> fotozápisník > archiv 2010/01
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2010/01)



20.3.2010: Další navrátilci z jihu a rozezpívaný skoro první jarní den.
Je tu téměř první jarní den, který má přijít někdy k večeru spolu s dešťovými srážkami ze západu. Zatím je ale krásně. Sedlám nového čtyřkolého oře – Logana Molendu – a s Emilem vyrážím k jihu. V pondělí brzy ráno letíme s několika kamarády za birdwatchingem do Izraele a tak bych si to definitivní jaro dnes konečně rád užil.
V ostrůvcích rákosin a na podmáčených polích v okolí Velkých Bílovic to žije - ozývají se husy velké, zpívají strnadi rákosní, ze dvou míst zaznívá důvěrně známé sólo modráčka a tence pípají moudivláčci (6 ex.). Pozoruji první vodouše rudonohé (5 ex.), kulíky říční (2 ex.) bekasiny otavní (3 ex.) a menší hejna hus polních (100 ex.) a běločelých (420 ex.).
Na rozlivech pod Lanžhotem jsem tentokrát nepochodil. Vody je tu v polích plné, ale na její hladině je jen dvojice labutí. Přejíždím k rybníkům u Lednice a dělám dobře. Už cestou od Charvátské Nové Vsi vidím přilétat na Mlýnský rybník velká hejna hus. Všechny je pak nalézám na hladině v okolí ostrůvka. Je jich asi čtyři a půl tisíce. Převažují husy polní. Jsou tu také stovky kachen, poláků velkých a chocholaček. Stále tu ještě loví 13 hoholů. Zběžně vše prohlížím, zapisuji a přesunuji se k pozorovací věžičce v JZ cípu rybníka. Odsud jsou husy vidět lépe. Nedaleko je také dvojice husic liščích, pět morčáků velkých a nějaký ten lžičák a kopřivka. Z lesa se ozývá první budníček menší.
Prostřední rybník prohlížím jen krátce z hráze. Je tu pár roháčů (26 ex.), ale i tři páry morčáků malých a několik morčáků velkých. Hlohovecký rybník objíždím bez kontroly a vystupuji až na hrázi Nesytu. Prohánějí se tu konipasi bílí, tokají hřivnáči, zpívají budníčci menší. Slunce svítí, je teplo a ve vzduchu je jarní vlhkost. Kousek dál potkávám prvního bramborníčka černohlavého. Dělám menší okruh ke Koňským pastvinám a zpět. I tady se ozývají moudivláčci a strnadi rákosní. Když pak objíždím Nesyt ze severu po asfaltce, tak pozoruji luňáka červeného, čtyři šedivky a jednu vránu černou.
Na skok se zastavuji ještě na hrázi Věstonické Zdrže. Vzduch se tetelí a víceméně proti slunce vidím na hladině asi 1.300 hus. Opět jde hlavně o polňačky. Obloha se začíná zatahovat. Jaro jsem si dnes užil přesně podle svých představ.
Luňák červený (Milvus milvus).

Luňák červený (Milvus milvus) na lovu nad poli severně od Nesytu.

13.3.2010: Zase jednou s Pepem v terénu.
Chlapi jdou na hlídání k tetce Hán a tak po dlouhé době vyrážíme do terénu s Pepátkem. Jako na potvoru je díky zamračené obloze skoro šero, občas poprchává a funí silný ledový vítr. Navíc jedeme půjčeným autem, protože Pepka v týdnu slisovali v Metelkovi. Chudák naše věrný auto je na odpis. Kluci naštěstí v autě nebyli a Pepemu se nic nestalo.
Na polích v úrovni Vojkovic se pohybuje velké hejno havranů (asi 2.000 ex.). Jak přituhlo, tak se jim odsud nechce.Následuje Věstonická Zdrž VDNM. Kryjeme se v závětří jedné z budov stojící na přepadu hráze, aby nás prudký vítr neodnesl. Dá se odsud přehlédnout kus Zdrže, aniž by sebou stativák házel jako by byl podepřený jen tenkým pružným prutem. Na hladině v závětří ostrůvků se pohybuje asi 1.500 hus. Převážně jsou to polňačky (80%). Pozorujeme několik stovek kormoránů, pár morčáků velkých a malých a občas kolem přelétne orel mořský. Jinak je tu prázdno, kachny se skrývají někde mimo otevřenou hladinu. Za hrází na Mušovské Zdrži se zvedají vysoké vlny. Ani se těm kachnám nedivím. Kdo by chtěl mít dobrovolně mořskou nemoc.
Z hráze u Dolních Věstonic není vidět vůbec nic. Jen na uschlých stromech sedí desítky kormoránů. Vyjíždíme ke Klentnicím a jdeme mrknout do lomu (11:50 – 12:10). Ledový vítr se do nás opírá vší silou. Je tu jako na Sibiři. Jediným pozorovaným druhem je orel mořský přeletující k západu. Sjíždíme dolů z Pálavského hřebene a pokračujeme přes Dolní Dunajovice k Březí. Na hřbitově v Březí je jeden jediný kalous ušatý, kterého nacházíme až když se vracíme k autu. Sedí na bříze zarostlé břečťanem. Na Dyji v Drnholci je prd a tak se ještě jedeme podívat kousek po proudu k laguně pod Drnholcem. Tady je konečně klid a bezvětří. Mezi náplavovými ostrůvky laguny je množství kachen. Dají se tu vidět hvízdáci (8 ex.), čírky obecné (asi 50 ex.), ostralky (4 ex.), poláci velcí, chocholačky, morčáci velcí, kachny (650 ex.), kopřivky (5 ex.) a husy velké (8 ex.). Kus dál po proudu je vidět, jak se občas zvedne z pole hejno hus, zakrouží nad řekou a zase se vrátí do polí. Těch hus tam být několik set. Krátce je zkoušíme prohlédnout ze silnice a pak už jedeme zahnat hlad do Ivaně. Až na to ledové větrné počasí to byl příjemný výlet. To, že se blíží jaro, nám ale přípomnělo jen několik nesměle zpívajících skřivanů, pár menších hejn špačků a konipasi bílí.
Dyje.

Rozšířená Dyje pár set metrů po proudu pod Drnholcem.

6.3.2010: Mrazivý, ale vydařený den na jižní Moravě.
Den se prodlužuje a abych se mi tradiční sobotní dopoledne v terénu co nejvíce natáhlo, tak vyrážím ven ještě za šera. Noc byla jasná, na všem leží jinovatka, dálniční ukazatel směrem na jih od Brna ukazuje teplotu vzduchu -9°C. Louže v polích jsou zamrzlé. V polích u Velkých Bílovic nacházím hejno hus - asi 2.000 ex. (80% hus běločelých, 10% hus polních a 10% hus velkých). Na jedné kaluži odečítám dvě límcované labutě z hejna pěti ptáků (žluté límce 70PC a 77PC). Venku je pěkná kosa, Emil se vedle mě klepe a já taky pěkně roztřepávám stativák. :)
U KM46 dálnice na Bratislavu potkávám vpravo na poli hejno špačků (80 ex.) se dvěmi kvíčalami. Pak zastavuji v místech, kde se kříží dálnice se silnicí Břeclav-Hodonín (8:45). U louží na poli pospává hejno čejek (120 ex.). Pobíhají tu také špačci (20 ex.) a konipasi bílí (5 ex.). Na zeleném poli vpravo před Tvrdonicemi je zase pár louží. Nedaleko silnice je mezi čejkami také jeden kulík zlatý. No sláva, tak jsem se dočkal. Couvám, stahuji okýnko, beru foťák ... a kulík odlétá asi o 150 m dál do pole. Tam se pohybuje hejno dalších kulíků. Stativákem jich počítám 45 ex. Jsou moc daleko na focení.
Cestou z Tvrdonic do Kostic jsou vlevo ve sníženině lemující Moravu vidět velké podmáčené plochy, které teď kryje led. Takhle to tu jistě pár měsíců vydrží. Nedá mi to a jedu se ještě mrknout k „rozlivům“ pod Lanžhotem. Voda v polích je zamrzlá, vypadá to tu pustě. Oblohou přetahují menší hejna hus směrem k jihu. Pak si všímám odpočívajících labutí. Ve dvou skupinkách je jich tu 20. Bylo by hloupé nevytáhnout stativák. Už při jeho sestavování slyším směrem od labutí známý troubivý hlas. Ano, je mezi nimi dospělá labuť zpěvná. Často se ozývá, krčí a natahuje krk, snaží se tokat na své kolegyně. Pak s jednou další vzlétá a zatímco labuť velká hned sedá zpět na led, tak si labuť zpěvná udělá velký oblouk a zase se vrací. Tohle bylo příjemné překvapení.
Přes Břeclav se dostávám k hrázi Mlýnského rybníku. Značná část hladiny je už volná. Ostrůvek je nacpaný husami – je tu asi 70 hus velkých a 300 hus polních a běločelých. Za mnou zpívají špačci. Na vodě jsou i kopřivky (28 ex.), lžičáci (2M+F), zrzohlávka rudozobá (M) a husice liščí. Projíždím Lednici a ocitám se na silnici mezi Prostředním a Hlohoveckým rybníkem. Oba jsou překvapivě ještě pod ledem. Pokračuji přes Hlohovec a kolem sádek na hráz Nesytu. Rybník je taky téměř celý pod ledem. Jen při krajích u hráze je pár labutí, lysek a kopřivek a pak daleko vzadu u Výtopy odpočívají husy, kachny a další labutě. Jdu se projít ke Koňským pastvinám. Nejprve hned u hráze pozoruji luňáka červeného a o chvíli později nade mnou tiše krouží letošní první moták pochop (F). Na bahnech se zdržují konipasi bílí a zpět na hrázi na mě křičí jikavec. V polích cestou kolem Nesytu potkávám ještě ťuhýka šedého.
Vymrzlý se ještě na chvilku zastavuji na hrázi Věstonické Zdrže. Na vodě je spousta husí – odhadem tak 7-8.000 ex. Bohužel jsou hodně daleko na detailní prohlídku. Přímo z hráze také vidím najednou 14 orlů mořských posedávat na ledu mezi ostrůvky. Patnáctý přilétá od západu z Mušovské Zdrže, kde loví minimálně dvě stovky kormoránů. Také přede mnou je kormoránů několik set. Krom asi stovky poláků velkých registruji ještě ostralku (M), nějaké morčáky velké, spousty racků, kachen a dobře 30 volavek bílých. Pak už jedu domů. Dnes to byl sice ledový, ale úspěšný den.
Labuť zpěvná (Cygnus cygnus).

Labuť zpěvná (Cygnus cygnus) se dvěmi labutěmi velkými na "rozlivech" u Lanžhota.

2.3.2010: Kříženec bernešky bělolící (Branta leucopsis) a husy běločelé (Anser albifrons)?
Včera jsem navštívil Věstonickou Zdrž VDNM. Přijížděl jsem od Pasohlávek (17:00) a k západu postupně z nádrží odlétaly menší klíny hus - celkem asi 500 ex. (většinou severské husy polní a běločelé). Když jsem přijel na hráz mezi Mušovskou a Věstonickou Zdrží, tak bylo na hladině stále asi 450 hus polních a běločelých. Další menší hejna postupně přilétala a jiná pokračovala dále k Drnholci. Celkem se tu ukázalo asi 750 severek. Vypadalo to, že menší část tu hodlala i nocovat. Husy velké mezi nimi nebyly. Odděleně hlídkovaly na ostrůvcích poblíž kostelíku. Krom jednoho roháče zaznamenávám 9 zrzohlávek (8M+F), asi 45 morčáků velkých, 7 morčáků malých, 13 volavek bílých a nejméně 150 poláků velkých. Jsou tu i hvízdáci a čírky obecné. V hejnu hus nacházím podivného křížence nejspíš bernešky bělolící. Zkouším jej zdokumentovat mobilem přes stativák, ale nic moc z toho asi nebude. Čelo a líce má bílé, vršek hlavy je tmavý a přechází v hodně tmavý krk. Celý vršek těla je tmavě hnědý, ocas téměř černý, jen podocasí bílé. Zobák je krátký a tmavý. (Když pak doma brouzdám po internetu, tak se zdá, že podobně vypadají kříženci bernešky bělolící a husy běločelé.)
Slunce zapadá. Zkouším fotit ty teplé barvy, které postupně chladnou. Na led Mušovské zdrže se slétají racci. Část jich tu bude asi nocovat. Je tu min. 450 racků chechtavých a bouřních a 150 racků bělohlavých. Kochám se končícím dnem a odjíždím až za šera.

Odkazy na fotografie hybridních bernešek bělolících:
http://www.gobirding.eu/Photos/HybridGeese.php
http://www.flickr.com/photos/93372558@N00/71244334/
Husy.

Hybridní ex. bernešky bělolící (Branta leucopsis) a husy běločelé (Anas albifrons)?

25.2.2010: Tohle už je skutečné jaro - zpívající skřivani, čejky a tokající roháči..
Od neděle je tu jaro. Každý den svítí slunce a teploty se rázem vyhouply nad nulu. Na slunci může být i kolem 10°C. Sníh rychle mizí z polí, ozývá se ptačí zpěv a ve vzduchu je taková ta jarní opojná atmosféra. Jsou hlášeni skřivani, špačci a čejky. Ráno mi psal Honza Veber, že v Horažďovicích viděl na hnízdě dva čápy bílé (Podle sdělení Václava Stroleného jde o ptáky, kteří u nás tráví již třetí zimu. Mimo jiné píše: Bylo to zajímavé o půlnoci na Štědrý den, kdy se na náměstí zpívali koledy a čápi ten koncert poslouchali z nedaleké střechy.)
Jak nemám rád návštěvy u zubaře, tak tentokrát se těším. O kousek si ji protáhnu a konečně se zase podívám ven. U zubaře se to protahuje, ale ve dvanáct už stojím u silnice v polích před Drnholcem. Slunce hřeje a na zeleném poli se pasou velké tlupy srnčí a desítka labutí velkých. Co chvíli nade mnou přeletí skřivan a kus přede mnou už jeden hlasitě zpívá. Je to nádhera. Kdesi od Dyje se ozývá husí kejhání, ale zatím je nevidím. Nad poli se točí v termice káně lesní (6 ex.).
Přesunuji se k Dyji, k laguně před Drnholcem. Cestou míjím strnady obecné a dvojici špačků. I tady už vše zpívá. Z lesa se ozývá žluna zelená a rychlé krátké bubnování strakapouda malého. Nad Dyjí směrem k nádržím se motají husy velké. Některé sedají zpět na řeku a jiné mizí někam do polí. Na vodě jsou hoholi, morčáci malí a velcí, chocholačky, poláci velcí a labutě. I tady mě co chvíli z oblohy zdraví skřivani. Když se po panelové cestě vracím zpět k asfaltce, tak stačím vyskočit z auta, abych pořídil dokumentaci prvních letošních čejek. Je jich 32 a směřují k řece. Je s nimi 5 špačků. Velký kus vodní hladiny Mušovské zdrže je rozmrzlý. Jsou tu hvízdáci, čírky obecné, dva druhy morčáků, kopřivka a roháč. Také na Dyji je pár roháčů, který už toká. Proti slunci mám asi 200 hus velkých.
Čas se mi krátí. Musím spěchat zpět do Brna. Neodpustím si ale, abych ještě nezastavil na hrázi Věstonické zdrže. Obrovská plocha rozmrzlé vodní hladiny je poseta husami. Mám slunce v zádech a scéna přede mnou je dokonale nasvícena. Je tu asi 2.500 hus tří druhů zhruba ve stejném poměru. Některé jsou docela blízko a já se můžu kochat detaily jejich zbarvení. Škoda, že mě tlačí čas. Mezi husami je dobře 30 morčáků velkých, občas přelétne osamělá čejka nebo se ukáže zrzohlávka, orel mořský či roháč. Slunce mě hřeje do zad a přede mnou to žije. Až v té nejvzdálenější skupině hus velkých objevuji jednu s červeným límcem. Je na něm ležaté X a k němu dvě kolmé číslice. Husa má hlavu pod křídlem a spí, stejně jako velké množství ostatních. Pak se ale pohnula a číslice 16, na kterou jsem sázel se rázem mění na vzhůru nohama napsanou číslici 57. Tou sedmičkou jsem si jistý, ale pětkou už tolik ne. Husa znovu usíná. Musím už jet. Ještě chvíli čekám, ale nic se neděje. Dokonalý jarní výlet cestou od zubaře končí.

Poznámka: Límcovaná labuť z předchozího zápisu byla kroužkována 25.7.2007 ve Foce Dell Isonzo, tedy v italském ústí řeky Soči. :)
Husy.

Dokonale nasvícené tři druhy husí na Věstonické zdrži.

20.2.2010: Sníh taje, jsou tu zrzohlávky, jaro se blíží.
V několika posledních dnech nastala obleva. Teploty se drží mírně nad nulou a sníh odtává. Místo sněžení prší. Ale i když za oknem poletuje sníh s deštěm a fouká silnější vítr, tak odjíždím do terénu. Bylo by škoda nevyužít těch několik hodin sobotního dopoledne, které mám tradičně k dispozici.
Sněhu v polích ubylo, vyčnívají z něj hroudy, kukuřičná strniště a místy jsou odkryty menší plochy trávy. Proto se jedu pro jistotu napřed mrknout k Pohořelicím. Husy tu ale nejsou.
Asfaltový plácek na hrázi Věstonické Zdrže je zaplněn auty s pražskými espézetkami. U zábradlí stojí asi studenti se stativákem. Stoupám si kousek od nich. Plocha volné vodní hladiny narůstá. Také na ledu je několikacentimetrová vrstva vody. Posedávají na něm orli mořští. Překvapivě je tu jen jediná husa velká. Radost mi udělala skupina zrzohlávek (7M+F). To už je znamení přicházejícího jara. Partu študáků potkávám také u přelivu u Dolních Věstonic. Ptačí osazenstvo je tu zhruba stejné jako během posledních asi tří návštěv. Jsou tu hvízdáci, čírky obecné, morčáci malí a velcí, poláci, chocholačky apod. Na obou zdržích počítám 10 orlů mořských. Rozhoduji se mrknout do Soutěsky, kde minulou neděli pozoroval Zdeněk Souček zedníčka. Parkuji na plácku u silnice a opět nacházím novou hromádku střepů z postranního okénka vybitého místní partou vykradačů aut. Ujdu pár desítek metrů směrem do Soutěsky a rozmýšlím si to. Nechci těm darebákům dát další příležitost. Raději se vracím k autu a jedu dál.
Většina ptáků je na Dyji, která je s výjimkou okrajů rozmrzlá. U protějšího břehu nacházím odpočívající hejno morčáků velkých (41 ex.). Po řece je rozptýleno asi 15 labutí velkých. Jedna má bílý límec, ale je dost daleko. Vytahuji pytlík starého pečiva a házím jej do vody. Netrvá to dlouho a labutě jsou u mě. Ta s bílým límcem nese označení IBLJ. Dělám fotodokumentaci, kolem přeletuje konipas bílý a když odjíždím, tak míjím opět tři auta pražských studentů s dalekohledy. Času je dnes výjimečně dost a tak jedu ještě mrknout k Drnholci. Podél silnice loví ťuhýk šedý a na poli se pase 17 hus velkých. Dyje v Drnholci je prázdná. Probíhají tu jakési úpravy pravého břehu. Je po poledni, vracím se domů.
Labuť velká (Cygnus olor).

Límcovaná labuť přilákaná na staré pečivo.

13.2.2010: Zimní turistika, zedníček a vykradači aut.
Kam jinam v tom mrazivém syrovém nečase vyrazit, když má člověk k dispozici jen několik dopoledních hodin, než pod Pálavu. Všude stále leží silná vrstva sněhu a zima nepolevuje. Naopak. Zdá se, že začíná zle doléhat na dravce a sovy. V týdnu psal Jožka Chytil na naši konferenci, že k nim na stanici stále častěji lidi nosí uhynulé dravce a sovy. Výjimkou není ani pět mrtvých kalousů pod jedním stromem, na kterém nocují. Jedu tedy krátce mrknout k Novomlýnským nádržím.
Už když vystupuji z auta na hrázi Věstonické Zdrže tak vím, že tu dlouho nezůstanu. Od SZ fouká ostrý ledový vítr a při zběžném pohledu na nezamrzlé oko vodní hladiny jsou vidět jen kachny (1.600 ex.), pár kormoránu a naštěstí také tři orli mořští posedávající na ledu. Při podrobnější prohlídce zjišťuji párek ostralek, několik poláků velkých a chocholaček. Husy velké, které tu minulý týden vyhlížely jaro, zase zmizely. Další nezamrzlé oko je daleko u soutoku. Poletují nad ním racci, kormoráni a dva orli mořští. Obdobná situace panuje i pod přepadem u Dolních Věstonic. Zde jsou navíc k vidění morčáci malí (5M+2F) a velcí (2M), kopřivky (8 ex.), čírky obecné (10 ex.) a hvízdáci (2 ex.). Ledový vítr je nepříjemný.
Na Pálavě se stále zdržuje zedníček skalní. Minulou neděli (7.2.) jej na čtvrtý pokus zastihl v Soutěsce Tóma Grim s několika studenty. Samozřejmě, že birdwatcherské štěstí muselo být vyváženo nějakou nepříjemností, o kterou se postarala banda zdejších vykradačů aut. Další birder tak přišel o boční okýnko u auta. Abych se něčemu podobnému vyhnul, tak jsem zaparkoval až v Klentnici a vyrazil jsem pěšky. Ve vysokém neprošlapaném sněhu mi dělal společnost „pokojový psík“ Emil. V nepříjemném větru jsme se probrodili napřed do blízkého lomu. Všude ticho a klid. Jen pohvizdování větru a osamělý hlas strakapouda velkého. Jdeme dál a snažíme se najít zavátou stezku s více ušlapaným sněhem, kde se tolik neboříme. Stoupání do kopce mě zahřálo. Emil za mnou frká, jak mu leze sníh do nosu, ale probíjí se statečně. Nad Martinkou poletuje dvojice krkavců a občas přinese některý z nich nějakou tu větvičku na hnízdo. Vysoko nad námi přeletuje poštolka a když jsme v úžlabí pod Martinkou, tak se ukazuje dospělý sokol. Několikrát se otočí a sleduje okolí. Pak mizí. Skalní stěny Martinky jsou členité a zedníček se tu může kdekoli nerušeně skrývat. Ještě procházím podél stěn Soutěsky, ale dnes štěstí nemáme. Ukazuje se žluna šedá a z lesa na protější lesem zarostlé stráni sténá hlas datla. Emil toho už má plný zuby. Scházíme k silnici a po ní se vracíme zpět do Klentnice. Dvě hodiny nefalšované zimní turistiky jsou za námi. Můžeme domů.
Po návratu pak doma sedím u stolu, ťukám zápisky do počítače a vedle sebe mám položený dalekohled. Na vysoké lípě za oknem se co chvíli zastaví hejno menších pěvců – zvonci, dlasci, čížci. Tohle je úplně jiný birdwatching, než ten „venkovní kontaktní“. :)
Sokol stěhovavý (Falco peregrinus).

Moji dva dnešní parťáci: dospělý sokol stěhovavý (Falco peregrinus), který několikrát prolétl
v těsné blízkosti skalních stěn, zakroužil a zmizel. No a statečný severský pes Emil.

6.2.2010: Stále jen led a sníh, ale husy už čekají jaro.
Už jsem se těšil do terénu. Vodní hladiny jsou sice pod ledem a pole pod sněhovou pokrývkou, ale každé provětrání s dalekohledem na krku je fajn. Petr Moutelík včera projel okolí Pálavy a tak zhruba vím, co můžu čekat. Opravdu by se vyplatilo jet někam dál k jihu – na Hrušově se stále zdržuje mladá potáplice lední, navíc nějaká hoholka lední a berneška velká, ke Štúrovu se jezdí na mladou labuť malou a v Moravanoch nad Váhom mají teď dvojici labutí zpěvných. Takže hurá ven a nechme se překvapit.
Oko volné vodní hladiny na Věstonické Zdrži není moc velké, ale je plné kachen. Na ledě vlevo od něj odpočívají husy velké (58 ex.) a další a větší hejno sedí mnohem dál u středu nádrže (150 ex.). Už se nám tedy vracejí a nedočkavě očekávají jaro. Menší hejno později odlétá k západu a větší přes Pálavu na jih. Mezi kachnami je dost chocholaček a morčáků velkých. Na oku pod přepadem Novomlýnské Zdrže jsou ptáci dost blízko. Abych je hned nevyplašil, tak na ně koukám přes okýnko. I tady je pár morčáků velkých a malých, racků bělohlavých a pár set metrů od oka sedí na ledě dvojice orlů mořských. Směsice kachen je pestřejší - mezi březňačkami jsou vidět kopřivky, hvízdáci a čírky obecné.
Pak stoupáme po svazích Pálavy. Auto nechávám u silnice a doufám, že jej nenavštíví místní nenechavci. S Emilem jdeme nahoru do Soutěsky. Řekl bych, že zedníček se tu pořád někde zdržuje. Jen ho najít. Je tu neuvěřitelné ticho, které až tlačí na ušní bubínky. Jen občas zazní krátké ptačí pípnutí. Oči musím mhouřit před záplavou světla odrážejícího se od sněhu. Pomalu procházím podél skalní stěny. Občas spadne kus zledovatělého sněhu, ale jinak nic. Ticho, bezvětří a klid. U hřbitova v Březí vystupuji z auta právě, když odbíjí poledne. Dnes je tu kalousů méně, než posledně (20 ex.). Po okolních stromech posedávají strnadi, zvonci, hrdličky zahradní a nějaký ten jikavec. Pustovka není vidět žádná. Přes Novosedly a Brod nad Dyjí se ještě pouštím k Mušovské Zdrži. I tady je volné vodní oko a Dyje postupně taje. Na vodě jsou stejné druhy, co jinde. Všude je sice led a sníh, ale díky teplotám mírně nad nulou jako by bylo cítit jaro. No, spíš je to jen přání. Pokud zase přituhne, tak si ještě počkáme.
Zimní mix.

Nahoře vrabci polní poblíž rákosin a dole mix kachen - březňačky, čírky obecné, kopřivky a hvízdáci.

24.1.2010: Pod Pálavou je téměř vše pod ledem.
Aspoň jeden den z víkendu musím věnovat několikahodinovému birdwatchingu. Jinak bych byl nevrlý a nespokojený. V Brně svítí slunce a je modrá obloha. Na stromech v okolí Studené ul. se objevují skoro každý den jikavci. Nikam daleko se mi nechce a tak mířím tradičně k Novomlýnským nádržím. Pod Brnem se obloha bohužel zatahuje a zbytek výletu absolvuji šedivým mrazivým dnem.
Je neuvěřitelné, jak se za ty tři dny, co jsem tu nebyl, rozrostla plocha ledu nádrží. Pod přelivem je na Věstonické Zdrži jen proužek nezamrzlé hladiny, který je lemován kachnami. Poblíž hráze pospává pár hus velkých a ze seveřanů je tu nejvíce morčáků malých (M+9F). Podél silnice před Dolními Věstonicemi se honí hejno menších pěvců. Vždy usednou buď přímo na asfalt, mezi trsy trávy na zasněženém poli nebo na vyšší uschlé byliny. Vracím se k nim a prohlížím je i stativákem. Jedná se o konopky obecné (55 ex.). Na jediném oku Novomlýnské Zdrže pod přelivem je jediný pták – turpan hnědý.
Jedu mrknout do Březí. Prvních 14 kalousů sedí na břízách hned před hřbitovní branou. Nijak je neznepokojuje moje očumování. Prohlížím další stromy na hřbitově. Je tu dobře 40 kalousů, pustovku nezaznamenávám žádnou. Pak pokračuji na Drnholec. Dyje kolem mostu v Drnholci je prázdná. Mezi ledovou tříští se potápí jen jedna samice morčáka velkého a po břehu pochoduje asi 20 lysek. Za vesnicí potkávám na asfaltu opět hejno pěvců. Jsou stále v pohybu, ale zdá se, že jde většinou zase o konopky obecné (70 ex.) s několika pěnkavami. O kus dál předjíždím nízko nad polem přeletujícího samce dřemlíka tundrového a pak nacházím kousek před odbočkou jdoucí vlevo do kopce na krajnici dva strnady rákosní. Zpozorním. Protože někde tady včera viděl Petr Podzemný skřivana lesního, který se měl pohybovat ve společnosti strnada rákosního a pěnkavy. Popojíždím ještě kousek a skutečně skřivana nacházím. Přelétá mi nad hlavou a po 50 metrech usedá zase na kraj silnice. Prohlížím si jej stativákem. Za letu má ale světlá postranní pera ocasu a bílé lemy loketních letek – ten můj skřivan je tedy jen polní. Škoda. O chvíli později zastavuji ještě na hrázi mezi Mušovskou Zdrží a Dyjí. Je to neuvěřitelné, ale ještě před dvěma dny rozmrzlá Dyje je nyní pod ledem. Není tu vůbec nic. Cestou k Nové Vsi u Pohořelic ještě jednou, do třetice, pozoruji přímo na asfaltu silnice menší hejno konopek obecných (asi 15 ex.).
Stojaté vody pod Pálavou jsou tedy téměř kompletně pod ledem, hejna husí zmizela a tak zbývají jen řeky a hejna pěvců, která se prohánějí bílou krajinou.
Kalousi ušatí (Asio otus).

Na hřbitově v Březí posedává na stromech přinejmenším 40 kalousů ušatých (Asio otus).

21.1.2010: Krátce pod Pálavou.
Přituhlo, teplota se třetí či čtvrtý den pohybuje pod nulou a událostí těchto dnů je pozorování potáplice lední, kterou objevili 17.1. bratři Šerkové na vodní nádrži Šance v katastru obce Staré Hamry. Nádrž je dost dlouhá s členitými břehy a navíc postupně zamrzá, proto ne každý, kdo se v následujících dnech pokoušel potáplici najít, byl úspěšný. Přesto tu byla přinejmenším ještě 21.1. viděna a zdokumentována. Snad někdy jindy, říkám si a ve volné chvíli mířím zase k jihu, pod Pálavu. V polích leží silná sněhová pokrývka a po husách není v okolí Pohořelic ani památky. Možná odlétly více k jihu. Mají křídla a pár set km jim nedělá problémy.
Mušovská Zdrž je celá bílá a pod ledem. Věstonická Zdrž má volnou hladinu pod přelivem a v dálce u soutoku. Moc tu toho není. Navíc mi přímo do obličeje fouká ledový vítr. Oči mi slzí a prsty během chvíle mrznou. S chutí se ale rozhlížím stativákem. Kachny, poláci velcí (15 ex.), chocholačky (55 ex.), kopřivky (6 ex.), ale také severští morčáci malí (5 ex.), nějaký morčák velký a hohol. Také pod přelivem u Dolních Věstonic je nezamrzlé oko. Hned po příjezdu vidím osamocenou husu polní skrývající se pod hrází. Je křídlovaná a je to jediná husa, která mi dnes přišla do cesty. Opět morčáci malí (4 ex.) a velcí (4 ex.) a staří známí turpani hnědí odminula. Dyje je nad hrází s Mušovskou Zdrží rozmrzlá až kam oko dohlédne. Plave tu dalších 9 morčáků malých. Na oku Mušovské Zdrže jsou ale jen kachny a čírky obecné (13M). Jede se domů. Zdá se, že husy skutečně odlétly jinam.
Turpani hnědí (Melanitta fusca).

Opět dva turpani hnědí (Melanitta fusca) na rozmrzlém oku u Dolních Věstonic.

10.1.2010: Sněhová kalamita, ledovka a pár vodních druhů.
Páteční sněhová kalamita se včera změnila v mrznoucí déšť. Po republice se tvoří ledovka, ale jižní Morava si drží teploty těsně nad nulou. Na sněhu je sice zledovatělá krusta, ale silnice jsou posolené a sjízdné. Odstavit auto na krajnici ovšem nejde. Už bych nevyjel. Teploty mají jít dolů a tak raději spěchám, abych jen nakouknul k jihu a rychle se zase vrátil. Nechci nikde uvíznout.
Nejprve nahlížím do polí pod Pohořelicemi. Auta odstavená na krajnici mluví za vše. Husy jsou pryč, protože tu úřadují myslivci. Menší hejna poletují vzduchem a míří k jihu. Zastavit u krajnice na hrázi Věstonické Zdrže je dost nebezpečné, raději jednou stranou auta trčím do silnice. Nádrže jsou pod ledem. Hladina je rozmrzlá jen u přelivu a snad kdesi u soutoku. Je mírná mlha. Na vodě jsou krom kachen morčáci velcí (17 ex.), samice morčáka malého, chocholačky (40 ex.), poláci velcí (2 ex.), dvě kopřivky, hoholi (5 ex.), čírka obecná a několik hus velkých a běločelých. Menší hejna přeletují přes Pálavu k jihu.
Také Věstonická Zdrž je krom oka u přelivu pod ledem. Jsou tu další morčáci velcí (15 ex.), tři hoholi, ale také dva turpani hnědí, kteří mi překvapivě chyběli v loňském birdlistu a podél hráze přeletuje konipas bílý. Racky bouřní a bělohlavé doprovází osamělý racek chechtavý a na ledě se živí orel mořský. S mírnými obtížemi opouštím krajnici s haldami sněhu a vracím se domů. Výlet do terénu s dnešním zajímavým datem končí.
Vrtulník.

Turpani hnědí (Melanitta fusca) a morčáci velcí (Mergus merganser) - šedivé dokladovky mobilem přes stativák.

7.1.2010: A zase nanovo.
Díky nemoci jsem přišel o silvestrovský výlet do terénu, abych zakončil loňskou sezónu, a přišel jsem i o novoroční zahájení sezóny nové. Když urputné nachlazení alespoň částečně odeznělo a já navíc musel ještě k zubaři, tak jsem si řekl „je čas, Dódine, aspoň na hodinku musíš ven“. Od zubaře jsem vyjel rovnou k Pohořelicím, kde se poslední dobou zdržovala v polích hejna husí.

Včera napadlo minimálně 5 cm sněhu a tak je všude bílo. Nedaleko Pohořelic opravdu daleko v poli vidím tečky husího hejna. Stavím na kraji silnice a se stativákem si jdu stoupnout kousek do pole. Husy odpočívají a dolují zpod sněhu něco k snědku. Jsou dost daleko, ale zhruba se přehlédnout dají. Většinou jde o běločelky. Husy vždy zpozorní, když se blíží zvuk vojenského vrtulníku, který poletuje po okolí. Zvednou hlavy a to je ideální okamžik, abych se pokusil prohlédnout co největší část hejna. Je jich tu asi 3.000. Asi po dvaceti minutách nacházím dvojici bernešek bělolících. Rudokrkčky žádné nevidím.
Pilot vrtulníku je zdá se hravý a po jednom průletu to zamířil těsně nad zemí rovnou mezi husy. Ty se s křikem zvedly a většina se jich poté, co vrtulník zmizel za obzorem, vrátila zase na místo. Pěkně se rozptýlily, ale i když jsem je několikrát přejel dalekohledem zleva doprava a zase zpět, tak už jsem nenašel ani ty bernešky bělolící. Člověk by tu takhle mohl postávat hodiny. Po dlouhé době, kdy jsem nebyl v terénu, tak mám za chvíli své levé pozorovací oko z monokuláru vytahané a přestávám vnímat detaily. Navíc nohy zebou. Balím si svoje hračičky a vracím se k autu.

Je to zajímavý pocit začít zase nanovo. Po návratu si otevřu čistý excelovský soubor pro pozorování tohoto roku a zanesu do něj prvních pár řádků. Každý dnešní druh pro mě bude nový. Každé pozorování bude mít svoji letošní premiéru. :)
Vrtulník.

Vrtulník nalétající mezi husy - zřejmě nová zábava pilotů našich ozbrojených sil.
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter