> fotozápisník > archiv 2011/01
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2011/01)



27.3.2011: Jespáci rezaví a dalekohledy až u šulinů. :)
Včera mi poslal Petr Navrátil fotku dvojice jespáků k určení. Pozoroval je na zamokřeném poli u Slavkova. Překvapivě se jednalo o dvojici jespáků rezavých v zimním šatu. Nejen, že jarní pozorování není u tohoto druhu příliš časté, ale nejspíš se jedná o nejčasnější údaj z ČR vůbec. Fotky byly dostatečně výmluvné, o správné determinaci nebylo pochyb.

Hlodalo mi to hlavou, protože jsem jespáky rezavé viděl naposledy v roce 2007. Ráno jsme tedy naši pravidelnou procházku přírodou, kterou absolvuji v neděli dopoledne s kluky, trochu protáhli a zajeli jsme si ke Slavkovu. V přítomnost jespáků jsem moc nevěřil vzhledem k rychlosti jarní migrace.

Z auta jsme vylezli nedaleko louže. Hned se do nás opřel ledový SZ vítr. Klukům jsem kolem krků pověsil malé dalekohledy a navlékl jim teplé bundy. Nějak jim to ale nestačilo a byla jim zima. Rychle jsem omrknul binokulárem okolí a záhy jsem našel dvojici větších jespáků v přítomnosti několika čejek. Stačil pak jeden pohled přes stativák a bylo jasné, že jsou to naši jespáci rezaví. Kluci se začali třást a tak jsem je pobízel do běhu, aby se zahřáli. Sliboval jsem jim závětří za stromy. Závětří se ale nekonalo. Klukům začalo téct z nosu. Tohle jsme trochu podcenili. V Brně bylo krásně teplo a tady fučel severák jak o život. Rychle jsem pořídil několik dokumentačních fotek sice na dálku, ale jespáci se zdáli být na displeji zrcadlovky docela zřetelní. Zaznamenal jsem ještě pár kulíků říčních, jednoho vodouše kropenatého a dvě desítky hřivnáčů v lesíku u cesty. „Taťochu, poď už nazpět do auta, je nám zima“, pobízeli mě chlapáci a bez čekání se vraceli k autu. Udělal jsem ještě pár fotek mobilem přes stativák a vyrazil za nimi. Pustili jsme topení na plný pldy, jak říkají a vyrazili po necelé čtvrthodině v terénu zase zpátky domů.

Když po návratu Frantík líčil mamince, jak náš výlet za jespáky probíhal, tak říká: měli jsme dalekohledy až k šulinům a byla nám stlašná zima. :)


Dokumentační koláž jespáků rezavých (Calidris canutus) od Slavkova.

26.3.2011: Zase doma.
Na dnešní dopoledne jsem se moc těšil. Díky návštěvě Izraele mi kousek jara u nás utekl a tak jsem zvědav, co je venku nového. Odjížděl jsem s prvními drozdy zpěvnými a vrátil jsem se přece jen do rozjetého vlaku jarního pučení a zpěvu, kdy jsou hlášeny jednotlivé vlaštovky a čápi.
Začínám u zamokřeného pole nedaleko Brna. Jaro tu skutečně poskočilo. Všude se ozývají čejky, tokají vodouši rudonozí a bekasiny. V loňském strništi se skrývají jespáci bojovní, oba druhy čírek, párek hvízdáků a kachny. Kolem přeletuje samice pochopa a nedaleko polní cesty hledá potravu téměř čtyřicet lindušek lučních. Na obloze zpívají skřivani a zajíci v polích spolu na zadních tlapkách svádějí nelítostné boxerské mače. Krása.
Přemýšlím, kam dál a trochu rozmáchle to beru podle okamžitého rozhodnutí přes Velké Němčice, kde na kraji vesnice pozoruji prvního samce bramborníčka černohlavého, a pak přes Vranovice, kde ze silnice sbírá zbytky sraženého zajíce luňák hnědý, k Pohořelickým rybníkům. Letmo zastavuji v horním cípu Starého rybníka. V polích tu voda letos nestojí a tak pokračuji přes Velké Dvůr k Vrkoči. Auto nechávám u Čahouna a jdu se projít. I tady je to hodně jarní. Odevšad se ozývá cilp-calp budníčků menších, z rákosí melancholicky hvízdají moudivláčci, všude v keřích poskakují červenky, zaslechnul jsem zpěv pěvušky modré a budníčka většího. V rákosí sedí na hnízdě labuť, na hladině plavou páry hus velkých a další hlasy patří drozdům zpěvným, žlunám zeleným, špačkům, skřivanům, strnadům rákosním, hřivnáčům a konipasům bílým. Užívám si tu dokonalou vlahou atmosféru jarního návratu.
Uvědomil jsem si, že když jsem byl u Starého rybníka, tak jsem se zapomněl podívat, jestli jsou tu už kvakoši. Napravuji to a přejíždím k jižnímu cípu rybníka. Přes celou délku vodní hladiny počítám 26 kvakošů. Na vodě je také 30 hus velkých, kachny, čírky, kormoráni a navíc dospělý racek žlutonohý, na kterého jsem si myslel a jedna husice nilská. Nasedám do auta, pouštím rádio a na zpáteční cestě se skvěle bavím při poslechu sobotního Toboganu s Alešem Cibulkou. Dnešním hostem je mimo jiné Květa Fialová a její poznámky jsou dokonalé.
Stavuji se ještě u jednoho rybníku, abych alespoňa na skok omrknout jeho hladinu z hráze. Tajně si myslím na vlaštovku, ale mám smůlu. Nevadí, na tomto nenápadném a stranou situovaném rybníku tokají roháči, nad rákosím se honí pár pochopů a nacházím i jednu potápku černokrkou. Shledávám, že jsem se v Izraeli pěkně rozmlsal používáním skvělého Pepíkova dalekohledu. Můj starý Dekarem mi teď připadá neostrý. Obloha se ještě víc mračí, vypadá to na déšť. Dnešní jarní exkurze je za námi – s Emilem se můžeme vrátit domů.


Jeden rychlý cvak moudivláčka lužního (Remiz pendulinus) u Vrkoče.

21.3.2011: Návrat z Izraele.
Ráno sedám na kolo a jedu do práce. Zpívají budníčci menší a drozdi zpěvní. Je první jarní den. Před jedenácti dny, kdy jsme s kamarády vyráželi do Izraele, se u nás teprve první drozdi objevovali a budníčci ještě nepřiletěli. Z cest jsme se vrátili teprve včera. Byli jsme se podívat naproti vlaštovkám, které můžeme do týdne čekat a rorýsům, kteří se ještě nějaký týden na jihu zdrží. Navštívili jsme jak sever, tak jih země. Mnohé druhy, jejichž pozorování bylo v posledních týdnech z Izraele hlášeno, jsme vůbec nenašli. O to zajímavější bylo setkání s jinými druhy, které ještě žádný z nás neviděl. Na ptáky asi nejlepší byl závěr cesty věnovaný poušti Negev. Zde jsme mohli trávit dlouhé hodiny v kamenité pustitě za teplot hravě přesahujících 30°C - viděli jsme skřivany tlustozobé, pěnici malou, dropy obojkové, běhulíky plavé a stepokury krásné, usínali jsme pod širákem za křiku dytíků pod rozsvícenou lampou kulatého měsíce, pozorovali jsme táhnoucí jeřáby a čápy stoupající v temických komínech tetelícího se vzduchu i malé pěvce odpočívající během tahu v osamělých skupinách keřů uprostřed vyprahlých plání. Během následujících dní sepíšu report z naší cesty a umístím ho na web.
Na fotce je zachycen zlomek z tisíců čápů bílých a desetitisíců jeřábů popelavých shromažďujících se na noc v údolí Hula, ze kterého pak pokračují na sever. Vsadil bych se, že mezi nimi byli i ptáci, kteří v příštích dnech přiletí k nám.


Tisíce čápů bílých (Ciconia ciconia) a desetitisíce jeřábů popelavých (Grus grus)
na tahovém shromaždišti v severoizraelském údolí Hula.

5.3.2011: Oko vytahané ze čtení límců.
Vyrážím do polí, kde jsem ve čtvrtek konečně viděl první čejky a špačky. Slunce je teprve nízko nad obzorem, krajinu pokrývá bílá jinovatka. Zastavuji jižně od Brna. Je tu pole tvořené mozaikou zamrzlých louží. Nedaleko mě z elektrického drátu pronikavě křičí ťuhýk šedý a začínají zpívat skřivani. Někde od Židlochovic táhnou havrani a kavky. Nemíří k Brnu na sever, ale někam na východ. Tuto zimu se mi zdají být počty havranů v brněnských ulicích podstatně nižší. Po ránu ani člověk nepotkává dálnici letících černých těl směřujících do města. Zkouším je chvíli počítat. Každou minutu té třičtvrtěhodiny, kterou tu zůstávám, nade mnou proletuje 100-150 ptáků. To máme 4500-6750 havranů a kavek. K severu letí malé hejno hus polních a běločelých. Když se vracím k autu, tak nade mnou přeletuje první letošní konipas bílý.
Severně od Velkých Bílovic nacházím v polích husy – asi 1500 ex. Převažují polňačky. Slunce prohřívá vzduch. Začíná být příjemně. Na obloze křičí skřivani, na strništi pobíhají dvě čejky. Pozorně husy prohlížím, abych si je v mysli porovnal s husou krátkozobou pozorovanou u Choryně. Ta měla totiž na husu krátkozobou trochu podivný tvar zobáku a hlavy. Přesto se jí žádná mladá husa polní ani běločelá nepodobá. Uvidíme, jak to rozlouskne Faunistická komise.
Přes Lednici se chci přesunout k Novomlýnským nádržím. Už cestou z Břeclavi ale vidím, že k Mlýnskému rybníku směřují hejna husí. Když pak projíždím přes hráz, tak je mi jasné, že se tu nějakou chvíli zdržím. Polovina rybníka je bez ledu. Krom stovek kachen jsou na hladině hlavně husy polní. Během pozorování se tu shromáždilo asi 5100 hus polních, 400 hus běločelých a asi 100 hus velkých. Počasí je nádherné. Na vodě tokají hoholi. Vzduch se nad ledem tetelí. To mi vadí, když objevuji první límcované husy polní. Ze všech znaků na žlutých límcích rozeznávám jen velké A. Přejíždím k Apollu. Odsud jsou husy přece jen blíž a slunce mám za zády. Postupně nacházím devět límců a nakonec je mám všechny odečtené. V hejnu hus jsou také dvě bernešky bělolící a jedna husa běločelá, která je téměř bílá. Na ledě odpočívají dva samci zrzohlávky, samec kachničky mandarinské a jedna husice liščí. Objevuje se Jarmil Goldman s rodinou. Ještě jednou kontroluji všechny límce – přečetl jsem je dobře. Balím to skoro po dvou hodinách krásného pozorování. Levé oko mám od stativáku vytahané, až mi bolí. :)
Také poslední zastávka je víceméně neplánovaná. Přejíždím hráz mezi Věstonickou a Mušovskou Zdrží a nedá mi to, když vidím u přepadu dvojici s dalekohledy. Husy jsou hodně blízko. Většinou jsou to běločelky (asi 3000 ex.). Nacházím mezi nimi jednu bernešku rudokrkou. Pospává a hlavu skrývá pod křídlem. Na kole přijíždí Honza Bína. Před hodinou tu viděl bernešky rudokrké dokonce tři. Říkal, že jedna byla mohutnější a dvě malé. Pro dnešek mi to stačí. Stejně se už do stativáku ani nemůžu podívat, moje levé birdwatcherské oko už má stopku jako šnečí.
Doma zadávám odečtené límce do databáze na www.geese.org. Osm z hus bylo límcováno během loňského listopadu v maďarském Fertöújlaku. Poslední olímcovali v prosinci 2008 v německém Sasku.


Husy na Mlýnském rybníce u Lednice, včetně jedné límcované husy polní.

26.2.2011: Dokonalý den s husou krátkozobou.
Minulou neděli 20.2. pozoroval na Choryňských rybnících mladou jednoletou husu krátkozobou Jenda Havránek. Následující den tam s ním byl také Martin Šerek a Michal Šindel. Ve čtvrtek mě pak překvapilo pozorování Davida Lučana, který husu krátkozobou opět našel. Když už se tam zdržuje několik dní a počasí zůstává stabilní, tak si říkám, že by mohla počkat do soboty i na mě.
Večer zjišťuji od pozorovatelů husy krátkozobé podrobnosti a ráno ještě za tmy vyrážím na výpravu. V 7:30 jsem na místě a o dalších 10 minut později nacházím husy nocující na zoraném poli mezi rybníkem a Lešnou. Pospávají a hlavy mají pod křídly. Jen občas některá zvedne hlavu a zkontroluje okolí. Postupně se ale probouzejí a pouštějí se do pastvy. Je docela zima. V 8:15 konečně nacházím mladou husu, kvůli které jsem sem přijel. Má nápadně světlešedá záda, i na tu dálku růžové nohy a ne příliš dlouhý růžový zobák ohraničený u kořene černou barvou a s černým nehtem. Třesoucíma rukama zkouším dokumentační fotky. Nízkou oblačností na chvíli pronikají sluneční paprsky. Vzduch nad polem se okamžitě začíná tetelit. Nesměle se ozývá přelétající skřivan polní. Nechci husy rušit a vracím se k autu. U pole jsem byl přes dvě hodiny. Právě přijíždí Jirka Polčák s Yvonou Janotovou. Doprovázím je k poli, ale husy právě odlétají. Později je nacházíme na ledě zamrzlého rybníka. Slunce rozpouští oblačnost a obloha je během chvíle modrá. Husy odpočívají na ledě, pospávají a vyhřívají se. Stejně tak se vyhřívám já. Husa krátkozobá se mezi nimi dá lehce najít – je výrazně menší a má tmavší krk a menší tmavou hlavu. Kdybych ji měl ale hledat v hejnu hus polních a běločelých, tak nevím. Hujer a Oták, kteří se objevují kolem půl jedenácté, ji mají jako na dlani. Také fotky se daří dělat výrazně lepší, než na velkou vzdálenost v poli. Užíváme si nádherné počasí, přítomnost vzácného druhu a občasné hlasy přelétajících skřivanů.
Troubecká pískovna je celá pod ledem. Je skoro bezvětří a slunce citelně hřeje. Přejíždíme k hrázi Hradeckého rybníka. Už z dálky je vidět na kousku nezamrzlé hladiny skupinu labutí, mezi kterými je i naše Zpěvanka – labuť zpěvná se žlutým límcem 7R42. I když se během posledního měsíce objevila ve společnosti cizího samce labutě zpěvné, tak teď si ji opět hlídá naparující se samec labutě velké. Na spárování labutí zpěvných po pěti letech osamělého pobytu Zpěvanky na Moravě to zase nevypadá. Druhá labuť zpěvná se zdržuje na jiné části Hradeckého rybníka s dalšími labutěmi velkými (jedna má bílý límec IBLJ – stará známá ze Slovinska). Užíváme si krásného počasí. Nedaleko Zpěvanky je několik hoholů a na ledě u labutí odpočívá 10 hus velkých. Pomalu se vracíme k autům, abychom ještě zajeli na polívku k Šárce. Příjemné odpoledne ve společnosti starých kamarádů končí. Sobota se nadmíru vydařila.


Mladá husa krátkozobá (Anser brachyrhynchus) ve spolenosti hus velkých.

24.2.2011: Testování dalekohledu a odpolední divadlo.
Na dnešní výlet jsme se s Petrem Moutelíkem domlouvali už delší dobu. Dříve to buď nevycházelo časově, nebo se něco pokazilo. Tentokrát to ale klaplo. Petr přijel už ve středu večer, popili jsme něco červeného, probrali novinky, a protože jsem si vzal na čtvrtek volno, tak jsme mohli hned ráno vyrazit. Cíle jsme měli dva: Petr si chtěl vyzkoušet stativák od Kowy TSN-883 Prominar, kterým chce nahradit svoji stařičkou Meoptu a který mu má přivézt ukázat Rišo Kvetko, no a druhý cíl je jasný – budeme pod Bratislavou a tak by bylo hloupé alespoň zběžně neprohlédnout místní významné zimoviště vodních ptáků – Hrušovskou Zdrž a část kanálu Vodního díla Gabčíkovo.
Obloha je modrá a cestuje se dobře. Znovu si s překvapením uvědomuji, jak je vlastně Bratislava blízko a že se k Dunaji a potažmo i k rakouskému Nezideru dá zajet v podstatě „na otočku“.
Něco jiného je sledovat ubíhající krajinu z vyhřátého auta a něco jiné je pak čelit u stativáku ledovým poryvům severního větru. Hladina Hrušovské Zdrže je rozhoupaná vlnami, které mají dál na kanálu bíle zpěněné hřebínky. Slunce ale svítí, oblečeni jsme relativně teple a tak prohlížíme vodní pláň dalekohledy. Všude jsou desítky a stovky hoholů, kolem přeletují jednotliví kormoráni malí, kterých tu má zimovat asi 400, a po chvilce se ukazují 3 hoholky. Přijíždí Richard a vytahuje Prominar. Zvědavě si ho prohlížím, protože jsem na internetu četl několik srovnávacích recenzí, které hodnotily tuto optiku velice dobře. Nečekal jsem velké rozdíly vzhledem ke Swarovskému, který mám, ale stačilo několik zběžných nakouknutí, abych si uvědomil, že před sebou mám skutečnou extratřídu – obraz byl světelný, křišťálově čistý, neuvěřitelně ostrý a barevně věrný. Dalekohled působí subtilně, je kratší než Swaro a dvojice ostřících šroubů pro hrubé a jemné ostření funguje skvěle. Výrobce udává, že klíčem k dosažení těchto vlastností jsou čočky z fluoritového krystalu. S tímto dalekohledem Petr rozhodně chybu neudělá. Během zkoušení nacházíme pět hoholek a ukazuje se nejprve samice a pak samec morčáka prostředního ve svatebním. Vzduch se bohužel začíná nad vodou tetelit. Loučíme se k Rišem, se kterým se sice výborně povídá, ale v tom ledovém vichru to moc dlouho nejde. Peťa je spokojený, dalekohled si objednal a my se jedeme mrknout ještě kousek k jihu podél vody. Přelétá nad námi orel mořský a v úrovni posledních ostrůvků v kanálu plave na vodě krom desítek chocholaček, hoholů a poláků velkých také stovka kaholek. Jsme vymrzlí, ale spokojení.
Pak se vracíme k nám. Nad Bratislavou přeletuje podél dálnice k severu 30 špačků. Jednoho vidíme i na naší straně hranic nedaleko Lanžhota. Přes Podivín a Lednici jedeme k rybníkům. Všechny stromy na hrázi mezi Prostředním a Hlohoveckým rybníkem jsou pořezané. Je tu po nich podivné prázdno. Na Prostředním rybníku sedí kolem kousku nezamrzlé hladiny 26 labutí velkých.
Podél severní strany Nesytu je nově vybudovaná asfaltka. Kouzelná polní cesta, podél které jsem pozoroval třeba dudka, vzala za své. Navíc je tu zákaz vjezdu motorových vozidel. Nevím, jestli cyklisti potřebují podobnou dálnici. V západní straně rybníka jsou shromážděny husy. Máme je v mírném protisvětle a je jich přibližně 2.500. Spolu s nimi jsou vidět čírky, labutě, kachny a volavky popelavé.
Čas se krátí. Rozhodujeme se vyrazit rovnou do Brna. Projíždíme Mikulov a o něco později vidíme nad poli jižně od Novomlýnských nádrží kroužit hejna hus. Některá sedají do pole a některá směřují na nádrže. Nenecháváme se zlákat a pokračujeme dále. To, co vidíme z hráze, nás ale k zastavení přinutilo. Petr rychle využívá mezery mezi protijedoucímí auty a prudce odbočuje ke krajnici. Před ostrůvkem Věstonické Zdrže sedí na vodě a okolním ledu tisíce ptáků, které dokonale nasvěcuje slunce za našimi zády. Nedá se nic dělat, v Brně budeme se zpožděním. Některé husy se zvedají a míří do polí, jiné přilétají, další se vrací k vodě a v jednom okamžiku je obloha plná jejich klínů – odhadem přes 10.000 ptáků. Rychle se snažím stativákem zachytit co nejvíce z dění na vodní hladině. Stojí to opravdu za to. Myslím, že tak vysoký počet morčáků malých jsem ještě neviděl. Určitě jsem nespočítal všechny, ale i tak jsem zachytil 75 ptáků. Navíc jsou tu 3 husice liščí, 7 hvízdáků, párek kopřivek, párek ostralek, několik čírek obecných, první samec zrzohlávky rudozobé, dvacet morčáků velkých, orel mořský a dokonale pozorovatelné tři druhy hus. Krása. Peťa je nadšený a plní digitál novými záběry. V pozadí se tyčí jinovatkou pokrytá Pálava, slunce svítí a před námi se odehrává dokonalé divadlo z ptačího světa. Musíme se spokojit s půlhodinou. Pak už uháníme do Brna.


Husy přeletující před ostrůvkem na Věstonické Zdrži VDNM.

19.2.2011: Pomalá jízda mírnou mlhou a sněžením.
Není kam spěchat, k rannímu kafi chroupám načesnekované suchary a něco před osmou sedám do auta. Venku je mlhavo, ale je znát, že se blíží jaro. Ozývají se žluny a nesměle i pěnkava. Už po několik rán slýchám skutečný zpěv kosů. Proplétám se poloprázdným Brnem a pak mířím k jihu. Jak jinak? Silnice jsou mokré a občas se přižene sněhová přeháňka.
Podmáčená pole jsou plná kaluží. Rozlehlá vodní hladina se nachází nedaleko Blučiny, kde vloni zjara tokaly bekasiny a vodouši rudonozí. Zastavuji u jednoho mokřadu. Na poli se tu pase asi 400 husí polních a běločelých. Na vodě jsou husy velké a několik stovek kachen. Pozoruji čírky obecné, pár ostralek a ťuhýka šedého. Z rákosí se ozývají dva strnadi rákosní a jednou sýkořice. Občas prudce sněží. Husy na poli se choulí v těch sněhových poryvech a hlavy skrývají pod křídly. Zaslechl jsem i koroptve.
Nejen husy se v polích krčí před nepřízní počasí. Přikrčené postavy pracují také ve vinohradech. U Nových Mlýnů přijíždím na břeh nádrže nedaleko přepadu. Část vodní hladiny je stále ještě pod ledem, ale podél vzdáleného břehu sedí tisíce kachen. Občas se mezi nimi ukáže nějaký ten polák velký, hohol, morčák velký, racek bělohlavý nebo kormorán. Podél hráze jedu pomalu k Šakvicím. Zhruba v místech, kde dřív býval rybník je mezi morčáky velkými také jedna samice morčáka prostředního. Venku lítá sníh a člověk si tu připadá jak někde mnohem dál na severu. Opravdu mi to tu připomíná vzdálený norský poloostrov Varanger.
Je to příjemná změna jen tak pomalu projíždět krajinou a pozorovat své okolí. Sněhové vločky se mi lepí na okna a já si jen tak tiše relaxuju. Vlastně by mi ani nevadilo projít se kousek po hrázi. Člověk si nechá vyfoukat hlavu a ani mu nevadí, že pozoroval jen několik vrabců. V poli před Strachotínem postává 9 volavek bílých.
Z hráze u Strachotína jsou vidět hoholi, morčáci velcí, racci chechtaví a na akátu nad Strachotínským rybníkem sedí orel mořský. Hladina obou zdrží je klidná. Přejíždím k Dolním Věstonicím. V zorném poli dalekohledu se mi mihne malý pěvec, který usedá do náplav na břehu. Je to jen strnad rákosní. Konopky žlutozobé se neukazují. Zapisuji ještě pár morčáků malých a pokračuji dál.
Silnice na Mikulov je plná svištících aut s polskými SPZetkami. V obou směrech. Na poli jižně od Mušovské Zdrže zaznamenávám asi 15 volavek bílých a pak, když zrovna nic v protisměru nejede, tak odbočuji na krajnici u přepadu hráze. Kachen jsou na hladině tisíce. Krom běžných druhů tu odpočívá také 165 hus polních a běločelých, 5 roháčů (jeden je už ve svatebním), párek ostralek a 10 morčáků malých. Ze SZ cípu nádrže ještě prohlížím asi 50 hus velkých. Límec nemá žádná. Teď ještě doplnit nádrž stále žíznivého Molendy. Nedaleko pumpy se v poli pase asi 40 labutí velkých. Skrz mraky je občas vidět obrysy slunce. Zítra by ho mělo být snad více.


Dnes jsem nevyfotil vůbec nic, tak alespoň jedna loňská labuť velká (Cygnus olor).

12.2.2011: Konopky a pustovky.
Když ráno vidím, jak silný vítr za oknem mává větvemi stromů, tak se mi ven ani nechce. Na zítřek je hlášen déšť a jindy bych se do terénu nedostal. Takže konec zdržování.
V posledních dnech se na birds.cz objevily první čejky a snad každý, kdo si zajel k Drnholci, tak pozoroval bernešky bělolící a rudokrké. Napřed tedy zastavuji na hrázi poloprázdného Novoveského rybníka. Ve stativáku se mi ukazuje jen pár kachen. Pokračuji k „profláknutému“ poli u Drnholce. Překvapivě tu není také ani pírko. Husy asi zamířily jinam. Je před půl desátou, už by tu obvykle byly. Z hráze mezi Dyjí a Mušovskou Zdrží VDNM jsou vidět jen kachny a kormoráni. Pak jedu přes Pasohlávky k hlavní silnici na Mikulov. Nedaleko beznizové pumpy se v zeleném poli pase 34 labutí velkých. Jednou z nich je šedé loňské mládě.
Obloha se čistí. Další klasickou zastávkou je hráz mezi Mušovskou a Věstonickou Zdrží. Na hladině mezi kostelíkem a hrází jsou tisíce kachen – odhadem 6.000 ex. Kolem ostrůvků plavou husy velké a napojit se přilétají husy polní a běločelé. Nakonec mám před sebou pěkně nasvícených asi 900 hus polních a běločelých a 350 hus velkých. Mezi kachnami jsou vidět hvízdáci, čírky obecné, dva roháči, ostralka, racci bělohlaví a chechtaví. Také kormoránů je tu cca 250 ex. Na ledu a nad vodní hladinou Mušovské Zdrže posedává a krouží v jeden okamžik 11 orlů mořských. Ve stejnou chvíli je na Věstonické Zdrži vidět dalších 6 orlů. Z jednoho místa mohu pozorovat 17 orlů mořských. Buď odpočívají na ledě nebo se předvádějí na modré obloze při zásnubních letech. Nádhera. Za poloostrovem směrem k Rybárně se v závětří skrývá skoro 30 volavek bílých. To už mířím k Dolním Věstonicím.
Jen co zastavuji u hráze, tak se objevují konopky žlutozobé. Je jich asi dvacet a potravu hledají na náplavách pod přepadem. Hned zase odlétají dál k Strachotínu. Za ostrůvky Věstonické Zdrže se skrývá 1700 kachen, pět morčáků velkých, 4 čírky, labuť a tři morčáci malí. Dnes jsem si nacpal do auta i kolo. Původně jsem chtěl objet celou Novomlýnskou Zdrž. Prudký ledový vítr mi plány trochu pokazil. Přesto parkuji u Strachotína, kolo vytahuji, na záda hážu bágl a jedu se projet aspoň kousek po severní hrázi. Kdyby tak nefoukalo, tak by to byla za slunečného počasí nádherná projížďka. V nejsevernějším cípu nádrže zvedám z hráze tři pustovky. Přelétají mě a vracejí se obloukem přes vodu zpět na břeh. Na hladině jsou hoholi a poláci velcí. Projíždím asi 3,5 km hráze a pak se vracím, abych se setkal s výpravou z MOSu. Právě se nad nimi motají konopky žlutozobé. Krátce poklábosíme a já se loučím a jedu domů.


Téměř třetinu všech hus pod Pálavou tvořily husy velké (Anser anser).

5.2.2011: Letošní první Tovačov.
Oteplilo se a nastalo další z několikadenních zimních jar. Jsme po Novém roce prvně v Pístovicích a tak je tu i první letošní Tovačov. Poslední dobou odsud nebylo nic hlášeno a tak ani nic neočekávám. Bude to jen taková příjemná pomalá projížďka s několika zastávkami.
Troubecká pískovna je celá pod ledem, na kterém stojí několik cm vody. V té stojí šest racků bělohlavých a na druhé straně u břehu 11 labutí. Nad hlavou mi přeletují desítky kormoránů a občas také větší hejno kachen. Dívám se po pěvcích a mám štěstí. Na druhé straně Bečvy je v keřích deset čečetek zimních. Tyto elegantní zpěváčky jsem neviděl už několik let.
Další krátká zastávka patří jezerům u Annína, která jsou také pod ledem. Zaznamenávám si nějakou tu šedivku, poštolku, brávníka a strnada obecného. Ještě, než mrknu k Hradeckému rybníku, tak se rozjíždím do polí u Ivaně. V terénní depresi se stále drží zamrzlé mělké jezero, které je příslibem zajímavých pozorování za jarního tahu. Už se na to těším. Teď je tu jen čvachtavé bláto a kolem přeletují kavky, kormoráni a jedno káně.
Kolem Hradeckého rybníka se jdu projít víceméně proto, abych prohodil pár slov s Lubošem Doupalem, se kterým jedeme za nějakých pět týdnů zase do Izraele. Zdálky ho vidím, jak ušlapává rákosí na ostrůvku, aby tak upravil hnízdiště pro racky. Když ke mně pak na břeh přechází přes led s vrstvou vody, tak to z určitého úhlu vypadá jako by kráčel po vodní hladině – zkrátka neobyčejný muž. :)
Zatímco spolu plkáme, tak Luboš zaznamenává v letu sněhuli. Je tu jeho druhé pozorování tuto zimu. Já ji bohužel ani nezahlédl. Na ledě je shromážděno téměř 40 šedivek s jednou vránou černou. Při zpáteční cestě po hrázi pozoruji krásného strakapouda malého. Obloha se čistí a cestou zpět do Pístovic už svítí slunce. Jdu ostříhat nějaké jabloně.


Labutě velké (Cygnus olor) na ozimu jsou v předjaří častým obrázkem.

3.2.2011: Za berneškami "na jistotu".
Odpoledne vezu na opravu do Bosonoh svoji Ukrajinu a tak to beru tak trošku obloukem přes Drnholec. Poslední dobou je to jízda na jistotu. Kdo chce vidět bernešky a má dostatek času a optiku na prohlížení většího hejna hus, tak si přijde na své. Husy se zdržují na ozimu před obcí každodenně.
Stejně je tomu i dnes. Během jízdy se obloha vyjasňuje a rozpouští se mírný mlžný opar. Husy jsou na svém místě a je jich přibližně 6.500. Slunce mi na ně svítí zprava, ale prohlédnout se dají. Zůstávám tu jen asi 45 minut a daří se mi najít 6 bernešek bělolících a jednu rudokrkou. Bernešek bělolících je tu určitě více. Část hejna je blízko řeky na strništi. Jsou daleko i pro stativák. Nemá cenu se k nim zbytečně přibližovat a plašit je.
Následuje políčko v Troubsku. Tentokrát je tu jen minimum pěvců. Zůstávám tu déle, stativák mám po ruce a jen se tak rozhlížím po okolí. Nacházím 10 skřivanů polních, starého známého ťuhýka šedého, asi 60 strnadů obecných, vrabce polní, protahující havrany a kavky a dokonce dvě straky obecné. Tento druh jsem v okolí snad nikdy nepozoroval.


Máme po Hromnicích a skřivani podle dávné pranostiky začínají "vrzat".

29.1.2011: Výprava Klubu 300 na bernešky.
Včera večer přijel František Kopecký. Ráno jsme plánovali vyrazit prohlédnout husy k Drnholci. Když ještě pozdě večer kontroluji poštu, tak nacházím mail od Jirky Šafránka. Partička z MOSu zareagovala na přítomnost dvou druhů bernešek a chystají se taky na jih vyrazit. S nimi se ukáže i Luboš Novák s Majkou a nejspíš i Jarda Závora. V Drnholci mám pak u Kubrta vyzvednout Tómu Grima s novou účastnicí soutěže CBC Anežkou.

Vstáváme kolem šesté, ale vypadá to, že venku bude mlha. To je to jediné, co nám může celé dopoledne pokazit. Mlha s dalšími km ujetými k jihu houstne. Když přijíždíme už za svítání na hráz Věstonické Zdrže, tak se u přepadu choulí tmavé siluety kolegů. Jsou tu od 6:45. Venku je krom mléčné mlhy pořádná zima. Na všem přes noc narostla vrstva námrazy. Není vidět ani pár metrů vodní hladiny, ze které se ozývají kachny a později husy. Pozorovat se dá jen pár velkých racků přelétajících v těsné blízkosti nad našima hlavama, jeden orel mořský a pak po půl osmé menší skupiny hus opouštějících nocoviště. Mlha je nutí odlétat nízko a mnohé se zase vracejí. Asi v mlze ztrácejí směr jako my.

Před devátou se domlouváme na přesun k Drnholci. Jedu s Frantou pro Tómu, zatímco ostatní budou čekat u polí před vesnicí, jestli se rozplyne mlha. Teplý čaj u Kubrta nás příjemně rozehřál. S novými pasažéry se vracíme k ostatním. Mlhu právě rozpouští slunce a těsně před Drnholcem nacházíme na poli velké hejno hus. Jedeme to oznámit díky mrazu velice ztuhlým kamarádům a sami se vracíme k husám. Stačí postavit stativák a za chvíli jsou v něm první bernešky bělolící. Pro Tómovu Anežku jsou to nové druhy. Než jim je stačím ukázat, tak Franta nachází bernešku rudokrkou, za kterou letos vypsal Jirka Šafránek litrovou prémii slivovice. Franta tak vyhrává už druhý litr poté, co vloni jako první objevil bernešky bělolící. Mlha ustupuje, obloha modrá, obrysy husího hejna se stávají zřetelnější. Postupně si všichni prohlížejí oba druhy bernešek. Máme před sebou asi 7.000 husí, ve kterých nacházíme 3 bernešky bělolící, jednu rudokrkou a dvě límcované husy polní. Límce bohužel pro značnou vzdálenost nejde přečíst.

Prokřehlost některých se už neslučuje s pozorováním stativákem. Klepou se tak silně, že si dalekohled roztřásají. Některým údajně přimrzá okulár k oku. Ukazuje se Dušan Boucný a Jarda Závora se zkouší svým stylem přiblížit hejnu. Mise je splněna, můžeme se zajet rozehřát k výborné držkové polévce do Ivaně.

Tady se loučíme. Já s Frantou, Tómou a Anežkou míříme k Brnu. Moje volné sobotní dopoledne se krátí. Zastavujeme v Troubsku, kde jsem na zbytcích nesklizeného pšeničného pole pozoroval ve čtvrtek několik stovek drobných pěvců a 16 skřivanů polních. Neměl jsem sebou pořádný dalekohled. Teď to můžu napravit. Na políčku je opět shromážděna asi tisícovka havranů a kavek. Z pěvců jsou tu hlavně strnadi obecní (300 ex.), pár desítek vrabců polních, 2 skřivani polní, ťuhýk šedý a pár dalších běžných druhů. Žádný skřivan ouškatý nebo strnad severní. Bereme to přes Bystrc, abychom za krásného slunečného počasí ukázali Anežce samce ostralky, který je na Svratce u lávky nedaleko ZOO a pak ještě párek mandarinek u mostu v Jundrově. I přes počáteční nepřízeň počasí to dnes byla velice povedená akce Klubu 300.

Po návratu domů mě překvapilo pozorování skřivana ouškatého na kraji Prahy. Tak přece se někde ukázal! Večer pak přicházejí fotky a zápisy ostatních účastníků výpravy. Díky fotodokumentaci se počet pozorovaných bernešek bělolících zvýšil na pět.
Usilovné hledání bernešek.

Usilovné hledání bernešek v hejnu severských husí.

26.1.2011: Bernešky.
Z neděle na pondělí začal padat sníh. Zrovna, když máme úklid kolem domu. Včera přes noc napadlo dalších pár cm a tak se Brno po několika týdnech zase ocitlo pod bílou peřinou. Teploty se ovšem drží nad nulou, dokonce svítí slunce a sníh taje.
Dnes jsem měl vyrazit s Otákem Holušou za berneškami. Shromáždilo se mi ale dost práce a navíc jsem konečně snad po měsíci opravdu tvrdé dřiny vypustil na veřejnost novou verzi webu birdwatcher.cz. Výlet jsem ze své strany odvolal, ale nedalo mi to a Otákovi jsem před polednem zavolal. Zastihl jsem ho právě při prohlížení hejna hus před Drnholcem, kdy měl v zorném poli dalekohledu čtyři bernešky bělolící. To mě nakoplo a jen co jsem zvládl to nejnutnější, tak jsem se pustil k jihu.
Menší hejno jsem zahlédl kroužit nad polem jižně od Pohořelic. Obhlídnuly terén a vrátily se směrem k Drnholci. Pustil jsem se za nimi. Nedaleko Drnholce právě hasiči tahali z pole havarované auto. Pár set metrů za nimi se páslo hejno hus – odhadem 1800 ex. Nejprve jsem je lehce prohlédl z odbočky a našel jsem mezi nimi první čtyři bernešky bělolící. Pak se objevily další, ale skrývaly se za těly ostatních ptáků. Přejel jsem tedy o kousek blíž a zastavil na kraji silnice. Tentokrát se mi podařilo najít bernešku rudokrkou, kterou jsem neviděl už více, než rok. Pak jsem probíral jednotlivé husy a dopočítal se devíti bernešek bělolících. Místy byly husy tak nahusto, že se mezi nimi mohlo skrývat cokoli. Do hejna jsem koukal tak dlouho, až jsem měl své levé stativákové oko pěkně vytahané. Mnohé husy přeletovaly na kopec nad vinohrady. Přejel jsem tedy tam. Z pole se právě vzneslo hrubým odhadem 5-6.000 hus. Sice znovu sedly, ale rozptýleny byly po velké ploše. Času jsem neměl nazbyt a tak jsem to pro tentokrát zabalil. Ne každé pozorování má takovouto dokonalou podobu.
Pro ty, kteří si chtějí vyzkoušet své oči, sem dávám ke stažení či prohlédnutí fotku hejna, ve kterém se při troše pozornosti dají najít nejméně čtyři bernešky bělolící a jedna rudokrká.
Berneška rudokrká (Branta ruficollis).

Velice špatná dokumentace bernešky rudokrké (Branta ruficollis) mobilem přes stativák.

22.1.2011: Konečně víkend bez mlhy.
Mám pocit, že každý můj výlet do terénu provázela v posledních několika týdnech mlha. Také uprostřed týdne, kdy jsem se utrhnul, abych se podíval pod Pálavu, jsem zůstal stát u silnici obklopen hustou mlhou, ze které se jen ozývaly hlasy přeletujících husí. Neviděl jsem vůbec nic. Pak následovaly dva krásné slunečné dny, kdy jsem se ven nedostal a tak jsem dnes po ránu netrpělivě vyhlížel z okna, jestli zase přijde mlha nebo ne. Mrazivá noc naštěstí přinesla průzračně čistý vzduch.
Pod Pohořelicemi vidím ve vzduchu asi dvěstě hus letících k západu. Chvíli je pozoruji, abych věděl, jestli někde blízko nesednou, ale stále se vzdalují. Napadá mě omrknout Novoveský rybník, který se zimuje. Jeho prázdné dno prohlížím od Vlasatic. Jen daleko u Nové Vsi sedí na zamrzlých bahnech 45 racků bělohlavých.
Zastavuji klasicky v polích před Drnholcem. Na zeleném ozimu sedí třicet hus velkých. Už se vracejí ze zimovišť. Pak vyjíždím na kopeček a někde od severovýchodu slyším hlasy hus. Musí tu být hejno. V dalekohledu jsem je zahlédl asi kilometr daleko. Vracím se na silnici a po jiné polňačce vyrážím zase do polí. Ještě před několika dny bahnitá cesta je naštěstí umrzlá. Mezitím se celé hejno zvedá, krouží, část odlétá dál k západu, ale většina zase sedá na kukuřičné strniště. Zkouším je obejít a hledám, odkud bych si je mohl prohlédnout. Je to zatím největší hejno, které jsem tuto zimu našel. Husy jsou v terénní depresi. Pokud bych se přiblížil k jejímu okraji, tak celé hejno vyplaším. Vracím se do auta a celé pole objíždím. Konečně nalézám místo s rozhledem. Přede mnou je asi 4000 hus. Poměr polňaček a běločelek je zhruba vyrovnaný. Mírně převažují polňačky. Jsou tu také alespoň dvě stovky hus velkých. Dlouho si je prohlížím. Vítr od severu je pořádně ledový. Řekl bych, že bernešky mezi nimi nejsou.
Jedu mrknout k Dyji u hráze s Mušovskou Zdrží. Loví tu 11 morčáků velkých, přeletují kormoráni a na hladině se pohupují kachny.
Velké plochy Věstonické Zdrže jsou bez ledu. Většina ptáků je až u soutoku. Kolem ostrůvků se motá 44 hus velkých. Pod výpustí se na břehu pase berneška bělolící. Je sice letuschopná, ale nejspíš jen omezeně. Přesunuji se na hráz u Dolních Věstonic. Pomalu ji projíždím. Zastavuji, abych spočítal hoholy, když kolem mě přelétá hejno pěvců. Sedají na trs uschlých bylin. Jsou to konopky žlutozobé. Tentokrát je jich asi 30. Hoholů je 45. Dělám pár dokumentačních fotek, než mi je plaší skupinka důchodkyň. Nevadí, vytahuji stativák a prohlížím okolí. Svou přítomností mě překvapují 4 samice morčáka prostředního. Před týdnem tu pozoroval Zdeněk Souček také jednoho ptáka. Zimní výskyt tohoto druhu u nás není příliš častý. Vyfoukaný ostrým větrem se rád vracím do auta. Hurá domů. Předělávám web a každý kousek volného času se hodí.
Berneška bělolící (Branta leucopsis).

Poraněná berneška bělolící (Branta leucopsis) z Věstonické Zdrže VDNM.

15.1.2011: Poslední den lovu hus.
Světla městských ulic nejsou po ránu rozpitá mlhou a tak můžu vyjet ven. Vyrážím za tmy, abych byl na nádržích pod Pálavou před rozedněním. Jsem docela zvědav, jestli myslivci využijí i poslední den, kdy si mají možnost zastřílet na husy. Nepochybuji o tom.
Na hrázi Věstonické Zdrže překvapivě nestojí řada terénních aut, ale je tu jen jedna felicie. Když pak řidič vystupuje a na krku se mu pohupuje dalekohled a na rameni digitál, tak jsem spokojen. Myslivci tu ale byli a zase odjeli. V 7:25 opouští nádrž první malé hejno (30 ex.) hus polních. Z rákosí Mušovské Zdrže je jejich let provázen výstřely. Jedna husa dostává na křídlo. Přistává na ledě a odchází po něm dál od břehu. Za touhle střelec nepůjde. Zbytečně zmařený život. V půl osmé odlétají stejným směrem kormoráni (80 ex.). Na hladině kdesi uprostřed Věstonické nádrže zůstávají husy poměrně dlouho. Až později přicházím na to, proč. Odhadem jich může být 7.000. Z šera přilétá k propusti berneška bělolící a sedá na vodu. Nezdá se být v nejlepší kondici. Skrývá se v křoví u břehu. S přibývajícím světlem jsou vidět morčáci velcí (45 ex.), morčáci malí (9 ex.), jedenáct orlů mořských a 18 hus velkých. Tisíce kachen je v oblasti pod soutokem Jihlavy a Svratky. Na postřelenou husu útočí orel. Dva nezdařené pokusy ho ale odrazují a husa postává dál na ledě daleko od břehu. Jdu si cvaknout bernešku. Opouští úkryt, ale brzy se ke břehu obloukem vrací.
Až na hrázi Novomlýnské Zdrže zjišťuji, proč husy stále otálely s odletem. Po vnější straně hráze Věstonické Zdrže je rozestavena řada myslivců. Jestliže byly husy pravidelnou každodenní střelbou ze západní hráze po týdny nuceny k rozletu východním směrem, tak teď jim střelci blokují cestu na východě i na západě. Husy tedy dnes odlétají k severu. Kterým směrem pak pokračují nevím.
Mezi Dyjí a Mušovskou Zdrž je asi 2:500 kachen, chocholačky, poláci velcí a 18 morčáků velkých. Vítr fouká stále silněji a i přes teploty nad nulou je pěkná zima.
Přes Drnholec sjíždím do Březí. Na hřbitově skutečně není ani jeden zimující kalous. Je to zvláštní po tolika letech, kdy tu byli kalousi ušatí stále přítomni a jezdilo se sem za nimi „na jistotu“.
Z Březí mířím k Dolním Dunajovicím. Zhruba vpůli mezi obcemi parkuji u vjezdu k vinicím, na kterých už se pracuje, abych se prošel kousek po Dunajovických kopcích. Půda je nasáklá vodou a rozbahněná. Těším se, až si to tu projdu někdy v květnu.
Berneška bělolící (Branta leucopsis).

Za šera focená berneška bělolící skrytá u břehu Věstonické Zdrže.

9.1.2011: Mlha.
Po ránu nemá cenu nikam spěchat. Stačí se podívat z okna. Všude kolem se válí mlha. Původně jsem chtěl zajet na rozlet hus, ale včera byla mlha celý den a ani večer to nevypadalo na zlepšení. Škoda. Přesto se po snídani balím a vyjíždím ven. Mlha je všude. Někde řidší, někde hustější. I ta nejlepší dohlednost končí ve vzdálenosti sta metrů. Pouštím si Mariu Menu a je mi příjemně. Její hlas ve mě navozuje vyrovnanost a smíření se vším. Myšlenky se mi srovnávají a já se naprosto klidný a spokojený dívám do mlhy přes přední mokré sklo.
Zastavuji jižně od Novoveského rybníka. Je tu takový starý zanedbaný meruňkový sad, kam se jdu projít. Holé větve stromů matně vystupují z mlhy. Barvy jsou rozpité, šedivé a nevýrazné. Z akátů u silnice krákají havrani doprovázení hlasy kavek. Připadám si jako lovec. Chytám kdejaký hlas a zvuk. V hustém keři se skrývají vrabci polní a o kus dál pročesávají trs buřeně stehlíci. Mlha mě skryla a tak se dostávám do blízkosti srnčí. Ani mě necítí. Pokračuji obloukem dál – kvíčaly, osamělý strakapoud velký, několik modřinek a koňader a pár hrdliček zahradních. V Brně jsem je pozoroval kolem Vánoc stavět hnízdo. Kdesi od Vlasatic se ozývá střelba. Tohle nechápu. Musí to být opravdu nevšední zážitek pálit po stínech a buď nikdy, nebo až po dlouhých minutách zjistit, co jsem vlastně připravil o život. Teď nemám na mysli skutečné lovce se zodpovědností a ctí, kteří respektují loveckou etiku. Mluvím o těch lidových střelcích, kterým jde jen o tu příležitost si vystřelit. A to za každou cenu. Byť by to byl třeba zajíc na vzdálenost několika metrů zahnaný do kouta drátěného plotu nebo husy, ke kterým se dalo mlhou rychle přiblížit autem.
Pokračuji cestou na Drnholec. Na sloupcích vinohradů posedávají zplihlé siluety kání a v jednom místě se kolem silnice pohybuje hejno havranů. Jeden sedící na plotě má prodlouženou horní čelist zobáku jako nějaký přerostlý šoupálek. U silnice loví ťuhýk šedý. Před Drnholcem odbočuji vpravo na kopec nad vinohrady. Parkuji a jdu se jen krátce projít po asfaltce podél kukuřičného strniště. Ve větrolamu odpočívají strnadi obecní a konopky. Z dálky se ozývají někde z mlhy nad Dyjí přelétající husy polní a běločelé.
Poslední zastávka je na hrázi mezi Mušovskou Zdrží a Dyjí. Zaznamenávám 5 morčáků malých, jednoho velkého a stovky kachen splývajících s mlhou. Opravdu nemá cenu zkoušet víc. Vracím se domů.
Kapky.

Trochu netypická fotka na tomto webu - kapky kondenzované mlhy.

2.1.2011: Jak je důležité nepotkat myslivce.
Po silvestrovské a novoroční střední Moravě jsem se už těšil na kraj pod Pálavou. Hlášen byl návrat hus a větší výskyt bernešek bělolících. Zajímavá pozorování přišla i z Labe u Neratovic, kde viděl Láďa Jasso poslední den loňského roku dvě kajky, 6 labutí zpěvných, husici rezavou a dokonce se tam ukázalo i 29 bernešek velkých. O to víc mě to táhlo k jihu, abych konečně zjistil, co je „doma“ nového.
Vstávám tak akorát, abych byl na hrázi Věstonické Zdrže před rozedněním. Rád bych zjistil, kolik tu nocuje husí. Hned po příjezdu mám divný pocit. Stojí tu už tři auta, ale u přepadu žádní ptáčkaři nejsou. Komu auta patří, zjišťuji hned s prvním výstřelem. Myslivci stojí skryti podél hráze, ale i podél rákosí Mušovské Zdrže. Kdykoli se ukáže menší skupina hus, tak začíná palba. Husy se zmateně točí zpět a vracejí se. Nad nádrží se zvedají tisíce ptáků (cca 10000 ex.) a neví, kam zamířit. Západním směrem přes střelce přeletuje maximálně 400 hus – většinou polních. Obyčejně se s rozedněním rozletují právě tudy. Část hus odlétá severním směrem a největší množství pak nejspíš k východu. Dnešní ráno by bylo asi lepší zůstat doma nebo se postavit ke Strachotínu, abych zjistil, kam husy míří na pastvu. Dnes tedy z pozorování hus v polích nic nebude. Mám tak trochu po náladě. Stejně se tváří i kolega, který přijel chvíli po mně. Před námi je na volné vodní hladině klasická sestava. Již několik dní je tu také husice liščí. Na ledě posedává 8 orlů mořských. Jeden mladý opakovaně nalétá na postřelenou husu polní. Ta se před ním potápí a vypadá už dost unaveně, když to orel vzdává. Útočí na jinou husu. Sedá na ni, ale ta se mu vysmeká a uniká.
Přes Dolní Dunajovice a Brod nad Dyjí se dostávám k hrázi mezi Mušovskou Zdrží a Dyjí. Po obou stranách hráze jsou kachny – celkem asi 3500 ex. Občas se ukáže menší skupina hus. Napřed letí jedním směrem a pak se vracejí. Hledají ostatní, ale nenacházejí. Stále se ozývají výstřely. Před Drnholcem jsou posečená kukuřičná pole. Tady by se asi husy normálně pásly. Jedu mrknout na jedno z nich. Překvapivě tu nacházím devět hus a štěstí mi přeje. I v tomto malém hejnu jsou krom sedmi hus polních dvě bernešky bělolící. Zajímalo by mě, kolik jich musí být rozptýleno mezi ostatními husami. Občas se ve vzduchu objeví další husy, ale v polích nejsou žádné.
Vracím se přes Drnholec a Pasohlávky. Pak to beru přes Ivaň, Vranovice a Popice do Šakvic. Z této strany jsem Novomlýnskou Zdrž už dlouho neviděl. Naposledy jsem tu byl snad ještě v dobách, kdy byl patrný bývalý Šakvický rybník. Slunce svítí a je mrazivo. Jdu se projít kousek po hrázi. Právě v těchto končinách jsem v minulosti pozoroval sněhule severní. Z rákosí pod hrází se ozývá strnad rákosní, občas i tudy přelétne menší skupina hus, ale největším překvapením je typický hlas skřivana lesního, který se nade mnou několikrát ozval. Pták mě přelétl k západu a zmizel - nejspíš zřídka zimující jedinec. Po břehu se pak dostávám až k Novým Mlýnům a dál k Dolním Věstonicím, kde se mám sejít s Kubrtem. Na vodě je tu asi 1400 kachen, ale také 35 hvízdáků. Občas k západu přelétá menší hejno racků bělohlavých (34 ex.) nebo bouřních (100 ex.). Konopky žlutozobé jsme tentokrát neviděli.


Dvojice bernešek bělolících (Branta leucopsis) v hejnu s několika husami polními.



Biotop okolí břehů nádrže může být velice zajímavý - zde jsem slyšel skřivana lesního (Lullula arborea).
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter