Pravidelně je slyšet i vidět kukačku a poté, co celou lokalitu odbcházím, nacházím nenápadnou rodinku hus velkých s pěti mladými. Koušu pak zbytek klobásy, pozoruji okolí a přemýšlím co dál. V zápisníku mám nyní 74 druhů.
Vracím se k Záhlinicím, ale ještě před nimi sjíždím ze silnice a parkuji na kraji lesíku. Jen s dalekohledem se jdu projít obvykle nejspíš podmáčenými loukami jižně od obce, které jsou teď vyschlé, ale mají podobu hustého zeleného koberce. Nad hlavou mi přelétá dvojice volavek bílých. Další druh. Stíny se prodlužují. Z okraje luhu zpívá červenka, ozývá se krutihlav a občas lejsek bělokrký. Překvapivě pozoruji i samce lejska černohlavého. Nacházím krásné místo na břehu mrtvého říčního ramene. Vracím se do auta pro několik nezbytností a pak si už sedám na břeh ramene, zády se opírám o kmen stromu a otevírám pivo. Na konci tropického dne mi bude, ač poloteplé, lepším společníkem než tradiční červené víno. Sedím nedaleko místa, kde z vody ústí bobří stezka. Na hladině se také co chvíli objeví velká hranatá bobří hlava, chvíli bez hlesu pluje a když si mě ta přerostlá ondatra všimne, tak sebou hlasitě tleskne. To se několikrát opakuje. Popíjím pivo, pokuřuji dýmku a vzduch se náhle plní rejem netopýrů. Probouzí se žabí sbor. Na obloze se rozsvěcují hvězdy. Z lesa vylétá silueta mohutné sovy, asi puštíka, a míří lovit někam nad louku (20:24). Dnešní poslední druh číslo 82. To je pěkné.
Vychutnávám si atmosféru končícího dne a začátku noci. Konečně jsem zase venku. Blahořečím tomu střídání ročních období, díky kterému se člověk v naších zeměpisných šířkách má stále na co těšit. Za tmy se pak soukám do malého jednomužného stanu, který jsem si nedávno koupil na letošní cestu do Norska. Chtěl jsem něco lehkého. Je opravdu malý, nedá se v něm téměř ani posadit. V leže pak poslouchám vrzavé drnčivé zvuky provázející bobří hryzání dřeva.


V neděli jsem se trefil do tahu rybáků bělokřídlých (Chlidonias leucopterus),
které jsem pozoroval jak u Záhlinic, tak u Tovačova.
29. dubna 2012
Probouzím se do jasného dne. Louka i stan jsou mokré od rosy. V trávě za sebou nechávám stopu, když se vracím k autu. Dřív, než vyrazím k Tovačovu, tak se chci znovu mrknout na Němčický rybník. Bahňáci táhnou v noci a mohlo by tu být něco nového.
Mezi vodouši bahenními a jespáky bojovnými skutečně svítí malá rezavá tělíčka tří jespáků malých. To je ale všechno. Nejmenší rybníček se napouští. Od včerejška v něm stoupla výška hladiny a bahňáci tu už nejsou. Vracím se po břehu Pláňavského rybníka právě v ten okamžik, když se nízko nad jeho hladinou ke mně blíží rybáci. Říkal jsem si, že se blíží jejich období. Šestadvacet rybáků bělokřídlých přetahuje rychle k jihu. Přeskakují na další rybník a pokračují dál. Bez zastavení či otočky.
Nad kostkami domů v Hulíně poletují asi tři desítky rorýsů. Ty jsem včera také neviděl. Ranní bezvětří bohužel zase střídá silný jižní vítr. Téměř nemůžu otevřít dveře od auta, jak se do nich opírá, když vystupuji u pískovny. Přibývají ještě vrabci domácí. Je tu jako u moře. Slunce se leskne na azurově modrých vlnách, jižní vítr je teplý a snad to ani není iluze, když se mi zdá, že skutečně voní mořem. Uvědomil jsem si, že jsem ještě neslyšel ani skřivana. To ten vítr.
Dostávám hlad a ještě před Troubkami odbočuji na kraj lesa, abych se zahryznul do další klobásy bez chleba. Je to starý lipový porost, který zní zpěvem lejsků bělokrkých, budníčků lesních a pěnic černohlavých. Tohle je jediná zastávka, která narušuje biotopově stejnorodý vzorek středomoravských rybničních lokalit. Vysoko v koruně jedné lípy sedí na hnízdě káně lesní.
Konečně zpěv skřivana. To už stojím na břehu Troubecké pískovny. Vítr funí, ve vlnách se pohupuje pár kachen a na ostrůvcích sedí rybáci obecní a kormoráni. Když odjíždím, tak se nízko nad polem od severu blíží rychlým letem skupina rybáků. Třináct rybáků černých a tři kontrastní rybáci bělokřídlí. Dnes jsem se trefil do jejich tahu.
Jezero u Annína je tradičně obsazeno rybáři. Nic nového mi tu nepřibývá. Křenovský rybník je už napuštěn. V ostrůvcích rákosu upravují svá hnízda roháči, od mlýnského náhonu se ozývá slavík a do seznamu mi přibývá ledňáček. Mám 91 druhů.
Stativák musím v poryvech větru na hrázi Hradeckého rybníka přídržovat. Jinak by se skácel k zemi. Z pole na vodu a zase zpět přeletují skupinky labutí. V jedné je i naše stará známá Zpěvanka se žlutým límcem 7R42. V pravé dolní části rybníka nacházím samce poláka malého. Nejbohatší je na ptáky pravá horní část. Loví tu další skupina rybáků – 15 černých a 4 bělokřídlí. Prohánějí se pořád dokola. Přibývají mi ještě potápky černokrké (10 ex.), čírky modré a samec hvízdáka. Podél rákosin u racčí kolonie se pohybuje celkem 15 hus velkých doprovázených jednou polní. Silný vítr je opravdu nepříjemný a v dálce k SZ zvedá z polí oblaky prachu. Pozoruji skupinu 13. jespáků bojovných snažících se usednout na hladinu. Voda je pro ně ale příliš hluboká. Zkoušejí to několikrát a pak odlétají. Balím to chvíli po nich.
Jsem na 96. druzích. To není špatné na bezprostřední okolí rybníků. Přitom jsem množství běžných druhů nepotkal a díky silnému větru ani neslyšel. Cestou kolem letiště za Bedihoští přidávám ještě koroptev polní. Do čtyřiadvacetihodinového limitu mám ještě více než tři hodiny. Byla to příjemná zkušenost.


Potápka černokrká (Podiceps nigricollis) nespokojená z těsné přítomnosti slípky zelenonohé (Gallinula chloropus).


20.- 22.4.2012: Setkání Klubu 300 na Šumavě
20. dubna 2012
Čtvrtý ročník setkání Klubu 300 je plánován tento víkend na Šumavu. Oproti loňskému upršenému setkání v Tovačově, kdy počet účastníků postupně klesal, až zbylo jen několik skalních birderů, je letos počasí sice stejně nejisté, ale počet účastníků by se měl po celé tři dny pohybovat kolem čísla 20.
Z Brna vyjíždíme ve čtyřech – Jarka Kačírková, Petr Podzemný, Tóma Grim a já – abychom se pokusili stihnout setkání s Jardou Závorou na blatech pod Zbudovem. Tam se 13.4.2012 překvapivě objevila keptuška stepní, která se také v loňském roce vyskytovala zhruba ve stejném termínu nedaleko odsud (Dasný, 9.-16.4.2011). Hustý déšť a uzavírky silnic nás sice brzdí, ale nakonec opouštíme pásmo srážek a přijíždíme k blatům jen s dvacetiminutovým zpožděním. Čeká tu na nás nejen Jarda, ale i Franta Kopecký. Vytahujeme stativáky a projíždíme rozsáhlé louky „Svobodných blat“. Před námi se ozývají břehouši černoocasí, přeletuje káně rousná, kterou tu místní pozorují už několik dní, křičí vodouši rudonozí a pozorujeme i zajímavou dvojici tvořenou kolihou velkou a malou. Objevuje se Vojta Kubelka, který tu monitoruje hnízdiště čejek, a společně se přesouváme východně od Zbudova, kde se nám na poli severně od vlakové zastávky daří nalézt keptušku. Opět se jedná o ptáka v atraktivním svatebním šatu. Znamená to velice vydařený rozjezd.
Kouzelné prostředí Zbudovských blat opouštíme se soumrakem, abychom až po půl desáté dorazili do chalupy Pavla Bače v Pěkné. Kolem ohně už sedí debatující postavy z Klubu 300. Zdravíme se, potřásáme si rukama, vítáme se s novými členy. Opékají se špekáčky, oheň v mrazivém večerním vzduchu příjemně hřeje a žízeň zahánějí plzně. Už v této chvíli plní naše setkání svoji úlohu.

21. dubna 2012
Vstáváme jen po několika hodinách spánku ve 4:30. Před pátou již odjíždíme směrem k Volarům, kde je tradiční a lehce dostupné tokaniště tetřívků. Na okraji mohutné plochy luk se stavíme s dalekohledy ještě za tmy. Rozednívá se, obloha je kryta oblačností, v naší těsné blízkosti pokřikují kvíčaly. Až za světla zaznamenáváme jednoho kohoutka, který se ale nijak neprojevuje. Spíše zůstává skryt v porostu suché trávy. Mnohem dále k východu nacházíme dalšího kohoutka. Ten je mnohem aktivnější a toká. Pak přeletuje a opět útržkovitě toká. Trend dramatického úbytku tetřívků je patrný na každém tokaništi. Jsem zvědav, jak dlouho ještě bude možné u nás něco podobného vidět. Předpokládám, že v příštích letech se na tokaništích budou vyskytovat už jen jednotliví kohoutci nuceni k projevům toku spíše vnitřním puzením, než přítomností vhodného protějšku.
Vracíme se do Pěkné, rozdělujeme se na několik skupin, z nichž každou vede někdo místní, a vyjíždíme do kopců. Oblačnost se trhá a je tu slunce. Naše skupinka jede do vojenského prostoru Boletice. Procházíme nedozírné, nyní již vyklizené, plochy zničené Kyrillem. Daří se nám zachytit přelet tří kosů horských a pak si užíváme vlastivědnou přednášku Jardy Závory na vrcholku Knížecího stolce, kterou doplňují vzdušné hry tří orlů mořských. Výstup na Černý kopec je později odměněn pozorováním samce datlíka tříprstého.
Po návratu do Pěkné informuji ostatní o stavu nových webových stránek Klubu 300, promítáme fotografie z cesty Vojty Kubelky na Čukotku a Zdeněk Souček nám ukazuje několik momentek ze života jeřábů doplněných jeho kouzelným komentářem. Cpeme si břicha vynikajícím gulášem Pavla Bače a většina účastníků za soumraku odchází k lesu za Pěknou, kde mají možnost sledovat přeletující sluky a nakonec se jim daří nahrávkou vyprovokovat i kulíška. Já se s menší skupinkou pouštím autem podél Vltavského luhu. Kulíška se nám vyprovokovat nedaří, ale máme štěstí na 2-3 ex. sýce rousného.

22. dubna 2012
Den odjezdu. Loučíme se, někteří odjíždějí k Boubínu, jiní se jdou ještě na chvíli projít do lesa nebo využívají některého z fotografických krytů Pavla Bače. Osádka našeho auta spolu s Jardou Závorou a Frantou Kopeckým směřuje přes VÚ Boletice do Budějovické pánve k rybníkům. Na kraji vojenského újezdu potkáváme u silnice jeřábka.
Následuje několik spuštěných rybníků začínající Vlhlavským se sedmi husicemi liščími a třemi páry morčáka velkého a zcela prázdným Dolním Novosedelským s desítkami jespáků bojovných, pak zastavujeme u blat pod Zbudovem, kde opět pozorujeme keptušku stepní a končíme u Novovrbenského rybníka na kraji Českých Budějovic, kde je ostrůvku vidět několik kolpíků. Tím naše víkendové setkání na Šumavě zakončujeme. Počasí nám přálo a myslím, že většina kolegů odjížděla spokojena. Mnozí si připsaly nové druhy, ale celá akce hlavně probíhala v přátelské atmosféře, což potvrdilo i přání nadále pokračovat v naší činnosti a v následujícím roce opět podniknout něco podobného.


Fotokoláž zachycující několik birderů v Dobré, pak přeletující keptušku stepní ve společnosti čejky,
dospělého orla mořského nad Knížecím stolcem a samce datlíka tříprstého.


14.4.2012: Příliš větrná sobota
Včera jsme při pivu zavzpomínali s Tómou na staré časy a dnes ještě trochu unavení vyrážíme do terénu. Je pod mrakem a autem cloumá silný nárazový vítr od V. Asi to za moc stát nebude, ale venku člověk nikdy neví. Někde na úrovní Opatovic konečně v poli u silnice pozoruji svého prvního letošního čápa bílého. To už jsou tady minimálně měsíc. Jedeme k Lednici.
U Pastviska zastavujeme jen proto, abychom mrknuli k louži na louce. Jsou tu však jen 3 bojovníci a 2 vodouši bahenní. Všude kolem to zpívá, jsme v závětří.
K Mlýnskému rybníku přijíždíme od rybníka Prostředního. Nahlížíme jen na jeho západní část. Do poznámek si zapisuje pouze 32 racků bělohlavých na mělčině a 12 rybáků obecných nad hladinou. Prostřední rybník je plný poláků - p. velkých je 500 a chocholaček 300. Počítám ještě 40 zrzohlávek a dva páry potápek černokrkých. Ozývá se krutihlav a nad hladinou loví také 2 rybáci obecní. Okolí ostrůvku u hráze Hlohoveckého rybníka je plné zrzohlávek a hus. Přejíždíme až na dohled k Hraničnímu zámečku a kontrolujeme bahnité mělčiny. Jsou tu jen dva vodouši tmaví, dva vodouši šedí a jeden vodouš kropenatý. Pak dva páry husic liščích, zpod břehu vylétá bekasina a mezi vlaštovkami se ukazují dvě jiřičky. Z křoví se pak ozývá moje první pěnice pokřovní.
U Nesytu nás zajímají mělčiny u Výtopy. Podél břehu je roztroušeno 17 jespáků bojovných, 7 vodoušů šedých, vodouš bahenní a několik kulíků říčních. Na mělčině pak odpočívá párek husic liščích a dva rybáci velkozobí. Výtopa je „našlapaná“ ptáky. Jen lžičáků je 170, pak desítky zrzohlávek a jeden zajímavý leucín poláka velkého. U hráze máme prvního pisíka. Dalších pět husic liščích je u Sedlece. Zpestřením jsou pak 3 ostralky.
Poslední zastávkou je silnice nad Pavlovem s výhledem na Děvičky. Je právě to správné datum pro pozorování prvních rorýsů, které jsem tu touto dobou dva minulé roky viděl. Stejně tak jsem tu slyšel zpívat skřivana lesního. Dnes se do nás bohužel opírají poryvy větru a kolem proudí davy turistů. Chvíli pozorujeme oblohu nad hřebenem Pálavy a pak to vzdáváme. Doma zjišťují, že první rorýsi se skutečně ukázali. První průzkumníci letící do neznámých podmínek.


Orlovec říční (Pandion haliaetus) přeletující nad silnicí mezi Prostředním a Hlohoveckým rybníkem u Lednice.


9.4.2012: Neviditelný tah nad Tovačovem
Studená fronta extrémně aprílového počasí je za námi. Když jsme včera byli s klukama v lese, tak jsme se několikrát dostali do sněhové chumelenice. I dnešní noční teploty dosahující k 8°C pod nulou lámaly dlouhodobé rekordy. Teď je ale obloha naprosto čistá a i když je ještě pořádná zima, tak to vypadá na nádherný den.
Na ocelových lanech těžební soupravy na hladině pískovny u Troubek už posedávají první tři rybáci obecní. Krčí se stejně jako já – vítr je opravdu ledový. Nad hladinou u Annína poletuje asi 80 vlaštovek. Početností jim konkurují jen roháči (48 ex.), chocholačky (80 ex.) a rybáři. Dno vypuštěného Křenovského rybníka postupně vysychá. Z bahňáků se ukazují jen kulíci říční (16 ex.), dva jespáci bojovní, dva vodouši rudonozí a dvě čejky. Ze zahrad se ozývá krutihlav a nad rybníkem prolétá orlovec s rybou v pařátech.
Nejvíce času trávím na hrázi v severním cípu Hradeckého rybníka. Postávám u dalekohledu a opakovaně kontroluji hladinu. Slunečné počasí s jasnou oblohou totiž vytváří ideální podmínky k tahu. Racci musí táhnout hodně vysoko. Tak vysoko, že je ani není vidět. Co chvíli ale vypadávají z bezoblačného blankytu a sedají na vodu. Když jsem sem přicházel, tak seděl mezi chechťáky dospělý racek žlutonohý. Pak zmizel a o několik desítek minut později se najednou na hladině objevili tři dospělí racci žlutonozí. Pak se pro změnu objevil párek racků černohlavých. Sedět tu celý den, tak by se člověk nestačil divit, co všechno se ukáže. Stejně jako se objevili, tak po nějaké hodince racci žlutonozí zase mizí, aby se vysoko na obloze ukázala káně rousná směřující k severu. Občas se ozve křik lovících rybáků obecných, nad vodou přeletuje husice nilská a nad rákosím se prohánějí dva páry pochopů. Stačí mi být u toho a jen se dívat, abych si uvědomil, jak málo mi stačí ke štěstí. :)
Poté, co se loučím s kolegou Čihalíkem, se kterým jsem se na hrázi potkal, si lehám nedaleko kříže do trávy a zkouším vyfotit potápku rudokrkou, která tu z hladiny sbírá hmyz. Společnost jí dělají dva páry roháčů a potápka černokrká. Slunce mi prohřívá kosti, ale potápka je ostražitá. Nevadí. Po půlhodince povalování se zvedám a vracím se k Vyškovu. Ty čtyři hodiny u Hradeckého rybníka byly dokonalé.


Ostražitá potápka rudokrká (Podiceps grisegena) na Hradeckém rybníce.


7.4.2012: Jarní Mutěnické rybníky
Zítra by přes naše území měla přejít studená fronta doprovázená výrazným ochlazením. Dnešní počasí by ale mělo být pěkné. Jedeme se o tom přesvědčit s Pavlem Smejkalem k jihu. Chtěli bychom mrknout k rybníkům u Mutěnic, kde jsem nebyl snad dva roky.
První krátká zastávka je nedaleko Vícemilic, kde bylo u Litavy vybudováno několik vodních ploch s ostrůvky. Teď tu tokají vodouši rudonozí, ukazují se kulíci říční a jespáci bojovní. V budoucnu by to tu mohlo být ještě lepší.
Jižně od Svatobořic-Mistřína projíždíme kolem několika podmáčených míst v polích. Takových míst je tohle jaro jen velice poskrovnu. I tady přeletují vodouši rudonozí, čejky, kulíci říční, ale porost rákosí a rozsah vody stačí i husám, lžičákům či potápce malé.
Přes Dubňany se dostáváme k Jarohněvickému rybníku. Parkujeme na jeho západním břehu. Na uschlých větvích topolů sedí skupinky vlaštovek. Desítky se jich prohánějí nad hladinou. Z ostrůvků křičí racci a na polích kolem se pasou husy. Zpívají pěnice černohlavé a slunce začíná hřát. Je krásně. Jeden z ostrůvků obsadilo asi 70 kormoránů. Co nás překvapuje, je nenápadná dvojice bernešek bělolících, které jsou mezi nimi skryty. Od severu vše sleduje orlovec.
Soustava rybníků východně od Mutěnic žije hlasy ptáků. Birdwatcher by tu mohl trávit dlouhé hodiny a dny a nenudil by se. Zvláště teď na jaře. Hned první malý vypuštěný rybníček za domkem (Šilhánek?) nám po příjezdu nabízí krom žlutou barvou zářících konipasů lučních také dvě lindušky horské ve svatebním. Tohle pozorování pro mě zůstává vrcholem dne. Vypuštěný je také Zbrodský rybník. Na jeho dně se pohybuje asi 120 jespáků bojovných, dva jespáci obecní, vodouši kropenatí (3 ex.), rudonozí (8 ex.), tmaví (7 ex.), šedí (5 ex.), bahenní (2 ex.), kulíci říční a pak volavky popelavé. Na ostrůvku největšího rybníka na jihu soustavy hnízdí racci chechtaví, ale vykukuje mezi nimi i hlava racka černohlavého. Na menším rybníčku Za Vrbou prozpěvuje modráček, nad námi loví dva orlovci, vysoko krouží dvojice čápů černých a ukazuje se dospělý orel mořský. Procházíme mezi rybníky a užíváme si dokonalého počasí a jedinečné jarní atmosféry. K autu se vracíme až za tři hodiny, aniž bychom se podívali k dalším rybníčkům na severu. Lindušky z bahen už zmizely. Měli jsme štěstí.
Poslední zastávkou je Výtopa - nejsevernější rybník soustavy Píseckých rybníků nad Hodonínem. Mezi volavkami bílými tu na mělčině loví dvojice kolpíků bílých v dokonalých svatebních šatech s dlouhými splývajícími chocholkami a rezavým nádechem na hrudi. Sedíme na břehu a kocháme se. Slunce hřeje, občas uděláme dokumentační fotku, kolem prolétají jespáci bojovní a vodouši rudonozí, z lesa bubnují strakapoudi. Krátké okamžiky plynoucího jara vnímáme všemi smysly.


Slavík modráček (Luscinia svecica) reagoval i na Pavlovu vábničku.


1.4.2012: Aprílové počasí
Město opouštím s východem slunce a s pocitem, že čas letos nějak moc pospíchá. Je 1. dubna. Než se člověk naděje, tak tu bude léto. Nezbývá než se alespoň pokusit pochytat těch pár volných chvil, mít oči otevřené a dívat se. S aprílem se vrátilo studené počasí. Včera nás silný ledový vítr zavál do lesa za Hády, kde jsme poslouchali bubnování strakapoudů, křik žlun a pozorovali jsme s klukama krásného strakapouda prostředního. Dnes je po ránu teplota snad ještě nižší. Rozpáráděn z časného jara jsem nějak zapomněl na teplé oblečení.
Cestou k Lednici zastavuji u jednoho mokřadu, který je letos úplně vyschlý a jehož dno se nejspíš díky zemědělcům proměnilo v obdělané pole. Poslouchám zpěv modráčka, pozoruji přeletujícího konipasa lučního a přemýšlím o historii, která mě s touto lokalitou pojí. Místní ornitologové se tak soustředili na to, abych tohle místo nikomu neprozradil, že jim zcela unikly rozsáhlé pozemní úpravy přímo na jeho ploše uprostřed hnízdní sezóny, díky kterým vzalo za své i hnízdiště modráčků. No a teď je dno mokřadu přeryto, zarovnáno a zoráno. Kdo pak pochybil? Ten, kdo tu z uctivé vzdálenosti pozoroval ptáky nebo ten, který zaslepen utajováním předurčil celé lokalitě tento osud namísto vhodně zajištěné ochrany? Je mi z toho smutno.
Na kousku vodní hladiny sedí hned u silnice v úrovni Pastviska skupina kopřivek, ale také párek poláků malých. Nad loukou přeletuje první vlaštovka. V tomhle ledovém počasí jí do zpěvu moc nebude. Na obloze se postupně ukazují oba druhy luňáků, z rákosí se ozývá kvičení chřástala vodního a z louky hlasy lindušek lučních. Od pusy se kouří, ale odevšad zaznívá zpěv ptáků.
Nad hladinou Mlýnského rybníka se pohybuje pět vlaštovek, na vodě jsou pak vidět čtyři páry potápek černokrkých, ale i 4 páry hoholů. Až téměř na druhé straně sedí na mělčině mezi racky tři racci žlutonozí. Svítí slunce, ale je nehorázná zima díky prudkému ledovému větru.
Nad Prostředním rybníkem je vlaštovek ještě víc – asi 40. Hoholů je mezi stovkami chocholaček a poláků velkých celkem 14. Přibývají kopřivky a čírky obecné.
Pro silný vítr se z hráze Hlohovecký rybník prohlédnout téměř nedá. Jen v závětří ostrůvku se skrývají desítky zrzohlávek, hus velkých, poláků a v jeho větvích sedí volavky popelavé a bílé. Přejíždím, abych si prohlédl východní cíp rybníka. Jsou tu desítky čírek obecných a lžičáků. Na hladině panáčkuje 23 ostralek a na mělčině odpočívá 7 husic liščích. Kousek od auta prohlíží akát krásný samec strakapouda jižního.
Nesyt prohlížím z jižního břehu. Soustředím se spíše na závětrnou východní část u Sedlece. Míjí mě rybák velkozobý. Většina kachen je dost daleko, ale jsou mezi nimi desítky lžičáků a čírek obecných. Dostávám se blíž, tentokrát ze severního břehu a na mělčině mezi racky pozoruji dva rybáky velkozobé. Ten předchozí byl nejspíš jeden z nich. Ozývá se vodouš rudonohý a nad rákosím krouží dvojice pochopů. Se třemi šedivkami sedí u břehu také jedna vrána černá, počítám i osm husic liščích. Vzduchem začíná poletovat sníh. Zkrátka typické aprílové počasí.

Poznámka: Reakce na cokoli by se měla psát s odstupem a rozmyslem, jinak přijde o značnou část nadhledu a objektivity. V popisu vyschlé mokřadní lokality jsem se nechal unést. Ne každý rok je příhodný mokřadům a letošní jaro je prostě tak suché, že leckterá dříve podmáčená lokalita vzala za své. To je také případ zmíněné lokality. Nelze mluvit o jejím zániku. Příští rok se může opět naplnit vodou. Také to nelze svalovat na ornitology tajiče. I přes informační embargo, které dodržují ve vztahu k tomuto místu, se pokoušejí dělat co mohou. Není to vždy tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Vynášet plamenné soudy bez dostatku informací si v budoucnu raději odpustím. Původní text ponechám, ale zde k němu připojuji omluvu.


Dvě mohutné červené mrkve rybáků velkozobých (Hydroprogne caspia) na Nesytu.
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter