> fotozápisník > archiv 2011/04
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2011/04)



31.12.2011 - 1.1.2012: Poslední a první den v roce, nebe a dudy.
31. prosince: Poslední den v roce. Venku pofukuje mírný větřík a mezi mraky se objevuje modrá obloha. Z auta je pak vidět vějíře slunečních paprsků rozprostřených oblačností do jarně zelenohnědé krajiny bez sněhu. Až kdesi v dálce jsou bílá pole ve vyšších polohách. V rádiu povídá kardinál Vlk o tom, čím jsme jako lidé definováni, na jiné stanici se moderátorům do proslovů vkrádají sváteční poetické výrazy a v Praze vyplula po Vltavě loď s květy, které přinesli lidé na hrob Václava Havla. Poslední den roku. V mé hlavě panuje rozpoložení, které nikde netlačí, ale jen se tak mírně vznáší nad zemí a pozoruje okolí. Slunce zkrátka dělá divy a přitom všechna tato slova, myšlenky a odstíny nálady jsou jen prachsprostou reakcí na čistou oblohu a slunce, které mě cestou k východu oslepuje. Vyšlo to krásně.
Za Hrubčicemi z pole vzlétá káně rousná a ze země ji pozorují dvě káně lesní. Provoz je téměř nulový a v pískovně u Troubek překvapivě chybí rybáři. Prvně zaznamenávám siluety kormoránů na plovoucích ostrůvcích pro rybáky, pak stovky kachen (1700 ex.), občasný bílý flek roháče, 3M morčáka velkého a pak kompaktní skupinu turpanů hnědých (6 ex.). Plavou za tím nejstatnějším s nejsilnějším krkem, pak vzlétají, dělají nade mnou kličku a mizí k severu. Z křoví pokřikují vrabci polní a do koruny stromu přilétají stehlíci. Na slunci je příjemně, jeho paprsky mírně hřejí.
Od Annína je na další nádrži vidět potáplice severní. Plave těsně kolem břehu. Rybář na loďce ji od sebe má snad 15 metrů. Stále loví a dvojice birderů v mé blízkosti ji nejspíš přehlédla. Příliš spěchají. Ideálním stanovištěm je jižní břeh štěrkovny. Co chvíli se objeví něco zajímavého. Nejprve jsou to hoholi (6F), po chvilce F morčáka prostředního, pak nádherný svatebně vybarvený M zrzohlávky, rodinka hus velkých (10 ex.) se čtyřmi běločelkami, pak k jihu přeletující hejno polňaček (280 ex.), F morčáka malého, kopřivka, racci bouřní… Jsem tu téměř hodinu, užívám si slunce i pozorování.
U Hradeckého rybníka procházím jen kus hráze od zeleného domku ke kříži. Jsou tu jen racci, volavky popelavé, přelétající kormoráni, ledňáček a při zpáteční cestě se objevuje nedospělý orel mořský a 3M morčáka velkého. Po modré obloze plují tmavé mraky a ještě tmavší havrani. Ozářenou krajinou se vracím zpět. U letiště za Bedihoští slétá ze špičky stomu do trávy krásný M dřemlíka tundrového. Dokonalé zakončení dnešního zakončení letošní birderské sezóny, kterou se pokusím zítra otevřít v Moravském krasu výletem za zedníčkem skalním.

1. ledna: Po včerejším nádherném slunečném dni je dnešní novoroční ráno mlhavé, vlezle chladné, na zemi leží tenká vrstva nového sněhu a hustě mrholí. S Otákem jsme se domluvili na desátou u Macochy. Chceme se mrknout po zedníčkovi, který byl opakovaně pozorován v okolí Punkevní jeskyně.
Parkoviště u Macochy je prázdné. Všude je ticho, panuje mlhavé příšeří. Macocha je černobílá. Ozývají se hýli a chrastění brávníka. Pouštím se serpentinami do Pustého žlebu. Přes rameno se mi pohupuje foťák a na krku mi visí dalekohled. Ticho na dně žlebu téměř tlačí do uší, jediné zvuky vydávají namrzlé kousky sněhu padající ze větví a moje kroky ve sněhu. Prohlížím první skalky. Vysoké vápencové stěny se otvírají až u lanovky pod Macochou. Podél nich prolétá krahujec. Pak už nic. Je tu klid. Přichází Oták s Katkou. Prohlížíme stěny a užíváme si nevlídné počasí. Nepomáhá ani Katčino „zedníčku, zedníčku, ukaž svou barvičku“. Naše stopy už se proplétají všude po sněhovém poprašku, který byl před tím bez poskvrny. Ještě poslední obhlídka a vracíme se. Tak snad příště. Do letošního čistého birdlistu mi přibývá prvních asi osm druhů. Jsem zvědavý, jaký ten rok bude. :)


Vcelku tmavé siluety tří z šesti turpanů hnědých, kterým svítí jen bílé loketní letky.

28.12.2011: A teď budeme točit radost z pozorování...
Stejně jako v několika minulých letech se má i koncem toho letošního roku uskutečnit tradiční výlet středomoravských birderů z MOSu na jih Moravy. Jako obvykle nese tato exkurze název „Za berneškami a zedníčkem“ a téměř jako vždy pro ni byl určen termín 28.12, což je právě dnes.
Vstávám před šestou, abych to na hráz mezi horní a střední nádrží VDNM stihnul do sedmi. Chvíli bojuji sám se sebou, nechce se mi, necítím se po několika dnech bojů s virózou ještě ve své kůži. Účast jsem ale slíbil, tak se balím, beru sebou Emila a vyrážím do prázdných brněnských ulic. S napětím mám oči upřeny do tmy před sebou, abych odhadnul, jestli nás dnes bude doprovázet mlha nebo ne. Koncová světla aut přede mnou jsou ale vidět i na velkou vzdálenost. Snad to vyjde. Na konec roku je nezvykle teplo. Po sněhu ani památky, občas jen drobně poprchává.
Na hrázi jsem na čas. Je nás šest a jsme kompletní. Domlouváme se na přejezd ke Strachotínu, protože se husy poslední dobou rozletovaly z nádrží spíše k východu, než tradičně na západ. Už u propustí zjišťujeme, že to dnes nebude jen tak. Na hrázi parkuje asi 15 aut a celá její vnější strana směrem k dolní nádrži je obsazena myslivci. Tohle se asi husám líbit nebude. Nám se to nelíbí už teď. Parkujeme u Strachotína a jdeme se projít kousek dál směrem k soutoku Svratky a Jihlavy. Rozednívá se. Občas kolem nás prosviští morčáci velcí. Na hladině je znát pohyb. Z příšeří vystupují husté řady husích siluet plovoucích na vodě. Neuvěřitelně hlasitý rozlet začíná v 7:40. Obloha je náhle plná hejn. Ožívají i myslivci. Hned první klíny letících hus jsou vítány palbou. Ostatní přizpůsobují směr a většina opouští Věstonickou Zdrž k severu podél řek a k severozápadu směrem na Pohořelice.
Zůstáváme tu do devíti. Za tu dobu se snad padesáti myslivcům podařilo sestřelit tři husy, k východu se přes ně dostaly asi 3 tisícovky ptáků, objevilo se 5 orlů mořských a podstatná většina hus zamířila k tradičním pastvinám na západě. Ale jejich množství nás zaskočilo – odhadem 35-40.000 ptáků. Tohle už tu dlouho nebylo.
Domlouváme se, že se po nich zkusíme podívat v polích. Začneme u Pohořelic. I tady stojí auta lovců a ozývá se střelba. Přesto se na ozimu pasou asi dvě tisícovky převážně běločelek. Zůstáváme tu s nimi téměř hodinu. Je to krásné pozorování, ale chceme se podívat po dalších.
Vydáváme se s Jardou Závorou jako předsunutá hlídka na průzkum - Branišovice, Litobratřice – ve vzduchu není ani pírko. Pak asfaltka před Drnholcem směrem do polí. V kukuřičném poli asi 700 m od nás zaznamenávám pohyb. Jsou to husy. Téměř splývají s okolím. S Jardou se zkoušíme přiblížit k přístřešku s balíky slámy. Z těch by byl bezva výhled, ale jejich kolmé stěny jsou se stativákem neschůdné. Vylézám na jeden z roztržených balíků a mířím dalekohledem na nejbližší husy... a mám je! Asi 200 m od nás je vidět desítka bernešek rudokrkých. Stíhá si je prohlédnout i Jarda, když nás míjí jakýsi poskakující traktor. Všichni ptáci se zvedají a odlétají. Naštěstí jen o několik set metrů dál. Volám Jirkovi Šafránkovi. Míří za námi i s televizním štábem, který se k nim přidal. Před námi je asi 8000 husí. Znovu nacházím bernešky. Jejich kompaktní skupinka je teď roztrhaná, ale počítám jich zase 10. Pak se objevuje ještě jedna berneška bělolící. Prohlížíme jednu neobvyklou běločelku se znaky husy malé. Je ale moc daleko. Zbytek výpravy klopýtá bahnitou polňačkou k nám. Přicházejí zrovna v ten moment, kdy se husy zase zvedají a letí tentokrát mnohem dál kamsi za silnici. My s Jardou máme svůj díl adrenalinu už v krvi. Koktám cosi do kamery.
Zkusíme to ze silnice. Mezi těmi nejbližšími husami viděnými z nového stanoviště je 9 bernešek rudokrkých. Nádherná podívaná. Střídáme se u stativáků. Radostně si gratulujeme. Jirka volá televizáky a ti znovu přijíždějí vyzkoušet pár záběrů. „A teď budeme točit radost z pozorování“, říká redaktorka. Toho se mistrně ujímá Jarda. Když dohrává svoji etudu, tak mu kameraman sděluje, že neměl zapnutý zvuk. Znovu. Už to nemá tu šťávu, ale Jarda je klasa. Televize odjíždí. Podává se slavnostní teplý čaj z termosky a vánoční cukroví. Nacházím znovu bernešku bělolící a pak i tu desátou rudokrčku. Když se na ni dívám déle, tak se mi mění ve dva a nakonec ve tři ptáky. Jirka mě kontroluje. Skutečně tu tedy máme dohromady 12 rudokrček. Mít možnost prohlédnout všech těch 40000 husí, kdoví co bychom všechno ještě viděli. :)
Loučíme se. Chlapi zajedou na držkovou do Ivaně a já už zamířím domů. Letošní výprava MOSu se vydařila na jedničku.

Záznam reportáže České televize o berneškách rudokrkých na jižní Moravě.


Po kliknutí získáte fotku ve větším rozlišení. Pozornému oku neunikne 8 bernešek rudokrkých.

18.12.2011: Dvě hodinky v terénu
Dnes to bude jen krátké, přesto nespěchám. Z Brna vyjíždím s vycházejícím sluncem. Je to fajn, když si uvědomím, že od půlky příštího týdne se zase bude prodlužovat den. Až na pár míst je obloha čistá. V úrovni Pohořelic potkávám ve vzduchu husy. K severu jich táhne asi 400. Další klíny míří k západu.
Sjiždím ze silnice na polní cestu. Trochu to klouže, je námraza. Co chvíli nade mnou přetahuje k západu hejno hus. Občas se z blízkého větrolamu ozve střelba. Husy se otočí, zvednou trochu výš a pokračují ve stejném směru. Jsem tu necelou půlhodinu. Za tu dobu kolem přeletuje asi 2700 hus. Jsou jich tu teď tisíce. V týdnu mi říkal Jožka Chytil, že při rozletu z Novomlýnských nádrží napočítali přes 25000 ptáků. Nedaleko mě se do křovin prudkým letem snáší sedm koroptví. Za husími hejny se mi dál k západu pokračovat nechce.
Namísto toho jedu zkontrolovat prázdný Starý rybník. Jsem zvědavý, jestli je tu stále ještě koliha. Krom racků, volavek a šedivek opravdu stále hledá daleko u severního břehu na bahnech potravu jedna koliha velká. A šedivky jsou jako minule doprovázeny dvojicí vran černých. I tady se z oblohy ozývají hlasy hus.
Přejíždím na hráz mezi Věstonickou a Mušovskou Zdrží. Na horní nádrži loví kormoráni, velcí racci, podél severního břehu labutě a několik morčáků velkých. Střední zdrž je plná. Až uprostřed sedí stovky hus a mezi ostrůvky se proplétají kachny a husy velké. Pozoruji orla mořského a sčítám 21 morčáků velkých a párek morčáků malých.
Chci se ještě mrknout k Dolním Věstonicím, ale v poli si nedaleko Dolních Dunajovic všímám hejna hus. Je rozhodnuto. Hledám si vhodné místo a po slunci si je nerušeně prohlížím. Jsou docela blízko. Jde o necelé tři tisícovky běločelek. Na jednom jejich okraji jsou dvě stovky hus polních a v hejnu pak jednotlivě nebo po dvojicích zobou ozim husy velké. Další husy přilétají od nádrží. Prohlížím mladé i staré ptáky a všímám si, jak rozdílná je bílá kresba na jejich hlavách. Nacházím jednu běločelku, která kdyby se mělo určit jen podle bílé na čele, tak by bez problémů mohl konkurovat husám malým. S husami zůstávám asi hodinu. Bohužel je to dnes jen krátké, ale nevadí. Spokojený s krásným pozorováním můžu zase za jinými povinnostmi.


Jedna vcelku zdařilá dokumentační fotka poštolky obecné pořízená přes špinavé boční okýnko auta.

16.12.2011: Slunečné dopoledne s mrazivým větrem
Včera proběhlo předvánoční setkání v Ornisu v Přerově. Domluvil jsem se s Jardou Závorou a po práci jsme vyrazili. Na místě už na nás čekal Franta Kopecký. Vyslechli jsme si povedenou přednášku o Islandu, pokecali jsme, popili, přespali na stanici a za šera jsme Ornis opustili. Obloha nad Bečvou byla ráno plná havranů a kavek. Na stromech podél řeky jich seděli další stovky. Byl to zajímavý pohled. Ranní příšeří, černé siluety střech domů a bezlistých stromů, obloha modročerná se studenými nafialovělými konturami směrem k východu a vlnící se masa černých havraních těl.
S Frantou začínáme u Troubek. Na hladině lze rozeznat víceméně jen siluety kachen, racků a kormoránů. Vychází slunce. Máme ho bohužel proti sobě. Z pískovny se postupně rozlétají racci bouřní (550 ex.), ukazuje se 8 morčáků velkých a přelétající hejna havranů a kavek.
To Annínská pískovna je na ptáky bohatší. Pozorování z jejího jižního cípu je dokonalé. Ptáci jsou před námi krásně nasvícení sluncem. Počítám asi 1200 kachen, ale jsou tu i čírky (12 ex.), hoholi (M+3F), čtyři stovky lysek, samce poláka malého, samici morčáka malého, podél jediného kousku rákosí 10 volavek bílých a uprostřed hladiny 10 hus velkých (snad letošní rodinka z Hradeckého rybníka) a dvě běločelky. Když odjíždíme, tak si u polní cesty fotím bažanta se zajímavě deformovanými červeným útvarem hned za zobákem. Jako by měl nasazený červený neprůhledný lorňon. Z fotky pak zjišťuji, že se skutečně jedná o nějaký plast. Jeho účel ale nechápu (viz foto).
Je zima a pořádně profukuje. Jen krátce se procházíme po hrázi Hradeckého rybníka ke kříži a zpět. Tím nejzajímavějším je trojice orlů mořských obtěžovaných šedivkami. Posedávají na dně stále ještě prázdné pravé spodní i horní poloviny rybníka. Je čas dnešní krátkou dopolední exkurzi do terénu ukončit. Loučíme se s Frantem a každý se rozjíždíme na opačnou stranu.


Slepička bažanta obecného s podivným plastovým lorňonem, jehož účel je mi neznámý.

11.12.2011: Jeden dokonalý prosincový den
Ráno je mrazivé. Noc byla jasná s měsícem v úplňku. Dělá se krásné počasí. V Modřicích míjím hejno husí táhnoucích k severu. Jsem zvědavý, jestli i dnes budou husy na polích pod Pohořelicemi.
Když zastavuji JV od Pohořelic u krajnice a rozhlížím se kolem, tak je obloha v okruhu několika kilometrů čárkovaná klíny a řadami husí. Odhadem je jich 12-15000. Jejich podstatná část táhne dál k Z a SZ a menší množství sedá na blízké pole. Bohužel se zase ozývají výstřely. Husy chvíli krouží a sedají. Objíždím celý lán, abych je měl po slunci. Husy před sebou mám v hustém pásu na zeleném ozimu. Odhaduji jich asi 2500. Naprostou většinu tvoří běločelky. Ve slunci je to nádherná podívaná. Opakovaně nacházím dvojici bernešek rudokrkých, jejichž červené krky v tomto světle rudě září. Daří se mi odečíst límec jedné z běločelek (doma pak zjišťuji, že jde o čtyřletého M z Nizozemska, který byl poslední dva roky nezvěstný). Slunce mě hřeje do zad. Užívám si tu pohodu. Stále znova prohlížím hejno. Už několikrát jsem byl rozhodnutý odjet, ale ještě mi to nedá. Nacházím bernešku bělolící. Husy zvedají hlavy. Jsou neklidné. Nedívají se na mě, ale někam bokem. Pak vzlétají. Je jich více, než jsem si myslel – dobře 4000. Příjemným překvapením je, že sedají ještě blíže ke mně. Po chvíli opět zpozorní. To přijíždí auto, ve kterém sedí pro změnu fotograf. Naštěstí nepokračuje dál do pole. Konečně se otáčím a opouštím svoje stanoviště.
Na skok jedu mrknout ke Starému rybníku. Ještě stále se tu zdržuje jedna koliha velká. Mezi šedivkami jsou 4 vrány černé.
Další zastávkou je hráz mezi Mušovskou a Věstonickou Zdrží VDNM. Na horní nádrži jsou mimo jiné 4F morčáka malého a loví tu hejno asi 800 kormoránů velkých. Na prostřední nádrži jsou vidět tisíce kachen. Kolem ostrůvků odpočívá 500 hus velkých. Jedna z nich je opět stará známá s červeným límcem označeným S01. Mezi morčáky velkými plave samice morčáka prostředního. Další samice je z druhé strany nádrže u Strachotína.
Hladina Novomlýnské zdrže je jako zrcadlo. Je téměř bezvětří a i když se teploty pohybují těsně nad nulou, tak slunce hřeje. U Dolních Věstonic pozoruji dospělého racka malého. Objíždím celou nádrž. Jsou tu tisíce kachen a stovky kormoránů. Z jednoho místa počítám 70 morčáků velkých a 150 roháčů. V zálivu nedaleko Šakvic jsou tradičně 3 desítky hvízdáků a v polích kolem vody loví racci bouřní. Co chvíli nade mnou prolétá pokřikující hejno hus polních nebo běločelých. Také na vodě na chvíli přistály tři stovky polňaček.
Jedu se ještě podívat do Soutěsky a pak už se přes Pernou vracím na silnici směr Brno. Od JV se zatahuje obloha. Mám za sebou nádherné dopoledne, jakých v tomto roce už asi moc nebude.


Husy běločelé po vyrušení sedají do mé větší blízkosti.

4.12.2011: S husami v polích
Dnes nemířím k rybníkům a nádržím, ale spíše do polí. Prosinec je poměrně teplý, sníh ještě nenapadl, tak proč si neprojet několik kukuřičných strnišť a nepodívat se po husách a dravcích?
Kousek pod Pohořelicemi potkávám ve vzduchu hejna husí, která nocovala nejspíš na Novomlýnských nádržích. Stačí je chvíli sledovat, aby mi ukázala, kam přesně zamířit. Na nedalekém kukuřičném poli se jich pasou už asi dvě tisícovky. Jsou za mírnou terénní vlnou, ale nacházím si pěkné místo u větrolamu a aniž bych je rušil, tak si je mohu pěkně prohlédnout. Převažují běločelky. Po chvíli mezi nimi nalézám bernešku rudokrkou a pak jednu husu velkou s červeným límcem. To si nesmím nechat ujít. Dalekohled se mi třepe v silném větru, ale myslím, že si mi ji podařilo odečíst. Několikrát prohlížím celé hejno. Mezitím přilétají další husy. Teď už jsou jich asi tři tisícovky. Nízkým letem blízko nich přeletuje sokol. Kopíruji jeho let a v zorném poli se mi objevuje nádherný samec pilicha. Oba dravci se chvíli oťukávají a pak pokračují každý po svém. Pomalu přejíždím na jiné místo, abych měl husy zase z jiného úhlu. Znovu se přesvědčuji, jak obtížné je najít v hustém zástupu husích těl třeba i nápadnou bernešku rudokrkou. Jako by se do země propadla. Už jsem ji nenašel. Ale potvrdil jsem si odečet husy velké a přidal k ní ještě jednu – starou známou (S01) z loňské odchytové akce na Studenci. V okolí Pohořelic se zdržuje už od začátku října.
Na okamžik se přece jen jedu mrknout ke Starému rybníku, abych zjistil, jestli jsou tu ještě kolihy. V severní části jeho bahnitého dna skutečně dvě hledají potravu. Jestli zůstane prosinec takto teplý a rybník nebude napuštěn, pak by tu mohly zimovat jako před pár lety.
Doplňuji benzín a od Pasohlávek se jedu mrknout na Mušovskou Zdrž VDNM. Krom běžný druhů počítám na vodě 20 morčáků velkých. Pak jedu zase do polí. Na nádherném kusu ruderálu nad Drnholcem poletuje minimálně 200 vrabců polních. Blížím se k Litobratřicím a pak obloukem zpět na znojemskou silnici. Za Branišovicemi si v poli všímám dalšího hejna husí. Tady je jich ještě více, než u Pohořelic. Vzduch je čistý a zprvu mám dojem, že jde o čistě hejno husí polních. Na jeho druhém konci ale ozobávají ozim běločelky. Je to tak půl na půl plus několik hus velkých. Věnuji se jim půl hodiny. Polňačku se žlutým límcem, která je v nejvzdálenější části hejna, bohužel odečíst nedokážu. Škoda. Spokojený a do červena ofoukaný studeným větrem se můžu vrátit domů.


Tyhle siluety letících husí mám v zimě nejraději.

27.11.2011: Z mlhy do slunce a zase zpět
Možností, kam se vypravit je hodně. Co třeba Mutěnické rybníky, které jsem nenavštívil už minimálně rok a půl? Nebo Nesyt, který by mohl být ještě hodně upuštěný. Anebo klasika v podobě nejbližších rybníků u Pohořelic? Když hned pod Brnem najíždím do husté mlhy, která neřídne, tak si říkám, že to asi bude všude podobné. Vzhledem k inverzi chci začít co nejvýše, takže to bude hned po ránu Pálava.
Nad Pernou skutečně opouštím hustou mlhu a nade mnou je náhle modrá obloha a bílé bradlo Pálavy. Parkuji stranou Soutěsky a jdu se projít ke skalním stěnám. Vane ledový vítr, ale nad hustou šedou duchnou ležící o pár desítek metrů níže, je krásně. Opakovaně se ozývá krkavec, na vrcholek skály usedá žluna zelená, kolem prolétá hejno mlynaříků a vysoko nade mnou pak několik kormoránů a hus velkých. Na trávě je námraza, na holých větvích jabloní visí několik posledních zářivě žlutých jablek. Na zedníčka štěstí nemám. Může být kdekoli jinde. Pálava je dost velká.
Zastavuji pak nad Pavlovem. Pode mnou se pořád převaluje mlha. Uvidíme, jak to bude vypadat, až sjedu dolů. Silnější V vítr s úspěchem mlhu rozfukuje. Dohlednost je nad hladinou Novomlýnské Zdrže několik set metrů. Zůstanu tady a podívám se kolem. Na poli sedí mohutná silueta orla mořského. Od hráze jsou na vodě vidět stovky lysek a kachen. Kam až stativákem dohlédnu, tak počítám 103 roháčů. Kachny se zdržují blízko břehů. Objevují se první morčáci velcí (5M), nějaký ten hohol a tři kopřivky. Od Šakvic jsou vidět hvízdáci (25 ex.), ostralka a mezi poláky velkými dvě kaholky. V otevřené krajině kolem nádrže nabírá vítr na síle. Je pěkně ledový. Občas se objeví slunce a za chvíli je zase skryje hustá mlha. Chvíli je hladina pozlacená jeho paprsky a za okamžik jsou siluety ptáků sotva zřetelné a skryté v šeru.
Od Strachotína je vidět na Věstonické zdrži velká hejna husí. Právě přilétají z polí, aby se napojily. Hrubým odhadem přes 6000 ptáků tří druhů. Stále je mezi nimi značné množství hus velkých. Krom husí nade mnou přelétají početná hejna kormoránů. Spolu s těmi, které vidím lovit na vodě, je jich alespoň 900. Mám pocit, že krom patnácti vrabců polních mě na hrázi minuly také tři konopky žlutozobé. Pokračovaly stále dál k Dolním Věstonicím. Však jsem tu dvě viděl v úterý.
Cestou zpět nahlížím od hráze na Vrkoč. Je pod tenkou vrstvou ledu. Vidět jsou jen racci bělohlaví, chechtaví a čtyři labutě. Stejně tak Novoveský rybník je pod ledem. U hráze se zdržují stovky kachen. Daleko uprostřed zamrzlé hladiny útočí dva dospělí orli mořští na nějakou menší kachnu. Ta se před nimi snaží skrýt pod vodou. Orli se ale střídají a stále na ni nalétají. Kachna už je asi dost unavená. Jeden z orlů padá do vody a dobře půl minuty mu kouká jen hlava a křídlo. Mohutně mává křídly, vznáší se, ale kachnu nemá. Ještě dva tři útoky a pak přece jen jeden z orlů kachnu bere do pařátů a odlétá s ní ke břehu.
Poslední zastávkou je vypuštěný Starý rybník. Na jeho dně jsou racci chechtaví a bělohlaví, nehybně tu postávají volavky popelavé a do bláta právě přistává jedna husa velká. Nedaleko břehu na druhém konci rybníka nacházím dvě kolihy. Kousek nad Pohořelicemi zase najíždím do mlhy a šera. Bohudík za chvilky pod Pálavou se sluncem.


Malé hejno čtyřiceti běločelek se páslo na zbytcích kukuřice přímo u břehu Novomlýnské zdrže.

18.11.2011: Potáplice od Tovačova, zase po roce
Je tu prodloužený víkend a s ním bohužel inverzní počasí. Nejen, že je obloha zamračená, ale každé ráno panuje venku mlha. Dnešní výjezd do terénu jsem odkládal. Říkal jsem si, že nemá cenu vyrážet někam, kde přes mlhu nic neuvidím. Počkal jsem do oběda a s mírně lepšími podmínkami jsem zamířil k Tovačovu. V rovinách nad Vyškovem byla mlha skutečně jen řídká a v oblačnosti se dokonce objevilo několik modrých prasklin. Den je teď dlouhý necelých devět hodin. Odpolední šero přichází brzy. Času mám tak akorát.
Na úhoru u prostějovského letiště potkávám desítky zvonků a stehlíků. Kdybych se nerozhodnul pro rybníky, tak by se dali dlouhé hodiny trávit i v přítomnosti těchto malých pěvců. Každý si totiž zasluhuje pozornost. V hejnu obyčejných druhů, které člověk už jaksi automaticky přehlíží, se může skrývat i mnohá zajímavost. Přesně takhle probíhá birdwatching v zemích, kde kolegové dokáží hodiny trpělivě dalekohledy prohledávat kdejaké křoví. Zatímco já v době podzimního tahu mířil stativákem na mělčiny jedné zátoky v západní Francii, tak se místní dívali právě opačným směrem, do hustých keřů podél pobřeží. A znaků, které se dají lehce přehlédnout, je u každého druhu celá řada, jak se teď znovu přesvědčuji, když se pokouším přeložit nové vydání „Svenssona“. Přesto u pěvců moc dlouho nezůstávám. Zapisuji si pilicha nad letištěm a jedu dál.
Na hladině Troubecké pískovny je asi 800 kachen. Až kdesi na druhé straně se mi zdá, že vidím pět hoholů. Jsou ale strašně daleko. Objíždím část břehu a z rozmazaných siluet hoholů se skutečně stává samec a čtyři samice. Na chvíli se objevuje i potáplice malá, která je za těchto podmínek na velkou vzdálenost a při častém pobytu pod hladinou, lehce k přehlédnutí. Je po poledni, ale panuje příšeří. Přilétají první racci bouřní.
Jezera u Annína nejprve prohlížím ze severu. Většina ptáků se ale zdržuje na opačném břehu. Z trávy se přede mnou s křikem zvedá linduška luční. Z druhé strany je to o něčem jiném. Na vodě jsou téměř tři stovky racků bouřních, stejně tak lysek, nějaká ta stovka kachen, 27 roháčů a mezi dalšími druhy další tři hoholi (M+2F). Přejíždím ještě k rybářům na poloostrov na západním břehu. Odsud je vidět potápka rudokrká a také potáplice severní, tedy druhy, které jsem tu pozoroval také přesně před rokem.
Hradecký rybník je kompletně na bahnech, která jsou bíle kropenatá racky chechtavými. Odhadem je jich asi 2500 a když se zvednou, tak předvádějí manévry podobné špačkům. Dva z nich mají ještě tmavohnědé kápě na hlavách. I velkých racků jsou tu dobře dvě stovky a nade mnou co chvíli přelétají hejna racků bouřních mířící k pískovnám, kde budou nocovat. Pak jsou tu už jen volavky popelavé a bílé a několik labutí. Moc hodin není, ale šero houstne. Pofukuje nepřejemně chladný vítr. Balím to. Jsem rád, že jsem zase po dlouhé době viděl oba druhy potáplic a potápku rudokrkou.


Jen nepatrný výřez mohutného, šumícího a ve vzduchu se přelévajícího hejna racků chechtavých.

13.11.2011: Bernešky rudokrké a hejna husí
Počasí je sice mrazivé, ale po celý víkend jasné a slunečné. Včera jsme s rodinkou prolezli několik jeskyní v údolí Říčky nedaleko Ochozu a odpoledne jsem byl najít mladého morčáka velkého, který se prý už nějakou dobu zdržuje na Svitavě v Brně Obřanech. Podařilo se. Sice se nechal krmit rohlíky od kolemjdoucích, ale jinak se stále potápěl a snažil se i něco ulovit. Večer jsem si pak přečetl o pozorování bernešek rudokrkých na jihu Moravy. V pátek (11.11.) měl tři Petr Šrámek u Litobratřic a sobotu (12.11.) dokonce pět ptáků Pavel Ondra na Novoveském rybníku. Když jsem dnes po snídani vyrážel ven, tak už jsem se těšil na hledání husích hejn.
Začínám u Vrkoče. Nad zemí je jen slabý opar, vypadá to na nádherný den. Na bahnech hledají potravu 3 kolihy, 2 jespáci obecní a jen 4 čejky. Nad rybníkem přeletují husy polní a běločelé. Míří do polí někam k západu. Z rákosí kvičí chřástal vodní. Starý rybník vypadá velice slibně. Hladina klesá a na mělčinách se shromažďují racci. Tentokrát jsou tu chechtaví, bouřní, bělohlaví a středomořští. Nedaleko sedí dva orli mořští.
Letmý pohled na prozatím ptákůprostý Novoveský rybník a můžu vyrazit směrem na Litobratřice. V jejich okolí se husy pasou tradičně. Napřed mířím na Drnholec a pak po asfaltkách mezi poli. Na jednom úhoru poletují dobře dvě stovky vrabců polních. Kukuřičná pole jsou už posečená. Nedaleko mě je zrovna jedno příhodné. Brzdím a kontroluji je dalekohledem. Několik stovek metrů ode mě je skutečně na strništi rozptýleno odhadem 4500 hus. Nádherná trefa! Vzduch se sice tetelí, ale husy jsou čitelné. Další krásnou trefou je skupinka šesti ve slunci velice kontrastních malých hus. Opakovaně je přepočítávám. Jde o šest bernešek rudokrkých. Vpravo se na kraji hejna pohybuje husice rezavá. Když pak od bernešek postupuji doleva, tak nacházím další rudokrkčky. Jsou mnohem dál, ale v tetelícím se vzduchu před sebou mám další tři ptáky! Sice mě to láká, abych se k nim trochu přiblížil, ale nechci je plašit. Jsem nadšený. Konečně mi náhoda zase přála.
Projíždím ještě několik lokalit a je tu poledne. Je čas na závěrečnou kontrolu Novoveského rybníka. Hladina je skutečně plná hus. Nenápadně se blížím ke břehu. Zdá se, že je tu asi 6000 hus. Ráno na poli se jich asi část skrývala za terénní vlnou. Poměr je zhruba stejný jako ráno (25% hus velkých, 35% hus polních a 40% hus běločelých). Dost daleko v západním cípu rybníka nacházím tři bernešky rudokrké. Postupuji doprava. Opět je tu husice rezavá a pak další skupinka bernešek. Tentokrát jen pět. Buď jsem se ráno zmýlil, nebo je jich jen osm. Kdoví, ráno jsem si byl počtem jist. Zkouším dělat dokumentační fotky a zároveň odečítám límec jedné běločelky. Škoda, že už se musím vrátit, jinak bych se po zbývající bernešce ještě podíval. I tak to byl nádherný den!


Menší, pětičlenná skupina z celkem asi osmi bernešek rudokrkých (Branta ruficollis) na hladině Novoveského rybníka.

6.11.2011: U Lednice a ... bez stativu
Neuvěřitelně se oteplilo. Ani ten prudký vítr z východu, který fouká, není tak studený. Delší dobu jsem nebyl u Lednice, proto dnešní volba padla na tamější rybníky.
Mlýnský mám před sebou pěkně v paprscích slunce. Binokulárem jsou vidět jen racci, volavky a orli mořští. Jdu si do auta pro ... doprkna, zapomněl jsem si doma stativ. Snažím se přikrčit ke stavitáku položenému na dva větší kameny. Žádná sláva. Obraz se mi chvěje. Nedá se nic dělat. Prohlížím okolí. Pořád je to ta lepší varianta. Mohl jsem doma třeba nechat monokulár a vzít si stativ. To ale moc pravděpodobné není. Na pravém břehu se mi klepou tři vodouši šedí a nedaleko ostrůvku je na dně rybníka pět orlů mořských. Jinak je téměř prázdný rybník vcelku bez ptáků.
Prostřední rybník je na tom obdobně. Nejvíce je tu čírek obecných (160 ex.) a zaujme trojice letošních husic liščích. Překvapuje mě, jak rychle je zase po výlovu napuštěný Hlohovecký rybník. Prohlížím racky, kachny a poláky a pokračuji dále.
Nesyt se upouští a nedaleko jeho západního břehu je shromážděno téměř 4000 husí. Však taky potkávám číhajícího myslivce. Nacházím místo s dokonalým rozhledem. Husy jsou nasvícené a já bych se jindy dlouho kochal a prohlížel si hejno. Právě teď mi chybí stativ nejvíc. Zkouším si postavit tripod z větví a dalekohled o něj opírám. Něco málo vidím, ale není to ono. Převládají běločelky (asi 2000 ex.), následují husy velké (1600 ex.) a zbytek tvoří polňačky (400 ex.). V mělké vodě loví asi 50 volavek bílých. Jdu se projít dál. Na bahnech nacházím 80 čejek a 26 jespáků obecných. Ty pozoruji z posedu s dalekohledem opřeným o jeho kovový rám. Pak nacházím pěkné místo u rákosí. Tentokrát si stativák dávám na bágl a na husy koukám téměř od země. Mezi polňačkami je řada těch, které mají jen tenký oranžový proužek na zobáku. Přesto mají zobáky dost dlouhé a nejspíš se jedná o přechod mezi ssp. rossicus a fabalis, než o čistý poddruh rossicus. Vidět je také několik ostralek, hvízdáků, lžičáků a asi stovka čírek obecných. Je nádherný den, babí léto se zase na chvíli vrátilo, byť už většina listí leží na zemi a ozývají se flétny severských hýlů.
Cestou zpět ještě stavím na hrázi mezi Mušovskou a Věstonickou zdrží VDNM. Před ostrůvky se je na vodě asi 4500 hus. Stativák tentokrát pokládám na betonový sloupek zábradlí a v tichosti si znovu tak trochu nadávám. Zde je poměr druhů jiný, než na Nesytu. Opět převažují běločelky (2000 ex.), ale polních je mnohem více (1800 ex.) a hus velkých je zbytek (675 ex.). No nic, příště ten zatracený stativ nesmím zapomenout. Ale i tak to přes trochu té improvizace stálo za to. V okolí Pálavy tedy máme minimálně 9000 hus.


Adultní racek bělohlavý (Larus cachinnans) určený na základě kresby na krajní ruční letce.
Jestli je to špatně, tak mi prosím dejte vědět. :)

3.11.2011: Čtyři zastavení
Stojím na břehu Vrkoče a hledím do mlhy. Naštěstí není tak hustá a o pár desítek metrů výš se dá tušit modrá obloha. V průběhu dne by mělo být slunečno. Teď je dohlednost bohužel jen pár desítek metrů. To mi stačí na to, abych na bahnitém dně zkontroloval 2 kolihy, 18 čejek a 6 jespáků obecných. Přelétá nade mnou mladý orel mořský. Okamžitě na něj začínají dorážet havrani a kavky, kteří v několika stovkách hledají něco k snědku na blízké louce. Nenechají ho v klidu. Pořád ho honí. Znovu nade mnou přeletuje v jejich doprovodu a mizí v mlze nad rybníkem.

Ze třech míst prohlížím část severního břehu Novomlýnské zdrže VDNM. Je tu klid. Vane mírný JV větřík. Vrstva mlhy nad vodou je tenčí a řidší. Už prosvítá modrá obloha. Podél břehu plavou kachny, ale také 18 hvízdáků a mezi chocholačkami také jedna kaholka. Hladinu kopíruje v nevelké výšce jespák obecný. Z pole se zvedá několik lindušek lučních a nedaleko přeletuje dřemlík. Dokázal bych tu jen tak sedět a oči mhouřit proti slunci, nechal bych se lechtat posledními hřejivými slunečními paprsky a jen tak pozoroval okolí. Jen mít tu možnost.

Je čas mrknout na Pálavu. Listí stromů v posledních dnech náhle změnilo barvu a zasypalo zem. Brodím cípatým zlatem z javorů a obloha je modrá. Těch pár výškových metrů dělá svoje. Jinak je tu celkem ticho. Nesměle zkouší zpívat střízlík, zakrákala sojka, hvízdlo káně a pak už jen šustění listí pod nohama a šelest padajícího. Zedníček se neukázal.

Na Věstonické Zdrži hasí žízeň husy. Jsou daleko od břehu. Odhadem 2500 ptáků. Převažují běločelky (1500 ex.). Polňaček jsou vidět snad jen dvě desítky. Husy velké se koupou, obracejí se na hřbet a užívají si očistu. I tady je vidět min. 11 hvízdáků. Slunce hřeje a vítr není tak studený. Ale řídký mlžný opar přetrvává. Je čas k návratu.


Na mladého orla mořského (Haliaeetus albicilla) neustále doráželi havrani a kavky.

29.10.2011: Orel kontra slučka
Víkend sice trávíme v Pístovicích, ale dnešní výlet nebude směřovat tradičně do Tovačova, ale ještě o kus dále a trochu jiným směrem. Z mokřadních lokalit a bahnitých okrajů rybníků jsou hlášeny slučky. Jedná se o bahňáka, kterého jsem u nás ještě neviděl. Cíleně jsem ho nehledal a náhoda mi ho do cesty nepřipletla. Kolem rybníků se pohybuji často a několikrát mě napadlo, jestli slučka vůbec jako druh existuje, jestli to není jen nějaký mýtický druh ptáka, který se ukáže až s určitým počtem roků stráveným v terénu, za odměnu. A tak si říkám, proč se po ní nezkusit podívat a při té příležitosti nenavštívit starého známého Petra Moutelíka alias Orla. Jeho „domovskou lokalitou“ je rozlehlý suchý poldr u Žichlínka. Podle Petra jsou tu desítky míst, kde se mohou slučky zdržovat. Domlouvám se ještě s Františkem Kopeckým a v sobotu ještě za tmy vyrážím SZ směrem. Jedu přímo přes Moravský kras – Krásenko, Šošůvka, Sloup, na poli u Němčic potkávám ještě za šera siluety nejméně desítky krkavců, pak Boskovice, Svitavy a před devátou jsem na místě. Ještě jeden upřesňující telefonát a kluky potkávám přímo u Žichlínku.
Je pod mrakem, stojíme na hrázi a pod námi je mozaika vodních ploch, luk a rákosin. Ve vzduchu je mírný opar. Počasí je ucházející, neprší, nad poldrem se točí hejna kachen. Procházíme celou plochu. Tam kde jsou jindy bekasiny, dnes nic není. Zdá se, že slučku ani dnes neuvidím. Z bahňáků potkáváme jen jednoho vodouše šedého, jednu bekasinu otavní a početnápřeletující hejna čejek. Klábosíme, pozorujeme okolí, sledujeme znatelný tah lindušek lučních, ťuhýka šedého rozhlížejícího se z keře po okolí. Po dvou hodinách jsme zpět na hrázi. Navrhuji klukům, že bychom se mohli ještě podívat k rybníkům u Opatova, kde jsem zatím ještě nebyl a které oni dost dobře znají. Souhlasí. Jedeme ještě do Lanškrouna navštívit Petrův obchůdek se zdravou výživou, což je krycí název pro afrodisiaka všeho druhu a po kafi jedeme k jihu.
Hvězda je upuštěná a plná ptáků. Na poměrně malé ploše je 54 roháčů, 3 běločelky, asi 20 čírek obecných, desítky chocholaček a poláků velkých, stovky kachen, nějaká ta potápka malá, 15 volavek bílých a asi desítka popelavých. Nad rybníkem přeletuje asi 200 kvíčal a také skupina velkých netopýrů. Přejíždíme k letněnému rybníku Nový. Rozsáhlé plochy jeho dna teď kryje vegetace. Zkusíme ho obejít. Nacházíme trus a rozvíjíme teorie o „chuťové“ determinaci bahňáků z těchto pobytových stop. Netrvá to dlouho a vzlétá před námi bekasina otavní, pak další a další. Tady to vypadá nadějněji. Když jsme asi v jedné třetině, říkám chlapům, že se ještě podívám do Svenssona, abych si oživil určovací znaky slučky malé. Knihu vracím do báglu, dělám první krok a zpod nohy mi vylétá moje první slučka! Málem jsem na ni šlápnul. Skutečně jsem ji musel „vyšlápnout“, abych ji viděl. Takovou má důvěru ve své ochranné zbarvení. Sleduji ji v letu, abych si ji porovnal s desítkou bekasin, které jsme prozatím potkali. Z husté vegetace dny rybníku také často vzlétají lindušky luční. Viděli jsme jich přinejmenším dvě desítky. Jsem spokojený, konečně jsem viděl slučku. Ani mi nevadí voda v rozlepené holině, kterou jsem teprve nedávno koupil. Když za sebou máme asi 3/4 oblouku, tak zvedáme další slučku a vzápětí ještě dvě. U těch posledních už zkoušíme i fotit, ale osobně tak rychlý nejsem. Vracíme se ke hrázi, abychom ještě jednou prohlédli Hvězdu. Na hladině je mimo jiné samice poláka malého a samice zrzohlávky. Světla ubývá i když ještě moc hodin není. Pomalu se loučíme a domlouváme se na zimní výlet k mořskému pobřeží do Polska. Paráda, nakonec jsem viděl nejen jednu, ale dokonce čtyři slučky. Přes kras se vracím už za šera.


Krom snímků táhnoucích netopýrů rezavých je tohle jediná dokumentační fotka z jinak skvělého dne tráveného v terénu s přáteli.

25.10.2011: Na skok u Pohořelic
Když si člověk nemůže vybrat, kdy se podívat do terénu a musí se přizpůsobit okolnostem, tak nemusí natrefit zrovna na ty nejlepší podmínky. Po nedělní husté mlze tu máme zataženo, silný vichr, a co chvíli prší. Jedu se alespoň na chvíli mrknout k Pohořelicím. Už i v Brně poletují havrani. Přicházející zima už se nedá odvolat.
Vrkoč je alespoň v severní části prázdný. Silný vichr ale zahnal ptáky spíš k hrázi, takže se tam zajedu ještě mrknout. Prozatím se mi podařilo najít jen 3 kolihy a 70 čejek. Starý rybník je taky pěkně rozfoukaný. Na hladině je téměř 800 kachen, dvě běločelky a nějaká ta chocholačka. Když už jsem v Nové Vsi, tak nahlížím z hráze na hladinu Novoveského rybníka. Husy tu ale nejsou. Jedu tedy mrknout na pole před Drnholcem. Nehorázně funí a právě prší. Daleko pode mnou, u řeky, přeletují čejky a stovky špačků. Jedu se ještě podívat k hrázi mezi Mušovskou Zdrží VDNM a Dyjí. No vodě jsou stovky kachen a lysek. Připisuju si 13 roháčů, samici zrzohlávky, asi 250 havranů a 300 špačků. Je právě tak čas omrknout Vrkoč z druhé strany.
Za Pasohlávkama vidím do pole přistávat dvojici hus. Zastavuji u krajnice. Na poli je rozeseto odhadem asi 2500 hus. Bohužel se většinou skrývají v porostu. Zkouším je prohlédnout stativákem. Převládají husy velké (1250 ex.), ale je tu také dost hus polních (asi 1000 ex.). Z vysoké hořčice nebo co to je, jim koukají jen hlavy. Většinou jde o ssp. rossicus. Jedna z hus polních má dokonce zcela černý zobák. Běločelek je nepoměrně méně (asi 250 ex.). Doufám, že než se stačím v Ivani naobědvat, tak přeletí na Novoveský rybník, abych si je mohl lépe prohlédnout. Předtím se ještě zastavuji na hrázi Vrkoče. Příprava na víkendový výlov vrcholí. Staví se stany, chystají se atrakce. Žádná chaluha pomořanská, kterou včera na Žehuni viděl Ladislav Stančo. Musím se spokojit s čírkami (310 ex.), lžičáky (75 ex.) a nějakými těmi racky bělohlavými.
Po vynikajícím obědě v Ivani jedu rovnou k Novoveskému rybníku. Z hráze nic vidět není. Jdu se podívat z jižního břehu, ale jsou tu opravdu jen kachny. Husám se ze zeleného pole zřejmě nechce. Vypadá to, že se přiletí napojit až odpoledne. Mám smůlu. Tak snad příště. :)


Husám z vysokého porostu na poli koukají jen hlavy. Pospávají, živí se
a na hladinu blízkého rybníka se jim v tom vichru vůbec nechce.

23.10.2011: Bílá tma
Výlet do terénu si tentokrát nechávám na neděli. Sobota je krásná, slunečná. Modrá obloha a na slunci se dá být jen v tričku. Když se ale budím do nedělního rána, tak vidím, že dnes to za moc stát nebude. Na autě ji silná vrstva jinovatky a venku je mlha. Bílá tma. Modrý sloupec teploměru se krčí u nuly, chlad je vlezlý, nepříjemný. Celou cestu do Tovačova jedu hustou mlhou, která snad jen na jednom místě umožňuje několik desítek metrů výhledu.
Druhým dnem probíhá výlov Hradeckého rybníka. Parkuji na obvyklém místě nedaleko zeleného domku s vodníkem. Pravá spodní část rybníka je prázdná, ale skrz mlhu vidím jen nejbližší rozmazané siluety postávajících volavek a racků. Když občas vítr rozežene mlhu tak, abych mohl vidět dál, tak počítám zhruba 200 volavek popelavých a stovky racků chechtavých. Nade mnou přeletují kormoráni, ozývá se hlas vodouše kropenatého a hned zrána také křik hus běločelých, které zůstávají skryty v chuchvalcích mlhy. Situace se postupně mírně zlepšuji a během příštích dvou hodin jsem schopen přehlédnout většinu plochy rybníka. Ani tak toho moc nevidím. Na dělící hrázi se živí dvě desítky havranů s šedivkami a jednou kavkou. Podél rákosí postává 39 volavek bílých, na hladině plují osamělí roháči, desítky kachen, dvě ostralky, kormoráni a pak několik ostrůvků racků – těch velkých bělohlavých je asi sto, dvacet bouřních a zbytek chechtavých. Abych si odnesl aspoň nějaké ilustrační foto, tak mířím na kontury volavek rozplývajících se v mlze. Nacházím jednoho moudivláčka a 12 strnadů rákosních. Racky zvedá orel mořský letící nízko nad vodou. Je zima. Začíná přibývat lidí a hluku. Je čas se vrátit. Odněkud z mlhy se se mnou loučí hlas kolihy velké.
Vracím se stejnou cestou. Ke štěrkovnám se mi na druhou stranu nechce, i když by tam po ochlazení už mohla být nějaká potáplice. Stejně bych ji neviděl. Tovačov se plní auty a lidí. Před Hrubčicemi vidím v poli pár čejek. Zajíždím polní cestou kousek mimo silnici. Na strništích jsou káně, asi stovka čejek a dvě stovky špačků. S tmavou ornicí výrazně kontrastují velcí racci. Dnešní nakouknutí do sychravé podzimní krajiny mi stačilo. Potřeba porozhlédnout se po ptácích byla ukojena. :)


Jediným tématem, který můj objektiv zachytil, byla bílá mlha s bílými siluetami volavek. :)

16.10.2011: Upuštěné rybníky a hoholka nakonec
Námraza na předním skle auta, teplota na nule, šero a obloha přecházející v barvách od noční, přes několik odstínů modré, po hřejivé tóny žlutooranžové patřící rodícímu se dni na východě. Nad níže položenými poli leží nízký mlžný opar. Krajina kolem je díky mlze prosvícené sluncem zlatá. Modrou oblohou s bílými stopami letadel letí k východu menší hejna husí. Před Lednicí kolem Dyje mlha houstne a sahá výše. To už vychází slunce a po mlze za chvíli nebude ani památky.
Nejprve si prohlížím Mlýnský rybník od hráze. Většina ptačího osazenstva je ale na mělčinách na druhém konci. Na ostrůvku sedí dva orli mořští. Přesouvám se k mělčinám, kde se právě probouzejí jespáci obecní (21 ex.), zatímco vodouši tmaví (12 ex.) už hledají potravu. Slunce stoupá, vše je krásně nasvíceno. Scéna přede mnou je dokonalá. Volavky bílé, čejky, bahňáci a na samém cípu bahnitého dna čtyři husy polní.
Prostřední rybník se zdá být prázdný. Ale při pohledu přes stativák je vidět 145 čírek obecných, 3 husice liščí, 3 ostralky a další kachny. Krom šedivek se nedaleko zdržují také dva havrani. Žeby předvoj zimních hostů? Čas už by byl. Nad hlavou mi stále přeletují kormoráni. Chtěl bych umět kreslit a dokázat zachytit atmosféru upuštěného rybníka před sebou, zasazeného do oranžového prstence sluncem ozářené krajiny.
Hlohovecký rybník se vypouští. Ve východní části kralují volavky a racci. Volavek bílých je přes 95. Blíže Hraničnímu zámečku hledají na březích potravu bahňáci – vodouši tmaví (68 ex.), jespáci obecní (31 ex.) a tři bojovníci. Uprostřed je 300 čírek obecných a 300 lžičáků pestrých. Daří se mi odečíst červený kroužek volavky bílé. :)
Nesyt vypadá od hráze prázdný, ale nedaleko Sedlece odpočívá 360 hus velkých. Prohlížím je kvůli límcům, ale žádný tu není.
Jedu přes Pálavu. I přes slunce na obloze je chladno. Přibývají turisti, s holemi v každé ruce vyrážejí na Děvičky. U vinic se hlídá. Kéž by takhle chtěl někdo hlídkovat i v Soutěsce. Hned bych se skočil mrknout na stěny. Sjíždím až dolů do Dolních Věstonic a pak přes vodu ke Strachotínu. Chci mrknout na Novomlýnskou Zdrž. Fouká ledový JV vítr. Ani rybáři tu dnes nejsou. Nedaleko břehu se ve vlnách ztrácí jediná kachna. Má v protisvětle podivný profil. Stativák mi ji ale přiblíží, abych poznal, že jde o hoholku lední. Už poněkolikáté si slibuji, že sem budu jezdit častěji. Moře máme tady na jihu jen jedno a byla by škoda ho nenavštěvovat. Vlny nesou hoholku na dosah mému digitálu. Pořizuji dokumentační foto a za další čtvrt hodiny už ji nemohu najít. Dřepím na břehu a koukám po okolí. Kolem přelétá kulík bledý. Přejíždím pak ještě dál, abych si prohlédl téměř stovku kachen a 2 hvízdáky.
Vracím se. Ještě dobrat benzín a můžu se vrátit do Brna. Kéž by takových krásně slunečních dní bylo ještě pár před námi.


Hoholka lední (Clangula hyemalis) byla překvapením dnešního dne.

14.10.2011: Moje první severské husy tohoto podzimu
Abych se vyhnul rušení myslivci, tak jsem do terénu vyrazil ve všední den. Po několika upršených dnech je zase docela pěkně, obloha je napůl modrá, dohlednost je neuvěřitelná a na slunci je příjemně. Rozhoduji se opět pro Pohořelické rybníky.
Už z hráze Novoveského rybníka vidím, že se na vodu právě snášejí husy. Je jasné, kde začnu. Parkuji u silnice jižně od rybníka a se stativem jdu ke břehu. Na hladině je asi tisícovka husí. Převážně velkých, ale mezi nimi jsou vidět i běločelky (90 ex.) a polňačky (25 ex.). Moje první hejno hus tento podzim. S chutí se do nich stativákem „zakusuji“. I přes poměrně nízkou teplotu, se vzduch nad hladinou tetelí. Jsou dost daleko, ale zřetelné – světlé a mohutné siluety hus velkých, malé běločelky a tmavohlavé polňačky. Mám pocit, jako bych potkal staré známé. Přilétají další menší skupinky. Napojí se, skládají hlavy pod křídlo a jako ostatní odpočívají.
Následuje Vrkoč od severu. Mělčiny se zvětšují. Rostou počty čejek (200 ex.) a jako každoročně se tu objevily kolihy – 6 ptáků. Mezi čejkami se stále zdržují 2 jespáci obecní. Táhnou lindušky luční, ozývají se skřivani a zpěv budníčka menšího. Užívám si to. Dost daleko na vodě a proti slunci jsou vidět husy. Zkusím se na ně podívat ještě z druhé strany. Mezitím na skok ke Starému rybníku, ale jsou tu jen kachny, volavky popelavé a jeden roháč. Objíždím Vrkoč z druhé strany ke hrázi. Husy mám teď po slunci. Opět jsou to převážně husy velké (160 ex.) a pak 35 polňaček. Vzduch se mírně tetelí, když se objevuje husa s červeným límcem. Občas se mi ztratí a dlouho ji hledám. Stačí, aby položila krk na záda, a límec není vůbec vidět. Nakonec ji ale odečítám. To bude mít Jarda Závora radost. V těchto končinách si nemůžu odpustit návštěvu hospodu U Stehlíků. Zdejší držková polévka a kuchyň vůbec jsou dokonalé.
S plným teřichem před sebou mám poslední zastávku – hráz mezi Mušovskou a Věstonickou zdrží VDNM. Zatímco Věstonická nádrž je rozfoukaná východním větrem a skoro bez ptáků, tak v závětří je hladina Mušovské zdrže docela klidná. V dálce je vidět orel mořský, několik labutí, kachen a racků. Podél hráze loví 4 racci malí – 3 juv. a 1 ad. Slunce hřeje a ve výšce táhnou husy polní. Dnešek má bez střelby úplně jinou atmosféru.


Pro několik příštích měsíců vděčný a zajímavý objekt k pozorování - husa polní (Anser fabalis).

8.10.2011: Deštivý začátek podzimu
Zdá se, že nejen babí léto, ale léto jako takové pro letošek skončilo. Slunce zmizelo, obloha se zatáhla, co chvíli prší, teploty se ocitly v první desítce nad nulou a na horách začal padat sníh. Léto posledních několika let přechází rovnou do zimy. Minulý týden se ukázaly první husy ze severu. Chci se mrknout k Pohořelicím, jak to tam vypadá. Nemá cenu spěchat, po ránu panuje ještě dlouhou dobu šero. Dávám kafe, posolený chleba s máslem a pak vyrážím.
Nejprve se jedu z jihu mrknout k Novoveskému rybníku. Moc dlouho tu ale nezůstávám. Na břehu postávají auta a ozývá se kanonáda. Dnes tu nic neuvidím. Všechno odlétlo. Jen vysoko přeletuje k jihu 12 hus velkých a nedaleko krouží racek bělohlavý.
U Vrkoče je to jiné. Zarostlý je vypuštěný, na bahně loví volavky popelavé. Nohavice je plná kachen, lysek, poláků velkých a chocholaček. Mezi nimi je např. také jeden polák malý, 2 zrzohlávky a ostralka. Také hladina Vrkoče už o pár cm poklesla. Objevil se malý kamenitý ostrůvek, na kterém teď odpočívá 90 racků chechtavých, 5 čejek a odněkud přilétají 2 jespáci obecní. Obloha je zatažená, vládne tu taková ta melancholická podzimní atmosféra. Až sem doléhá střelba.
Starý rybník vypadá prázdný. Kachny (600 ex.) se zdržují až u severního břehu. Také odtud se občas ozve výstřel. V podmračené obloze se objevují modré trhliny. Kousek ode mě zpívá budníček menší. Často jsou vidět hejna špačků. Jsou jich stovky.
Sedám do auta a jedu dál. Tohle pomalé projíždění krajinou mám rád. Co chvíli někde přibrzdím, stáhnu okýnko a prohlížím okolí dalekohledem. Navštěvuji některá místa, která bývají mými pravidelnými zastávkami v zimě. Ocitám se na polích před Drnholcem. Sklízí se kukuřice. Na oranici postávají čejky (118 ex.), které doprovázejí špačci. Ani tady není klid, myslivci pro změnu obklíčili vinici a pálí jako o život. Nad strništěm poletují konopky a skřivani. Čejky občas zvedne poštolka.
Z mostu mezi Dyjí a Mušovskou Zdrží jsou vidět jen kachny, labutě a nějaký ten kormorán. Jedu ještě mrknout na hráz mezi Mušovskou a Věstonickou Zdrží. Silně tu fouká vítr, který zvedá na nádrži pod Pasohlávkami docela slušné vlny. Nad vodou pod propustí loví 40 vlaštovek. Jinak nic, ale brzy se to tu změní.
Poslední zastávkou je hráz Vrkoče. Jen chvíli prohlížím kachny a spouští se prudký déšť. Je čas se vrátit domů. Dnes to bylo jen krátké, ale pohled na podzimní krajinu se zvukovou kulisou lidové myslivosti mi stačil. Některé věci mám rád a jiné nechápu. Jednou z nich je zabíjení pro zábavu. Nevadí mi kachny, které si lovci pověšené za hlavu odnášejí. Nevadí mi ani bažanti pocházející z umělých chovů. Když si je myslivci vypěstovali, tak ať si je zase postřílí. Ale vadí mi husy, které ulétnou několik tisíc kilometrů na cestě k jihu, a místo aby se mohly v klidu napást a odpočinout si, tak na ně čeká uvítací kanonáda. Nemám žaludek tomu přihlížet. Když pak najdu postřeleného, nedohledaného či zmrzačeného ptáka, tak je mi smutno. Prší a Radůza se mi přesně trefila do nálady.


Se začátkem podzimu se na vypouštěných rybnících ve větších počtech objevují kormoráni.

1.10.2011: V terénu za doprovodu Cassandry
Vyjíždím až po rozednění. Chladný vzduch, rodící se den a sametový hlas Cassandry Wilson. Nad hladinou rybníka v Pístovicích se vznáší bílý závoj. Hebké jazzové tóny mě vracejí o mnoho let zpět do doby, kdy emoce vyplouvaly na povrch v podobě básniček. Pluji ranní krajinou, občas tak trochu mimo čas, zasněný díky příjemné muzice.
Pak už nadskakuji po děravé asfaltce lemující letiště jižně od Prostějova. Na poli hledají potravu hřivnáči. Zastavuji a na dravce na strništích vytahuji stativák. Káňě, pochopi, poštolky a dravec shora s bílými bázemi ručních letek a zespoda s dvěma půlměsíčky na hraně ručních letek a krovek. Řekl bych orel křiklavý, ale dravec vzápětí mizí za terénní vlnou. No nic, snad příště. Na blízkém ruderálu poletuje několik set pěvců. Většinou zvonků a stehlíků. Nedaleko sedí na vrcholku nízké jabloně ťuhýk šedý.
Za Hrubčicemi musím zase přibrzdit. V polích je množství dravců. Na tom nejbližším jsou stovky špačků, desítky racků bělohlavých a za nimi siluety čtyř jeřábů. Na dálku je zkouším fotit s kostelem v Dubu nad Moravou v pozadí. Je to rodinka se dvěma mladými. Zajíždím ještě dál. Na zlatém strništi posedává téměř 30 kání. Stačí zastavit, postavit se k autu a všude kolem jsou slyšet přeletující skřivani, občas se ozve linduška luční, na poli se pasou desítky hřivnáčů a konipasů bílých. Zase kousek popojíždím. Slunce hřeje, obloha je čistě modrá, jeřábi odlétají k Dubu, nedaleko loví moták lužní a nízko nad terénem útočí na konipasa sokol. Člověk by tu mohl trávit hodiny. Vždy když sednu do auta a nastartuji, tak se znovu ozve Cassandra. Užívám si to.
Když už jsem v polích, tak se jedu podívat k Ivani. Je tu klid, jen jedno káně, hlasy skřivanů a velký černý krkavec.
Pak už parkuji u Hradeckého rybníka v Tovačově. Už z dálky je vidět velká skupina lidí směřující ke kříži. Ani jsem si neuvědomil, že se dnes koná pravidelná podzimní exkurze za ptactvem. Počítám roháče, projíždím dalekohledem okraj rákosí a jdu za ostatními. Zdravím se se známými a můžeme prohlížet pravou horní část rybníka, kde je nejvíce ptáků. Stovky lysek, téměř stovka labutí, ale také tři hvízdáci a pět poláků malých. Překvapivý je opakovaný přelet husy běločelé. Jinak klasická sestava nyní početnějších kormoránů a pak kachen, chocholaček a poláků velkých. Na vedlejší části je stará známá labuť zpěvná se žlutým límcem 7R42, kterou jsme minulý týden s rodinkou viděli v Kojetíně. Opět se ozývají lindušky luční, moudivláčci a k jihu míří dvě menší skupiny vlaštovek. Loučím se a vracím se k autu.
Není kam spěchat. Jedu tedy omrknout ještě pískovny u Annína. Krom čtyř roháčů, pěti lysek a hlasu moudivláčka jsou tu jen rybáři. Troubecká pískovna je vymetená úplně. Blíží se poledne. Slunce docela pálí. Letošní babí léto nahrazuje nepovedené prázdniny. Auto opět plní hlas Cassandry Wilson. Mám sebou tři její céďa. Zavírám okýnka, abych se o ni nemusel dělit s hvízdajícím větrem a hučením pneumatik. Je mi dobře. Těsně před Vyškovem střídá Cassandru neprve Electric Lullaby Kennyho Wayna Shepherda a pak jeho skvělá Every Time It Rains. To už zastavuji před chaloupkou, ze které mi běží vstříc všichni tři synci. Teď už jsem tu jen pro Vás, to víte, že jo. :)


Rodinka jeřábů popelavých (Grus grus) v polích nedaleko Dubu nad Moravou.
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter