> fotozápisník > archiv 2009/03
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2009/03)



20.9.2009: Blízké setkání s jespákem obecným.
Obloha je od rána čistě modrá, vzduch se postupně ohřívá, kolem poletují vlákna babího léta, je nádherné počasí. V Pístovicích zpívají rehci domácí a budníčci menší. Jakmile objevuji v polích za Hrubčicemi několik čejek, tak neváhám a zastavuji. Žádný výjimečný objev se ale nekoná. Ranní chlad vystřídalo pěkně teplé počasí. Vzduch nad poli se tetelí. Vzadu za Hradeckým rybníkem sedí na židličce v polích Luboš Doupal a kontroluje nataženou síť. Občas vstane, udělá pár rychlejších kroků a vytáhne z ní nějakého dravce. V bohatém labutím osazenstvu rybníka se často a nápadně ozývá labuť zpěvná (stará známá se žlutým límcem 7R42). Příchod podzimu oznamují hvízdáci (3 ex.) a ostralky (5 ex.). Podél hráze přetahují k jihu menší hejna pěvců. Když chci vyfotit lovícího orlovce, tak mi dochází místo na paměťové kartě. Vynahrazuji si to ale o chvíli později. Pár metrů před křížem stojí na betonku u vody jespák obecný. Když vidí Jirka Šírek, Jirka Šafránek, Áda Goebel a Mirek Neznámý, jak jsem uprostřed kroku ztuhl a pomaličku pokládám stativák a z ramene sundávám foťák, tak jdou od kříže za mnou. Sešlo se nás tak při focení naprosto krotkého bahňáka celé hejno ornitologů. Jespák pózuje, přivírá očka, ale je ve stínu. Fotíme ho z několika metrů. Pak ho Emil vyplašil a jespák přelétá na slunce u kříže. Děláme pár obrázků a Emil ho znovu zvedá. Naštěstí bahňák přelétá jen o kousek dál a sedá na plechovou loď u břehu. Tady jej dosyta fotíme pěkně nasvíceného sluncem. Odpočívá, sedá si na plech, nahřívá se, zavírá oči a snad i kratičce podřimuje. Asi po čtvrt hodině najednou zpozorní, postaví se a několikrát se hlasitě ozve. O chvilku později se přidává k dalšímu jespáku obecnému, který s křikem prolétá kolem nás. Oba mizí směrem k jihu. Byl to krásný zážitek. Loučím se s ostatními a vracíme se s Emilem k autu.
Jespák obecný (Calidris alpina).

Krotký jespák obecný (Calidris alpina) na kovové loďce u břehu.

16.9.2009: Den ve znamení krahujce a poštolky.
Ať jsem dnes zastavil kdekoliv, tak se dříve či později objevila alespoň jedna poštolka obecná a krahujec. Ve dvou případech ze tří pak na sebe oba tito malí dravci s hravostí útočili a proháněli se po obloze. Na první lokalitě mi krahujec zvednul z bahnité mělčiny rybníka všechny bahňáky, kteří se ale naštěstí zase vrátili zpět. Jen devatenáct kolih velkých zmizelo do polí. Z těch menších bahňáčků jsem si zaznamenal jespáky malé (4 ex.), jespáky obecné (7 ex.), jespáky křivozobé (2 ex.), kulíky písečné (5 ex.) a pár dalších druhů.
Pak jsem zastavil v polích. Nedalo mi to. Na strništi postávaly čejky (225 ex.) a v menších hejnech bylo stále v pohybu několik stovek špačků - odhadem asi 2.000 ex. No a kolem blízkého stohu se zase honila dvojice poštolek a krahujec. O jedné z čejek jsem si pár okamžiků myslel, že by mohla být i nějakým větším kulíkem. Pak se otočila a bylo po nadějích.
No a na závěr jsem se mrknul na Pálavu do Soutěsky. Také zde poletovalo dokonce osm poštolek a občas se s nimi ve vzduchu potkal krahujec nebo jeden z dvojice krkavců velkých. Listí už začíná žloutnout, ale ještě pořád se dá zaslechnout zpěv budníčka menšího. Tuto část pozdního léta a počínajícího podzimu mám rád.
Ptačí siluety.

Siluety ptáků z pálavské Soutěsky - poštolky obecné, krahujec a krkavec velký.

12.9.2009: Pomalá jízda melancholickým podzimem.
Už někde za Bedihoští zpomaluji a čtyřicítkou projíždím kolem nekonečných strnišť a zoraných polí. Den je zamračený, chladný a podzimně zasmušilý. Co chvíli zastavuji a stativákem prohlížím okolí. U Klopotovic nacházím hejno čejek (450 ex.). Traktor na poli zvedá také kolihy velké (5 ex.). Neozývají se, letí nízko nad zemí, vůbec bych si jich nevšimnul. Západně od Tovačova se oře další pole. Jsou tu racci chechtaví a šedivky (19 ex.). Následuje téměř prázdná Troubecká pískovna a Annínská jezera. Na hladinu se právě snáší dvojice labutí velkých doprovázená hlasem labutě zpěvné. Ta letí opodál a také přistává na hladinu k hejnu, které tu už bylo. Stará známá Zpěvanka se žlutým límcem 7R42. Přes pole jedu nahlédnout ke Křenovskému rybníku. Předpokládal jsem tu srocení myslivců, ale nikdo tu není. Od sádek Hradeckého rybníka vidím, že jsou jeho hráze obsazeny rybáři a dalšími postavičkami s loveckými psy. Pro tentokrát si chci návštěvu rybníka odpustit, ale nedá mi to. Zastavuji na jižním konci severojižní hráze a pak ještě přijíždím k rybníku od severu z Věrovan. Počty nezjišťuji, ale pár zajímavostí zaznamenávám. Nade mnou přetahuje luňák hnědý a nad hladinou loví orlovec říční. Mezi kachnami nacházím také sedm hvízdáků eurasijských. Nad rybníkem stále přeletují labutě – tolik jsem jich ve vzduchu dlouho neviděl. Mají letecký den.
Pak si užívám pomalou jízdu hanáckými pláněmi. Koukám po polích, po drátech elektrického vedení, kochám se a nikam nespěchám. Všude se vznáší desítky dravců – převážně pochopů, kání a poštolek. Na strništích postávají volavky. Je podmračený podzimní den. Přepadá mě teskná melancholie končícího léta; vůbec mi to nevadí. Užívám si to.
Čejky a špačci.

Nápadně zbarvení špačci a čejky se na strništích docela dobře hledají. Horší je to s nenápadnými
bahňáky - a mohou to být i relativně velké kolihy, které dokonale splynou s okolím.

10.9.2009: Letošní druh č. 202
Konečně jsem si všechna pozorování začal vkládat do excelovských tabulek, ze kterých se získají snadno a rychle různé mezisoučty a sumáře. Je to sice zdlouhavé a pracné, ale snažím se takhle naskládat do tabulek všechny záznamy i zpětně za několik minulých let. Když jsem minulý měsíc zapisoval lyskonoha úzkozobého, tak jsem s překvapením zjistil, že je to můj letošní druh č. 199. Říkal jsem si, jestli vůbec letos dvoustovky dosáhnu, ale netrvalo to dlouho a 29.8. mi do seznamu přibyl druh číslo 200 v podobě kulíka zlatého a druh číslo 201 v podobě kolihy malé. Při troše štěstí tedy není zase tak náročné dosáhnout v našich podmínkách 200 pozorovaných druhů za jednu nebo dvě sezóny. Pak už to jde ovšem pomaleji a pomaleji.
Dnes jsme s Jirkou Šírkem vyrazili omrknout několik jihomoravských lokalit. Hned na té první nás čekal tenkozobec opačný, kterého jsem letos viděl jen jednou v dubnu. Prohlédli jsme všechny bahňáky, abychom mezi nimi našli také krásného mladého kulíka bledého. Takže letošní druh č. 202 do mého birdlistu byl na světě. Na lokalitě se mimochodem zdržovalo 14 druhů bahňáků. O pár kilometrů dál si Jirka dopřál na Nesytu dokonce nový druh do svého seznamu ptáků pozorovaných v ČR. Kormorán malý se stal položkou č. 273 jeho českého lifelistu. Zajímalo by mě, jestli se někdy alespoň přiblížím k podobnému číslu. :)
Kulík bledý (Pluvialis squatarola).

Půvabný mladý pták kulíka bledého (Pluvialis squatarola) s charakteristickými černými skvrnami pod křídly.

5.9.2009: Je tu čas honů, přichází podzim.
Většina včerejšího dne propršela. Ráno se zatažená obloha protrhala a ukázalo se slunce. Neváhám, sedám s Emilem do auta a jede se na Tovačov. Strniště jsou plná dravců a špačků. U Bedihoště potkávám ťuhýka šedého. Když stavím v polích za Hrubčicemi, je tu sice poměrně slunečný, ale studený podzim. Vzduch je po deštích čistý, dohlednost skvělá – takový ten hezký chladný den babího léta.
Čekám, co mi posečené lány polí mezi Hrubčicemi, Klopotovicemi a Tovačovem nabídnou. Dnes se tu nepracuje, ale hejno čejek nacházím. Je ve stejných místech jako posledně. Prohlížím si je pečlivě stativákem. Celé hejno je krásně nasvíceno sluncem. Občas se mi zdá, že slyším kulíka zlatého, ale najít se mi ho nepodařilo.
Před sádkami Hradeckého rybníka parkují asi dvě desítky aut a kolem nich se rojí zelené postavičky s puškami. Myslivci si přišli zastřílet. Nemá cenu ani zastavovat a vystupovat z auta. Rovnou to otáčím a zajíždím k hrázi protínající Hradecký rybník od severu k jihu. Slunce stále ještě svítí. Na levé dolní části se zdržují labutě (na celém rybníce celkem 133 ex. včetně té se žlutým límcem 69PA) a v těsné blízkosti rákosin pravé dolní části se skrývají kachny a poláci, které sem zahnala divoká střelba od Křenovského rybníka. Krom jednoho poláka malého, samice zrzohlávky a dvojice rybáků obecných tu není nic zajímavého. V jednu chvíli nade mnou krouží v jednom stoupáku 12 kání lesních. Nedaleko severního cípu rybníka nalézám na hladině křídlovaného roháče – ať žijí myslivci! K autu se vracím už zase pod šedivou zamračenou oblohou.
Podzim.

Na polích a v okolí rybníků se povalují prázdné nábojnice, objevují se labutě s otravou olovem,
racci přepeřují do zimního a postupně mizí a na strništích se shromažďují hejna čejek - je tu podzim.

2.9.2009: Na skok u Lednice.
Ráno je jasné, slunečné a chladné. Vzduch se ale ohřívá velice rychle. Od západu se blíží oblačnost. Nedá mi to, abych na chvilku neutekl do terénu. Malému mokřadu u Lednice kralují brodiví. V rákosí a jeho okolí se skrývá nejméně 65 volavek bílých, 40 volavek popelavých, 4 volavky stříbřité a dokonce 4 mladé volavky červené a 16 čápů černých. Z bahňáků jsou nejpočetnější vodouši tmaví (44 ex.) a bekasiny otavní (27 ex.). Lokalitu mám proti slunci, ale už jsem tu dlouho nebyl a tak si ranní útěk z práce užívám. V dálce nad polem, po kterém jezdí traktor a oře, se zvedají menší hejna čejek a špačků. Tam by to chtělo hledat. Přístup by byl ale složitý a chtělo by to více času. Už se těším na víkend.
Slavík modráček (Luscinis svecica).

Nenápadný slavík modráček v protisvětle a na velkou vzdálenost - každá fotodokumentace dobrá.

29.8.2009: Nebojme se nových druhů?
Vyrážím do deště. Ještě na kraji Pístovic si říkám, jestli to má cenu, ale znovu si uvědomuji pravidlo, které říká, že i za špatného počasí se dají vidět zajímavé věci a pokračuji dál. Stěrače se mi míhají po předním okně po celou cestu až k Hrubčicím. Tady přichází mírně nervózní očekávání, co přijde. Výzvou jsou opět bahňáci poztrácení v polích. Vsadil bych se, že i kulíci hnědí přes naše území táhnou a je jen otázkou času, kdy někdo najde místo, kde se v polích zastavují. Několikrát za vesnicí zpomaluji a zastavuji na kraji cesty. Hledám čejky. Vždy když vylezu z auta, tak si nad sebe a stativák musím rozdělat deštník. Občas dost hustě prší a dalekohled je za chvíli mokrý. Někde v úrovní Klopotovic jezdí po poli traktor a oře. Nedaleko něj se shromáždily čejky, stovky špačků a racků chechtavých. Zastavuji, vytahuji opět stativák a pod deštníkem se pouštím do prohledávání pole.
Racků je tu několik stovek a stejně tak čejek. Tentokrát se ani při jejich přeletech, když jsou vyplašeni traktorem, neozývá žádný zajímavý hlas. Fouká svižný vítr a stále prší. Nacházím dva mladé racky černohlavé a ve vzdálenosti asi 150 m objevuji bahňáka. Napřed mě zaujal hlavou s výrazně bílým nadočním proužkem, který se táhnul až za oko a s tmavou čepičkou. Žádný kulík to ale nebyl. Tmavý zobák byl poměrně dlouhý a mírně zahnutý dolů – jeho délka odpovídala jespáku obecnému. Zbarvením připomínal jespáka bojovného, ale byl menší. Při projetí traktoru odlétl, ale později jsem ho znovu našel a několikrát se ho pokusil zdokumentovat mobilem přes stativák. Nad sebou deštník, se kterým mi cloumal prudký vítr, déšť a v ruce roztřesený mobil, kterým hledám průhled dalekohledem. Pár fotek jsem udělal. Znovu jsem se přesvědčil, že vzhledem pták velice připomíná jespáka bojovného, ale hlava má zcela netypické znaky.
Každá určovací příručka nabádá, abychom se neznámého ptáka nejprve snažili určit jako běžný druh. Na druhou stranu právě důkladným prohlížením těch běžných druhů se dá objevit i něco exotičtějšího. Tímto způsobem jsem mezi chocholačkami svého času na Tovačově našel poláka proužkozobého. Jen to nechce právě ty běžnější ptáky přehlížet a automaticky je považovat za nezajímavé.
Pro ty z vás, kteří by mi chtěli poslat svůj názor na určení bahňáka, přikládám jeho popis, který jsem ještě na místě udělal v autě: Menší, než j. bojovný, velikost zhruba j. obecného; tmavý mírně dolů zahnutý zobák délky j. bojovného; za letu tmavý střed ocasu s postranními letkami bílými – snad bílé V na kostřeci jako u j. bojovnéh a tenké bílé linky přes křídla; bílý spodek křídel; výrazný bílý nadoční proužek a tmavá narezlá čepička; v klidu ocas stejně dlouhý jako křídla; světlé podélné proužky na zádech; tmavé čárky po stranách krku; na křídlech a hřbetě pera s černými středy a světlými béžovými lemy; světle béžová prsa přecházejí ve světlé břicho; tmavě šedozelené nohy; postoj přikrčenější, než u j. bojovného; zkrátka mladý jespák bojovný s čepičkou, bílým proužkem nad okem a tmavými čárkami po stranách krku; na první pohled bahňák, kterého jsem ještě nikdy neviděl!
Na Hradeckém rybníce pak pozoruji mimo jiné 2 rybáky bahenní (ad.+juv.), mladého racka malého, mladého racka černohlavého, ostralku štíhlou (F), neuvěřitelných 840 lysek černých, mezi labutěmi velkými (118 ex.) starou známou se žlutým límcem 69PA a za rybníkem pak orlovce říčního a dva bělořity šedé.

Poznámka:
Po důkladném prolistování příslušné literatury a po konzultaci s několika kolegy je tedy tím záhadným bahňákem mladá samička jespáka bojovného (Philomachus pugnax).
Ptáci na polích.

Ideální prostředí pro zajímavá podzimní ornitologická pozorování.
Jespák.

Neobvykle zbarvený mladý jespák bojovný nebo špek?

22.8.2009: Myslel jsem si na kulíka hnědého a kulík tam byl - ale zlatý. :)
Když vidím obrovské lány obilných strnisek Hané, tak mi to znovu připomene kulíky hnědé z fotek na Hortobágy. Maďarskem už začali protahovat a vsadil bych se, že přelétají i nad naším územím. Jen mít to štěstí, aby se zastavili právě tam, kde má člověk vytažený stativák.
Za Hrubčicemi sedí v polích racci chechtaví. Napřed zastavovat nechci, ale když mi přes cestu přeletí několik čejek, tak brzdím u krajnice. V polích je jech asi 500 a doplňuje je tisícovka špačků. Prohlížím si je a dál si sním o kulíkovi hnědém. Pak se ozve hvízdání a skutečně přilétá kulík. Je to ale kulík zlatý a ještě částečně ve svatebním. Prohlížím si jej a když znovu s křikem vzlétne, tak se k němu přidává koliha malá. Krásné pozorování. Kdyby se ani jeden z těchto neobvyklých ptáků neozval, tak bych si jej ani nevšimnul.
Hladina Hradeckého je „přecpaná“ ptáky a hráz je plná rybářů, kteří do sebe právě cpou pečené maso. Emil žebrá u každého z nich. Když nechtějí dát, tak štěká. Po delší době se nám zase vrátila „Zpěvanka“ - labuť zpěvná se žlutým límcem 7R42. K dalším zajímavostem patří bukáček malý, samec hvízdáka eurasijského v krycím šatu, racek malý v zimním šatu, husice nilská, čtveřice rybáků černých a deset potápek černokrkých. Rybáři právě dojedli a tak se můžeme pomalu vracet k autu.
Kulík zlatý (Pluvialis apricaria).

Dospělý kulík zlatý (Pluvialis apricaria) přepeřující do zimního šatu
- dokumentační fotka mobilem přes stativák.

12. -14.8.2009: Pár momentek z dovolené.
12. srpna
S Pepem a dvojčaty se jedeme mrknout k Tovačovu. Po kameňáčkovi u Troubek není ani památky. Jestli se tu zdržuje ještě dnes, tak asi hledá potravu někde na štěrkových březích, které jsou velice rozlehlé a k nepřehlédnutí. Ale skoro bych se vsadil, že tu byl jen několik hodin a zase pokračoval dál k jihu. Na jezeře se těží, bagr i kovové pontony, kde včera kameňáček posedával, jsou v pohybu. Asi 250 metrů od nás loví na mělčině u břehu tři morčáci velcí. Nejspíš jde o mladé, kteří přišli na svět někde na Bečvě, tedy o domácí ptáky. Na Hradeckém se objevilo větší množství potápek černokrkých (11 ex.), pozorujeme dospělého orla mořského a dva osamělé rorýsy.

13. srpna
Po poledni mi dnes volal Petr Moutelík s několika zajímavostmi, které zjistil na webu ČSO. První z nich bylo pozorování jednoho či více lyskonohů úzkozobých ze Znojemska se včerejším datem a druhou z nich pak údajné pozorování zedníčka skalního z 5.8. z Pálavy. Zatímco druhá informace se mě zase tolik nedotknula a připadala mi skoro až nepravděpodobná, tak na tu první zareagovalo mé twitcherské já dosti pozitivně. Když mě pak s pohledem upřeným doblba sledovala chvíli Pepík, tak mi říká: jeď tam prosimtě, kdo se má na tebe dívat? Napřed jsem nechtěl, ale nakonec by mi to bylo líto. Jen co chlapi usínají, tak vyrážím. Když z Rousínova najíždím na dálnici, tak nad ní v jednom stoupáku krouží 30 čápů bílých. Na lokalitě se pak skláním nad stativákem a projíždím břehy. Sám se divím, jaké mám štěstí, lyskonoh je u protějšího břehu a skrývá se pod převislou vegetací. Na volnou hladinu se mu nechce. Je to krásný mladý pták. Následující skoro hodinu prohlížím břehy a ostatní ptáky. Lyskonoh se celou dobu skrývá ve vegetaci u břehu. Dokumentační foto se mi bohužel kvůli velké vzdálenosti nedaří. Ještě nazdařbůh párkrát cvaknu zrcadlovkou a několikrát mobilem přes stativák. Bylo to krásné a do birdlistu mi tímto výletem přibývá 256. druh mnou pozorovaný v ČR a 199. druh tohoto roku.

14. srpna
Konečně mám na vlastní oči možnost vidět lokalitu, kterou tak často na webu ČSO uvádí v zajímavých pozorováních Petr Moutelík - poldr u Žichlínku. Kluci se popelí ve štěrku u jednoho z uměle vybudovaných říčních meandrů a v naší těsné blízkosti poletují tři ťuhýci šedí. Občas se od nich ozývá zajímavý zpěvný trylek. Tento hlas od ťuhýků šedých, kteří se u nás na jihu objevují až v zimě, neznám. Je tu pěkně. Poldr je mladý a vegetace tu prochází bouřlivým vývojem. Jsem zvědav, jak to tu bude vypadat v budoucnu. Až do následujícího dne jsme hosty u Petra a jeho rodiny. Podnikáme výletu do okolí a užíváme si nového prostředí, kterému dominují hlasy křivek obecných.
Labuť velká (Cygnus olor).

Labuť velká (Cygnus olor).

11.8.2009: Tovačov s překvapením nakonec.
Deštěm skrápěné Vyškovsko opouštím až dlouho po poledni. Stačí pár desítek kilometrů a vítá mě polojasné Přerovsko. V Tovačově jsem v tuto denní hodinu jen výjimečně. Většinou přijíždím ráno. Když pak pochoduji v závětří a na slunci, tak je docela horko. Na hrázích ovšem příjemně pofukuje vítr. Na hladině panují lysky a nově přepeření čisťoučcí racci chechtaví. Z vrby u hráze odlétá dospělý kvakoš noční. Jinak tu není nic zajímavého. Až když se obracím u severního cípu Hradeckého rybníka zpět, tak nad rákosím přelétá bukáček malý a ozývá se chřástal vodní. U ostrůvku stále hlídkuje samec husice nilské.
Říkám si, že k Annínským jezerům nemělo ani cenu jezdit. Na březích jen pokřikují rybáři a na hladině nic není. Uvažuji o tom, jestli vůbec pokračovat k Troubkám. Dlouho jsem tam ale nebyl. Co kdyby? Přejíždím pak dalekohledem prázdnou hladinu pískovny u Troubek. Jen na umělých ostrůvcích posedávají rybáci obecní (12 ex.) a na pontonech spojujících bagr se souší jsou racci chechtaví. Je mezi nimi ovšem i nenápadný bahňák. Moc dlouho nedumám nad tím, o co se jedná. Je to více, než jasné – mám krásného dospělého kameňáčka pestrého v letním šatě. Ještě v neděli jsem Pepíkovi říkal, že bych se vůbec nezlobil, kdybych tento druh v terénu konečně potkal. A je to tady, birdwatcherský bůžek mě vyslyšel. Nový druh do mého birdlistu pro ČR.
Pískovnu ještě objíždím, abych se dostal trochu blíž. Zkouším dělat fotodokumentaci digiscopingem za pomoci zrcadlovky. Vůbec mi to nejde. Když sáhnu k opasku pro mobil, tak nahmatám jen prázdné místo, bohužel jsem jej zapomněl na chalupě. Poslední dobou většina mé dokumentace na větší vzdálenost vzniká právě díky mobilu a dalekohledu. Dost mě ta neschopnost pořídit alespoň nějakou fotku rozladila. Na chalupě nakonec zjišťuji, že něco přece jen vyšlo (viz níže).
Kameňáček pestrý (Arenaria interpres).

Dospělý samec kameňáčka pestrého (Arenaria interpres) v letním šatě.

9.8.2009: Původ slůvka twitcher, 14 druhů bahňáků a Pepíkův birdlist.
Twitcher je ten, který je pro nový druh do svého birdlistu ochoten cestovat velké vzdálenosti, jen aby si jej odškrtnul. Myslel jsem si, že tento výraz je odvozen od anglického twich - trhnout, škubat sebou a že souvisí s tím vnitřním pnutím či cukáním, které vášnivý birdwatcher pocítí při zmínce o výskytu nového druhu, který ještě neviděl a musí za ním tedy vyrazit. Ale ono je to jinak. Tímto termínem byl v 50. letech minulého století označován díky svému nervnímu chování anglický birdwatcher Howard Medhurst. Až posléze se přenesl tento výraz na každého, kdo byl původně označován v souvislosti s birdwatchingem jako "lovec zářezů" či "lovec odškrtávač". Tolik malá etymologická vsuvka.
Zmíňuji ji proto, že jsme si s Pepíkem opět po nějaké době na twitchery zahráli. Mezi bahňáky, které jsem v pátek pozoroval, byly i dva druhy, které Pepík ještě neviděl. Když se nám podařilo zajistit na tři hodiny hlídání dvojčat, tak bylo jasné, kam vyrazíme. Vše klaplo, jak mělo - měli jsme možnost vidět čtrnáct druhů bahňáků a mezi nimi i pisily čáponohé a dva vodouše štíhlé. Pepkův birdlist se zase o kousíček prodloužil.
Vodouš štíhlý (Tringa stagnatilis).

Další z rozmazaných dokladovek vodoušů štíhlých (Tringa stagnatilis)
pořízená mobilním telefonem přes dalekohled.

7.8.2009: Patnáct druhů bahňáků.
Jak je vidět na návštěvnosti tohoto webu, všichni jsou na dovolených nebo v terénu. Ani se nedivím, počasí je skvělé a ptáci táhnou. Je těžké zůstat doma. Proto jsem si také na dvě hodinky odskočil ven. Navštívil jsem jednu tajnou lokalitu na Znojemsku. Slíbil jsem, že ji nebudu uvádět, takže zmíním jen zajímavé ptačí druhy, které jsem na ní zastihnul. Největší radost mi udělaly čtyři pisily čáponohé (2 ad.+ 2 juv.) a dvojice vodoušů štíhlých (juv.). Bahňáci se většinou skrývali na kraji vegetace, odkud je dvakrát vyhnal lovící ostříž lesní. Celkem jsem mohl pozorovat 14 druhů bahňáků: pisila čáponohá, vodouš bahenní, vodouš rudonohý, čejka chocholatá, jespák bojovný, vodouš kropenatý, vodouš štíhlý, pisík obecný, vodouš šedý, jespák obecný, bekasina otavní, koliha velká, vodouš tmavý, kulík říční a jespák šedý.
Krom této roztomilé havěti se ukázali čtyři poláci malí a dvě potvůrky, které jsem nedokázal určit. Připomínali mi v letu koroptve maličké jako špaček, svrchu byly .. vlastně ani nevím jaké, ukázaly se na pár okamžiků. Z pole přelétly do rákosí. Fakt nevím. Snad nějaký malý chřástal, což by bylo zajímavé. No, uvidíme příště.
Vodouš štíhlý (Tringa stagnatilis).

Několik rozmazaných dokladovek vodoušů štíhlých (Tringa stagnatilis).
Nahoře je srovnání mladé pisily a vodouše - vodouš je jí velice podobný. Typická je bílá barva nad kořenem
zobáku sahající až k čepičce a pak tenký tmavý a rovný zobák - viz dolní pravá fotka.

2.8.2009: První Tovačov druhé půle prázdnin.
Tentokrát se dostávám k rybníkům u Tovačova později a společnost mi dělá kamarád, který se dnes se mnou svezl do míst, kam kdysi nejednou zavítal za pozorováním ptáků jako student gymnázia. Ornitologií se už dávno nezabývá, ale je vidět, že si výšlapu s Pepíkovým dalekohledem na krku užívá. Horko je nepříjemné, naštěstí ale fouká vítr od JV. Není sice moc osvěžující, ale vzduch se alespoň hýbe a to je hlavní. Nejzajímavější je opět pravá dolní část Hradeckého rybníka, nad kterou loví skoro dvacítka rybáků černých a kde je mezi dalšími poláky také pět poláků malých. U ostrůvku levé horní části rybníka hlídkuje husice nilská. Když už sedíme v autě, tak přes přední sklo pozorujeme nad topoly kolem mlýnského náhonu kroužit dospělého orla mořského.
Racek chechtavý (Larus ridibundus).

Racci chechtaví se rozlétli ze svých hnízdišť a přepeřují do zimního šatu.

31.7.2009: Vyhnízdil kormorán malý na jižní Moravě?
S Petrem Moutelíkem dnes projíždíme pár lokalit jižní Moravy. On přijel doplnit zásoby vína a broskví a já si krom příjemně stráveného odpoledne odvážím také něco k večernímu posezení na chalupě. Posledním místem, které navštěvujeme je Prostřední rybník u Lednice. To nás doprovází i Jarmil Goldman. Jdeme se podívat k ostrůvkům po kormoránech malých. Mladý se zdržuje na druhém z ostrůvků a v jeho blízkosti se nachází i dospělý pták. Jak to vlastně s touto dvojicí je? První pozorování dospělého ptáka uvádí Vilém Vyhnálek ze dne 19.6.2009 (web ČSO). O měsíc později tu máme ptáky dva. Zajímavé je, že mladý pták se občas dožaduje na starém potravy a ten jej opravdu dokrmuje. Vyhnízdil tedy v letošním roce tento druh u Lednice? Proč tu nejsou oba rodiče nebo ostatní mladí ptáci z eventuální snůšky? Jsem zvědav, jestli se po dobu jejich přítomnosti v našich končinách dozvíme něco více.
Kormoráni malí (Phalacrocorax pygmeus).

Mladý kormorán malý (Phalacrocorax pygmeus) na Prostředním rybníce u Lednice.

29.7.2009: Bahňáci táhnou, jen najít nějaké to bahno.
Končí červenec a někteří bahňáci už nedočkavě vyrazili k jihu. Problém je jen v tom kde je tu hledat. Nikdo si nevšimne ve výšce přeletujícího hejna ptáků velikosti špačka. K takovému pozorování je třeba mít aspoň kus bahnitého dna nějakého rybníka nebo vodní nádrže, na kterém by se bahňáci zastavili. Vzpomněl jsem si, že jednu takovou lokalitu znám a řekl jsem si, že je čas vše ověřit. S Emilem vystupujeme do rozpáleného poledne pod modrou oblohou místy zabobkovanou kumuly. Naštěstí mám v kufru auta svůj stokrát odzkoušený flekatý a propocený dárce stínu a na prudké slunce jsem si zvyknul před čtrnácti dny v Hortobágy a při šlapání na kole cestou z práce. Stačí krátká chvíle a vidím první bahňáky. Sice jsou v protisvětle, ale jsou tu. Lokalitu obcházím, abych měl lepší výhled a čím déle tu zůstávám, tím více ptáků objevuji. Po půldruhé hodince pozorování mám 12 druhů bahňáků. Zde je jejich výčet: čejka chocholatá (8 ex.), jespák bojovný (12 ex.), vodouš bahenní (56 ex.), pisík obecný (12 ex.), koliha velká, kulík říční (ad.+3 juv.), vodouš kropenatý (2 ex.), bekasina otavní (4 ex.), vodouš šedý (2 ex.), vodouš rudonohý (4 ex.), jespák obecný (2 ex., oba v s.š., jeden začíná přepeřovat) a jespák malý. Mít tak malý soukromý několikahektarový mokřádek, věděl bych si s ním rady. :)
Koláž.

Dnešní koláž: orel mořský v doprovodu káně lesní, zvědavý srnec a desítky vodoušů bahenních.

25.7.2009: Letní sprcha.
Tovačov je dnes ještě ospalejší, než posledně. Hladina rybníka je za bezvětří klidná a rovná jako zrcadlo. Obcházím Křenovský rybník a po lávce přes mlýnský náhon se dostávám k Hradeckému. Voda je díky intenzivnímu krmení hustá jako omáčka a ryby se v ní rochní a asi jim ani nevadí její zápach. Až od „kříže“ pozoruji větší množství ptáků. Kraluje tu lyska černá (660 ex.), kachna divoká (430 ex.), polák chocholačka (175 ex.) a polák velký (150 ex.). V potápkách vedou tradičně roháči (58 ex.) a najít se dá i nějaká ta potápka malá (5 ex.) a osamělá potápka černokrká. Mezi racky chechtavými jsou dva velcí. Vypadá to na imm. racka bělohlavého a racka středomořského. Po hrázi pokračuji dál k severnímu cípu rybníka. Obloha na západě začíná nebezpečně černat. Je vidět, že tam prší. Dělám fotku a zjišťuji, že se blikání blesků rychle přibližuje, oblohou letí bílá mlha vodních kapek. Přidávám do kroku. Tentokrát tomu neuniknu. Prudký vítr sebou nese vodní stěnu která do mě vší silou naráží. Na okamžik se krčím za trsem rákosu, ale pak přebíhám těch pár desítek metrů k prvnímu stromu za rybníkem. Je to jen řídce olistěný jasan. Obloha hlasitě puká hřměním a na mě tečou proudy vody. Emil se chudák krčí u mých nohou a je z něj jen mokrá vystrašená myš. Za chvíli jsem úplně promáčený. Jako bych oblečený skočil do vody. Za patnáct minut je sice po dešti, ale to už je mi jedno. Mokré kalhoty a triko se mi lepí na tělo a studí. Opouštím svůj úkryt. Ze stativáku crčí čůrky vody. Bouřka pokračuje dál k východu. Na západě se objevuje modrá obloha a pár slunečních paprsků. Vzduch je průzračně čistý. Čvachtám si po hrázi a vedle mě běží zablácený psík. Z okulárů dalekohledu vylévám vodu, abych omrknul jednoho rybáka černého a pár racků na ostrůvku, na kterém se jistě skrývají i husice nilské. Dnešní návštěvy Tovačova nelituju. Sice jsem nic zajímavého neviděl, ale takhle nádherně promoknout se mi už dlouho nepodařilo. :)
Bouře.

Blíží se bouřka. Tohle jediná fotka, kterou jsem stihnul udělat.

19. - 21.7.2009: Oklikou na Vysočinu.
V neděli odpoledne jsme se konečně chystali s Pepem vyrazit na dva dny na Vysočinu. Pepe mi chtěla ukázat pár míst, kam jezdila s rodiči jako malý capart a doufala, že při té příležitosti rozšíří svůj birdlist o hýla rudého. Hlídání našich dvojčat bylo zajištěno, počasí po přechodu studené fronty bylo krásné a tak stačilo jen sednout do auta a vydat se na cestu. To by mi ale nesměla dojít sms-ka, ve které mi kamarád psal o pozorování dvojice kormoránů malých u Lednice. Tomuto lákadlu nešlo odolat. Pustili jsme se tedy na Vysočinu oklikou.
Na loukách podél silnice z Podivína stojí voda. Zanedlouho by to tu mohlo být zajímavé. O několik minut později parkujeme mezi Prostředním a Hlohoveckým rybníkem. Připevňuji dalekohled na stativ, na rameno hážu brašnu s foťákem a jdeme rovnou po jižním břehu rybníka k ostrůvku. Ten je zarostlý rákosím a zdá se být opuštěný. Říkáme si, že možná budou ptáci na dalším ostrůvku nebo už odlétli. Obcházíme kousek první ostrůvek a hele, na suchých větvích visících nad vodou sedí kormoráni velcí, ale také dvojice kormoránů malých! Máme neuvěřitelné štěstí a radost. Je tu jak starý pták s nádherně rezavou hlavou, tak i mladý. Dělám dva dokumentační obrázky a mladý někam mizí a až do konce naší návštěvy se neukazuje. Za chvilku se ztrácí i starý pták, ale ten se zase za pár minut objevuje na jedné z větví a s roztaženými křídly se suší. Dělám zase pár fotek. Kolem holých nohou nám létají hejna komárů a štípou jak o život. U rybníka jsme strávili dokonalou třičtvrtěhodinku. Sice to byla lekce twitchingu jak má být – pro kormorány jsme si prostě „zajeli“ – ale to nám na radosti neubírá. V povznesené náladě můžeme na sever.
Celý následující den patří okolí Milov a Křižánek. Začínáme hned ráno na podmáčených loukách u Křižánek. Auto zastavujeme na krajnici u křižovatky, otevíráme dveře a jeden samec hýla rudého se právě ozývá z nedalekého keře. Pepe hned bere dalekohled a nadšeně komentuje jeho nápadný vzhled. Zůstáváme tu asi hodinu. Hýli jsou tu dva: samec a samice. Z vegetace mokrých luk zpívají cvrčilky zelené a prohánějí se tu bramborníčci hnědí. Pepe je nadšená a druhý den na výletě si připisuje druhý ptačí druh. Celý den chodíme po kopcích, lesem i loukami. Večer se mračí, poprchává a my se vracíme k hýlům. Znovu se spouští déšť. Z jedné strany svítí slunce a netrvá to dlouho a nad námi se klene dokonalý oblouk duhy. Tak syté barvy jsem snad ještě neviděl. Duha vystupuje z louky u Milov a zapadá za lesem východně od nás. Vedle ní se zhmotňuje další paralelní duha s obráceným uspořádáním barev. Je to nádhera. Zkouším v přestávajícím dešti udělat pár fotek. Vzduch je vlhký, světlo nádherné a hustá duha se pomalu rozpouští. Z luk se znovu ozývají hýli rudí. Jsou tu minimálně dva samci. Pouštím z PDA hlas chřástala polního. Není moc silný. Pak nasloucháme. Ze vzdáleného konce louky na severu opravdu slabě zaznělo crex-crex. Jen několikrát. Mezitím se podobným drnčením ozývají i bramborníčci hnědí v naší blízkosti, kterých na cestě a na louce pokřikuje celá rodinka – 5 ex. Už si říkáme, že se nám to asi jen zdálo, když se chřástal polní ozývá znovu a velice zřetelně. Opakuje se šestkrát či sedmkrát. Pepe se usmívá. Tohle je pro ni další nový druh.
Další den odpočíváme, chodíme lesem, sbíráme houby a nasloucháme ptačím hlasům, které jsou tu tak odlišné od placky jižní Moravy. Z jednoho druhu, který Pepe chtěla vidět, se nakonec vyklubaly druhy tři. Zjistili jsme, že na Vysočinu se dá z Brna pohodlně dojet oklikou přes Lednici a ještě to může být velice zajímavé. Ještě že je ta naše zemička tak krásně malá.
Kormoráni malí (Phalacrocorax pygmeus).

Dvojice kormoránů malých (Phalacrocorax pygmeus) na ostrůvku Prostředního rybníka u Lednice.

18.7.2009: Červencově líný Tovačov před bouřkou.
Tak jako posledně jsem byl prvně v terénu na Tovačově po návratu z Helgolandu, tak tentokrát se situace opakuje po návratu z Maďarska. Dnes jsou hlášeny bouřky a přívalové deště. Na Tovačově jsem sám, je tu klid. Obloha se zatahuje, po poledni přicházejí bouřky.
Pozorování je fajn. Na pravé dolní části Hradeckého nacházím mezi racky chechtavými mladého racka černohlavého a do zimního šatu přepeřeného dospělého racka malého. Nad pravou horní částí poletuje a loví 40 rybáků obecných. Dá se mezi nimi vidět i jeden rybák bahenní a dva rybáci černí. Kdyby se v tom množství míhajících se dlouhokřídlých nacházel nějaký racek dlouhoocasý, tak bych jej určitě přehlédnul. Na ostrůvku levé horní části hlídkuje samec husice nilské. Při cestě zpět ke kříži přeletuje podél hráze bukáček malý. Na kříži sedí na kůlu racek. Přehlédnul jsem, že jde o dospělého racka černohlavého, takže když pak kolem mě v těsné blízkosti krouží, tak mám foťák spolehlivě složený v brašně na rameni a dokumentační fotku nestíhám žádnou. Přesně o tomhle to je. Nepřipravenému štěstí nepřeje.:(
Rybák obecný (Sterna hirundo).

Nejhlasitější a nejnápadnější "dlouhokřídlý" dnešního Tovačova - rybák obecný (Sterna hirundo)

4.7.2009: S Pepíkem na Tovačově aneb Den nezávislosti.
Po vzoru dnešního svátku slaveného za velkou louží si dopřál takový malý den nezávislosti i Pepík, den nezávislosti na našich dvouletých raubířích. Začaly prázdniny, které trávíme na chalupě a tak je samozřejmou volbou Tovačov. Den je už od rána dusný, prádelnovitý a upocený. Navíc je téměř bezvětří. Ve stínu se to dá přežít, ale na slunci je horko. Nad klidnou vodní hladinou loví značné množství rybáků obecných. Celkem snad 26 ptáků. Tentokrát je žádný jiný druh rybáků nedoprovází. Na ostrůvku se stále skrývá pár husic nilských, které si Pepe připisuje no svého birdlistu jako nový druh. Tak aspoň něco. Z rákosí po levé ruce od kříže na sever nám vylétnul také jeden bukáček. Kachny přepeřují a je obtížné je určovat. Jsou tu kopřivky, lžičák, čírky modré a poláci. Roháčů počítáme 84 a labutí i s mladými 66. K autu se vracíme mokří, ale spokojení.
Rybák obecný (Sterna hirundo).

Nad hladinou Hradeckého rybníka se tentokrát vznášelo a lovilo 26 rybáků obecných.
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter