> fotozápisník > archiv 2010/04
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2010/04)



31.12.2010 - 1.1.2011: Poslední a první den v roce.
31. prosince: Poslední den v roce. Včera svítilo slunce z jasně modré oblohy. Teplota prudce spadla dolů a ochlazení zřejmě dalo do pohybu ptáky. Luboš Novák mi před obědem volal, abych se posadil, že právě pozoruje na Nových Mlýnech 20 bernešek bělolících. Bohužel se tam zdržely jen asi 15 minut a pokračovaly dál k jihu. Také se znovu ukázaly husy. Hned bych se tam rozjel, ale předposlední den v rocve byl pro mě pracovní a pak jsem jel za rodinou na chajdu k Vyškovu. Poslední den v roce je ale můj. Snad po třech letech. Vloni jsem jej trávil v posteli s chřipkou a rok před tím jsem ho prospal v argentinském Puerto Madryn. Ráno sedám do vymrzlého auta a jedu se podívat po střední Moravě. Udělám si takový trojúhelník mezi Vyškovem, Hulínem a Tovačovem.
Po zasněžené a hlavně zamrzlé polní cestě přijíždím na okraj hulínské štěrkovny. Venku je „kosa jak z nosa“ a fouká ledový vítr. Připadám si jako někde na norském břehu Severního ledového oceánu. Konec světa. Celá plocha je pod ledem. Volná hladina zůstává jen ve východním cípu nádrže, kde se těží. Sníh mi vrže pod nohama a z vody stoupá pára. Ptáky z hladiny vyplašilo něco ještě dřív, než přicházím na místo. Prolétají kolem mě morčáci velcí a kachny. Ze břehu pak vidím na vodě jen 8 kachen, tři labutě a tři lysky. Kryty párou se pak vynořují siluety tří turpanů hnědých a kormorána. Plánoval jsem si tu zůstat déle, ale s chutí se vracím do auta a pouštím topení na plno.
Ještě včera byla pískovna u Troubek bez ledu. Dnes je 8/10 hladiny pod ledem. Navíc kryje vodu i led mlha. Naštěstí ne příliš hustá. Napřed se zdá, že před sebou mám jen kachny, lysky a jednoho roháče. Obcházím severní břeh a přibližuji se k ptákům. Mezi lyskami se skrývá samice hoholky a na ledě nejdále ode mě sedí asi stovka velkých racků. Většinou jsou to racci bělohlaví, ale dá se mezi nimi najít i nějaký ten racek stříbřitý. Teď by tu měl být Pepe, kterému hoholka stále ještě chybí v birdlistu.
Prohlídka jezer u Annína je rychlá. Celá hladina je pod ledem. Jen na mladých dubech kolem mě hledají potravu mlynaříci a podél nezamrzlé strouhy přeletují kormoráni a postávají volavky popelavé. Myslím, že se můžu pomalu vrátit. Cestou zpět míjím zasněženou placku letos tak „výživné“ lokality u Dubu nad Moravou. Přibržďuji jen abych si prohlédnul pěvce na stromech u silnice – je to asi stovka čížků a desítka stehlíků. Na pole sebou právě plácnul lovící ťuhýk šedý.

1. ledna: Jak na Nový rok, tak po celý rok. Pepíkovi chybí v birdlistu hoholka a proč nezačít nový rok novým druhem. Balíme tedy dvojčata a cíleně míříme k Troubecké pískovně. Pepe sice naříkavě lamentuje nad tím, že jí hoholka určitě frnkla, ale stačí jeden pozorný pohled a hledaný pták se objevuje v okuláru stativáku. Kluci běhají po břehu pískovny a malé dalekohledy, které mají půjčené, jsou za chvíli olepené sněhem a není jimi vůbec nic vidět. Kluci se stejně dívají do jejich opačných konců a mají legraci z toho, jak je všechno strašlivě daleko. Hoholka loví opět v blízkosti lysek. Opět jsou tu jen kachny, jeden roháč, samec ostralky a samice kopřivky. Účel jsme touto novoroční návštěvou ale splnili. Podél panelky lemující řeku poletují strnadi obecní a zdálo se mi, že jsem zaslechl i konopky žlutozobé. Po hodině běhání se promrzlí kluci soukají do auta, aby pak cestou spokojeně usnuli. Cestou na Tovačova v poli postává 30 volavek popelavých a 5 bílých.
Pískovna u Troubek.

Téměř zamrzlá pískovna u Troubek s hoholkou ukrytou mezi lyskami.

28.12.2010: Krátká procházka a doplnění birdlistu.
Dnes se měla uskutečnit tradiční vánoční výprava MOSu „za berneškami a za zedníčkem“. Husy bohužel odlétly i s případnými berneškami dále k jihu a zedníček tuto zimu na Pálavě pozorován nebyl. Akce byla odložena a proto i dnes sedím v práci. Venku chvílemi sněží a chvíli svítí slunce. Z domu jsem si ráno vzal dalekohled a digitál, protože jsem se chtěl jít po obědě projít na Palackého vrch. Už několik let jsem tam nebyl, i když to mám v podstatě za okny kanceláře. Ještě chvíli váhám, když zrovna sněží, ale pak se oblékám a jdu ven.
Listnatý lesík s bílým sněhovým popraškem, který navazuje na množství zahrad za domy a zahrádkářské kolonie, žije ptačími hlasy. Nejčastější jsou koňadry, pak se ozývají strakapoudi velcí a občas je křik a štěbetání z křovin ještě intenzivnější, když do nich zamíří útočící krahujec. Pozoruji veverky a obloha je zase modrá a plná slunce. Občas zvednu dalekohled nebo zamířím do větví stromů teleobjektiv. Je tu příjemně. Starému roku zbývá do konce jen několik dní. Už jsem dostal několik birdlistů soutěžících CBC s tím, že stejně letos asi nic nového neuvidí. Také já jsem si dal birdlist dohromady a v podstatě jsem ho uzavřel.
Než vylézám na vrchol kopce, tak mám v zápisníku 18 druhů – běžné zahradní a lesní druhy, ke kterým se tu člověk může dostat velice blízko. Z korun dubů ke mně přichází známé hlasy – cinkání brkoslavů, které jsem minimálně rok neslyšel. Poletují kolem koulí ochmetu a ozobávají z nich plody. Pořizuji fotodokumentaci a kochám se. Jsou tu asi tři desítky ptáků.
Pak se jdu ještě mrknout na letiště. Procházím travou zarostlé plochy. Člověk nikdy neví, na co by tu mohl narazit. Obloha se ale zatahuje a slunce rychle klesá k obzoru. Začíná být pořádná zima. Vracím se za monitor počítače, abych si prohlédl pořízené fotky. Tak nakonec budu letošní birdlist přece jen doplňovat – brkoslavy jsem v něm neměl.
Brkoslav severní (Bombycilla garrulus).

Zvonící hejno brkoslavů severních (Bombycilla garrulus) se živilo na ochmetu.

26.12.2010: Mrazivá nedělní Pálava bez zedníčka.
Během dvou dnů se ochladilo. Sníh z krajiny zmizel a vše umrzlo. Oka volné vodní hladiny jsou na nádržích pod Pálavou stále dostatečně velká. Přesto na nich moc ptactva není. Ledový vítr mě přinutil se skrýt do závětří budovy na hrázi Věstonické Zdrže. Přede mnou jsou na vodě hlavně kachny včetně dvou flavistických jedinců. Mezi nimi je několik čírek obecných, roháč, dva páry morčáků velkých a jedna mladě vyhlížející husice liščí. Nade mnou směrem k západu přeletují dvě menší hejna hus běločelých (9 ex.) a polních (8 ex.).
Pod hrází Novomlýnské Zdrže je jen několik kachen, ale na ledě směrem ke Strachotínu posedává a poletuje 12 orlů mořských. Často se vzájemně prohánějí a naznačují tok – předávání kořisti ve vzduchu. Už dlouho jsem se nebyl podívat na Sirotčím hrádku nad Klentnicí. V dolíku mezi Stolovou horou a Sirotčím hrádkem se na hřišti honí fotbalisti. O něco výše už fičí ledový vítr. Prohlížím skalní stěny – zedníček tu není, ale výhled stojí za to. Pak vyrážím do lomu u Klentnice. Je tu ticho, ozývají se jen hýli a káně. Vysoko nade mnou krouží dvojice orlů mořských. Pokračuji do Soutěsky. Jedinými ptáky ve stěně jsou překvapivě stehlíci. Vymrzlý a příjemně unavený se po dvou hodinové procházce vracím do auta, kde na mě čeká lenošný Emil.
Pálava.

Ojíněný hlavní masiv Pálavy směrem od Sirotčího hrádku.

23.12.2010: Konopky žlutozobé jsou stále u Dolních Věstonic.
Už asi třetí den taje. Teploty jsou nad nulou. Ale má přijít zase sněžení, které v západní Evropě právě teď ochromilo leteckou dopravu. Uvidíme.
Mušovská Zdrž je pod ledem. Stejně tak i Věstonická je zamrzlá, ale volná hladina pod přelivem se zvětšuje. Tající sníh vytváří na ledu mozaiku mělkých vodních jezírek. Na vodě je neuvěřitelné množství kachen – asi 5000 ex. Konečně jsou tu zase nějaké husy – husy velké (60 ex.) a jedna osamocená husa polní. Jinak klasická sestava severských hostí – hoholi, morčáci, hvízdáci
Také vodní oko Novomlýnské Zdrže se zvětšilo a je plné kachen. Tady je seveřanů ještě více – morčák malý (25 ex.) a hohol severní (42 ex.). K západu přeletují dvě menší hejna hus běločelých – celkem 70 ex. – a 15 hus polních. Jdu se podívat podél hráze, jestli nenajdu ještě konopky žlutozobé. Michal Šindel se na ně byl podívat v pondělí 20.12. a našel tři. Jdu dost daleko směrem ke Strachotínu. Jednou mě přelétá hejno pěvečků (14 ex.), ale nedaří se mi je identifikovat. Hejno pokračuje na jižní hráz Věstonické Zdrže. Až za ohbím hráze mě z opačného směru přelétají konopky. Asi jsem je musel přejít. Je jich pět. Chvíli je snažím v naprostém šeru fotit, ale nic moc z toho není. Slunce svítí jen pár minut až, když odjíždím.
Přejíždím přes Dolní Dunajovice a Brod nad Dyjí k hrázi mezi Mušovskou Zdrží a Dyjí. Na řece je dvacítka morčáků velkých a nějaké kachny. Na nádrži to stejné plus 17 chocholaček, 4 labutě a 13 velkých racků.
Konopka žlutozobá (Carduelis flavirostris).

Konopky žlutozobé (Carduelis flavirostris) stále zůstávají u Dolních Věstonic.

18.12.2010: Překvapení u Dolních Věstonic.
Zdá se, že ptáci zmizeli. Z nádrží pod Pálavou se vytratily husy a naše krmítko na balkoně zeje prázdnotou, i když je plné slunečnice. Venku poletuje sníh, je mírná mlha, teplota pod nulou, šedivá obloha udržuje kraj v příšeří. Zkrátka nic moc. Ven se mi ani nechce. Slíbil jsem ale Tómovi, že se pro něj stavím a do terénu se přece jen na chvíli mrkneme. Přesně takové podmínky totiž mohou nabídnout nečekaná překvapení.
První zastávka je na hrázi mezi Mušovskou a Věstonickou Zdrží VDNM. Během posledních dní zase přituhlo a tak je vodní hladina celá pod ledem. Pod přelivem je tisícovka kachen, morčáci, hoholi a padesátka racků bouřních. Nad hlavou nám přelétá východním směrem asi 150 hus polních a o chvíli později se zase vracejí k západu včetně asi padesátky běločelek. Přece jen tu možná nějaké menší hejno zůstalo. Na hrázi potkáváme Honzu Bínu. Pěšky obchází nádrže. Povídá nám o tom, že na hrázi u Dolních Věstonic pozoroval nějaké konopky a že mu přišly žlutozobé. Máme tam stejně cestu, tak ho bereme sebou a jedeme.
Parkujeme u propustí. Dole na Novomlýnské Zdrži jsou hoholi, oba druhy morčáků, chocholačky, poláci velcí a kachny. Jdeme kus dál po hrázi směrem na Strachotín. Netrvá to dlouho a skutečně mezi uschlými bylinami přímo v koruně hráze vedle silnice nacházíme malé pěvce. Stačí krátký pohled do stativáku a určení je potvrzeno. Před námi se pohybuje 8 konopek žlutozobých. Přibližujeme se a já zkouším dělat pár dokumentačních fotek. Zdejší biotop je v podstatě shodný s dělící hrází Rozkoše, kde se často tento druh vyskytuje. Máme z nich radost. Takhle na jihu se moc často nevyskytují. Pak se jedeme ještě mrknout na opačnou stranu nádrže, ale žádná rozmrzlá místa tu nejsou. Můžeme se vrátit do Brna. Oba kluci mají nový druh do svého seznamu.
Konopka žlutozobá (Carduelis flavirostris).

Konopka žlutozobá (Carduelis flavirostris) - jeden z osmi ptáků na hrázi u Dolních Věstonic.

12.12.2010: S Tómou pod Pálavou.
Tóma se nám vrátil po měsíci z Indie, tak se včera večer stavil u nás, „sosli jsme petku“ červeného argentinského merlotu, který přinesl a dnes jsme se vypravili pod Pálavu. Za oknem se to honí. Co chvíli hustě sněží, ale teplota se drží nad nulou a tak vše hned taje. Sníh mizí i z polí, zůstávají tam jen jeho bílé ostrůvky. Vše, až na ten ledový silný vítr, připomíná spíš březen, než prosinec.
Rozhoupaná hladina Věstonické Zdrže rozlámala ledový příkrov. Přesto je tu ledu ještě pořád víc, než nezamrzlé vody. Tisíce kachen se drží nedaleko soutoku Jihlavy a Svratky. Na ledě posedává 6 orlů mořských a vidět jsou dva druhy morčáků – velcí a bílí. Po husách není nikde ani památky. Cestou k Horním Věstonicím projíždíme mezi vinicemi pod roztáhlým hejnem kvíčal. Musí jich být přinejmenším 600 ex. Novomlýnská Zdrž je celá zbavena ledu. Ptáci jsou rozptýleni po celé ploše a díky velkým vlnám nejsou snadno pozorovatelní. Ani u hráze poblíž Novým Mlýnů se ptáci nezdržují jako v pondělí. Museli by tu čelit ostrému větru.
Jdeme ještě zkusit štěstí na Pálavu, jestli v lomu u Klentnice nebo v Soutěsce nenarazíme na zedníčka. V lese je jak po vymření. Soutěskou hvízdá ostrý vítr. Smůla. Teď už nám zbývá jen ta držková v Ivani. :)
Pálava.

Pálava od Nových Mlýnů.

6.12.2010: Náhrada za víkend.
O víkendu jsem se nedostal ven. Slíbil jsem si, že si to vynahradím, a tak jsem hned jak to v pondělí šlo vypadnul ven. Sice je hlášena ledovka, ale tající sníh prozatím nenamrzá. Proto rychle ujíždím k Pálavě. Stačilo jen pár dní s teplotami pod nulou a Novomlýnské nádrže jsou pod ledem, který navíc pokrývá provlhlá vrstva sněhu. Na volné hladině nad propustí Věstonické Zdrže sedí na ledě kachny. Docela blízko jsou vidět morčáci velcí (8 ex.) a malí (10 ex.). Pak jsou tu ještě kopřivky, hvízdáci, chocholačka a občas se ukáže orel mořský.
Obdobná situace je i na Novomlýnské Zdrži. U hráze je volná hladině s několika desítkami kachen, nějakým morčákem velkým, hvízdákem a jednou labutí. Zdá se, že západní část nádrže zamrzla jako poslední – není na ní téměř žádný sníh. Přejíždím pod Pavlov a odtud zkouším přehlédnout další půlku zamrzlé vodní hladiny. Až daleko směrem k hrázi jsou snad nějaká rozmrzlá místa. Sedí kolem nich orli mořští a na hladině snad plave dvojice morčáků malých. V této odlehlé části Novomlýnské Zdrže jsem už dávno nebyl. Sedám do auta a přejíždím k domku hrázného. Už z dálky je vidět, že jsem se trefil do míst, kde to opravdu na zbytcích volné vodní hladiny žije. Nejprve počítám cca 70 roháčů, pak objevuji další skupinku kachen bohatě promísenou s hoholy (44 ex.), poláky velkými a chocholačkami. K mé velké radosti je tu také šest turpanů hnědých a dvě hoholky (F). Nad ledem často přelétají kormoráni. Z jedné menší skupiny se ozývá nezvyklý hlas – jde o bernešku bělolící. Ta se asi zdržuje někde na Dyji. Chvíli krouží s kormorány, pak osamoceně a nakonec se vytrácí k Novým Mlýnům. Podařilo se mi ji zachytit v letu. S racky chechtavými se ukazuje daleko nad ledem dospělý racek malý. Vše zkouším v rámci možností zdokumentovat. Občas se ukáže slunce, sníh svítí a přítomnost zajímavých ptáků je povznášející. Krátce po poledni to balím a spokojeně se vracím do šedivého Brna.
Husy polní (Anser fabalis).

Hoholky lední (Clangula hyemalis) s turpany hnědými (Melanita fusca).

27.11.2010: První sníh a husy.
Během noci napadla první vrstva sněhu. Ráno je zataženo a pořád mírně sněží. Navíc fouká docela silný ledový vítr. Moc se mi ven nechce, ale špatné počasí birdingu přeje a jindy se do terénu nedostanu.
Nejméně dva poslední týdny má server ic.cz problémy – stránky se mi zobrazují pomalu nebo špatně. Poslední tři dny jsou výpadky několikahodinové a já se na web vůbec nedostanu. Zkusil jsem si tedy zaplatit webhosting a příští týden přejdu s novou doménou birdwatcher.cz na server společnost WEDOS Internet. Uvidíme, jak to bude fungovat. Každopádně sbohem neplacenému hostování.
Novoveský rybník je stále prázdný. Husy tu nejsou, ale kachen je několik stovek a v západním cípu rybníka se zdržuje asi 200 čejek. Na bahnech je tentokrát dokonce 13 kolih velkých a jeden jespák bojovný. No a mezi kachnami, které jednou zvedá mladý orel mořský, je 22 kopřivek, 2 hvízdáci, 4 čírky obecné, 5 ostralek a lžičák.
Vydávám se hledat husy. Nejprve projíždím Vlasatice. Za vesnicí u silnice potkávám velké hejno pěvců (400 ex.). Většinou jde o zvonky, ale jsou mezi nimi i konopky, pěkavy, jikavci a vrabci polní. Následují Troskotovice, Jiřice a odbočuji k jihu na Litobratřice. Severně od vesnice se v poli pase menší hejno hus. Je jich asi 450 a převažují běločelky. Hus velkých je jen 10 a polních přibližně 50. Dvě polňačky mají žluté límce – AZS a AZJ. Odečetl jsem je už 7.11. kousek od Novoveského rybníka. Krom několika kání posedávajících na poli kolem přelétá i jedno káně rousné.
Pod Litobratřicemi pokračuji na Břežany. Kousek před železniční tratí potkávám další hejno drobných pěvců (300 ex.), opět převažují zvonci. Otáčím to, abych se mrknul ještě k silnici na Hrušovany. Když zastavuji u krajnice, tak vidím ve vzduchu několik stovek hus letících někde nad Damnice. Vypadá to, že se zdržují ještě více na západ, než jsem si myslel. Obhlížím okolí Damnic, kde se nad polem několikrát ozval skřivan polní a Dolenic. Husy se mi ztratily. Vracím se přes Jiřice a Litobratřice dál k Drnholci, který objíždím po asfaltce jdoucí poli. Pak krátká zastávka na hrázi mezi Dyjí a Mušovskou Zdrží VDNM a končím na hrázi mezi Mušovskou a Věstonickou Zdrží.
Na hladinu právě přilétají od západu husy. Mezi ostrůvky jich už několik stovek bylo. Celkem je tu s nepatrnou příměsí polňaček asi 1.500 běločelek a dvě stovky hus velkých. Bohužel jsou dost daleko na důkladnou prohlídku. Nedokážu odečíst ani jednu husu velkou s červeným límcem, kterou jsem našel. Škoda. Snad zase příště.
Husy polní (Anser fabalis).

Husy polní (Anser fabalis).

20.11.2010: Se žemlákama nebo s bramborovejma?
Je tu sobota a několik dopoledních hodin, které patří mně a terénu. Když vycházím z domu, tak se zdá, že bude pěkně, ale stačí několik set metrů a ještě v městských ulicích vjíždím do mlhy. Občas se sice trochu rozplyne, ale po chvilce se znovu dostávám do bílé husté kaše, ve které je vidět jen na několik metrů. Smiřuji se s tím, že dnes z toho nic nebude – žádné husy v polích. Jen projedu kolem rybníků a půjdu se projít do Soutěsky na Pálavě. Pod Pohořelicemi se ale rozjasňuje a slunce mlhu jako zázrakem rozpouští.
Kolem hráze Novoveského rybníka se motají rybáři. Probíhá zde výlov. Už z dálky vidím, že v kalužích na obnaženém dně postávají kachny a husy. Zastavuji na jižním straně rybníka a jdu ke břehu. Opatrně se co chvíli rozhlížím, aby mi husy neulétly bez prohlédnutí. Je jich tu asi 1.200 a převládají běločelky. Začínám zprava a již asi třicátá husa mi dělá velkou radost – má velkou bílou skvrnu od krátkého růžového zobáku nahoru, která pokračuje na malé kulaté hlavě až nad oko ohraničené výrazným žlutým kroužkem – mám před sebou dospělou husu malou! Po dvou letech moje třetí pozorování tohoto druhu v ČR. Pozorně si ji prohlížím a pokouším se o dokumentaci mobilem přes stativák. Snad z toho něco bude. Prohlížím zbytek hejna a znovu se vracím k huse malé - bez problémů ji nalézám. Na břichu nemá téměř žádné tmavé skvrny, velikostí odpovídá menší běločelce. Slunce mi prázdné dno rybníka se vším ptačím osazenstvem krásně nasvěcuje. Stále se tu zdržuje také sedm kolih velkých. Husy postupně odlétají a s nimi v 8:55 i husa malá. Zůstává jen 130 hus velkých.
Rozjíždím se západním směrem, abych našel hejna opouštějící rybník. Daří se mi to nedaleko Hrušovan nad Jevišovkou. Abych je neměl proti slunci, tak se k nim přibližuji přes několik vesnic autem a pak ještě pěšky. Prohlížím je jen z veliké vzdálenosti - je jich tu asi 4.000. Nechci je plašit. Než zevrubnou kontrolu dokončuji, tak se ozývají výstřely. Husy se zvedají a v mohutných klínech odlétají zpět k východu. Je před jedenáctou, nejspíš budou směřovat na vodu, aby se napojily.
Menší hejno (asi 500 ex.) se vrátilo k Novoveskému rybníku. Krom nich si můžu ještě dopsat tři ostralky, hvízdáka a kopřivku. Zbytek hejna bude nejspíš už odpočívat na Novomlýnských nádržích. Jedu si to ověřit. Daleko od břehu a kolem ostrůvků Věstonické Zdrže skutečně plave cca 3500 hus. Navíc jsou tu 2F morčáka malého, 2M morčáka velkého a potáplice malá. Spokojený se můžu vrátit domů.
A co ten podivný nadpis dnešního článku? Kdybych svoje pozorování husy malé líčil Petru Moutelíkovi, tak by se mě určitě zeptal: A jak sis ji dal? Se žemlákama nebo s bramborovejma? :)
Husa malá (Anser erythropus).

Husa malá (Anser erythropus) na Novoveském rybníce - fotodokumetace mobilem přes stativák.

16.- 17.11.2010: Setkání "Klubu 300" v Přerově.
Volný den uprostřed týdne přišel jako na zavolanou. V úterý odpoledne vyrážím na střední Moravu, kde se má v přerovském Ornisu uskutečnit taková malá neformální schůzka lidí, kteří se účastní soutěže Czech BirdList Contest a mají tudíž co do činění s tzv. Klubem 300. Žádná taková organizace nebo skupina lidí sice oficiálně neexistuje, ale název je to vcelku výstižný už jen z hlediska podobných spolků v zahraničí, které nesou stejné označení.
Cestou zastavuji u podmáčené polní louže u Dubu nad Moravou. V poslední době odsud nic hlášeno nebylo, ale teď tu krom několika volavek postává i mladý jeřáb popelavý. Vody je tu stále dost. Téměř celý Hradecký rybník je na suchu a jeho dno v několika početných hejnech pokrývají racci – je tu asi 800 racků chechtavých, 50 racků bělohlavých a 20 racků bouřních. Na pravé horní části rybníka se ozývají kolihy velké – těch je 28. Jinak žádný bahňák. Jen nad polem se ukazuje 20 čejek. U Annína potkávám Jardu Závoru a později u Troubek Petra Podzemného. Šeří se, dohlednost klesá, společně se vydáváme k Přerovu.
Na Ornis se postupně sjíždí téměř dvacet lidí. V příjemném prostředí debatujeme o možnostech vzniku oficiálního Klubu 300, o jeho směřování, programu a cílech a také o birdwatcherské etice, která by měla vystupovat vždy do popředí v souvislosti se stále se rozvíjejícím koníčkem pozorování ptáků. Pak prohlížíme novou literaturu, expozici stanice, zkoušíme digiscoping, promítáme fotky z cest a většina z nás tu zůstává přes noc.
Středeční dopoledne patří terénní exkurzi. První po trase je pískovna u Troubek. Několik aut kolegů, kteří na Ornisu nespali, už tu stojí. Zdá se, že birdwatching skutečně dostává podobu koníčku provozovaného stále větším počtem lidí. :)
Následují jezera u Annína. Jsou tu opět stovky kachen, lysky, labutě, roháči, ale také tři potápky rudokrké. Ty se coby nový druh ocitají na seznamu některých kolegů. Potáplice, pokud tu jsou, se dobře skrývají. Později, když se vracíme z Hradeckého rybníka, tak dostáváme zprávu, že jsou u Annína tři potáplice severní. Ještě jednou sem zajíždíme, abychom si je prohlédli.
Následně parkujeme u sádek Hradeckého rybníka a na hráze vyrážíme odsud. Někde za Křenovským rybníkem řádí myslivci. Ozývá se kanonáda, hulákání a občas nás zasypou broky. Ptáci na mělčinách jsou poplašení a zůstávají tu jen otrlí racci, volavky a až podél rákosí pravé horní části rybníka kolihy (25 ex.). Nad polem se občas objeví hejno čejek (120 ex.) s desítkou jespáků obecných. Jedno menší hejno je následováno také hlasitě se ozývajícím kulíkem zlatým. Na kříži proti nám z keřů vylétá krahujec se strakapoudem v pařátech. Asi se nás polekal, protože strakapouda upouští do zbytku vody u hráze. Ten se brzy přestává hýbat.
Líbí se mi poznámka Jardy Závory, který komentuje hledání tříprsťáka v hejnu asi tisícovky racků chechtavých – „to je jak hledat na fotbalovém stadioně chlapa s křivým nosem“, říká. :)
Tovačovské setkání končí. Část lidí se rozjíždí ještě k Annínu na potáplice, část zůstává v Tovačově a někteří už jedeme domů. S Jarmilem se ještě na chvilku zastavujeme u Dubu nad Moravou. Volavek bílých je tu tentokrát 27. Flegmatický mladý jeřáb popelavý zůstává na kaluži i když volavky odlétají.
Po setkání toho mám v hlavě spoustu. Teď si to jen utřídit a postupně vše realizovat. Díky všem za podněty a příjemnou atmosféru panující během celé akce.
Birdeři.

Birdeři českého "Klubu 300" při prohlížení pískovny u Troubek. Foto: Adolf Goebel

12.- 14.11.2010: Věrný Pohořelicím, aneb hlídající otec v terénu.
V úterý (9.11.) jsem povzbuzen hvízdákem chilským opět zajel krátce i s Pepem k Pohořelicím. Žádné překvapení se nekonalo. Vrkoč byl už skoro napuštěn a sedm kolih velkých v doprovodu jednoho jespáka obecného víceméně brodilo mělkou vodou, protože mělčiny se rychle vytratily. V pátek (12.11.) jsem měl dovolenou a tak jsem návštěvu u Pohořelic zopakoval. Po poledni jsem se totiž měl stát až do neděle hlídacím otcem. Polovina listopadu bývá tradičně dost zajímavá a mě to táhlo k rybníkům. Všude jsou pozorovány chaluhy pomořanské, tak proč by nemohla být jedna i tady jako v roce 2005. Hladinu Starého rybníka brázdily téměř jen kachny divoké a napuštěný Vrkoč byl prázdný. To vypuštěný Novoveský rybník byl mnohem zajímavější. Na zbytku hladiny bylo krom tisícovky kachen také pár lžičáků, hvízdáků (7 ex.), ostralka a husy polní (6 ex.), velké (44 ex.) a jedna běločelka. V západním cípu se na blatech pohybovalo cca 350 čejek a mezi jsem našel až téměř při odchodu všech sedm kolih z Vrkoče. Na kukuřičném poli nad rybníkem (směrem na Drnholec) se zdržovalo jen několik desítek hus – převažovaly velké (80 ex.), pak tu bylo pár polňaček včetně podmračeně působících mladých (14 ex.) a dvě běločelky.
Dokonalou sobotu (13.11.) jsem trávil v doprovodu synků na Brněnské přehradě. Nádherné počasí, vodní hladina jako zrcadlo a teploty na krátké tričko - jinak jen kachny, dvě labutě a několik desítek racků chechtavých. Po návratu domů, kdy si všichni ornitologové vylepšovali své birdlisty o chaluhy pomořanské, jsem našel na birds.cz také pozorování Petra Šrámka - berneška rudokrká u Litobratřic.
V neděli (14.11.) jsem vyrazil po ránu i s kluky, abych se mrknul po polích v okolí Novomlýnských nádrží. Modrá obloha se ale hned pod Brnem vytratila a my jsme vjeli do husté bílé mlhy. No nic. Zastavili jsme aspoň u Vrkoče, aby si kluci mohli hodit pár kamínků do vody a já si poslechnul hlasy hus přelétajících nad mlhou. Na oběd jsme byli ohlášeni u babičky a tak nezbývalo, než se vrátit. Poslední kilometry už byly bez mlhy, ale vrátit už se nedalo. Večer jsem si alespoň prohlédl fotky listopadových bernešek rudokrkých z jihomoravských polí, které jsem pořídil v předchozích letech. Už se těším na volnou středu. :)
Racci.

Kéž by měl člověk dostatek času na každého ptáka v každém hejnu. :)

7.11.2010: Prima výlet do terénu.
Alespoň jeden den z víkendu se snažím na pár hodin dostat do terénu. Docela pěkná sobota mi bohužel nevyšla – byli jsme jen s klukama na Hádech, ale neděli, byť s deštivou předpovědí, si utéci nedám. Tentokrát jsem si vybral Pohořelické rybníky a udělal jsem dobře.
První zastávkou je stále ještě upuštěný Vrkoč. Vodní hladina se sice zvedá, ale v severní části rybníka je kus obnaženého bahnitého dna. Na hladině odpočívá 115 hus velkých. V jejich blízkosti plavou 2 morčáci prostřední. Letos jsem tento druh snad ještě neviděl. No a na bahnech je krom racků a jedné čejky také sedm kolih velkých. Je tu příjemný klid. Jen z rákosí se občas ozve chřástal vodní.
Zastávku u hráze Starého rybníka beru jako doplnění, ale ukazuje se, že právě tady je to velice zajímavé. Severní část hladiny je totiž poseta kachnami. Většinou jsou to kachny divoké (920 ex.), ale nacházím mezi nimi také F ostralky, 40 lžičáků, hohola, kopřivky, čírky a dokonce dalších sedm morčáků prostředních. Když jsem hladinu začal podrobně prohlížet, tak jsem se dlouze zastavil u jedné zvláštní kachny, která právě spala. Nechal jsem ji být a teď jsem se k ní vrátil. Probrala se a teď měla hlavu vztyčenou. Silueta a tělo hvízdáka eurasijského přepeřujícího do svatebního – na tom by nebylo nic výjimečného. Ale ta hlava běžnému hvízdákovi nepatří. Skoro bych řekl, že jde o hvízdáka amerického (Anas americana) - po diskusi s kolegy, která proběhla po návratu z terénu, se spíš kloním k hvízdákovi chilskému (Anas sibilatrix). Beru foťák, zamykám auto a zkouším se přiblížit. Kachny jsou ale dost neklidné a když jsem od nich nějakých 80 m, tak se jich část zvedá a strhávají sebou i hvízdáka. Zkouším pár letovek, než mi zmizí jižně od rybníka. Doklad mám, sláva.
Pak se jedu mrknout k Novoveskému rybníku, který se před výlovem také spouští. Na hladině není nic vidě, ale jižně nad poli si všímám hejna hus jdoucích na přistání. Držím si zhruba směr a u silnice na Drnholec nacházím na posečeném kukuřičném poli tisícovku hus. Většinou jsou to běločelky s husami velkými, ale další postupně přilétají. Napřed se je snažím prohlédnout z okna auta, ale pak přejíždím do zákrytu vinohradu, vystupuji a můžu použít stativák. Je to první pořádná prohlídka hus tento podzim. Přilétající husy jsou převážně polní. Nakonec je přede mnou cca 2.000 ptáků všech tří druhu zhruba ve stejném poměru. Jsem nadšený, kochám se tím pohledem a daří se mi odečíst i dva žluté límce hus polních. Po hodině pozorování odjíždím. Později si všímám, že celé hejno vzlétlo. Větší část směřuje k Novým Mlýnům, část se posadila zpět na pole a několik desítek zamířilo k Novoveskému rybníku. Nad silnicí přelétají špačci. Dnes to byl opravdu prima výlet do terénu.
Hvízdák.

Velice plachý samec hvízdáka chilského (Anas sibilatrix).

30.10.2010: Ať žije prodloužený víkend - zvlášť, když vyjde počasí.
Týden překvapivě vydařeného počasí a několika výletů do terénu pokračuje exkurzí k Tovačovu. Po ránu je mrazivá zima, oškrabuji námrazu z okýnka a pak vyrážím. Obloha je od rána čistá. První zastávkou je jako tradičně v posledních týdnech podmáčená lokalita u Dubu nad Moravou. Krom několika kachen, čtyř hvízdáků, čírky a volavek tu ale nic není. Na východě už svítí slunce, jinovatka to má dnes sečtené.
Hradecký rybník je po výlovu. Vypuštěná je krom levé dolní části i levá horní a pravá horní je silně upuštěná. Právě tady je nejvíc ptáků – desítky volavek bílých a popelavých, 1.200 čejek a mezi nimi 4 kulíci bledí, 5 kulíků zlatých, 3 jespáci bojovní, 31 jespáků obecných, kulík písečný, 6 bekasin otavních a 2 vodouši kropenatí. Vše, včetně desítek racků je dokonale nasvíceno. Vzduch se ještě netetelí – prostě nádhera. Na pravé dolní části plave trojice morčáků velkých.
Na první pohled není na jezeře u Annína nic zajímavého. Potáplice severní, kterou nacházím později, byla při první prohlídce, při které si zapisuji 4 hvízdáky, husu velkou a nějaké poláky, skryta pod vodou. Většina kachen je až v severním cípu pískovny. Je tu i 21 lžičáků.
Studený vítr nabral na síle. Většina strnišť u Ivaně je zoraná. Na zbytku posedává 25 kání. Louže je opuštěná. Prodloužený víkend se vydařil na výbornou.
Racek chechtavý (Larus ridibundus).

Racek chechtavý (Larus ridibundus) z Tovačova.

29.10.2010: Ještě jednou na Lednicku.
Je tu pátek mezi svátkem a víkendem. Co víc dodat? Byla by hloupost nevyužít příležitost. :)
V 7:15, tedy ještě za šera, stojím na hrázi mezi Mušovskou a Věstonickou Zdrží VDNM. Mlha je tak hustá, že ani nemá cenu vystupovat z auta. Pojídám bagetu a pokračuji dál k hřebeni Pavlovských kopců. Nad Pernou vyjíždím z mlhy a ocitám se pod modrou oblohou. Když parkuji v Klentnici, tak právě vychází slunce. Začínám v lomu u Klentnice a pak jdu zhruba po vrstevnici do Soutěsky. Husté keře plné ptačího zobu jsou lákadlem pro pěvce – sýkory, šoupálci dlouhoprstí, kosi, červenky, rehci domácí, brhlíci, stehlíci, jikavci, brávníci a kvíčaly, ale také králíčci obecní, křivky a další druhy. V Maďarsku už se ukázali zedníčci, tak pozorně prohlížím stěny Soutěsky. Pohybuje se v ní zhruba deset koňader a pak jeden zedníček XXL v podobě žluny šedé. Dole nad nádržemi se drží hustý mlžný poklop, který začíná rozfoukávat od východu sílící vítr. Je nádherný slunečný den pozdního babího léta.
U Nesytu zastavuji jen na hrázi, ze které zběžně prohlížím vodní hladinu. Podél rákosí u Sedlece sčítám 40 volavek bílých. Na vodě plave dlouhá řada lžičáků – je jich několik stovek. Hladina Hlohoveckého rychle stoupá a zdá se být krom cípu u Hraničního zámečku prázdná. Tady se zblízka opět kochám pěti kulíky bledými. Na vodě je rozptýleno 250 čírek obecných.
Zastavuji se ještě u jednoho mokřadu a velkým obloukem se dostávám k Věstonická Zdrž, kterou prohlížím od rybárny. Na ostrůvcích se zdržuje jen několik hus velkých. Nakonec přejíždím k Vrkoči z opačné strany, než je hráz přecpaná atrakcemi spojenými s výlovem rybníka. V podstatě jen kontroluji přítomnost šesti kolih. Krom dvou jespáků obecných mě trochu překvapují dva jespáci malí. Mohutná hejna racků jsou až na druhé straně prázdného rybničního dna.
Pálava.

Pohled z hřebene Pálavy pod Děvínem směrem k Mikulovu.

27.10.2010: Upuštěné rybníky na Lednicku.
Mám nadpracováno a tak si můžu dovolit vypadnout ven. Už včera to se mnou šilo, ale dnešní počasí bude ještě lepší. Noc byla jasná, měsíc svítil a na všem leží námraza. Ještě po tmě se stavuji pro kolegu a pak s mírnou oklikou můžeme z Brna zamířit k jihu. Někde v úrovni Modřic potkáváme (7:05) hejna havranů táhnoucích do města. Tentokrát překvapivě netvoří dlouhý téměř nepřerušovaný pruh, ale letí ve třech širokých frontách v počtu asi 3.000 ex.
Za Pálavou co nevidět vyjde slunce, když zastavujeme na hrázi mezi Mušovskou a Věstonickou Zdrží VDNM. Je pořádná zima. Z ostrůvků se rozletují volavky bílé, kormováni a z hladiny pak hejna hus. Celkem je tu asi 2.000 hus, které do druhu přesně nedokážu zařadit. Většinou se ani moc neozývají a vidět jsou jen jejich siluety. Na Mušovské Zdrži vidím samce morčáka velkého.
Nesyt zatím moc upuštěný není. Na hladině je asi 300 lžičáků, na holých větvích topolu za rybníkem sedí dva orli mořští a na naší straně loví pilich. Přesouváme se blíže Výtopě, kde se na bahnitém břehu zdržuje 50 čejek a 20 jespáků obecných. Se sluncem za zády je vše nádherně nasvícené. Hlohovecký rybník je téměř prázdný. Většina ptáků se zdržuje v západním cípu poblíž Hraničního zámečku. Pozorování z nevelké vzdálenosti je díky slunečné obloze dokonalé. Podél břehu je 300 čírek obecných a mezi nimi také 50 vodoušů tmavých, 2 vodouši šedí, 8 kulíků bledých, 80 čejek a jespák obecný. Podél rákosí se okrývá stovka volavek popelavých a vzduchem poletují pěvci – jak málo stačí ke spokojenosti. Prostřední rybník je poloprázdný nejen co se vody týče, ale i na ptáky. Zajímavé je další hejno vodoušů tmavých (46 ex.). Na dvou rybnících tu tedy máme téměř stovku jedinců tohoto druhu.
Byla by hloupost pro úplnost nezkontrolovat alespoň zběžně i Mlýnský rybník. Přejíždíme tedy k hrázi, abychom omrknuli stovky poláků velkých, ale také 115 volavek bílých postávajících podél rákosí na druhé straně rybníka, 2 potápky černokrké, hohola severního, 8 hus běločelých a jednu polní. Teď můžeme dál.
Přes Valtice, Mikulov, Klentnici a Pernou se dostáváme zase na hráz mezi Mušovskou a Věstonickou Zdrží VDNM. Na slunci začíná být docela příjemně. Na hladině se shromažďují husy přilétající z pastvy. Je jich tu asi 900 všech tří běžných druhů – polní, velké a běločelé. Poslední zastávkou před obědem je hráz Vrkoče, kde právě probíhá výlov. Říkám si, že by tu mohly být kolihy jako každý rok. Když pak mířím stativákem na bahna druhého břehu, tak skutečně nacházím 6 ptáků. Na mělčině je také 300 čejek, volavky a racci. Teď už můžeme na oběd do Ivaně, kde dnešní výlet do přírody zakončujeme.
Vodouši tmaví (Tringa erythropus).

Na Hlohoveckém a Prostředním rybníce u Lednice byla téměř stovky vodoušů tmavých (Tringa erythropus).

23.10.2010: Zima se blíží - jsou tu jikavci i potaplice.
Zbytky mrazivé noci nacházím na autě, které pokrývá tlustá jinovatka. Svítá pozdě, slunce prosvítá vrstvami mraků až když ujíždím od Vyškova k severovýchodu. Polní „hanácká“ louže, jak označil Jožka Chytil podmáčenou lokalitu u Dubu nad Moravou, je opuštěná. Kolem vody poletují jen konipasi bílí, na hladině plave potápka malá, směrem k západu přeletují menší hejna racků chechtavých a nedaleko loví pilich.
Když přijíždím od severu k Tovačovu, tak na poli za Hradeckým rybníkem postává asi 35 volavek popelavých a přímo nad vodou právě prohání hejno čejek mladý orel mořský. Původně jsem chtěl zajet napřed k Ivani, ale raděj si prohlédnu Hradecký rybník. Dnes je tu výlov a později tu bude až příliš rušno na poklidný birdwatching. Na vypuštěné spodní levé části se shromažďují racci – je tu asi tisícovka chechťáků a 60 „velkých“ racků. Na mělčině podél rákosí pravé horní části postávají čejky (300 ex.). S nimi je tu asi 20 jespáků obecných, jeden jespák bojovný a 2 kulíci bledí. Úplně tiše nade mnou přelétá 9 hus polních. Na hrázi potkávám Luboše Doupala. Zajímavé je jeho vyprávění o letošním nultém ročníku kroužkování v Červenohorském sedle, kde za noc okroužkovali přes tisíc ptáků.
Přes plnící se Tovačova jedu omrknout štěrkovny. Všude už parkují auta; plné jsou i polní cesty mezi štěrkovnami a rybníky. Kachny (700 ex.) se zdržují u Troubek až vzadu v severním cípu nádrže. Krom nich jsou tu jen nějací roháči a kormoráni. Pokračuji k Annínské pískovně. Na první pohled to za moc nestojí. Také tady se pár desítek kachen zdržuje až v severním cípu pískovny. Uprostřed hladiny plavou roháči a nedaleko ostrůvku pro rybáky je ještě jeden roháč, který se při pohledu přes stativák mění v mladou potáplici malou. Vypadá to na první potáplici nadcházející zimy.
Největší pohoda přichází s příjezdem na pole u Ivaně. Obloha se rozjasňuje, slunce svítí, vzduch se prohřívá, v keřích podél strouhy poskakují zvonci, první jikavci, stehlíci a konopky, z pole se zvedají lindušky luční, na strništi číhají káně, nedaleko něco ulovil pilich, přelétá mě větší hejno šedesáti skřivanů a polní louže je plná čejek s bílými mastodonty racků bělohlavých. Ve vzduchu se pořád něco děje – jednou jsou to hýli, pak kavky s havrany, nebo kolem prolétne rehek domácí či menší hejno špačků. Mezi čejkami jsou ještě dva bojovníci a čtyři racci bouřní. Zůstávám tu hodinu a klidně bych to natáhl ještě více. Přes Klopotovice a Biskupice se vracím k Dubu nad Moravou. Na polní louži se nic nezměnilo. Vyjíždím krátce na pole zvedající se nad zamokřenou lokalitou. Táhnou dravci. Už cestou sem jsem zaregistroval ptáky letící přímo k jihu a jiné točící termiku. Pohoda v terénu pro dnešek končí.
Skřivan polní (Alauda arvensis).

V polích u Ivaně byl znát tah skřivanů polních (Alauda arvensis).

16.10.2010: Blíží se podzimní výlovy rybníků, hladiny klesají ..
Přichází doba vypouštění rybníků. V mělké vodě a na obnažených bahnitých dnech se může ledacos objevit. Na Lednicku se právě upouští Hlohovecký a Prostřední rybník, takže se s chutí vydávám právě tam. Měl jsem strach z mlhy, ale naštěstí je ve vzduchu jen slabý mlžný opar, přes který je vidět. Okolím Nesytu otřásají hromové rány z vinic. Plašiče na ptáky pracují vytrvale a hlasitě. Ve chvílích, kdy zrovna nic nebouchá, se ozývají nahrávky dravčích hlasů. Hladina rybníka je docela prázdná – jen nějaké čírky, lžičáci, roháči a nedaleko hráze pilich.
Upuštěný Hlohoveck rybník je zajímavější. Už jen počty kachen, lžičáků a čírek obecných jdou do stovek a v desítkách jsou tu i kopřivky. Na úzkém výběžku dna odpočívá skupinka bahňáků – devět vodoušů tmavých, jespák obecný, vodouš šedý a pět kulíků. Včera odsud bylo hlášeno pět kulíků zlatých. Tito mi připadají spíš jako bledí. Jdu si je pro jistotu prohlédnout blíže. Když se čistí, tak jsou jim vidět bílé kostřece s bílým, úzkými tmavými proužky příčně pruhovaným ocasem. Krom toho mají dost výrazný nadoční proužek a tmavší tváře. Pak konečně jeden z nich zvedá křídlo a na jeho spodní straně je vidět velká černá skvrna – takže jsou to kulíci bledí. Zrovna nedávno jsme na naší e-mailové konferenci diskutovali o tom, jak se mohou tyto dva druhy snadno zaměnit, když nejsou ptáci vidět v letu, ale jen na zemi.
Při pohledu z hráze je Prostřední rybník nacpaný ptáky – je tu 193 volavek bílých, 165 volavek popelavých, asi 450 racků chechtavých a 74 „velkých“ racků. Na hladině je také 78 roháčů, 45 kopřivek, dva hvízdáci, lžičáci, kachny, čírky a spousta jiné havěti. Podél hrany rákosí je roztroušeno asi 45 vodoušů tmavých. Ty se mi daří spočítat, až když vzlétnou. Vyplašil je pochop.
Abych to měl úplné, tak jdu ještě mrknout k Mlýnskému rybníku. Tady je nejvíc poláků velkých (500 ex.), kolem ostrůvku se zdržuje 90 kormoránů, z rákosí se ozývá sýkořice a kolem mě s křikem prolétnul ledňáček.
Pastvisko u Lednice je z podstatné části posečeno. Je znát, že tu ještě nedávno stála voda. Mezi trsy trávy se povalují plovatky bahenní (Lymnaea stagnalis) a okružáci ploští (Planorbarius corneus).
Poslední lokalitou je jedna podmáčená rákosina u Lednice. Hned na první pohled vidím, že si mladý břehouš rudý tohle místo zamiloval – ještě stále tu zůstává – už déle, než měsíc. Krom asi 70-ti čírek můžu pozorovat 8 vodoušů šedých, 6 jespáků obecných, 28 bekasin, vodouše tmavého a kropenatého a kulíka písečného. Nade mnou přeletují postupně tři lindušky luční a jedna rudokrká. Čas mi vypršel a já se musím vrátit domů.
Volavky bílé (Ardea alba).

Na Prostředním rybníce u Lednice se zdržovalo 193 volavek bílých.

12.10.2010: Den, kdy se zastavil čas.
Vstávám něco po čtvrté a vycházím do prázdných ulic. Vzal jsem si volno a přede mnou je celý den. Poslední noční autobus mě bere na „hlavák“, odkud mi jede po půl šesté vlak na Českou Třebovou. Hvězdy svítí, obloha je černá, kupé jsou prázdná, za oknem ubíhají jen pomaloučku se probouzející vesnice. V Třebové dávám sváču a čekám na osobák do Ústí nad Orlicí. Obloha bledne a pak vychází slunce. Vlak se plní teple oblečenými lidmi. V Ústí na mě čeká Petr Moutelík. Cesta ubíhá příjemně a něco před osmou už přejíždíme hráz Rozkoše. Nebyl jsem tu půl roku. Na trávě leží jinovatka a z auta, u kterého zastavujeme, právě vylézá Franta Kopecký a Pavel Žďárek. Klaplo nám to přesně.
Nazouváme gumáky a jdeme se mrknout k přepadu u děličky. Vzduch je ještě chladný, ale slunce svítí. Na stromech se nehne ani lístek, obloha je vymetená a vodní hladina jako zrcadlo. Ozývá se budníček menší a občas přelétne nějaká modřinka. V trávě před námi poskakují konipasi bílí. Na vodě svítí bílé krky roháčů a nad kormorány loví racek malý. Je tu neuvěřitelný klid. Beze spěchu procházíme kousek hráze a pozorujeme okolí. Pak přejíždíme na druhou stranu nádrže. Plochy obnaženého dna jsou obrovské. Přibývají kulíci bledí, jespáci obecní a malí, znovu se ukazují morčáci velcí a na hladině odpočívají husy polní a běločelé. Jinak je klid. Vzduch se ohřívá, shazujeme jednotlivé vrstvy oblečení a posloucháme Pavla, který je studnicí znalostí, příběhů a postřehů. Čas jako by se zastavil a my s ním. Obloha je prázdná, ptáci se někde vyhřívají a my jako bychom jen bez pohybu stáli a naslouchali tichu dne prosyceného sluncem. Moje mysl je klidná jako hladina a zrcadlí právě jen tu modrou oblohu.
Pak jsou náhle dvě po poledni, jsme zase u aut, procitáme. Kolem nás bezstarostně prochází mohutná nutrie. Jedeme na oběd a pak se loučíme. Byl to nádherný den a vůbec mi nevadilo, že ornitologicky nijak výjimečný nebyl. V Třebové se zase oblékám, vzduch chládne a slunce zapadá. V kupé jsem opět sám. Mám otevřené okno, lidem nahlížím rozsvícenými okny do domů a čichám ten přicházející večer prosycený kouřem z komínů.
Orel.

Petr s ostralkou.

9.10.2010: Návrat babího léta.
Během týdne se mi nepodařil ani jeden kratičký útěk do terénu a tak je na čase vyrazit alespoň na těch pár hodin sobotního dopoledne. Vyjíždím něco před sedmou a po cestě potkávám vycházející slunce, které se snaží prosvítit přízemní mlhu. Severně od Novomlýnských nádrží se oblohou pohybují přibližně v SZ směru menší klíny hus velkých. Několik jich sedí i na strništi hned vedle silnice. Prohlížím je, ale límec žádný.
Celý Nesyt leží pod mlhou. Objíždím jej k hrázi, nazouvám gumáky a jdu se mrknout k Výtopě. Do zápisníku zaznamenávám pěvce a čekám, až se mlha nad vodní hladinou rozplyne. Začínají zpívat budníčci menší, na plotě posedávají dva bramborníčci černohlaví a rákosí je plné strnadů rákosních. Vzduch se ohřívá a mlha postupně mizí. Nade mnou se ozývají skřivani, jednotlivé lindušky luční a jednou zřetelně slyším lindušku rudokrkou. V západním cípu rybníka – u Sedlece – loví volavky bílé (25 ex.), na mělčině něco trhá orel mořský a podél břehů se skrývají lžičáci (200 ex.) a čírky obecné (450 ex.). Hlasy kulíků bledých mě přinutily, abych vylezl na posed a nakouknul na odkryté mělčiny u Výtopy. V tom nejodlehlejším koutku rybníka pobíhájí po bahnech jespáci obecní (56 ex.), dva jespáci křivozobí, tři kulíci bledí, několik čejek a ozývá se koliha velká. Na chvíli se objevuje sedm vlaštovek, v rákosí přeletují sýkořice a z oblohy zakřičí vodouš tmavý. Je krásně. Vrátilo se babí léto.
Na dvou místech zastavuji u Hlohoveckého rybníka – je mírně upuštěný a na mělčinách u jeho severního břehu se to hemží volavkami - bílých je tu 114. Občas se u břehu objeví nějaký vodouš tmavý (11 ex.) a vodouš kropenatý (4 ex.). Jeden pár roháčů tančí na hladině. Kdesi z oblohy se ozývají havrani a u hráze nade mnou letí luňák červený. Krátce zastavuji u hráze Mlýnského. Na hladině jsou ponejvíce roháči, lysky, poláci velcí a kolem ostrůvku pár hus velkých a kormoránů. Zapisuji si také jednu potápku černokrkou.
Čeká mě poslední podmáčená lokalita u Lednice, kterou mám bohužel proti slunci. Obcházím ji a vracím se se sluncem v zádech. Dnes to tu moc živě nevypadá. Jen nad rákosinami se stále vznáší několik stovek špačků. Přesto se tu zdržuje i několik bahňáků. Nejnápadnější je kompaktní hejnko čtrnácti jespáků obecných. Tito mají dost dlouhé zobáky. Ostatně jako všichni jespáci obecní, které jsem dnes viděl. Asi to budou cizinci z dalekého severu. Když je tak prohlížím, tak se mi v zorném poli stativáku objevuje větší bahňák. Je to mladý břehouš rudý. Myslel jsem, že už dávno odlétnul. Jak je vidět, tak se mu tady líbí – už tu bude skoro měsíc. Připisuji si vodouše šedé (8 ex.), vodouše tmavé (2 ex.), chřástala vodního, sýkořice a pro dnešek to balím. Klidně bych se takhle po terénu mohl potulovat celé dny.
Břehouš rudý (Limosa lapponica).

Mladý břehouš rudý (Limosa lapponica) je na lokalitě u Lednice už skoro měsíc.

3.10.2010: Den ve znamení kulíků, lindušek a skřivanů.
Babí léto se náhle přehouplo do podzimu, tah bahňáků ustává a zajímavé by mohly začít být zase rybníky. Přesto začínám u jedné z letošních nejoblíbenějších lokalit na střední Moravě – u podmáčeného pole nedaleko Dubu nad Moravou. Minulý víkend opět pořádně zapršelo a tak tu voda stále zůstává.
Hned po příjezdu mě překvapuje značné množství volavek (bílých je 30 a popelavých 27) a labutí (56 ex.). V SZ části lokality se zdržují kulíci píseční (5 ex.), jespách obecní (9 ex.) a dva kulíci, které mám napřed za zlaté. Později je určuji správně jako kulíky bledé. Na vodě je krom několika kachen také sedm hvízdáků, F ostralky, čírky obecné a hlavně několik set racků chechtavých zalétajících na nedaleké pole, kde se sklízí cukrovka. Shromažďují se v JV části lokality spolu s jespáky bojovnými (5 ex.) a čejkami. V devět přilétá další hejno kulíků bledých (11 ex.). Několikrát krouží nad vodou a zase odlétají.
Zamokřená pole a strniště u Ivaně jsou plné lindušek lučních a skřivanů. Lindušky se snažím prohlédnout, ale pořád se mi skrývají ve vegetaci. Kalužina se po deštích opět rozrostla a je velice "výživná" – 180 čejek, 24 jespáků bojovných, 33 jespáků obecných, 3 jespáci malí, 6 kulíků bledých a kolem prolétají i 4 kulíci zlatí. Deset minut po desáté se jako mávnutím kouzelného proutku (tím mávnutím je přelet pochopa) veškeré osazenstvo louže zvedá do vzduchu a mizí. Kdybych na lokalitu přišel teď, tak bych tu nenašel vůbec nic. Jen ty lindušky a skřivany. Lindušek jsou desítky.
Následují Troubky s rybáři a kachnami. To Annín je mnohem zajímavější. S kachnami jsou tu labutě velké včetně labutě zpěvné (žlutý límec 7R42), hvízdák, ostralka (M) a čírky obecné. Rybníky u Tovačova vypadají až na pár roháčů a černých siluet lysek dost prázdné. Stejně jako nad Ivaní přeletuje oblohou hejno hus velkých, vzadu u rákosí horní pravé části Hradeckého loví asi dvacet lžičáků a na poli za rybníky postává 14 volavek bílých.
Vracím se zase k Dubu nad Moravou. Přibývají čtyři kolihy velké a oblohou táhnou káně. Za těch dvacet minut jich nade mnou přelétlo asi 25. Když pak jedu kolem kostela k severu, tak kousek od něj v poli sedí dalších 9 kolih velkých. Zastavuji ještě u Blatce, kde jsou na poli hlavně volavky popelavé (16 ex.). Všude ve vzduchu se vznášejí dravci klouzající k jihu a ozývají se hlasy lindušek lučních.
Kulík bledý (Pluvialis squatarola).

Kulíky bledé (Pluvialis squatarola) jsem v dnešním množství u nás ještě neviděl.
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter