> fotozápisník > archiv 2011/03
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2011/03)



28.9.2011: Sváteční dopoledne uprostřed týdne
Mám rád tu pohodu venku v přírodě, když si trochu přivstanu a jsem pak venku sám, nikým nerušen a s východem slunce. Když se to pak podaří i uprostřed týdne díky svátku v kalendáři, tak z toho mám radost dvojnásobnou. Na hráz Mlýnského rybníka přijíždím, právě když nad mraky vystupuje kulatá červená placka slunce. Prozatím ještě moc nehřeje a za chvíli se zase ztrácí v mracích. Rybník je mírně upuštěný. V jeho západní části jsou vidět mělčiny s volavkami a bahňáky. Několik vodoušů tmavých a šedých je i podél břehů nedaleko mě. Vysoko nad vodou protahují husy velké. Přesouvám se k pozorovatelně v JZ cípu rybníka. Odsud z obnaženého písčitého dna mám vše jako na dlani. Přede mnou jsou na mělčině asi tři desítek volavek bílých, další desítky popelavých a jedna stříbřitá. Na ostrůvku sedí dva orli mořští a nad vodou přelétá orlovec. Kolem břehů loví vodouši tmaví a hejno jespáků obecných (31 ex.). Za nimi si u rákosí hrají tři lišky. Jedna z volavek popelavých má jasně červené nohy. Připomíná mi to diskusi nad volavkami bílými se znaky ssp. modesta z JV Asie, které se čas od času dají u nás pozorovat a u kterých si nikdo není jist původem.
Na Prostředním rybníce moc ptáků není, opět několik vodoušů tmavých a dalších 19 jespáků obecných. Zatím je tu klid, na turisty a cyklisty je stále ještě brzy. Prohlížím stativákem břehy a vodní hladinu a užívám si nerušené samoty. Nejpočetnější jsou tu čírky obecné (200 ex.) a kachny.
Čeká mě už jen jedna zastávka. Kolem Nesytu, pak přes Mikulov a hřeben Pálavy sjíždím do Dolních Věstonic a pokračuji ke Strachotínu. Chci se ještě krátce podívat po břehu Novomlýnské Zdrže. Zatímco na jihu narážely do břehu menší vlny, tak tady na severu je hladina téměř jako zrcadlo. Dnes tu chybí rybáři, ale také bahňáci. Až za ohybem břehu přilétá menší hejno, které vyplašila postava s fotoaparátem jdoucí asi 200 m přede mnou. Jsou to jespáci obecní (11 ex.) a jeden kulík písečný. V dálce ještě vidím přeletovat trojici pisíků. Ptáci jsou relativně plaší a jakmile jeden vzlétne, tak se k němu přidají ostatní. Chvíli sedím na břehu a jen tak je pozoruji a zkouším na větší vzdálenost pořídit pár dokumentačních fotek. Pak se vracím. Za ohybem břehu potkávám ještě jednoho jespáka obecného. Je sám a nebojí se. Daří se mi pár snímků, i když mi slunce svítí ze špatného úhlu. Jsem spokojený. Dnešní „sobotní dopoledne“ uprostřed týdne bylo fajn.


Osamělý jespák obecný (Calidris alpina), kterého nevyplašila ani přítomnost psa Emila čmuchajícího kolem.

24.9.2011: S rodinkou v Tovačově
Je nádherné babí léto. Víkend trávíme v Pístovicích. Proč si tedy nedopřát po dlouhé době rodinný výlet „na fógle“ a to v kompletní sestavě. Hradecký rybník v Tovačově bychom měli zvládnout. Pepe ráno balí svačiny, nasedáme do Molendy a můžeme vyrazit.
Po jasné chladné noci je příjemné chladné ráno, které se ale brzy prohřívá sluncem. Jedeme klasickou cestou – z dálnice sjíždíme u exitu Prostějov-jih, následuje rozbitá asfaltka kolem letiště, pak Bedihošť, Hrubčice a Tovačov. Cestou pozorně sledujeme pole. Ještě před Tovačovem, někde v úrovni Klopotovic sedí na strništi 85 čejek chocholatých.
Prvními ptáky, které vidíme poté, co všichni vylézáme z auta u Hradeckého rybníka v Tovačově, jsou roháči. Celkem jich dnes počítám 125. Zpod břehu pravé dolní části rybníka vyletuje jespák obecný. Několikrát nás přeletuje a pak se vrací zpět. V menších hejnech táhnou vlaštovky. Je krásně. Naše hlavní stanoviště je tentokrát na kříži. Starší kluci se rozbíhají po okolí a Josef poctivě háže kamínky pod stavidlo. Pravá horní část rybníka je tečkovaná labutěmi (celkem 106 ex.), lyskami, poláky velkými a chocholačkami. Nedaleko se ukazují tři poláci malí a ve větší dálce pak pět hvízdáků, ostralka, tři čírky obecné a více jak stovka kormoránů. Přichází Luboš Doupal. Plkáme a občas zamíříme dalekohledy na prolétajícího opeřence. Už i Luboš pořídil nový Meostar B1 10x50 od Meopty. Nedaleko se ukazuje starý racek malý, pak mladý racek bouřní, dvojice konipasů horských a v dálce nad rybníkem krouží čáp černý. Slunce začíná docela pálit. Vracíme se k autu. Nad rybníkem se ukazuje právě dospělý orel mořský a těsně nad hladinou prolétá sedm jespáků bojovných. Loučíme se s Lubošem. Bylo to příjemné pozorování.
Plánujeme oběd v Záříčí. Zastavujeme se ještě naproti Plučisku. Stále tu zůstávají dvě malé loužičky v poli, ale během našeho posedávání na polní cestě a vyhřívání se na slunci, se nic neukazuje. Kolem přeletují jen stehlíci, pár konopek a zvonohlík. Později zdárně absolvujeme oběd a rozjíždíme se zpět na chaloupku. Před Kojetínem je na silnici přejetý puštík. Na rybníčku u mlýna se stále zdržuje stará známá labuť zpěvná se žlutým límcem 7R42. V autě všichni usínají. Spokojeně se vracíme.


Nejprve se mi podařilo zaostřit na odraz jespáka obecného (Calidris alpina) ve vodní hladině.
Teprve druhá fotka zachytila ptáka samotného.

16. a 18.9.2011: Mořské pobřeží Novomlýnských nádrží a nedělní seawatching
Bahňáky v období tahu nemusí na našem území nutně přitahovat jen mělčiny rybníků a louže v polích. Vyhovují jim také biotopy připomínající mořské pobřeží a právě ty jim může například na jižní Moravě nabídnout Vodní dílo Nové Mlýny. Už vloni mě upozornil ornitolog-cyklista Honza Bína, kterého čas od času venku potkám, na zajímavá pozorování z břehu Novomlýnské nádrže, kde vloni v září viděl krom jespáků obecných také kamenáčka pestrého a jespáka písečného. Delší dobu jsem se chystal tam podívat, ale pořád jsem váhal. Tím rozhodujícím pošťouchnutím bylo pozorování Jardy Vaňka ze 13.9., kdy viděl v podstatě ve stejných místech v úseku několika set metrů 4 jespáky obecné, 2 jespáky malé, kamenáčka a jespáka rezavého. Své pozorování doložil skvělými fotkami.
V pátek 16.9. jsem se tam tedy vypravil. Krásné slunečné počasí a hladina nádrží klidná jako zrcadlo. První jespáci obecní se ukazují pár minut po mém příjezdu. Pobíhají v dosahu vodní hladiny a místním rybářům se motají pod nohama. Sedám na kolo a občas brzdím, slézám níže k vodě a dělám pár fotek. Nacházím tak jednoho jespáka obecného s bílým odečítacím kroužkem na pravé noze s označením 1T6. Krom tohoto druhu a několika pisíků, ale žádné jiné bahňáky nepotkávám. Až při návratu je nedaleko zaparkovaného auta také jeden jespák malý a rybáři mi povídají o větším černobílém ptákovi, kterého považovali za rodiče menších jespáků obecných, které měli za jeho mláďata. Předpokládám, že mluví o kamenáčkovi, kterého skutečně nacházím kousek od auta. Daří se mi udělat pár fotek. Kamenáček mě obchází ve vzdálenosti asi dvou metrů. Ani nedokážu zaostřit. Trávit tu více času, tak věřím, že by se ukázal i ten jespák rezavý nebo ještě něco jiného.
V neděli vyrážím opět. Tentokrát v ranních hodinách. Tato cesta ale byla zbytečná. To si uvědomuji až poté, co vidím na hladině jezera vysoké zpěněné vlny a kdy se do mě po vystoupení z auta začíná opírat prudký JV vítr. Vlny omývají betonové břehy a pochybuji, že tu budou nějací ptáci hledat potravu za těchto podmínek. V jednom místě v závětří před vlnami prchá vodouš šedý. Toť vše, ne vždy to vyjde. Připadám si spíše jako na mořském pobřeží při seawatchingu. Jen škoda, že ty siluety velkých racků v dáli nepatří třeba buřňákům. Ale vše je možné... :)


Jespák obecný (Calidris alpina) označený odečítacím kroužkem v ústí Visly v Polsku.

14.9.2011: S Pepíky u Lednice
S Pepíkem jsme se domluvili, že se v týdnu podíváme k Prostřednímu rybníku u Lednice. Kluci chodí do školky a tak to má přece jen doma trochu volnější. Navíc Prostřední rybník je stále upuštěný a v současné době jde o jednu z nejlepších lokalit na jižní Moravě. V sobotu tam Luboš Novák pozoroval jespáka rezavého. Pepe mě tedy nabírá odpoledne v práci a můžeme vyrazit. Je pod mrakem, vypadá to na déšť, ale nakonec se dělá polojasno a na slunci až nepříjemně horko. Hladina Novomlýnských nádrží je klidná jako zrcadlo.
Napřed zastavujeme na hrázi rybníka, ale jsme víceméně proti slunci. Přesto se dají vidět jespáci malí, bojovní, obecní a jeden křivozobý a pak 22 vodoušů tmavých, bekasiny a kulíci říční. Na mělčinách jsou stovky hus a kachen. Parkujeme v JZ cípu rybníka a pouštíme se po jeho jižním břehu. Dost ptáků se koncentruje na bahnitém cípu nedaleko ostrůvku. Mezi husami jsou další jespáci obecní (celkem už 17 ex.), hvízdák, na vodě jsou vidět 4 potápky černokrké v zimním a když natočím stativák ještě dál k východu, tak mám nejprve dva jespáky křivozobé a nakonec i jespáka rezavého. V klidu si s Pepem prohlížíme opeřence a malý Josef si hraje kolem. Pepe si může připsat nový druh a já jsem spokojený, protože z dalšího místa je jespák vidět jako na dlani. Ještě dál nacházíme 2 vodouše šedé, další vodouše tmavé a 7 kulíků písečných a na druhé straně rybníka volavku stříbřitou. Obloha se od západu zatahuje. Je čas na návrat. Jen chvíli po nasednutí do auta se spouští déšť. Ideální načasování. Myslím, že včetně malého Josefa jsme si ty dvě hodinky v terénu všichni užili. Jak málo stačí ke štěstí? :)


Víceméně dokumentační obrázek jespáka rezavého (Calidris canutus) pořízený mobilem přes stativák.

9.- 10.9.2011: Moravské kopce a roviny
9. září 2011 – pátek
Je pátek odpoledne. Rodinku vezu na chajdu a říkám si, že bych mohl vyrazit někam k Tovačovu, přespat venku a brzy ráno se podívat k rybníkům a do polí. Pak si ale vzpomenu na mail Martina Vavříka o odchytech a tahu na Červenohorském sedle v Jeseníkách a napadá mě, že bych se mohl ráno podívat, jak tam takový tah v první dekádě září vypadá. Podobnou zkušenost mám jen ze začátku října z Krkonoš díky Láďovi Jassovi. Je rozhodnuto.
Obloha je zatažena a šero pozdního odpoledne brzy přechází ve tmu. Dny se neuvěřitelně zkrátily. Poslouchám Roberta Křesťana a jeho Dylanovky, frčím tmou a občas mi na přední sklo dopadnou kapky deště. Pak už v serpentinách začínám šplhat do sedla. V jedné prudké zatáčce zastavuji a vylézám z auta. Je kolem půl desáté a z lesa na mě pokřikuje puštík. Mírně poprchává. Auto parkuji v odlehlém rohu prázdného parkoviště v sedle. Jsem na hraně asfaltové plochy, otevírám obě zadní křídla zadních dveří a sedám si mezi ně. Pode mnou je svah jdoucí do lesa a mnohem hlouběji světla asi Koutů nad Desnou. To nejzajímavější se ale děje za mnou. Za clonou stromů tam mlhu osvětluje silný reflektor a celé okolí zaplavuje silný hlas křepelky jdoucí z nahrávky. Chlapi chytají. Martinovi jsem se předem neohlásil a tak nechci otravovat. Co chvíli se v silném světle zablýskne tělo nějakého ptáka. Náhodného pocestného musí podobné úkazy v sedle mezi kopci zaskočit. Co se to tam děje? Hlasy ptáků a silné světlo do noci. Mimozemšťané? Vojenský experiment?
Sedím na matračce v kufru auta, poslouchám tu zesílenou opakující se křepelku, popíjím pivko a dole v lese zapraští pár větviček a ozve se hluboké odkašlání jelena. Hmm, jsem zvědavý, co mi přinese zítřek.


Strnad zahradní (Emberiza hortulana) - u nás jsem ho viděl jen jednou v roce 1997.
10. září 2011 – sobota
Můj dnešní plán je následující: dopoledne si sednout do sedla a pozorovat tah a později pak přejet do Karlovy Studánky a přes Ovčárnu vyrazit na chvíli na hřeben. Nakonec je to ale trošku jinak.
Probouzím se do husté mlhy. Reflektor už nesvítí, ale hlasy z nahrávky se ozývají pořád. Obouvám gumáky a jdu si stoupnout kousek pod hranu sedla obrácenou k SV. Fouká jižní vítr, je mlha a ptáci protahují v menších i početnějších skupinách. Někteří jdou vrcholky okolního porostu, jiní dost nízko a další třeba i 50 metrů nad mou hlavou. Zkouším zachytit jednotlivé druhy. Často jsou vidět králíčci, ozývají se lindušky lesní, hýli, křivky, budníčci menší a větší, nebo se ukáže brávník, pár konipasů bílých, drozd zpěvný nebo skupinka vlaštovek. Jsem tu asi hodinu a půl, nade mnou prolétlo několik stovek ptáků asi dvaceti druhů. Občas prolétá až 80 ptáků za minutu.
Pak si všímá, že kousek nade mnou je natažena síť a v ní asi 30 ptáků. Jdu blíž a u vedlejší sítě právě stojí Láďa Jasso. To už se osměluji a jdu pár opeřenců taky vymotat. Základnu kroužkovatelů tvoří jedna z budek lanovky. V ní sedí Franta Zicha a Martin Vavřík, kolem nich visí v pytlících desítky ptáků a kroužkuje se jako na běžícím páse. Právě teď červenky, pěnice hnědokřídlé a stále početní budníčci. Je to adrenalin jít k sítím a zjišťovat, co v nich uvízlo. Chlapi vše soustředěně zaznamenávají a z oken vyletují další a další ptáci s novým kroužkem na levé noze. To, co jsem většinou viděl jen v zorném poli dalekohledu, si teď můžu prohlédnout z blízka. V ruce se mi ocitá brávník, krutihlav, rehek zahradní, modráček a dokonce strnad zahradní. Někdy v říjnu, kdy ptáci táhnou ve větších počtech a přes den, bych se sem chtěl po předchozí domluvě ještě vypravit. Ta zkušenost rozhodně stojí za to. V zápisníku mám poznamenaných téměř 30 druhů ptáků. Před desátou se loučím a kroužkovatele unavené celonoční prací opouštím.
Obloukem se přes Bělou pod Pradědem dostávám do Karlovy studánky. Všechna parkoviště jsou plná. Auta stojí v řadách po krajích silnic a do kopců směřuje jeden dlouhý zástup turistů. Pouštím se proti proudu Bílé Opavy vzhůru, ale asi po kilometru mě nadšení opouští. Na hřebeni je stále mlha, občas poprchává a davy lidí mě odrazují. Nechám to na jindy, ideální by to bylo někdy ve všední den. Vracím se k autu a sjíždím z kopců. Postupuji k jihu a prohlížím několik lokalit, abych to zakončil nedaleko Záříčí na Tovačovsku. Blízko lesa se právě honí raroh velký s krahujcem. Rozehnali přitom pár bahňáků ze zbytků louže. Posledního kulíka písečného pak ještě prohnal krahujec. Sedám si na polní cestu a čekám. Před tím už se totiž jednou ze vzduchu ozval hlas kulíka písečného. Během čtvrt hodiny opravdu přilétá hejno bahňáků. Je v něm 13 kulíků písečných, 4 jespáci malí a 2 obecní. Jeden z kulíků má oranžový kroužek nad kloubek levé nohy. Krásné pozorování na závěr mé spanilé jízdy Moravou.


Část skupiny přilétajících bahňáků - kulíci píseční (Charadrius hiaticula),
jespáci malí (Calidris munuta) a obecní (Calidris alpina).

7.9.2011: Na chvíli do polí
Přišlo období, kdy to žije v polích. Zemědělci sklízejí a plochy strnišť a podmítaných lánů jsou nedozírné. Ne, že by to nebylo zajímavé také u vody, ale kolik času jsem strávil kolem rybníků a kolik v polích? Je to neporovnatelné. Proto jsou pro mě teď atraktivnější pole. Důkazem „výživnosti“ těchto biotopů provázenou velkou dávkou štěstí je sobotní (3.9.) pozorování Jakuba Stanča od Opavy. Podařilo se mu nejdřív zdokumentovat mladého kulíka hnědého a později (4.9.) dalších sedm jedinců.
Tady na jihu Moravy zabodovalo ve dvou po sobě jdoucích dnech strniště u Dražovic na Vyškovsku. V neděli 4.9. tam byl pozorován imm. orel skalní (Bartl J. a Procházka P.) a o den později 5.9. tam viděl Jirka Šírek mladou poštolku rudonohou. Ono se dá skutečně do polí vyrazit kdekoli. Jen mít to štěstí.
Nechce se mi vymýšlet nic nového. Dražovice jsou blízko a tadk jedu tam. Cestou nedaleko Holubic pozoruji na strništi pět čápů bílých. Pak už se ocitám před Dražovicemi. Postupně zastavuji na třech místech a jdu se projít do pole. Vzduchem poletují jiřičky a vlaštovky a v termice stoupají káně lesní. Na strništi postávají volavky popelavé, přeletují menší hejna špačků a několik čejek, občas se ozve skřivan a nedaleko mě se mihne bíločerný ocas bělořita. Nejzajímavější je to těsně pod vesnicí, kde je malá vypuštěná vodní nádrž. Tady se nad polem třepotají poštolky, nízko nad zemí loví pochopi, objevuje se také mladý moták lužní, volavka bílá, hejno konopek a vrabců polních. Stále je na co se dívat. Několikrát se ozve budníček menší. Trávím tu téměř dvě hodiny a je to velice příjemná část odpoledne. Příště to zkusím naslepo zase někde jinde. Přece jen je to zase trochu jiný druh birdingu. :)


Krahujec obecný (Accipiter nisus) - jeden z pěti druhů dravců pozorovaných nad poli.

3.9.2011: Louže v polích a tah dravců
Máme tu víkend na chaloupce a to znamená výlet k Tovačovu. Přes den má být horko a tak je dobré si trochu přivstat. V šest vyzvedávám v Lulči Pavla Smejkala. Najíždíme na dálnici zrovna když vychází slunce. Poslední dva dny patří pozorování jespáčků ploskozobých severně od Záříčí. Chceme se tam mrknout. Z dálnice sjíždíme pod Prostějovem, pak kolem letiště a díváme se do polí. Všude je dost dravců – káně, pochopi a vpravo od silnice před odbočkou na Ivaň právě přistává nádherný luňák červený.
Když už projíždíme kolem pískovny u Troubek, tak se tu na chvíli zastavujeme. Křik rybáků už utichnul. Na jednom z umělých ostrůvků sedí jen tři ptáci. Na těžebním bagru je ale přes 500 racků chechtavých. Louže v poli naproti Plučisku je dobře patrná. Musela tu být celou sezónu, skryta zvědavým pohledům. Po vysečení okolního porostu se náhle odkryla a všimli si jí také zemědělci, kteří od ní nechali vybagrovat odtokovou strouhu k blízkému potůčku. Teď už z ní moc nezbývá. Přesto tu ještě nějací bahňáci jsou – nejvíce vodoušů tmavých (14 ex.), pak vodouši bahenní a šedí, jespáci bojovní a jeden obecný, kulíci píseční a říční, bekasiny, desítky konipasů bílých a stovky špačků. Je to pěkné pozorování a kdyby tu louže zůstala, tak by to mohlo být ještě zajímavé. Podobné louže jsou ještě před Záříčím. Bahňáci přeletují z jedné na druhou a zpět k Plučisku. Kdoví kolik podobných v kalužin se v zemědělských plodinách okolí skrývalo. Teď je okolní pole postříkané kejdou a moc ptáků tu nezbývá. Nedaleko jezdí traktory.
Vracíme se přes Troubky a odbočujeme přes pole ke Křenovskému rybníku. Myslivecká kanonáda nás zastavuje téměř na břehu rybníka. Otáčíme a jedeme k Hradeckému rybníku. Nemá cenu tu zůstávat. Střelba nás provází ještě kus cesty po hrázi Hradeckého rybníka. Na hladině jsou desítky roháčů a lysek. Na vrbě kousek od nás přistává několik moudivláčků a kolem kříže přelétá volavka stříbřitá. Nad pravou horní částí poletují rybáci černí. Napřed jeden, pak už je jich osm a nakonec třináct. Nacházíme postupně dva poláky malé, vzadu před rákosím pět hus velkých a pak už jsou tu jen prázdné nábojnice, zastřelená kachna a kousek od ní zastřelená lyska. Kolem přeletují roháči, kterých je celkem 186 a labutě. Těch je 80.
O něco později trávíme 45 minut na poli nad loňskou louží nedaleko Dubu nad Moravou. Všude kolem jsou strniště. Táhnou dravci, někteří vysoko a jiní se teprve zvedají s termikou nevysoko nad zemí. Za tu chvilku se nad námi ukazuje pět druhů dravců – nejpočetnější jsou káně lesní (33 ex.). Pak jsou tu pochopi, poštolky obecné, krahujec a samice motáka lužního. Na strništích postávají volavky popelavé a občas se ozve skřivan. Je tu klid a ticho. Jen pofukující vítr. Do polí moc lidí nechodí a přitom je tu tolik zajímavého k pozorování. Důkazem jsou kulíci hnědí Jakuba Stanča, jak zjišťuji následující večer u počítače. Gratuluji Jakube, nádhera!


Rybák černý (Chlidonias niger) - mladý pták. Tento druh dnes vystřídal na rybnících rybáky obecné.

21.8.2011: Čas strnišť a končících prázdnin
Od kombajnů v polích stoupají sloupy prachu. Na rozsáhlých strništích hlídkují dravci – většinou pochopi a káně. Jedu k Tovačovu a krk si můžu ukroutit, jak obhlížím okolí. Auto pendluje ze strany silnice na druhou. Rorýsi odlétli, minulý týden jsem viděl kvetoucí ocúny, prázdniny se blíží ke konci a já si tradičně kladu otázku, kde jsou ta místa, kde se na tahu přes naše území zastavují kulíci hnědí? Někde jistě budou a určitě se tam zastavují už odedávna. Jen mít to štěstí a být v pravý čas na pravém místě. No co už? Když ne tady, tak snad příští týden na Hortobágy, kam ve středu odjíždím s kamarády.
Nad pískovnou u Troubek pokřikují rybáci obecní a na konstrukci těžebního bagru sedí stovka racků chechtavých. Je dokonalý letní den. U Annína zastavuji také jen krátce. Přeletují tu racci chechtaví a rybáci. Na hladině je 9 roháčů a ukazuje ledňáček a orlovec. Po panelce se přes pole přesunuji ke Křenovskému rybníku. Potkávám tu Jarku Kačírkovou. Během našeho rozhovoru se kdesi nad Hradeckým rybníkem ozývají přeletující kolihy. V mezeře mezi stromy jich počítáme 7. O něco později letí ještě jedna. Na hladině vládnou kachny – jsou jich min. tři stovky. U zásypu hledá potravu pisík a konipas horský.
Poslední zastávkou je rybník Hradecký. Na hladině odpočívají desítky racků chechtavých a desítky starých i mladých roháčů. Nedaleko kříže přeletuje volavka stříbřitá a mezi početnými lyskami plave samec poláka malého. Volavek stříbřitých je letos v létě pozorováno nezvykle mnoho, z Čech i z Moravy. Opět jeden orlovec, rybáci obecní a z pole za rybníkem, kde se právě pohybuje Luboš Doupal, se čas od času zvedne asi 130 čejek. Zapisuji si ještě kukačku nad rákosím a obracím se zpět. Začíná být pěkné horko. Cestou zpět ještě vyjíždím po polní cestě mezi lány prozatím neposečeného obilí naproti loňské podmáčené lokalitě u Dubu nad Moravou. Ve vzduchu právě točí stoupák 13 čápů bílých. Ozývá se od nich klapání zobáku. Během pár minut nade mnou přelétá asi 5 kání a 6 pochopů. Na cestách postávají 4 volavky popelavé. Až obilí posečou, bude to tu ještě zajímavější.


S pozorováními volavek stříbřitých (Egretta garzetta) se letos roztrhnul pytel. Zde je jedna z Tovačova.

14.8.2011: Po dlouhé době zase v terénu
Připadá mi, že jsem nebyl v terénu strašně dlouho. Minulý týden jsem trávil s rodinkou na Šumavě a tento týden jsem opravdu nikde nebyl. U posledního zápisu mám v počítači datum 31.7. Hrůza! Když jsem dnes ráno vyjížděl, tak jsem si říkal, jestli to ještě vůbec budu umět? Ale nakonec k birdingu ani nedojde, byla má druhá myšlenka, protože všude kolem ležela hustá a místy velice neproniknutelná mlha. Na balíku slámy u silnice fotím siluetu mladého bažanta vystupujícího z mléčně bílého vzduchu.
První mokřadní lokalita se zdá být vyschlá, alespoň podle jejího okraje, který mlha odhaluje. Nachází se tu jediná malá loužička. Vidět je pořád tak mizerně, že chvíli bojuji s identifikací vodouše šedého, kterého zprvu pokládám za pisilu. Naštěstí se brzy ozval. Trávím tu necelou hodinu a ptáky určuji jen po hlase. Jsou slyšet vodouši bahenní, sýkořice, moudivláček, pisík a občas nade mnou přeletí konipas luční. No nic, uvidíme, jak to s mlhou bude vypadat dále.
Občas viditelnost skutečně narůstá, ale záhy klesá opět na minimum. Až uprostřed Lednice slunce mlhu rozpouští a objevuje se modrá obloha. Nad Prostředním rybníkem se ale ještě bílé chuchvalce povalují. Stojím na hrázi a vystupující siluety ptáků se postupně mění v konkrétní druhy, aby z nich slunce, které mám proti sobě, zase udělalo jen ty černé siluety. Nevadí, hážu stativák přes rameno a jdu se projít. Tou první siluetou je volavka stříbřitá. Konečně mám nový stativ jako náhradu za ten ukradený. Po šesti týdnech si užívám stabilního pohledu přes monokulár. Tento stativ je vyšší a tak jsem unáhleně doma nechal jeho středový sloupek. Teď mi pár centimetrů chybí, abych přehlédl přes porost, který má před sebou. No nic, středový sloupek budu muset zase vrátit na své místo. Přilétají husy, kterých jsou tu nakonec asi tři stovky, a postupně prohlížím bahňáky. Nejpočetnější jsou vodouši bahenní, ale doplňují je ještě v. tmaví a nějaký ten rudonohý, kropenatý a šedý. Kolem jespáka obecného ve svatebním přechází letošní mladý pták. Pak se objevuje sedm pisil. Počet druhů bahňáků stoupá na 11. Na vodě je spousta kachen, mísí se tu oba druhy čírek, společně se drží kopřivky a lžičáci, jen lysek je asi 550 a mezi potápkami malými je i jedna černokrká. Z druhé strany rybníka pak odečítám žlutý límec labutě, kterých je tu téměř 120. Jsem spokojený. Nad rybníkem přelétá orel mořský, ale to už se vracím k autu. Začíná být pěkné horko. Můžu se zase vrátit na akci, ze které jsem si ráno jen tak na chvíli odskočil do terénu.


Silueta mladého bažanta obecného (Phasianus colchicus) vystupující z mlhy.

22.7.2011: Podvečerní procházka
Od začátku týdne jsme s rodinkou na chalupě u Vyškova. Počasí moc letní není, ale když zrovna celý den neprší, tak je příjemně. Pracujeme, chodíme na procházky a nic podstatného neřešíme, snad jen nějaké to odřené koleno, klíště nebo vyšší teplotu některého z potomků. Nejmenší začíná chodit a dvojčata se za celý den nezastaví. Je to zvláštní, ale necítím potřebu vyjíždět někam do terénu. Stačí mi les kolem vesnice, okolí rybníka a ve volných chvílích ornitologická literatura, které se snad budu muset v nadcházejících měsících věnovat trochu více. V pátek odpoledne se ale přece jen balím a vyjíždím k Tovačovu. Pro jistotu si beru i spacák a láhev červeného, ale zatím nevím, jak to dopadne.
Je pozdní odpoledne, když parkuji u Hradeckého rybníka v Tovačově. Nad vodou loví rybáci obecní, všude je vidět množství roháčů, lysek a přepeřujících kachen. Fouká docela chladný vítr. Hážu bágl na záda a jen s dalekohledem kolem krku a foťákem přes rameno vyrážím po hrázi mezi jednotlivé části rybníka. Nedaleko kříže stojí nějaký magor v mysliveckém a dobře 20 minut řve z plných plic na psa aportujícího cosi ve vodě. Jeho křik se nese daleko k městu. Dobrá studie člověka, jehož slovní projev provázejí tak silné emoce, že je nedokáže kontrolovat. Z rákosí nesměle pozpěvují rákosníci obecní a nedaleko kříže přeletuje bukáček. To už řvavec zmizel ze scény, která se uklidňuje přicházejícím večerem. K nocování přilétají racci chechtaví. Už zdálky je vidět pár husic egyptských vzadu na zásobníku na krmivo pro ryby. Odpočívají. Pomalu procházím hráz. Rybáků tu loví asi 24 a roháčů mám zanedlouho 172 včetně mladých. V nejsevernějším cípu rybníka pozoruji samce poláka malého a zkouším fotit husice. Je klid. Tmavá obloha na severu se trhá. Déšť asi nepřijde. Dost daleko od slunce, které právě kryje oblačnost, je na kraji mraku nádherná sytě duhová skvrna. Přilétají další racci, kterých je před osmou večerní asi 800 a na obloze se objevují hejna špačků. Slyším zakvičení chrástala vodního a pak mě míjí hlas vodouše bahenního. Vracím se k autu. Nade mnou prolétá mladý kvakoš. Zatím se neukázal ani jeden rorýs. Zdá se, že už se pustili na cesty. Nedaleko zeleného domku přelétá další bukáček. Přemýšlím, jestli zůstat, ale dávám přednost návratu za rodinkou. Kluci za mnou vždy ráno chodí do postele a já jim dělám mlíko. Nechci jim jejich zvyky kazit a je pravdou, že se na ně těším, byť jsem byl venku jen pár hodin. :) I tak jsem odpočatý, vyrovnaný a spokojený.


Husice egyptské (Alopochen aegyptiacus), které se už třetí rok zdržují
v počtu jednoho či dvou párů v okolí Tovačova. Prozatím nezahnízdil ani jeden.

16.- 17.7.2011: Kroužkování na Nesytu
Klukům jsem slíbil, že až bude v létě Jožka Chytil kroužkovat u Nesytu, tak se za ním podíváme. Počasí vychází, předpověď je příznivá a tak balíme Molendu a pouštíme se k jihu v plné sestavě. Jedeme na jednu noc a přece je auto narvané k prasknutí. Holt zabezpečení tří dětí si nějaký ten prostor vyžaduje.
Je sobotní dopoledne. Alespoň z jejího okraje si chceme trochu prohlédnout jednu lokalitu na Břeclavsku. Slunce pálí a kluci jsou z auta rozespalí a nevrlí. Moc dlouho to natahovat nemůžeme. Stavím monokulár na stále ještě provizorní stativ a projíždím okolí nejbližší louže. Zbytek bahen se zdá být už vyschlý, a tak se tu zdržuje většina místních opeřenců. A není to špatné. Husy a volavky v povzdálí, ale před námi asi 40 jespáků bojovných, tenkozobec, břehouš černoocasý, koliha, čejky a nějací vodouši bahenní. Pro Pepeho je to svátek zase po dlouhé době vidět zajímavé druhy. Dál už nejdeme, nechceme ptáky plašit a kluci už se bouří.
K Sedleci jedeme přes Lednici. Mezi Prostředním a Hlohoveckým rybníkem projíždíme bez zastavení. Hladina Prostředního stoupá. Dobré podmínky pro bahňáky tu moc dlouho nevydrží. V Sedleci obědváme a pak se už můžeme přesunout ke Slanisku u Nesytu, kde má Jožka Chytil na váhovně naproti železniční stanici základnu. Na váhovně nás vítají tři chlapi – Jožka, Vojta a Franta. Je to zvláštní náhoda vzhledem ke jménům našich tří chlapů, která se do puntíku shodují. Vyvolává to veselí provázené poznámkami, že „přijela nová generace ptáčkařů“. Stavím stan, stolek a židličky a hned se jdeme podívat s klukama na linie sítí procházejících v délce 150 m rákosím na břehu rybníku. Pro prcky je to dobrodrůžo, když po úzké lávce vrávorají nad vodní hladinou.
Při natažených sítích jsem na lávkách po 22. letech. Prvně a naposledy jsem tu při kroužkování asistoval Pepovi Křenovi někdy v roce 1989. Neuvěřitelně to letí. S několika pytlíky, ve kterých se nesou chycení ptáci, se vracíme k váhovně. Atmosféra této „kroužkovací stanice“ mi není neznámá – kytara, pánská společnost chlapů, kteří si na nic nehrají, dobrosrdečné vtípky, zalamování palců při pozdravu – tohle jsem naposledy zažil před pěknou řádkou let, když jsem s kamarády jezdil na vandry. Omladina se nejdřív ostýchá, ale pak už bez problémů do všeho strká nos a všechno musí prozkoumat.
Později odpoledne se jedeme na chvilku mrknout k Prostřednímu rybníku. Unavení kluci cestou usínají a proto máme pár minut na nerušenou prohlídku hladiny přímo z hráze. Jsou tu stovky hus velkých a desítky bahňáků. Chlapi říkali, že včera večer pozorovali večer přímo z hráze jespáka křivozobého. Vzduch se ještě tetelí a tak si zapisuji jen počty u několika druhů, které stíhám sečíst před tím, než se kluci budí. Následuje kratičká procházka po jižním břehu rybníka, během které už jen občas zvedám binokulár k očím. Víc mi kluci nedovolí, zvlášť když ke konci procházku tlačím kočár a na ramenou mi trůni Vojta.
Po návratu k Nesytu se před západem slunce jdu podívat na lávky sám. Půlhodiny sedím na konci lávek. Světla ubývá. K nocování přilétají vlaštovky a špačci. Vzpomínám na ty doby, kdy jsem tu byl jako dvacetiletý, na vůni repelentu používaného proti hordám komárů, na studentky, které tu měl Pepa na výpomoc, na chyceného modráčka, bukáčka nebo rákosníka tamaryškového. Tehdy už jsem dělal lesárnu, škoda, že jsem nepokračoval v tom, co mě bavilo, že jsem se nepokusil změnit školu a věnovat se zoologii, ptákům …
Je nedělní ráno. S narůstající teplotou se pod modrou oblohou pomalu balíme. Na stanici se střídá několik návštěv. Čekanky na slanisku modře svítí proti slunci. Chlapi co chvíli procházejí linie sítí. Fotím si chyceného slavíka a křepelku. Jožka má pytlíky s chycenými ptáky pověšeny pod okýnkem u stolku. Stejným okýnkem po okroužkování ptáky pouští. Říká, že takto ven vylétlo od roku 1978 už přes 30.000 ptáků. Pak už se loučíme. Dobře chápu kouzlo, kterému se tu dá s několika přáteli při odchytu na 10 dní podlehnout. Vůbec by mi nedělalo problémy tu zůstat. Vyprovodit nás jde shodou okolností zase Jožka, Vojta a Franta. Bylo to milé setkání a jestli to vyjde, tak sem příští rok zase přivezu svoji rodinku na návštěvu.


Odchycená křepelka polní (Coturnix coturnix) - druh, který člověk většinou spíš slyší, než vidí.

10.7.2011: Tropické letní dopoledne na Tovačově
Nehorázné vedro a okurková sezóna. To by mohla být stručná charakteristika dnešního výletu. Jsem s rodinkou na chalupě. Včera bylo obdobně tropické vedro a do terénu se mi výjimečně nechtělo. Vyjíždím až dnes ráno.
Trasu na Tovačova už jsem absolvoval mnohokrát. Říkám si, kolikrát to už asi bylo za těch osm let, po které sem střídavě jezdím. Z dálnice opět sjíždím na exitu Prostějov-jih, pak odbočuji do zákazu vjezdu kolem letiště před Bedihoští. Na rozbité cestě a okolních polích hledá potravu asi 60 hřivnáčů a několik stovek špačků. Pak Bedihošť, Hrubčice, projíždím Tovačovem a mířím napřed k pískovně u Troubek.
Štěstí s ťuhýkem rudohlavým už ani nepokouším. Krom mě ho tu hledalo několik lidí a dohromady jsme tu strávili pěkných pár hodin. Namísto ťuhýka jsem tu ale pozoroval kukačku, která dosedla na strom za řekou a ze zobáku jí koukal okraj malého bílého vajíčka. Snažila se ho polknout, krk natahovala dopředu a zobák nahoru. Nakonec se jí to s potížemi podařilo. Vajíčko nejspíš vzala v hnízdě, kam právě snesla své vejce.
Projíždím dalekohledem hladinu pískovny. Stativák mám nasazený na vypůjčeném Pepkově stativu. Ten je sice lehký, ale dost nestabilní. Doufám, že brzy budou mít na skladě náhradu za ten, co mi byl ukraden. Umělé ostrůvky jsou plné rybáků obecných, kteří také loví kolem. Celkem jsem napočítal přes 30 ptáků. Na železné konstrukci těžního bagru sedí racci chechtaví a ze školky vánočních stromků se ozývá křepelka.
Na pískovnou u Annína přeletuje pár rybáků obecných, ale nejvíce je tu roháčů. Na hladině jsou čtyři rodinky se dvěmi, ale většinou třemi mláďaty. Jinak přerybařeno, klasika.
V Tovačově kupuji sváču a tu pak pojídám na břehu naproti čerpací stanici u zeleného domku. Pak tradičně po hrázi směrem ke kříži. Hned na začátku mě ostrým skřípavým hlasem na sebe upozorňují dva rybáci bahenní. Letí směrem k sádkám a později se už neukazují. Na hladině je spousta roháčů s mladými, občas se ozve nějaký rákosník obecný, velký nebo proužkovaný. Z vrubozobých jsou tu jen přepeřující kachny divoké, poláci velcí a chocholačky. O kus dál se potvrzuje moje teorie o přítomnosti dvou párů husic nilských po celou letošní sezónu. Zatímco jeden pták plave kolem ostrůvku, tak se další dvojice zdržuje u rákosí nedaleko racčí kolonie na druhé části rybníka. Ani jeden z párů letos nevyvedl mladé. Cestou zpět pozoruji přelétat rodinku hus velkých – pár s devíti mladými,vodouše šedého a luňáka hnědého. Začíná být zase pěkné horko. Už se těším do stínu jabloní na zahradě.


Přeletující potápka roháč (Potápka roháč) se dá u Tovačova pozorovat velice snadno.
Teď uprostřed léta je jich tu i s mladými více než stovka.

6.7.2011: Cyklobirding
Kde jsou ty časy, kdy jsem na svoje oblíbené lokality vyrážel na kole s dalekohledem zavěšeným přes rameno? Peněz bylo málo, ale času jsem měl dostatek. Teď je to jinak. Peněz není o moc víc, ale času se zoufale nedostává. Když se náhodou nějaký najde, tak si rád svá mladá léta připomenu. A čas se našel právě dnes. Sbalil jsem tedy svůj městský bicykl a s malou polní (dalekohled, foťák a svačina) jsem se nalodil do rychlíku směr Břeclav. Už po sedmé hodině ranní jsem šlapal mezi loukami a lesy a užíval si klidu a naprosté samoty. Míjel jsem hnízda čápů bílých v korunách solitérních dubů, ťuhýky posedávající na sloupcích oplocenek, pravidelné crex crex ozývající se z podmáčených luk a pohled jsem zvedal nad sebe, kde stále častěji kroužili dravci - luňáci červení, včelojedi lesní a nakonec i orli královští. Pak už se na stezkách objevili první cyklisti a tak jsem to vzal obloukem k Prostřednímu rybníku u Lednice. Ten je nacpaný ptáky. Mělčiny jsou obleženy husami (cca 360 ex.) a čejkami, vodní hladina je plná lysek, poláků velkých a chocholaček, zrzohlávek a labutí. Okraje mělčin prozkoumávají bahňáci a mezi husicemi a čejkami sedí 23 rybáků obecných. Jsem tu bez stativáku, ale Meopta podepřená v sedě rukama je na zdejší ne příliš velký rybník dostačující. Sedím na břehu a jen se kochám. Takhle bych tu mohl zůstat hodiny. Po poledni slunce pěkně pálí. Rozhoduji se to pro dnešek zabalit a po silnici se vracím k Břeclavi. Když mě vlak vyplivuje zase v Brně, tak jsem unavený a ušlapaný. Přece jen mám městské kolo nemalé váhy a delší trasy jsou na něm náročné. Hrubým opípáním dnešní trasy zjišťuji, že jsem ujel 65 km. Byl to moc pěkný výlet a krásné ohlédnutí za minulostí.


Na obnažených mělčinách upuštěného Prostředního rybníka, které rychle pokryla vegetace,
se zdržují stovky hus velkých (Anser anser).

2.- 3.7.2011: Ani výborný triedr stativový dalekohled nenahradí
2. července:
V několika posledních dnech přišly deště a citelné ochlazení. Ne, že by mi dešťové kapky za krkem dělaly nějak moc dobře, ale teploty mezi 15 a 20°C jsou příjemnější, než tropická vedra. Dopoledne šplháme s rodinkou na Babí lom u Lelekovic. Les je cestou docela tichý. Ozývají se hlavně červenky, občas pěnkava a budníček menší. Z vrcholu pak pozorujeme krásného samce strakapouda prostředního a včelojeda lovícího nad vedlejším údolím. Odpoledne pak mířím k jihu. Ve středu 29.6. slyšel Jarda Vaněk a Láďa Jasso v 21:30 na severním břehu Nesytu chřástala nejmenšího. Chtěl bych tam večer sednout a do setmění poslouchat.
Z Brna vyjíždím docela brzy. Před čtvrtou odpoledne jsem na první lokalitě. Stále dost fouká od severu a oblohou putují těžké dešťové mraky. Ve středu v noci nám vykradli auto. Jednou z věcí, o kterou jsme přišli, byl i můj stativ. Už během týdne jsem objednal nový, ale ten ještě nedorazil. Říkal jsem si, že se s tím nějak poperu a stativák, že si budu zatím opírat třeba o batoh položený na zemi. Přesto se cítím divně. Už jsem si na tuto součást svého vybavení během těch let používání docela zvyknul a letmý pohled přes silnou optiku, kdykoli je to třeba, mi teď chybí. Jednak se musím krčit při zemi a pak se mi obraz silně chvěje. Snažím si to vynahrazovat novým binokulárem, který mám něco přes týden. Pohled přes něj je sice parádní a nejbližší bahňáci v mém zorném poli mají teď mnohem větší velikost, než kdy dříve. Na větší vzdálenosti mi ale jistota určení menších opeřenců chybí. Cítím se ošizen a v duchu častuji zloděje šťavnatými nadávkami. Utětí hnáty každému zloději bych teď bez rozmýšlení schválil.
Přes turisty naplněnou Lednici přejíždím k Prostřednímu rybníku. Jeho poloodkryté dno je plné ptáků. Kousek ode mě hledají potravu jespáci bojovní – různě vybarvení samci, dvě desítky kulíků říčních a čejky. Na sušších místech s vegetací odpočívají desítky husí a nedaleko také dvě husice egyptské. Parkuji v jihozápadním cípu u silnice a jdu se projít kolem jižního břehu. I tady je dost bahňáků – většinou vodouši bahenní, nějaký tmavý a šedý. Více k západu jsou vidět zrzohlávky, kachny, lysky, labutě, poláci velcí, čírky obecné a další druhy.
Pak už mířím k „pláži“ u Nesytu. Pod stromy je zaparkované auto. Dvojice, která z něho vystupuje mi říká, že přijedou ještě další dvě auta a budou tu trávit noc. To mi moc radost nedělá. Nad vodou loví jeden rybák černý a nad polem přeletuje ostříž. Přeparkovávám kousek od vetřelců, stavím stan (kryt), beru židličku a jdu si sednout o kus dál na kraj rákosí. Výhled na vodní hladinu odsud není. Občas je slyšet přeletujícího kvakoše, nedaleko zpívá rákosník velký. Sedím téměř bez pohybu. Kolem mě přebíhají v podrostu myšice dvou druhů – jedny tmavé se světlými břichy a druhé zbarvené krémově. Kolem povykují kosi a z rákosí občas zazní lyska. Přilétá nemotorné mládě drozda a skrz rákosí padá až na zem. Snaží se pak postupně vyšplhat výše. Světla ubývá, ale přibývají zvuky od lidí. Přijelo další auto, jsou slyšet hlasy. Zkouším na PDA nahrát drnčivé varování střídané s dlouhými ostrými hvizdy. Jde o slavíka. Občas je slyšet jen ten suchý drnčivý zvuk, který je pronášen z větví nad rákosím. Stmívá se a přibývá komárů. Hlasů od aut je zase více. V deset začíná foukat vítr přímo do rákosí. Napřed si myslím, že začalo pršet. Tak je šustění suchých rákosových stébel hlasité. Chřástal se neozval. Balím to a jdu zalehnout do stanu. Návštěvníci patří mezi ty slušné, kolem ohýnku se baví polohlasem a několik jich už spí.

3. července:
Obloha je vyhlazená, nízká a celistvě šedivá. Panuje šero a opuštěná melancholická podzimní nálada. Budím se před ostatními. Sbalit fotostan mi trvá jen několik sekund. Vše hážu do kufru auta a začíná mírně pršet. Bez plnohodnotného stativáku a za tohoto počasí se mi tu nechce zůstávat. Přejíždím k hrázi Nesytu. Nad hladinou loví rorýsi. Je jich určitě přes sto. Další přilétají od východu pomalým klikatým letem proti větru. Objevují se stále další a další. Déšť houstne, ale rorýsů neubývá. Během deseti minut, které trávím na hrázi, jich nade mnou přelétlo asi 250. Spolu s dalšími nad hladinou Nesytu jich je jistě přes 350. Když se pak přesunuji krátce na hráz mezi Hlohoveckým a Prostředním rybníkem, tak jich tu loví dalších minimálně 300. Ještě nemají po hnízdění, ale v městských ulicích je jich teď jakoby víc, s křikem se prohánějí kolem domů. Už s koncem prázdnin se postupně vytratí z naší přírody. Dnešní počty mě překvapují. Do Brna jedu po dálnici. Cestou potkávám další a další hejna rorýsů mířících k východu. Jsou to stovky ptáků přeletujících ne příliš vysoko nad terénem. Kam asi tak míří a odkud jsou? Mít tak křídla, tak si to s nimi zkusím.


Čejek chocholatých (Vanellus vanellus) se teď v pohnízdní době shromažďují na mokřadech a rybnících desítky a stovky.
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter