> fotozápisník > archiv 2009/01
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2009/01)



29.3.2009: Devět vlaštovek už jaro dělá.
Jedna vlaštovka jaro nedělá, ale devět? To už je něco jiného. No a když k tomu přidáme ještě několik prvních letošních pozorování druhů, které se po návratu z jihu právě rozezpívaly, tak už snad zimu nic nevrátí. Alespoň ne tady, na jihu.
V pátek jsem si na chvilku odskočil pod Pálavu. Stále tam ještě zůstává asi 700 hus běločelých. Ozýval se budníček menší a konečně jsem viděl bramborníčka černohlavého. Po návratu do práce mě čeká zpráva o pozorování deseti bernešek bělolících v Tovačově. Tam se teď ptačí osazenstvo mění každým okamžikem a bernešky tak doplnily ústřičníka, racky žlutonohé, jeřáby a další táhnoucí bahňáky.
Včera byl na Tovačově birdwatcherský den a nejednomu z kolegů budu určitě doplňovat birdlist v soutěži CBC. :) Já měl sobotu pracovní a tak jsem vyrazil alespoň dnes ráno na chvíli do zataženého a upršeného dne. Na rybnících u Pohořelic jsou už kvakoši noční (12 ex.), budníčci menší se překřikují o život, zpívají pěvušky modré a kolem rákosin loví bramborníčci černohlaví (2M) a něžně hvízdají moudivláčci lužní (3 ex.). Na bahnech konečně potkávám krom trojice vodoušů kropenatých také tři kulíky říční a nad hlavou mi chvíli švitoří první hejnko vlaštovek. Je jich devět, zkouší něco ulovit nad vodní hladinou a pak zase pokračují dál k severu. Jejich přítomnost mi na tváři vyloudila šťastný úsměv.
Přejíždím kousek dál, abych v křoví potkal zatím nezpívajícího samečka pěnice černohlavé a od jednoho rybníku zaslechl troubícího bukače velkého. Mírně poprchává. Když pak po obědě doma ukládám kluky k spánku a dělám zápisy, tak mi za oknem hřivnáči staví hnízdo. :)
Vlaštovky.

První švitořící hejnko vlaštovek obecných (Hirundo rustica) a samec pěnice černohlavé (Sylvia atricapilla).

22.3.2009: Taková větší objížďka po okolí.
Sobotní nádherný slunečný den jsem musel trávit pracovně a proto se rozhoduji, že si to dnes vynahradím a vypravím se na takovou větší objížďku po okolí. Včera byla mimo jiné z pískovny u Hulína hlášena skupina čtyř husic egyptských provázená husicí rezavou a východní Evropou táhnou stovky a tisíce kulíků zlatých (15.3. Nové Zámky – 2.450 ex. a 20.3. Nové Zámky – 1.000 ex., obojí pozoroval Jozef Lengyel). To všechno mě přímo pudí ven.
Vstávám ve 4:30, vytahuju z pelechu Emila a vyrážíme do tmy. Na jednom malém břeclavském nocovišti hus jsme ještě za šera. Je tu asi 300 hus velkých a 60 běločelek. Potkávám tu první samici pochopa a vodouše rudonohého. Je nehorázná zima, kterou umocňuje studený vítr. Na vodě je ledová krusta.
Přes Moravskou Novou Ves a Týnec se dostávám k Tvrdonicím. Vlevo pod silnicí jsou směrem k řece Moravě v polích velká jezera vody, která se ke Kosticím ještě zvětšují. Křičí na nich racci a poletují kolem čejky. V zaplavené loňské kukuřici hledá potravu 600 hus běločelých a 20 hus polních. Objevuji nenápadného vodouše kropenatého a 12 vodoušů rudonohých, které prozradily jejich hlasy. Z křoví podél potoka se ozývá budníček menší a nad poli loví loňský moták pilich.
Přes Břeclav a Charvátskou Novou Ves se tak trochu nedopatřením ocitám na břehu Mlýnského rybníka. Původně jsem chtěl jet přes Valtice na Hlohovec. Když už jsem tu, tak zastavuji na hrázi a nelituji. Na hladině nedaleko rákosin plave 71 hvízdáků eurasijských. Podél břehu se skrývá asi 80 zrzohlávek a lysek je tu snad 750. Když odjíždím, přelétá nade mnou další moták pochop. Tentokrát je to samec.
Na hrázi mezi Prostředním a Hlohoveckým stavím jen krátce. Prostřední je skoro bez ptáků a na Hlohoveckém se zvedají ve větru vysoké vlny. Na sádkách před Nesytem potkávám další dva vodouše kropenaté. Nedá mi to, abych cestou zpět neodbočil ze silnice Mikulov-Brno vpravo k rybárně. Na poli se pase asi 8 hus velkých a nedaleko se zdržují také husy běločelé, které sem postupně přelétají z nádrže (700 ex.). Moc klidu si tu ale neužijí. Napřed je zvedá dvojice turistů jdoucích po břehu a pak traktorista, který se pouští přímo mezi ně s nějakým chemickým posypem. I tady už zpívá budníček menší a poletují tu hřivnáči. Jeden z nich se ozývá. Rákosiny u rybárny žijí hlasy racků chechtavých.
Kostice.

V polích u Kostice stojí po záplavách voda, na jarním tahu se tu zastavují bahňáci a jeřábi.

14.3.2009: Staří známí na Tovačově.
Letošní druhý Tovačov je ve znamení začínajícího jara a starých známých. Po příjezdu k rybníku otevírám dveře auta právě ve chvíli, kdy kolem od jihu přelétají dvě labutě. Jedna se hlasitě ozývá. Je to známá labuť zpěvná se žlutým límcem 7R42, kterou tu potkáváme už od konce května 2005. Doprovází ji samec labutě velké. O něco později už krouží s teskným křikem labuť nad rybníky sama. Samec zatím toká na jinou samici svého druhu. Hodinu po příletu opouští labuť zpěvná rybníky JV směrem. Procházím po hrázích podél rybníka; stačilo čtrnáct dní a po ledu už není ani památky. Začínají tokat roháči (21 ex.), zpívají strnadi rákosní (5 ex.), racci chechtaví křičí na hnízdištích, ale ještě tu zůstávají morčáci velcí (3F) a hoholi (2 páry). Na poli směrem k pískovnám doplňuje přikrčené siluety volavek popelavých další starý známý jeřáb popelavý, který tu vydržel celou zimu.
Z jarních navrátilců pozoruji trojici prvních hřivnáčů, kteří mi ještě u Hradeckého rybníka přelétají nad hlavou a samce čírky modré na Annínském jezeře. Užívám si to tu jako vždy a přicházející jaro ten pocit pohody jen umocňuje.
Jeřáb popelavý (Grus grus).

Přelétající labuť zpěvná (Cygnus cygnus) a otužilý jeřáb popelavý (Grus grus)
na svém privátním středoevropském zimovišti.

12.3.2009: Na skok do jara.
Obloha je po mnoha dnech zase hluboká a modrá. Tomu prostě nejde skrz okno jen tak nečinně přihlížet od počítače. Na chvíli mizím k jihu. Po sněhu není už ani památky. Projíždím kolem polí zelených ozimem a tmavých oranicí. Všude zpívají skřivani. Před Drnholcem štěstí nemám. Vypadá to, že se tu kulíci zlatí s čejkami zastavují až večer a na polích nocují. Na hladině Věstonické Zdrže plave asi tisícovka hus běločelých. Racci chechtaví obsazují svá hnízdiště na ostrůvcích, vzduch je plný jejich křiku. Otevřenou branou se prosmýkám do areálu autokempu u lagun Mušovské Zdrže. Každé předjaří jsou tu zrzohlávky rudozobé. Někdy je jich tu i několik stovek. Dnes tu plave a poletuje 140 ptáků. Převažují samci (90 ex.). Po březích se honí konipasi bílí. Je krásně, konečně jaro.
Zrzohlávka rudozobá (Netta rufina).

Na lagunách u Mušovské Zdrže VDNM se každoročně v předjaří shromažďují
zrzohlávky rudozobé (Netta rufina) v neobvyklých počtech.

6. - 7.3.2009: Setkání nejen s berneškou.
Je příjemné sejít se čas od času s přáteli a poznat tváře nové, které se prozatím skrývaly jen za několika maily a vzkazy z návštěvní knihy webu. Ještě příjemnější je posedět společně ve sklípku při dobrém vínku a druhý den třeba i v počasí, do kterého by psa nevyhnal, projet pár zajímavých lokalit, společně stát na hrázích rybníků a jezer a koukat do dalekohledů, pozorovat přírodu a objevovat nové věci. Když se pak na poli mezi severskými husami ukáže dvojice bernešek rudokrkých, které u nás někteří ještě neměli příležitost pozorovat, tak je to setkání umocněno a povýšeno na skutečné SETKÁNÍ, které snad ve vzpomínkách hned tak nezevšední.
Díky milá společnosti za to, že jste mé pozvání přijali, a že jsme se mohli vidět osobně. Snad to pro vás nebyl promrhaný čas.
Berneška rudokrká (Branta ruficollis).

Berneška rudokrká (Branta ruficollis) v hejnu hus běločelých může být výrazná i nenápadná. Záleží na světle.

28.2. - 1.3.2009: Dvě roční období na dvojici moravských lokalit.
Ve vzduchu je cítit jaro. Teploty povyskočily o pár stupňů, ozývá se zpěv strnadů, pěnkav a kosů a bubnování strakapoudů. V sobotu se jedu mrknout k Tovačovu. Nedaleko letiště u Bedihoště poskakují v trávě s kvíčalami moji první špačci (150 ex.). Okolí rybníků je pod mokrým těžkým tajícím sněhem. Hladina rybníka je celá zamrzlá. Jen vzadu na Křenovském je oko a u klecí pro kachny je taky kus rozmrzlý. Dnešní výšlap bude asi velice krátký. Není tu téměř nic. Osm morčáků velkých, chocholačky, kachny, lysky a přeletující kormoráni. Z korun stromů se ozývají pěvci. Neuvědomil jsem si, že by i pískovny mohly být ještě pod ledem. Na každé z nich si do zápisníku poznamenávám jednu volavku popelavou. Nemá každý den birdwatcher posvícení. :)
V neděli se dostáváme z chalupy domů dost brzy. Proto se ještě jedu mrknout pod Pálavu. Pole před Drnholcem je sice nádherně nasvíceno sluncem, ale mám smůlu – husy tu nejsou. Štěstí mám alespoň na čejky (290 ex.), které se pasou na ozimu společně se špačky. Napást se přilétají také čtyři labutě. Tady už je jaro. Pole se zelenají, po sněhu není ani památky a vysoko na téměř modré obloze prozpěvují skřivani. Jedu mrknout ještě k Věstonické Zdrži. Nejdříve zastavuji u rybárny. Parkoviště je plné a po hrázi korzují turisti. Přišli si také užít jara. Už když přicházím k vodě, tak v dálce slyším běločelky. V okolí ostrůvku s kostelem je jich na vodě asi 2.000. Prohlížím ještě chvíli hladinu a pak přejíždím na hráz. Husy jsou sice dost daleko, vzduch se tetelí, ale slunce mám v zádech. Běločelky doplňuje asi 500 hus polních a stovka nebo dvě hus velkých. Nalézám i jednu bernešku rudokrkou. Cachtá se ve vodě, stříká ji na všechny strany, užívá si očisty za slunného dne. Ve větším počtu plavou mezi husami ještě hvízdáci (46 ex.). Škoda, že musím spěchat domů.
Labutě velké.

Rodinka labutí pasoucí se na poli před Drnholcem.

21. února 2009 - Cedule s nápisem: Severské husy - neplašit.
Na hrázi Věstonické Zdrže VDNM jsem před sedmou, je téměř světlo, den se znatelně prodlužuje. Přijíždím právě, když první husy odlétají směrem na Drnholec. Je jich asi 600 a s přestávkami je následuje dalších přibližně 400 ex. Jinak se nic neděje. Asi na dvě minuty vylézá mezi mraky u Děviček obrys slunce. Daleko na ledě pobíhají mezi třemi orly mořskými dvě lišky. Na ostrůvku s kostelíkem nocují straky (54 ex.). Je zataženo, šedivo, větší část hladiny je stále pod ledem. Okolí nádrží působí pustě, neobydleně, syrově. Na okamžik si tu připadám jako kdesi na severu Norska, na pobřeží u Hamningbergu, kde jsme na konci května v roce 2006 s Pepem pozorovali sněhule a kulíky zlaté.
Většina hus se tentokrát zdržuje v blízkosti nádrží. S tisícovkou, která odlétla na Drnholec, jich tu může být asi 8.000. Většinou jsou to běločelky, polňaček je asi 30% a hus velkých jsou tu taky nejméně tři stovky. Pole jsou pod sněhem a husy se snaží dostat k ozimu pod ním. V jednom menším hejnu pozoruji bernešku rudokrkou. Husy jsou neklidné, co chvíli vzlétnou a v klínech míří do okolních polí. Jiné sedají na stejné místo, odkud vzlétly. Další se z polí vracejí. Jsem daleko od nich. Vyplaší je orel, skupina honcujících se zajíců, člověk se psem ... cokoli. Moc klidu u nás nemají. Je zbytečné se k nim více přibližovat, pronásledovat je. Čeká je ještě hodně dlouhá cesta k severu a potřebují klid k odpočinku i k hledání potravy. Občas mám chuť zarazit na okrajích polí, na kterých se právě pasou, ceduli s nápisem: severské husy - neplašit.
Severské husy.

Hejno severských hus u Novomlýnských nádrží.

14. února 2009 - Birdwatching, twitching a bernešky rudokrké.
Minulou neděli 8.12. celý den pršelo, teploty nad nulou, skoro jarní počasí. Kosi a koňadry se rozezpívali, pozorováni byli brkoslavi i špačci. Na Slovensku byla hlášena smíšená hejna havranů a čejek, na východě pak táhly k severu desítky jeřábů. V úterý 10.12. přituhlo a celý den hustě sněžilo. Celá republika byla pod sněhem – kalamita. Sníh byl mokrý a těžký. Ve středu nečekaně přišel jiskřivě mrazivý den plný slunce. Táhlo mě to ven, ale měl jsem hodně práce. Ve čtvrtek už tak pěkně nebylo. Ráno po příchodu do práce omrknu pár oblíbených webů a hned to vidím - rodinný tandem Nacházelových pozoroval předchozího dne u Drnholce šest bernešek rudokrkých. Tak početná skupina u nás ještě zaznamenána nebyla. Tato informace vyprovokovala určitě nejen mě. Kdo by nechtěl něco podobného u nás vidět? Hned ve čtvrtek zveřejňuje pozorování minimálně čtyř bernešek ze stejné lokality Jirka Šírek. Nadále tedy u nás zůstávají. Netrpělivě čekám na sobotu. Za svítání jsem na hrázi. Rozlet začíná před sedmou, ale směrem na Drnholec odlétá snad jen 1.600 ex. Víc ptáků tu není. Volá mi Kubrt, že bychom se mohli sejít před Drnholcem. Opouštím šestici mořských orlů zdržujících se v okolí a vracím se ke křižovatce na Pasohlávky. Za chvíli už stojím u silnice vedle Kubrtova auta. Husy se pasou na poli pod silnicí jako posledně. S Kubrtem je tu i Tóma. Stavím stativák a rozklepaný zimou se snažím v tom třesoucím se okuláru něco vidět. Dlouho to netrvá a mám tři bernešky rudokrké. Předávám dalekohled Tómovi, aby si mohl také připsat nový druh. Dlouho je nemůže najít. Když se vracím k okuláru, kontroluji znovu nalezenou trojici a pokračuji od ní doprava. Paráda, nalézám další trojici! Všech šest bernešek tu tedy od středy zůstalo. Přejíždíme po silnici kus blíž hejnu. Bernešky jsou odsud vidět lépe. Stojí tu také David Lučan a dvojice myslivců. S Davidem jsem se potkal už ráno na hrázi. Zkouším pár dokumentačních fotek přes dalekohled. Pak se ještě jedeme mrknout do Drnholce na pustovku mezi kalousy ušatými.
Ten, kdo se honí za novými druhy do svého birdlistu, bývá posměšně označován za twitchera a je opravdu směšné vidět takového člověka, kterému pak stačí jen jediný pohled na nový druh a uhání dál. Někdy se i birdwatcher může setkat s pohrdavým pohledem ze strany profesionálního ornitologa, který jeho činnost v terénu shledává zbytečnou, nekoncepční a bez sebemenšího přínosu. Nechápe, že dotyčný může ptáky pozorovat jen pro radost, že se v terénu může orientovat s větší suverenitou, než profesionál a svým příkladem může mít mnohem pozitivnější vliv na své laické okolí, než profesionál zahleděný jen do své vědy. Za sebe můžu říct jen jedno, pravověrného twitchera jsem při potulkách naší přírodou ještě nepotkal, ale skvělých birdwatcherů znám dost. Hodně štěstí, kolegové.
Bernešky rudokrké (Branta ruficollis).

Na každé z této trojice fotek lze najít všech šest bernešek rudokrkých. Chce to snad jen trochu cviku.

7. února 2009 - Konečně zase doma - v terénu pod Pálavou.
Od návratu z Argentiny jsem se vlastně u nás do terénu pořádně nepodíval. První víkend po příjezdu jsme s Pepem a klukama jen na půl hodiny nahlédli k Věstonické Zdrži, ale byla mlha a šero. Další víkend jsem jel do Přerova kvůli schůzce o faunistickém webu. Přesně v ten stejný den bylo hlášeno od Věstonické Zdrže VDNM pět bernešek rudokrkých! Následující víkend jsme zajeli s Jirkou Ševčíkem na Hrušovskou Zdrž k Bratislavě a teprve teď jsem se dostal pod Pálavu. Těšil jsem se na to celé poslední tři dny. Kolega od Velkých Pavlovic mě zásoboval celý týden zprávami o tom, že se u nich ve větších množstvích shromažďují v polích husy velké. Sám jsem jich pár viděl cestou ze Slovenska. Další zprávy obsahovaly informace o tom, že husy v klínech táhnou k severu. Zdálo se, že se ani na nádržích pod Pálavou nezdržují a rovnou pokračují na hnízdiště. Chtěl jsem si to konečně všechno ověřit na vlastní oči.
Celý týden bylo příjemné téměř předjarní počasí. Teploty ve čtvrtek a v pátek dosahovaly v Brně k 6°C a na SV republiky až k 10°C. Začaly se ozývat sýkory koňadry a v pátek cestou z práce už hlasitě zpíval kos. Na dnešek byl hlášen jižní vítr, který by mohly husy využít.
Na hrázi jsem těsně před rozedněním. Velká plocha hladiny je rozmrzlá. Zpočátku se mi zdá, že hus tu moc není. Pár stovek jich sedí na ledě a asi dvě stovky plavou na hladině, ale postupně zjišťuji, že je jich několik tisíc u soutoku Svratky a Jihlavy. Rozlet začíná kolem sedmé. Směrem k Drnholci postupně odlétá asi 3.000 hus běločelých, polních a velkých. Nejčastěji se ozývají běločelky. Zhruba stejný počet odlétá opačným směrem někam na Šakvice. Na hrázi potkávám dvojici ornitologů, které jsem tu viděl naposledy na konci listopadu. Při loučení mi mladší z nich přeje: mějte hodně ptáků.
Na oku u Dolních Věstonic není téměř nic. V menším hejnku kachen postává 24 hvízdáků. Většina vodní plochy kolem hráze dělící Mušovskou Zdrž od Dyje je zamrzlá. Nic tu není. Před Drnholcem objevuji nedaleko Dyje hejno hus. Pasou se na strništi po kukuřici a část jich přelétá na zelenající se ozim. Celkem je tu asi 3.500 hus – v podstatě všechny, které se ráno ze zdrží rozlétaly tímto směrem. Fouká prudký vítr, který mi otřásá plně vyzoomovaným stativákem. Venku se nedá vůbec pozorovat. Zalézám do auta, pootevírám dveře a stativák instaluji zčásti na zem a zčásti na podlahu auta. Ven hledím otevřeným okýnkem. Už po několika prvních minutách rozeznávám dvojici bernešek rudokrkých. Jinak tu převládají husy běločelé. Dělám pár dokumentačních obrázků mobilem přes dalekohled.
Asi po půlhodině vedle mě zastavuje Kubrt. Přichází právě včas. Ukazuji mu dvojici bernešek. Spokojeně si zapisuje nový druh do svého birdlistu. Ještě chvíli prohlížím hejno. Oblačnost se protrhává a objevuje se slunce. Husy jsou teď v protisvětle. Jedu se ještě mrknout do Drnholce k Dyji. Tady není vůbec nic. Na ulici Tyršova pak prohlížím na několika jedlích a smrcích asi 25 nocujících kalousů ušatých.
Spokojený s dnešním dopolednem se vracím domů.
Východ slunce.

Stačí si jen chvíli přispat a člověk by o tohle nádherné divadlo plné barev a letících husí přišel.
Bernešky rudokrké.

Dvojice bernešek rudokrkých dokumentovaná mobilním telefonem přes stativový dalekohled.

24. ledna 2009 - Exotika střední Moravy.
Tento příspěvek bude bez zbytečných slov. V přerovském ORNISu se uskutečnila pracovní schůzka několika nadšenců ohledně budoucí podoby faunistického webu ČSO. S Jirkou Šafránkem a Adolfem Goebelem jsme se pak vydali na krátký výlet do okolí města. Na Bečvě nám nejprve zapózoval hvízdák eurasijský, který se tu zdržuje od začátku zimy. Pak jsme popojeli několik kilometrů dál a ocitli jsme se na lokalitě, jejíž ptačí osazenstvo mělo už pramálo společného s druhy, které by v tomto kraji člověk očekával. Dokladem je přiložená fotografie. Dalo by se říct, že ten polák na ní nemá co dělat, ale byli jsme přece stále ještě na Moravě, nebo ne?. Ovšem s jistotou se to tvrdit nedá. Stačí se jen podívat, co všecho už bylo například v okolí Tovačova pozorováno. :)
Kachničky.

Člověk by řekl, že ten polák tam nemá co dělat, ale ...

17. ledna 2009 - Bílé nic aneb půlhodinový birdwatching.
Před třemi dny jsem se vrátil z Argentiny. Přechod z léta do zimy byl sice krutý, ale zdá se, že aklimatizaci mám snad za sebou. Už jsem se těšil na domácí ptactvo, které má na hony daleko ke zrádnostem určování čeledi hrnčiříkovitých (Furnariidae) či tyranovitých (Tyranniidae), těšil jsem se na zimující husy, na známé hlasy a prostředí, na místa, která mám rád a která jsem po téměř šesti týdnech strávených v jihoamerické pampě postrádal.
V Brně se před polednem ukázalo na protrhané obloze slunce a tak jsme se nasáčkovali s dětmi a psem do auta a vyrazili k jihu. Už někde v úrovni Rajhradu jsme ale najeli do mlhy, která postupně houstla a provázelo ji rostoucí šero panující pod temnou oblohou. Navštívili jsme tedy napřed kamaráda Kubrta a jeho rodinu v Drnholci a po poledni jsme to zkusili znovu, tentokrát už s dvojčaty spícími vzadu v autě.
Stojíme na hrázi mezi Mušovskou a Věstonickou Zdrží, vodní hladina je široko daleko pod bílým příkrovem ledu a sněhu, tu a tam se po ní pohybují postavičky běžkařů a pod přelivem je jen nevelké rozmrzlé oko, které je ale plné kachních siluet splývajících s mlhou. Nevadí, vytahujeme stativák a projíždíme hladinu. Mlha čas od času trochu zprůhlední a tak se nakonec daří pár druhů vrubozobých pozorovat – jsou tu hoholi, morčáci bílí, párek ostralek a nad námi přelétá mladý orel mořský. Jsme tu sice krátce, ale mám radost z toho, že už jsem zase doma. Zdá se, že se severské husy se zámrazem a tvrdou vrstvou sněhu v polích vrátily zpět k jihu. Za celou cestu k Drnholci a podél zdrží jsme neviděli ani jednu. Asi by to chtělo krátký výlet k Hrušovské zdrži nebo k Nezideru.
Po půlhodině na hrázi se vracíme k Brnu, aby nás v jeho těsné blízkosti znovu přivítaly sluneční paprsky. Nad Svratkou se na Poříčí prohánějí racci chechtaví, přeletují tu kormoráni a kachny. Řeka bude v tuto dobu asi mnohem zajímavější, než zamrzlé nádrže.
Bílé nic.

Bílá mlha, bílý sníh a šedivá obloha - ideální počasí snad jen na husy sněžní :)
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter