> fotozápisník > archiv 2011/02
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2011/02)



25.6.2011: Výlet do Krkonoš
Pátek 24. června:
Už delší dobu jsem byl s Láďou Jassem domluven na návštěvu Krkonoš v době, kdy se tu vyskytuje budníček zelený. Ideálním termínem byl minulý víkend, kdy ho tu pozoroval Jarda Vaněk s Petrem Švejdou. To jsme ale límcovali husy na Vysočině. Za budníčkem jsem se tedy vydal o týden později.
Odpoledne vezu rodinku na chajdu a pak se dlouhým obloukem pouštím na cestu. Napřed musím na západním kraji Olomouce vyzvednout Tómu Grima, pak to beru do Rudoltic, kde nabírám Petra Moutelíka a Frantu Kopeckého, a pak už můžeme směřovat dál k západu. Limitujícím faktorem, ze kterého máme strach a který je zvláště v horách nekompromisní, je počasí. Dnes je zamračeno a občas projíždíme deštěm. Někde u Vamberka obloha černá úplně, aby na ní slunce prosvítající mezi mraky od západu vykouzlilo za deště nádherně sytě barevnou a dvojitou duhu. Na zítřejší dopoledne je hlášeno polojasno. Jsme zvědavi, jestli to rosničkám tentokrát vyjde. Petr říká, že duha znamená štěstí.
Do Proseče u Semil přijíždíme až za tmy. Bez problémů nacházíme Láďovu chalupu. Je deset večer. Stěhujeme se do podkroví. U stolku probíráme zítřejší strategii a popíjíme červené. Zítra musíme nejpozději v sedm ráno vypadnout a proto jdeme spát brzy – asi v jednu po půlnoci.

Sobota 25. června:
Počasí nevypadá po ránu vůbec přívětivě. Prší. Dokonce ani hory nejsou vidět, což není dobré znamení. Co dělat? Zkusíme to. Jedeme přes Harrachov do Mumlavského dolu. Právě tady se v údolí říčky Mumlavy občas budníček zelený objevuje. Byl tu ale pozorován naposledy před týdnem a Láďa nám dává jen desetiprocentní naději na úspěch. Obloha je tmavá a co chvíli prší. Říčka vytváří dost hlasitou zvukovou kulisu. Dalšími rušivými zvuky je bubnování kapek deště na naše pláštěnky a deštníky. Pokud chceme budníčka najít, tak se musíme soustředit na jeho zpěv, který není v těchto podmínkách příliš výrazný. Tóma pouští nahrávku jeho hlasu. Stačí aby stál deset metrů od nás a zpěv budníčka zaniká v ostatních zvucích. Procházíme horní třetinu toku Mumlavy pod Krakonošovou snídaní. Ani po hodině nic. Ozývají se jen pěnkavy, červenky, pěnice černohlavé, nějaký ten střízlík nebo konipas horský. Radost mi dělá ořešník. Budníček se bohužel neukazuje. Vzdáváme to a jedeme pod Voseckou boudu.
Auto necháváme na odbočce k Vosecké boudě. Naposledy jsme tu byli v říjnu 2009, kdy jsme tu s Láďou pozorovali neuvěřitelné divadlo podzimního tahu ptáků přes hřebeny Krkonoš. Občas nás přelétne hejno čížků nebo křivek. Nad boudou mě čeká nový druh do mého birdlistu ČR – čečetka tmavá. Jsme nad nejzápadnější boudou Krkonoš. Stoupáme k Tvarožníku. Střídavě prší a mraky klesají až na hřeben. Dohlednost klesá. Kapky deště jsou prudce unášeny větrem. Je docela zima. Déšť občas střídá sněžení malými ledovými krupkami. Někde před Violíkem zvažujeme, jestli se nevrátit. Je mlha a prší. Když už jsme sem vyrazili, tak pokračujeme. Před Sněžnými jámami se oblačnost jako zázrakem trhá a stoupá výše. Ukazují se kousky modré oblohy.
Když přicházíme okraji Sněžných jam, tak před nás prudce padá z české strany opeřená koulička pěvušky podhorní. Chvíli sedí na kamenech na kraji srázu a pak odlétá. Postupně pozorujeme další pěvušky. Nakonec se jich v naší blízkosti střídavě honí šest. Kluci si připisují nový druh. Jsme sice pár metrů na polské straně hranice, ale ta první pěvuška přilétla přece jen od nás. S linduškami horskými takový problém není. Ty bez ostychu zpívají po obou stranách hranice.:)
Pokračujeme k monstrózní stavbě Labské boudy, pak k pramenům Labe a kolem Labské louky zpět na Vosecké boudě. Oblohou letí mraky, ale neprší. Dokonce i to slunce svítí. Druhy, za kterými sem jezdí čeští birdeři, jsme viděli. Teď se ještě jednou chceme vrátit do Mumlavského dolu. Co kdyby se budníček zelený nakonec ozval.
Ještě jednou procházíme asi kilometrový úsek podél Mumlavy. Ani tentokrát nemáme štěstí. Budeme to muset zkusit zase někdy jindy. Objíždíme cípek polského území, abychom se přes Polubný dostali tentokrát na hřeben Jizerských hor. Stoupáme k Bukovci a chlapi se jdou projít k Rašeliništi Jizerky. Já se procházím po okolí a nakonec lehám do trávy a odpočívám. K večeru se vracíme do Proseče a jdeme sednout do místní hospůdky, ve které zůstáváme coby poslední hosté.

Neděle 26. června:
Ráno zase prší. Loučíme se s Láďou a vracíme se k východu. Ještě zvažujeme návštěvu Rozkoše, ale nakonec to necháváme být. Po většinu cesty prší. Říkáme si, že nám to nakonec pěkně vyšlo. Včerejší den na hřebenech byl i přes počáteční nepřízeň počasí krásný a budníčka zkusíme zase někdy jindy. O tom ten birdwatching je. Někdy může být člověk na správném místě ve špatnou dobu.


Bouda nad Sněžnými jámami a dva druhy z okolí - čečetka tmavá (Carduelis cabaret) a pěvuška podhorní (Prunella collaris).

17.- 18.6.2011: Další límcované husy z Vysočiny
Pátek 17. června:
V pátek odpoledne se rozjíždíme do Častotic nedaleko Náměště nad Oslavou. Je nás plné auto – veškeré potomstvo a příbuzenstvo. Každý kout je nacpán spacáky, stany a celtami. Na rybníku Dubovec bude probíhat druhý ročník odchytu a límcování hus pod taktovkou Michala Podhrázského a Jardy Závory. Vloni jsem tu byl sám, ale kluci jsou už dost staří na to, aby zvládli nocování pod stanem a osahali si živé opeřence. Takovým malým experimentem je pak účast našeho nejmladšího, kterému teprve bude rok.
Obloha je zamračená. Počasí, které nás čeká, je velkou neznámou a očekáváme ho s notnou dávkou nejistoty. Jsou hlášeny deště a víkend s dětmi pod stanem by za takových podmínek nebyl zrovna ideální. Městské ulice jsou ucpané auty. Páteční odpoledne na křižovatkách mezi semafory je kapitola sama pro sebe. Když už se vymotáváme, tak nás čeká ještě nějaká ta objížďka a jako bonus ucpávka v Zastávce u Brna. Pak už cesta ubíhá v lepším rytmu, který nám na dalším úseku udává pro změnu traktor s vlečkou v místech zákazu předjíždění. V Častoticích už potkáváme Jardu, Michala a taky Frantu Kopeckého a Luboše s Majkou Novákovi. Společně se přesouváme na pole na kraji vsi, kde můžeme nechat auta a vybudovat stanové městečko. Z našeho Molendy vyhřezává obsah, který se postupně přesunuje pod trojici stanů. Malá svačina a můžeme si jít sednout na zahrádku zdejšího multifunkčního domku, ve kterém se skrývá hospoda, obecní úřad a knihovna. Děti mizí na ohrazené trampolíně.
Je čas na ptáčkařské rozhovory o všem, co nás zajímá. Nezasvěceným by naše stále opakovaná témata přišla asi trochu podivná. Obloha je stále zamračená, ale neprší. V loňském roce tu dostaly límce dvě husy. Domlouváme se, že úspěchem bude zítra olímcovat další dvě husy. Kolem půlnoci už jsme všichni zahřadovaní ve stanech.

Sobota 18. června:
Nepršelo a stále neprší. Obloha je pod mraky, ale aspoň není horko. Paráda! Raděj vše balíme, abychom to později nemuseli dělat v dešti. Z polí se ozývají křepelky a od blízké skupiny stromů u cesty rákosník zpěvný. Pohoda. Řízky z domu a bábovka od Majky. Kolem osmé přejíždíme k rybníku Dubovci. Ze sítí stavíme tenata v západním cípu rybníka. Michal nám určuje pozice a Luboš s Jardou vyplouvají na laminátkách na hladinu, kde se pohybuje 43 hus. Většinou se jedná o vzletné dospělé ptáky. Je nás dost málo a nelétajících mláďat moc není. Daří se nám chytnout tři. Jedno z nich je dostatečně velké na červený límec s označením S02. Jsme spokojeni.
Před polednem akci zakončujeme a jedeme se mrknout ještě ke Studeneckému rybníku, který je odsud vzdušnou čarou vzdálen 3,5 km. Tady sítě stavět nebudeme. Osvědčení mořeplavci vyplouvají na hladinu. My zatím čekáme na louce na západním břehu. Z kraje blízkého lesa se ozývá zpěv lejska černohlavého. Zprvu se nezdá, že by chlapi na lodích před sebou nějakou husu tlačili. Na severozápadě vybíhá rybník do dlouhé úzké zátoky. Tam se daří Jardovi a Luboši přece jen nějaké husy vmanipulovat. Běžíme tam přes louku. Je to dost daleko. Dospělí ptáci odsud odlétají. Mezi nimi také jeden s loňským límcem (S01). Pět dalších vylézá na břeh. Odřezáváme jim cestu od vody. Čtyři husy nakonec odlétají, ale páté je house, které Michal chytá ve vysoké trávě mezi loukou a lesem. Je dostatečně velké na další červený límec označený S03. Tímto je letošní límcovací mise splněna. Jak jsme řekli včera v hospodě, tak jsme i udělali. Další dvě límcované husy z Vysočiny jsou na světě.
Loučíme se při vypouštění chyceného housete opatřeného novým límcem. Byla to příjemná akce probíhající v komorním prostředí. Žádný stres a nervy. Dokonce i počasí s námi spolupracovalo. Myslím, že si každý z nás odváží vzpomínky na nevšední zážitek. Příští rok se tu sejdeme znovu. Déšť přichází až při zpáteční cestě domů, ale to už nám nevadí.


Husa s červeným límce označený S03 byla odchycena na Studeneckém rybníku.

11.- 12.6.2011: Opět na noc venku
Model podvečerní cesty do terénu, noclehu v přírodě a časného pozorování ptáků následujícího dne, se mi zalíbil. V sobotu odpoledne opět vyjíždím ven. Na první lokalitě jsem pár minut před šestou. Slunce mám za zády. Vše je přede mnou krásně nasvíceno. Opět je tu dost vodoušů rudonohých a na mělčině odpočívají racci chechtaví a bělohlaví. Asi se sem slétají nocovat. Jsou vidět kulíci říční a husice liščí. Po dlouhé době pozoruji vysoko na obloze kroužit orla královského, kterého obtěžuje pochop a poštolka. Jde o subadulta se světlou hlavou a světlejšími skvrnami na ramenou. Nad rákosím se objevují menší hejna špačků. Z bahňáků si poznamenávám ještě vodouše kropenaté, vodouše bahenního a tmavého.
Přemýšlím, kam dál, a volím Prostřední rybník. Teď večer bych ho měl mít pěkně po slunci. Rybník je stále upuštěný a mělčiny lákají ptáky. Během minulého týdne tu byl pozorován párek tenkozobců. Jde pravděpodobně o ty, které jsem viděl minulý víkend. Zastavuji na hrázi mezi Hlohoveckým a Prostředním rybníkem. Vody je málo, vystupují ostrůvky a rozsáhlé plochy bahnitého dna. Vidět je osm dospělých husic liščích s mladými, 65 hus velkých a spousty kachen nejrůznějších druhů. Z bahňáků se ukazují kulíci říční, dva vodouši tmaví ve svatebním, vodouš rudonohý a kropenatý. Je to příjemné podvečerní zastavení. Škoda, že to sem nemám blíž.
Přes Hlohovec se přesunuji k sádkám podél Včelínku. Na jedné z nich je stále husice egyptská. Z keřů za sádkami se ozývá strnad luční a slavík. Z topolů podél asfaltky jsou slyšet lejsci šedí. Na vodě počítám cca 30 zrzohlávek.
Od severu objíždím Nesyt a pokračuji přes Bulhary k Milovicím. Nad vesnicí se autem šplhám mezi vinicemi vzhůru do kopce. Je odsud krásný výhled na Pálavu i na Novomlýnskou Zdrž VDNM. Ze spodu z dědiny sem doléhá nějaká country muzika. Slunce už zapadlo. Vzduch je voňavý a občas kolem mě přelétne za hlasitého víření křídel roháč. Už dlouho jsem tyhle mohutné brouky neviděl. Sjíždím dolů do Milovic a přes Dolní Věstonice se dostávám na hráz mezi Věstonickou a Novomlýnskou Zdrží. Už vím, kde zůstanu na noc – přímo na hrázi. Otevírám lahev červeného, sedím v prostorném kufru Molendy a pozoruji pohasínající den. Z ostrůvků Věstonické Zdrže ke mně doléhá pískání mladých kalousů. Něco po desáté jdu spát.
Když se probouzím, tak už je slunce nad vodní hladinou. Je těsně po páté hodině. Některé pramice s přístřechy byly celou noc na vodě. Pozoruji lovící rybáky a pak se rozjíždím k Pouzdřanům. Rybníky chci vyměnit za step. Slunce teprve před chvílí vyšlo, ale už pěkně hřeje. Zpěv prozrazuje všechny druhy na lokalitě. Jako by se hlásily jmény. Je ale třeba začít brzy ráno. Během dvou hodin jsem si do zápisníku zaznamenal 40 druhů ptáků. Takhle nějak bych si představoval ideální začátek v soutěži BIG DAY. Nad kopcem se občas objevují vlhy, loví tu rorýsi, zahlédl jsem jestřába s kořistí v pařátech, u lesa loví hmyz párek lejsků bělokrkých, zpívají pěnice hnědokřídlé a krátce se ozývá strnad luční. Při pozorování lejska mě znovu překvapilo, jak exoticky vyhlížející je to opeřenec. Jen bílá a černá.
Zajímavý je zpěv, který se opakuje nedaleko rybníka, kam se přesunuji. Začíná jako skřivan lesní a končí typickým budníčkem menším. Tuto kombinaci jsem ještě nikdy neslyšel. Opravdu netypický budníček menší. Pozdřanský rybník je jako jedna velká drůbežárna s desítkami mladých zrzohlávek a poláků velkých. Kolem plovoucího umělého ostrůvku se pohybují čtyři páry rybáků obecných.
Lesní cestou se dostávám ke Svratce a o chvíli později přejíždím přes most i Jihlavu. Po staré asfaltce pak mířím podél řeky obležené rybáři k Ivani, abych od hráze prohlédl Vrkoč. Následuje ještě rybník Starý a můžu se vrátit domů. Další příjemná noc v terénu je za mnou.


Na jednom mokřadu se zdržuje větší množství vodoušů rudonohých (Tringa totanus). Minulý týden jich tu bylo pozorováno 36.

7.6.2011: Na skok na "Hradečáku"
Služebně jedu do Olomouce. Cestou zpět mám chvilku času, můžu tedy na skok k Hradeckému rybníku v Tovačově. Začíná být pořádné horko. Ještě že fouká vítr. Po celém území republiky jsou hlášeny přeháňky a bouřky. Rybníky působí skoro nudně. Všude jen kachny, poláci velcí a lysky. Hned na začátku hráze ale pozoruji dvakrát přeletovat bukáčka a o kousek dál se v rákosí přímo u hráze pohybuje dvojice sýkořic. Takhle daleko od větší plochy rákosí v severním cípu rybníka, jsem je ještě neviděl. Pak už se nic zajímavého nekoná. Roháči vozí svoje mladé na zádech a poblíž racčích kolonií plavou letošní mláďata a pokřikují na dospělé. Pár hus velkých stále vodí svých 11 potomků. Tentokrát vidím jen jednu potápku černokrkou. Trvá mi to jen něco přes hodinku a jsem zase u auta.


Sedmihlásek hajní (Hippolais icterina).

3.- 4.6.2011: V pátek večer a v sobotu ráno
Delší dobu jsem nebyl na jihu Moravy. V pátek odpoledne vydělávám z Molendy všechny ty dětské sedačky a dělám lůžkovou úpravu. Den byl horký, ale teď v podvečer už je docela příjemně. Můžu beze spěchu vyrazit k jihu. Vím, že stihnu jen jednu lokalitu, není se kam hnát. K mokřadu přijíždím bohužel těsně poté, co se po okraji lokality vydává těsně přede mnou myslivec se psem. Zvedá ptáky z vodní hladiny. Sestavuji stativák a kousek od auta a z uctivé vzdálenosti prohlížím okolí. Myslivcem vyplašené ptactvo si naštěstí sedá na mělčiny nedaleko mě. Je tu nečekaně dost vodoušů rudonohých (12 ex.), nějaký ten vodouš kropenatý a také jeden vodouš štíhlý. Do rákosin přilétají hejna špačků. Slunce klesá k obsozu, vzduch chládne, život kolem se zpomaluje a ztrácí na intenzitě. Opouštím lokalitu a se spuštěnými okýnky pomalu projíždím utichající krajinou. Do auta proudí vlahý večerní vzduch. Zastavuji na hrázi Novomlýnské Zdrže. Hladina je klidná a pálavské Děvičky leží na modrošedém podkladu oblohy s několika červenými šmouhami pohasínajících červánků. Nad loukami stoupá mlha. Přejíždím k nedalekým rybníčkům, kde jsem nedávno našel pěkné místo na nocleh. Objevila se tu bohužel závora a zákaz vjezdu na staveniště. Nevadí, na blízkém Novém rybníce nacházím na hrázi krásné místo. Otevírám dokořán obě zadní křídla dveří a v polosedě hledím do houstnoucího šera. Silueta Svatého kopečku se rozpouští ve tmě. Odraz silnými reflektory nasvícené věžičky mikulovského zámku se plazí po hladině rybníka mým směrem. Ze tmy zpívá slavík.
Před pátou mám už dalekohled u očí. Spát v terénu se vyplatí. Ranní a večerní hodiny jsou venku nejkrásnější. Obhlížím Lednické rybníky. Na sádkách pod Nesytem je husice egyptská. Nejzajímavější je značně upuštěný Prostřední rybník. Jsou tu desítky čejek a racků. Na mělčině nacházím kolihu velkou, 3 jespáky malé a na březích se vyhřívají rodinky hus velkých a husic liščích. Následují další dva mořady, které si přílišnou publicitu nezaslouží. Na prvním pozoruji dvojici volavek stříbřitých a pisilu čáponohou. Nedaleko mě se objevuje jespák křivozobý téměř ve svatebním šatě. Slunce hřeje, obloha je modrá. Z posedu prohlížím následující lokalitu, kde jsem začínal už včera večer. Vodoušů rudonohých je neuvěřitelných 24. I tady se vyskytuje rodinka husic liščích s osmi mladými. Krátce pozoruji včerejšího vodouše štíhlého, jespáka malého a jako bonus pak párek tenkozobců opačných. Ještě není poledne, ale už je horko. V klidu to můžu zabalit a vyrazit za rodinkou. Je čas zahájit koupací sezónu v rybníku u Pístovic.


Několik momentek ze sobotního rána na Břeclavsku: husice egyptská (Alopochen aegyptiacus), párek tenkozobců opačných (Recurvirostra avosetta), jespák křivozobý téměř ve svatebním (Calidris ferruginea) a kukačka obecná (Cuculus canorus).

27.- 29.5.2011: Setkání Klubu 300
Na tento víkend je svoláno setkání Klubu 300. Už třetí ročník. Po loňské velice vydařené květnové Rozkoši a předloňské březnové a mrazivé jižní Moravě tu máme střední Moravu. Místním birderům se většinou z jejich domoviny daleko nechce a tak jsme zvolili jako místo setkání přímo Tovačov, což mají za humny. Přes naše území přechází chladná a deštivá fronta, ale meteorologové slibují deštivý jen pátek a sobotu s polojasnou oblohou. Do poslední chvíle netuším, kdo se vůbec zúčastní. Potvrzeno to mám snad jen od čtyř nebo pěti lidí. Když přijíždím kolem sedmé večer do Tovačova, tak jsem docela zvědavý. Parkuji u penzionu Klárka, kde máme domluveno ubytování a kde by měla proběhnout společenská část setkání. U stolu už sedí osm kolegů a během večer se náš počet rozrůstá na 13. Zábava příjemně plyne a venku prší. Přesto jsem stále optimista. Navíc, je příjemné po delší době zase vidět známé tváře.
V sobotu po ránu je obloha stále zatažená. Střídavě prší. Někteří kolegové během večera odjeli a jiní se přidali. Je nás tedy deset a neohroženě vyrážíme do terénu. Začínáme v okolí Tovačova - Hradecký rybník, pískovny u Annína a Troubek. Láďa Jasso si bere formulář na Big Day a zkouší i v tom dešti vyplňovat druhy, které potkáme. Na Hradeckém nám dělá radost bukáček a některým přibývají do birdlistů husice egyptské. Na oběd zastavujeme v Záříčí. Stále čekám na to, že se podle předpovědi vyjasní obloha. Fronta se ale zpomalila a postupuje spíš od jihu, než od západu, kde už je v Čechách jasno. Když vycházíme z hospody, tak stále prší. Následuje rybník v Chropyni. Déšť houstne. Pozorujeme potápky černokrké, zrzohlávky, rybáka černého a trochu nezvykle zbarveného samce poláka chocholačky (viz obrázek).
Promočení nasedáme do aut. Ta se zevnitř okamžitě zamlžují. Jarka Kačírková zná nedaleko Kroměříže lokalitu s hnízdištěm vlh pestrých. Před týdnem, kdy ji navštívila, tak tam vyhrabovalo nory osm až deset párů vlh. Lokalitu nacházíme. Ve stěnách je množství hnízdních nor. Ptáci jsou v tom dešti nejspíš schováni uvnitř. Venku se ukazuje jen jeden. Z polí se ozývá křepelka a na sloupku blízkého plotu sedí ťuhýk obecný. Dokonalé místo. Následují Záhlinice. Počasí se bohužel nelepší. Musím se smát tomu nadšení, kdy zplihlé postavičky v promáčených šatech obcházejí rybníky a v dešti pozorují ptáky. Tomu říkám skutečné odhodlání. Závěr patří mokřadu nedaleko. Není sice moc hodin, ale díky zamračené obloze panuje večerní šero. Pro dnešek to stačilo. Kolem sedmé už sedíme zase v Klárce. Loučíme se s několika kolegy. Trochu nás zaskočilo to, že se až na výjimky nezúčastnil nikdo z domorodých birderů.
V neděli ráno nás konečně čeká modrá obloha. Je nás jen hrstka. Během víkendu se tu vystřídalo šestnáct lidí. Z místních tu dnes není nikdo. Upouštíme od původně plánované návštěvy Hostýnských vrchů a letošní setkání se rozhodujeme zakončit individuálním programem. Loučím se s ostatními. Jsem rád, že jsem poznal zase nové tváře a potkal staré známé. I přes nepřízeň počasí jsme projeli pár zajímavých lokalit a s trochou nadhledu by se dalo říci, že nám naše nadšení nepokazil ani ten déšť. Jen místních se mohlo alespoň na chvíli zastavit víc, když už se akce uskutečnila v Tovačově. Snad příště.


Fotka zvláštně zbarveného poláka chocholačky (Aythya fuligula) výmluvně charakterizuje počasí,
za kterého setkání Klubu 300 proběhlo - déšť, déšť a déšť.

21.5.2011: Ztracený svět
V sobotu se pohybuji v okolí Tovačova, kde budeme mít příští víkend setkání Klubu 300. Během dne jsem konečně slyšel zpěv rákosníka zpěvného a cvrčilky říční. Už jsem si myslel, že letos ani nepřiletí. Stále jsem se ale ještě nedočkal ťuhýků obecných. Na Hradeckém rybníku panuje unavený dusný klid. Jen zápach špinavé vody přistupuje k dnešní upocené atmosféře tvůrčím způsobem. Na vodě se dá pozorovat vcelku dost potápek černokrkých (14 ex.) a nad pravou horní částí loví desítka rybáků černých. Na jediném kolíku trčícím z vody nedaleko kříže odpočívá rybák bahenní. Později se všichni rybáci přesunují k rákosinám nedaleko racčí kolonie. Objevuje se také jeden loňský racek malý.
Vracím se na chalupu, abych zde přečkal déšť, který po obědě přišel doprovázený hřměním. Vypršelo se, oblačnost se roztrhala a ty nejtemnější části oblohy se přesunuly dále k jihu. Jako čerstvý majitel povolení ke vstupu do Vojenského újezdu Březina se příliš dlouho nerozmýšlím, jak budu trávit večer. Chci se projít lesem k jedné pasece, počkat do setmění a poslouchat.
Auto nechávám na kraji lesa, do kapsy si skládám mapku a ortofoto, na sebe navlékám kabát a na krk věším Pepíkův dalekohled. Jdu jen nalehko a je to příjemná změna. Z kapsy co chvíli vytahuji zápisník a poznamenávám si slyšené druhy. Jdou dlouhou lesní cestou. Potkávám dvě laně a z řídkého porostu se s přestávkami ozývají rosničky. Paseka, na kterou přicházím, mi připadne jako Ztracený svět Sira Arthura Conana Doyla, jako povzdech z minula. Čas se tu díky nepřístupnosti vojenského prostoru zastavil. Kolem je jen nízká tráva, osamělé keříky nebo nízké stromky a na okrajích vyšší skupiny osik a bříz. Jestli jsem až do dnes neviděl tento rok ťuhýky obecné, tak tady jich loví hned několik. Nad pasekou zpívají skřivani a proletují špačci. Z keřů se ozývá budníček větší a občas se ukáže bramborníček hnědý nebo černohlavý. V jednom místě nedaleko cesty odskakuje srna a v trávě za sebou nechává malinkého kolouška s bílými skvrnami na hřbetě a na bocích. Žalostně píská. Rychle odcházím, abych nepřekážel. Celou paseku rozeznívá kukání. Tři, později čtyři kukačky, se osazují blízko sebe na nízkých keřích uprostřed paseky. Slunce vylézá pod vrstvou mraků a celé okolí barví do oranžova. Oranžový a dokonale nasvícený je také ostříž, který si přiletěl ulovit nějaký hmyz. Neuvěřitelně obratně manévruje nízko nad plochou, ostře mění směr a výšku. Přilétá několikrát a několikrát odlétá s kořistí v pařátech. Plaší při tom i kukačky, které mizí k lesu.
Slunce se ztrácí za obzorem ve 20:20. Sedám si na vrchol terénní vlny, ze které vidím celé okolí a čekám. Hlasitě bekají srnci, na kraji lesa zpívá linduška lesní, z oblohy stále pokřikují skřivani a z protějšího porostu počítá léta kukačka. Něco po půl deváté se mi za zády ozve nevýrazné houkání patřící asi puštíkovi a ve 20:45 zazní do utichající atmosféry přicházející noci kvorkání sluky. Vstávám, abych ji našel nízko nad stromy přeletující k severu. Čekám, jestli se neozvou lelci. Zatím je slyšet není, i když jsem měl už před osmou dojem, že jsem zaslechl krátké zacvrčení. Teď se tiše otáčím a naslouchám. Za lesem za mými zády jako by se hodně daleko a slabě známý hlas lelků ozýval. Jdu po hraně lesíka k otevřené ploše a skutečně … je tu zřetelné lelčí cvrčení. Takže tu opravdu jsou. Krása. Člověk za nimi nemusí jezdit až k Bzenci. Cvrčení utichá a z druhé strany mu odpovídá další jedinec. Zastavuji se na cestě, dalekohledem projíždím kontury svého okolí postupně se rozpouštějící ve tmě. V zorném poli se mi objevuje lovící kalous ušatý (21:05) poletující nad pasekou. Světla už je málo. Ještě chvíli naslouchám a pak se vydávám na zpáteční cestu. Čeká mě skoro 5 km setmělým lesem.
Pod stromy je jako v tunelu. Dívám se vzhůru a šlapu podle světlého průseku, který mám nad hlavou mezi korunami stromů. Ve tmě kolem mě to co chvíli zašramotí nebo se ozve bekání. Jdu dlouho. Někde bych měl ještě odbočit na další lesní cestu. Před desátou už skoro nic nevidím. Naštěstí mám světlo na mobilu a posledních 200 m cesty si svítím, abych nečvachtal zbytečně v kalužích. Na kraji lesa mě čeká svítící lampa a kousek za ní parkující Molenda. Silueta velkého psa, která u něj stála, naštěstí mizí. Sedám do auta. Nocí jsem šlapal skoro hodinu. Ale stálo to za to. Vrátil jsem se z míst, jakých u nás moc není.


Mladý dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) z naší nedělní procházky s klukama po lese.

18.5.2011: Jak by to bylo snadné ...
Před třemi dny 15.5. pozoroval David Horal v Brně vlaštovku skalní lovit nad Svratkou hmyz. Není to jediné pozorování z letošního května. Jak snadné by bylo napsat, že fotografie pod těmito řádky byla pořízena třeba včera nad hladinou Brněnské přehrady? Bohužel to není pravda. Vlaštovka na obrázku se vznášela nad malou nádrží v jižním Izraeli někdy v půlce března letošního roku. Touha ohromit své kolegy s pozorováním neobvyklého druhu může být někdy tak silná, že se autor uchýlí i ke lži. Jsou známy případy, kdy někteří "ornitologové" postižení touhou po pochybné slávě manipulují s fotografiemi a s fakty jen proto, aby ostatní s obdivem vyslovovali jejich jméno. Hodnota valné většiny pozorování zveřejněných z našich luhů a hájů vychází z důvěry k pozorovateli a když někdo "moc chce", tak nakonec uškodí jen sám sobě a zpochybněna jsou i pozorování, která skutečně měl. Podobní mystifikátoři se bohudík rodí jen jednou za dlouhou dobu. :)
Teď z jiného soudku. Faktem je, že nadšený birdwatcher nemusí za ptáky jezdit jen na atraktivní vyhlášené lokality, aby viděl něco zajímavého. Stačí se poctivě věnovat svému nejbližšímu okolí a hlavně mít oči otevřené. To je i případ vlaštovky skalní pozorované Davidem v podstatě v centru města. V rámci Mapování ptáků Brna, které letos začalo, jsem se včera byl podívat na Hádech. Krom desítek běžných druhů nad lokalitou přelétla také jedna vlha pestrá, vysoko na obloze se vznášel luňák hnědý a nad lomem zpíval skřivan lesní. Prostě nádherný den v dosahu městské zástavby.
No a co jsem chtěl těmito dvěma zdánlivě nesourodými odstavci říci? Jen to, že vnímavého člověka může po stránce birdwatcherské naplnit i prostředí městských ulic, že i prostředí městských ulic může být zdrojem výjimečných pozorování, že si svůj kredit vytváříme každý sám, že pochybná sláva založená na lži má jen jepičí život a že honba za výjimečností mnoho radosti nepřináší.


Vlaštovka skalní (Cecropis daurica) nad vodní hladinou.

13.- 14.5.2011: Pátek třináctého a Big Day na jihu Moravy.
13. května:
Pátek třináctého. Celý týden jsem se nedostal do terénu. Dnes mi to má být vynahrazeno. Vyjíždím až odpoledne. Říkám si, že bych mohl vyzkoušet Big Day na jižní Moravě. Namířeno mám na Znojemsko, začít bych chtěl u Jaroslavic.
Dost silně fouká. Hlasy ptáků se ztrácejí v šumění listí. Nebyl jsem tu snad rok. Před Mlýnskou strouhou odbočuji doprava a přijíždím k sádkám. Ta krajní je obležena rakouskými rybáři. Vítr fouká přímo od západu. Na Zámeckém rybníku jsou pořádné vlny a nad hladinou nic. Doufal jsem alespoň v nějakého rybáka nebo racka malého. Až vzadu u rákosí jsou vidět nějaké husy a zrzohlávky. Z rákosin vyřvávají rákosníci velcí a proužkovaní. Druhá sádka je upuštěná. Sláva. Konečně bahňáci. Hned po příchodu zaznamenávám břehouše černoocasého ve svatebním a o chvilku později krom těch nejběžnějších druhů také jespáka malého, jespáka křivozobého, 5 jespáků šedých a 4 jespáky obecné – všechny téměř ve svatebním. To je kochačka! Tohle už mi chybělo. Důkladně vše opakovaně prohlížím. Zajímavá je variabilita zbarvení peří jespáků šedých. Jeden se zdá být větší, světlejší a na hřbetě má několik pírek tmavších. Po okolí Jaroslavic se pohybuji až do večera. Zůstávám tu i na noc. Sice by bylo dobré začít brzy ráno někde u Lednice, ale výtažníky u Jaroslavických rybníků mohou po ránu přinést také něco překvapivého. Zkouším počítat dnešní pozorované druhy. Jsem někde na osmdesátce, což je moc dobré za několik odpoledních hodin. Vloni, když jsem vyjížděl na Big Day k Lednici, tak jsem měl večer před spaním o 30 druhů méně.
14. května:
Vcelku příjemně jsem se vyspal i na sklopeném předním sedadle Molendy. Hned po ránu mě budí dva nové hlasy – slavík modráček a ledňáček říční. Rovnou se přesunuji k upuštěnému výtažníku. Prohlížím osazenstvo bahňáků, které zůstává stejné a pak ještě hladinu velkého rybníka. V dálce vidím mezi racky chechtavými jednoho rybáka černého. Pak ale zaznamenávám dvojici černobílých ptáků letících nejprve podél protějšího břehu, kteří se pak pouštějí přes celý rybník mým směrem. Jejich let doprovází známé pískání. Jde o dva ústřičníky! Přilétají na mělčiny upuštěného výtažníku. Nějakou dobu zůstávají a pak se pouštějí zase do dlouhého okružního letu kolem celého velkého rybníka, aby znovu dosedli na bahna. Tak s tímto dárečkem jsem rozhodně nepočítal. Ještě jednou projíždím dalekohledem bahňáky a odjíždím.
Následující klasické zastávky. První je u Dyje, kde i letos snad zahnízdí racci bouřní. Pár tu staví či opravuje hnízdo a je vidět i třetího ptáka. Možná tu budou hnízdit 2 páry. Letmá zastávka u Novomlýnských nádrží nepřináší nic nového. Na Mušovské Zdrži poletuje jediný rybák černý. Všechny ty vysoké počty rybáků a racků malých ze střední Moravy, jsou tu utopií. Volá Franta Kopecký, že pod Nesytem viděl volavku vlasatou. Neváhám a jedu přímo do Sedlece. Volavku jsem tu sice viděl před dvěma roky, ale rád si ji zase prohlédnu. Je nenápadná a sám bych ji snad přehlédl.
Procházíme pak Lednické rybníky a několik lokalit v okolí. Druhy si během dneška nepočítám. Chci se nechat doma překvapit. Vím jen, které bych ještě rád viděl, ale nechci to brát jako honičku. Napadá mě, že třeba za vlhami by se dalo vyrazit na Pouzdřany, ale dělat to nebudu. Na poslední lokalitě se pak vracím k autu a věci skládám do kufru, když nad sebou slyším typické drnčivé hlasy. Ptáci prolétají rychle nevysoko nade mnou směrem k severu. Je to 18 vlh pestrých. Tak nakonec mám i tento druh. S klidem můžu Big Day uzavřít. :)
A kolik jsem nakonec pozoroval druhů? Zjišťuji to až večer doma. Není to vůbec špatné, ale nechám si to až na oficiální vyhlášení výsledků po 20. červnu. :)


Několik obrázků povedené dvojice dní na jihu Moravy - vlevo dva ústřičníci velcí (Haematopus ostralegus), vpravo nahoře volavka vlasatá (Ardeola ralloides). Vpravo dole skupinka šesti druhů bahňáků, ve které se vlevo dole krčí jespák malý (Calidris minuta) a druhý zleva je jespák křivozobý (Calidris ferruginea).

7.5.2011: Malý velký den u rybníků střední Moravy.
V terénu chci být s východem slunce. Budík pípá pět minut před čtvrtou, ve 4:10 lezu z postele a o deset minut už mám oškrabanou jinovatku z předního skla auta a jedu na Kroměříž. Provoz na silnicích v tyto ranní hodiny miluji. Dnes si chci vyzkoušet zkrácený Big Day. Jen tak nanečisto si chci projet pár lokalit, tak jak to v sobotní dopoledne dělávám, a zároveň si budu zaznamenávat všechny ptačí druhy, které uvidím. Možná, že právě tohle bude můj letošní příspěvek do soutěže. Jen tak, beze spěchu si budu užívat krásný slunečný den v okolí středomoravských rybníků a vodních ploch.
Začínám u mokřadu nedaleko Kvasic. Z rákosí i vodní plochy stoupá pára. Z lokality se právě rozletují špačci. Z pole pokřikují čejky a z rákosí zní hlasy rákosníků proužkovaných a cvrčilek slavíkových. Obcházím mokřad a oči mám na stopkách. V jednom rákosí prozpěvuje modráček. Nechává mě přiblížit na pár cvaků. Konečně letos slyším první žluvu. Je chladno a holiny mám olepené jinovatkou. Dokonce i žáby jsou dnes zticha. Je to příjemná procházka. Vychází slunce. Kolem se honí dvě kukačky. Před sedmou hodinou mám v zápisníku 46 druhů. Začátek jde pokaždé dobře. :)
Vystupuji na kraji Záhlinic. Němčický rybník je plně napuštěný, ale k vidění je tu pár poláků malých. Pak jdu dál mezi rybníky. Nad Pláňavským poletuje 105 rybáků černých a 3 racci malí. S dospělými ptáky se teď častěji objevují loňské mláďata. Na jediném vypuštěném rybníčku jsou pouze vodouši bahenní, jeden jespák bojovný a kulík říční. Z dalších bahňáků pak pozoruji už jen vodouše rudonohé a pisíka. Radost mi také dělá poštěkávání bukáčka z rákosem zarostlého břehu. Z kraje lužního lesa se ozývá cvrčilka zelená a letos můj první sedmihlásek. Teprve když se vracím k vesnici, tak se najednou na obloze objevují početná hejna jiřiček a rorýsů. Vzduch je jich najednou plný a také ulice Záhlinic jsou posety jiřičkami sbírajícími u louží kousky bláta na stavbu hnízd. Zůstávám u ledabylého tempa. Když odjíždím dál k severu, tak mám v zápisníku 77 druhů. O moc víc jich už asi nebude, když zůstanu jen u vodních ploch.
Následuje pár zastávek v Tovačově a okolí. První je u Troubecké pískovny. Hladina je jako zrcadlo a umělé ostrůvky jsou obsazeny rybáky obecnými (12 ex.). Také tady poletují nad vodou tři racci malí. Do seznamu mi přibývá jen poštolka.
Jezero u Annína je opět obloženo rybáři – stany, karavany a čluny na hladině. Nad vodou je 35 rybáků černých a dalších 6 racků malých. Když odjíždím, mám díky pěvcům v notesu 83 druhů ptáků.
Polní panelkou to beru přímo ke Křenovskému rybníku. Na kamenech na konci cesty poskakují dva bělořiti. Jsou hodně světlí, ale o bělořity plavé nejde. Spíš to vypadá na loňské mladé ptáky. Nedaleko rybníka pokřikuje krutihlav a u sádek poletuje konipas horský. Mám tedy 86 druhů.
Na konec si nechávám Hradecký rybník. Novými přírůstky do seznamu jsou už jen lžičáci a dvojice husic nilských. Zajímavé je, že se každá drží na jiné části rybníka. Na pravé dolní části je pár hus velkých s 12 mladými. Na hrázi nedaleko ostrůvku si rozdělávám skládací židličku. Začíná silně foukat. Nad vodou loví 95 rybáků černých a 2 racci malí. V jednu chvíli z oblohy vypadává celé menší hejno racků malých – je jich 20. Sedím na židličce, kolem projíždějí skupiny cyklistů, na druhé straně rybníka kouká ze zelené polní plochy hlava Luboše Doupala a u mě se zastavuje na pár slov další kolega s dalekohledem. Je fajn pozorovat cvrkot kolem. Po nějaké hodince to balím a vracím se k autu. V zápisníku mám po osmi hodinách v terénu 88 druhů, což vyhlašuji výslednou sumou svého dnešního malého velkého dne. :)
Odpoledne se jdeme projít kolem rybníka v Pístovicích. Do seznamu by mi přibylo ještě dalších pět druhů – rehek zahradní, pěnice pokřovní, konopka obecná, sojka obecná a lejsek šedý. Připisovat si je už nebudu. Možná dám letos přece jen ještě ten celodenní Big Day někde na jihu Moravy.


Jeden z charakteristických hlasů časného rána u rybníků patří slavíku modráčkovi (Luscinia svecica).

30.4.2011: Čtyři druhy rybáků u Lednice.
Po deštích se místy obnovily vysychající louže v polích. Vegetace mezitím povyrostla a bahňáci se v ní ztrácejí. Nejběžjnější jsou teď vodouši bahenní a jespáci bojovní. Ve čtvrtek jsem na jedné louži jižně od Brna napočítal dobře 130 vodoušů bahenních a 50 bojovníků. Dnes jsem vyrazil k Lednici. V plánu jsem měl spoustu věcí, ale sobotní dopoledne je příliš krátké. Poflakuju se v okolí rybníků a užívám si pěkného dne.
U Šibeníku, mokřadu a rybníku pod Mikulovem, jsem nebyl alespoň dva roky. Z rákosí zpívají rákosníci proužkovaní a cvrčilky slavíkové. Konečně slyším letošní první rákosníky obecné. Minulý týden proběhla na slovenské konferenci debata o tom, jak se teď zjara ozývá strašně málo ptáků. Chlapi to nazvali „zlověstné ticho“ a je pravdou, že se ptačí křik letos nedá srovnávat s halasem minulých roků. Stále si říkám, že to ještě přijde, že je ještě brzy, ale s postupující dobou si tím nejsem tak jistý.
Z hráze Nesytu jsou na hladině vidět poláci velcí (70 ex.) a zrzohlávky (42 ex.). Nad Koňskými pastvinami poletuje jedna husice liščí a po polní cestě přede mnou běží dvě husí rodinky s mláďaty. Pak zastavuji zhruba uprostřed jižního břehu Hlohoveckého rybníka. Chci jen letmo prohlédnout hladinu. Poznamenávám si pár husic liščích, rodinku hus velkých s pěti mláďaty a nedospělého orla mořského. Už balím, když si všímám přelétat nízko nad vodou hejna rybáků černých směrem k východu. Je jich 25 a mezi nimi je také jeden bělokřídlý. Následují 4 racci malí a dalších pět rybáků černých.
Prostřední rybník mám proti slunci. Je mírně upuštěný a na jižním břehu hledá potravu několik bahňáků. Nedá se nic dělat, musím se dostat aspoň trochu po slunci. Rybník je plný labutí, roháčů a kachen. Z bahňáků jsou tu vodouši tmaví ve svatebním, vodouši šedí a bahenní, několik jespáků bojovných a radost mi dělá dvojice rybáků velkozobých a 13 racků malých. Konečně jsem také zaslechl zpěv lejska bělokrkého. Posledním bahňákem, kterého dnes potkávám, je jespák obecný téměř ve svatebním.


Jespáci bojovní (Philomachus pugnax) přistávající na mělčinu rybníka.

25.4.2011: Ještě jednou Tovačov.
Velikonoční pondělí. Během neděle jsem vypotil jakousi nepříjemnou virózu a dnes můžu zase do terénu. V Tovačově se mezitím ukázalo 7 bernešek bělolících, volavka červená a 4 druhy rybáků. Jsem zvědav, co přinese dnešek.
Ještě, než vyrazím k Hradeckému rybníku, kde chci trávit nejvíce času, tak se jedu mrknout k pískovnám. Stále se na nich může ukázat něco zajímavého – například potáplice. Nad krajinou se všude v okolí vznáší mlha. Naštěstí není tak hustá, aby znemožňovala pozorování. U Troubek se ozývá první letošní pěnice hnědokřídlá, z pole pokřikuje koroptev a plovoucí ostrůvky na hladině okupují rybáci obecní.
Štěrkovna u Annína je díky větší ploše i v mírné mlze hůře k přehlédnutí. Jsou tu labutě, roháči a skutečně i jedna potáplice severní stále ještě v prostém šatu.
Cestou přes pole potkávám krom racků chechtavých také bělořita šedého. Parkuji nedaleko zeleného domku na břehu Hradeckého rybníka. Ještě ani nemám vytažený stativák, když kolem mě prolétá podivná menší kachna. Když ji vidím letmo koutkem oka, tak si říkám čírka modrá, ale chyba – pohled přes dalekohled mluví spíš pro samce mandarinky. Kachna se ztrácí v dálce, ale o několik minut později ji vidím opět letět mým směrem. Chystám foťák a mačkám, když nedaleko prolétá. Na displeji je opravdu samec kachničky mandarinské. Ve vzduchu loví asi tři desítky břehulí. Pak to beru po hrázi směrem na kříž a dál ke dvěma postavám s dalekohledy. Je to Luboš Doupal a Mirda Beran. Rybník je dnes poloprázdný a jen díky následujícím několika hodinám pozorování postupně přibývají nové druhy – pár racků černohlavých, pět racků malých, orlovec, pár hus velkých s pěti mláďaty, ostříž, dvě husice nilské, káně rousná, párek morčáků velkých ... Klidně bych tu vydržel i déle, než ty 4 hodiny, které nakonec utekly příliš rychle. Rozhodně mi je bude dlouho připomínat Lubošova hláška. „Už padají“, prohlásil, když se znenadání objevil první racek malý a pak znovu, když přibylo dalších pět ptáků. Tím bohužel vypadávání ptáků z oblohy skončilo. Snad příště. :)


Letmo zachycený samec kachničkx mandarinské (Aix galericulata) prohánějící se nad Hradeckým rybníkem v Tovačově.

22.- 23.4.2011: Brkoslavi, rorýsi a dlouhokřídlí od Tovačova.
22. dubna: Ráno jsem cestou do práce viděl na Křižíkově ulici v Brně hejno 40 brkoslavů severních (6:20) a cestou na oběd poletovali vysoko na obloze 3 rorýse (11:00). Je to docela zvláštní spojení. Počasí posledních dní je dokonalé, slunečné a trochu více větrné. Vůbec jsem si neuvědomil, že tento víkend bude prodloužený o Velikonoční pondělí. Den navíc, kdy můžu vyrazit do terénu a jen se tak kochat jarem. Do Pístovic cestuji za rodinou autobusem. Vyrazili už ráno. Přijíždím před šestou večer. Bylo by mi líto nezkusit po dlouhé době nocleh venku. Nikdo není proti – až na Vojtu – a tak si upravuji Molendu do lůžkové podoby, u ťamanů nakupuji kus chleba, buřt a láhev červeného, a můžu vyrazit. Moje představa je jasná. Nejprve na skok k Záhlinicím, kde byly v posledních týdnech hlášeni bahňáci od Němčanského rybníka a pak nocleh u mokřadu nedaleko Tlumačova.
Cesta pozdním odpolednem je příjemná. Nízké slunce mám za zády a nová dálnice ke Kroměříži je hladká a ani zdaleka nepřipomíná své vrásčité ségry na Prahu a Bratislavu. K Záhlinicím přijíždím za posledních slunečných paprsků.
Když vylézám z auta u Záhlinic, tak mě vítá hlas první letošní kukačky. Rybník je bohužel napuštěný a jediní bahňáci, které vidím, se mi změnili v zapadajícím slunci v odletující černé siluety. Bylo jich asi 40 a zaslechl jsem jen hlas vodouše šedého. Na rybníkem poletuje 12 rybáků obecných, tokají roháči a z rákosí zpívají rákosníci proužkovaní. Slunce zapadá, nemá cenu se zdržovat.
Vodní hladina části mokřadu je poseta lyskami – je jich tu asi 120. Pak potápky malé, dva páry labutí, kachny a pár hus velkých. Rákosí žije zpěvem rákosníků proužkovaných, ozývají se cvrčilky slavíkové, strnadi rákosní a občas chřástal vodní. S ubývajícím světlem se sem slétají špačci. Nejprve sedají na pole a pak se v hejnu pohybují nad rákosím, kam později sedají. Za tmy pak nad lokalitou přeletují lysky. Sedám si na židličku k vodě a popíjím červené. Hlasy obojživelníků mi připomínají metalový koncert. Díky tomu řevu bych případného chřástala neslyšel ani kdybych chtěl. Přitom je doba i na rákosníka ostřicového, který by se mohl ozvat. Teplota prudce klesá, padá rosa a za chvíli už svítí hvězdy. Ještě chvíli se nechám ohlušovat křikem žab a pak lezu do auta, abych se zkroutil s Emilem ve spacáku ke spánku.

23. dubna: Vstávám ještě za šera, obouvám holiny a jen s dalekohledem na krku se pomalu procházím v okolí mokřadu. Nad vodní hladinou stoupá pára a v ní se pohybují siluety lysek a labutí. Špačci opouštějí nocoviště. Mokré louže v okolí, které musely být ještě nedávno plné vody, teď vysychají. Nejvíc tu zpívá rákosníků proužkovaných a z obloky tence pokřikují dva páry pochopů. Z jedné mělčiny plaším 7 vodoušů bahenních. Ozývá se kukačka a z polí krom čejek i kulík říční. Po hodině odjíždím.
Tentokrát procházím východní břeh Němčanského rybníka. Ptačí osazenstvo je stejné jako včera večer. Vzduchem přelétá menší hejno jespáků bojovných a na hladině jsou dva poláci malí. Slunce začíná hřát. Snídám u pískovny v Troubkách. Všechny umělé ostrůvky jsou obsazeny rybáky obecnými (10 ex.). Hladinu pískovny u Annína brázdí veslice rybářů a mezi nim se v uctivé vzdálenosti proplétají roháči. Nad vodou přelétají dva rybáci obecní. Toť vše.
Jsem zvědavý, jak to vypadá v polích u Ivaně. Je sucho a po zdejší louži není už ani památky. Zemědělci ji už i zvláčeli. V okolí se zdržují čejky, loví tu čáp bílý a přeletují racci chechtaví. Je tu fajn, vítr povívá a v otevřeném prostoru oblohy zpívají skřivani. Vracím se do Tovačova, abych omrknul Křenovský rybník. Na břehu se krmí několik desítek mladých kachen, které tu rybáři vysazují. Na rákosovém ostrůvku letos snad zahnízdí několik párů racků chechtavých. Od Mlýnského náhonu zpívá slavík.
Hladina Hradeckého rybníka patří polákům velkým a chocholačkám. Od minule výrazně přibylo roháčů, kolem loví rybáci obecní a hned po několika krocích vidím u kříže poletovat dva rybáky bělokřídlé. Nedaleko ostrůvku na levé horní části rybníka plave husice nilská a nedaleko od ní sedí na břehu u stativáku David Lučan. Ukazují se dva racci malí a zaslechl jsem i racka černohlavého. Za rybníkem je vidět Luboš Doupal. Dozvídám se, že partner naší Zpěvanky – labutě zpěvné s límcem 7R42, kterého si po pěti letech na našich rybnících konečně našla, leží mrtvý v rákosí. Jdu směrem k severnímu cípu rybníka a pak se s Lubošem vracíme k Davidovi. Objevují se menší hejna bahňáků přeletujících k jihu – vodouši bahenní a jespách bojovní. Ze dvou rybáků bělokřídlých jsou tři a z racků malých dva ve svatebním a jeden v šatu první zimy. Na vodě objevujeme také dva racky černohlavé. Oba mají v koncích křídel ještě černé zbarvení ptáků v šatu druhé zimy. Prvně letos poslouchám drsný zpěv rákosníka velkého. Loučíme se a já na kříži potkávám ještě Kubrta. Vracím se kolem Dubu nad Moravou. Pole už je vyschlé a povláčené. Jsou tu jen dvě čejky.


Malá fotokoláž dnešního dne: racci černohlaví (Larus melanocephalus), racek malý (Hydrocoloeus minutus),
rybák bělokřídlý (Chlidonias leucopterus) a pisík obecný (Actitis hypoleucos).

16.4.2011: Doba prvních rorýsů.
Mám rád sobotní dopoledne. Začátkem minulého týdne jsem sice neplánovaně vyrazil do dálky, abych pozoroval keptušku stepní – což se mi podařilo, ale víkendový „terén“ si ujít nenechám. Už včera jsem věděl, že jednou ze zastávek bude Pálava. Je tu doba prvních rorýsů a proto se po nich chci podívat.
Z Brna vyjíždím s vycházejícím sluncem. Začínám na zamokřeném poli kousek na jihu. Zdejší ptačí osazenstvo je stále stejné – tři tokající páry vodoušů rudonohých, nějaký ten vodouš kropenatý a bahenní, kulíci říční a padesátka jespáků bojovných. Další podmáčenou lokalitu prohlížím jen z uctivé dálky. Nechce se mi vše plašit svojí okatou přítomností. I tak je na co se dívat. Krom čtyř desítek hus velkých jsou tu tři páry husice liščí, asi 120 čírek obecných, zpívají modráčci a cvrčilka slavíková, ozývají se sýkořice a strnadi rákosní.
Na chvíli zastavuji u Pastviska, protože ve vzduchu právě krouží čtyři čápi bílí. Na louce hledají s pokřikováním potravu špačci a také zde zpívá cvrčilka slavíková. Následuje zastávka na hrázi Mlýnského rybníka. Narozdíl od minulého týdne je hladina téměř prázdná. Zaznamenávám 4 hoholy, 8 potápek černokrkých a první rodinku hus velkých vodících 6 mláďat. Pak běžné druhy. Od Hlohoveckého rybníka si poznamenávám samce husice liščí a prvního letošního zpívajícího slavíka. Když o něco později stojím na hrázi Nesytu, tak nedaleko přeletuje 20 sojek. Loňské čapí hnízdo v Sedleci má už svoje nájemníky. Pak už mířím k Pálavě.
Parkovat v Soutěsce se mi nechce. Vyjíždím nad Pavlov a nechávám auto u vinohradů. Už z dálky je vidět, jak jsou chodníky k Děvičkám plné turistů. Jihovýchodní svah Pálavy je celý rozkvetlý – sasanky, dymnivky, kosatce a pryšce provoněly vzduch. Občas se ozve zabzučení chrousta. Proplétám se mezi davy k Děvičkám a čas od času obhlížím oblohu. Je prázdná. Jen jednou vidím kroužit čápa a jednou po ní s krákáním přeletuje krkavec. Po stezce lezu od hradní zříceniny skoro k Děvínu. Pořád nic. Vracím se dolů. Ještě, než se nořím zase do lesního porostu, tak na obloze skutečně nacházím jednoho rorýsa. Vloni jsem ho tu viděl o den později. Spolu s ním jsem tu také pozoroval 2 skřivany lesní. Jaké je moje překvapení, když ve vinohradech u silnice zaslechnu plný a hlasitý zpěv skřivana lesního. Paráda. Samec nade mnou pak několikrát přeletuje a intenzivně zpívá.Tak tady mám dnes splněno. :)
Vesnice v okolí Nových Mlýnů jsou plné lidí. Všem se na krcích pohupují zavěšené sklenice na víno. Sklípky jsou otevřeny. Všude se ochutnává. Škoda, že jsem autem. Zastavuji na hrázi u Dolních Věstonic. Nízko nad vodou loví desítky racků chechtavých. Daleko u soutoku je vidět potáplice malá v prostém šatu. Za chvíli se zvedá a odlétá směrem k jihovýchodu. Na vysokém komínu v Dolních Věstonicích, vykukuje z dlouhé roky nepoužívaného a trochu našikmo umístěného hnízda čapí hlava. :)
Prohlížím ještě louži nedaleko rybníčku pod hrází. Je tu ale jen jeden vodouš kropenatý a dva racci chechtaví. Poslední zastávka dnešního dne je u rybárny. Na betonových ostrůvcích je zabydluje pár racků bělohlavých a v okolí poletuje prvních šest rybáků obecných.


Zvonohlík zahradní (Serinus serinus) jeden z nejčastějších zpěváků vesnic a měst.

9.4.2011: Po dvou měsících na Tovačově.
Jaro udělalo za těch několik posledních dnů obrovský krok kupředu. Pole mají svěží zelenou barvu a stejně i stromy začínají skrývat zimou obnažené větve. O tom, jak silně fouká vítr, se přesvědčujeme u polovyschlé lokality nedaleko Dubu nad Moravou. Vichorec je ledový a prudce nám zavírá dveře u auta. Umělohmotný střešní box jen žalostně sténá při jeho poryvech. Jsou tu volavky, dvě stovky racků chechtavých, dvacítka racků bouřních a nějaké kachny.
Na poli vpravo od silnice v úrovni Hradeckého rybníka se pase osmdesát labutí. Je docela možné, že jsou mezi nimi i labutě zpěvné. Vegetace je dost vysoká a odpočívajícím labutím mnohdy vykukuje jen hlava nebo jsou ukryté celé. Nad nimi loví samec pochopa. Tóma začíná svoji kampaň za návštěvu hospody. Napřed omrkneme ještě zamokřené pole u Ivaně. I tady z kaluže zbývá jen nepatrný zbytek. Žádná z těch lokalit, které byly v loňském roce tak „výživné“ nepřečká ani do května. Vítr se honí po polích a tak nás docela překvapuje trojice jeřábů odpočívajících v nepatrné terénní depresi. Kolem poletují čejky, zpívají skřivani, objevují se dvě vlaštovky a hlasem na sebe upozorňuje linduška luční.
V restauraci Klárka v Tovačově otevírají podle cedule až v 11:00. Máme hodinu čas. Stejně tak bistro naproti je ještě zavřené. Můžeme mezitím prohlédnout pískovny. První je Troubecká. Hladina vypadá pustě, ale stativákem nacházíme několik zajímavostí. Nejlepší je menší hejno kachen téměř v protisvětle. Jde o osm hvízdáků a tři morčáky prostřední (M+2F). Nedaleko chocholaček je ještě jedna samice hohola. Rozvlněné hladině u Annína kralují roháči – je jich tu 39. Krom nich už jen lysky, čírky obecné a kachny. Z křovin na břehu se ozývá budníček větší, několik budníčků menších, pěnice černohlavá, červenka a žluna zelená.
Stále ještě máme čas. Přes pole přejíždíme ke Křenovskému rybníku. Ten je mírně upuštěný a na bahnitém ostrůvku loví tři vodouši kropenatí, dvě čejky a jedenáct šedivek. Dubová alej ke Kolečku je rozezpívaná ptáky. Často se ozývají šoupálci krátkoprstí. Největším překvapením je mýval, který vylezl z křoví na jedné straně pěšiny, prohlédl si nás a zmizel v podmáčeném porostu na straně druhé. Neuvěřitelné, s čím se u nás člověk může ve volné přírodě potkat. Po několika letech, co sem jezdím, mám konečně příležitost omrknout nádvoří místní tvrze. Je to paráda. U Klárky pak zjišťujeme, že v sobotu a v neděli otevírají už v 10:00.
Pěšky se vracíme k autu zaparkovanému u sádek a přejíždíme na hráz kousek od benzínové pumpy. Rybník je ještě více rozvlněný, než pískovny. Nejvíc je tu poláků velkých a chocholaček. Ptáci se skrývají v závětří břehů. Kousek za křížem nacházíme pár husic nilských. Obě kolonie racků jsou plné. Ta na ostrůvku je pěkně přehlédnutelná poté, co tu Luboš ušlapal rákosí. Odhadem je tu přes 500 racků chechtavých. Opravdu nepříjemný vítr nás brzy otáčí zpět.
Autem se vracíme po stejné trase, kterou jsme přijeli. Pole nad Tovačovem je stále plné labutí. Tóma asi zahlédl labuť zpěvnou. Pak na chvilku zastavujeme u Dubu nad Moravou. Oproti ránu jsou tu navíc tři husice liščí a čtyři bekasiny otavní. Pak už se vracíme do Pístovic. Odpoledne po čtvrté hodině nám nad zahradou za letu prozpěvuje devět vlaštovek a mezi nimi se ukazují první dvě letošní jiřičky.


Holub hřivnáč (Columba palumbus) v aleji ke Kolečku.

3.4.2011: Další navrátilci z jihu, jaro je v plném proudu.
Obvyklé sobotní dopoledne v terénu jsem vyměnil za neděli. Posun na letní čas způsobil, že vstávám ještě za šera. Přes Brno chytám nesmyslnou červenou vlnu. Čekám opravdu na každém semaforu. Nechápu, proč jsou teď zapnuty.
Východ slunce mě dostihuje na první lokalitě. Cestou jsem místy projížděl docela hustou mlhou a tak jsem rád, že tady se nízko nad polem povalují bílé polštáře jen místy. Většina plochy je přehledná a zbytky mlhy se brzy díky slunci rozpouštějí. Opět tu tokají vodouši rudonozí a ve vzduchu tikají bekasiny. Přibylo jespáků bojovných a krom konipasů bílých konečně vidím i prvního lučního. Z podmáčeného pole co chvíli vyletují lindušky luční.
Druhá lokalita je vynikající. Ve vodě postávají nebo plavou husy velké a hned na úvod mě zpěvem vítá modráček. Během procházky počítám čtyři zpívající samce. Rákosím se prohání slušná bandička sýkořic – je jich 24. Také odsud zaznívá zpěv rákosníka proužkovaného. Když se blížím k nejvzdálenějšímu cípu lokality, tak se odtud zvedá hejno čírek obecných a hus velkých. Čírek je přes sto a husy jsou mezi nimi rozptýlené ve dvojicích. Až hodně pozdě mě do očí uhodila hlava jedné z hus, která patří bernešce velké. Rychle strhávám z ramene foťák a jen tak naslepo posílám do vzduchu pár cvaků. Všechny husy mizí v rákosí. Prohlídkou displeje opravdu nacházím slušnou dokladovku bernešky velké, která je ke mně otočena víceméně zadkem, ale na hlavě je nezaměnitelná bílá lícní skvrna. Paráda, tak jsem se dočkal. Poslední z bernešek, kterou jsem u nás ještě neviděl. Vracím se a kolem mě přeletuje párek husic liščích. Vzápětí pozoruji osamělou a pro mě letos první vlaštovku. Posledním hlasem je další navrátilec – krutihlav obecný.
Dostávám se na hráz Mlýnského rybníka. Zajímalo by mě, jestli jsou tu stále ještě nějaké husy polní. Na hladině je živo, jsou tu stovky kachen všech druhů, které jsem dnes už pozoroval plus asi 40 zrzohlávek. Vpravo od ostrůvku jsou i husy polní. Je jich asi 500, ale dobrá stovka ještě přilétá. Mezi nimi je pouze 7 hus běločelých, ale také 3 bernešky bělolící. Za zmínku stojí 7 hoholů a 10 potápek černokrkých. Za zády mi zpívají zvonohlíci, další krutihlav a nade mnou krouží čáp černý.
Krátce zastavuji na hrázi mezi Prostředním a Hlohoveckým rybníkem. Prostřední je mírně upuštěný. Do zápisníku si poznamenávám párek husic liščích a luňáka červeného. U Hlohoveckého zastavuji ještě kousek dál u vesnice. Za poznámku stojí husice liščí (pár), potápka černokrká (2 ex.), ostralka štíhlá (pár) a polák malý (pár). Nad Nesytem, který prohlížím z hráze, loví těsně nad vodou racci chechtaví a ve vzduchu se prohánějí špačci jako vlaštovky. Na letnění tento rybník letos opravdu nevypadá. Také u Slaniska volají krutihlavi. Z rákosí zpívá modráček, bramborníček černohlavý a ve vzduchu provozují svoji uvolněnou akrobacii dva páry pochopů. Kolem mě se honí dva páry sýkořic a ve vzduchu pokřikuje podivným trojslabičným hlasem vodouš kropenatý (tu-lýý-dýý – druhá slabika klesá a třetí stoupá). Dvakrát nade mnou přeletuje dospělý orel mořský a na zamokřeném slanisku jsou vidět linduška luční. Den je nádherný. Cestou zpět potkávám druhou dnešní vlaštovku. Její švitoření zaznívá ale z rákosí ze zobáku rákosníka proužkovaného. :)


Slavík modráček (Luscinia svecica).
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter