> fotozápisník > archiv 2009/02
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2009/02)



27.6.2009: Čtyři druhy rybáků a husice nilské na Tovačově - podruhé.
Je zataženo, dusno a rybníky působí klidným zapomenutým dojmem. Jen jedna z hrází je obsazena soutěžící rybářskou omladinou. To nejzajímavější začíná jako vždy v severní části Hradeckého za křížem. Potkávám Luboše Doupala, který mě upozorňuje na husice nilské, které obsadily ostrůvek na levé horní části rybníka. Tokají a páří se. Samec odhání racky, které na něj občas nalétají. Na pravé horní části pak postupně vidím čtyři druhy rybáků - stejně jako při své poslední návštěvě. Překvapivě je tu i jeden rybák bělokřídlý. Mezi rybáky černými už jsou dva přepeření do zimního šatu. V zadní části Hradeckého nalézám potápku černokrkou s mládětem. Už jsem si myslel, že tu letos žádné nevyhnízdily. Krom této dvojice jsem potkal ještě další čtyři potápky černokrké. Jedna z nich už byla v zimním šatu. Objíždím ještě okolní štěrkovny. Je léto, jsou prázdné. Poletují tu jen rybáci obecní. Vodní hladiny dnes působí klidně a zapomenutě.
Husice nilská (Alopochen aegyptiacus).

Pár husic nilských (Alopochen aegyptiacus) se na Hradeckém zdržuje už téměř měsíc.

21.6.2009: Den dvojsvátkový.
Po týdnu stráveném v severozápadním Německu a na ostrovech Helgoland a Sylt jsem zase doma. Navíc je právě letní slunovrat s nejdelším dnem tohoto roku a pak ještě den daňové svobody, kdy až do konce roku budeme vydělávat jen na sebe. Vloni jsem ve stejný den pozoroval na Tovačově rybáka malého, ale to bylo o 14 dní dříve. O 14 dní déle jsme vydělávali na své birdwatcherské výlety do terénu a další podružnosti. :)
Také dnes by se mohl nějaký zajímavý rybák ukázat. V Rakousku a na Slovensku se ukázali rybáci severní a rybáci malí byli pozorováni u nás z několika lokalit. Jedu tedy mrknout k Pohořelickým rybníkům. Počasí je příjemné a horko není ani na slunci. Obcházím rybníky, radostně sleduji hnízdění rybáků obecných a nacházím i párek husic liščích s jedním mládětem. Na starém topolu na sebe útočí dvě kukačky a o kus dál dělá parťáka běžné šedivce jedna vrána černá.
Pak ještě zastavuji na hrázi Věstonické Zdrže VDNM. V hejnech racků chechtavých jsem zahlédl dospělého racka černohlavého. Rybáky obecné provázejí nad hladinou také dva rybáci černí. Trávit tu několik dní, tak by se určitě něco zajímavého ukázalo. Ale i tak je krásně a nedělní krátkou vyjížďku si náramně užívám.
Rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus).

Nazdařbůh u cesty cvaknutý rákosník obecný právě nosí potravu mladým.

6.6.2009: Čtyři druhy rybáků a husice nilské na Tovačově.
Téměř po měsíci ujíždím zase k Tovačovu. Obloha je jednotvárně šedivá, občas mírně sprchne, na focení není vůbec světlo. Panuje příšeří. Nad vodou loví rybáci obecní. K štěrkovnám odlétají s rybkami v zobácích. Obcházím Křenovský rybník, přecházím po lávce Mlýnský náhon a z hráze pozoruji v zadním cípu levé horní části Hradeckého dvojici husic nilských. Tento druh jsem tu ještě neviděl. Podle množících se pozorování se areál jejich výskytu rozšiřuje a budeme se s nimi u nás setkávat asi mnohem častěji. Na hladině pravé dolní části plavou mezi chechťáky tři mladí racci malí. Na kříži se ke mně přidává Jirka Novák s kamarádem a společně pak jdeme po hrázi k severu. Husice se nám bohužel už najít nepodařilo, nejspíš odlétly. Později potkáváme ještě Luboše Doupala s kolegou, kteří se chystají kroužkovat mladé racky. Husice také neviděli. Když pozorujeme stativáky okolí, tak nám v jejich zorném poli poletují břehule říční hustě jako hmyz. Může jich tu být i tisícovka. Kolem ostrůvku s racčí kolonií loví dva rybáci černí a dvojice rybáků bahenních. Horní levou část Hradeckého obcházíme dokola. K rybákům přibývá i poslední z těch častějších - rybák bělokřídlý. Celkem jsem dnes spočetl 112 roháčů včetně několika mladých. Když odcházíme, tak se s námi křikem loučí labuť zpěvná se žlutým límcem 7R42. Stále tu zůstává. Na hnízdních plošinách štěrkoven posedávají rybáci obecní. Celkem 12 ptáků a čtyři kuřátka pobíhající kolem rodičů. Příjemná podmračená návštěva Tovačova končí.
Labuť velká (Cygnus olor).

Labuť velká s podivně pokrouceným krkem - nejspíš následek otravy olovem.

2.6.2009: Krátce v terénu.
Louže a menší vodní plochy v polích se po deštích zase trochu rozrostly. Zarůstá je vegetace, ve které jsou ptáci dokonale kryti. Jejich nejběžnějším osazenstvem jsou čejky chocholaté, celá hejna kachen divokých, početné rodinky hus velkých, konipasi bílí a luční a pak pokřikující kulíci říční, kolem kterých pobíhají letošní mláďata. V letošním roce se dají mnohem častěji než jindy potkat také vodouši rudonozí. Ozývají se svým tuliju tuliju tuliju, v menších skupinách přeletují nad poli a bílá pole na vrchní straně křídel jim svítí do dálky. Při troše snahy se dají najít i vodouši bahenní a kropenatí. Mám rád tyto nenápadné lokality, které ptáky přitahují jako magnet. Mít tak víc času, tak bych u některé z nich zůstal třeba půl dne a jen z úkrytu pozoroval svoje okolí, ve kterém se pořád něco děje.
Husy velké.

Na kalužinách v podmáčených polích se dají zastihnout celé skupiny hus velkých s mláďaty.

29. - 31.5.2009: Ještě jednou na Vysočině.
Po třetí během několika dní jsem se tento víkend ocitnul opět na Vysočině. Nešlo o žádnou ornitologicky zaměřenou výpravu, ale o klasický "pánský vandr", na který se s několika přáteli snažíme každé jaro vyrazit. Počasí sice bylo hlášeno veskrze deštivé, ale nakonec to nebylo tak zlé. Střídaly se dešťové přeháňky i slunečné útržky modré oblohy. Nechci zde naše putování popisovat, ale několik okamžiků sobotního podvečera trávené poblíž mokřadních luk mezi Milovy a Křižánkami si to zaslouží.

Unaveni dlouhým pochodem končíme pozdě odpoledne v Milovech. Něco pojídáme v restauraci a mně to samozřejmě nedá, abych si nevyšel s dalekohledem na chvíli ven. Vždyť jsem jen kousek od těch míst, kde jsem v úterý poslouchal a pozoroval své první hýly rudé a kde se podle Franty Kopeckého, který mě provázel, pravidelně ozývají i chřástali polní. Většina odpoledne propršela a teď k večeru se obloha částečně protrhala a ukázalo se nízké slunce, které všem těm odstínům šťavnaté zelené dalo příjemný hřejivý nádech. Z luk se ozývaly cvrčilky říční, nade mnou přeletovaly kvíčaly a špačci a stačilo ujít jen pár desítek metrů a skutečně jsem zaslechl opakovaný drsný hlas chřástala polního. Pokračoval jsem směrem na Křižánky. Těsně před nimi se ozval další chřástal a o málo později z jiného místa ještě jeden. Na keříku vedle mě se rozezpíval hýl rudý doprovázený z oblohy bzučením ocasních per bekasiny otavní. Slunce kleslo za obzor, barvy ochladly a nad loukami se začal poznenáhlu zvedat mlžný opar. Z louky jsem zaregistroval zvláštní dvouslabičný zvuk připomínající "ki-ve ki-ve ki-ve". Nevěděl jsem čemu jej přiřadit, než jsem si všimnul, že uprostřed louky sedí na vrcholku asi čtyřmetrového smrku právě bekasina, která se tímto pro mě neznámým hlasem ozývá. K Milovům jsem se vracel až za šera. Pro mě coby "nížinného birdwatchera" byly uplynulé dvě hodiny něčím naprosto novým a exotickým. Přinesly mi řadu nových zkušeností, které doufám zase brzy obohatím při návštěvě neznámých koutů naší přírody.
Rychtářky.

Stmívá se, nad podmáčenými loukami stoupá opar, ozývají se cvrčily říční a chřástali polní.

26.5.2009: Za novými druhy aneb "záplatování" birdlistu.
Už delší dobu si říkám, že můj birdlist je "děravý" druhy, které jsou jinde docela běžné, ale které jsem při svých návštěvách na stále se opakujících lokalitách, ještě neměl to štěstí viděl. Přitom není nic snazšího, než opustit své birdwatcherské stereotypy a odskočit si do jiného prostředí, které mému birdlistu poskytne přesně tu záplatu, kterou potřebuje. Stačí projednou opustit nížiny jižní Moravy a podívat se na skok na Vysočinu. Jak říkám, napadlo mě to už mnohokrát, ale posledním impulsem byl víkendový pobyt nedaleko Třebíče, kde jsme měli setkání s kamarády ze školy. Během toho krátkého pobytu v kouzelné zvlněné krajině na pomezí Javořické vrchoviny jsem prvně u nás viděl lejska černohlavého (Ficedula hypoleuca). Přitom to bylo tak snadné - stačila jen hodina jízdy autem. No a když má člověk přátele ornitology, tak je to ještě snazší.
Domluvil jsem se s Frantou Kopeckým, který je z Vysočiny, že mi bude dělat průvodce a ukáže mi další dva druhy, které jsem ještě neviděl. Přivstal jsem si a v sedm ráno jsem jej vyhlížel na jednom parkovišti v Milovech. Franta byl přesný a tak jsme už za necelou čtvrthodinku mohli pozorovat na nedaleké zamokřené louce moje první hýly rudé (Carpodacus erythrinus) ozývající se svým typickým zpěvem. Nad námi bzučela bekasina, z louky se ozývali bramborníčci hnědí a z křovin budníčci velcí. Jako bych se ocitnul někde o mnoho tisíc km dál na severu v podmáčených finských lesích. Následoval krátký přejezd ke Svratouchu, kde na nás v lese čekala samice sýce rousného (Aegolius funereus) vykukující z hnízdní dutiny. Nádhera! Zvědavě na nás hleděla z vysokého buku zaujata především křikem blízko hnízdících datlů. Udělal jsem pár dokumentačních fotek a Franta mě vzal zpět k autu, které jsem nechal u Milov. S díky za průvodcovské služby jsme se rozloučili. Ještě jednou jsem se mrknul k hýlům a podařilo se mi také pár dokumentačních snímků. V půl desáté už jsem zase pádil dolů z kopců, abych stihnul pracovní povinnosti. Začínal tropický den před bouřkou a můj birdlist měl čerstvou "záplatu" dvou nových druhů. Ještě jednou díky, Franto.:)
Nové druhy.

Sýc rousný (Aegolius funereus) a hýl rudý (Carpodacus erythrinus) - nové druhy pro "děravý" birdlist. :)

22.5.2009: Mít štěstí nestačí.
O víkendu se za ptactvem nepodívám a tak musím dnes. Ta potřeba někam vyrazit je ještě větší než obvykle. Důvodů je hned několik. Předevčírem jsem dostal sms-ku o pozorování volavky vlasaté u Hlohovce a včera mi volal Petr Moutelík, aby mě mimo jiné upozornil na několik zajímavostí od nedalekého Nezideru. Ve stejný den (20.5.) s naší volavkou vlasatou se tam vyskytovali dva jespáčci ploskozobí, rybák dlouhoocasý, břehouš rudý, volavka rusohlavá, káně bělochvostá a dva ústřičníci. Není to tak daleko, vlastně z jižní Moravy co by kamenem dohodil, takže pravděpodobnost neobvyklého pozorování je veliká i tady. Rozjel jsem se tedy i za mírného deště k jihu. Hned druhou zastávkou byla zamokřená pole u Lanžhota. Voda se tu stále drží a s ní i množství opeřenců. Už jsem si říkal, že se tu za těch 14 dní co jsem tu nebyl nic nezměnilo, ale tentokrát tou třetí volavkou bílou byl mladý kolpík bílý. Pokřikují tu vodouši rudonozí, kulíci říční, čejky a vodou se brodí také čtyři jespáci bojovní. Krásné místo.
Přes Břeclav a Valtice to beru rovnou k Hlohovci. Pomalu projíždím kolem, ale zřejmě mám smůlu. Zastavuji až na hrázi Nesytu rozhodnut, že se pěšky podívám k Výtopě. Když už chci odejít, tak se proti mně vynoří anglicky mluvící birdwatcheři doprovázení Jardou Šimkem. Sdělujeme si, co kde se dá vidět a řeč samozřejmě padne i na volavku vlasatou. Prý jestli jsem ji už viděl. Odpovídám, že ne. Jarda mi říká, kde ještě před hodinou postávala. Viděli ji tam i včera večer. Děkuji, loučím se a vracím se zpět. Ještě jsem ani nezastavil auto a už ji vidím. Beru foťák a jdu udělat pár dokumentačních snímků. Jarda projíždí s ornitology kolem. Zdravíme se zvednutým palcem. Tak přece jsem měl štěstí. Následující půl hodiny se kochám volavkou vlasatou ve svatebním a zkouším dělat ještě pár fotek. Přidávám k objektivu dvojnásobný telekonvertor, abych se k ní "dostal blíž" a přitom jí moje přítomnost nevadila. Během jednoho týdne se mi birdlist rozšířil o dva nové druhy. Člověk sice může mít štěstí a v terénu ledacos objevit jen díky tomu, že je ve správnou dobu na správném místě, ale někdy to nestačí. Bohudík existují kamarádi, kteří se o svá pozorování rádi podělí a dají tak šanci i druhým vidět věci neobvyklé a vzácné. Díky Vám za to!
Volavka vlasatá (Ardeola ralloides).

Dokonalá volavka vlasatá (Ardeola ralloides).

18.5.2009: V přízni birdwatcherského bůžka ...
Je pondělí a já aktualizuji birdlisty soutěžících CBC - spousta krásných pozorování a nových druhů. Pak si jen tak projíždím žebříček výsledků a zrak mi mimoděk padne na řádek se jménem mé manželky Pepeho. Starání o ty dva naše raubíře má tolik, že už v terénu nebyla strašně dlouho. Ostatní soutěžící ji dohánějí, přeskakují a ona stále zůstává na čísle 209. Z okamžitého popudu ji volám a ptám se, jestli nevyrazíme všichni společně za ptáky. „Ráda, ale musíme hned, venku se nějak mračí“, odpovídá. Ani jsem si nevšimnul, že obloha za oknem už není vůbec modrá, jak byla ráno, ale je podivně těžká a šedivá. „Fajn, vyrážím za Váma, ahoj“, hlásím do telefonu a zavěšuji. Brno je ucpané, trvá mi nejméně půl hodiny, než se dostanu domů. Všichni jsou už nachystaní, můžeme se rovnou nacpat do auta a vyrazit do nepříjemně dusného dne. Samozřejmě se to neobejde bez trochy křiku, jak už je u nás zvykem. Obloha je zatažená, kluky dlouhá jízda nebaví a já jen doufám, že po příjezdu na místo nezačne hned pršet.

Kousek bahnité lokality u Lednice už téměř vyschnul. Desítky bahňáků, které se tu zdržovaly ještě před týdnem jsou pryč. Lokalita pro ně už není atraktivní. „Takhle je to vždycky, když někam vyrazíme společně“, pronáší smutně Pepe. „Ještě nás může ledacos překvapit“, snažím se ji povzbudit. Z bahňáků se ozývají jen vodouši rudonozí a kulíci říční, občas přelétne osamělá čejka. Jinak skoro nic. Netrvá to ale dlouho a podle zpěvu nacházíme samce modráčka. Přibývají rákosníci zpěvní a Pepe nachází dvojici sýkořic. Kluci zatím pronásledují čmeláka a pak se dožadují něčeho k snědku. Vojta si jogurt vylívá na tričko, tepláky i boty. Fana mu zahazuje plyšovou hračku daleko do trávy. Křik, hlídání stativu, na který se každou chvíli jeden z nich věší a přitom ještě po očku sledovat okolí. Je to náročné. Bekasina, konipasi luční a chystáme se vracet k autu. Přilétá další z lučních konipasů, který je ale žlutý až příliš. Rychle na něj mířím dalekohledem a už je mi jasné, proč vypadá tak divně. Říkám Pepemu, aby se na něj podívala stativákem. Nejenom její, ale i můj birdlist se dnes rozrůstá o nový druh, který vidím prvně v životě. Nálada se jako mávnutím kouzelného proutku zvedá, dokonce na chvíli vysvitne sluníčko. Nějakých 30 metrů od nás se čistí nádherný samec konipasa citronového (Motacilla citreola). Rychle i na tu vzdálenost dělám pár dokumentačních snímků. Konipas ještě chvíli čeká a pak odlétá. Snad na těch fotkách bude něco vidět. O chvíli později jsem ho ještě jednou krátce zahlédl za letu. Teď už se můžeme vrátit.

Je stále nehorázné dusno, chlapi zlobí, už se jim nechce jít, Fany si cpe do pusy malého žlutého šneka … Jen co je usazujeme do sedaček a ujedeme pár metrů, tak oba usínají. Nakonec nám to vyšlo, ale jako vždy to chtělo mít na své straně přízeň birdwatcherského bůžka. :)
Konipas citronový (Motacilla citreola).

Samec konipasa citronového (Motacilla citreola) a jeho dokumentační portrét. :).

16.5.2009: Deštivý Tovačov s potáplicí.
Z Pístovic vyjíždím pod zataženou oblohu. Kousek za vesnicí začíná pršet a déšť mě střídavě doprovází celou cestu k Tovačovu. V Tovačově se pak spouští hustý liják. Nechávám Emila v autě, beru si deštník a kryju sebe i stativák při prohlížení vodní hladiny. Dnes tu nikdo není. Většinu birdwatcherů asi odradilo to mizerné počasí. Ještě od sádek pozoruji nad levou spodní částí Hradeckého poletovat mezi rybáky obecnými i jednoho bahenního. Později se mi už neukázal. Nízko nad hladinou loví rybáci černí (celkem 12 ex.) a několik loňských racků malých (6 imm.). Na pravé dolní části je stále podivné trio složené z páru labutí velkých, které doplňuje labuť zpěvná. Ta toká, snaží se zaujmout samce, ale i letos to její rodičovské puzení neponese ovoce. Křenovský rybník už je plný mladých kachen různého stáří. Je jich tu dobře 90.
U Annína je dnes prázdno. Přeletuje jen několik rybáků obecných, na hladině jsou roháči a nad ní loví asi 40 břehulí. Podivný pocit, že bych měl vidět nějakou potáplici, když už v Praze na Vltavě měli teď potáplici severní ve svatebním, se mi naplnil na Troubecké pískovně. Je tu potáplice malá ve svatebním. Je to vůbec prvně, co nějakou potáplici u nás ve svatebním vidím. Mám z ní radost.
Labuť zpěvná (Cygnus cygnus).

Labuť zpěvná, potulující se už několik let střední Moravou, si ani letos nedokáže najít toho pravého.

9. - 10.5.2009: 109 druhů za 27 hodin.
Už delší dobu se chystám pro sebe „objevit“ rybník František, který se nachází přibližně JZ od Břeclavi, až na rakouské hranici. Na dnešní den jsme si domluvili setkání s Petrem Moutelíkem a Jirkou Ševčíkem a tak využívám příležitosti a do terénu se pouštím hned po ránu. Rybník nacházím bez problémů. Překvapuje mě jen to, že ač jde o přírodní rezervaci, tak se na jeho břehu nachází komerční objekt s parkovištěm, který tu provozuje placené služby pro rybáře. Parkuji na východním břehu a hned při otevření dveří zaznamenávám letošního prvního ťuhýka obecného, hlas sedmihláska hajního a pěnice vlašské. Jako bych se ocitl někde na Bzenecku. Voní tu borovice, půda je písčitá … zkrátka úplně něco jiného, než se dá najít v okolí blízkých Lednických rybníků.
Pouštím se směrem k Pohansku. Ještě před ním odbočuji k jihu. Kráčím po protipovodňovém valu a užívám si tu nádheru kolem. Podmáčené louky, solitérní mohutné duby s hnízdy čápů bílých a kusy lužního lesa. Zpívají cvčilky zelené a říční, přeletují luňáci hnědí a červení a dokonce jeden orel královský. Ještě před odjezdem na tento jižní cíp Moravy jsem si četl mail od Jirky Polčáka, který na těchto lukách slyšel hlasy chřástalů polních a v rezervaci Ranšpurk prý přes den pokřikoval i sýček. Cestou ještě zaznamenávám skřivana lesního a k autu se vracím až po čtyřech a půl hodinách nadšený tímto kusem přírody.
Pohansko.

Kouzelná krajina Pohanska - podmáčené louky a soliterní staleté duby.
Další zastávka je na stále ještě podmáčených polích mezi Lanžhotem a Kosticemi. Vegetace je ještě velice nízká nebo žádná a tak jsou menší plochy mělké vody dobře k přehlédnutí. Slunce začíná péct, vytahuji si židličku, obědvám a přejíždím okolí stativákem. Potěšila mě volavka stříbřitá a hejno sedmdesáti „bojovníků“. Dva samci jsou v dokonalém svatebním šatu.
Pro dnešek končím na dalším bahně kousek od Lednice. Stačí si jen sednout na okraj lokality a tiše pozorovat okolí, aby se z neprůhledných rákosin vynořil modráček a za chvíli zase chřástal kropenatý nebo linduška rudokrká. V kompletní sestavě pak přejíždíme zase k rybníku František. Na jeho březích už nikdo není. Je tu klid, ozývají se jen hlasy vodních ptáků a vzduch je plný vůně kvetoucích akátů. Rozléváme červené víno a vychutnáváme si kouzelnou atmosféru voňavého večera. Šeří se, nad rybníkem se ozývá kvakoš a za borovicemi na východě se objevuje obrovský měsíc v úplňku.
Druhý den jedeme omrknout Hlohovecký rybník a Nesyt. V pátek mi Jožka Chytil posílal zprávu, že předchozího dne bylo na Věstonické Zdrži 700 racků malých. Tady je jen jeden. Ukázalo se menší hejno rybáků černých. V termice se během několika minut nechali vynést do výšky a odlétli. Mohou přetahovat ve velkých výškách, aniž bychom si jich všimnuli. Poslední dnešní zastávka před tím, než se každý rozjíždíme do jiného koutu republiky, je Věstonická Zdrž. Ani tady nejsou žádná velká hejna racků malých. Pozorujeme vránu černou a já fotím ještěrku obecnou vyhřívající se na kameni. Pak se loučíme. Doma při přepisování poznámek do počítače zjišťuji, že jsem za těch 27 hodin v terénu viděl 109 druhů ptáků. Bez honičky a v pohodě. To je zkrátka ta květnová jižní Morava ...
Ptáci.

Několik záběrů druhů z prostřeného stolu, který jižní Morava birdwatcherovi v květnu nabízí.

6.5.2009: Zamračená obloha a stovky bahňáků.
Vše nutné jsem v práci rychle udělal a po obědě už se proplétám ulicemi směrem k tunelu v Pisárkách, najíždím na dálniční obchvat a sjíždím z něj směrem na jih. Obloha je šedivě tmavá, naducaná deštěm a rychle proplouvá jen nevysoko nad zemí. Často musím zapínat stěrače. Prudký nárazový vítr se mě občas snaží vyšťouchat z přímého směru jízdy. Bahnitá mělčina u Lednice, kterou jsem navštívil před několika dny, teď ještě více vyschnula. Bahňáků je tu ale více. Nejprve pozorně hledám lindušky rudokrké v místech, kde jsem je posledně viděl. Po několik krátkých minut skutečně jednu pozoruji a nedaleko od ní je i jespák šedý. Krátce nato mi mizí a já už je nedokážu najít. Bahňáků je tu spousta. Jen vodoušů bahenních počítám dvě stovky. Doplňuje je taková ta klasická sestava běžných bahňáků, která se u nás dá vidět: jespáci bojovní, vodouši rudonozí a šedí, pár pisíků, vodouš tmavý, bekasina otavní, čejky s mladými a mezi kulíky říčními také jeden kulík písečný.
Počty husic liščích sice nedosahují těch z jižních Čech, ale i zde se dají vidět stále častěji. Dnes je tu pět ptáků. Docela by mě zajímalo, jak to s tímto druhem bude vypadat za pár let. Mezi početnými konipasy lučními je jeden samec se znaky ssp. thunbergi. Zapisuji si ještě šest čápů černých a za mírného deště unášeného stále prudkým větrem se vracím k autu. Je fajn si takhle občas udělat neplánované volno.
Vodouši bahenní (Tringa glareola).

Občas se zvedlo hejno několika desítek vodoušů bahenních (Tringa glareola),
aby zakroužilo vzduchem a zase se vrátilo o kus dál na bahna.

30.4. - 3.5.2009: První květnový prodloužený víkend.
Ve čtvrtek 30.4. se jedu ještě po práci mrknout k Lednici. Na jedné lokalitě je tam bahnitá mělčina, která teď láká narůstající počet bahňáků. A nezklamal jsem se. Nejpočetnější jsou zde vodouši bahenní (110 ex.) a k těm, které letos vidím prvně patří vodouš tmavý a dva jespáci šedí ozývající se typickým trylkem. Nejvíc mě ale potěšila čtveřice krásně letně vybarvených lindušek rudokrkých, které jsem naposledy viděl předloni na letněném Nesytu. Od JV se obloha zatahuje. Netrvá to dlouho a je tma jako večer. Oblohou létají blesky a provází je hřmění. K autům se vracíme s Frantou Kopeckým, kterého tu potkávám, s prvními kapkami deště. Přichází téměř apokalyptické počasí, první pořádná bouřka. U Pastviska půl hodiny čekáme v autech, než déšť přechází. Pozorujeme tu první břehuli říční a z rákosí se ozývá cvrčilka zelená a slavík modráček.
Dalším dnem v terénu je sobota, která patří Tovačovu. Z Pístovic vyjíždím nalehko jen v kraťasech, tričku a košili. Obloha se postupně zatahuje a směrem k SV z ní občas visí déšť. Už někde za Bedihoští jsem vjel do jiného ročního období. Je zima, fouká silný studený vítr a já si musím navléci ještě bundu, kterou naštěstí vozím v autě. Obloha nad rybníky je plná vlaštovek, jiřiček a pokřikujících skupin rorýsů. Potkávám tu ornitologickou exkurzi a řadu dalších klasiků s dalekohledy na krku. Krom dvou dospělých racků malých se tu tentokrát dá vidět čtvero našich nejběžnějších rybáků: dva r. bahenní, dva r. obecní, přes čtyřicet r. černých a u Annína jeden r. bělokřídlý. Racky malé (dalších 8 ex.) potkávám i na obou štěrkovnách. U Troubek posedává na plovoucích ostrůvcích a pontonech spojujících plovoucí bagr se břehem celkem 15 rybáků obecných. Ze starých známých se dá stále na Hradeckém zastihnout labuť zpěvná (žlutý límec 7R42), přeletuje luňák hnědý a orlovec říční.
No a v neděli se jdeme s kočárkem už jen projít do lesa. Je to rozdíl oproti rybníkům a vodním nádržím. Člověk tu musí mnohem více používat sluch. Ze sedmnácti druhů jsme jich ve víceméně jehličnaté monokultuře na vlastní oči viděli jen necelou třetinu.
Racek chechtavý (Larus ridibundus).

Racek chechtavý (Larus ridibundus) hnízdí na Tovačově ve dvou menších koloniích.

26.4.2009: Kolem Lednických rybníků jako zastara.
Na dnešek jsem plánoval Lednické rybníky a jeden sobotní telefonát, ze kterého jsem se dozvěděl, že ve čtvrtek 24.4. byl na Nesytu pozorován pelikán bílý, mi správnost mé volby ještě potrvdil. Hned po ránu jsem vyjel na Břeclav a poté k Sedleci vlakem jako za stara. Krásné slunečné počasí kazil jen prudký nárazový vítr, který vším cloumal a odnášel sebou i zpěv ptáků. Nad hladinou Nesytu nad vlnami lovilo 15 dospělých racků malých, pět rybáků černých a dva bělokřídlí. Začali zpívat rákosníci obecní a podél větrolamu se proháněl pár ostřížů lesních. Pelikán se samozřejmě neukázal. Kdoví, jak krátce se tu jen zdržel. Všechny další rybníky u Lednice jsou na plném stavu, takže z bahňáků tu není k vidění téměř nic.
Prošel jsem si postupně Hlohovecký a Prostřední rybník. Na hrázi Mlýnského jsem to pak otočil na Lednici. Cestou busem na Podivín jsem si všimnul, že i Pastvisko je plné vody a může být touto dobou hodně zajímavé. Osobně mě nejvíc překvapil puštík obecný, který se jemných sténavým zvukem ozýval nedaleko hníhdní dutiny s mladými. Jeho fotka, kterou jsem cvaknul, mi vůbec nepřipomíná okolí Lednice. Skoro jako bych se ocitnul v mnohem rozsáhlejších lesích.
Puštík obecný (Strix aluco).

Puštík obecný (Strix aluco) z povzdálí hlídal dutinu s dvojicí mláďat.

25.4.2009: Malá procházka "přírodou budoucnosti".
V sobotu mi odpoledne zbyly dvě hodinky právě tak na procházku po nejbližším okolí mého nového bydliště. Vyrazil jsem tedy na průzkum severní oblasti pětiúhelníku, který na mapě Brna působí nečekaně zeleně a který je uzavřen ulicemi Porgesova, třída Generála Píky a Sportovní. Docela mě udivilo, když jsem nalezl rozsáhlé území křovin, hliněných kopečků, travnatých plácků a úhoru zpestřené menšími skládkami odpadků. Zkrátka taková městská příroda budoucnosti, které si prozatím nikdo nevšímá, která je v územním plánu jistě určena k další výstavbě a kterou obydlela příroda do té doby, než ji zase někdo shrne a zastaví. Zpěv pěnic pokřovních, černohlavých a hnědokřídlých tu doplňovaly dva páry bramborníčků černohlavých a vsadil bych se, že za nějaký ten týden se tu objeví i ťuhýci obecní. V západní části této opuštěné plochy se nachází retenční nádrž Červený mlýn. Zapáchající stojatá voda, trocha rákosí a nějaká ta jíva či javor jasanolistý a pod vrbou přístřešek bezdomovce. Ještě před několika lety se tu ozývali rákosníci obecní a k dokonce tu byl pozorován modráček nebo sýkořice. Teď přes ni vede most k nákupnímu centru Tesco a na černých bublajících kouscích vodní hladiny se občas ukáže kachna a na noc se sem sletují špačci. Uvidíme, co nám ještě hnízdní sezóna přinese. Přesně tyto lokality kdosi nazval "přírodou budoucnosti", která působí nevábně, hledá si alternativní cestičky vlastní existence v lidském mraveništi a přesto dokáže překvapit. Přál bych jí hodně sil unikat pozornosti co nejdéle.
Bažant obecný (Phasianus colchicus).

Málokdo by hledal přímo v centru města třeba bažanta obecného (Phasianus colchicus).

19.4.2009: Čtyři hodiny v terénu a 15 nových druhů pro tento rok.
Když si pečlivě vedete záznamy o svých terénních pozorováních ve formě, se kterou se dá dále pracovat (např. MS Excel, MS Access), tak není problém kdykoliv zjistit, které lokality jste během roku navštívili a kolikrát a jaké druhy jste na nich pozorovali. Stejně tak se dá zjistit počet druhů pozorovaných k určitému datu. Na e-mailové konferenci účastníků soutěže CBC právě probíhá diskuse nad tím, kolik druhů se dá během roku u nás běžně zaznamenat a kolik jich kdo letos už pozoroval. Zatímco někdo se už pohybuje díky zajímavým lokalitám navštíveným ve vhodný čas kolem 180. druhů, tak ostatní jsou zhruba někde v rozmezí mezi 130. a 150. druhy za necelé první čtyři měsíce tohoto roku. Během jarního období je ten nárůst skokový s každou návštěvou terénu. Ještě minulé pondělí ráno při dojezdu do práce jsem si zaznamenal rehka zahradního jako svuj druh č. 127. Stačil pak čtyřhodinový nedělní pobyt venku a jsem zase o patnáct druhů dále.
Zajel jsem si k Lednici, kde se mi poštěstilo vidět 3 husice liščí, párek tenkozobců opačných, tři sýkořice vousaté, slyšel jsem zpívat dva samce modráčků a prvně jsem zaznamenal také cvrčilky slavíkové, rákosníky velké, kukačky a několik druhů bahňáků. V Soutěsce na Pálavě mě v 9:50 překvapil hlasitý projev puštíka obecného, který se už neopakoval. Běžně tu zpívají lejsci bělokrkcí a budníčci lesní. U Perné nade mnou přelétl první ostříž lesní a v Nové Vsi u Pohořelic poletovala nad louží u silnice čtveřice jiřiček obecných. Zkrátka nádherné čtyři hodinky venku pod modrou oblohou, které mi po nekonečném stěhování příjemně zvednuly náladu.
Pěnkava obecná.

Samice pěnkavy obecné (Fringilla coelebs) při sběru materiálu na stavbu hnízda.

13.4.2009: Další jarní Tovačov.
Do terénu dnes nespěchám. Žádná honička. V poklidu snídám a teprve potom s Emilem jedeme ven. Je svátek, už teď ráno křižují vesnické ulice menší skupinky s opentlenými mrskačkami. Před Bedihoští pozoruji prvního bělořita šedého a o vteřinu později se proti mě řítí nastrojená dvojice koní, kteří někomu utekli. Na Hradeckém rybníku v Tovačově mě vítá rybák obecný a čáp bílý na znovu napuštěném Křenovském. U "kříže" zpívá rákosník proužkovaný a v pravé dolní části rybníka se stále drží labuť zpěvná (7R42) páru labutí velkých. Zdá se, že jí samec dává přednost. Přeletuje luňák hnědý a orlovec říční s kapříkem v pařátech, kterého pronásledují dva racci bělohlaví. Tradičně si sčítám roháče. Je jich 112 a doplňují je potápky černokrké (18 ex.) a dnes překvapivě i párek husic liščích. Nebude to trvat dlouho a tento druh se stane běžnou součástí naší avifauny.
Na téměř prázdném Annínském jezeře loví potáplice malá. Je to dospělý pták v prostém šatu. No a u Troubek potkávám dalšího rybáka obecného. Další příjemná tovačovská exkurze končí.
Budníček menší.

Cilp-calp budníčka menšího (Phylloscopus collybita) patří k těm hlasům, které se dají zapamatovat velice snadno.

11. - 12.4.2009: Na skok v Poodří.
Pracovní sobota si žádá alespoň krátkou birdwatcherskou odměnu. Je horko, obloha modrá, slunce svítí. Odpoledne sedám s Emilem do auta a frčím k severu. Metelku nechávám na kraji louky u Odry před Studénkou a jdu se projít ke Kotvici. Nade mnou krouží dvojice čápů černých a od rybníku se ozývá křik z kolonie racků chechtavých. Početné jsou tu také kopřivky (30 ex.), zrzohlávky (11 ex.), potápky černokrké (24 ex.) a kolem přelétá čtveřice morčáků velkých. Procházím hráz mezi Kotvicí a Novým rybníkem. Je příjemné nikam nespěchat. Dnes tu přespím jako naposledy před asi pěti lety. Trsy rákosin jižní části Kotvice přímo vybízejí k tomu, aby se na nich ukázal kormorán malý. Ani se nedivím, že tu začátkem měsíce byli čtyři pozorováni. Až do setmění pak sedím u auta, koukám na louku a přehrávám si ptačí hlasy, abych si je připomenul.
Druhé den ráno je mlha, obloha je zatažená a já jako bych se vrátil někam na konec zimy. Ještě jednou obcházím Nový rybník. Na mohutných dubech lužního lesa v jeho jižní části je kolonie volavek popelavých. Jejich hnízda lze vidět i na leteckých snímcích serveru www.mapy.cz. Člověk si takto může s předstihem vytipovat zajímavé lokality i při cestě do zahraničí pomocí Google Earth. Celý svět můžete mít v počítači.
Pak se jdu ještě podívat k rybníkům v Bartošovicích, kde u ostrůvku obsazeném racky chechtavými plave na hladině pár racků černohlavých. Vidím tu i první větší hejno vlaštovek čítající asi 50 ptáků. Pracovní víkend může pokračovat. Vracím se k jihu. Slunce potkávám zase před Olomoucí.
Čáp bílý.

Vzlétající čáp bílý (Ciconia ciconia) jako by tančil. :)

4. - 5.4.2009: Dvě jarní dopoledne na střední Moravě.
4. dubna 2009
Teplota vyskočila neuvěřitelným způsobem, jako bychom opustili letadlem středoevropskou zimu a během několika hodin se ocitnuli někde v rovníkové Africe. Osazenstvo bahňáků z minulého týdne, které se zdržovalo na Křenovském rybníku, zmizelo někam jinam. Teď je tu jen vodouš kropenatý a kulík říční. Ale počasí je nádherné a odevšad se náhle ozývá zpěv pěnic černohlavých. Po hladině pravé dolní části Hradeckého rybníka plave 80 roháčů - celkem jsem jich napočítal už 116. Pár labutí velkých doplňuje stará známá labuť zpěvná (7R42), která se snaží získat samce a toká. Stejně tak tu toká 13 hoholů severních a už je k vidění 7 potápek černokrkých. Občas přeletí osamělá vlaštovka obecná a z oblohy se ozve i hlas racka černohlavého. Ukazuje se orlovec a cestou zpět kolem Křenovského rybníka, kde se objevil jeřáb popelavý, se ozývá první letošní budníček větší.
Labuť zpěvná (Cygnus cygnus).

Zoufalá labuť zpěvná (Cygnus cygnus) se i letos snaží najít partnera mezi labutěmi velkými.
5. dubna 2009
Následující dopoledne procházím několik menších rybníků u Záhlinic. Nejzajímavější je mělký zarostlý rybník u vesnice, který je upuštěný a na kterém se dají vidět bahňáci. Jejich počty i druhy se mění každou chvíli. Jsou tu kulíci říční (5 ex.), jespáci bojovní (8 ex.), vodouši kropenatí (2 ex.), tokající vodouši rudonozí (2 ex.) a jeden vodouš šedý. Jinak jsou rybníky dost prázdné. Z lesa se ozývá první lejsek bělokrký a na špičkách stromů porostní stěny se pohybuje rozvolněné hejno brkoslavů severních (35 ex.). Střídavě vylétají za hmyzem jako lejsci. Nad mělkým rybníkem poletuje loňský racek malý.
Vracím se přes Kroměříž. Jižně od Kojetína je v polích pár větších kaluží. Na jedné, která je v těsné blízkosti východního okraje Popůvek se zdržují 4 volavky bílé a z bahňáků jsou tu k vidění vodouši rudonozí (2 ex.), vodouši kropenatí (2 ex.), kulíci říční (2 ex.), jespáci bojovní (2 ex.) a bekasiny otavní (11 ex.). Cestou zpět na Vyškov mi nad dálnicí přelétá nádherný moták pilich (M).
Fotokoláž.

Fotokoláž zachycující racka chechtavého (Larus ridibundus) s rackem bouřním (Larus canus) a na vložených obrázcích opět racka bouřního, racka malého (Larus minutus) a brkoslava severního (Bombycilla garulus).
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter