> fotozápisník > archiv 2010/02
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2010/02)



29.6.2010: Bahňáci, horko a unikající druhy.
Zamokřená místa v polích sice vysychají, ale pořád je jich dost, aby přilákala ptáky. Jen kdyby člověk věděl o všech těch zajímavých loužích, které působí jako oázy života v okolní zemědělské krajině. Červenec je na dosah a tak se tu začínají objevovat bahňáci. Krom nich jsou k vidění rodinky i celá hejna letošních vzletných mláďat pěvců.
Slunce sice pálí, ale nedá mi to, abych se na chvíli nepodíval ven. O víkendu jsem se do terénu nedostal a teď mi to chybí. Břeclavsko se svými podmáčenými a rákosem zarostlými lokalitami v polích je nejblíže. Potkávám tu vodouše bahenní a kropenaté, desítky čejek, kulíky říční a dvojici jespáků bojovných. Z jednoho místa se ozývá monotónní hlas bukáčka a kolem mě se s křikem prohání asi 33 sýkořic. Krása.
Tak trochu bezcílně se dostávám nad Pavlov, kde zastavuji pod Pálavou. Nad Děvičkami se vznáší dobře stovka rorýsů. Nechce se mi šplhat nahoru a nechávat auto bez dozoru. Ne tady. Krom toho je nepříjemné horko. Vsadil bych se, že kdyby člověk z Pálavy prováděl pravidelné sledování ptáků, tak by našel ledacos zajímavého – viz břehule skalní pozorované Jožkou Chytilem (30.11. a 3.12.2003, 23.4.2005) nebo rorýs velký Zdeňka Kuxe (7.6.1974). Vždy si říkám, kolik zajímavých druhů nad naším územím protahuje bez povšimnutí a jak nepatrné procento jich náhodně zachytí pozorné oči ornitologů a birdwatcherů. No uvidíme, co nám přinese budoucnost. Chce to jen dávat pozor, učit se a objevovat.
Sýkořice vousatá (Panurus biarmicus).

V jedné rákosině na Břeclavsku jsem potkal celé malé hejno sýkořic vousatých (Panurus biarmicus).

24.6.2010: "Divoký" ibis posvátný?
Mokřad na kraji Ponětovic má podobu miniaturního přírodního parku s dřevěnými lavičkami kolem mělké vodní hladiny, ze které ční dva ostrůvky rákosu a nějaká ta vrba. Ze stínu hlohových keřů na břehu se tu dají na pár metrů pozorovat slípky zelenonohé, kachny s mladými a vlaštovky s jiřičkami, které se míhají vzduchem a občas klesnou až k vodní hladině, ze které se v letu napijí. Z blízké topolové aleje sem zaznívá křik špačků a žluv, který z rákosí doplňuje svým kare kare rákosník velký. Výjimečnost tomuto mokřádku ovšem dodává vzácný zatoulanec, který sem přitáhnul v posledních dnech už nejednoho birdwatchera – ibis posvátný (Threskiornis aethiopicus).

Před desíti dny jsme se na něj byli podívat v plné rodinné sestavě. Bylo zataženo, světla málo, ale ibis nás pustil docela blízko. Dnes svítí slunce, ale tentokrát je ibis ostražitý a po nějaké době, i když sedím v dostatečné vzdálenosti, tak se zvedá a odlétá pryč. Pořizuji jedinou použitelnou letovku. Pak tu ještě sedím a užívám si klidu a nádherného dne.

Jirka Šafránek nedávno kontaktoval všechny okolní ZOO, které tento druh chovají s dotazem, jestli někomu ibis posvátný nechybí. Nikdo jej nepostrádá. Pták navíc není kroužkovaný ani jinak značený. Kdoví, odkud pochází. Z dnešního pozorování mám mnohem lepší pocit, než z toho posledního – ostražitý pták na mokřadu působí úplně jinak, než krotký jedinec v blízkosti oplocených sádek s husami labutími a perličkami. Dnes šlo skutečně o divokého ibisa posvátného, který ač plevelný v západní Evropě, udělá radost každému, kdo chodí naší přírodou s otevřenýma očima.
Ibis posvátný (Threskiornis aethiopicus).

Letovka dnes "divoce působícího" ibisa posvátného (Threskiornis aethiopicus) od Ponětovic.

19.- 20.6.2010: Po rozlivech a rybnících střední Moravy.
19. června: Tráva na chalupě posečena, opušťák udělen, nic mi nebrání ve „výjezdu“. Ještě koupit něco k jídlu a láhev červeného a můžu jet. Tentokrát nejedu po dálnici na Olomouc, ale pro změnu odbočuji na novou a stále téměř prázdnou dálnici směřující ke Kroměříži. V okolí Kojetína – JV a V od města – je množství podmáčených polí pocházejících z rozlivů řeky Moravy. Hledám k nim přístup po polních cestách a postupně zastavuji na třech místech. Když od jihu přijíždím do Kojetína, tak před železničním přejezdem odbočuji vpravo. Polní cesta vede přes železniční násep do polí. Nad mělkými jezírky tu poletují čejky, zdá se, že tu hnízdí několik párů racků chechtavých, je vidět vodouše rudonohého a na hladině se nečekaně objevuje samice poláka malého. Slunce svítí mezi mraky, je příjemný podvečer. K dalšímu místu se dostávám tak, že projíždím Kojetínem, odbočuji k Chropyni a před řekou zahnu opět do polí. Přijíždím k druhému konci polní cesty, na které jsem byl před chvílí, ale která nešla kvůli několika zatopeným místům projet. Přibývají volavky popelavé, přeletující čáp černý a další čejky a racci. Poslední zastávka je před lesem, který se táhne až k Chropyni. Tady je dalších 10 čápů černých, loví tu dvojice rybáků obecných a stranou postávají tři volavky bílé. Je tu krásně. V polích je živo, fouká mírný Z vítr a slunce klesá níž.
Přejíždím do Chropyně, kde se na chvíli zastavuji u rybníka. Komáři mi obsypaly holá lýtka. Zaznamenávám jen přepeřujícího rybáka černého a 11 potápek černokrkých (včetně mladých). Dlouho se nezdržuji a pokračuji k Tovačovu.
Je to příjemná projížďka zvlněnou polní krajinou prohřátou nízkým sluncem. Vzduch je po několikadenních deštích průzračně čistý. Na obzoru jsou vidět vyšší lesnaté kopce. Troubecká pískovna patří břehulím, které tu mají hnízdní kolonii a rybákům obecným obývajícím umělé ostrůvky. Také na hladině Annínských jezer je nezvykle mnoho roháčů. Jinak jen rybáři.
Přes pole se dostávám přímo na hráz Křenovského rybníka. Jeho hladina je plná mladých kachen. Jsou jich tu snad tři stovky. Slunce mám za zády. Žluté ozobí labutě zpěvné (7R42) svítí jako odrazné sklíčko. Přilétá pár husic nilských. Letos je vidím pohromadě prvně. Krátce se živí žrádlem, které sem rybáři přivážejí asi pro mladé kachny. Pak odlétají směrem k Hradeckému rybníku.
Kolem sádek nakonec přejíždím k jižnímu konci severojižní hráze Hradeckého rybníka. Obloha se vyčistila, nízké slunce září, nad hladinou loví rybáci obecní a roháči krmí mladé. Racci mají v zapadajícím slunci téměř růžovou barvu. V pravé dolní části rybníka je 8 potápek černokrkých, dva samci zrzohlávky rudozobé a s mladými dokonce 60 roháčů. Do topolů přilétají nocovat kormoráni. Kolem ostrůvku se motá jeden rybák černý. Slunce se dotýká obzoru. Do rákosí se slétají stovky špačků. Vracím se k autu, rozdělávám židličku, sedám si na ni a opírám se o blatník Molendy. Načínám jihoafrický shiraz cabernet, který jsem před odjezdem koupil od ťamanů v Pístovicích. Vzduch se ochladil, navlékám na sebe svetr a koukám na rybník před sebou. Zpod břehu pod mýma nohama vylétá bukáček a sedá do rákosí asi o 50 m dále. Šeří se a hladoví komáři zahájili útok. Naštěstí trochu pofukuje. Popíjím červené, chladný vzduch vlhce voní, objevují se první hvězdy a svět kolem utichá.

20. června: Nechce se mi vstávat. Se spacákem přes hlavu mám tmu ještě dlouho poté, co už je venku světlo. U stativáku jsem až v půl sedmé. Opět několikrát potkávám bukáčka. Po ránu je zima, fouká chladný SV vítr. Nad rybníkem pokřikuje labuť zpěvná a kolem ostrůvku plave samec husice nilské. Už jej poznám. Tmavá skvrna na jeho prsou je mnohem menší, než u samice. Kolem rybníku nikdo není. Mezi labutěmi je stará známá Italka s bílím límcem IBLJ. Když se vracím k autu, přelétá mi nad hlavou husice liščí. Podle světlých skvrn na hlavě asi mladý pták.
Pak se ještě chvíli potuluji v polích kolem Grygova. Na loužích jsou tu racci chechtaví a čejky. Občas se ozve hlas kulíka říčního. V okolí farmy Nový Dvůr potkávám kulíky i čejky s mladými. V polích stále ještě stojí voda, ale zamokřené plochy jsou mnohem menší.
Husice nilská (Alopochen aegyptiacus).

Párek husic nilských (Alopochen aegyptiacus) se zalétá nakrmit ke Křenovskému rybníku.

14.6.2010: Malý rodinný twitching za ibisem posvátným.
Když jsem se v neděli večer dostal k počítači, tak mě ve schránce čekal mail s fotkou ibisa posvátného. Překvapivě se nejednalo o pozorování ptáka zdržujícího se podle posledních informací již delší dobu v okolí Lednice, ale o úplně jiného jedince, který byl zjištěn v pátek večer a pak následně v sobotu (11.- 12.6.) brzy ráno Bohoušem Křížem v Ponětovicích jihovýchodně od Brna. Tento pták má jiné zbarvení krku – bílá barva mu v pruhu sahá z prsou až ke kořeni spodní čelisti a postrádá označení kroužkem na noze. Vyskytoval se na zamokřeném poli na kraji obce.
V některý všední den jsem plánoval výjezd k Lednici, ale proč nezkusit štěstí mnohem blíže bydlišti? Sice by to byla po sobotních a nedělních bouřích velká náhoda, ale možná se ibisovi u Ponětovic zalíbilo a ještě zůstal. V pondělí po návratu ze zaměstnání ještě čekáme, až bude v městských ulicích menší provoz a v šest večer vyjíždíme. Mraky válející se po obloze jsou tmavé a těžké. Vypadá to na pořádný déšť. Stačí 15 km a jsme v Ponětovicích. Odbočujeme podél potoku a prohlížíme podmáčená políčka. Asi po sto metrech parkujeme nedaleko rybníčku, na kterém se ozývají husy labutí a perličky. Chci se vrátit a prohlédnout podrobněji políčka, která jsme minuli, když se mi v zorném poli mihne bílá silueta ptáka s černými okraji křídel a mizí za obloukem plotu ohraničujícím pozemky kolem rybníka. Radostně můžu konstatovat, že náš birdlist ptáků ČR bude za chvilku bohatší o nový druh – a to nejen můj, ale po mnoha měsících také Pepíkův.
Obcházíme plot a můžeme si prohlédnout ibisa, jak brodí mělkou vodou na kraji pole a hledá potravu. Vojtík se hned k němu rozbíhá. Musím ho krotit. Stejně tak Frantík běží s kamenem dál, jen aby ho mohl hodit do vody kousek od ptáka. O ibisa samotného moc velký zájem nemá. Ten je naštěstí dost krotký a naše přítomnost mu zdá se nevadí. Dokonce se o několik kroků přibližuje. Pořizuji fotodokumentaci. Ibis dokonale spolupracuje. Světla je sice málo, ISO mám nastaveno vysoké, ale použitelné to bude. Je to podivné pozorování. V těsné blízkosti hus labutích za plotem si připadám spíš jako ve výběhu nějakého chovatele exotického ptactva nebo v ZOO než ve volné přírodě. Přesto se zdá, že náš ibis ze zajetí nepochází. Je plně vzletný a neoznačený.
Po půlhodině detailního pozorování se můžeme vrátit domů. Malý zhruba hodinový rodinný twitching úspěšně končí. Kéž by to bylo vždy tak snadné. Na druhou stranu by to byl trochu nudný způsob birdwatchingu.
Ibis posvátný (Threskiornis aethiopicus).

Ibis posvátný (Threskiornis aethiopicus).

12.6.2010: První límcované husy z Dubovce.
Ještě do včerejšího večera jsem nevěděl, jestli to klapne. Napřed podivné střevní potíže a nevolnost cestou z Vysočiny, pak rodinná oslava a nakonec jen kusé informace o akci, která se měla uskutečnit někde u Studence, ale o které jsem netušil, jestli vůbec proběhne a kde. Jediným kontaktem mi bylo telefonní číslo Jardy Závory, který je jedním z duchovních otců projektu límcování husí v Jižních Čechách. Něco podobného se prvně mělo zkusit také dnes na rybních u Náměště nad Oslavou. Říkám si ale, že této nové zkušenosti se musí naproti a tak vyrážím někdy kolem půl sedmé ráno z Pístovic směrem k západu. Ráno je prozatím příjemně chladné po včerejším tropickém dni. Provoz je slabý a tak se jede krásně. Vím jen, že mám směřovat ke Studenci, kde bych měl být před devátou.
Studenec se teprve probouzí ze spánku, když parkuji na náměstíčku a pojídám pařížský salát s rohlíkem. Na kraji vesnice přelétl nad poli moták lužní. Nikde nikdo, žádné seskupení aut či ornitologů. Píšu Jardovi sms-ku a zatím se jedu mrknout ke Studeneckému rybníku. Prohlížím jeho hladinu s několika husami a kachnami a nachází si mě Franta Kopecký, se kterým jsme byli na devátou domluveni ve Studenci.
Jarda na zprávu nereaguje, tak mu volám a dostávám přesnější informace – s několika dalšími nadšenci právě skenují terén u rybníka Dubovce nedaleko Častotic. O něco později tu potkáváme řadu známých včetně Karla Hudce, Michala Podházského, Jožky Chytila, Kuby Vlčka a Vaška Práška. Na Dubovci se pohybuje několik rodinek hus velkých. Slunce už pořádně peče a obloha je vybledle modrá. Michal vybírá místo v severním cípu rybníka, kde začneme stavět tenata. Přicházejí další pomocníci, na hrázi se stavějí stany pro odchycené husy, nafukuje se člun a spolu s další laminátkou se stěhují na protilehlou stranu vodní hladiny. Pak se rozestavujeme podél břehu a postupně se snažíme všechny husy natlačit do blízkosti tenat. Probíhá to docela hladce až do té doby, kdy se některé husy poplašeně dostávají mezi loďkami a brodícími kolegy na volnou část rybníka. Jiné se potápějí a zkoušejí nás podplavat. Přesto se nám daří odchytnout šest mladých a jednu dospělou samici. Jožka kroužkuje, Michal vše eviduje, rozdává odečítací kroužky a jedno největší mládě spolu se samicí dostávají první límce z této oblasti. Pokud někdy v budoucnu najdete někde v polích husy označené červenými límci s bílými znaky S00 nebo S01, tak se jedná právě o ptáky z Dubovce.
Souhlasím s Jardou Závorou, že je to zvláštní pocit držet v ruce husu, které dáte límcem vlastní identitu a díky pozorným pozorovatelům pak můžete sledovat její pohyb Evropou. Dokážu si představit to radostné rozechvění při pozorování takového ptáka, který se po dlouhé zimě vrátí do míst, kde se narodil a kde byl límcován. Po několika společných hodinách v terénu se loučíme. Pokud se v příštím roce uskuteční podobná akce, rád se jí zúčastním a do té doby samozřejmě neopomenu pečlivě prohlédnout každou pozorovanou husu. Co kdyby?
Husa velká (Anser anser).

První husa velká límcovaná na Dubovci má označení S00.

10.- 11.6.2010: Jedna tropická noc na Vysočině.
Na minulý čtvrtek jsme byli domluveni s Frantou Kopeckým a Jirkou Ševčíkem na návštěvu krásné lokality jižně od Křižánek, kde se pravidelně vyskytují hýli rudí a chřástali polní. Naneštěstí pršelo a pršelo a zamokřené louky této lokality se ocitly zcela pod vodou. Odložili jsme to tedy o týden. Počasí se zcela změnilo a teď pálí slunce. Vyhlídka příjemného večera stráveného pod hvězdami je lákavá.
K Rychtářkám přijíždím v 15:40. Střídavě a s přestávkami se ozývají dva až tři samci hýlů rudých. Zkouším jim odpovídat hvizdem a docela to funguje. Přesto jsou stále ostražití a tak pořizuji jen pár dokumentačních záběrů. O hodinu později se tu zastavuje František. Ještě chvíli postáváme a pozorujeme a pak jedeme do hospody na severním okraji Milov, kde máme sraz s Jirkou. Ten přijíždí na čas, v pět odpoledne vedle nás parkuje jeho tmavěmodrý Biper a o něco později se ukazuje ještě Aleš.
Dáváme pár Birelů (v okolí krouží několik policejních aut) a něco k jídlu a přesouváme se opět na Rychtářky. Teplota je s klesajícím sluncem příjemnější. Postupně pozorujeme dva samce hýlů rudých. Dokonalé jsou tokající bekasiny otavní. Uvelebujeme se do židliček na kraji asfaltové cesty, Aleš pouští nahrávky a zvědavé bekasiny usedají na vršky dřevěných elektrických sloupů a jedna přistává i na zemi a zkoumavě nás pozoruje. Jen projíždějící auta nám trochu tuhle příjemnou zábavu kazí.
Po západu slunce se přesouváme do polí k blízkému hřbitůvku pod Českými Milovy. Tady rozděláváme židličky, popíjíme červené a čas běží mezi hvězdami pomrkávajícími z noční oblohy tiše, rychle a s neopakovatelnou elegancí. Kdesi od lesa někdy před půlnocí zaznamenáváme hlas chřástala polního a krátce se ozvala i křepelka.
Následující ráno už kolem šesté opět sedíme na kraji asfaltky protínající zamokřené louky Rychtářek. Ukazují se ty stejné druhy jako včera. Louky kvetoucí rdesnem jsou tentokrát nasvíceny z druhé strany. Opět jsou tu zvědavé bekasiny (5 ex.) a plaší hýli rudí. S klukama se loučím kolem půl osmé a vyrážím zpět k Brnu.
Bekasina otavní (Gallinago gallinago).

Zvědavá bekasina otavní (Gallinago gallinago), která přistávala na sloupu nad našimi hlavami.

4.- 6.6.2010: Konečně krásný víkend.
4. června: Zvlněná krajina zářící všemi odstíny zelené má dokonalé syté a hřejivé barvy. Slunce je nízko nad obzorem. V kolejích po traktorech stojí na polích voda. Stíny se dlouží a vše působí dokonale plasticky. Auto nechávám u jižního cípu severojižní hráze Hradeckého rybníka. Slunce se právě skrývá za obzor. Je slyšet křik labutě zpěvné. Nad hladinou loví rybáci obecní. Křik prozradil mezi racky chechtavými jednoho mladého racka malého. Břehulí, vlaštovek, rorýsů a jiřiček je tu také dost. Loví mezi hučícími komíny hmyzích těl. Když o ně občas zavadím hlavou, tak mám plné vlasy pohybujících se křídel. Světla ubývá. Nízko nad hladinou teď loví stovky racků chechtavých. Obzor je oranžový a postupně chládne. Vysoko svítí měsíc doprovázený Večernicí. Nad racky přilétají netopýří siluety – desítky okřídlených myší. Zkouším trochu fotit s dlouhými časy. Na kůlu odpočívá jediný racek bouřní. Věžička tovačovského kostela je nasvícena reflektory. Rozezněl se žabí chór.
K autu se vracím po desáté hodině. Sedám na rozkládací židličku, opírám se o blatník Molendy a popíjím australský shiraz. Hvězd přibývá. Stále je ještě slyšet občasný křik labutě zpěvné a hlas kukačky. Přesně na tohle jsem se těšil. Večer je vlahý a zcela jej vyplňuje kvákání žab. Do Molendy jsem si tentokrát dal krátkou matraci. Konečně mám pocit, že jsem našel způsob, jak se tu pohodlně vyspat. Lezu do auta, otvírám okýnka a usínám.

5. června: Skoro se mi nechce vylézt z auta, ale v šest už stojím u stativáku a přejíždím hladinu rybníků. Stále je hlasitě slyšet labuť zpěvnou, které dělají svým křikem kulisu stovky racků chechtavých. Obloha je čistě modrá. Za zmínku stojí pozorování samce motáka lužního. Je to moje první letošní pozorování tohoto druhu. Zajímavá je také jedna samice poláka velkého, které bezvládně visí spodní čelist zobáku (viz foto). Všechny ostrůvky Troubecké pískovny jsou obydlené rybáky obecnými. Zvláště dvojice betonových ostrůvku připevněná k sobě se změnila v jejich malou kolonii.
Přes Citov, Brodek u Přerova a Majetín se dostávám východně od obory Království. Nacházím tu několik zatopených pískoven. V kolmých stěnách jedné z nich je početná kolinie břehulí (asi 250 párů).
Mezi Grygovem a jižním dálničním obchvatem Olomouce se nachází statek, v jehož okolí jsou více či méně podmáčené plochy polí. Právě tady viděl minulou neděli Luboš Doupal ouhorlíka stepního. S odstupem několika hodin od jeho pozorování lokalitu navštívilo minimálně deset dalších twitcherů, ale ouhorlíka zde už nezastihli. Kdoví, kde tou dobou už byl. Luboš mi psal, že pták kroužil kolem něj, usedal na pole a ozýval se. Byla to šťastná náhodu, protože sem vyrazil jen kroužkovat mladé čejky. Navíc se tu zdržoval i pár tenkozobců. Připomíná mi to moje čtvrteční hledání ibisa posvátného u Lednice. V úterý ho tam viděl Honza Svatoš. Až v pátek ráno jsem si všimnul, že už následující den po Honzově pozorování, byl viděn až kdesi na Slovensku u Trenčína. Stejně tak ouhorlík už mohl být hodinu dvě po pozorování daleko jinde.

6. června: Po ránu se jdu projít s klukama do lesa u Ježkovic na Vyškovsku. Je zase krásně, kluci dupou v kalužích a já se loudám jen co noha nohu mine po lesní cestě. Sýkora parukářka pozorovaná mezi smrkovými větvemi je mým letošním druhem č. 200 v ČR. Zapisujeme se do "vrcholové knihy" místního kopečku Rozepře a zase se vracíme. Letošní druh č. 201 nám prolétá nad hlavou, když už stojíme u auta - Frantík bezchybně říká: mno, vče-lo-jed, už to umím žíct, tatiku. :)
Polák velký (Aythya ferina).

Samice poláka velkého (Aythya ferina) s poškozenou bezvládně visící spodní čelistí.

3.6.2010: Snad to vyjde zase někdy jindy. :)
Dejme tomu, že máte nějakou oblíbenou oblast, ve které se rádi pohybujete, kterou znáte a často ji navštěvujete. Další „dejme tomu“ by mohlo patřit několika ptačím druhům, jejichž zastižení je u nás v přírodě výjimečné a které vám prozatím unikají. Když pak někdo pozoruje právě ve „vaší“ oblíbené oblasti zrovna ten druh, u kterého máte na papíře nebo jen v hlavě velký nápis WANTED, tak to s vámi zacloumá a vy prostě musíte okamžitě vyrazit ven a zjistit, jestli budete mít také to štěstí nebo ne.

Jedním z těch hledaných druhů je pro mě ibis posvátný (Threskiornis aethiopicus), který mi vloni nedopatřením proklouznul na Mlýnském rybníku u Lednice (pozorován tam byl 18. a 19. 10.2009). Když jsem včera náhodou otevřel faunistickou databázi ČSO, tak jsem si zažil ono zmíněné zacloumání znovu při pohledu na fotky ibisa posvátného pozorovaného předchozí den (1.6.2010) opět u Lednice. Sice s dvoudenním zpožděním, ale přesto mi to nedalo, abych se k Lednici alespoň na skok nepodíval. Zběžně jsem omrknul několik lokalit včetně té, kde byl ibis viděn. Bez výsledku. Po vydatných deštích je na Břeclavsku v místech, kde je v jiných letech sucho, tolik stojící i proudící vody, že se potulný pták může zdržovat kdekoliv. Bylo by to jako hledání jehly v kupce sena. Snad ho najde ještě někdo jiný. Se stoupajícími počty západoevropské populace tohoto druhu, se jistě i u nás bude objevovat častěji a tak jen doufám, že na něj v budoucnu ještě někde narazím.

No a jako ilustraci k dnešnímu příspěvku přikládám jednoho krásného samce rehka zahradního, který nám doma neúnavně prozpěvuje a létá kolem balkónu.
Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus).

Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) - druh, se kterým se překvapivě často můžeme setkat i ve městech.

29.5.2010: Do Beskyd za šplhavci.
Už delší dobu jsem měl od Martina Šerka slíbeno průvodcování po Beskydech se zaměřením na dva druhy šplhavců, které jsem ještě neviděl. Páteční domluva pak byla rychlá. Odpoledne jsem dostal zprávu, že by to šlo, pokud bych chtěl. Zavolal jsem Pepíkovi a o něco málo později jsem mohl Martinovi odepsat, že to rád zkusím. Další zpráva putovala Frantovi Kopeckému. Ten taky nezaváhal a tak naše výprava za datlíkem tříprstým a strakapoudem bělohřbetým mohla začít.
Z domu jsem vyrazil v pátek kolem sedmé večer a v poklidu jsem se pustil k severovýchodu – Kroměříž, Valašské Meziříčí – plochá krajina se příjemně zvlnila Hostýnskými vrchy – Rožnov a Frenštát pod Radhoštěm – a ty vystřídaly ještě vyšší zakulacené kopce Beskyd. Na střídačku mě z rádia provázela Radůza a Hapka s Horáčkem. Ve Frenštátu mě dostihla tma, objíždím most stržený i s kusem silnice při nedávných povodních a na kraji Čeladné se potkáváme s Františkem. Oba pak pokračujeme do Ostravice, kde intuitivně odbočujeme někam stranou do kopce, abychom u silnice našli příjemné nocležiště. Za auty šumí říčka a my sedíme na židličkách, probíráme život a popíjíme červené. Na obloze nad námi se díky oblačnosti ani neukazují hvězdy. Zatím ale neprší.
První co ráno vidím, když vystrčím hlavu z auta, je skorec vodní lovící na kamenném stupni v říčce. Obloha je šedivá a hrozí deštěm. Vrcholky kopců nejsou vidět. S Martinem jsme domluveni na osmou v Ostravici. Ze svahu zarostlého smrky se nad městečkem ozývá kos horský. Je chladno, ale stále ještě neprší. Přichází Martinův bratr Honza a o chvíli později přijíždí také Martin. Přesedáme si všichni k němu do auta a můžeme vyrazit.
Naším cílem je masiv velkého Smrku (1.276 m n.m.). Zastavujeme kdesi v opuštěném údolí a pouštíme se do svahu. V bukovém porostu se ozývá zpěv lejska malého. Samce později detailně pozorujeme nejprve samotného a pak při divokém vzdušném souboji s jiným samcem. Chlapi Šerkovi se v prudkém svahu míhají mezi stromy, zatímco my s Frantem těžce oddechujeme a ploužíme se za nimi. V lese je téměř šero. Přicházíme na místo, kde bychom mohli zkusit vyprovokovat strakapouda bělohřbetého. Honza pouští několikrát nahrávku. Netrvá to dlouho a s hlasitým kmitáním křídel nad námi přelétá zvědavý samec. Jsem nadšen. Jde o nový druh do mého i Frantova birdlistu. Samce si dlouho a detailně prohlížíme. Oproti ostatním strakapoudům je to statný pták s poměrně dlouhým zobákem. Nádhera. Navíc stále ještě neprší a v obloze se dokonce objevují modrá místa. S takovým úspěchem jsem nepočítal. Chlapi nás zásobují spoustou zajímavých informacích o ptácích Beskyd a přitom jen tak mimochodem lehce zdolávají kamenité svahy. Ozývají se červenky, střízlíci, pěnice černohlavé a ve vyšších polohách pak rehek zahradní a budníček větší.
Dostáváme se k areálu výskytu datlíka tříprstého. Rozvolněné staré smrkové porosty s četnými zlomy. Chlapi zkoušejí provokovat nahrávkou. Čekáme a pozorně sledujeme každý pohyb v porostu. Nic se ale neděje. Přecházíme o kus dál vše se opakuje. Bez výsledku. Dlouhé hodiny bez toho, abychom datlíka alespoň zahlédli. Škoda, Je konec května, možná už je na provokování bubnováním pozdě. No co, zkusíme to zase někdy jindy. Obracíme se k návratu a odcházíme. Martine ještě naposledy pouští kazeťák, dvakrát, třikrát – pak prudce přilétá ptačí silueta s křídly přitaženými k tělu a sedá na kmen blízkého smrku. Je to on! Paráda! Vlastně je to Ona. Samice poskakuje po okolí a snaží se nám bubnováním odpovídat. Dokonce se daří i několik dokumentačních snímků, než mi dojde baterie. (Jako náhradní jsem si vzal další vybitou baterii.) Kocháme se šplhavcem, kterého jsem zatím viděl jen jednou ve Vysokých Tatrách. Po nějakých dvaceti minutách se ukazuje také samec se žlutou skvrnou na čele. V blízkosti samice zvedá chocholku barevného peří. Nádherná podívaná. Podařilo se nám vidět oba druhy, za kterými jsme sem přijeli. Klobouk dolů, bratři Šerkové. Dokonale připravená a načasovaná akce.
Slézáme dolů z kopců. Nadšení mě neopouští. Dokonce i počasí je stále hezčí. Chlapi nám ještě ukazují dutinu, kde včera pozorovali sýce rousného. Opět posloucháme lejsky malé a pak už jsme zpět v údolí. S bratry se loučíme v Ostravici. Tahle návštěva Beskyd opravdu stála za to. Martine a Honzo, ještě jednou díky.
Datlík tříprstý (Picoides tridactylus).

Samice datlíka tříprstého (Picoides tridactylus) na smrkovém pahýlu.

25.5.2010: Rybák malý aneb minutové pozorování od Lednice.
Každý květnový den stojí za návštěvu terénu a mnohdy stačí třeba jen několik hodin, aby si birdwatcher přešel na své a zahnal tu nejpalčivější potřebu po kontaktu s přírodou. Jakmile se dnes naskytla příležitost, utekl jsem taky. Sice hrozí prudké deště s kroupami, které zalévaly Brno včera, ale pár chvil bez srážek se určitě najde.
Na jedné nejmenované lokalitě u Lednice jsem hned po ránu. I zde voda citelně stoupla a zaplavila i okolí. Žádná obnažená bahna a mělčiny, jen souvislá vodní hladina. Ozývá se zpěv modráčků a po dlouhé době zase slyším bukače. Když už se otáčím k odchodu, tak se snad jen na minutu ukazuje rybák malý (7:20). Velikostí připomíná spíš bahňáka. Dvakrát zakroužil nad vodní hladinou a zase mizí k západu, odkud před tím přilétnul. Minutová přítomnost na lokalitě znamená moje teprve druhé pozorování tohoto druhu v ČR.
O něco později mě v Hustopečích kontrolují policajti. Teprve snad po čtvrté v životě. Přehnal se déšť a já vystupuji pod kopcem Pouzdřanské stepi. V příštím okamžiku nade mnou prolétá vlha pestrá. Tak trochu cíleně jsem si za ní sem přijel. Vylézám na kopec. Vlhy jsou tu dvě, zpívají lindušky lesní a stále je vidět několik špačků. Chvíli se nechám ovívat větrem pod šedivou oblohou a vracím se k autu. Tady se z keřů ozývá pěnice vlašská – další druh, který letos potkávám prvně. Ona palčivá potřeba je zažehnána. Můžu zase zpět do civilizace.
Rybák malý (Sterna albifrons).

Spíše úsměvná fotodokumentace rybáka malého (Sterna albifrons). Dá hodně představivosti jej poznat. :)

22.5.2010: Potáplice severní ve svatebním a podivný pár z Hané.
Květen je velice dobrý na různá překvapení. Tajně si v nějaké doufám, když už jsem na Tovačově, kde k nějakému tomu birdwatcherskému překvapení není nikdy daleko. Minulý týden byly ve středu (18.5.) pozorovány na Hrušovské Zdrži u Bratislavy tři chaluhy pomořanské. Tohle výjimečné pozorování Riša Kvetka strčily následující den do kapsy další chaluhy. Tentokrát jich bylo osm (19.5.) a u Liptovského Mikuláše je našel Martin Dobrota. Takže uvidíme, říkám si, ale nic zvláštního se neděje. Jen několik rybáků černých a nečekaný samec hvízdáka ve svatebním. V racčí kolonii už postávají mláďata v prachovém peří, na ostrůvku se skrývá husice nilská a mezi labutěmi jsou dva límce: žlutý 26EE a bílý IBLJ. Stále je tu přítomna Zpěvanka nešťastně orientovaná na hanácké samce labutí velkých (viz foto).
Annínská pískovna je prázdná. Jen uprostřed vodní hladiny trůní nafukovací člun s rybářem a na druhé straně několik roháčů. Díky silnému zvětšení stativáku nacházím u druhého břehu potáplici severní. Stačila chvilka, kdy byla pod vodou, což je velice často, a přehlédnul bych ji. Takhle mám svoji první potáplici severní u nás ve svatebním šatu. Pro fotodokumentaci je bohužel příliš daleko. Na podmáčených polích u silnice postávají volavky bílé a popelavé. Na Troubecké pískovně není krom rybáků na ostrůvcích, několika racků a kachen vůbec nic. A teď hurá na chalupu posekat trávu v zahradě.
Labuť zpěvná (Cygnus cygnus).

Exotický pár z Hané - Zpěvanka, která si už několikátý rok snaží namluvit na střední Moravě samce labutě velké.

15.5.2010: Chřástal malý - letošní druh č. 185.
Na celý víkend je hlášen déšť. Jen sobotní dopoledne by mělo být ještě polojasné. Dlouho se tedy nerozmýšlím, kdy o víkendu vyrazit do terénu. Vstávám po páté, abych viděl nad brněnskými Hády tmavé buclaté mraky nasvícené zespodu do růžova vycházejícím sluncem. Připomíná to fotky popílkového oblaku z vybuchlé islandské sopky.
Vzduch nad všemi rybníky u Lednice je plný vlaštovek, jiřiček a břehulí. Jsou jich stovky a svojí hustotou spíš připomínají hmyz. Překvapivě tu úplně chybí rybáci a racci malí, kteří teď protahují přes naše území. Jediným protahujícím druhem, který si mě na hrázi Hlohoveckého rybníka sám nachází, je Honza Veber, který právě míří k jihu do Dunajské Delty. Konečně se tedy poznáváme osobně. Honza je otcem nápadu na web European Bird List, který byl oficiálně představen předevčírem. Zájem o web je slušný, ale bude se muset dopracovat o možnost zadávat kategorie spojené se západním Palearktem. Loučíme se a já pokračuji k Nesytu. Tam fotím pod hrází z auta kvakoše nočního a později mě překvapuje hlasitě se ozývající chřástal malý, kterého se mi podařilo několikrát zahlédnout a konečně si ho můžu přidat do birdlistu. Když se krátce ukazuje v mé blízkosti, mačkám spoušť a pořizuji dva velice rozmazané obrázky. Rákosí je na nich ostré, ale hlava chřástala je jen tušit. Později ho vidím v blízkém rákosí celého jako na dlani. Zvednout foťák ale už nestíhám. Chřástal je velice rychlý. V letošním roce je to můj 185. druh. :)
Slavík modráček (Luscinia svecica).

Slavík modráček (Luscinia svecica) v prvních paprscích sobotního rána.

13.5.2010: Takový obyčejný den.
Krátce utíkám do terénu. Obloha je pokryta nízkou oblačností, šedivá břicha mraků nacucaných deštěch plují nízko nad krajinou. Takový obyčejný den s melancholickým příšeřím. Jeden malý rybníček u Jaroslavic má prstenec aut s rakouskými značkami. Hrozny rybářů postávají kolem ohníčků a hledí na odrazy ve vodní hladině. Vzduch je cítit vodou. Zpívají rákosníci proužkovaní a slavíci. Vítr skoro nefouká, panuje klid. Živo je až v kolonii racků chechtavých na Horním rybníce. Okraj jednoho z ostrůvků si pro sebe vyčistili racci bělohlaví. Na několika větvích ve vodě plují dokonce čtyři klaunsky vybarvení racci černohlaví. Je příjemné si je takhle prohlížet zatímco z akátů za mými zády zaznívají hlasy lejsků šedých a bělokrkých. Na další lokalitě nacházím jespáka malého a legračního rezavočerného samce jespáka bojovného, Mikymause, jak říká Luboš Novák. Provázejí mě kapky deště a teskná atmosféra, kterou ještě umocňují písničky Radůzy, kterou si pouštím v autě. Zkouším pár fotek mobilem přes stativák a pak jednu siluetu kukačky proti šedivé obloze. Nic neopakovatelného se neděje. Právě dnes je to sedm let ode dne, kdy jsem se znovu narodil. I tenkrát to byl takový obyčejný den. Kdyby se to tehdy nestalo, tak by splynul s řadou jemu podobných a člověk by si na něj ani nevzpomněl. Ale i ten nejobyčejnější den se hodí zapamatovat. Proto jej zaznamenávám i sem, i když se nestalo vůbec nic výjimečného. Ale člověk nikdy neví ...
Kukačka obecná (Cuculus canorus).

Šedivá silueta kukačky obecné (Cuculus canorus) proti stejně šedivé deštivé obloze.

7.- 9.5.2010: Setkání na Rozkoši.
Zase po roce jsme si naplánovali takové malé setkání nás, kteří se účastníme soutěže Czech BirdList Contest. Vloni v březnu jsme si to vyzkoušeli prvně na jižní Moravě a tentokrát to bude pro změnu pod taktovkou Jardy Vaňka, který nám bude dělat průvodce po své "domovské lokalitě", kterou je VN Rozkoš ve východních Čechách.
Nedaleko za Novým Městem nad Metují opouštíme hlavní silnici č. 14, po které jsme jeli s Petrem Podzemným už od Svitav a odbočujeme na Provodov. Netrvá to dlouho a ze svěže zelené krajiny před námi vystupuje modrá přehradní hladina Rozkoše. Do kempu ATC Rozkoš asi 500 m východně od České Skalice přijíždíme pár minut po sedmé. Pod recepcí sedí u stánku s barevnými slunečníky první birdwatcheři – Franta Kopecký, Láďa Jasso a Luboš s Majkou Novákovi. Zdravíme se a jdeme se ubytovat do chatky.
O málo později přijíždí Zdeněk Souček, přerováci Jožka Chytil, David Lučan a Pavel Vojtěchovský a následuje Petr Moutelík, Mirek a Martina Nacházelovi s Petrem Suvorovem a Jirka Ševčík. Obloha se vyčistila, šeří se a teplota klesá. Popíjíme, povídáme si a nad travnatými plochami kempu loví kalousi ušatí. K přehradě přeletují hejna racků chechtavých. Rozlévám červený merlot. Člověk by tu mohl příjemně sedět až dlouho k ránu. Naštěstí je zima a navíc máme zítra už v 6:00 setkání s Jardou Vaňkem v Šerči. Kolem půlnoci jdeme spát.
Parta hic.

Birdeři na děličce vodní nádrže Rozkoš. Na úzké dělící hrázi jsme občas museli pozorovat
v několika řadách za sebou, abychom se vlezli.
8. května
Vstávat se nám moc nechce, ale musíme. Jednak jsme domluveni a pak už si každý tak trochu zvyknul na to, že ten birdwatching je prostě řehole a žádná zábava. :)
Kolem šesté jsme v Šerči, kde potkáváme Jardu Vaňka, Lojzu Holuba a Aleše Regnera. Každý si na jedno rameno háže stativák a většině se na tom druhém pohupuje foťák. Takhle početnou bandu důkladně vybavenou pro pozorování v terénu jsem u nás snad ještě neviděl – šestnáct lidí s plnou polní. Hladina obou částí nádrže – Roveňáku i Zátopy – je hladká jako zrcadlo. Rozestavujeme stativáky po břehu. Je to velkolepý pohled. Po ránu je docela chladno. Jedním z prvních pozorovaných druhů je potáplice malá, ke které později přibývá další. Druhého ptáka pozorujeme za letu. Hlasitě se ozývá a snaží se vyprovokovat první potáplici k tomu, aby ho následovala. To se nedaří a tak přistává k ní. Když se celé osazenstvo pohybuje po úzké děličce, tak musíme stativáky stavět v několika řadách za sebou. Nejpočetnějším bahňákem je tu pisík. Mezi konipasy lučními se pohybuje jeden s tmavou hlavou – ssp. thunbergi. Z nebe začínají vypadávat první rybáci bělokřídlí. Celkem tu máme osm ptáků doplněných racky malými a rybáky černými. Míjejí nás také dva racci černohlaví. Na konci děličky je hnízdní kolonie racků chechtavých. Asi tisícovka párů tu na rozdíl od jiných kolonií prosperuje a ptáků neubývá. Podstatnou část cesty po děličce nás provází kulík bledý.
Po obědě navštěvujeme PR Dubno. Je to změna oproti vodní nádrži. Procházíme se pod korunami staletých dubů, po lesních svazích pokrytých kobercem bažanky a kolem podmáčených luk s orchidejemi. Z dutin nad námi pokřikují špačci. Pak se zase vracíme k děličce. Strávit tu celý den, tak by trpělivý birder mohl zaznamenat nejednu zajímavost. Stále se to mění – počty i druhy. Mezi konipasy lučními je jedna linduška luční. Zatímco čumím na dvojici přeletujících havranů, tak Petr upozorňuje na konipasa s páskou v křídle. Zaznamenávám jen jeho nezvyklý hlas. Stačí pak z PDA přehrát hlas konipasa citrónového, abychom věděli, co to nad námi přelétlo. Ten hlas je identický. Bohužel citroňáka už nenacházíme. Počty rybáků bělokřídlých stouply na 16. Je nádherné odpoledně, slunce peče, Emil nás po celodenním nahánění jen letargicky sleduje a starý známý kulík bledý z naší přítomnosti taky moc radosti nemá.
Vracíme se do kempu. Nedaleko vjezdu je restaurace Valentýna, kde máme zamluveny od šesté večerní stoly. Naším milým hostem je Pavel Žďárek, odborník nejen na vodouše kropenaté, o kterých dokáže velice poutavě vyprávět. Seznamuje nás s historií vodní nádrže a s různými zajímavostmi. To chce specializaci, pánové, říká a má pravdu. Debatíme pak o všem možném. Prohlížíme poslední díl HBW, který přivezl z ORNISu Jožka Chytil, každý říkáme pár slov o sobě, abychom se lépe poznali. Je příjemné takhle společně posedět. Někteří odjíždějí domů, ostatní se trousíme do kempu.

9. května
Vstáváme, balíme a při odjezdu nás doprovází zpěv sedmihláska hajního. Naposledy se sjíždíme v Šerči, abychom ještě jednou prošli děličku tam a zpět a ještě dopoledne se rozjeli každý svým směrem. Na hladině nádrže zůstává potáplice malá a stále tu loví rybáci černí, bělokřídlí a racci malí. Opět pozorujeme mezi konipasy lučními jednoho s tmavou hlavou (ssp. thunbergi) a opět nás několikrát obletuje otrávený kulík bledý. Třetím a posledním druhem rodu Chlidonias je rybák bahenní. Jeden pták sedí s rybáky černými na větvi těsně nad hladinou kousek od racčí kolonie. Tentokrát je nás na úzké děličce už méně. Obdivuji Láďu Jassa s malinkým archaickým dalekohledem na krku a ještě menším foťákem přes rameno. Oproti nám ostatním, kteří jsme doslova ověšeni optikou a digitáky, se musí nad terénem v podstatě vznášet. :)
Pak už se loučíme s příslibem toho, že bychom se zase mohli potkat v terénu. Bylo to opravdu příjemné setkání. Cesta zpět je neporovnatelná s pátečním shonem na silnicích. Je nedělní dopoledne. Provoz je minimální. Za Svitavami se mračí a později prší. Akce Rozkoš nám vyšla na jedničku. :)
Rybák bělokřídlý (Chlidonias leucopterus).

Elegantní rybák bělokřídlý (Chlidonias leucopterus).

3.- 4.5.2010: 108 (+2)
Je čas vyzkoušet si BIG DAY v domácím prostředí jižní Moravy. V pondělí v podvečer odjíždím směrem k jihu. Je zataženo a občas poprchává. Světlo nebo spíš příšeří panuje poměrně dlouho. Ještě kolem půl deváté večer je docela vidět. Procházím dvojici podmáčených lokalit u Lednice. Vody je letos dost a k pozorovatelně na Pastvisku musím dokonce brodit. Šeří se, na noc sem přilétá asi 90 hus velkých. Od zámeckého parku přilétají volavky popelavé a kvakoši, čápi na blízkém hnízdě klapou zobáky. Změť ptačích hlasů postupně utichá a rostoucímu tichu dominují jen osamělí sólisté – modráček, cvrčilka slavíková a hlasy obojživelníků. Je vlahý voňavý večer. Nad lukami se vznáší jemná mlha. Dokonce i komáři se uklidnili. Sedám na lavici u auta a načínám tokaj. Pár hltů a začíná pršet. Lehám do auta, v nohách se mi zabydluje Emil, ještě pár loků a usínám. V zápisníku mám 53 druhů.
Probouzím se něco po páté. Venku je vše nasáklé vodou. Jen krátce jdu mrknout k louži na louce, abych si připsal jespáky bojovné (2 ex.). Dnešní pokračování BIG DAY chci vést v započatém stylu – mokřadní a rybniční lokality doplněné lužním lesem. Následují rozlivy u Lanžhota, krátký výšlap k zámečku Pohansko a zevrubná prohlídka Lednických rybníků. Balím to po poledni. Do plné čtyřiadvacítky v terénu mi zbývá ještě dost hodin, ale už se mi nechce. Když nepočítám spánek, tak jsem byl venku 11 hodin čistého času. V práci datluji všechna pozorování do databáze, abych zjistil, kolik druhů jsem vlastně viděl. Je jich 108 a z toho čísla posvátného pro buddhisty mám radost. Na zahradě si můžu ještě připsat sojku obecnou a rehka zahradního, ale to už nejsou jihomoravské luhy, takže to nechávám jako 108 (+2). :)
Je zajímavé, jak hodně při podobném sčítání záleží na štěstí. Některé druhy, které jsou běžné, jsem neviděl, ale zase mi je nahradily druhy jiné, se kterými jsem vůbec nepočítal. Řeklo by se bezúčelná honba za druhy, ale zase taková honička to nebyla a podařilo se mi zastihnout několik druhů, jejichž pozorování má i faunistickou hodnotu. Patří k nim pisily čáponohé, jespáci šedí, jespák křivozobý, rybáci bahenní nebo chřástal kropenatý. Už se těším, až dostanu výsledky od ostatních, kteří se rozhodli věnovat celý den pobytu v přírodě a birdwatchingu. Výsledky pak budou publikovány v samostatném článku i s výčtem všech pozorovaných druhů. Za sebe můžu říct jen jedno: příští rok to asi zkusím zase. :)
Racek malý (Larus minutus).

Nezaměnitelná silueta racka malého (Larus minutus) s černou hlavou a spodinou křídel - dospělý pták.

1.5.2010: Deset hodin u rybníků střední Moravy.
Původně jsem si myslel, že si dnes vyzkouším BIG DAY a vlastně bych to za takový pokus o Big Day kolem středomoravských rybníků mohl i považovat. Zůstal jsem jen u mokřadních a rybničných biotopů, abych si udělal obrázek o tom, kolik se toho dá za několik hodin právě v tomto prostředí střední Moravy vidět.
Ráno začínám s deštěm pod zataženou oblohou u Tovačova. Je brzo a ptáci zpívají. Světla je sice tak málo jako pozdě večer, ale podle hlasů se ptáci pěkně určují a docela rychle přibývají do seznamu. Na Křenovském pozoruji své první letošní racky malé a rybáky černé, ozývá se i sedmihlásek hajní a kdesi z dálky zaznívá hlasité troubení naší „moravské Zpěvanky“. Nad rybníkem se prohánějí tři ostříži a z rákosí pozpěvují rákosníci obecní. U ostrůvku se na hladině koupe racek černohlavý a na jeho severním cípu se čistí husice nilská. Občas k severu přetáhne hejno bahňáků. Labuť zpěvnou jsem napřed viděl na pravé spodní části Hradeckého, kde byla se samcem labutě velké na hnízdě. Pak oba ptáci přelétli k ostrůvku, kde Zpěvanka pronásledovala svého labuťáka, který brousil za jinou. Chudák holka ze severu. Mezi labutěmi je také Italka s bílým límcem IBLJ. Ozývají se cvrčilky říční a na obloze pokřikují desítky rorýsů. U kříže potkávám exkurzi z MOSu. Podařilo se jim v letu vyfotit bahňáka, kterého určili jako kameňáčka. S Jirkou Novákem se jdeme ještě projít alejí ke Kolečku. Během první hodiny pozorování si připisuji 50 druhů ptáků. Když o nějaké čtyři a půl hodiny později rybníky opouštíme, tak mám v seznamu už 81 druhů. Teď už toho do dnešního birdlistu asi moc nepřibude.
Pískovny jsou tradičně obsazeny davy rybářů. Všechny umělé ostrůvky jsou obsazeny rybáky obecnými. U Annína jsou dva a u Troubek pak 16 ptáků. Na chvíli zastavujeme z Zámeckého rybníku v Chropyni. Celý okolní prostor vyplňují svým křikem racci chechtaví. Ze břehu se dá nahlížet z těsné blízkosti do jejich hnízdní kolonie. Kolem plavou potápky černokrké a u ostrůvku je dvojice racků černohlavých. Nad hladinou loví 8 racků malých (na Tovačově jich bylo 44).
Pak přejíždíme k Záhlinicím. Slunce už svítí a je horko. Rybník nejblíže Záhlinicím je vypuštěný. Na bahnech hledají potravu desítky bahňáků a v jedné kompaktní skupině sedí 50 racků malých. Příjemným překvapením je téměř ve svatebním šatu krásně vybarvený samec kameňáčka pestrého. Jirka Novák odjíždí a já se ještě chvíli motám mezi rybníky. Nad Pláňavským loví 170 racků malých. Když se vracím k vypuštěnému rybníku, tak na jeho dně sedí 40 racků malých. Budou jich tu dohromady určitě dvě stovky. Jinak jsou tu desítky vodoušů bahenní, tmavých, šedých a jespáků bojovných.
V Tlumačově se pokouším najít nějakou hospodu. Výsledkem je jedno nealko pivo, utopenec se dvěma rohlíky a slané tyčinky. Jsem docela ušlapaný. Na poli nedaleko Střížovic se pase šest hus velkých. Teprve na druhý pohled mezi nimi zaznamenávám o něco menší a světlejší husu tibetskou, kterou viděl ve čtvrtek 29.4. na Tovačově Jirka Šírek. Tak sem se schovala. Na Tovačově už ji nikdo neviděl. Slunce pere, doléhá na mě únava. Nic se neukazuje. Balím to a jedu do Pístovic. Pro dnešek to stačilo. Po desíti hodinách v terénu mám na seznamu 91 druhů ptáků. Tolik mi nabídla dnešní střední Morava. K dnešním skvostům patří husa tibetská, kameňáček pestrý, stovky krásných racků malých, desítky rybáků černých a tři racci černohlaví.
Kukačka obecná (Cuculus canorus).

První kukačky obecné (Cuculus canorus) se z jihu vrátili už před 14- ti dny..

23.- 24.4.2010: Pannonian BirdExperience 2010 - noc a den u Nezideru.
23. dubna
Už od pátku se v Illmitzu u rakouského Nezideru koná první ročník tzv. Pannonian BirdExperience 2010 s podtitulem „vše pro birdwatching“. Různí výrobci tu budou vystavovat dalekohledy, fotografickou techniku, outdoorové oblečení, ornitologickou literaturu a další „nezbytnosti“ našeho koníčku. Chtěl bych se tam aspoň v sobotu mrknout a tak v pátek odpoledne tankuji plnou nádrž Molendovi a s požehnáním Pepíka vyrážím k jihu. Je krásný slunečný den a cesta ubíhá příjemně.
Na slovenských hranicích kupuji za 4,90 euro dálniční známku a poskakující panelovou silnici měním za příjemnější a hladší asfaltový povrch na slovenské straně. Trošku se mračí. Pod Bratislavou následuje tradiční trasa přes Kittsee, Gattendorf, Zurndorf, Mönchhof a Frauenkirchen. Tady je uzavřena část silnice s objížďkou. O něco později překvapivě zjišťuji, že mě cesta přivedla až někam k St. Andrä namísto k Warmsee. S mírnou zajížďkou se musím obloukem vrátit přes Wallern a Apetlon, abych se k jižnímu cípu jezera Warmsee, kde obyčejně přespávám, dostal.
Přijíždím ještě za světla a vidím, že na druhé straně stojí těsně u břehu auto Jirky Ševčíka, ze kterého vykukuje maskovaná roura dlouhého skla. Stavím auto zadkem k jezeru, otevírám obě křídla zadních dveří a sedám si do prostorného kufru ke svačině. Do hrníčku nalévám červený merlot a pokukuji po hladině. Z rákosí po levé straně se občas ozývá hlas bukače velkého, nad hladinou loví racci malí, pokřikují vodouši rudonozí a břehouši černoocasí. Stmívá se. Přidává se ke mně Jirka. Sedíme u aut, koukáme na jezero a užíváme si tu pohodu. Nad námi přelétají dva kolpíci a s přicházející tmou se z rákosí na západní straně Warmsee hlasitě ozývá švihání proutku tří samců chřástala kropenatého. Obloha je úplně zatažená. Jedinými hvězdami jsou pohybující se světla letadel startujících z Vídně.

24. dubna
Vstáváme před šestou. Obloha je pořád stejně zatažená jako večer, ale s přibývajícím časem se začíná objevovat modrá a o nějaké dvě hodiny později vylézá slunce. Zařazujeme se mezi auta pomaličku kroužící po březích Warmsee, ze kterých koukají teleobjektivy. Co chvíli zastavujeme a zkoušíme fotit nějakého toho jespáka bojovného, osamělého samce čírky modré, pisíka nebo kulíka říčního. Někteří ptáci pobíhají tak blízko, že se mi nevlezou do hledáčku zrcadlovky. Z hejna racků přelétajícího nad námi se ozývají hlasy racků černohlavých.
V půl desáté to balíme a přesouváme se k návštěvnickému centru na severním okraji Illmitzu. Už tu parkují desítky aut. V budově střediska jsou vystaveny dalekohledy a foťáky několika výrobců optiky. Je zajímavé si je všechny vyzkoušet a podívat se na svět dokonalou optikou kukohledů Swarovski, Leica, Nikon, Kowa, Zeiss a dalších. Jde mi z toho hlava kolem. Člověk by tu mohl vybírat celé hodiny a v mnoha případech by hledal spíš neexistující rozdíly v jejich kvalitě dané osobními sympatiemi k určitému tvaru nebo značce, než skutečnými optickými vlastnostmi. S uspokojením zjišťuji, že třeba Meopta vůbec nezaostává za takovými šperky, jako je nová řada EL binokulárů Swarovski. Tato optika je určena pro náročné, pro které není překážkou cena šplhající k 2.500 eurům.
Do okolí vyráží na trénink zájemci o workshop v digiscopingu a my odjíždíme také. U severního cípu Oberstinkersee prezentuje na jedné pozorovatelně své výrobky Leica. Na jezeře loví asi 50 tenkozobců opačných. Bohaté deště naplnily stepní jezera až po okraj. To vyhovuje místní avifauně. Všude je plno.
Z vysoké věže obhlížím kus břehu Neziderského jezera. Loví tu volavky bílé a stříbřité, zrzohlávky a husice liščí. Všude jsou na mělčinách hejna jespáků bojovných. Další zastávka je u Zick Lacke, kde prezentuje firma Canon. Tohle mělké jezero je přímo přecpané ptáky. Druhy jsou vesměs stejné, jako všude jinde. Desítky jespáků bojovných doplňují vodouši bahenní, kteří se ve větších počtech objevili teprve v posledních dnech. Jsou vidět vodouši tmaví ve svatebním a dva páry hvízdáků. Množství tenkozobců a pisil odpovídá množství vody v jezeře. Z jednoho místa je vidět několik jejich hnízd. Poslední zastávkou je silnice vedoucí k přístavu u jezera. Všude se v těsné blízkosti chodců motají rodinky hus velkých. Zkoušíme dělat pár fotek. Pak už se loučíme a já se vracím domů. Před návratem bych ještě rád omrknul rozlivy u Lanžhota.
Den je teplý, slunečný a s oparem. Severně od Bratislavy sjíždím z dálnice na Kúty a pokračuji k Lanžhotu. Voda tu částečně v polích vyschla, ale stále je tu živo. Nejpočetnější jsou jespáci bojovní (57 ex.) a velice mě potěšila dvojice břehoušů černoocasých. Jeden už je téměř ve svatebním. V loňském roce jsem je na území ČR vůbec nepozoroval. Překvapil mě také zřetelný a opakovaný hlas chřástala kropenatého, který ale přičítám špačkům. Nádherná noc a den v terénu končí.
Husa velká (Anser anser).

Stovky hus velkých (Anser anser) s mladými se teď potulují v okolí Nezideru.

18.4.2010: První z posledních ptačích navrátilců jsou tady - venku se pořád něco děje.
Venku se po chladném deštivém počasí udělalo krásně. Z ptačích navrátilců se už můžeme setkat s čímkoliv. Birdwatcherům nastává sezóna, což se určitě jako každý rok odrazí i v návštěvnosti tohoto webu. Je škoda trávit čas u počítače, když se venku pořád něco děje.
V pátek jsem poslouchal na jednom mokřadu zpěv modráčků a v sobotu mě při projíždění jižní Moravy překvapilo hned několik druhů, které jsem letos zaznamenal prvně. Začalo to krutihlavem u Lanžhota. Z jihozápadního cípu Mlýnského rybníka u Lednice se ozvala první kukačka a z druhé strany jí odpovídala další. Nad vodou lovilo krom vlaštovek také několik břehulí. Přesto zůstává uprostřed vodní hladiny ještě osm hoholů severních. Z rákosí Prostředního rybníka se ozývá drsný zpěv rákosníka velkého a z lesa teskný hvizd lejska bělokrkého. U sádek Nesytu naplno prozpěvuje slavík obecný a o kus dál nade mnou přelétl ostříž. Dostávám chuť mrknout se na Pálavu po prvních rorýsech. Původně jsem chtěl vyběhnout na Děvičky, ale když vidím to množství lidí táhnoucích se po svahu nahoru, tak mě chuť přešla. Přesto zastavuji nad Pavlovem v místech, odkud jde turistická značka vzhůru na hřeben. Stoupám k autu a binokulárem pokukuju vzhůru. Napřed vidím své první letošní jiřičky (2 ex.) a pak si musím bezděčně sáhnout po mobilu, protože slyším zpěv skřivana lesního, který mám nastaven jako vyzvánění. Mobil to ale není, do vinohradu zapadají dva skuteční skřivani. Ty bych tu nečekal. Pořád prohlížím oblohu nad Děvičkami a podél svahu. Náhodou nacházím dalších osm jiřiček a o pár chvilek později také prvního letošního rorýse. Drží se jiřiček a tiše se prohání vzduchem. Přilétl v pravé poledne. Možná by tu nebylo špatné cíleně sledovat ptačí migraci. Mám splněno a můžu se vrátit domů. Dnes jsem si zkusil na nečisto takový malý šestihodinový BIG DAY - výsledkem je 89 druhů ptáků.
No a v neděli doplňuji na střední Moravě do letošního birdlistu dudka chocholatého a vodouše bahenního. Člověk by v terénu mohl trávit celé dny. Když už jsme u toho počítání, tak můj letošní birdlist má už 150 položek. :)
Kopřivka obecná (Anas strepera).

Samec kopřivky obecné (Anas strepera) v letu.

9.- 11.4.2010: Tokající tetřívci, zima a desetitisíce jikavců aneb výlet na Šumavu.
9. dubna
Návštěvu Šumavy jsme měli s několika kamarády naplánovanou už asi půl roku. Osobně mě ta možnost získat pár birdwatcherských zkušeností z úplně jiného prostředí velice lákala. Navíc šlo o zkušenost s novými druhy, které jsem u nás zatím neměl možnost pozorovat. Průvodcování se ochotně ujal Jarda Závora, který nám domluvil velice příjemné ubytování
u Pavla Bačeho v Pěkné.
V pátek jsem tedy vyrazil vlakem do Havlíčkova Brodu, kde mě vyzvedl Franta Kopecký s Petrem Moutelíkem. Cesta příjemným odpolednem slunečného dne utíkala rychle. Před osmou večer jsme opustili někde za Horní Planou vodní nádrž Lipno a za nějakou čtvrthodinku už jsme byli v Pěkné, kde na nás čekal Jirka Ševčík. Vzduch tu byl chladný, ale patrový domek penzionu „Kovárna“ nás přivítal vyhřátým dřevem obloženým interiérem. Vítáme se s Jardou, Davidem Lučanem, pojídáme, seznamujeme se s dalšími návštěvníky penzionu a s jeho majitelem a po uvítací štamprličce se jdeme projít kousek za chalupu, kde se z lesa ozývají minimálně tři sýci rousní. Stejně tak na kratší projížďce po okolí nás stále doprovázejí jejich hlasy. Jinak je v té šumavské tmě naprosté ticho bez jakékoliv městské hlukové kulisy. Jen opakované pu-pu-pu-pu-pu sýců a občasné zabzučení bekasíny. Obloha je plná hvězd a nás čeká jen krátký spánek. Zítra jedeme na tokaniště tetřívků.

10. dubna
Vstáváme ve čtyři, abychom už před pátou seděli ve chvojím zamaskovaném krytu. Snažíme se být tiše. Je pěkná zima. Teplota v noci klesla pod nulu a z předního skla auta jsme museli před vyjetím oškrábat námrazu. Ještě za tmy se ozývá tikání bekasin. Před šestou slyšíme z šera před námi prudké zadrnčení letek několika ptáků, po kterém vzápětí následuje svištivé či-vííííí či-vííííí. Tetřívci jsou tady, jen je ještě nevidíme. Začínají zpívat ostatní ptáci a přibývá světla. Krtinec asi 80 m před námi začíná nečekaně měnit tvar. Až v dalekohledu je vidět červené nateklé poušky a tmavé tělo prodloužené o lyrovitý ocas. Máme před sebou tetřívka! Pohybuje se pomalu a lenošně. Jen občas něco sezobne. Někde z druhé strany krytu ale zaznívá bublání a pšoukání dalšího ptáka. Ještě dál vpravo rozeznáváme další siluetu kohoutka, který toká. Roztahuje a zvedá ocas. Přes křídlo mu svítí bílá páska a bílé peří na zadku. Ptáci o nás určitě vědí a nepřibližují se. Jsme pěkně zmrzlí. Jen jako dokumentaci několikrát mačkám spoušť fotoaparátu.
Někdy po sedmé hodině se nejbližší kohoutek zvedá a odlétá. Stejně tak mizí i ten vzdálenější. Nemá cenu tu dál mrznout. Pomalu opouštíme kryt a přesouváme se k Jardovi s Davidem, kteří celou dobu pozorovali okolí stativáky z blízké vyvýšeniny. Asi 300 m daleko nacházíme tokat nejspíš jednoho z těch našich kohoutků. Čepýří se, buble, pocukává křídly a občas pár kroků popolétne. Z korun stromů blízko nás pokřikují křivky a z křoví se ozývá sýkora lužní. Asi po půlhodině naprosto spokojení z výjimečného zážitku opouštíme lokalitu. Dva z nás si můžeme připsat pozorování nového druhu.
U chalupy zpívají špačci. Nedá mi, abych si nepoznamenal Jardovu větu popisující jeho nedávný zážitek s těmito ptáky: Stál jsem tři metry od něj a tokal jsem s ním. :)
Ohříváme se v chalupě a pak jedeme do lesů k hranicím vojenského újezdu Boletice. Starým pralesovitým lesním porostem šplháme na kopec se skalními výchozy. Přitom pouštíme nahrávku s bubnováním datlíka tříprstého. V lese je ale ticho. Ozývají se jen křivky a pěvušky. Šplhavci jsou někde ukryti. Fouká ledový vítr, po obloze se honí potrhaná oblačnost, krčíme se mezi kameny na vrcholku kopce a pozorně sledujeme torza starých stromů s četnými dutinami. Nikde nic. Na datlíka dnes zřejmě není vhodný den. Stejně se nám vede i na další lokalitě. Obloha se zatahuje a občas mírně sněží nebo padají drobné kroupy. Pravé aprílové počasí umocněné drsnými podmínkami šumavských lesů. Jarda nám ukazuje pozůstatky rozsáhlých polomů způsobených Kirilem.
Pozdní oběd dáváme ve Volarech, kde se k nám přidává ještě Radek Lučan. Do chalupy se vracíme až za šera. Dnešní večer už žádnému nočnímu dobrodružství v lese věnovat nebudeme. V rohu místnosti praská oheň v kamnech, sedíme kolem stolu, popíjíme slivovici a témata, která se míhají vzduchem, mají šíři celého našeho vesmíru.
Pěnkava jikavec (Fringilla montifringilla).

Pěnkava jikavec (Fringilla montifringilla) - desetitisíce těchto nádherných ptáků se nám valily
nad hlavami po obloze jako jarní rozbouřená řeka.
11. dubna
Vstáváme v pět. O čtvrt hodiny později se máme venku setkat s Martinem, místním ornitologem. Už po probuzení je slyšet mokrý sníh plácající na okenní římsy. Venku hustě sněží. Za těchto podmínek nemá cenu nikam jezdit a už vůbec nemá cenu při tom myslet na tetřívky. Přesto se přesouváme na jednu vzdálenou lokalitu. Samozřejmě, že tu nic není. Stojíme v hloučku. Každému stoupá pára od úst a na hlavách nám rostou bílé čepice. Pomalu zapadáme sněhem. Tohle opravdu nemá smysl. Vracíme se k autu, loučíme se s Martinem a jedeme se na chalupu. Tam ale nedojíždíme. Přímo u odbočky sedí ve stromech u silnice desítky ptáků. Vylézáme z aut. Jsou to jikavci. Z keřů a přilehlého lesíka se ozývá hlasitý šum stovek a tisíců ptáků. Z oblohy padají těžké sněhové vločky a mezi nimi prolétá jedna mohutná štěbetající řeka ptáků. Zkouším to počítat. Každou minutu nad námi z jedné strany silnice na druhou přeletuje 300-900 jikavců. Během následujících minut, co tu stojíme, nás takhle míjí asi 10.000 ptáků. Zalétají do keřů, kde už je přinejmenším osmi, ale možná i desetinásobné množství. Desetitisíce jikavců! Něco podobného nikdo z nás ještě neviděl. Ptáci křičí a někteří spolu za letu bojují. Většinou jde o samce. Pak se celé obrovské hejno přelévá dál do lesa a jejich křik slábne.
Balíme se, z okna zkoušíme dělat pár fotek jikavců, kteří se ještě objevili na blízku. Loučíme se a vyrážíme do českobudějovické pánve, aby nám Jarda ukázal aspoň krátce některé ze svých oblíbených rybníků, které během dvou posledních let daly světu téměř devadesát hus s červenými límci, jak říká.
U Strýčic pozoruji na poli dvojici čápů bílých. Následuje rozlehlý Dehtář (husice liščí – 2 ex., kopřivka obecná 10x, volavka bílá, lžičák pestrý – 2 ex.), Vlhlavský rybník s mým prvním letošním rybákem obecným a pěnicí pokřovní, Volešek, upuštěný Mlýnský rybník v Sedleci s bahňáky a jednou límcovanou husou, Dolní rybník v Novosedlech a Dívčice, kde se v klecích u kachní farmy pohybují husice rezavé, volavky rusohlavé, labuť černá a ibis posvátný. Je to jen rychlá exkurze. Člověk by tu mohl trávit nejen hodiny, ale dlouhé dny pozorováním ptáků. Doufám, že se sem brzy podívám.
Loučíme se a pak už následuje dvouhodinová jízda do Havlíčkova Brodu, kde mi o pár minut ujíždí vlak do Brna. Následující dvě hodiny mám možnost trávit v ledové vstupní hale nádraží. Prohlížím si nového Svenssona a jsem unavený, nedospalý, ale spokojený. Víkend na Šumavě se i přes nepřízeň počasí vydařil a člověk je zase o nějakou tu zkušenost bohatší.


Krátká ukázka videa, na kterém je zajímavý především zvuk. Ten hlasitý ostrý šum je hlasem desítek tisíc jikavců.

3.4.2010: Mlha, orlovci a vlaštovky v Tovačově.
Nad Pístovicemi je modrá obloha, ale jen co dědinu opouštíme, tak najíždíme do husté bílé mlhy. Ta nám vydržela až do Tovačova. Máme hlídání a tak jedeme do terénu s Pepem. U sádek potkáváme Luboše Doupala a s ním obcházíme Křenovský rybník, ze kterého není v té bílé tmě vidět vůbec nic. Jen posloucháme a zapisujeme si slyšené druhy. Slunce mlhu rozpouští až po desáté hodině. To už jsme na hrázi mezi severními částmi Hradeckého rybníka. Je nádherně, cáry mlhy se válí po hladině a v rákosí, slunce už svítí a obloha je modrá. Rybníky jsou plné racků. Podél hráze nalézáme čtyři mrtvé racky bouřní. Kolem ostrůvku plave pár husic nilských a ze severního cípu rybníka se ozývá stará známá labuť zpěvná, kterou doprovází samec labutě velké. Na dvou místech slyšíme zpěv rákosníka proužkovaného, nad vodou loví desítky vlaštovek a ještě výš pak křižují oblohu čtyři orlovci říční. Je nádherný den probouzejícího se jara. Zpívají pěnice černohlavé, pěvušky modré, budníčci menší a větší, špačci, zvonohlíci ... Zimu připomíná už jen jedna osamělá samice kaholky. Když po poledni odjíždíme, máme v zápisníku zaznamenáno 52 druhů ptáků.
Labuť zpěvná (Cygnus cygnus).

"Zpěvanka" se zdržuje na Hradeckém rybníku ve společnosti samce labutě velké.
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter