> fotozápisník > archiv 2009/04
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2009/04)



27.12.2009: Kam ty husy zmizely?
Přes noc přituhlo a z Metelky musím seškrabovat námrazu. Velice teplé počasí, které panovalo ještě předevčírem je pryč. Od rána je zataženo, teploty se pohybují těsně nad nulou a větřík je jen slabý proměnlivý.
Od jihu přilétají menší hejna havranů. Dnes si nějak přispali. V úrovni Hrušovan u Brna (8:50) mě překvapuje hejno hus (350 ex.) táhnoucí k severu a postupně se stáčející k SV. Kampak letí? Další hejno (650 ex.) potkávám východně od Nové Vsi u Pohořelic (9:00). Tyto se pro změnu stáčejí k SZ. Pak přijíždím k Věstonické Zdrži VDNM a parkuji v jejím SZ cípu.
Na hladině jsou opět stovky kachen a mezi nimi desítka morčáků malých a pár morčáků velkých. Na kamen čnící z vody přistává orel mořský. V 9:25 slyším hlasitý vzlet hejna hus. Pohybují se někde uprostřed nádrže. Nade mnou pak přeletuje asi 600 ex. směrem k SZ. Jde převážně o běločelky. Druhá část hejna sedá zpět na hladinu. Drží se při sobě. Tentokrát jde téměř výhradně o polňačky (700 ex.) s úzkými proužky žluté za špičkou krátkého zobáku. Že by ssp rossicus? Tohle hejno opouští nádrže v 9:45 také SZ směrem. Mezi ostrůvky zůstává jen několik desítek hus velkých.
Jedu se mrknout do polí a říkám si, že bych mohl nějaké husy najít. Prohlížím všechna osvědčená místa, abych pod Litobratřicemi (10:25) našel v ornici směrem na Břežany všehovšudy 23 hus běločelých (!). Mezi havrany kousek ode mě posedá na strništi krásný dospělý orel mořský. Nedaleko statku směrem na Hrušovany se pohybuje v poli u cesty hejno 200. pěvců. Dobrou polovinu tvoří jikavci doprovázení zvonky a stehlíky.
Rozhoduji se to zkusit ještě kousek dál. Obloukem projíždím Hrušovany na Jevišovkou, Břežany, Dolenice, Damnice a končím zase u Liboratřic. Nic. Nikde ani jedna husa. Kdoví, kam se vydaly. Ráno to vypadalo jako regulérní přesun někam dál k severu. Pár set km pro ně nic neznamená.
Zastavuji ještě alespoň v Drnholci na náměstí, abych se mrknul na kalousy (10 ex.) a rozmrzlou, ale prázdnou Dyji. Když pak z Drnholce odjíždím zhruba k východu, tak mi nad hlavou přeletuje minimálně 1.500 kvíčal. No nic, s husami to zkusím zase příště.
Kalous ušatý (Asio otus).

Kalous ušatý (Asio otus) na zimovišti v Drnholci.

25.12.2009: Jarní den uprostřed zimy.
Po několika velmi mrazivých dnech, které dokonale pokryly všechny vodní hladiny vrstvou ledu, přichází skoro jarní počasí s teplotami šplhajícími až k 15°C. Led se na větších vodních plochách vytrácí, ale na rybnících zůstává. Leží nad ním hustá, dva až tři metry tlustá mlha. Vypadá to malebně. Vše bohužel doprovází střídavý déšť.
Dopoledne odjíždím, abych mrknul k Novým Mlýnům a k Nesytu. Odjíždím až později, rozlet husí nestíhám. Podél celé délky hráze Věstonické Zdrže je led rozmrzlý a vodní hladina je plná kachen. Z hus jsou tu hlavně velké. Skoro to vypadá v kontextu s tím počasím, jako by se už vracely na hnízdiště. Mezi kachnami jsou dva samci ostralek, párek morčáků malých, samec morčáka velkého a nějací hoholi a poláci.
Nový rybník je pod ledem, ani nezastavuji, abych se mrknul po kormoránech malých. Mířím přímo k pláži Nesytu. Ale i zde je ptactva maličko, jen nad ledem se vznáší mlžný závoj a směrem k Výtopě je na vrstvě vody kryjící led několik desítek kachen, třicet čírek obecných a dva až tři kusy od každého druhu hus. Kolem poletuje minimálně 700 kvíčal. Pak se jdu projít od hráze směrem ke Koňským pastvinám. V rákosí se skrývá několik strnadů rákosních a zaslechl jsem sýkořice. Opocen v tom nenadálém horku a přitom příjemně zrelaxován se vracím k autu. Provázejí mě pěvci - dlasci, strnadi obecní, pěnkavy, pár jikavců a sýkor. Cestou zpět se zastavuji ještě krátce na hrázi Věstonické Zdrže. V dálce na hladině přibylo několik desítek husí, které se vrátily z pastvy. Nade mnou přelétá racek bouřní. Jinak nic zvláštního. Snad jen mlha nad ledem se mírně rozplynula. Končí jeden téměř jarní den uprostřed zimy.
Husy.

Nad zbytky ledu se vznáší nízká hustá mlha.

23.12.2009: Boj s větrnými mlýny.
Po více než týdenní abstinenci konečně jedu zase do terénu. Nepříjemným houstnoucím deštěm a prudkým větrem pohazujícím autem sem tam po silnici hurá k jihu. Jedu po tmě, stěrače kmitají po předním okýnku a ať je jakkoliv, tak asi stihnu ranní rozlet husí z nádrží pod Pálavou.
Síla větru mě překvapuje. Napřed chvíli jen tak sedím v autě, ale pak když chci otevřít dveře, tak musím hodně zabrat, aby se mi to povedlo. Veškerá vodní hladina Mušovské i Věstonické Zdrže je pod ledem. Jen u přepadu je volné oko, které se černá odpočívající ptačí havětí. Nocují tu husy a kachny. Z šera se nejčastěji ozývají běločelky. Podle ptačích siluet odhaduji počet husí na 2.500 ex. Kryju se za stěnou hrázní budovy, jinak by mě vetrné poryvy odfouknuly. Jak přibývá světla, tak mezi husami počítám 70 morčáků velkých. Možná je mezi nimi i nějaký ten hohol a morčák malý. Za mnou zastavuje auto hrázného, který většinu ostražitých hus zvedá. Část se jich pouští k západu a část se motá v prudkém větru a usedá v bezpečné vzdálenosti zase na led Věstonické Zdrže. I v tomto počasí se ozývá střelba doprovázející jejich rozlet. Když pak za dostatečného světla znovu prohlížím stativákem volnou vodní hladinu kryt v závětří otevřeného kufru auta, tak už tolik morčáků velkých nevidím. Rozlétli se po okolí. Zůstaly tu teď hlavně kachny (800 ex.), mezi kterými je jedna čistě bílá, morčáci malí (22 ex.), hoholi (10 ex.), pár hus polních na kraji ledu a dvě nebo tři desítky hus velkých. Snažím se ještě pozorovat z relativního závětří jižní strany propustě, ale moc to nejde. Zapisuji svá pozorování v autě za zamlženými okny. Za tu hodinu tedy odlétlo směrem k západu asi 2.000 hus a dalších cca 4.000 ex. zůstalo na ledě.
Přejíždím k Dolním Věstonicím. Zdejší oko volné hladiny je prázdné, ale nad Strachotínem je vidět husy letící k východu. Během těch slabých deseti minut odlétlo ze zdrží min. 500 ex. Nechce se mi je hledat. Venku pořád funí a prší. Vracím se přes Horní Věstonice a přetínám hlavní silnici na Mikulov dál k západu. Dolní Dunajovice, Brod nad Dyjí a západní cíp zdrží, kde do něj vtéká Dyje. Vše v okolí je pod ledem. Ani kousek volné hladiny. Malé skupinky husí letí dál přes Drnholec k západu. I zde se ozývá střelba. Mnohdy jen kvůli vystřelení samotnému. Husy táhnou vysoko a prudký vichr musí broky vychýlyt z dráhy už po několika metrech.
Pokračuji asfaltkou, která obloukem ze severu objíždí Drnholec, a pak se ještě na okamžik jedu mrknout jižně od Litobratřic směrem na Břežany. V oranici odpočívá menší hejno hus – asi 300 ex. Postupně v menších skupinách se ale vrací k východu. V tom dešti a větru se mi dál „observovat“ nechce. Však není všem dnům konec. Vracím se do Brna. Dnešní boj s větrnými mlýny končí.
Husy.

Hejna husí zvedajících se z polí. Tentokrát jsou vyrušeny střelbou.

12.12.2009: Bernešky v ledničce.
Tentokrát jsme se domluvili na společný výlet na jižní Moravu s Petrem Moutelíkem a Jirkou Ševčíkem. Peťa mě vyzvedává před domem ještě za tmy. Ozývá se nesmělý zpěv červenky a my pak prázdnými městskými ulicemi na konci studené zimní noci ujíždíme k jihu. Na křižovatce silnice směřující k Mikulovu a okresky spojující Pasohlávky a Ivaň stojí dva policajti s blikajícími pendreky a odklánějí dopravu neznámo kam. Na hráz se tedy sledovat rozlet husí nedostaneme. Projíždíme Pasohlávky a zastavujeme na západním konci Mušovské Zdrže VDNM. Kolem nás projíždějí kolony vozidel. Jdeme se projít po hrázi. Na husy si počkáme tady.
Přibývá světla, jdou rozeznat kachny na hladině nádrže a zvláštně se chovající strnad obecný, který se skrývá mezi kameny a nechává si nás přiblížit až na tři metry. První husy opouštějí Věstonickou Zdrž v 7:50. Nemusíme se ani dívat, na jejich vlnící se klíny nás upozorňuje klasická myslivecká kanonáda. Zůstáváme tu asi do půl deváté. Za tu dobu nad námi ve třech vlnách přeletuje 5.400 husí. Všechny směřují dál nad Drnholec a doprovází je i orel mořský. Nejprve jeden, pak dva další. Sledujeme husy dalekohledy. Většina ptáků sice pokračuje dál k západu, ale část jich padá z oblohy do polí ještě před Drnholcem. Tam bude naše další zastávka.
Před Drnholcem skutečně objevujeme hejno hus v pasoucí se na poli. Míjejí nás ale i auta plná myslivců. Čas od času se stále v okolí ozývá střelba. Před sebou máme 1.800 hus. Převládají běločelky s poměrem 6:4 vůči polňačkám. Hus velkých je asi 120. I v tom špatném světle je mezi nimi nápadná jedna berneška bělolící. Je zima, studený vítr proniká i přes oblečení. Za chvíli se oba třeseme jak rosol. Pokračujeme přes Drnholec dál k západu.
Další početné hejno hus (asi 2.500 ex.) sedí na kukuřičném strništi před Litobratřicemi. Než si je stihneme prohlédnout, tak je zvedá střelba. Velké hejno se drobí a rozlétá se na všechny strany. Část hus se vrací k Drnholci a část pokračuje dál k západu. V Litobratřicích odbočujeme na Břežany. Zůstáváme ale v blízkosti Litobratřic. Část hejna husí sedla doprostřed oranice a většina jich hned usedá s hlavou pod křídlem a odpočívá. Mají toho neustálého přeletování a střelby asi plné zobáky. Před námi sedí asi 1.500 hus, mezi kterými nalézáme dvojici bernešek rudokrkých. Je nám nehorázná zima. Zalézáme do auta a vracíme se na Drnholec.
Drnholec objíždíme severně po asfaltkách mezi poli. Cestou potkáváme na jednom strništi 20 šedivek, 2 vrány černé a 120 doupňáků. Pak se vracíme k místu, kde jsme husy pozorovali prvně. Opět se tu seskupily. Je jich tu minimálně 3.000. V blízkosti probíhá bohužel hon. Husy se co chvíli zvedají a zase sedají před nás. Nacházíme opět bernešku bělolící. Blíží se Jirka. Necháváme mu stativák namířený na bernešku. Když už je Jirka od nás s autem už asi jen 20 m, tak rojnice myslivců husy zvedá a ty odlétají pryč. Jirka má smůlu.
Promrzlí se jedeme najíst do Ivaně a po obědě se zastavujeme ještě na Novém rybníku u Sedlece. Kormoráni malí tu nejsou. Přejíždíme tedy ke stále upuštěnému Nesytu.
Na rybníku odpočívá 260 husí, 21 volavek bílých a vzadu na bahnitém dně 60 čejek chocholatých. Světla už zase ubývá. Balíme a vracíme se zpět do Ivaně, kde chceme naplánovat jarní výlet do Izraele. Snad nás ta představa pouštní krajiny trochu zahřeje, když už jsme celý den strávili s berneškami v ledničce dnešního počasí.
Strnad obecný (Emberiza citrinella.

Podivně se chovající strnad obecný (Emberiza citrinella) proplétající se
v naší těsné blízkostí mezi kamením.

5.12.2009: Po dlouhé době na Tovačově.
Po dlouhé době zase Tovačov. Zablácený sychravý den provázený kanonádou myslivců. Ještě, než se všichni střelci rozvezou a usadí na své palposty v okolí Křenovského, tak projíždím jeho vcelku prázdnou hladinu. Obě pravé části Hradeckého jsou upuštěné. Zajímavější je horní pravá část, kde na mělčinách odpočívají racci a kormoráni. Jsou tu asi dvě stovky racků chechtavých, 150 racků bouřních a 80 racků bělohlavých. Další stovky racků bouřních stále přelétají přes rybníky SZ směrem. Ukazují se dva vodouši kropenatí a dva strnadi rákosní. Celkově vzato už sezóna rybníků skončila a přišla doba štěrkoven. Při zpáteční cestě potkávám Tómu Grima, se kterým jsem se tu měl dnes sejít a Luboše Doupala. Ještě chvíli obhlížíme rybníky a pak se přesunujeme k pískovnám.
Nejprve zajíždíme k jižnímu cípu jezera u Annína a pak na plácek na jeho západním břehu. Z jihu jsou vidět hlavně desítky lysek (270 ex.), ale z druhého stanoviště pozorujeme potápku rudokrkou a potáplici malou. Poslední zastávka je u Troubek. Mezi stovkami kachen svítí samci morčáků velkých (3M+2F) a nápadnější je také pár hvízdáků. Světla je málo a tak toho moc k vidění není, jen siluety kachen (850 ex.) v dáli.
Vracíme se do Tovačova a na chvíli sedáme do tepla hospody Šárka. Slepičí vývar, nealko pivko a v jednu to klukům odjíždí zpět do Olomouce. Loučíme se a já se zmrzlým Emilem jedeme do Pístovic. Počasí nám přálo, nebyla mlha a společnost kolegů byla taky příjemná, takže suma sumárum to byl fajn den.
Birdeři.

Dvojice birderů u Troubecké pískovny - jediná fotodokumentace dnešního dne. :)

28.11.2009: Nakonec to byl dnes velmi podařený den. :)
Z Brna vyjíždím ještě za tmy, abych stihnul rozlet husí z Novomlýnských nádrží. V ulicích města je mlhavo, ale v úrovni Modřic najíždím do opravdové mléčně husté kaše. Dohlednost klesá na pět metrů a já si říkám, že z dnešního dne asi nic nebude. Za takového počasí budu odkázaný jen na sluch. Naštěstí se mlha u Nové Vsi vytrácí. Vjíždím do obce a přes silnici přede mnou přeletují koroptve (6 ex.). Rybník se zdá být bez nocujících husí.
Postupně se rozednívá. Na hladině Věstonické nádrže je hrubým odhadem 3.500 hus. První desítka právě odlétá k západu. Doprovází ji střelba z okolí lagun Mušovské Zdrže. Nocoviště začínají opouštět kormoráni velcí. Skutečný rozlet začíná v 7:30. Během následujících 40-ti minut odlétá z nádrže asi 2.700 hus. Většina směřuje na sever a asi jen třetina k západu. Odlétají tiše. Pro vzdálenost nedokážu odhadnou poměr jednotlivých druhů. Zdá se, že myslivci dnes moc příležitostí nedostali. Ještě zapisuji pár morčáků malých (M+2F), nějaké morčáky velké a kaholky (5 ex.).
Přes Pasohlávky směřuji k Drnholci. Před vesnicí odbočuji vpravo do polí. Kukuřičná pole už jsou sklizena, ale husy tu nejsou. Kolem větrolamu poletuje hejno drobných pěvců – asi 100 ex. Je mezi nimi i dvacítka jikavců. Drnholec objíždím od severu a napojuji se na silnici směr Litobratřice. U silnice vidím kolegu, kterého jsem potkal už na hrázi VDNM. Stejně jako já zkouší najít husy. Setkáváme se znovu jižně od Litobratřic směrem na Břežany. Menší hejno hus vyklesalo do polí někde více k východu. Loučíme se a já přejíždím pár set metrů jižně od vesnice směrem na Hrušovany nad Jevišovkou. V posečeném kukuřičném poli vlevo zaznamenávám na horizontu pár husích siluet. Vracím se kousek, parkuji a přezouvám se do gumáků. Je mlhavo a husy jsou v poli špatně rozpoznatelné. Během několika minut mám dvojici bernešek rudokrkých. Škoda, že tu teď můj nový kolega není. Asi 400 m přede mnou se pase zhruba 600 hus. Poměr seveřanek je vyrovnaný. S nimi je tu i dvacítka hus velkých.
Vracíme se s Emilem k Drnholci. Na smrku za obchodem na náměstí je 8 kalousů ušatých. V Březí na hřbitově je dalších 8 ex. V Mikulově kupujeme svačinu a pokračujeme k Novému rybníku u Sedlece. Na břehu snídáme a nad stromy před námi právě stoupá pětice kormoránů malých. Pokračují někam k Mikulovu. Na větvích u břehu, kde s oblibou sedávají, je teď prázdno. Kdoví, kolik těchto ptáků se tu už letos vystřídalo.
Než to dnes zabalíme, tak ještě na skok k Nesytu, když už jsme tady. Přijíždím k pláži a zaznamenávám, že se rybník napouští. Dávám dohromady stativák a koutkem oka vidím na hladině dvojici labutí, které mají podezřele tmavé zobáky. S úsměvem si myslím na labutě zpěvné, které se letošní podzim na jižní Moravě několikrát ukázaly. Když se ale shýbám nad stativákem, tak se můj úsměv hodně rozšiřuje. Na mělké vodě přede mnou plují dvě labutě malé! Nádhera, je to můj lajfík. A to nejen pro ČR, ale vůbec. Jejich těla bíle svítí na naprosto klidné vodní hladině. Zkouším dělat pár dokumentačních snímků mobilem přes dalekohled. Teleobjektiv mé zrcadlovky tak daleko nedosáhne. Kochám se a pak počítám 550 čírek obecných poblíž Sedlece. Labutě se zvedají a přelétají k Výtopě. Přesouvám se tedy ještě ke hrázi a pak na kopeček na východní straně rybníka. Labutě nerušeně loví v hejnu hus velkých (250 ex.). Na mělčině je další stovka čírek obecných a 150 čejek chocholatých. Pod sebou slyším sýkořice vousaté. Oblačnost se trhá a začíná svítit slunce. Nakonec to byl dnes velmi podařený den. :)
Labutě malé (Cygnus columbianus).

Na úplně klidné vodní hladině bíle září těla dvou labutí.
Labutě malé (Cygnus columbianus).

Dokumentační snímek mobilem přes stativák - labutě malé (Cygnus columbianus).

24.11.2009: O zlodějích a střídavém štěstí birdwatchera.
Dnes není kam spěchat. Namísto horečnatého objíždění více lokalit jsme zvolili jen jediný cíl – mrknout se na Pálavu a zjistit, jestli neuvidíme zedníčka. Do terénu se mnou vyrazil kolega Mirek Macků. Modrá obloha rozsvícená sluncem je dnes závodní tratí mraků. Některé z nich za sebou tahají chvosty dešťových přeháněk. Fouká silný vítr.
Nejprve se zastavujeme krátce u Pohořelic, ale v polích není po husách ani památky. Pak brzdíme za autem s bradavicí, které měří rychlost na hrázi mezi Mušovskou a Věstonickou Zdrží. Vodní hladina je rozvlněná a krom kachen a kormoránů na ní není nic zajímavého. Pokračujeme tedy rovnou na malý plácek pod Soutěskou, kde parkujeme. Na zemi vedle auta jsou ještě střepy z bočního okýnka Jarmilova auta. V neděli si někdo zamanul, že se mu do něj bez klíčků podívá. Snad nás nepotká to stejné. Následující hodinku se věnujeme prohlížení skalní stěny Soutěsky. Na zedníčka si tu tradičně hraje několik koňader a rehek domácí. Snad někdy jindy. Auto je po našem návratu netknuté, ale pod silnicí nacházíme bágl s obsahem, jehož součástí jsou veškeré doklady jisté paní z Brna. Chybí jen peníze a snad i nějaká platební karta bez čipu. Ostatní bylo pro zloděje bezcenné. Odjíždíme, za pomoci kolegáčka z práce kontaktujeme majitelku báglu a domlouváme se s ní, že jí ten nalezený ranec přivezeme. Času je ještě dost, tak jedeme k Novému rybníku u Sedlece. Tentokrát kontrolujeme část vodní hladiny ještě před hrází a hned na první pohled zjišťujeme, že jsme na správném místě. Na větvích nad vodou na druhé straně rybníka sedí kormoráni malí. Zatímco v minulých týdnech tu bylo pozorováno až 5 ptáků, tak dneska je jich dokonce 10! To už jsou počty srovnatelné s Chomoutovským jezerem, které se stalo fenoménem letošního podzimu co se pozorování tohoto druhu týče. Jakub Vlček tam 5.11. viděl dokonce 15 ptáků. Nepodařené pozorování zedníčka skalního je zapomenuto. Už jen pro úplnost přejíždíme k Nesytu. Krátce zastavujeme u pláže. Rybník je vypuštěný a většina ptáků se zdržuje až v odlehlém cípu u Výtopy. Pro dnešek nám to stačilo. Teď už nám zbývá jen vrátit nalezený ranec nešťastné paní z Brna a na web napsat varování před nenechavci, kterým by patřilo useknout ruce. Pozor na ně! Pokud pojedete hledat zedníčka, tak nechte auto zaparkované raději v Pavlově nebo Klentnici a zbytek dojděte pěšky. Není to tak daleko.
Kormoráni malí (Phalacrocorax pygmeus).

Dokladovka deseti kormoránů malých (Phalacrocorax pygmeus)
ve společnosti jednoho kormorána velkého pořízená mobilem přes stativák.

17.11.2009: Potáplice malá a býčí koule - moje dnešní Rozkoš.
Už dlouho jsem si sliboval podzimní návštěvu Rozkoše. Nakonec jsme se domluvili s Petrem Moutelíkem a Jirkou Ševčíkem, že si takový výlet uděláme. Ještě před dvěma dny (15.11.) tam Luboš Novák pozoroval 12 sněhulí severních, které bychom si rádi vyfotili. S nimi se na děličce opakovaně objevily i konopky žlutozobé.

Vstávám v šest a o půl hodiny později už ujíždím setmělým ránem pro změnu na sever. Jede se dobře, silnice jsou prázdné, ale poprchává a místy je mlha. Před osmou už jsem v Rudolticích. Dáváme kafčo u Moutelíků a pokračujeme dál. Cesta se natahuje a tak jsme na poloostrově u Domkova až před desátou. Setkáváme se tu s Jirkou a později u vody i s místními birdery Lojzou Holubem a Jardou Vaňkem. Doprovází je Pavel Žďárek - bezedná studnice zkušeností a cenných rad. Jsou tu už dvě hodiny a pozorovali kulíka zlatého a potáplici malou. Tu se nám podařilo najít také, společně s několika jespáky obecnými (7 ex.) v hejnu čejek. V mracích se dělá díra a na půl hodiny vysvitlo slunce. Přesouváme se k Šeřeči, abychom konečně prohlédli hráz rozdělující vodní nádrž Rozkoš na dva díly – větší jižní a mnohem menší severní. Právě tady se vyskytují jak sněhule, tak konopky žlutozobé. Pozorně sledujeme kamenitou hráz, ale máme smůlu. Krom dvojice strnadů rákosních a několika prázdných patron po myslivcích tu vůbec nic není. Jen na mělčině hledá potravu kulík bledý a na vodě je mezi kachnami párek ostralek, několik kaholek a husa běločelá. Nedá se nic dělat. Ani jeden z hledaných druhů se neobjevuje ani cestou zpět po 1,8 km dlouhé hrázi.
Loučíme se s místními a přesouváme se na kraj České Skalice, kde v hospodě se vzhledem stravovacího zařízení z 80. let minulého století dáváme býčí žlázy. Pak se loučíme i s Jirkou a ještě se zastavujeme v jižním cípu nádrže u hráze. Jsou tu jen kachny a roháči. Šeří se. Vracíme se drobným deštěm a chuchvalci mlhy k Rudolticím. Čajík a skvělá buchta u Moutelíků a pak dlouhá cesta setmělým večerem domů. Kdoví, kdy se na Rozkoš zase podívám.
Dělička.

Legendární "Dělička" - hráz dělící přehradu Rozkoš na dvě části - severní a jižní.
Právě tady se dají pozorovat sněhule severní a konopky žlutozobé.

14.11.2009: "Skalní květ" z Pálavy.
Je tu další nádherný den. V Brně mě sice překvapily chuchvalce mlhy válející se po ulicích, ale dále k jihu se dohlednost už jen zlepšovala. Zamířil jsem opět k Novoveskému rybníku, ale na hladině už z hráze nebyly žádné husy vidět. Vyjel jsem nad dědinu směrem na Drnholec, ale ani v polích po nich nebylo ani památky. Severně od Novoveského rybníka se ozývala brutální kanonáda. Husy začaly přece jen v menších hejnech přilétat zhruba od SZ, ale na hladinu Novoveského nesedly a pokračovaly plynule k Novomlýnským nádržím. Ani se jim nedivím. Přesto jsem se k rybníku vrátil a od břehu si jej trochu prohlédl. Krom několika husí velkých patří hladina hlavně lžičákům pestrým (70 ex.) a kormoránům. Nedaleko břehu se mi podařilo zahlédnout límcovanou husu polní L54, kterou jsme tu viděli včera.
Po hladině Věstonické Zdrže je rozptýleno asi 5-6.000 hus včetně těch, které právě od SZ přilétají (11:00). Snažím se pozorně prohlédnout ty nejbližší. Slunce mi pomáhá a vše přede mnou krásně nasvěcuje. Z křoví se ozývá zpěv červenky a opakovaně jsem zaslechl hlas moudivláčka lužního.

Jedu na Pálavu. Příjezdový plácek u Soutěsky je zaplněný auty. Musím parkovat kousek dál na kraji pole. Říkám si, proč se sem zase nepodívat, když jsou na Slovensku hlášeni zedníčci ze zimovišť v nižších polohách. Cpu se šťavnatými jablky z políček pod Soutěskou. Skalní stěna je krásně ozářena a já si říkám, že samotného zedníčka by muselo mrzet, kdyby si tu nezkusil najít něco dobrého k snědku. Jinak je pod stromy ticho. Jen občas se krátce ozve koňadra, zakráká krkavec (2 ex.) nebo zazní sténavý hlas datla. Koňadry poskakují i ve stěně. Říkám si, á zase koňadra a vedle ní další, a zedníček … jejda, zedníček, no to je bomba! Rychle shazuji bágl ze zad a snažím se z něj vyrvat foťák. Pak dlouze hledám zedníčka, který se mi mezi tím ztratil. Netrvá to dlouho a znovu jej nalézám a zkouším pořídit pár roztřesených dokladovek. Vyběhl jsem mírný kopeček a teď prudce oddychuji a ruce se mi klepou. Myslím, že se něco vyfotit povedlo. Důkaz mám. Zedníček probírá škvíry v místech, kde jsem ho viděl prvně i před dvěma lety. Pak chvíli poletuje kolem stěny a mizí v jejích vyšších partiích. Mám radost a zvesela se vracím k autu. "Skalní květ" se nám zase ukázal na Pálavě.
Zedníček skalní (Tichodroma muraria).

Zedníček skalní (Tichodroma muraria) je zase na Pálavě.

13.11.2009: Pátek třináctého.
Volný pátek nešlo proflákat v nečinnosti a tak jsme po ránu vyjeli jen tak nazdařbůh k jihu. Chtěl jsem se mrknout na pole u Pasohlávek po husách a pak na skok k hrázi mezi Věstonickou a Mušovskou Zdrží VDNM. Nic delšího a náročnějšího, protože na zadních sedadlech auta seděli naši věčně nespokojení chlapáci.

Odbočuji na Novou Ves a když za rybníkem zatáčíme na Drnholec, tak si všímám na hladině hejna hus. Jsou krásně nasvíceny sluncem. Tohle si nemůžeme nechat ujít. Zastavuji u silnice směrem na Vlasatice a přes oranici jdeme k vodě. Dostat se tam není snadné. Přístup je zarostlý křovinami. Chlapáci jsou hluční a já se bojím, že těch pár set husí co chvíli odlétne. Ozývají se odsud běločelky, ale skrz pobřežní porost jsou vidět i husy velké a polní. Husy sice zpozorněly, kousek poodlétly, ale naopak blíže k nám a pak se nerušeně projížděly po hladině. Nebyli jsme tedy příčinou jejich nepokoje. Bylo jich tu asi 550 (husa polní – 250 ex., husa běločelá – 250 ex. a husa velká 60 ex.). První překvapení přichází s první límcovanou husou velkou z jižních Čech. To bude mít Jarda Závora radost, říkám si a zjišťuji, že vedle první husy je druhá s červeným límcem a s nimi ve společnosti třetí a ... nakonec i čtvrtá. Paráda! Zvládám je všechny odečíst: B52, B56, B58 a B72. O malou chvilku později nalézám dvojici bernešek rudokrkých. Pouštím Pepe ke stativáku, aby se taky pokochala. Kluci se mezitím snaží dostat do vody nebo lomcují větvemi a my je přiškrcenými hlasy okřikujeme, aby toho okamžitě nechali nebo nám ty pipi ulítnou. Dnes máme opravdu štěstí. Netrvá to dlouho a nacházím pro změnu mladou husu polní se žlutým límcem, který také odečítám: L54. Po dvaceti minutách u rybníka (10:20) náhle z polí přilétají další hejna husí. Jsou jich tisíce zhruba ve stejném poměru druhů, jako těch pár původních stovek. Je to nádhera. Vůbec nereagují na naši přítomnost a žíznivě se napájejí. Náhle je tu kolem 4.000 ptáků. Na druhé straně hejna objevujeme další dvě bernešky rudokrké. Valná většina hus polních má jen malý oranžový kroužek za špičkou zobáku. Podle jeho tvaru jde ale o ssp. fabalis. Jsme tu asi hodinu. Klukům je chladno. Seděl bych tu třeba několik hodin, protože v hejnech husí je stále co objevovat. Pepe s kluky odchází, chci to zabalit, ale nacházím další polňačku se žlutým límcem. Tento je ošoupaný a tři znaky na něm jsou v jedné řadě narozdíl od ostatních límců. Husa se mi pořád ztrácí a jen na pár okamžiků objevuje v zákrytu za ostatními. Nevím, jestli je to správně, ale odečetl jsem 1U6. Uvidíme. Musím jít.

Pokračujeme do Ivaně na oběd. Po obědě doufáme, že chlapáci v autě za jízdy usnou a my si ještě prohlédneme kousek Novomlýnských nádrží. Kluci nám ale moc času nedávají. V autě zlobí a tak jen zběžně zaznamenávám, že na Věstonické Zdrži je asi 2.500 husí a máme tu první morčáky velké (3M+3F) a několik hoholů severních (M+4F). Krom kachen, racků bělohlavých a chechtavých, kormoránů a volavek popelavých je tu 12 potápek roháčů a nad námi přeletuje orel mořský. Na hladině je živo. Vítr nefouká, voda je klidná jako zrcadlo, dá se pozorovat jen ve svetru. Přejíždíme ještě k Dolním Věstonicím, ale situace se opakuje. Musíme zase chvíli přejít k delší uspávací jízdě. Cestou přes Strachotín, Pouzdřany a Vranovice se zdá, že chlapi konečně usnuli. Proplétáme se tedy přes Přibice a Velký Dvůr ještě na skok k hrázi Starého rybníka. Je tu spousta bahna a pracují tu rybáři. Vytahuji stativák a kluci se zase budí a prudí. Zaznamenávám jen pár zajímavých druhů - kolihy velké (5 ex.) se sem přesunuly z Vrkoče, jespáci obecní (6 ex.) a čejky chocholaté (190 ex.). Stovky racků musím nechat na někdy jindy. Škoda. Jede se domů. Stejně to ale dnes stálo za to. Pátek třináctého se tentokrát vydařil. :)
Husy.

Husy přilétají z polí na hladinu rybníka, aby se napojily.

8.11.2009: Husy v polích.
Včera jsme se v plné rodinné sestavě jen krátce projeli autem kolem polí. Krom lovících ťuhýků šedých jsme nepotkali nic zajímavého. Neukázaly se ani husy. Jen pár jejich osamělých hlasů. Nakonec jsme zaparkovali u Dyje nedaleko Drnholce a šli jsme se krátce projít podél řeky. Dva přelétající orli mořští a pak už jen kachny, lysky a labutě. Vlastně ne, zdržovali se tu i dva racci bouřní a směrem k jihozápadu přeřáhlo hejno padesáti lindušek lučních.
Dnes, když vyrážím k jihu, tak ještě během cesty přemýšlím, kam zamířit. Chtělo by to najít nějaké husy. Předvčerejší pozorování všech druhů bernešek a hus malých z maďarského Feröújlaku mě navnadilo. Před tím se chci ještě zastavit u Starého rybníka u Pohořelic, který by už mohl být na bahnech. Silnice jsou suché, dohlednost přijatelná a hejna havranů směřují po ránu na Brno. Všechno je tak, jak má být. :)
Ke Starému přijíždím od severu. Na políčkách po slunečnici se vyskytují menší skupiny pěvců. Dnes mezi stehlíky a konopkami obecnými není vidět žádnou žlutozobou. Nad poli je dost živo. K severu směřují další a další racci a z opačného směru pro změnu zase nějací přilétají. Provoz je ve vzduchu nepřetržitý. Rybník je skutečně prázdný. Racci bělohlaví (135 ex.), racci chechtaví (340 ex.), čejky (270 ex.), čírky a kachny - všichno se zdržuje spíše u hráze, ale tam se mi po výlovu nechce. Přejíždím k hrázi Vrkoče. Hladina rybníka je bez života. Zdá se, že voda stoupla a zaplavila zbývající mělčiny. Nejsou vidět ani kolihy, ani čejky. Ale je možné, že jen nedohlédnu do těch správných míst.
Už od Vrkoče jsem si všimnul několika husích hejn pomalu kroužit a vyklesávat za stromy asi 2 km k JZ. Napřed jsem si myslel, že letí na Novoveský rybník, ale touto hodinou spíš opouštějí vodní hladinu, aby se v polích napásly. Našel jsem je skutečně v polích. Husy se pásly asi 700 m pode mnou ve zbytcích kukuřice. Ze vzdálenosti asi 500 m jsem se pustil do jejich prohlížení. Kukuřice byla ještě dost vysoká a husy se v ní ztrácely. Hrubým odhadem asi 1.500 ptáků. Postupně jejich počet vzrostl asi na 2.000 ex. Zběžně jsem je prohlédl s tím, že se pustím do důkladnějšího průzkumu, když skupinka nějakých magorů přijela na kraj pole a pak se pěšky pustila přímo k nim. Husy se samozřejmě zvedly a odlétly k SZ. Některé se po čase chtěly vrátit, ale chlapíci na poli stále zůstávali a svojí přítomností husy zradili. Škoda. Odhadem tu bylo 150 hus velkých, 800 hus polních a 1.200 hus běločelých. Kolem lovila samice pilicha, přelétlo šest hřivnáčů a na stromě, pod kterým jsem stál přistál strnad rákosní. Mrknul jsem ještě k Drnholci, ale kukuřičná pole tu teprve čekají na sklizeň. Dál se mi už nechtělo. Ti chlapi v polích mě nakrkli. Ale zase vím, kde příště začít s hledáním.
Husy.

Husy odlétající z míst, kde se daly pozorovat - dnes už nemá cenu je hledat.

5.11.2009: Šest druhů racků a malý narozeninový dáreček.
Ráno hlídám a když se pak Pepe vrací, tak sedám do auta a pouštím se hustým provozem napříč přes Brno k jihu. Aspoň na chvíli. Ještě u Modřic nevím, jestli dělám vůbec dobře. Mlha houstne a já se bojím, že dopadnu jako v neděli, kdy se mi svět v mlze srazil na poloměr nějakých 40-ti metrů. Naštěstí se to spíše lepší a těch pár set metrů mi bude bohatě stačit i na Pohořelické rybníky, pro které se rozhoduji až po cestě. U Nové Vsi potkávám na drátech el. vedení asi 150 hrdliček zahradních. Voda ve Vrkoči poznenáhlu stoupá, ale na severním kraji rybníka jsou stále bahna a mělčiny. Hlas kolihy velké jsem zaslechl ještě před tím, než jsem k rybníku přišel. Je jich tu šest. Kdyby zůstal rybník vypuštěný celou zimu, možná by tu zase zimovaly jako v roce 2006. Společnost dělají kolihám čejky (380 ex.), jespáci obecní (7 ex.), krásný kulík bledý, vodouš kropenatý a šest konipasů bílých.
U hráze Starého rybníka zjišťuji, že většina racků, kterých je tu dnes požehnaně, se zdržuje na mělčinách na jeho druhé straně. Asi se chystá výlov, hladina pomalu klesá. Přesunuji se tedy k SV cípu rybníka u sádek. Racci samozřejmě jako na potvoru přelétají co nejdál ode mě. Naštěstí je mám díky stativáku pořád v dosahu. Většinou jde o racky chechtavé (400 ex.) a bělohlavé (190 ex.). Při pozornějším pohledu nacházím osm racků bouřních, tři ptáky v šatu první zimy se znaky racků stříbřitých, jednoho hodně tmavého a menšího mladého racka žlutonohého a stejně tak letošního racka černohlavého. Pěkné pozorování. Budu se tu muset v nejbližší době ještě zastavit.
Když se vracím k autu, tak si všímám asi dvou set drobných pěvců přeletujících mezi políčky se zbytky slunečnice a topolovým větrolamem. Jsou mezi nimi stehlíci, zvonci, pěnkavy, ale i několik jíkavců (6 ex.), vrabců polních a konopek. Když některé konopky důkladně prohlížím, nacházím u nich krátké žluté zobáčky (min. 4 ex.). Tito ptáci jsou na prsou i na hřbetě hustě tmavě čárkovaní. Vypadá to, že jsem se dočkal nového druhu pro ČR – konopky žlutozobé. Ptáci znovu a znovu přeletují sem a tam a jsou plašeni projíždějícími auty. Když pak menší hejno usedá na topoly v mé blízkosti, tak konopky se žlutými zobáky už nevidím. Ptáci se vytrácejí, přeletují jinam. Jako vždy je tu menší pochybnost pramenící z překvapení novým druhem, kterého člověk nečeká a nezná. Byly to ony? Ale ano, první pozorování bylo dost jasné. Při pohledu na hodinky zjišťuji, že jsem tu byl 50 minut. Z konopek žlutozobých mám radost. Díky nim jsem si nadělil takový malý příjemný dárek k té své dnešní čtyřicítce. :)
Pěvci.

Dokumentační fotka na větší vzdálenost - v hejnu pěvců jsou patrni zvonci, stehlíci, konopky a jíkavec.

31.10.- 1.11.2009: Tříhodinový birding a bílé nic..
31. října: Den je nádherný, slunce svítí, obloha je modrá. Zkrátka opožděné babí léto a my máme jen tři hodiny času, po které je zajištěno hlídání našich dvou dárečků. Rychle s Pepem stihnout co nejvíc a přitom si to bez stresu užít. První zastávkou je SZ cíp Vrkoče s menšími rybníčky Zarostlým a Nohavicí. Rybník je po výlovu dopouštěn, ale stále jsou tu rozsáhlá bahna. Slunce bohužel svítí proti nám a tak jsme odkázáni na určování ptačích siluet. Kolih velkých je tu už šest a čejek je na bahnech 370 společně s šesti jespáky obecnými. Na Starém rybníku je dost velkých racků, téměř 160. Bohužel jsou až na druhé straně hladiny. Škoda. Krátce pak zastavujeme na hrázi mezi Věstonickou a Mušovskou Zdrží VDNM, když na hladině vidíme větší množství husí. Pepek hledá nějaké severské kachny a já prohlížím husy, které jsou hodně daleko a částečně v protisvětle. Na vodě je asi 3.000 hus velkých s nepatrnou příměsí severek. Teprve když chceme odjet, tak z oblohy vypadává 1.500 severských hus – polní i běločelé. Jen krátce kontroluji ty nejbližší. Času je málo, musíme jet dál. Na Nesytu pozorujeme první pár hoholů severních a 90 volavek bílých. Hus velkých je asi 500. Bohužel nám všechny přelétají do protisvětla. Na hrázi mám opět pocit, že slyším lindušku rudokrkou. Vsadil bych se, že je to ona, ale její hlas se už neozval. Nechávám to být. Hlohovecký rybník objíždíme a zběžně kontrolujeme Prostřední. Stále je tu 18 vodoušů tmavých, tři vodouši kropenatí a kulík bledý. Mlýnský rybník je překvapivě na suchu. Živo je až na druhé straně u hráze, kde se shromáždilo větší množství racků a nějaké čejky s bahňáky. Přejíždíme tedy ke hrázi. Racků je tu natěsnaných spousta. Člověk by do nich mohl hledět klidně půl dne. Z bahňáků určujeme 34 vodoušů tmavých a nějaké bekasiny otavní. Vzduch se citelně chvěje. Nedá se nic dělat, musíme se vrátit domů. Ty tři hodiny nám utekly nějak rychle.

1. listopadu: Říkal jsem si, že se podívám na sluncem rozsvícenou Pálavu a pak omrknu pole v okolí kvůli husám. Ještě ráno, když jsem nastupoval do auta, jsem si myslel, že by to tak skutečně mohlo být. Oblačnost nade mnou byla jen tenká a prosvítala jí modrá obloha. Na všem ležela vrstva jinovatky a ráno připomínalo to včerejší, po kterém následoval nádherný den. Před Modřicemi jsem pozoroval hejna havranů táhnoucích jako každé zimní ráno ze svého nocoviště u Rajhradu směrem na Brno. O kus dál jsem ale najednou najel do mlhy, která byla tak hustá, že dohlednost klesla jen na nějakých 20 metrů. Pořád jsem si říkal, že jde o lokální záležitost. Mlha se ale válela v tlusté vrstvě všude. Nic se nelepšilo. Žádný ranní rozlet husí a žádné jejich hledání v polích. Byl jsem v bílém mléčném světě, který mě obklopil tichem a samotou. Nenapadlo mě nic jiného, než se jít projít do lomu u Klentnice. Co když se situace zlepší. Ticho narušované jen šustěním opadávajícího suchého listí těžkého vrstvou jinovatky. Občas nějaké zaštěbetání pěvce prolétajícího někde v mlze. Nic víc. Stěží dohlédnu k hornímu okraji stěn lomu. Tentokrát nikam spěchat nemusím. Nezdá se, že by tu byl zedníček. Mezi pěnkavami pozoruji dva jikavce. S chutí zalézám do auta. Je vlezlá zima. Emil se taky celý klepe. Přejíždím k Soutěsce. Když už jsem tady, tak se rozhlédnu kolem. Emila nechávám v autě. Pomalu prohlížím skalní stěnu. Občas se na ní ukáže nějaká koňadra a třikrát rehek domácí. Vítr tu nefouká, stále je slyšet jen šustění opadávajícího listí. Jdu po turistické stezce obcházející SZ svah Pálavy. Cesta vede zhruba po vrstevnici. Viditelnost je tu trochu lepší. Z větví stromů, které jsou už z poloviny holé, střemhlav padají listy. Jinak je stále ticho, které narušuje pouze občasný krátký ptačí hlas. Z podivného drozda se vyklubala cvrčala a vedle ní ještě jedna (letošní druh č. 212). Jdu do sedla pod Děvičky a pak se vracím do Soutěsky. Námraza a mlha. Nic víc. Odjíždím přes Pavlov a Dolní Věstonice. Na hladině nádrží toho moc není. Krom toho tu fučí a je nehezky. Na křižovatce k Ivani se ještě rozhoduji pro obhlídku Vrkoče. Půlku hladiny mi stejně kryje mlha. Je čas se vrátit domů.
Dno rybníka.

Racci a volavky na dně prázdného Mlýnského rybníka. Vzduch se tetelil v krásném dni babího léta.

28.10.2009: Státní svátek a druhy č. 210 a 211.
Státní svátek uprostřed týdne. Je volná středa a my jedeme do Pístovic. Modrá obloha se postupně zatahuje a slunce mizí. Úplně se ztrácí ve chvíli, kdy z Pístovic vyrážím k Tovačovu. Cesta ubíhá rychle. Všude kolem jsou čerstvě zoraná pole. Ještě před několika dny byla na Annínské pískovně pozorována potáplice severní ve svatebním. Tentokrát tedy začínám u pískoven. U Troubek toho moc není - jen kachny a osamělý roháč. Hladinu Annínského jezera obhlížím pozorně. Potáplice tu nejsou, ale mezi kachnami se mi podařilo najít mladou potápku rudokrkou. Je to můj letošní druh č. 210. Ještě nedávno jsem si myslel, že tento rok zůstanu někde u dvoustovky, ale jak je vidět, tak se v průběhu jednoho roku dá při troše štěstí přehoupnout i přes tuto hranici a nemusí to být tak složité. Potom už je to mnohem horší.
Někde od severu se ozývá střelba. Vynechávám tedy Křenovský a parkuji u jižního konce severojižní hráze Hradeckého. Jeho levá dolní část je na suchu, pravá dolní je plná, ale plave tu jen několik roháčů. Levá horní část je také prázdná, jen na jedné kaluži sedí osamělá labuť. Takže všechen život se točí kolem pravé horní části, která je sice napouštěna, ale kolem rákosí jsou stále mělčiny, které obsadily čejky, racci a volavky. U kříže potkávám Luboše Doupala se dvěma kolegy a směrem k severnímu cípu rybníka pak další birdery v čele s Jirkou Šafránkem. Ještě od kříže pozoruji hejno čejek (asi 600 ex.), které zůstávají v neustálém pohybu. Stále dokola vzlétají, přistávají a krouží nad rybníkem nebo usedají na pole. Jsou mezi nimi čtyři jespáci obecní a kulík zlatý. Nad hlavou mi s křikem přelétají tři kulíci bledí. Stihnul jsem jim vyfotit jen zadky. Tak byli rychlí. Krom kachen jsou na hladině hvízdáci (8 ex.), lžičáci (11 ex.), ostralka a minimálně 120 čírek obecných. Ptáci se tu stále mění a doplňují. Co chvíli z oblohy vypadne nová skupina racků nebo přetáhne pět šest kání lesních. Zatímco cestou k severu vidím jen racky bělohlavé, chechtavé a bouřní, tak cestou zpět už je mezi nimi i dospělý racek žlutonohý, což je letošní druh č. 211. Mám rád říjen plný překvapení. :)
Pěnkava jikavec (Fringilla montifringilla).

Nenápadného samce jikavce (Fringilla montifringilla) skrývajícího se ve vrbách
na hrázi Hradeckého rybníka prozradil jeho drsný chraptivý hlas.

24.10.2009: Kam jinam než na rybníky.
Připadám si jako mlsný pes. Konečně nadešel víkend a já už zase nedočkavě od rozednění šmejdím kolem rybníků. Těch pár hodin, co mám k dispozici, je neuvěřitelně krátkých. Do okuláru svého stativáku musím u Vrkoče pořádně mžourat. Světla je pomálu. Na dně rybníka, který se dnes loví, je rozházeno asi 1.200 světlých skvrn racků chechtavých. Nacházím opět pětici kolih velkých a sedm jespáků obecných. Z rákosí Nohavice na mě pokřikuje chřástal vodní a o kus dál naplno zpívá střízlík. Dnes tu ještě bude živo.
Když přijíždím k Věstonické Zdrži, tak už jednotlivé skupiny husí odlétají k západu. Tentokrát je tu min. 2.000 hus velkých a pár desítek polňaček a běločelek. I za nedostatku světla a přes opar nad hladinou je krásně podle siluet poznat, o který druh husy se jedná. U Nesytu jedu rovnou na pláž a mířím dalekohledem zpět k Sedleci. Stovku hus velkých odpočívajících na mělčině u rákosí doplňuje jedna berneška bělolící. Dva roky jsem tento druh neviděl a teď ji mám dvakrát během týdne.
Hlohovecký je bez ptáků a také na Prostředním ptactva ubylo. Stále tu zůstává F morčáka prostředního a čtveřice vodoušů kropenatých. Nejživěji je na Mlýnském. Bahna upouštěného rybníka jsou obsazena vodouši tmavými (52 ex.), jespáky obecnými (35 ex.), čejkami (180 ex.), racky a volavkami, ostrůvek okupují husy velké (160 ex.), běločelé (31 ex.) a kormoráni. Nejprve pozoruji z hráze a potom jdu ještě k pozorovatelně na jižním břehu. Odsud je vidět mezi čejkami kulík bledý. Zajímavé je množství roháčů na všech čtyřech rybnících u Lednice - je tu 126 ptáků.
Vracím se zpět. Na křižovatce u Vrkoče je dopravní kolaps. Stovky aut stojí podél silnice a další stovky na improvizovaném parkovišti na poli u rybníka. Musí tu být několik tisíc lidí. Podobné monstrakce si nechám raději utéci. I když se v posledních dnech citelně oteplilo, tak mi přicházející zimu připomíná mohutné hejno havranů (min. 500 ex.) poletujících na poli u Nove Vsi u Pohořelic. Snad to tu ještě chvíli vydrží bez sněhu.
Mlýnský.

Ostrůvek Mlýnského rybníka u Lednice a Apollónův chrám v pozadí.

20.10.2009: Chyba, kterou se mi nepodařilo napravit aneb birdwatcherská smůla.
Až do včerejška jsem měl z nedělní návštěvy Lednických rybníků příjemný pocit. Pak mi ale přišel mail od kamaráda, který v něm mimochodem zmínil pozorování ibisa posvátného na Mlýnském rybníku právě z neděle 18.10. Trošku mi poklesla čelist. Jaký ibis?, říkal jsem si. Prošel jsem si rubriku zajímavých pozorování na webu ČSO a opravdu jsem tam ibisa našel. Mladého ptáka viděl na jižní straně ostrůvku Zdeněk Hubálek. Kdybych nebyl lenošný, tak mě od tohoto výjimečného zážitku dělilo jen několik desítek metrů. V neděli jsem totiž končil na Prostředním rybníku a na Mlýnský jsem už nešel. Tohle mi opravdu trošku pokazilo náladu. Smířil jsem se s tím, ale včerejší další pozorování ibisa Ondrou Ryškou, které jsem našel dnes ráno ve stejné rubrice webu ČSO, mě už tak klidným nenechalo. V neděli jsem udělal chybu a tak jsem vyrazil na jih, abych se ji pokusil napravit.
K Mlýnskému rybníku jsem přijel od hráze. První pohled do stativáku a … nic! Ostrůvek jsem projížděl několikrát, ale bez úspěchu. Přesunul jsem se tedy k pozorovatelně stojící přímo naproti ostrůvku, ale zase nic. Voda je upouštěná, vystupuje bahnité dno, všude postávají volavky a kormoráni, ale ibis nikde. Ibis posvátný u nás byl pozorován do roku 2004 jen 4x. Snad budu mít ještě někdy v budoucnu možnost, když jeho populace v západní Evropě roste a zatoulává se teď dál k východu častěji. Zapsal jsem si racka malého, jespáky obecné (32 ex.), dvě opozdilé vlaštovky a kochal jsem se divočáky, kteří něco hledali na protějším břehu u vody.
Na Prostředním rybníku mě potěšila samice morčáka prostředního a do zápisníku přibyli vodouši tmaví (50 ex.) a rybák černý. Hlohovecký rybník už se zase napouští. Bohužel tu téměř nic není a ibis už vůbec ne! Jen vysoko nade mnou se točí první větší hejna havranů polních (310 ex.). Zima může začít. S možností pozorovat ibisa posvátného se pomalu loučím. Zajíždím k pláži Nesytu a prohlížím mělčiny u Sedlece. Nic tu není. Chci to zabalit, píšu Pepkovi o neúspěšné výpravě a náhle přilétá hejno hus (13:20). Jsou to hlavně husy velké, ale jsou mezi nimi i polňačky (28 ex.) a běločelky (12 ex.). Prohlížím je a nalézám svoji novou známou s červeným límcem B75 a nakonec i bernešku bělolící. Tak aspoň něco. Nový druh do birdlistu se sice nekonal, ale letošní birdlist bude po dnešním dni přece jen bohatší. Tohle se snad birdwatcherskou smůlou ani nazvat nedá. :)
Mlýnský.

Dokonalé kulisy pro nějaký nový druh - ostrůvek Mlýnského rybníka u Lednice.
Berneška bělolící (Branta leucopsis).

Berneška bělolící (Branta leucopsis) mezi husami na Nesytu.

18.10.2009: Podzimní výlovy rybníků a pozdrav z jižních Čech.
Když se tak dívám na tu sněhovou nadílku, která přišla náhle už před polovinou října, tak si říkám zlatá jižní Morava. Celý týden jsem nebyl v terénu a tak teď nedočkavě prchám ještě za tmy přes Brno směrem k jihu. Je tu podzim, rybníky se upouštějí, vznikají bahna a na nich by mohlo být něco zajímavého.
Hladina Vrkoče klesá, jeho mělčiny opouštějí ještě před rozedněním desítky racků chechtavých a bělohlavých a směřují k severu. Kolem přelétá samice pilicha a ozývá se křik kolih velkých. Jsou tu jako každý rok ve stejnou dobu, tentokrát je jich pět. V dálce na hladině rybníka pozoruji zapomenutou potápku černokrkou. Vysoko na obloze přelétají klíny husí. Už se mezi nimi ozývají polňačky i běločelky. Na hladině Novoveského rybníka je poměrně živo. Zdržuje se tu hodně kachen a 270 hus velkých. Další přelétající husy raději pokračují dál, protože se někde od západního cípu rybníka ozývá divoká střelba. Mezi husama je na hladině jediná polňačka. Je dost tmavá a na poměrně krátkém zobáku má hned za špičkou jen tenký žlutý prstenec - že by rossicus? Škoda, že je pro fotodokumentaci moc daleko. Když projíždím kolem Věstonické Zdrže, tak z ní právě k SZ odlétá asi 300 hus velkých. Krátce se jdu projít na Pálavu do Soutěsky. Dost dlouho mám nad hlavou podivnou půlkruhovitou duhu. Začíná a končí na obloze a celá jakoby byla ve stejné výšce. Obloha se jí podivně usmívá. :)
Nesyt pozoruji od pláže. Veškeré ptactvo se drží u Sedlece. Na druhé straně hladiny pracuje plovoucí bagr. Mezi husami velkými (210 ex.) je asi dvacítka polňaček. Rozsah žluté na zobáku je dost malý, ale zobáky jsou delší, takže nejspíš fabalis. Radost mám z límcované husy velké. Nejspíš je to pozdrav od Jardy Závory z jižních Čech. Na jejím červeném límci je trojice znaků B75. Říkal jsem si, že by se nějaká už mohla objevit.
Hlohovecký rybník je úplně prázdný. Překvapivě ani na jeho dně není příliš živo. V západním cípu rybníka je asi stovka volavek popelavých a uprostřed dva vodouši šedí. Momentálně asi nejzajímavější z menších rybníků u Lednice je Prostřední. Je upuštěný, hladina dále klesá a ptáků je tu nejvíce. Z bahňáků jsou kolem břehů jespáci obecní (34 ex.), vodouši tmaví (35 ex.), bekasiny otavní (12 ex.) a osamělý vodouš rudonohý a kropenatý. Zajímavý je počet roháčů, je jich tu 74. S racky je ve vzduchu také jeden rybák černý. Loučím se s jihem a přes Valtice a Mikulova se zase vracím zpět.
Husy u Sedlece.

Většina ptačího osazenstva Nesytu se držela v jeho západní části u Sedlece.
Zde bylo i hejno hus velkých včetně jedné jihočeské.

9.- 10.10.2009: Ptačí řeka v Krkonoších.
9. října: S Lubošem Novákem a Petrem Moutelíkem míříme k severozápadu. Od Plzně jede ještě Jirka Ševčík. Láďa Jasso nás pozval do Krkonoš sledovat podzimní tah ptáků. Předpověď na sobotu je sice už mizerná, ale jistá naděje by tu byla. Na Jičín a Semily projíždíme nádherným odpolednem babího léta. Slunce svítí, je teplo, listí stromů ztrácí zelenou a získává barvy z podzimní palety. Do Proseče, což je malinká vesnice v Podkrkonoší, přijíždíme těsně před západem slunce. Vítáme se s Láďou, stěhujeme se do penzionu a pak si jdeme sednout do pidihospůdky k pivku a řečem o ptácích – jak jinak? Hospodský nám přináší vařené brambory s tvarohem – pozornost podniku. Je tu fajn. Venku začíná být pořádná zima, obloha cinká hvězdami. Domlouváme se zítra na šestou ranní. Uvidíme, jestli to s počasím vyjde.

10. října: Před šestou se z oblohy ztrácí hvězdy – překrývá je oblačnost. Není to dobré znamení. Cpeme se k Láďovi do auta. Ten na vrcholu každé terénní vlny s napětím hledí k hřebenům Krkonoš, které jsou stále ještě vidět. Oblačnost je nad nimi. Vítr skoro nefouká. Mohlo by to vyjít. Projíždíme Harrachov a kolem Mumlavy stoupáme stále výš. Láďa má povolení k výjezdu na hřebeny. Občas se ve světlech reflektorů objeví přeletující ptačí silueta. Vypadá to, že ptáci táhli už v noci. Auto necháváme pár set metrů pod Voseckou boudou. Stále ještě je tma. Stoupáme smrčinou k boudě. Je klid, jen občas se ozve červenka nebo parukářka. Když jsme kus nad Voseckou boudou, tak se obloha barví do oranžova. Do východu slunce nám zbývá jen pár minut. Konečně jsme v sedle. Je nezvyklé teplo. Nad hlavami nám začínají proudit hejna ptáků. Slunce vyjít nestačí, skrývá je oblačnost. Zato ptáci letí, další a další hejna. Stojíme na kamenech Tvarožníku a užasle hledíme na nekonečnou řeku přeletujících ptačích těl. Průměrně je to každou minutu 200 ptáků. Převažují pěnkavy a jikavci doplnění čížky. Krom těchto druhů se objevuje dalších asi 25 druhů pěvců. Každý má svůj charakteristický způsob letu, siluetu a krátký hlasový projev, kterým se na hnízdišti neozývá. Jsou tu například křivky, lindušky luční, skřivani lesní a pěvušky modré. Je to neuvěřitelné divadlo. Svítá a světla je stále více. Postupně se začínáme orientovat. Láďa co chvíli kontroluje hodinky a sčítá, do diktafonu hlásí počty druhů. Ptačí řeka přitéká z polské strany a při slabém větru proudí v celé šířce sedla. Když vítr zesílí, tak se řeka zúží a ptáci táhnou jen nejnižším místem. To máme na dosah našich rukou. Za ty tři hodiny postávání nás míjí asi 36.000 ptáků! Pak se jdeme projít kolem Polské boudy k Sněžným jamám. Počasí se kazí, začíná pršet. Po dvou hodinách se vracíme do sedla nad Voseckou boudou. Zprvu se zdá, že ptáci už tolik netáhnou, ale je to opravdu jen zdání. Napřed protahuje asi 50 ptáků za minutu, ale intenzita stoupá a v jednu chvíli dosahuje i 420 ptáků za minutu. Láďa je překvapen. Nečekal, že ptáci potáhnou v takových počtech a ještě daleko po poledni. Měli jsme opravdu štěstí a dnešek nám vyšel. Když si uvědomím, čeho jsme právě svědky … je to neuvěřitelné a velkolepé. Zkušenost, která je jen obtížně sdělitelná.
Dáváme boršč na Vosecké boudě a sjíždíme z kopců, abychom se zastavili ještě v Kořenově. Když na hřebenech hodně fouká, tak si chodí Láďa stoupnout ke hřbitovu. Ptáci táhnou i nad tímto sedlem ve výšce zhruba 800 m n.m. Počasí se už pokazilo, ale menší hejna ptáků se stále pohybují JZ směrem. Končíme a provlhlí deštěm se vracíme na penzion. Jsme utahaní, vymrzlí, ale vrcholně spokojení. Láďa večer provádí vyhodnocení svých záznamů. Za ty čtyři hodiny sledování jsme pozorovali 47.898 ptáků! Dalších asi 25.000 ex. mohlo prolétnout za ty dvě hodiny, co jsme byli na výšlapu ke Sněným jamám.
Východ slunce.

Východ slunce v sedle nad Voseckou boudou v Krkonoších. Ty tečky na obloze
nejsou nečistota na čipu fotoaparátu, ale táhnoucí ptáci.

8.10.2009: Spouštějí se rybníky u Lednice.
Rybníkům u Lednice klesá hladina. Dají se tu zahlédnout stále ještě nějací bahňáci, ale hlavně jde teď o království volavek a husí. U Nesytu vzduchem poletuje spousta menších pěvců ozývajících se jen zkratkovitě. Několikrát mám pocit, že slyším i lindušku rudokrkou, která mi utkvěla v paměti (nebo spíš v uchu) při návštěvě Hortobágy. Hlohovecký rybník je z velké části vypuštěný. V mělké vodě loví volavky a početné hejno kormoránů. Bahňáci až na čejku žádní. Stále zpívají budníčci menší, rehek domácí, špaček obecný a šoupálek krátkoprstý. Volavek popelavých je tu 81 volavek bílých 68. Prostřední rybník je jen mírně upuštěný, ale jeho hladina je přecpaná ptáky. Jen hus velkých tu odhaduji 800 ex. a další dvě stovky jsou na vedlejším Mlýnském rybníku. Pak jsou tu stovky lžičáků, čírek obecných, poláků velkých a mezi roháči i dvě potápky černokrké. Konečně taky pár bahňáků - čejky (120 ex.), vodouši tmaví (20 ex.), vodouši kropenatí (2 ex.) a po jednom vodouši rudonohém a šedém. Jsem zvědav, jak se to tu bude v příštích týdnech vyvíjet.
Husy a rackové.

Nejpočetnějším druhem upuštěného Prostředního rybníka jsou husy velké (Anser anser).

3.10.2009: Evropský Festival ptactva - Nesyt.
Tradiční podzimní akce konané v rámci Evropského Festivalu ptactva jsou letos zaměřeny na fenomén ptačího tahu. Jedna z těchto akcí proběhla také u Nesytu, kde Jožka Chytil předváděl odchyt a kroužkování. A protože počasí bylo nádherné a my o víkendu zůstávali v Brně, tak jsme i s omladinou vyrazili k jihu. Propásli jsme sice první odchyt ptáků, kdy jsme si mohli prohlédnout vodouše tmavého a jespáka obecného, ale brzy následoval další. Jožka nad mapou světa povídal několika desítkám zájemců o ptačí migraci a my si pak mohli z blízka prohlédnout sýkořice, dva mohutné strnady luční, strnady rákosní, vrabce polní a rákosníka velkého, kteří uvízli v sítích.
Mezitím už vyšel na obhlídku Nesytu Jarda Závora s dalšími zájemci. Domluvili jsme se, že se potkáme na pláži. Přijeli jsme tam tak akorát. Severozápadní cíp rybníka u Sedlece byl krásně nasvícen sluncem a na bahnitých březích se krmili bahňáci - jespáci bojovní (3 ex.), jespáci obecní (35 ex.) a vodouši tmaví (asi 30 ex.). Z východu přilétaly další a další husy velké a předváděly krkolomné vzdušné přemety, kterými vyklesávaly k vodní hladině. Na druhé straně rybníka se ukázala čtveřice orlů mořských a nad rákosinami se přelévalo pulsující hejno tisíců špačků.
Vracíme se k váhovně i s Jardou Závorou, abychom byli přítomni dalšímu kroužkování. Tentokrát se chytil i ledňáček. Když je držen v ruce, tak pomalu otáčí hlavou z jedné strany na druhou. Jožka ho pak pokládá jedné malé dívce zády do dlaně a ledňáček zůstává ve strnulé poloze ležet. Pak odlétá. Loučíme se a velkým obloukem se vracíme domů. Ať žije nádherné babí léto!
Ledňáček říční (Alcedo athis).

Strnulý ledňáček říční (Alcedo athis) odpočívající v dlani jedné z přítomných dívek.
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter