> fotozápisník > archiv 2008/03
FOTOZÁPISNÍK - archiv (2008/03)



28. září 2008 - Babí léto na Tovačově.
Obloha je od rána čistě modrá, jen místy se nad níže položenými místy krajiny vznáší mlha, kterou se snaží slunce rozpustit. Z čerstvě zoraných polí se páří. Když přijíždím do Tovačova, tak je hladina rybníků ještě kryta mlžným oparem. Na kříži je patrna silueta birdera klonícího se nad stativákem. Poznávám v něm Luboše Nováka. Obcházím Křenovský rybník. Z porostů podél Mlýnského náhonu se ozývá zpěv. Jsou tu jak budníčci menší, tak větší. Přelétají čížci a dokonce křivky. Od kříže jsem v dálce na severu zahlédl ve vzduchu hejno čejek a mezi nimi asi 15 bahňáků. Jen dva jsem určil bezpečně jako jespáky bojovné. Mohli mezi nimi být i kulící zlatí, ale kdo ví. Hejno pak zmizelo za stromy. Podél hráze poletují moudivláčci lužní (viz foto) a na hladině loví velké hejno kormoránů (min. 150 ex.). Stranou od ostatních se pohybuje párek hvízdáků eurasijských ještě v krycím šatu. S Lubošem pak obcházíme pravou horní část Hradeckého. V poli postávají desítky volavek popelavých a asi 15 volavek bílých. Z oblohy čas od času zazní hlas skřivana nebo lindušky luční. Je horko, vzduchem poletují pavučinová vlákna. Poté, co se vracíme zpět na hráz, tak pozorujeme mezi poláky jednu kaholku (F/juv.). Mladí roháči hlasitě žadoní u rodičů o potravu. Je krásně. Kéž by se tu babí léto ještě nějaký den zdrželo.
Moudivláček lužní (Remiz pendulinus).

26. září 2008 - Není každý den posvícení.
Poslední dobou se objevilo množství pozorování jespáků písečných a malých. Říkám si, že když jsem teď tak usilovně v zaměstnání pracoval, tak bych si mohl udělat volnější den. Ráno po vyřízení korespondence skáču s Emilem do auta a jedeme k jihu. Na první lokalitě zůstává několik menších kaluží, které jsou dnes beznadějně bez života. Jedinými bahňáky je čtveřice jespáků malých. Takhle nezáživné jsem to tu snad ještě nezažil. Odpovídá tomu i doba, po kterou tu zůstávám. Není co pozorovat a tudíž není důvod se tu déle zdržovat.
Přejíždím ještě k Lednickým rybníkům, aby dnešní výprava měla alespoň nějaký smysl. Na hladině Prostředního rybníka jsou hlavně potápky malé (asi 15 ex.) a roháči. Na mělčině u hráze pospává ve společnosti čírek ob. hejno vodoušů tmavých (16 ex.). Hlohovecký rybník je upuštěný a pro bahňáky by mohl být velice atraktivní. Bohužel dnes asi není dobrý den na birdwatching. Obnažené dno je prohledáváno volavkami bílými (29 ex.) a z bahňáků jsou tu jen vodouši tmaví (9 ex.), jespáci bojovní (7 ex.), jespáci obecní (3 ex.), vodouši šedí (6 ex.) a čejky chocholaté (21 ex.). Za zmínku stojí ještě husy velké (83 ex.), racci bělohlaví (19 ex.) a jedna bílá kachna pižmová.
Poslední letmá zastávka patří Nesytu. Hladinu prohlížím jen od hráze. Nejpočetnější jsou tu stále lysky černé (stovky), pak jsou vidět poláci velcí, čírky obecné, poláci chocholačky, kachny divoké, zrzohlávky rudozobé, kormoráni velcí, několik labutí velkých a hus velkých. Mezi vší tou havětí se pohybuje pár hvízdáků eurasijských ve svatebním.
Po návratu do práce potkávám jako již několikrát během posledního týdne malá hejnka křivek obecných, která jsou hlášena i jinde z Moravy mimo svůj běžný areál výskytu. Zřejmě jde o malou invazi. Jen doufám, že to neznamená třeba krutou zimu.
Vodouši tmaví (Tringa erythropus).

20. září 2008 - Výlet k mořskému pobřeží bez přílivu.
Vstávám před čtvrtou ranní. Balím gumáky, bágl s výbavou a stativ a za tmy pod zataženou oblohou bez hvězd objíždím Brno k severu a pouštím se na Svitavy. Tam už v drobném dešti na chodníku u silnice čeká Luboš Novák. Následuje jízda neznámou krajinou a řadový domek v Rudolticích s jedním svítícím oknem. Tady se k nám přidává Petr Moutelík. Ještě není ani šest hodin a my se už po prázdných silnicích vezeme tmou přes Ústí nad Orlicí, Rychnov nad Kněžnou a Nové Město nad Metují k vodní nádrži Rozkoš. Obloha cestou bledne, ale stále zůstává zatažená nízkou oblačností, ze které občas drobně zaprší. Chlapi cestu znají a bezpečně navigují. Po sedmé ranní a po 170 km jízdy parkujeme u obce Šeřeč. Nazouváme gumáky, rozděláváme stativáky a velice chladným ránem jdeme k nádrži, která má při plném stavu plochu 1001,25 ha, ale teď je hodně upuštěná. Vodní hladinu lemují obrovské plochy obnaženého bahnitého dna s trsy vodního mlže slávičky mnohotvárné (Dreissena polymorpha), která je v těchto krajích nepůvodní. Díky ní a díky ptačí nadílce bahňáků, kterou tu připravuje jak podzimní, tak i jarní tah, mi to tu připomíná spíš mořské pobřeží někde u Baltu. Zvláště pak na návětrné straně jezera, kde se o břeh s hlasitým šuměním rozbíjejí větrem vzduté vlny, je iluze mořského pobřeží dokonalá. Jediný rozdíl je v tom, že zdejší moře nehrozí nečekaným přílivem, jak poznamenává Petr.
Přes dělící hráz („Děličku“) přecházíme na západní břeh, kde nás už čeká pod Spytou dvojice místních birderů – Lojza Holub a Jarda Vaněk. Za ta léta, po která se zdejší nádrži věnují, mají o zdejším ptactvu dokonalý přehled. Také jejich určování v terénu je prováděno s rutinou a neuvěřitelnou jistotou. Když nám později povídají o tom, co všechno se tu dá vidět a co už považují za běžné druhy, tak se znovu utvrzujeme v tom, že zdejší podmínky jsou v rámci celé republiky naprosto unikátní a že zdejší lokalita nemá opravdu svým charakterem daleko k mořskému pobřeží. Během následujících osmi hodin v terénu, během kterých celou nádrž obcházíme, se o tom můžeme alespoň částečně přesvědčit. Ač se nejedná o nijak výjimečný den, co se zastižených druhů týče, pro nás je to zážitek. Pro mě pak o to větší, že jsem tu prvně. Už jen počet kulíků písečných (asi 40 ex.) a jespáků písečných (asi 25 ex.) je ohromující. Obecně lze říci, že naprostá většina bahňáků jsou mladí ptáci, staří táhnou dříve.
K dalším zajímavostem patří rybák velkozobý, racek žlutonohý a další desítky bahňáků. Začínám také chápat jak se dají dělat ultrazoomem tak skvělé a detailní fotografie, pod kterými je podepsán Jarda Vaněk a které se dají najít třeba na PIDI galerii. Mám ale obavu, že metoda postupného přibližování k fotografovanému objektu na metr či dva je možná jen tady. Zkouším si ji na jespácích písečných. Úspěšně!
Ušlapaní a unavení se kolem třetí odpolední loučíme. Jsme naprosto spokojeni. Domů se vracím už zase po tmě a za deště.
Jespák písečný (Calidris alba).

13. září 2008 - Den jako stvořený pro tah.
Hned po ránu mi přišla sms-ka od Luboše Nováka, abych zajel na Rozkoš, že tam má jespáky rezavé, malé, křivozobé a obecné. Venku je zima a vítr, který fouká zhruba od severu a je docela silný, podporuje tah ptáků a může přifouknout cokoliv. Dnes máme ale s Emilem v plánu Tovačov.
Když projíždíme za Hrubčicemi podél nekonečných strnišť, která zbyla po obilí a kukuřici, tak si říkám, že vůbec není vyloučeno, aby se na některém z nich zdržovalo třeba několik kulíků hnědých. Byla by to obrovská náhoda je najít, ale je to docela reálné. Zvláště pak po čtvrtečním pozorování Richarda Kvetka, který viděl 2 ex. u Sence. Kulíci hnědí se tedy zřejmě nedrží jen stálých ne příliš širokých tahových koridorů protínajících východní Maďarsko a Německo, odkud jsou už několik týdnů hlášeni, ale táhnou i jinými cestami. Pro jistotu prohlížím před Tovačovem v poli hejno 60-ti čejek chocholatých. Hnědí ptáci mezi nimi jsou jen poštolky. :)
Rybníky jsou rozfoukané a stále se na nich zdržuje min. 141 potápek roháčů. V rákosí u břehu pravé spodní části Hradeckého rybníka se skrývají dva poláci malí. V půl jedenácté nade mnou krouživým letem, beze spěchu s větrem v zádech protahuje po modré obloze 27 kání lesních v jedné rozvolněné skupině. Tak přece je dnes vhodné počasí. Na obrázku je vidět, jak rozdílně jsou zbarvené.
Káně lesní (Buteo buteo).

30. srpna 2008 - Za bahňáky na jižní Moravu.
Den má od rána modrou oblohu, svítí slunce a přitom teploty dosahují jen k 23°C a fouká mírný SZ vítr. Ideální podmínky na delší výlet. Tentokrát mi dělá společnost Adolf Goebel. Začínáme na jedné znojemské lokalitě. Běžné druhy bahňáků tu doplňují jespáci křivozobí (5 ex.) a jeden jespák malý. Mezi kachnami, čírkami obecnými a lžičáky pestrými se zdržuje mladá husice liščí.
V západním cípu Nesytu je dnes asi 920 hus velkých. Jejich počty na tomto tradičním shromaždišti stoupají. Od hráze se mi mezi stovkami lysek, poláků velkých a chocholaček podařilo najít také jednoho poláka malého.
Díky pokusu o letnění je nejzajímavějším z trojice lednických rybníků stále Hlohovecký. Stále jsou tu k vidění tři kolpíci bílí a podél břehů loví také tři volavky stříbřité ve společnosti malých skupinek bahňáků. Západním směrem nad námi přelétá dvojice kolih velkých. Na ostrůvku je kromě dvojice mladých kvakošů ještě kachna pižmová. Vodouš šedý na obrázku je focen přímo ze břehu rybníka. Běžel se zobákem ponořeným do vody naším směrem, pak se zarazil, když nás uviděl, nechal se vyfotit a odletěl. :)
Po obědě končíme na další břeclavské lokalitě, kde potkáváme ještě jespáka šedého a 14 čápů černých. Když odcházíme, tak se sem přilétají osvěžit tři kolihy velké. Pijí, pak se koupou a za několik minut zase pokračují dál k západu. Když pak doma přepisuji do počítače poznámky ze zápisníku, tak mi vychází, že jsme na naší výpravě viděli 14 druhů bahňáků a druhů vázaných svým způsobem života na vodu bylo včetně tohoto řádu dokonce 47, což není málo.
Vodouš šedý (Tringa nebularia).

26.- 27. srpna 2008 - Pod širákem u Nesytu.
Po dlouhé době se v terénu zase scházím s Tómou. Zatím to vypadá tak, že spolu v prosinci tak trochu pracovně navštívíme Argentinu a tak je dobré pár věcí probrat a přitom si užít příjemný večer na jižní Moravě. Poté, co prohlížíme jednu lokalitu na Břeclavsku, se s ním a jeho dvěma kolegy přesunujeme k podvečernímu Nesytu. Rychle se šeří, den se už citelně zkrátil. Na hladině jsou stovky lysek a vzadu přelétá podél topolů adultní orel mořský. S postupujícím šerem přilétají k nocování husy velké. Jejich hlasy utichají až kolem deváté večerní. To už sedíme kolem ohníčku, popíjíme burčák a můj oblíbený jihoafrický merlot a řeč plyne. Z rákosí asi deset metrů od nás se několikrát až do noci ozývá kvičivým hlasem chřástal vodní a z oblohy, kterou začínají pokrývat hvězdy mu odpovídá osaměle přeletující kvakoš.
Husy se začínají z Nesytu rozletovat před východem slunce, tedy něco před šestou. Slunce vychází zhruba v 6:30 a to už jsou na klidné vodní hladině, ze které stoupá pára, jen jejich zbytky. Odhadem tu mohlo být asi 600 ptáků. Projíždím stativákem rybník, zatímco kolegové ještě pospávají. Z topolů kousek ode mě co chvíli vylétají čtyři ostříži. Doma jsem slíbil, že se vrátím brzy a proto balím, nechávám spáče jejich ranním snům a přesunuji se k Hlohoveckému rybníku. Parkuji u Hraničního zámečku a protentokrát se vydávám po severním břehu až na úroveň s volnou vodní hladinou. Tam jen zběžně prohlížím hejna racků a bahňáků v západním cípu rybníka. Stále se tu zdržuje trojice kolpíků bílých.
Začíná být horko. Vracím se po asfaltce podél severní strany Nesytu. Spáči už sedí u vody a snídají. Míjím je a pokračuji krásným barevným ránem přes Bulhary a Milovice k Dolním Věstonicím. Zastavuji ještě na hrázi mezi Novomlýnskou a Věstonickou Zdrží. Hladina je jako olej. Plují po ní jen veslice rybářů. Ptáci tu nejsou žádní s výjimkou jednoho rybáka černého a jednoho obecného. Beze spěchu se vracím domů.
Kolpíci bílí (Platalea leucorodia).

22.a 23. srpna 2008 - Dvě kratičké výpravy za ptáky.
22. srpna 2008:
Chřipka polevila, teploty poklesly a čerstvý vzduch léčí na rozdíl od uzavřeného bytu. První kratičký výlet směřuje do míst, kde jsem na Břeclavsku pozoroval 7. srpna nejprve 48 čápů černých a později 15. srpna dokonce 88 ptáků. Chtěl jsem jen vědět, jestli jejich počty ještě narůstají, nebo se ptáci už rozlétli. Po příjezdu je na místě jen asi 15 čápů (17:30). Obloha je modrá a čas od času z ní náhle vypadne silueta dalšího z velkých černých ptáků, kteří se sletují k nocování. Lokalitu opouštím o hodinu a půl později. Je tu přítomno 26 čápů černých. Předpokládám, že pak přilétli ještě další, ale na tak velké shromaždiště jako minule, to už nevypadá. Až při odchodu jsem mezi bahňáky našel další dva jespáky šedé. O jednom jsem už věděl. Tyto dva prozradil trylkovitý hlas.

23. srpna 2008:
Druhá kratičká výprava začíná u Nesytu. Obloha je po celý den zatažená, ale vzduch je čistý a dohlednost nádherná. Navíc panuje zvláštní světlo, měkké a hřejivé. Zase jeden z mých oblíbených podzimních dnů poslední třetiny léta. Skalnaté struktury Pálavy působí velice plasticky, neruší je žádné velké světelné kontrasty. Nad tím vším tmavé mraky střídané nižšími světlejšími. Mít víc času, tak by se dnes krásné procházelo s foťákem na krku.
Na Nesytu kralují opět lysky černé. Jen těch, které vidím na hladině z jednoho místa je odhadem asi 900. U Sedlece se pak zdržují husy velké (400 ex.).
V Hlohovci vylézám na břeh u kostela – klasické místo nejblíže západnímu cípu rybníka, kde se zdržovalo po celý rok tradičně nejvíce racků a bahňáků. Vegetace narostlá do výše na obnažené části dna kryje z velké míry pohled do cípu rybníka. Vegetace je tak vysoká, že dokáže zakrýt i čtveřici kolpíků bílých. Vidím jen necelou horní polovinu jejich těl. Bahňáků tu moc není. Většinou běžné druhy, vodouši bahenní, tmaví a šedí, pisíci, kulíci říční a čejky. Krom volavek popelavých a bílých hledá na mělčině potravu také jedna volavka stříbřitá. Z hráze pak pozoruji nad Prostředním rybníkem lovící rybáky černé (7 ex.). Čas mi vypršel, jedu zpět.
Polák chocholačka (Aythya fuligula).

12.- 13. srpna 2008 - Dva dny na výletě - kopce a rybníky.
Zajistili jsme si hlídání ratolestí a proto můžeme po dlouhé době vyrazit s Pepem na dvoudenní výlet. Táhne nás to do kopců. Slunečný včerejšek se sice trochu zakabonil a po obloze se honí mraky, ale před námi je nad vlnící se krajinou nebe úplně modré. Parkujeme v Karlově Studánce a autobusem se necháváme vyvézt na Ovčárnu. Zatímco se valná většina turistů pouští po asfaltce na Praděd, my s Emilem odbočujeme přímo nad Ovčárnou směrem k Petrovým kamenům. Míjíme je a pokračujeme na hřeben k Vysoké holi (1.464 m n.m.). Tato stezka je liduprostá. Mezi posledními smrčky přeletuje hejno křivek, z kleče a z luk nad hranicí lesa vyletují lindušky luční. Praděd i Petrovy kameny jsou dokonale nasvícené sluncem. Dnes nás žádná túra nečeká. Z Vysoké hole se v poklidu šouráme směrem na Kamzičník. Nedaleko nás přelétá osamělý krkavec a vzápětí sledujeme sokola prudce padajícího k zemi. Je tu krásně.
Po třech hodinách na hřebeni se vracíme na Ovčárnu a pěšky spak po silnici do Karlovy Studánky. Cesta je to dlouhá, ale po levé straně jsou pěkné výhledy na okolní kopce a ze smrčin se ozývají uhelníčci a parukářky. Jinak je tu ptactva mnohem méně, než v nížinách.
Následuje vyhlídková jízda krajinou končící v sedle nad Hraběšicemi. Tady zůstáváme. Hluboko pod námi jsou v údolí rozházené domky vesnice a za zády se nám ozývají mladí ťuhýci obecní přikrmovaní rodiči. Slunce pomaloučku klouže za svah po naší pravé ruce a mezi stromy vlevo probleskuje vycházející měsíc. Mraky přicházející od západu se vždy jako zázrakem rozplynou a tak nám nad hlavou za chvíli začínají poblikávat hvězdy. Z údolí pod námi se stává světélkující chobotnice, od které k nám po svahu stoupají závany teplého vzduchu. Natahujeme se na trávu u auta, pozorujeme hvězdy, Emil se mi cpe do spacáku, oči se zavírají, usínáme.
Probouzím se před pátou pod tmavou zamračenou nízkou oblohou, začíná drobně poprchávat. Oba se stěhujeme do auta, kde ještě nějakou hodinku dospáváme. Drobný déšť přechází v prudkou přeháňku, ale pak zase ztrácí na intenzitě a tak když definitivně vstáváme, tak už je kolem nás jen mokrá tráva, ale neprší. Oblohou se dál zlověstně převalují nízké šedivé mraky a když pak sjíždíme do údolí, tak znovu mírně prší. Ráno má takovou tesklivou vlhkou atmosféru. Přesně si vybavujeme den, kterým pro nás před dvěma lety skončilo putování po Francii. Slunce, pozdní léto a modrá obloha, to vše se po noci strávené pod le Mont-St. Michel náhle změnilo v mlhavý, šerem zalitý smutný podzimní den, ve stejný den, do jakého jsme se probudili dnes.
Dostáváme se zase do rovin. Následují rybníky u Dolní Libiny a u Šumvaldu, které tak dobře znám z blogu Martina Vavříka. Teď tu není nic neobvyklého, ale v období tahu nebo při spuštěné hladině to tu může být velice zajímavé. Obědváme v Olomouci a hodinu po poledni už stojíme u sádek Hradeckého rybníka v Tovačově. Začíná být dusno. Opět zkouším počítat roháče (219 ex.) a lysky (750 ex.). Nad hladinou loví 10 rybáků obecných a v rákosí pravé dolní části rybníka přelétá mladá volavka červená. Vracíme se domů, kde na nás už netrpělivě čekají. Výlet končí.
Petrovy kameny a Praděd.

9. srpna 2008 - Zase jednou Tovačov.
Po včerejší bouřce se ochladilo. Obloha je zatažená, tmavé mraky plují nízko nad vodní hladinou, kterou rozhoupává čerstvý severozápadní vítr. Rybníky působí opuštěně a pod zataženou oblohou mají melancholickou podzimní náladu. Hladinu Křenovského rybníka hlídá z topolu dospělý orel mořský. Všude je stále ještě plno potápek roháčů s mladými (184 ex.). Rorýsi už jsou pryč, ale ve vzduchu se prohánějí stovky vlaštovek, jiřiček a několik desítek břehulí. Nad hlavou mi přelétá sedm kvakošů nočních a usazují se v keřích pravé horní části Hradeckého rybníka. Fotím si starou známou labuť velkou se žlutým límcem 26EE a odečítám dva kroužky jejích kolegyň při panáčkování. Když se vracím, tak se nedaleko kvakošů ještě ukazuje mladá volavka červená. Podzimní intermezzo uprostřed léta bylo příjemnou změnou oproti parným dnům zalitým sluncem.
Labuť velká (Cygnus olor).

7. srpna 2008 - Hejno čápů černých - Břeclavsko.
Čáp černý (Ciconia nigra) je jedním z mála druhů, jehož početnost v posledních desetiletích na našem území vzrůstá. Celkový odhad jeho hnízdní populace v ČR v letech 2001-03 činil 300-400 párů (ŠŤASTNÝ et al. 2006). V pohnízdním období na konci léta je možné zastihnout téměř všude na našem území jednotlivé ptáky, ale i větší skupiny. Největší pozorovaná hejna čítající 100 až 200 ptáků byla pozorována většinou na Slovensku - 200 ex. u Kucan na Latorici v roce 1928 a 80-100 ex. koncem října 1951 u Mošovců (HUDEC 1994). Stejný autor zmiňuje také pozorování Petra Macháčka ze dne 24.8.1983 od Strachotína (BV), který tu zastihnul 80 ptáků.
Hejno, které jsem dnes na Břeclavsku viděl, mělo 48 ptáků. Byl to neobvyklý zážitek, který se mi naskytnul prvně. Na fotce je zachycena větší polovina hejna - pro zajímavost je to 26 ptáků.

Literatura:
HUDEC K (ed.), 1994: Fauna ČR a SR, sv. 27. Ptáci I. Academia. Praha
ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V. & HUDEC K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, 2001-2003. Aventinum. Praha
Čápi černí (Ciconia nigra).

4. srpna 2008 - Změna podoby sekce "fotozápisník".
V této sekci jsem se vždy rád podělil o zajímavá či neobvyklá pozorování z terénu. Ne každý ale přistupuje k poskytnutým informacím stejně. Jsou tu nadšení bezohlední fotografové, kteří pro pár obrázků dokáží zmařit hnízdění vzácného druhu a jiní, jejichž přílišný pseudovědecký zájem má efekt úplně stejný. Těmto lidem bych nechtěl být průvodcem do míst, kde by se mohla projevit jejich škodlivá aktivita. Přece jen mi jde víc o ptáky, než o cokoliv jiného. Navíc nechci být považován za člověka, kterému jde jen o honbu za druhy a který byť i neúmyslně rozhojňuje řady výše zmíněným "škůdců". Proto bude tato sekce nadále doplňována o dokumentační snímky z terénu vztahující se hlavně k období tahu a zimování, ale bude už postrádat přesnou lokalizaci v případě citlivých míst, která by mohla přijít k újmě. Uváděny budou nadále jen lokality notoricky známé a hojně navštěvované, což platí i pro sekci „pozorování“.
Čápi černí (Ciconia nigra).

1. srpna 2008 - Tropický pátek na jižní Moravě.
Je pátek, v práci u nás skoro nikdo není a tak mi připadá za pěkného počasí zbytečné sedět u počítače a čumět do monitoru. Domlouváme se s Petrem Moutelíkem a před polednem máme sraz u Napoleona, kde dáváme oběd, abychom se pak vypravili jednak po oblíbených lokalitách jižní Moravy a pak také, abychom objevili něco nového. Těmi osvědčenými místy jsou samozřejmě rybníky u Lednice.
Panuje nepříjemné dusno, nepohne se ani lísteček. Přijíždíme k Nesytu. Hladina je plná vodního ptactva. Jsme proti slunci a tak si poznamenávám jen asi 1.500 hus velkých a 65 labutí velkých. Husy se tu shromažďují touto dobou každoročně a předpokládám, že se jejich počet v následujících týdnech alespoň ztrojnásobí.
Čas nás tlačí, spěcháme. Zastavujeme ještě na břehu rybníka v Hlohovci a prohlížíme nejpočetnější hejno ptáků v jeho západním cípu. Také zde je několik stovek racků promíchaných s bahňáky. Moravská top lokalita tohoto léta nezklamala. Mezi volavkami bílými (36 ex.) se zdržuje čtveřice kolpíků bílých, na druhém břehu hledá na mělčině potravu dvojice volavek stříbřitých a mezi racky chechtavými nápadně svítí červená mrkvev zobáku rybáka velkozobého. Ujíždíme pak naplnit Petrovu dodávku plody Moravy - vínem a broskvemi. V chladném sklípku je při ochutnávce vín mnohem příjemněji, než venku v dusné atmosféře tropického letního večera.
Rybák černý (Chlidonias niger).

23. července 2008 - Malá lekce twitchingu.
Twitching by se dal definovat jako honba za novými či vzácnými druhy, které ještě nemáme pozorované, neboli chybí nám v birdlistu. Pravověrný twitcher pozorně sleduje reporty svých kolegů a když se někde, třeba i na druhé straně země vyskytne nějaký ten "špek", tak nelení a vypraví se za ním, jen aby mohl říct: ten už jsem taky viděl. Skutečně mu pak stačí jen krátký pohled a on si spokojeně může odškrtnout další položku svého seznamu nadepsaného WANTED a spěchá zase jinam. V případě extrémních twitcherů není výjimkou honba nového druhu třeba i přes celý kontinent.
Když jsem zvedal dnešního chladného a deštivého rána telefon, tak jsem ještě netušil, že i já si s Pepem vyzkouším během následujících několika hodin, co twitching obnáší. Volal mi kamarád František, že na oplátku za tip na vodouše štíhlé pro mě má informaci o výskytu ústřičníka velkého. Samozřejmě, že se zdržoval na stejné lokalitě jako ti vodouši. Nadšeně jsem mu řekl, že se tam chystám zítra ráno, poděkoval jsem za zprávu a rozloučil se. Pak jsem zaregistroval zkroušený výraz v Pepíkově tváři. Už dlouho si pořádně nezabirdila a když už se dostane někam ven, tak musí většinu pozornosti věnovat klukům. Nedalo mi tedy moc práce ji přesvědčit, abychom hned vyrazili a mohli si tak oba doplnit své birdlisty.
Po 70-ti km vylézáme z auta do prudkého větru nesoucího dešťové srážky. Na rameno si věším foťák, na krk dalekohled a jako průzkumník se jdu podívat co a jak. Ústřičníka nacházím po půl km chůze. Zvedá se a obrovským obloukem mizí kdesi v dáli. Když se vracím k autu tak nadávám a doufám, že se ještě ukáže Pepíkovi. Skládáme kočár pro dvojčata, cpeme do něj kluky a navlékáme přes ně igelitový kryt. V dešti se vracíme k místu, kde jsem ústřičníka viděl. Bahňáků je tu spousta. Kluci pokřikují otvory v igelitu a ústřičník nikde. Pepe se už loučí s tím, že ho dnes ještě uvidíme. Nakonec máme štěstí. Jsme mokří, kluci řvou, ale povedlo se. Teď už se jen znovu dokodrcat k autu, vše sbalit a hurá zpět. Dnešní lekce twitchingu byla úspěšná. Na rozdíl od těch pravých twitcherů jsme možná věnovali ústřičníkovi příliš mnoho času a důkladně jsme si prohlédli i ostatní ptačí osazenstvo. Stále ještě postrádáme tu pravou twitcherskou rutinu. :)
Ústřičník velký (Haematopus ostralegus).

20. července 2008 - Nejprve Tovačov a pak zahradní slavnost v přerovském ORNISu.
Když se zeptám Pepíka, co mám k této neděli napsat, tak mi odpovídá: já nevim. Tak náročná to byla záležitost plná zážitků, které se ke konci dne slily v jednu unavenou rozmazanou šmouhu. Takže jen stručně. Všech pět nás začíná u rybníků v Tovačově. Počítám sebe a Pepeho, dvojčata a psa Emila. Den je příjemný, polojasný a chladnější oproti dnům předchozím. Rybníky jsou až na větší počty potápek roháčů (162 ex.) a labutí (163 ex.) téměř prázdné. Dělám několik obrázků mladých roháčů sbírajících hmyz a obtěžujících rodiče na kříži a zaznamenávám výskyt labutě se žlutým límcem 26EE, kterou jsem tu už asi 2x viděl. Žádný ornitologický šok, ve který tajně doufal Pepík, se nekonal. S klukama v kočáru je to vždy náročnější a tak jsme nakonec rádi, že jsme tuhle terénní část dne zvládli bez újmy. Následuje oběd v Tovačově, pobyt v parku u laguny v Přerově a ve čtyři odpoledne návštěva Zahradní slavnosti konané ku příležitosti otevření záchranné stanice pro poraněné ptáky. Potkáváme tu známé, které je vždy radost vidět. Odpoledne se pak vracíme do Pístovic, kde trávíme dovolenou. Vše to zní jednoduše a člověk by čekal výkony adekvátnější druhé větě tohoto zápisu. Ovšem s dvojčaty k neuhlídání šlo opravdu o celodenní desetiboj, po kterém jsme večer už jen vyčerpaně odpadli. Čest a sláva všem matkám na mateřské "dovolené".
Potápka roháč (Podiceps cristatus).

16. července 2008 - Krátký útěk k Lednici (BV, JM).
Do konce týdne a po celý týden příští se už nikam na jižní Moravu nedostanu a tak jsem vystartoval dnes dopoledne alespoň na chvíli tam, kde člověka birdwatchivého může potkat překvapení přinejmenším se stejnou pravděpodobností, jako na Tovačově. Ocitnul jsem se tedy tam, co minulou sobotu, u Lednice. Bahňáků ubylo, ale největší taháky tu zůstaly - dvojice vodoušů štíhlých, pisila čáponohá a navíc přeletující volavka červená. Bylo pod mrakem a taky úniková vzdálenost bahňáků byla dnes značná a tak z fotografování sešlo. Přikládám alespoň tmavý obrázek bekasin otavních, kterých tu bylo 25. Opět převažovali vodouši bahenní (40 ex.), jespáci bojovní (39 ex.) a následovaly je další druhy rodu Tringa. Zajímavý byl i počet čápů černých, kterých se tu zdržovalo deset. No a po krátké kontrole lokality zase hurá do práce. :)
Bekasiny otavní (Gallinago gallinago).

12. července 2008 - Dvojice vodoušů štíhlých od Lednice (BV, JM) - pozorování pro FK.
Evropou táhnou rybáci a bahňáci už jsou také v pohybu. Když jsem dnes navštívil svoji oblíbenou lokalitu u Lednice, tak mě zaujali právě bahňáci, kterých tu bylo značné množství. Převažovali vodouši bahenní (130 ex.) a čejky chocholaté (200 ex.). Hned zkraje, mezi prvními dvěma desítkami vodoušů jsem zaregistroval štíhlé, velice světlé vodouše na vysokých žlutozelených nohách s tenkým tmavým rovným zobákem - dva vodouše štíhlé (viz foto: oba jsou v horní části obrázku, ve spodní je pak detail). Podle tmavého vrchu těla se nejspíš jednalo o letošní mlaďata. Po delší době opět pozorování druhu podléhající schválení Faunistickou komisí. Na lokalitě jsem pobyl přes dvě hodiny a tyto dva vodouše jsem několikrát viděl i přeletovat; také se ozývali. Svým vzhledem byli dost nápadní. Krom nich se tu zdržovalo asi 45 jespáků bojovných, 6 vodoušů tmavých, 6 vodoušů šedých, 2 bekasiny otavní, min. 12 kulíků říčních, jeden pisík obecný a další skvost - pisila čáponohá. To ani nemluvím o brodivých zastoupených čtyřmi desítkami volavek popelavých, několika volavkami bílými, čtveřicí čápů černých a párem čápů bílých. Zkrátka dokonalé dvě hodiny v terénu jednoho dusného upoceného dne končícího osvěžujícím deštěm.
Vodouš štíhlý (Tringa stagnatilis).
PROJEKTY

HLEDÁNÍ
ROBERT DOLEŽAL

icq: 21 453 294
skype: robert.dolezal
e-mail: dodin @ post.cz
web: www.birdwatcher.cz

TOPlist Birding Top 500 Counter